Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

Pokyny Mahārāje Pṛthua

Verš

maitreya uvāca
mauktikaiḥ kusuma-sragbhir
dukūlaiḥ svarṇa-toraṇaiḥ
mahā-surabhibhir dhūpair
maṇḍitaṁ tatra tatra vai

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya hovořil dále; mauktikaiḥ — perlami; kusuma — z květů; sragbhiḥ — girlandami; dukūlaiḥ — látkami; svarṇa — zlatými; toraṇaiḥ — bránami; mahā-surabhibhiḥ — provoněné; dhūpaiḥ — vonnými tyčinkami; maṇḍitam — vyzdobené; tatra tatra — tu a tam; vai — jistě.

Překlad

Velký mudrc Maitreya řekl Vidurovi: Když král vstoupil do svého města, bylo na jeho přivítání nádherně vyzdobené perlami, květinovými girlandami, krásnými látkami a zlatými bránami a celé bylo provoněné pronikavou vůní tyčinek.

Význam

Skutečné bohatství představují dary přírody, jako je zlato, stříbro, perly, drahokamy, čerstvé květy, stromy a hedvábné látky. Védská civilizace proto doporučuje zakládat bohatství a výzdobu na těchto přírodních darech Nejvyšší Osobnosti Božství. Takové bohatství ihned mění stav mysli a zduchovňuje celou atmosféru. Královské město Mahārāje Pṛthua zkrášlovala právě taková honosná výzdoba.

Verš

candanāguru-toyārdra-
rathyā-catvara-mārgavat
puṣpākṣata-phalais tokmair
lājair arcirbhir arcitam

Synonyma

candana — santálové dřevo; aguru — voňavá bylina; toya — vodou z; ārdra — pokropená; rathyā — cesta pro vůz; catvara — parčíky; mārgavat — uličky; puṣpa — květy; akṣata — celým; phalaiḥ — ovocem; tokmaiḥ — nerosty; lājaiḥ — navlhčené obilí; arcirbhiḥ — lampami; arcitam — ozdobené.

Překlad

Uličky, cesty a malé parky celého města byly pokropené voňavou vodou z byliny aguru a santálového dřeva a všude byla výzdoba z celého ovoce, květů, navlhčeného obilí, různých nerostů a lamp, což byly samé příznivé předměty.

Verš

savṛndaiḥ kadalī-stambhaiḥ
pūga-potaiḥ pariṣkṛtam
taru-pallava-mālābhiḥ
sarvataḥ samalaṅkṛtam

Synonyma

sa-vṛndaiḥ — s plody a květy; kadalī-stambhaiḥ — sloupy z banánovníků; pūga-potaiḥ — skupinami mladých zvířat a průvody slonů; pariṣkṛtam — krásně vyčištěné; taru — mladé rostliny; pallava — čerstvé listy mangovníků; mālābhiḥ — girlandami; sarvataḥ — všude; samalaṅkṛtam — krásně vyzdobené.

Překlad

Na křižovatkách byly trsy ovoce a květů, sloupy z banánovníků a větve betelových stromů. Všechna tato výzdoba byla velice přitažlivá.

Verš

prajās taṁ dīpa-balibhiḥ
sambhṛtāśeṣa-maṅgalaiḥ
abhīyur mṛṣṭa-kanyāś ca
mṛṣṭa-kuṇḍala-maṇḍitāḥ

Synonyma

prajāḥ — občané; tam — jemu; dīpa-balibhiḥ — s lampami; sambhṛta — vybavení; aśeṣa — v neomezeném množství; maṅgalaiḥ — příznivé předměty; abhīyuḥ — vyšli přivítat; mṛṣṭa — s nádherným tělesným leskem; kanyāḥ ca — a svobodné dívky; mṛṣṭa — srážejícími se; kuṇḍala — náušnicemi; maṇḍitāḥ — ozdobené.

Překlad

Když král procházel městskou branou, všichni občané ho uvítali množstvím příznivých předmětů, jako jsou lampy, květy a jogurt. Přivítalo ho také mnoho krásných svobodných dívek, jejichž těla zdobily různé šperky; zvláště náušnice, které narážely jedna do druhé.

Význam

Všechny přírodní produkty — arakové oříšky, banány, čerstvě vyrostlá pšenice, rýže, jogurt a rumělka — jež občané přinášeli a jež byly roztroušené po celém městě, jsou ve védské civilizaci považovány za příznivé předměty, vhodné k uvítání významného hosta, jako je ženich, král či duchovní mistr. Podobně příznivé je, když hosta vítají svobodné dívky, které jsou uvnitř i vně čisté, ozdobené a oblečené v krásných šatech. Kumārī, svobodné dívky, kterých se ještě nedotkla ruka žádného muže, tvoří velice příznivou část společnosti. Ty nejkonzervativnější rodiny v hinduistické společnosti ani dnes nedovolují svobodným dívkám, aby chodily samy ven a stýkaly se s chlapci. Dokud se dívky nevdají, chrání je pečlivě jejich rodiče, po svatbě je chrání jejich mladí manželé a ve stáří jejich děti. Jsou-li ženy jako třída takto chráněny, představují pro muže vždy příznivý zdroj energie.

Verš

śaṅkha-dundubhi-ghoṣeṇa
brahma-ghoṣeṇa cartvijām
viveśa bhavanaṁ vīraḥ
stūyamāno gata-smayaḥ

Synonyma

śaṅkha — lastury; dundubhi — kotle; ghoṣeṇa — jejich zvukem; brahma — védské; ghoṣeṇa — zpěvy; ca — také; ṛtvijām — kněží; viveśa — vcházel; bhavanam — do paláce; vīraḥ — král; stūyamānaḥ — uctívaný; gata-smayaḥ — bez pýchy.

Překlad

Když král vcházel do paláce, zněly lastury a kotle, kněží zpívali védské mantry a profesionální přednašeči recitovali různé modlitby. Král však přes všechno toto obřadné přivítání nebyl ani v nejmenším ovlivněn.

Význam

Král nezpyšněl, přestože byl uvítán s veškerým bohatstvím. Proto se říká, že velké osobnosti, jež oplývají bohatstvím a mocí, nikdy nezpyšní; uvádí se příklad stromu obtěžkaného ovocem a květy, který nestojí pyšně vzpřímený, ale sklání se pokorně k zemi. To je známka úžasného charakteru velkých osobností.

Verš

pūjitaḥ pūjayām āsa
tatra tatra mahā-yaśāḥ
paurāñ jānapadāṁs tāṁs tān
prītaḥ priya-vara-pradaḥ

Synonyma

pūjitaḥ — uctívaný; pūjayām āsa — nabízeli uctívání; tatra tatra — tu a tam; mahā-yaśāḥ — známý svými významnými činy; paurān — městská smetánka; jāna-padān — obyčejní obyvatelé; tān tān — takto; prītaḥ — uspokojený; priya-vara-pradaḥ — připravený dát jim všechno požehnání.

Překlad

Jak důležití, tak i obyčejní občané krále velice srdečně vítali a také on jim dával požehnání, po kterých toužili.

Význam

Na zodpovědného krále se mohli poddaní kdykoliv obrátit. Všichni občané — důležití i obyčejní — si obvykle přáli krále vidět a přijmout od něho požehnání. Král to věděl, a proto při každém setkání s občany okamžitě plnil jejich touhy či mírnil jejich rozhořčení. Zodpovědná monarchie je v takovýchto případech lepší než takzvaná demokratická vláda, ve které není za řešení stížností občanů nikdo zodpovědný, a lidé nemohou nejvyššího výkonného představitele státu ani osobně navštívit. V zodpovědném království neměli občané vůči vládě žádné stížnosti; a i když nějaké měli, mohli jít přímo za králem, aby je okamžitě uspokojil.

Verš

sa evam ādīny anavadya-ceṣṭitaḥ
karmāṇi bhūyāṁsi mahān mahattamaḥ
kurvan śaśāsāvani-maṇḍalaṁ yaśaḥ
sphītaṁ nidhāyāruruhe paraṁ padam

Synonyma

saḥ — král Pṛthu; evam — takto; ādīni — od samého začátku; anavadya — velkodušný; ceṣṭitaḥ — vykonával mnohé činnosti; karmāṇi — činy; bhūyāṁsi — opakovaně; mahān — velké; mahat-tamaḥ — větší než největší; kurvan — vykonával; śaśāsa — vládl; avani-maṇḍalam — povrch Země; yaśaḥ — sláva; sphītam — rozšířená; nidhāya — získal; āruruhe — byl povýšen; param padam — k lotosovým nohám Nejvyššího Pána.

Překlad

Král Pṛthu převyšoval i tu největší duši, a proto byl hoden úcty všech. Za své vlády nad celým světem vykonal mnoho slavných činů a velkodušnost ho nikdy neopouštěla. Poté, co se dočkal tak velkého úspěchu a slávy, která se rozšířila po celém vesmíru, dosáhl nakonec lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Zodpovědný král nebo hlavní představitel státu musí při vládnutí plnit mnoho závažných povinností. Nejdůležitější z nich je konat různé oběti podle příkazů védských písem. Dále je zavázán dohlížet na to, aby každý občan vykonával povinnosti předepsané pro společenství, do kterého náleží; musí se tedy postarat, aby každý dokonale plnil povinnosti určené pro jednotlivé varṇy a āśramy. Kromě toho musí — jak názorně předvedl král Pṛthu — zajistit na Zemi co největší úrodu obilí.

Existují různé druhy velkých osobností — velké, větší a největší — ale král Pṛthu je všechny překonal. Proto je zde označen jako mahat-tamaḥ, větší než největší. Mahārāja Pṛthu byl kṣatriya a své kšatrijské povinnosti plnil dokonale. Své příslušné povinnosti mohou dokonale plnit i brāhmaṇové, vaiśyové a śūdrové, a díky tomu být na konci života povýšeni do transcendentálního světa, který se nazývá paraṁ padam. Vaikuṇṭhských planet (paraṁ padam) lze dosáhnout jedině oddanou službou. Oblast neosobního Brahmanu se také nazývá paraṁ padam, ale kdo není připoutaný k Osobnosti Božství, musí z neosobního paraṁ padam znovu poklesnout do hmotného světa. Je proto řečeno: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ — impersonalisté vyvíjejí velké úsilí, aby dosáhli paraṁ padam v neosobní záři brahmajyoti, ale jelikož nemají vztah s Nejvyšší Osobností Božství, poklesnou bohužel zpátky do hmotného světa. Když někdo letí meziplanetárním prostorem, může vyletět velice vysoko, ale pokud nedosáhne nějaké planety, musí se znovu vrátit na Zemi. Jelikož impersonalisté, kteří dospěli do paraṁ padam v neosobní záři brahmajyoti, nevstupují na vaikuṇṭhské planety, vracejí se zpátky do tohoto hmotného světa a získávají útočiště na jedné z hmotných planet. Mohou sice dosáhnout Brahmaloky neboli Satyaloky, ale všechny tyto planety se nacházejí v hmotném světě.

Verš

sūta uvāca
tad ādi-rājasya yaśo vijṛmbhitaṁ
guṇair aśeṣair guṇavat-sabhājitam
kṣattā mahā-bhāgavataḥ sadaspate
kauṣāraviṁ prāha gṛṇantam arcayan

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī pravil; tat — ta; ādi-rājasya — původního krále; yaśaḥ — sláva; vijṛmbhitam — vysoce kvalifikovaného; guṇaiḥ — vlastnostmi; aśeṣaiḥ — neomezenými; guṇa-vat — náležitě; sabhājitam — chváleného; kṣattā — Vidura; mahā-bhāgavataḥ — velký, svatý oddaný; sadaḥ-pate — vůdce velkých mudrců; kauṣāravim — Maitreyovi; prāha — řekl; gṛṇantam — když hovořil; arcayan — vzdal uctivé poklony.

Překlad

Sūta Gosvāmī pokračoval: Ó Śaunako, vůdce velkých mudrců, poté, co velký oddaný Vidura vyslechl Maitreyovo vyprávění o různých činnostech Mahārāje Pṛthua — plně kvalifikovaného a oslavovaného původního krále, který byl veleben po celém světě — velice pokorně Maitreyu Ṛṣiho uctil a položil mu následující otázku.

Verš

vidura uvāca
so ’bhiṣiktaḥ pṛthur viprair
labdhāśeṣa-surārhaṇaḥ
bibhrat sa vaiṣṇavaṁ tejo
bāhvor yābhyāṁ dudoha gām

Synonyma

viduraḥ uvāca — Vidura pravil; saḥ — on (král Pṛthu); abhiṣiktaḥ — když byl dosazen na trůn; pṛthuḥ — král Pṛthu; vipraiḥ — velkými mudrci a brāhmaṇy; labdha — dostal; aśeṣa — nesčetné; sura-arhaṇaḥ — dary od polobohů; bibhrat — rozšířil; saḥ — on; vaiṣṇavam — který získal od Pána Viṣṇua; tejaḥ — síla; bāhvoḥ — paže; yābhyām — jimiž; dudoha — využíval; gām — Zemi.

Překlad

Vidura pravil: Můj drahý brāhmaṇo Maitreyo, je nesmírně povzbuzující slyšet, že velcí mudrci a brāhmaṇové dosadili na trůn krále Pṛthua. Všichni polobozi ho obdarovali nesčetnými dary a on rozšířil svůj vliv díky tomu, že získal sílu osobně od Pána Viṣṇua. Velice tak zlepšil podmínky na Zemi.

Význam

Jelikož byl Pṛthu Mahārāja zplnomocněnou inkarnací Pána Viṣṇua a přirozeně i velkým vaiṣṇavou (oddaným Pána), byli s ním všichni polobozi spokojeni a obdarovali ho různými dary, které mu měly pomoci v zastávání jeho královské moci. Jeho korunovace se zúčastnili i velcí mudrci a světci. S jejich požehnáním tedy vládl Zemi a využíval jejích zásob k nejvyšší spokojenosti obyčejných lidí. To již bylo vysvětleno v minulých kapitolách, které popisují činnosti krále Pṛthua. Jak se ukáže v dalším verši, každá výkonná hlava státu má kráčet ve stopách Mahārāje Pṛthua a vzít si z něho příklad ve svém království. Tento postup je tak dokonalý, že jeho následováním bude každý šťastný, a všichni tak budou moci snadno vykonávat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství bez ohledu na to, zda je hlavním výkonným představitelem král či prezident nebo zda je vláda monarchistická či demokratická.

Verš

ko nv asya kīrtiṁ na śṛṇoty abhijño
yad-vikramocchiṣṭam aśeṣa-bhūpāḥ
lokāḥ sa-pālā upajīvanti kāmam
adyāpi tan me vada karma śuddham

Synonyma

kaḥ — kdo; nu — ale; asya — krále Pṛthua; kīrtim — slavné činy; na śṛṇoti — neposlouchá; abhijñaḥ — inteligentní; yat — jeho; vikrama — udatnost; ucchiṣṭam — zbytky; aśeṣa — nesčetní; bhūpāḥ — králové; lokāḥ — planety; sa-pālāḥ — s jejich polobohy; upajīvanti — zajišťují živobytí; kāmam — vytoužené předměty; adya api — až po; tat — to; me — mně; vada — prosím, pověz; karma — činnosti; śuddham — příznivé.

Překlad

Pṛthu Mahārāja vykonával tak slavné činy a byl ve svém způsobu vládnutí tak velkodušný, že všichni králové a polobozi na různých planetách dodnes kráčejí v jeho stopách. Kdo by nechtěl naslouchat o jeho věhlasných skutcích? Přeji si o Pṛthuovi Mahārājovi slyšet víc a víc, protože jeho činnosti jsou velice zbožné a příznivé.

Význam

Světec Vidura chtěl opakovaným nasloucháním o Pṛthuovi Mahārājovi dát příklad všem obyčejným králům a vládním představitelům, kteří by měli chtít znovu a znovu naslouchat o činnostech Pṛthua Mahārāje, aby také dokázali svědomitě vládnout svým královstvím či státům v zájmu míru a blahobytu všech lidí. V současné době bohužel nikdo nechce o Pṛthuovi Mahārājovi naslouchat či kráčet v jeho stopách, a proto žádný národ na světě není šťastný ani nedělá pokroky v duchovním poznání, přestože to je jediným cílem lidského života.

Verš

maitreya uvāca
gaṅgā-yamunayor nadyor
antarā kṣetram āvasan
ārabdhān eva bubhuje
bhogān puṇya-jihāsayā

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký světec Maitreya pravil; gaṅgā — řeka Ganga; yamunayoḥ — řeky Yamuny; nadyoḥ — těchto dvou řek; antarā — mezi; kṣetram — země; āvasan — tam žil; ārabdhān — předurčené; eva — jako; bubhuje — užíval; bhogān — štěstí; puṇya — zbožné činnosti; jihāsayā — aby zmenšil.

Překlad

Velký světec Maitreya řekl Vidurovi: Můj milý Viduro, král Pṛthu žil na území mezi dvěma velkými řekami, Gangou a Yamunou. Jelikož oplýval bohatstvím, zdálo se, že si užívá svého předurčeného štěstí, aby zmenšil výsledky svých minulých zbožných činností.

Význam

Pojmy “zbožné” a “bezbožné” se mohou týkat jedině činností obyčejné živé bytosti. Mahārāja Pṛthu však byl zplnomocněnou inkarnací Pána Viṣṇua, a reakcím za zbožné či bezbožné činnosti proto nepodléhal. Jak jsme již dříve vysvětlili, živá bytost, kterou Nejvyšší Pán zvláště zmocnil jednat za určitým účelem, se nazývá śaktyāveśa-avatāra. Pṛthu Mahārāja byl nejen śaktyāveśa-avatārem, ale také velkým oddaným. Oddaný nepodléhá reakcím za své minulé činy. V Brahma-saṁhitě je řečeno: karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām — Nejvyšší Osobnost Božství odstraňuje výsledky minulých zbožných a bezbožných činností oddaných. Slova ārabdhān eva znamenají “jakoby získané minulými činy”, ale v případě Pṛthua Mahārāje nepřipadaly reakce za minulé činy v úvahu, a proto je zde použito slovo eva, aby se zdůraznil rozdíl oproti obyčejným osobám. V Bhagavad-gītě Pán říká: avajānanti māṁ mūḍhāḥ, což znamená, že lidé někdy mylně pokládají inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství za obyčejného člověka. Nejvyšší Bůh, Jeho inkarnace či Jeho oddaní se mohou vydávat za obyčejné lidi, ale nikdy by za ně neměli být považováni. A naopak; obyčejný člověk, jehož totožnost nedokládají autorizované výroky śāster a ācāryů, by neměl být považován za inkarnaci či oddaného. Sanātana Gosvāmī zjistil z śāster, že Pán Caitanya Mahāprabhu je přímou inkarnací Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, ačkoliv Pán Caitanya Sám tuto skutečnost nikdy neprozradil. Obecně se tedy doporučuje nepokládat ācāryu či gurua za obyčejného člověka.

Verš

sarvatrāskhalitādeśaḥ
sapta-dvīpaika-daṇḍa-dhṛk
anyatra brāhmaṇa-kulād
anyatrācyuta-gotrataḥ

Synonyma

sarvatra — všude; askhalita — neodvolatelný; ādeśaḥ — příkaz; sapta-dvīpa — sedm ostrovů; eka — jeden; daṇḍa-dhṛk — vládce, který třímá žezlo; anyatra — kromě; brāhmaṇa-kulāt — brāhmaṇů a světců; anyatra — kromě; acyuta-gotrataḥ — potomků Nejvyšší Osobnosti Božství (vaiṣṇavů).

Překlad

Mahārāja Pṛthu neměl jako král soupeře a třímal žezlo vlády nad všemi sedmi ostrovy Země. Kromě světců, brāhmaṇů a potomků Nejvyšší Osobnosti Božství (vaiṣṇavů) si nikdo nemohl dovolit neuposlechnout jeho neodvolatelných příkazů.

Význam

Sapta-dvīpa je sedm velkých ostrovů — kontinentů: (1) Asie, (2) Evropa, (3) Afrika, (4) Severní Amerika, (5) Jižní Amerika, (6) Austrálie a (7) Oceánie. V moderní době si lidé myslí, že ve védském či prehistorickém období nebyla Amerika a mnoho dalších částí světa známé, ale to není pravda. Pṛthu Mahārāja vládl světu mnoho tisíc let před začátkem takzvané historické doby a zde se jasně uvádí, že tehdy byly všechny části světa nejen známy, ale navíc podléhaly vládě jednoho krále, Mahārāje Pṛthua. Zemí, ve které Mahārāja Pṛthu žil, byla očividně Indie, jelikož v jedenáctém verši této kapitoly je řečeno, že žil na území mezi řekami Gangou a Yamunou. Toto území zvané Brahmāvarta je v moderní době známé jako určité části Pandžábu a severní Indie. Je zřejmé, že indičtí králové kdysi vládli celému světu a že jejich kultura byla védská.

Slovo askhalita vyjadřuje, že nikdo na celém světě si nemohl dovolit neuposlechnout králových příkazů. Tyto příkazy však nebyly nikdy vydávány s cílem ovládat světce či potomky Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Nejvyšší Pán se nazývá Acyuta a Arjuna tak oslovuje Pána Kṛṣṇu v Bhagavad-gītě (senayor ubhayor madhye rathaṁ sthāpaya me 'cyuta). Acyuta je označení toho, kdo nepoklesne, protože není nikdy ovlivněn kvalitami hmotné přírody. Když živá bytost poklesne ze svého původního postavení do hmotného světa, stává se cyutou, což znamená, že zapomíná na svůj vztah s Acyutou. Každá živá bytost je ve skutečnosti nedílnou částí, synem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když je ovlivněna kvalitami hmotné přírody, zapomíná na tento vztah a uvažuje v rámci různých životních druhů. Jakmile však znovu získá své původní vědomí, již si takových tělesných označení nevšímá. Bhagavad-gītā (5.18) to popisuje slovy paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ.

Hmotná označení vedou k rozlišování podle kasty, barvy pleti, vyznání, národnosti a podobně. Různé gotry neboli rodinná označení se liší podle hmotného těla, ale ten, kdo přijme proces vědomí Kṛṣṇy, se okamžitě stává jedním z členů Acyuta-gotry, potomků Nejvyšší Osobnosti Božství, a od té chvíle je transcendentální všem hlediskům co se týče kasty, vyznání, barvy pleti a národnosti.

Pṛthu Mahārāja neměl moc nad brāhmaṇa-kulou — nad znalci védských písem — ani nad vaiṣṇavy, kteří se vymykají hlediskům Ved. Proto je řečeno:

arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhir
viṣṇor vā vaiṣṇavānāṁ kali-mala-mathane pāda-tīrthe 'mbu-buddhiḥ
śrī-viṣṇor nāmni mantre sakala-kaluṣa-he śabda-sāmānya-buddhir
viṣṇau sarveśvareśe tad-itara-sama-dhīr yasya vā nārakī saḥ

“Ten, kdo považuje Božstvo v chrámu za výtvor ze dřeva či kamene, duchovního mistra v učednické posloupnosti za obyčejného člověka, vaiṣṇavu v Acyuta-gotře za člena určité kasty či stoupence určitého vyznání a caraṇāmṛtu či vodu z Gangy za obyčejnou vodu, je pokládán za obyvatele pekla.” (Padma Purāṇa)

Z údajů této sloky je zřejmé, že obyčejným lidem má král vládnout do té doby, než dosáhnou úrovně vaiṣṇavů a brāhmaṇů, kteří nepodléhají nikomu. Brāhmaṇa je ten, kdo zná Brahman, neosobní rys Absolutní Pravdy, a vaiṣṇava ten, kdo slouží Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

ekadāsīn mahā-satra-
dīkṣā tatra divaukasām
samājo brahmarṣīṇāṁ ca
rājarṣīṇāṁ ca sattama

Synonyma

ekadā — jednou; āsīt — přijal slib; mahā-satra — velká oběť; dīkṣā — zasvěcení; tatra — na tom obřadu; diva-okasām — polobohů; samājaḥ — shromáždění; brahma-ṛṣīṇām — velkých svatých brāhmaṇů; ca — také; rāja-ṛṣīṇām — velkých svatých králů; ca — také; sat-tama — největší z oddaných.

Překlad

Jednou král Pṛthu zahájil velikou oběť, na které se shromáždili všichni proslulí svatí mudrci, brāhmaṇové, polobozi z vyšších planetárních soustav a velcí svatí králové, známí jako rājarṣiové.

Význam

Nejdůležitějším údajem tohoto verše je, že i když král Pṛthu žil v Indii, mezi řekami Gangou a Yamunou, jeho velké oběti se zúčastnili i polobozi. To naznačuje, že dříve byli polobozi na této planetě častými hosty. Velké osobnosti, jako byl Arjuna, Yudhiṣṭhira a mnozí další, zase navštěvovali vyšší planetární soustavy. Existovalo tedy meziplanetární spojení, které se uskutečňovalo prostřednictvím vhodných letadel a kosmických lodí.

Verš

tasminn arhatsu sarveṣu
sv-arciteṣu yathārhataḥ
utthitaḥ sadaso madhye
tārāṇām uḍurāḍ iva

Synonyma

tasmin — na tom velkém setkání; arhatsu — všech těch, kteří si zaslouží uctívání; sarveṣu — ti všichni; su-arciteṣu — uctívaní podle svého postavení; yathā-arhataḥ — jak si zasloužili; utthitaḥ — povstal; sadasaḥ — mezi členy shromáždění; madhye — uprostřed; tārāṇām — hvězd; uḍu-rāṭ — měsíc; iva — jako.

Překlad

Mahārāja Pṛthu nejprve uctil všechny ctihodné návštěvníky tohoto velkého shromáždění s ohledem na jejich postavení. Když poté povstal uprostřed přítomných, vypadalo to, jako by mezi hvězdami vyšel úplněk.

Význam

Přijímání velkých, vznešených osobností, jak ho uspořádal Pṛthu Mahārāja ve velké obětní aréně, je podle védského systému nesmírně důležité. Prvním úkonem při vítání hostů je umytí jejich nohou. Z védské literatury se dozvídáme, že jednou, když Mahārāja Yudhiṣṭhira pořádal rājasūya-yajñu, se Kṛṣṇa ujal mytí nohou návštěvníků. Stejně tak i Mahārāja Pṛthu zařídil náležité přijetí polobohů, svatých mudrců, brāhmaṇů a velkých králů.

Verš

prāṁśuḥ pīnāyata-bhujo
gauraḥ kañjāruṇekṣaṇaḥ
sunāsaḥ sumukhaḥ saumyaḥ
pīnāṁsaḥ sudvija-smitaḥ

Synonyma

prāṁśuḥ — velmi vysoký; pīna-āyata — mohutné; bhujaḥ — paže; gauraḥ — světlé pleti; kañja — podobnýma lotosu; aruṇa-īkṣaṇaḥ — s jasnýma očima, které připomínaly východ slunce; su-nāsaḥ — rovný nos; su-mukhaḥ — s nádherným obličejem; saumyaḥ — vážného vzezření; pīna-aṁsaḥ — široká ramena; su — krásné; dvija — zuby; smitaḥ — usmívající se.

Překlad

Král Pṛthu byl vysoký a statný, měl široká ramena, mohutné paže a světlou pleť. Jeho vzezření bylo vážné. Měl rovný nos, oči jasné jako vycházející slunce a v jeho nádherném obličeji zářily krásné zuby.

Význam

Ze čtyř společenských řádů (které představují brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové) jsou kṣatriyové — jak muži, tak ženy — obvykle velmi krásní. Z následujících veršů bude zřejmé, že Mahārāja Pṛthu měl nejen přitažlivé tělesné rysy, jak je zde popsáno, ale navíc jeho tělo zdobily význačné, zcela příznivé znaky.

Říká se, že tvář je zrcadlem mysli. Mentální stav člověka se projevuje v rysech jeho obličeje. Tělesné rysy dané osoby odpovídají jejím minulým činům, neboť svým jednáním si živá bytost předurčuje další tělo — ať už ve společnosti lidí, zvířat či polobohů. To je důkaz převtělování duše různými druhy těl.

Verš

vyūḍha-vakṣā bṛhac-chroṇir
vali-valgu-dalodaraḥ
āvarta-nābhir ojasvī
kāñcanorur udagra-pāt

Synonyma

vyūḍha — široká; vakṣāḥ — hruď; bṛhat-śroṇiḥ — silný pas; vali — vrásky; valgu — velmi krásné; dala — jako list banyánu; udaraḥ — břicho; āvarta — spirálovitě točený; nābhiḥ — pupek; ojasvī — zářivá; kāñcana — zlatá; uruḥ — stehna; udagra-pāt — klenutý nárt.

Překlad

Mahārāja Pṛthu měl širokou hruď a silný pas. Břicho s vráskami na kůži svou stavbou připomínalo banyánový list. Jeho pupek byl spirálovitě točený a hluboký, stehna měla zlatý odstín a nárt byl klenutý.

Verš

sūkṣma-vakrāsita-snigdha-
mūrdhajaḥ kambu-kandharaḥ
mahā-dhane dukūlāgrye
paridhāyopavīya ca

Synonyma

sūkṣma — velice jemné; vakra — kadeřavé; asita — černé; snigdha — hladké; mūrdhajaḥ — vlasy; kambu — jako lastura; kandharaḥ — krk; mahā-dhane — velmi cenného; dukūla-agrye — oblečen v dhotī; paridhāya — na horní části těla; upavīya — umístěný jako posvátná šňůra; ca — také.

Překlad

Měl kadeřavé vlasy černé barvy, jež byly velmi jemné a hladké, a jeho krk, který se podobal lastuře, zdobily příznivé linie. Na sobě měl velice cenné dhotī a na horní části těla krásný přehoz.

Verš

vyañjitāśeṣa-gātra-śrīr
niyame nyasta-bhūṣaṇaḥ
kṛṣṇājina-dharaḥ śrīmān
kuśa-pāṇiḥ kṛtocitaḥ

Synonyma

vyañjita — naznačující; aśeṣa — nesčetné; gātra — tělesná; śrīḥ — krása; niyame — usměrněný; nyasta — odložil; bhūṣaṇaḥ — oděv; kṛṣṇa — černá; ajina — kůže; dharaḥ — oblékl; śrīmān — krásný; kuśa-pāṇiḥ — s trávou kuśa na prstech; kṛta — vykonal; ucitaḥ — co je třeba.

Překlad

Když měl být Mahārāja Pṛthu zasvěcen do vykonání oběti, musel odložit svůj drahocenný šat, a tak bylo možné spatřit jeho přirozenou tělesnou krásu. Bylo velice příjemné se dívat, jak si obléká černou jelení kůži a na ruce má prsten z trávy kuśa, neboť to umocňovalo přirozenou krásu jeho těla. Než začal vykonávat oběť, podřídil se všem usměrňujícím zásadám.

Verš

śiśira-snigdha-tārākṣaḥ
samaikṣata samantataḥ
ūcivān idam urvīśaḥ
sadaḥ saṁharṣayann iva

Synonyma

śiśira — rosa; snigdha — vlhké; tārā — hvězdy; akṣaḥ — oči; samaikṣata — rozhlédl se; samantataḥ — kolem; ūcivān — začal hovořit; idam — tento; urvīśaḥ — vznešený; sadaḥ — mezi členy shromáždění; saṁharṣayan — zvyšující jejich blaženost; iva — jako.

Překlad

Aby povzbudil členy shromáždění a zvýšil jejich blaženost, pohlédl na ně očima, které vypadaly jako hvězdy na nebi, jež pokrývá rosa. Potom k nim silným hlasem promluvil.

Verš

cāru citra-padaṁ ślakṣṇaṁ
mṛṣṭaṁ gūḍham aviklavam
sarveṣām upakārārthaṁ
tadā anuvadann iva

Synonyma

cāru — krásná; citra-padam — květnatá; ślakṣṇam — velice jasná; mṛṣṭam — závažná; gūḍham — smysluplná; aviklavam — bez pochybností; sarveṣām — pro všechny; upakāra-artham — aby jim prospěl; tadā — tehdy; anuvadan — začal opakovat; iva — jako.

Překlad

Řeč Mahārāje Pṛthua byla krásná, plná přirovnání, jasně srozumitelná a velmi příjemná na poslech. Všechna jeho slova byla vážná a rozhodná. Vypadá to, že když hovořil, vyjadřoval svou osobní realizaci Absolutní Pravdy, aby tak prospěl všem přítomným.

Význam

Mahārāja Pṛthu byl krásný co se týče vnějších tělesných rysů a také jeho řeč byla ve všech ohledech úžasná. Jeho slova, pěkně sestavená do ozdobného jazyka plného přirovnání, byla příjemná na poslech. Nebyla jen lahodná, ale také velice snadno srozumitelná a prostá pochyb a dvojsmyslů.

Verš

rājovāca
sabhyāḥ śṛṇuta bhadraṁ vaḥ
sādhavo ya ihāgatāḥ
satsu jijñāsubhir dharmam
āvedyaṁ sva-manīṣitam

Synonyma

rājā uvāca — král začal hovořit; sabhyāḥ — oslovuje dámy a pány; śṛṇuta — laskavě naslouchejte; bhadram — štěstí; vaḥ — vaše; sādhavaḥ — všechny velké duše; ye — které; iha — zde; āgatāḥ — přítomné; satsu — ušlechtilým osobám; jijñāsubhiḥ — ten, kdo je zvídavý; dharmam — náboženské zásady; āvedyam — je třeba předložit; sva-manīṣitam — něčí závěry.

Překlad

Král Pṛthu pravil: Ó vznešení členové shromáždění, nechť je vám osud příznivý! Ó velké duše, které jste se přišly zúčastnit tohoto setkání, vyslechněte prosím pozorně mou modlitbu. Ten, kdo je skutečně zvídavý, musí předložit své rozhodnutí shromáždění ušlechtilých duší.

Význam

V tomto verši je velmi důležité slovo sādhavaḥ, “všechny velké duše”. Když je někdo velký a slavný, mnoho bezohledných lidí se stane jeho nepřáteli, neboť závist je u materialistů přirozená. Na každém setkání jsou přítomní různí lidé, a proto lze předpokládat, že Mahārāja Pṛthu měl díky své velikosti v tomto shromáždění jistě několik nepřátel, přestože svůj postoj nemohli dát najevo. Mahārāja Pṛthu se ovšem zajímal o vznešené lidi, a proto nejprve oslovil všechny čestné přítomné a o závistivé se nestaral. Nevystupoval však jako královská autorita, zplnomocněná poroučet každému, neboť své prohlášení chtěl pokorně předložit shromáždění velkých mudrců a světců. Jako velký král celého světa jim mohl rozkazovat, ale byl tak pokorný, mírný a čestný, že jim svůj výrok předložil k souhlasu, aby si ujasnil své zralé rozhodnutí. Každý v tomto hmotném světě je podmíněn kvalitami hmotné přírody, a má proto čtyři nedostatky. Pṛthu Mahārāja byl sice mimo jejich vliv, ale přesto své výroky předložil k posouzení přítomným velkým duším, mudrcům a světcům jako obyčejná podmíněná duše.

Verš

ahaṁ daṇḍa-dharo rājā
prajānām iha yojitaḥ
rakṣitā vṛttidaḥ sveṣu
setuṣu sthāpitā pṛthak

Synonyma

aham — já; daṇḍa-dharaḥ — ten, kdo třímá žezlo; rājā — král; prajānām — občanů; iha — na tomto světě; yojitaḥ — zaměstnaný; rakṣitā — ochránce; vṛtti-daḥ — ten, kdo zaměstnává; sveṣu — v jejich vlastních; setuṣu — příslušných společenských řádech; sthāpitā — ustanovené; pṛthak — odlišně.

Překlad

Král Pṛthu pokračoval: Milostí Nejvyššího Pána jsem byl jmenován králem této planety. Třímám žezlo, abych vládl občanům, chránil je před veškerým nebezpečím a dával jim zaměstnání odpovídající jejich postavení ve společenském řádu, který vychází z védských pokynů.

Význam

Král je považován za vyvoleného Nejvyšší Osobností Božství, aby dohlížel na zájmy své planety. Na každé planetě je určitá vládnoucí osoba, stejně jako můžeme vidět, že v každé zemi vládne nějaký prezident. Ať už se jedná o prezidenta či krále, je třeba vědět, že tuto příležitost dostal od Nejvyššího Pána. Podle védského systému je král pokládán za zástupce Boha a občané ho ctí jako Boha v lidské podobě. Vedy uvádějí, že Nejvyšší Pán udržuje všechny živé bytosti (a zvláště lidské), aby je povznesl k nejvyšší dokonalosti. Když živá bytost po mnoha a mnoha zrozeních v nižších životních druzích dosáhne lidské, a zvláště civilizované podoby, pak společnost ve které žije, musí být rozdělena do čtyř kategorií, jak nařizuje Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě (cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭam atd.). Čtyři společenské třídy — brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové — představují přirozené rozdělení lidské společnosti, a jak prohlásil Pṛthu Mahārāja, každý člověk musí mít ve své příslušné společenské třídě náležité zaměstnání, které mu bude sloužit jako zdroj živobytí. Povinností krále či vlády je zajistit, aby lidé dodržovali společenský řád a byli zaměstnáni plněním svých předepsaných povinností. V moderní době ochrana od vlády či krále neexistuje, a proto se společenský řád prakticky zhroutil. Nikdo neví, kdo je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra, a lidé se hlásí k určité společenské třídě pouze na základě svého původu. Povinností vlády je znovu ustanovit společenský řád podle předepsaných činností a kvalit hmotné přírody, neboť tak se obyvatelstvo celého světa stane skutečně civilizovaným. Pokud se lidská společnost neřídí danými povinnostmi čtyř společenských tříd, není o nic lepší než společnost zvířat, ve které nikdy není klid, mír a blahobyt, ale jen nepořádek a zmatek. Mahārāja Pṛthu jakožto ideální král védský společenský řád pečlivě udržoval.

Prajāyate iti prajā. Slovo prajā označuje toho, kdo se narodí. Pṛthu Mahārāja proto zaručoval ochranu pro prajānām — všechny živé bytosti, které se narodily v jeho království. Prajā označuje nejen lidi, ale i zvířata, stromy a všechny ostatní živé bytosti. Povinností krále je zajistit všem živým bytostem ochranu a potravu. Hlupáci a darebáci v moderní společnosti nemají žádné poznání o rozsahu vládní zodpovědnosti. Zvířata jsou také občany země, ve které se shodou okolností narodila, a mají rovněž právo žít na účet Nejvyššího Pána. Zasahování do života zvířat masovým zabíjením na jatkách přinese v budoucnosti řezníkovi, jeho zemi a vládě katastrofální následky.

Verš

tasya me tad-anuṣṭhānād
yān āhur brahma-vādinaḥ
lokāḥ syuḥ kāma-sandohā
yasya tuṣyati diṣṭa-dṛk

Synonyma

tasya — jeho; me — moje; tat — to; anuṣṭhānāt — vykonáváním; yān — to, co; āhuḥ — je řečeno; brahma-vādinaḥ — odborníky v oblasti védského poznání; lokāḥ — planety; syuḥ — stanou se; kāma-sandohāḥ — naplnění vytoužených cílů; yasya — Jehož; tuṣyati — je uspokojen; diṣṭa-dṛk — ten, který vidí osud všech.

Překlad

Mahārāja Pṛthu řekl: Myslím, že vykonáváním svých královských povinností budu moci dospět k vytouženým cílům, které popisují odborníci v oblasti védského poznání. Toho lze bezpochyby dosáhnout potěšením Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který vidí osud všech.

Význam

Mahārāja Pṛthu klade zvláštní důraz na slovo brahma-vādinaḥ (“odborníky v oblasti védského poznání”). Brahma označuje Vedy, které se také nazývají śabda-brahma, “transcendentální zvuk”. Transcendentální zvuk není obyčejnou řečí, i když je zdánlivě zapsán obyčejným jazykem. Důkazy z védské literatury je třeba přijímat jako konečnou autoritu. Ve védské literatuře je mnoho informací a samozřejmě také informace o vykonávání královských povinností. Zodpovědný král, který plní svou určenou povinnost tím, že všem živým bytostem na své planetě poskytuje náležitou ochranu, je povýšen na nebeské planety. To také závisí na potěšení Nejvyššího Pána. Není pravda, že když někdo řádně plní své povinnosti, bude automaticky povýšen — povýšení závisí na spokojenosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Z toho je třeba vyvodit konečný závěr, že člověk může dosáhnout vytouženého výsledku svých činností uspokojením Nejvyššího Pána. To rovněž potvrzuje druhá kapitola prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu:

ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam

Dokonalostí toho, jak člověk vykonává své určené povinnosti, je konečná spokojenost Nejvyššího Pána. Slovo kāma-sandohāḥ znamená “dosažení vytouženého výsledku”. Každý si přeje dosáhnout konečného cíle života, ale v moderní civilizaci si velcí vědci myslí, že lidský život nemá žádný plán. Tato naprostá nevědomost přivádí civilizaci do velkého nebezpečí. Lidé neznají přírodní zákony, které představují nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož jsou prvotřídními ateisty, nevěří v existenci Boha a Jeho nařízení, a proto nevědí, jak příroda funguje. Následkem čiré nevědomostí lidí, dokonce i takzvaných vědců a filozofů, se z života stává nebezpečná hra, ve které lidské bytosti nevědí, zda dělají nějaký pokrok. Podle Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.30) dělají pokrok pouze do nejtemnějších oblastí hmotné existence. Adānta-gobhir viśatāṁ tamisram. Proto bylo založeno hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby dalo filozofům, vědcům a ostatním lidem náležité poznání o životním osudu. Každý by měl existence tohoto hnutí využít a poučit se o skutečném cíli života.

Verš

ya uddharet karaṁ rājā
prajā dharmeṣv aśikṣayan
prajānāṁ śamalaṁ bhuṅkte
bhagaṁ ca svaṁ jahāti saḥ

Synonyma

yaḥ — kdokoliv (král či vládce); uddharet — vymáhá; karam — daně; rājā — král; prajāḥ — občané; dharmeṣu — ve vykonávání jejich příslušných povinností; aśikṣayan — aniž by je učil, jak mají vykonávat příslušné povinnosti; prajānām — občanů; śamalam — bezbožné; bhuṅkte — užívá; bhagam — štěstí; ca — také; svam — své vlastní; jahāti — ztrácí; saḥ — ten král.

Překlad

Každý král, který neučí své občany, jak mají vykonávat své příslušné povinnosti v rámci vareṇ a āśramů, ale pouze od nich vymáhá poplatky a daně, je nucen trpět za jejich bezbožné činnosti. Kromě tohoto ponížení navíc přichází o své vlastní štěstí.

Význam

Král, vládce či prezident by neměl zastávat své místo, aniž by zároveň vykonával svou povinnost. Musí učit lidi, jak zachovávat rozdělení společnosti na varṇy a āśramy. Pokud král udílení takových pokynů zanedbává a spokojí se pouze s vybíráním daní, pak ti, kdo se na tom podílejí — to znamená všichni vládní zaměstnanci a hlavní představitel státu — se také musí dělit o bezbožné činnosti lidí. Zákony přírody jsou velice jemné. Když člověk jí na místě, které je velice hříšné, sdílí výsledné reakce za hříšné činnosti, jež se tam provádějí. (Védský systém proto je, že hospodář zve brāhmaṇy a vaiṣṇavy, aby u příležitosti různých obřadů jedli v jeho domě, neboť ho mohou oprostit od hříšných činností. Striktní brāhmaṇové a vaiṣṇavové však nejsou povinni přijmout pozvání kamkoliv. Není samozřejmě nic špatného na tom zúčastnit se hostin, kde se rozdává prasādam.) Existuje mnoho jemných zákonů, které obyčejní lidé prakticky neznají, ale hnutí pro vědomí Kṛṣṇy všechno toto védské poznání vysoce vědeckým způsobem rozdává pro dobro lidí celého světa.

Verš

tat prajā bhartṛ-piṇḍārthaṁ
svārtham evānasūyavaḥ
kurutādhokṣaja-dhiyas
tarhi me ’nugrahaḥ kṛtaḥ

Synonyma

tat — proto; prajāḥ — moji drazí občané; bhartṛ — pána; piṇḍa-artham — dobro po smrti; sva-artham — vlastní zájem; eva — jistě; anasūyavaḥ — bez závisti; kuruta — vykonávejte; adhokṣaja — Nejvyšší Osobnost Božství; dhiyaḥ — s myšlenkami na Pána; tarhi — proto; me — mně; anugrahaḥ — milost; kṛtaḥ — učiněna.

Překlad

Pṛthu Mahārāja pokračoval: Proto byste, moji drazí občané, měli pro posmrtné blaho svého krále řádně vykonávat své povinnosti podle vašeho postavení ve varṇě a āśramu a neustále myslet na Nejvyšší Osobnost Božství ve svém srdci. Tak ochráníte vlastní zájmy a udělíte svému králi milost co se týče jeho blaha po smrti.

Význam

V tomto verši jsou velice důležitá slova adhokṣaja-dhiyaḥ, která znamenají “vědomí Kṛṣṇy”. Jak král, tak občané by si měli být vědomi Kṛṣṇy, neboť jinak budou po smrti odsouzeni poklesnout do nižších životních druhů. Zodpovědná vláda musí vědomí Kṛṣṇy velice intenzívně učit pro dobro všech. Bez vědomí Kṛṣṇy nemohou být stát ani jeho občané zodpovědní. Pṛthu Mahārāja proto výslovně žádal občany, aby jednali s vědomím Kṛṣṇy, a také se velmi snažil učit je, jak mohou vědomí Kṛṣṇy získat. Souhrn vědomí Kṛṣṇy podává Bhagavad-gītā (9.27):

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“Ať děláš cokoliv, jíš cokoliv, dáváš cokoliv jako milodar a podstupuješ jakoukoliv askezi, dělej to s vědomím Kṛṣṇy, pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.” Vlivem přísných zákonů hmotné přírody podléhá každý různým trestům, ale budou-li se všichni lidé včetně vládních zaměstnanců učit technikám duchovního života, pak se do svých činností nezapletou.

Verš

yūyaṁ tad anumodadhvaṁ
pitṛ-devarṣayo ’malāḥ
kartuḥ śāstur anujñātus
tulyaṁ yat pretya tat phalam

Synonyma

yūyam — vy všichni ctihodní přítomní; tat — ten; anumodadhvam — laskavě schvalte můj návrh; pitṛ — příchozí z Pitṛloky; deva — příchozí z nebeských planet; ṛṣayaḥ — velcí mudrci a světci; amalāḥ — ti, kdo jsou očištěni od všech hříšných činností; kartuḥ — konatel; śāstuḥ — ten, kdo dává příkazy; anujñātuḥ — toho, kdo podporuje; tulyam — stejný; yat — který; pretya — po smrti; tat — ten; phalam — výsledek.

Překlad

Žádám všechny polobohy, předky a světce, kteří mají čistá srdce, aby podpořili můj návrh, neboť po smrti se o výsledky činnosti rovnoměrně dělí ten, kdo ji koná, kdo ji řídí a kdo ji podporuje.

Význam

Vláda Pṛthua Mahārāje byla dokonalá, neboť byla řízena přesně podle védských příkazů. Pṛthu Mahārāja již vysvětlil, že hlavním úkolem vlády je dohlížet na to, aby každý plnil své příslušné povinnosti. Vláda by měla fungovat tak, aby každý automaticky dosáhl vědomí Kṛṣṇy. Král Pṛthu proto chtěl, aby s ním jeho občané plně spolupracovali, neboť budou-li souhlasit, budou si po smrti užívat stejného prospěchu jako on. Kdyby byl Pṛthu Mahārāja jakožto dokonalý král povýšen na nebeské planety, občané, kteří s ním spolupracovali tím způsobem, že schvalovali jeho metody, by byli povýšeni s ním. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, které se v současné době rozvíjí, je pravé, dokonalé a autorizované a následuje příklad Pṛthua Mahārāje. Proto každý, kdo s ním spolupracuje nebo přijímá jeho zásady, získá stejný výsledek jako ti, kdo vědomí Kṛṣṇy aktivně šíří.

Verš

asti yajña-patir nāma
keṣāñcid arha-sattamāḥ
ihāmutra ca lakṣyante
jyotsnāvatyaḥ kvacid bhuvaḥ

Synonyma

asti — musí existovat; yajña-patiḥ — poživatel všech obětí; nāma — jménem; keṣāñcit — podle názoru některých; arha-sattamāḥ — ó nejctihodnější; iha — v tomto hmotném světě; amutra — po smrti; ca — také; lakṣyante — je vidět; jyotsnā-vatyaḥ — mocná, krásná; kvacit — někde; bhuvaḥ — těla.

Překlad

Mé drahé ctihodné dámy a ctihodní pánové, podle autoritativních výroků śāster musí existovat svrchovaná autorita, která udílí příslušné odměny za naše současné činnosti. Proč by se jinak rodili lidé, kteří jsou neobyčejně krásní a mocní v tomto životě i v životě po smrti?

Význam

Jediným cílem vlády Pṛthua Mahārāje bylo pozdvihnout občany svého království k vědomí Boha. Jelikož se v obětní aréně sešlo velké shromáždění, byly tam různé druhy lidí, ale král chtěl zvláště hovořit k těm, kdo nebyli ateisty. V minulých verších již bylo vysvětleno, že Pṛthu Mahārāja radil občanům, aby byli adhokṣaja-dhiyaḥ, což znamená vědomí si Boha, vědomí si Kṛṣṇy. V tomto verši se odvolává na autoritu śāster, přestože jeho otec byl prvotřídním ateistou, který neuznával příkazy Ved, zastavil vykonávání všech obětí a natolik znechutil brāhmaṇy, že ho nejen sesadili z trůnu, ale navíc prokleli a zabili. Ateističtí lidé nevěří v existenci Boha, a každodenní události proto chápou jako výsledek hmotných souvislostí a náhody. Uznávají ateistickou sāṅkhyovou filozofii, která se týká kombinace prakṛti a puruṣi. Věří pouze v hmotu a zastávají názor, že hmota za určitých podmínek slučování způsobí vznik životní síly, která poté jedná jako puruṣa, poživatel; kombinací hmoty a životní síly potom podle nich vzniká mnoho druhů hmotných projevů. Ateisté nevěří v příkazy Ved — podle nich jsou všechny védské příkazy pouhými teoriemi, které nemají žádné praktické uplatnění v životě. Pṛthu Mahārāja vzal toto vše v úvahu a prohlásil, že teisté jednoznačně odmítnou názory ateistů na základě toho, že rozmanitost nemůže existovat bez plánu vyšší inteligence. Ateisté velice mlhavě vysvětlují, že tato rozmanitost vzniká pouhou náhodou, ale teisté, kteří věří ve védské příkazy, musí ke všem svým závěrům dospět podle pokynů Ved.

Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že celé varṇāśramské zřízení je určené k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Všechna pravidla a předpisy pro vykonávání povinností brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů nebo brahmacārīnů, gṛhasthů, vānaprasthů a sannyāsīnů mají za cíl uspokojit Nejvyššího Pána. V současné době takzvaní brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové ztratili svoji původní kulturu, ale přesto se hlásí ke svým titulům na základě rodného práva. Odmítají však uznat, že všechny společenské řády a duchovní stavy existují zvláště pro uctívání Pána Viṣṇua. Nebezpečná māyāvādská teorie, kterou předložil Śaṅkarācārya — že Bůh je neosobní — se s příkazy Ved neshoduje. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto označil māyāvādské filozofy za největší rouhače vůči Osobnosti Božství. Podle védského systému se každý, kdo neuznává příkazy Ved, nazývá nāstika, ateista. Když Pán Buddha kázal svoji teorii nenásilí, byl nucen popřít autoritu védských písem, a z toho důvodu ho stoupenci Ved považovali za nāstiku. Přestože však Śrī Caitanya Mahāprabhu velice jasně prohlásil, že stoupenci filozofie Pána Buddhy jsou nāstikové neboli ateisté, jelikož popírají autoritu Ved, považoval následovníky Śaṅkary — kteří chtěli podvodně ustanovit védskou autoritu, ale ve skutečnosti se řídili māyāvādskou filozofií Buddhovy školy — za nebezpečnější než buddhisty samotné. Teorie následovníků Śaṅkary, že podobu Boha si musíme představit, je nebezpečnější než popření Boží existence. Stoupenci vědomí Kṛṣṇy nehledí na filozofické teorie ateistů či māyāvādīnů a žijí přísně podle příkazů daných v Bhagavad-gītě, která je považována za esenci všech védských písem. V Bhagavad-gītě (18.46) je řečeno:

yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

“Uctíváním Pána, který je zdrojem všech bytostí a je všeprostupující, může člověk dosáhnout dokonalosti při vykonávání svých vlastních povinností.” To naznačuje, že Nejvyšší Osobnost Božství je původním zdrojem všeho, jak popisuje Vedānta-sūtra (janmādy asya yataḥ). Pán Samotný rovněž potvrzuje v Bhagavad-gītě: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ — “Já jsem původ všeho.” Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je původním zdrojem všech emanací a zároveň jako Paramātmā prostupuje veškerou existencí. Absolutní Pravda je tedy Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, a každá živá bytost Ho má uspokojovat vykonáváním svých příslušných povinností (sva-karmaṇā tam abhyarcya). Mahārāja Pṛthu chtěl toto pravidlo zavést mezi svými občany.

Nejdůležitější zásadou lidské civilizace je, že se člověk musí vykonáváním svých předepsaných povinností snažit uspokojovat Nejvyššího Pána. To je nejvyšší dokonalost života. Svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam — člověk může být v životě velice úspěšný, pokud vykonáváním svých předepsaných povinností uspokojuje Nejvyšší Osobnost Božství. Názorným příkladem je Arjuna. Byl kṣatriyou, jehož povinností bylo bojovat, a vykonáváním této předepsané povinnosti uspokojil Nejvyššího Pána, čímž dosáhl dokonalosti. Touto zásadou by se měl řídit každý. Ateisty, kteří tak nečiní, odsuzuje Bhagavad-gītā (16.19) slovy tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān saṁsāreṣu narādhamān. V tomto verši je jasně řečeno, že ti, kdo závidí Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou velice zlomyslní a nejnižší z lidí. Podle zákonů Nejvyššího jsou tito darebáci uvrženi do nejtemnější oblasti hmotné existence a rodí se v rodinách asurů neboli ateistů. Zrození za zrozením tito asurové neustále klesají, až nakonec dospějí do zvířecích podob, jako jsou podoby tygrů a podobných dravých zvířat. Po milióny let tak musí zůstat v temnotě bez poznání o Kṛṣṇovi.

Nejvyšší Osobnost Božství se nazývá Puruṣottama, nejlepší ze všech živých bytostí. Je osobou stejně jako všechny ostatní živé bytosti, ale je z nich nejlepší — je jejich vůdcem. To je uvedeno i ve Vedách: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Pán je vůdce všech živých bytostí, vůdce všech věčných. Je úplný a dokonalý. Nepotřebuje získávat prospěch zasahováním do záležitostí jiných, ale jelikož se o všechny stará, má právo je vést ke správnému chování, aby mohly být všechny živé bytosti šťastné. Otec chce, aby pod jeho vedením byly všechny jeho děti šťastné. Stejně tak má Bůh neboli Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, právo dohlížet na to, aby byly šťastné všechny živé bytosti. Být šťastný v tomto hmotném světě není možné. Otec a synové jsou věční, ale dokud živá bytost nedosáhne svého věčného života v blaženosti a poznání, nepřipadá v úvahu, že by mohla být šťastná. Přestože Puruṣottama, nejlepší ze všech živých bytostí, nemá, co by od obyčejných živých bytostí mohl získat, má právo rozlišovat mezi tím, co dělají dobře a co špatně. Jak jsme již probrali, správným jednáním jsou činnosti určené k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství (svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam). Živá bytost může konat jakoukoliv předepsanou povinnost, ale chce-li ve svých povinnostech dosáhnout dokonalosti, musí uspokojit Nejvyššího Pána. Ten, kdo Ho těší, získává lepší prostředky k životu, zatímco ten, kdo Ho neuspokojuje, se dostává do nežádoucích situací.

Závěr tedy je, že existují dva druhy povinností — světské a ty, které jsou vykonávány ve prospěch yajñi neboli oběti (yajñārthāt karma). Každá karma (činnost), kterou člověk nevykonává za účelem yajñi, je příčinou otroctví. Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — “Práci je třeba vykonávat jako oběť Viṣṇuovi, neboť jinak člověka poutá k tomuto hmotnému světu.” (Bg. 3.9) Karma-bandhanaḥ neboli spoutanost karmou je řízena přísnými zákony hmotné přírody. Hmotná existence je bojem s překážkami, které staví hmotná příroda. Asurové s těmito překážkami neustále bojují — pošetilé živé bytosti pod vlivem iluzorní síly hmotné přírody těžce pracují v tomto hmotném světě a pokládají to za štěstí. To se nazývá māyā. V tomto těžkém boji o přežití popírají existenci svrchované autority, Puruṣottamy, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Bůh nám dává pravidla, aby usměrnil činnosti živých bytostí, stejně jako král vydává sbírky zákonů a každý, kdo zákon poruší, je potrestán. Pán nám dává podobně neomylné poznání Ved, které není znečištěné čtyřmi nedostatky lidského života — nedokonalými smysly, sklonem dopouštět se chyb, podléhat iluzi a podvádět. Když nepřijímáme pokyny Ved, ale jednáme náladově, podle vlastního rozhodnutí, nepochybně nás potrestají zákony Pána, Jenž nabízí různé druhy těl v osmi miliónech čtyřech stech tisících podob. Hmotná existence neboli proces uspokojování smyslů probíhá v závislosti na druhu těla, které nám dala prakṛti, hmotná příroda. Musí tedy existovat rozdíl mezi zbožnými a bezbožnými činnostmi (puṇya a pāpa). V Bhagavad-gītě (7.28) je jasně řečeno:

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

“Ten, kdo zcela ukončil jednání, jež je projevem bezbožného života (což je možné jedině tehdy, když se člověk zabývá výhradně zbožnými činnostmi), může pochopit svůj věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Tak začne vykonávat transcendentální láskyplnou službu Pánu.” Tento život neustálé láskyplné služby Pánu se nazývá adhokṣaja-dhiyaḥ, život naplněný vědomím Kṛṣṇy. K němu král Pṛthu nabádal své občany.

Různé druhy života a hmotné existence nejsou výsledkem náhody a nezbytnosti — jsou to různá opatření Nejvyššího Pána podle zbožných a bezbožných činností živých bytostí. Díky zbožnému jednání se člověk může narodit v dobré rodině a dobrém národě, může dostat krásné tělo nebo získat vysoké vzdělání či velké bohatství. Proto vidíme, že na různých místech a různých planetách existují různé životní úrovně, tělesné rysy a stupně vzdělání, a to vše udílí Nejvyšší Osobnost Božství s ohledem na zbožné či bezbožné činnosti. Vznik rozmanitých podob života tedy není náhodný, ale předurčený. Existuje plán, který je již předem nastíněný ve védském poznání. Každý musí tohoto poznání využít a uspořádat si život takovým způsobem, aby se na jeho konci, zvláště v lidské životní podobě, mohl díky praxi ve vědomí Kṛṣṇy vrátit domů, zpátky k Bohu.

Teorii náhody mohou ve védské literatuře nejlépe popsat slova ajñāta-sukṛti, která označují zbožné činnosti prováděné bez vědomí konatele. To je však také naplánováno. Například Kṛṣṇa přichází jako obyčejná lidská bytost, jako oddaný (Pán Caitanya) nebo posílá Svého zástupce — duchovního mistra čili čistého oddaného. Toto je rovněž naplánované jednání Nejvyšší Osobnosti Božství. Tyto osobnosti přicházejí přesvědčovat a vzdělávat, a tak dostává živá bytost v zajetí iluzorní energie Nejvyššího Pána příležitost se s nimi stýkat, mluvit s nimi a poučit se od nich. A pokud se jim podmíněná duše odevzdá a na základě důvěrné společnosti s nimi se jí podaří získat vědomí Kṛṣṇy, je zachráněna z hmotných životních podmínek. Kṛṣṇa proto nabádá:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Ochráním tě od všech hříšných reakcí. Neboj se.” (Bg. 18.66) Výraz sarva-pāpebhyaḥ znamená “od všech hříšných činností”. Ten, kdo se Mu odevzdá a využije příležitosti stýkat se s čistým oddaným, duchovním mistrem nebo jinou autorizovanou inkarnací Boha, jako je Pṛthu Mahārāja — toho Kṛṣṇa zachrání a jeho život se stane úspěšným.

Verš

manor uttānapādasya
dhruvasyāpi mahīpateḥ
priyavratasya rājarṣer
aṅgasyāsmat-pituḥ pituḥ
īdṛśānām athānyeṣām
ajasya ca bhavasya ca
prahlādasya baleś cāpi
kṛtyam asti gadābhṛtā

Synonyma

manoḥ — Manua (Svāyambhuvy Manua); uttānapādasya — Uttānapādy, otce Dhruvy Mahārāje; dhruvasya — Dhruvy Mahārāje; api — jistě; mahī-pateḥ — velkého krále; priyavratasya — Priyavraty, z rodu Mahārāje Dhruvy; rājarṣeḥ — velkých svatých králů; aṅgasya — jménem Aṅga; asmat — mého; pituḥ — mého otce; pituḥ — otce; īdṛśānām — takových osobností; atha — také; anyeṣām — dalších; ajasya — nejvyššího nesmrtelného; ca — také; bhavasya — živých bytostí; ca — také; prahlādasya — Mahārāje Prahlāda; baleḥ — Mahārāje Baliho; ca — také; api — jistě; kṛtyam — jimi uznávaný; asti — je; gadā-bhṛtā — Nejvyšší Pán, který nosí kyj.

Překlad

To potvrzují nejen důkazy ve Vedách, ale také osobní chování velkých osobností, jako je Manu, Uttānapāda, Dhruva, Priyavrata a můj děd Aṅga, jakož i mnoha dalších velkých osobností a obyčejných živých bytostí, jejichž příkladem jsou Mahārāja Prahlāda a Bali. Ti všichni věří v Nejvyšší Osobnost Božství — Pána, Jenž nosí kyj.

Význam

Narottama dāsa Ṭhākura prohlašuje, že každý musí zjistit správnou cestu svého jednání následováním velkých svatých osobností a knih poznání pod vedením duchovního mistra (sādhu-śāstra-guru-vākya). Svatou osobou je ten, kdo se řídí védskými příkazy, které představují pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. Slovo guru označuje toho, kdo poskytuje správné vedení ve shodě s autoritou védských příkazů a podle příkladů ze života velkých osobností. Nejlepším způsobem, jak si uspořádat život, je kráčet ve stopách autorizovaných osobností, mezi něž patří ty, o nichž zde mluví Pṛthu Mahārāja, počínaje Svāyambhuvou Manuem. Nejbezpečnější životní cestou je následovat takové velké osobnosti; zvláště ty, o kterých se zmiňuje Śrīmad-Bhāgavatam. Mahājany neboli velkými osobnostmi jsou Brahmā, Pán Śiva, Nārada Muni, Manu, Kumārové, Prahlāda Mahārāja, Bali Mahārāja, Yamarāja, Bhīṣma, Janaka, Śukadeva Gosvāmī a Kapila Muni.

Verš

dauhitrādīn ṛte mṛtyoḥ
śocyān dharma-vimohitān
varga-svargāpavargāṇāṁ
prāyeṇaikātmya-hetunā

Synonyma

dauhitra-ādīn — vnuků, jako je můj otec Vena; ṛte — kromě; mṛtyoḥ — zosobněné smrti; śocyān — odporných; dharma-vimohitān — zmatených na cestě náboženství; varga — náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození; svarga — povýšení na nebeské planety; apavargāṇām — zbaveni hmotného znečištění; prāyeṇa — téměř vždy; eka — jeden; ātmya — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; hetunā — pro.

Překlad

I když jsou odporné osoby — jako byl můj otec Vena, vnuk zosobněné smrti — na cestě náboženství zmatené, všechny velké osobnosti (jako ty, o kterých jsem se zmínil) se shodují, že jediným dárcem požehnání co se týče náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku, osvobození či povýšení na nebeské planety je v tomto světě Nejvyšší Osobnost Božství.

Význam

Král Vena, otec Pṛthua Mahārāje, byl brāhmaṇy a světci odsouzen, protože popíral existenci Nejvyššího Pána a zakazoval Ho uspokojovat vykonáváním védských obětí. Byl to jinými slovy ateista — nevěřil v existenci Boha, a proto ve svém království zastavil všechny védské obřady. Pṛthu Mahārāja pokládal krále Venu za odporného kvůli jeho pošetilému přístupu k vykonávání náboženských obřadů. Ateisté zastávají názor, že pro dosažení úspěchu v náboženství, hospodářském rozvoji, smyslovém požitku a osvobození není třeba přijímat autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženské zásady (dharma) mají podle nich ustanovit existenci imaginárního Boha, a tak povzbudit lidi k mravnosti a čestnému a spravedlivému jednání, aby mohl být v klidu a míru zachován společenský pořádek. Navíc říkají, že k tomu vlastně ani není třeba přijímat Boha, neboť stačí, když člověk žije mravně a čestně. Stejně tak tvrdí, že když někdo připravuje důkladné plány a těžce pracuje za účelem hospodářského rozvoje, výsledek přijde automaticky. A smyslový požitek podle nich rovněž nezávisí na milosti Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť když si člověk jakýmkoliv způsobem vydělá peníze, bude k němu mít dostatečnou příležitost. Pokud jde o osvobození, říkají, že o něm není třeba mluvit, neboť po smrti je všemu konec. Pṛthu Mahārāja ovšem autoritu takovýchto ateistů v čele s jeho vlastním otcem, vnukem zosobněné smrti, nepřijímal. Dcera obvykle dědí vlastnosti svého otce a syn získává vlastnosti své matky. Sunīthā, dcera Mṛtyua, tak získala všechny vlastnosti svého otce a Vena zdědil vlastnosti své matky. Ten, kdo neustále podléhá zákonům opakovaného zrození a smrti, se nemůže přizpůsobit ničemu, co přesahuje hranice materialistických představ. Král Vena byl jedním z takových lidí, a proto nevěřil v existenci Boha. Moderní civilizace zásady krále Veny schvaluje, ale když skutečně důkladně studujeme všechny podmínky náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, musíme přijmout autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženství tvoří podle védské literatury jedině zákoníky, které jsou dány Bohem.

Pokud někdo v otázkách náboženství a mravnosti nepřijímá autoritu Nejvyššího Boha, musí vysvětlit, proč dvě osoby se stejnou mravní úrovní dosáhnou různých výsledků. Často dochází k tomu, že i když dva lidé mají stejná měřítka etiky, cti a morálky, přesto se jejich postavení liší. Stejné je to v případě hospodářského rozvoje — když dva lidé ve dne v noci těžce pracují, jejich výsledky také nejsou stejné. Jeden člověk si může užívat velkého bohatství dokonce i bez práce, zatímco druhý se nemůže přes všechnu svou těžkou práci ani dvakrát denně dostatečně najíst. A v případě smyslového požitku dochází k situacím, že ten, kdo má dostatek potravy, není přesto ve svém rodinném životě šťastný (někdy dokonce není ani ženatý), zatímco jiný má ke smyslovému požitku tu nejlepší příležitost, i když na tom není po ekonomické stránce nijak dobře. Dokonce i zvíře, jako je prase nebo pes, může mít ke smyslovému požitku větší příležitost než člověk. I když pomineme osvobození a zvážíme pouze tři základní životní předpoklady — náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek (dharma, artha a kāma) — uvidíme, že nejsou pro každého stejné. Proto musíme přijmout existenci někoho, kdo určuje různé úrovně. Z toho vyplývá, že člověk musí záviset na Pánu nejen co se týče osvobození, ale i obyčejných potřeb v tomto hmotném světě. Pṛthu Mahārāja proto naznačil, že děti někdy nejsou šťastné, přestože mají bohaté rodiče. Také pacient někdy zemře, i když dostal od kvalifikovaného lékaře drahý lék, a člověk se někdy utopí, přestože jeho loď je velká a bezpečná. S překážkami, které nám do cesty staví hmotná příroda, můžeme sice bojovat, ale naše pokusy nemohou být úspěšné, dokud nás Svou přízní neobdaří Nejvyšší Osobnost Božství.

Verš

yat-pāda-sevābhirucis tapasvinām
aśeṣa-janmopacitaṁ malaṁ dhiyaḥ
sadyaḥ kṣiṇoty anvaham edhatī satī
yathā padāṅguṣṭha-viniḥsṛtā sarit

Synonyma

yat-pāda — Jehož lotosové nohy; sevā — služba; abhiruciḥ — sklon; tapasvinām — ti, kdo podstupují přísnou askezi; aśeṣa — nesčetná; janma — zrození; upacitam — získanou; malam — nečistotu; dhiyaḥ — mysl; sadyaḥ — ihned; kṣiṇoti — zničí; anvaham — den za dnem; edhatī — rostoucí; satī — je; yathā — jako; pada-aṅguṣṭha — z prstů na Jeho lotosových nohách; viniḥsṛtā — pramenící; sarit — voda.

Překlad

Sklonem sloužit lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství mohou trpící lidé okamžitě odstranit nečistotu, která se nahromadila v jejich myslích během nesčetných zrození. Podobně jako voda Gangy, která pramení z prstů na lotosových nohách Pána, i tento proces ihned očišťuje mysl, a tak se postupně rozvíjí duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy.

Význam

V Indii můžeme na vlastní oči vidět, že toho, kdo se každý den koupe v Ganze, téměř neohrožují žádné nemoci. Jeden úctyhodný brāhmaṇa v Kalkatě nikdy nebral žádné léky; i když se někdy cítil nemocen, nepřijal lék od lékaře, ale pouze pil vodu z Gangy a vždy se za velmi krátkou dobu vyléčil. Slávu vody z Gangy znají Indové i my. Řeka Ganga protéká Kalkatou a někdy obsahuje mnoho výkalů a dalších nečistot z přilehlých továren a mlýnů. Přesto se v jejích vodách koupou tisíce lidí a jsou zdraví — navíc mají i sklon k duchovním činnostem. To je účinek vody Gangy. Ganga je slavná, neboť pramení z prstů na lotosových nohách Pána. Také ten, kdo začne sloužit lotosovým nohám Pána—praktikovat vědomí Kṛṣṇy — je okamžitě zbaven mnoha nečistot, které se nahromadily během jeho nesčetných zrození. Vidíme, že ti, kdo začnou praktikovat vědomí Kṛṣṇy, se i přes svoji temnou minulost dokonale očistí a jejich duchovní pokrok je velmi rychlý. Pṛthu Mahārāja proto prohlašuje, že bez požehnání Nejvyššího Pána nelze udělat žádný pokrok v takzvané mravnosti, hospodářském rozvoji ani smyslovém požitku. Každý by se proto měl zapojit do služby Pánu neboli vědomí Kṛṣṇy, a tak se brzy stát dokonalým člověkem, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (kṣipraṁ bhavati dharmātmā śaśvac-chāntiṁ nigacchati). Pṛthu Mahārāja jakožto zodpovědný král doporučuje, aby každý přijal útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, což mu přinese okamžité očištění. Pán Śrī Kṛṣṇa také říká v Bhagavad-gītě, že když se Mu člověk jednoduše odevzdá, je okamžitě zbaven všech hříšných reakcí. Stejně jako Kṛṣṇa ihned odebírá všechny hříšné reakce odevzdané duše, tak i Jeho zástupce, který jedná jako milost Nejvyšší Osobnosti Božství, odebírá ihned po zasvěcení všechny hříšné reakce svého žáka. Pokud tedy žák dodržuje zásady, o kterých ho duchovní mistr poučil, zůstává čistý a hmotná nákaza se ho nedotkne.

Śrī Caitanya Mahāprabhu proto uvedl, že duchovní mistr, který hraje roli Kṛṣṇova zástupce, musí pojmout všechny hříšné reakce svého žáka. Někdy na sebe duchovní mistr bere riziko, že bude zaplaven hříšnými reakcemi žáků, a podstupuje za jejich přijetí určité utrpení. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto doporučoval nepřijímat mnoho žáků.

Verš

vinirdhutāśeṣa-mano-malaḥ pumān
asaṅga-vijñāna-viśeṣa-vīryavān
yad-aṅghri-mūle kṛta-ketanaḥ punar
na saṁsṛtiṁ kleśa-vahāṁ prapadyate

Synonyma

vinirdhuta — zvláště očištěný; aśeṣa — nesčetné; manaḥ-malaḥ — mentální spekulace čili nečistota nahromaděná v mysli; pumān — osoba; asaṅga — znechucená; vijñāna — vědecky; viśeṣa — konkrétně; vīrya-vān — posílený bhakti-yogou; yat — Jehož; aṅghri — lotosové nohy; mūle — u jejich chodidel; kṛta-ketanaḥ — když přijal útočiště; punaḥ — znovu; na — nikdy; saṁsṛtim — hmotný svět; kleśa-vahām — plný utrpení; prapadyate — uchýlí se.

Překlad

Když se oddaný uchýlí k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, je zcela zbaven všeho neporozumění a mentální spekulace a začne jednat odříkavě. To je možné jedině tehdy, když je posílen praktikováním bhakti-yogy. Jakmile jednou přijme útočiště u chodidel lotosových nohou Pána, již nikdy se nevrátí do tohoto hmotného světa, plného trojího utrpení.

Význam

Jak uvedl Pán Caitanya Mahāprabhu v pokynech Śikṣāṣṭaky, zpíváním svatého jména Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — čili procesem naslouchání o slávě Pána a jejího opěvování se mysl postupně očistí. Jelikož jsme ve styku s hmotou již od nepaměti, nashromáždili jsme ve svých myslích velké množství nečistot. Výsledek se projevuje, když se živá bytost ztotožňuje se svým tělem — ocitá se v sevření přísných zákonů hmotné přírody a s mylným dojmem tělesné totožnosti se dostává do koloběhu opakovaných zrození a smrtí. Když se posílí praktikováním bhakti-yogy, její mysl se tohoto mylného pochopení zbaví a živá bytost se přestane o hmotnou existenci či smyslový požitek zajímat.

Bhakti neboli oddanou službu charakterizuje vairāgya a jñāna. Jñāna se týká pochopení, že nejsme toto tělo, a vairāgya znamená nezájem o smyslový požitek. Tyto dvě prvořadé zásady zbavení se hmotných pout lze realizovat na síle bhakti-yogy. Když je oddaný upevněný v láskyplné službě lotosovým nohám Pána, po opuštění svého těla se nikdy nevrátí do tohoto hmotného světa, jak Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna).

Slovo vijñāna je v tomto verši zvláště důležité. Jñānu, poznání o své duchovní totožnosti, ke kterému člověk dospěje, když se nepovažuje za tělo, vysvětluje Bhagavad-gītā jako obnovení duchovní realizace (brahma-bhūta). V podmíněném stavu hmotné existence člověk nemůže být duchovně realizovaný, jelikož se ztotožňuje s hmotou. Pochopení rozdílu mezi hmotnou a duchovní existencí se nazývá jñāna. Po dosažení úrovně jñāny, stavu brahma-bhūta, živá bytost nakonec dospěje k oddané službě, kdy plně chápe své vlastní postavení a postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto pochopení je zde označeno jako vijñāna-viśeṣa. Pán proto říká, že poznání o Něm je vijñāna, věda. Když se člověk posílí vědeckým poznáním Nejvyšší Osobnosti Božství, jeho osvobozené postavení je jisté. V Bhagavad-gītě (9.2) je věda oddané služby popsána jako pratyakṣāvagamaṁ dharmyam, přímé pochopení náboženských zásad prostřednictvím realizace.

Při praktikování bhakti-yogy můžeme přímo vnímat svůj pokrok v duchovním životě. U jiných postupů, jako je karma-yoga, jñāna-yoga a dhyāna-yoga, si svým pokrokem nemůžeme být jistí, ale u bhakti-yogy si ho můžeme být přímo vědomi — stejně jako člověk, který jí, zároveň ví, že jeho hlad je uspokojen. Naši falešnou chuť pro požívání si a panování v hmotném světě způsobuje přemíra vášně a nevědomosti. Působením bhakti-yogy těchto dvou kvalit ubývá, a tak se dostáváme do kvality dobra. Postupným překonáním kvality dobra dosáhneme čistého dobra, které není znečištěné hmotnými kvalitami. Oddaný v tomto postavení již nemá žádné pochyby — ví, že se do tohoto hmotného světa nevrátí.

Verš

tam eva yūyaṁ bhajatātma-vṛttibhir
mano-vacaḥ-kāya-guṇaiḥ sva-karmabhiḥ
amāyinaḥ kāma-dughāṅghri-paṅkajaṁ
yathādhikārāvasitārtha-siddhayaḥ

Synonyma

tam — Jemu; eva — jistě; yūyam — vy všichni občané; bhajata — uctívání; ātma — vlastní; vṛttibhiḥ — předepsané povinnosti; manaḥ — mysl; vacaḥ — slova; kāya — tělo; guṇaiḥ — příslušnými vlastnostmi; sva-karmabhiḥ — předepsanými povinnostmi; amāyinaḥ — bez výhrad; kāma-dugha — které plní všechna přání; aṅghri-paṅkajam — lotosové nohy; yathā — nakolik; adhikāra — schopnosti; avasita-artha — plně přesvědčeni o svém zájmu; siddhayaḥ — spokojenost.

Překlad

Pṛthu Mahārāja radil svým občanům: Buďte neustále otevření a s použitím své mysli, slov, těla a výsledků svých předepsaných povinností se snažte oddaně sloužit Pánu. Věnujte svou službu lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství s plnou důvěrou a bez výhrad, podle svých schopností a příslušných zaměstnání. Pak jistě úspěšně dosáhnete konečného cíle svých životů.

Význam

V osmnácté kapitole Bhagavad-gīty je řečeno: sva-karmaṇā tam abhyarcya — člověk musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství svým zaměstnáním. K tomu je nutné přijmout rozdělení na čtyři varṇy a čtyři āśramy. Pṛthu Mahārāja proto říká: guṇaiḥ sva-karmabhiḥ. To vysvětluje Bhagavad-gītā: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ — “Čtyři společenské třídy (brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry) stvořil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, podle hmotných kvalit přírody a jim odpovídajících povinností.” Člověk v kvalitě dobra je jistě inteligentnější než druzí, a proto může jednat bráhmanským způsobem — mluvit pravdu, ovládat smysly a mysl, být vždy čistý a snášenlivý, mít plné poznání o své vlastní totožnosti a chápat oddanou službu. Když se takto jako skutečný brāhmaṇa zaměstná láskyplnou službou Pánu, dosáhl svého cíle — naplnění konečného životního zájmu. Povinností kṣatriyů je chránit občany, rozdávat všechen svůj majetek v podobě milodarů, v řízení státních záležitostí postupovat přísně védským způsobem a nebát se bojovat, kdykoliv zaútočí nepřátelé. Takto může kṣatriya svými předepsanými povinnostmi uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Také vaiśya může uspokojit Nejvyššího Boha, bude-li správně vykonávat své předepsané povinnosti—zajišťování potravy, ochranu krav a (v nutných případech, je-li přebytek zemědělské produkce) obchodování. Śūdrové, kteří postrádají dostatečnou inteligenci, mají pracovat jako dělníci a sloužit vyšším společenským třídám. Cílem všech by měla být spokojenost Nejvyšší Osobnosti Božství, které dosáhnou tím, že svou mysl budou vždy zaměstnávat myšlenkami na Kṛṣṇu, svá slova neustálým pronášením modliteb k Pánu nebo kázáním o Jeho slávě a své tělo službou, která je pro Pánovu spokojenost zapotřebí. Stejně jako má naše tělo čtyři části — hlavu, paže, břicho a nohy — tak i lidská společnost se jako celek dělí na čtyři třídy lidí podle jejich hmotných vlastností a povinností předepsaných pro jejich zaměstnání. Bráhmanští neboli inteligentní lidé tedy musí zastávat povinnosti hlavy, kṣatriyové musí plnit povinnosti paží, vaiśyové povinnosti břicha a śūdrové povinnosti nohou. Při vykonávání předepsaných povinností není nikdo vyšší či nižší; kategorie jako “vyšší” a “nižší” sice existují, ale jelikož je tu společný zájem — uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství — není mezi nimi rozdílu.

O Pánu je řečeno, že Ho uctívají velcí polobozi, jako je Pán Brahmā, Pán Śiva a další, a je tedy možné se ptát, jak Mu může sloužit obyčejný člověk na této planetě. To Pṛthu Mahārāja jasně vysvětluje slovem yathādhikāra, “podle svých schopností”. Stačí, když člověk upřímně vykonává povinnosti v rámci svého zaměstnání. Nemusíme se stát osobnostmi, jako je Pán Brahmā, Pán Śiva, Indra, Pán Caitanya či Rāmānujācārya, jejichž schopnosti jsou jistě mnohem větší než naše. Dokonce i śūdra, který je co se týče hmotných vlastností v nejnižším životním stádiu, může dosáhnout téhož úspěchu. Každý může být v oddané službě úspěšný, jedná-li bez dvojakosti. Zde je vysvětleno, že člověk musí být velice přímý a otevřený (amāyinaḥ). Nacházet se v nižším životním stavu neznamená nezpůsobilost pro úspěch v oddané službě. Jedinou kvalifikací je, že bez ohledu na to, zda se jedná o brāhmaṇu, kṣatriyu, vaiśyu či śūdru, musí být člověk otevřený, přímý a nemít žádné výhrady. Pak může vykonáváním svého příslušného zaměstnání pod vedením pravého duchovního mistra dosáhnout nejvyššího úspěchu v životě. Pán Samotný to potvrzuje v Bhagavad-gītě (9.32): striyo vaiśyās tathā śūdrās te 'pi yānti parāṁ gatim. Nezáleží na tom, čím člověk je; zda brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou, śūdrou či pokleslou ženou. Pokud se za použití těla, mysli a inteligence s vážností zaměstná oddanou službou, jistě se úspěšně vrátí domů, zpátky k Bohu. Lotosové nohy Pána jsou zde popsány slovy kāma-dughāṅghri-paṅkajam, protože mají veškerou moc plnit touhy všech. Oddaný je šťastný již v tomto životě, neboť i když máme v hmotném světě mnoho potřeb, všechny jeho hmotné potřeby jsou uspokojeny, a poté, co opustí své tělo, se nepochybně vrátí domů, zpátky k Bohu.

Verš

asāv ihāneka-guṇo ’guṇo ’dhvaraḥ
pṛthag-vidha-dravya-guṇa-kriyoktibhiḥ
sampadyate ’rthāśaya-liṅga-nāmabhir
viśuddha-vijñāna-ghanaḥ svarūpataḥ

Synonyma

asau — Nejvyšší Osobnost Božství; iha — v tomto hmotném světě; aneka — různé; guṇaḥ — vlastnosti; aguṇaḥ — transcendentální; adhvaraḥ — yajña; pṛthak-vidha — rozmanité druhy; dravya — hmotné prvky; guṇa — složky; kriyā — vykonávání obřadů; uktibhiḥ — zpíváním různých manter; sampadyate — je uctíván; artha — zájem; āśaya — cíl; liṅga — podoba; nāmabhiḥ — jméno; viśuddha — neznečištěná; vijñāna — věda; ghanaḥ — soustředěná; sva-rūpataḥ — ve Své vlastní podobě.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je transcendentální a neznečištěný tímto hmotným světem. Je soustředěnou duší bez hmotné rozmanitosti, ale přesto pro dobro podmíněné duše přijímá různé druhy obětí vykonávané za pomoci různých hmotných prvků, obřadů a manter a nabízené polobohům pod různými jmény podle zájmu a cíle vykonavatelů.

Význam

Pro hmotný blahobyt Vedy doporučují různé druhy yajñi (oběti). Bhagavad-gītā (3.10) potvrzuje, že Pán Brahmā stvořil všechny živé bytosti včetně lidí a polobohů a poradil jim, aby vykonávali yajñu podle svých hmotných přání (saha-yajñāḥ prajāḥ sṛṣṭvā). Tyto obřady se nazývají yajñi, protože jejich konečným cílem je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Smyslem vykonávání yajñí je získat hmotný prospěch, ale jelikož mají zároveň uspokojit Nejvyššího Pána, jsou doporučeny ve Vedách. Patří samozřejmě mezi hmotné činnosti, které se nazývají karma-kāṇḍa, a všechny hmotné činnosti jsou znečištěné třemi kvalitami hmotné přírody. Obřady karma-kāṇḍy se obvykle vykonávají v kvalitě vášně, ale podmíněné duše — jak lidé, tak i polobozi — přesto musí tyto yajñi provádět, neboť bez nich nelze být v žádném případě šťastný.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dodává, že i když jsou tyto obřady karma-kāṇḍy znečištěné, obsahují stopy oddané služby, protože při každém vykonávání yajñi zaujímá ústřední postavení Pán Viṣṇu. To je velmi důležité, neboť i malá snaha potěšit Pána Viṣṇua je bhakti a má velkou hodnotu. Příměs bhakti očišťuje hmotnou povahu obřadů, které se díky oddané službě postupně dostanou na transcendentální úroveň. I když se tedy tyto yajñi navenek jeví jako hmotné činnosti, jejich výsledky jsou transcendentální. Yajñi, jako je Sūrya-yajña, Indra-yajña a Candra-yajña, se vykonávají ve jménu polobohů, ale tito polobozi jsou částmi těla Nejvyšší Osobnosti Božství. Nemohou přijímat obětiny pro sebe samotné, ale mohou je přijímat pro Nejvyšší Osobnost Božství, stejně jako vládní výběrčí daní nemůže daně vybírat a ukládat na své vlastní konto, ale může je získávat pro vládu. Každou yajñu vykonávanou s tímto úplným poznáním a pochopením popisuje Bhagavad-gītā jako brahmārpaṇam, což znamená oběť nabízená Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož výsledky oběti může přijímat jedině Nejvyšší Osobnost Božství, Pán říká, že je skutečným příjemcem všech obětí (bhoktāraṁ yajña--tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram). Oběti je třeba vykonávat s tímto pochopením. Bhagavad-gītā (4.24) uvádí:

brahmārpaṇaṁ brahma havir
brahmāgnau brahmaṇā hutam
brahmaiva tena gantavyaṁ
brahma-karma-samādhinā

“Ten, kdo je plně pohroužen ve vědomí Kṛṣṇy, jistě dosáhne duchovního království, neboť se plně podílí na duchovních činnostech, při nichž jsou obětiny absolutně přijímány a to, co je nabízeno, je stejné duchovní povahy.” Vykonavatel obětí musí mít vždy na zřeteli, že oběti uvedené ve Vedách mají uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Viṣṇur ārādhyate panthāḥ (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9). Vše hmotné či duchovní, co je vykonáno pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, je považováno za skutečnou yajñu a vykonáváním takových yajñí získá člověk osvobození z hmotného otroctví. Přímou metodou, jak toto osvobození získat, je oddaná služba, která se skládá z těchto devíti činností:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

(Bhāg. 7.5.23)

Tento devítistupňový proces je zde označen jako viśuddha-vijñāna-ghanaḥ, přímé uspokojování Nejvyššího Pána, Viṣṇua, prostřednictvím transcendentálního poznání soustředěného na Jeho podobu. To je nejlepší metoda pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nemůže-li však někdo následovat tento přímý proces, měl by přijmout nepřímý proces vykonávání yajñí pro uspokojení Viṣṇua, Yajñi. Viṣṇu se proto nazývá yajña-pati. Śriyaḥ-patiṁ yajña-patiṁ jagat-patim (Bhāg. 2.9.15).

Hluboké vědecké poznání Nejvyšší Osobnosti Božství se soustřeďuje na nejvyšší bod. Například lékařská věda má určité povrchní poznání, ale co přesně se v těle odehrává, lékaři nevědí. Pán Kṛṣṇa však zná všechny podrobnosti. Jeho poznání je tedy vijñāna-ghana, jelikož neobsahuje žádné nedostatky materialistické vědy. Nejvyšší Osobnost Božství je viśuddha-vijñāna-ghana, soustředěné transcendentální poznání — proto navzdory tomu, že přijímá karma-kāṇḍské materialistické yajñi, setrvává neustále v transcendentálním postavení. Výraz aneka-guṇa se tedy týká mnoha transcendentálních vlastností Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť hmotné vlastnosti Pána neovlivňují. Rovněž různé druhy hmotného příslušenství a hmotné prvky začínají být postupně chápány jako duchovní, protože mezi hmotnými a duchovními vlastnostmi není z konečného hlediska žádný rozdíl — vše pochází z Nejvyšší Duše. K tomu vede postupný proces realizace a očištění. Názorným příkladem je Dhruva Mahārāja, který podstoupil meditaci v lese, aby získal hmotný prospěch, ale nakonec udělal takový duchovní pokrok, že si nepřál žádný hmotný zisk. Uspokojila ho samotná společnost Nejvyššího Pána. Āśaya znamená “odhodlání”. Podmíněná duše je obvykle odhodlaná získat hmotný prospěch, ale když vykonáváním yajñi tyto touhy uspokojí, postupně dosáhne duchovní úrovně. Pak bude její život dokonalý. Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10) proto doporučuje:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

Nechť každý — ať akāma (oddaný), sarva-kāma (karmī) či mokṣa-kāma (jñānī nebo yogī) — uctívá Nejvyšší Osobnost Božství přímou metodou oddané služby. Tak může získat hmotný i duchovní prospěch zároveň.

Verš

pradhāna-kālāśaya-dharma-saṅgrahe
śarīra eṣa pratipadya cetanām
kriyā-phalatvena vibhur vibhāvyate
yathānalo dāruṣu tad-guṇātmakaḥ

Synonyma

pradhāna — hmotná příroda; kāla — čas; āśaya — touha; dharma — povinnosti v zaměstnání; saṅgrahe — souhrn; śarīre — tělo; eṣaḥ — toto; pratipadya — přijímá; cetanām — vědomí; kriyā — činnosti; phalatvena — jejich výsledkem; vibhuḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; vibhāvyate — projevuje se; yathā — jako; analaḥ — oheň; dāruṣu — ve dřevě; tat-guṇa-ātmakaḥ — podle tvaru a kvality.

Překlad

Nejvyšší Pán prostupuje vším, ale zároveň je projevený v různých druzích těl, které vznikají kombinací hmotné přírody, času, tužeb a předepsaných povinností. Tímto způsobem se vyvíjejí různé druhy vědomí, tak jako oheň, který je v podstatě vždy stejný, hoří různě podle tvaru a rozměrů palivového dřeva.

Význam

Nejvyšší Osobnost Božství neustále žije s individuální duší jako Paramātmā. Individuální duše má vědomí odpovídající jejímu hmotnému tělu, které získává od prakṛti, hmotné přírody. Hmotné složky jsou uvedeny do činnosti působením času, a tak se projevují tři kvality hmotné přírody. Živá bytost vyvíjí určitý druh těla podle toho, s jakými kvalitami přírody je ve styku. V životě zvířat natolik převládá kvalita nevědomosti, že naděje realizovat Paramātmu, která se nachází i v srdci zvířete, je velice malá. V lidské životní podobě se však živá bytost může díky vyvinutému vědomí (cetanām) přemístit prostřednictvím výsledků svých činností (kriyā-phalatvena) z nevědomosti a vášně do kvality dobra. Člověku se proto doporučuje stýkat se s duchovně pokročilými osobnostmi. Vedy (Muṇḍaka Up. 1.2.12) učí: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet—aby člověk dosáhl dokonalosti života, kterou je pochopení skutečného přirozeného postavení živé bytosti, musí vyhledat duchovního mistra. Gurum evābhigacchet — musí; není to dobrovolné. Vyhledat duchovního mistra je příkaz, neboť díky takové společnosti člověk úměrně povznáší své vědomí směrem k Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší dokonalost takového vědomí se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Vědomí odpovídá tělu, které nám dala prakṛti, příroda; rozvoji vědomí odpovídají činnosti, které vykonáváme, a úměrně čistotě těchto činností realizujeme Nejvyšší Osobnost Božství, Pána, který je přítomný v srdci všech. Příklad v tomto verši je velice výstižný. Oheň je vždy stejný, ale podle velikosti paliva či hořícího dřeva vypadá jako malý či velký, někdy se jeho plameny kroutí a někdy ne atd.

Rozvoj vědomí přináší realizaci Boha. V lidské životní podobě se proto doporučuje praktikovat různé metody popsané v Bhagavad-gītě (karma-yoga, jñāna-yoga, dhyāna-yoga a bhakti-yoga). Yoga má stejně jako schodiště různé stupně sloužící k dosažení nejvyššího patra a její jednotlivé druhy představují různá postavení na tomto schodišti. Bhakti-yoga je posledním schodem schodiště realizace Nejvyšší Osobnosti Božství. Člověk tedy realizuje svou duchovní totožnost úměrně rozvoji svého vědomí, a když je plně očištěn, dosahuje brahmānandy, která je z konečného hlediska neomezená. Saṅkīrtanové hnutí, dar Nejvyšší Osobnosti Božství v podobě Pána Caitanyi, je tedy přímým a nejsnadnějším procesem k dosažení nejčistší formy vědomí — vědomí Kṛṣṇy. Na této úrovni je plně realizována Nejvyšší Osobnost. Pokyny pro vykonávání různých druhů yajñí jsou uspořádány tak, aby umožnily dosáhnout nejvyšší realizace Svrchovaného Pána. To potvrzuje v Bhagavad-gītě Pán Samotný. Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham (Bg. 4.11). Nejvyšší Osobnost Božství je realizována úměrně odevzdání se. Plně se však člověk odevzdá tehdy, když dosáhne dokonalého poznání. Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate (Bg. 7.19).

Verš

aho mamāmī vitaranty anugrahaṁ
hariṁ guruṁ yajña-bhujām adhīśvaram
sva-dharma-yogena yajanti māmakā
nirantaraṁ kṣoṇi-tale dṛḍha-vratāḥ

Synonyma

aho — ó vy všichni; mama — mně; amī — oni všichni; vitaranti — dávají; anugraham — milost; harim — Nejvyšší Osobnost Božství; gurum — nejvyšší duchovní mistr; yajña-bhujām — všichni polobozi, kteří mohou přijímat obětiny yajñi; adhīśvaram — nejvyšší vládce; sva-dharma — předepsané povinnosti; yogena — prostřednictvím; yajanti — uctívají; māmakāḥ — se vztahem ke mně; nirantaram — bez ustání; kṣoṇi-tale — na povrchu Země; dṛḍha-vratāḥ — s pevným odhodláním.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vládcem a poživatelem výsledků všech obětí a také nejvyšším duchovním mistrem. Vy všichni občané Země, kteří se mnou máte vztah a uctíváte Ho prostřednictvím svých předepsaných povinností, mi dáváte svou milost. Velice vám proto děkuji.

Význam

Rada Mahārāje Pṛthua jeho občanům, aby začali praktikovat oddanou službu, nyní vede ke dvěma závěrům. Začátečníkům Mahārāja Pṛthu znovu a znovu radí, aby se zapojili do oddané služby podle svých schopností v rámci různých kategorií společenského a duchovního života, ale zde zvláště děkuje těm, kteří již Nejvyššímu Pánu — skutečnému poživateli všech obětních obřadů a zároveň nejvyššímu učiteli v podobě antaryāmī (Paramātmy) — oddaně slouží. Zvláště se zde uvádí slovo gurum, které poukazuje na Nejvyšší Osobnost jako na caitya-gurua. Nejvyšší Bůh ve Svém rysu Paramātmy sídlí v srdci každého a neustále se snaží přivést individuální duši k tomu, aby se Mu odevzdala a začala vykonávat oddanou službu; je tedy původním duchovním mistrem. Projevuje se jako duchovní mistr uvnitř i vně, aby podmíněné duši pomáhal oběma způsoby, a proto je zde označen slovem gurum. Ukazuje se však, že v době, kdy Mahārāja Pṛthu vládl, byli všichni lidé na Zemi jeho poddanými a většina z nich — vlastně téměř všichni — byli zapojeni do oddané služby. Proto jim za jejich oddanou službu, jejímž prostřednictvím mu projevovali svoji milost, pokorně poděkoval. Když občané i hlava státu oddaně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, navzájem si pomáhají a jejich prospěch je oboustranný.

Verš

mā jātu tejaḥ prabhaven maharddhibhis
titikṣayā tapasā vidyayā ca
dedīpyamāne ’jita-devatānāṁ
kule svayaṁ rāja-kulād dvijānām

Synonyma

— nikdy ne; jātu — kdykoliv; tejaḥ — svrchovaná moc; prabhavet — projevovat; mahā — velkým; ṛddhibhiḥ — bohatstvím; titikṣayā — snášenlivostí; tapasā — askezí; vidyayā — vzděláním; ca — také; dedīpyamāne — vůči těm, kteří jsou již slavní; ajita-devatānām — vaiṣṇavové, oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství; kule — ve společnosti; svayam — osobně; rāja-kulāt — větší než královská rodina; dvijānām — brāhmaṇů.

Překlad

Brāhmaṇové a vaiṣṇavové jsou slavní svými charakteristickými vlastnostmi — snášenlivostí, askezí, poznáním a vzděláním. Díky všem těmto duchovním přednostem jsou vaiṣṇavové mocnější než členové královského rodu. Proto se doporučuje, aby vládci před těmito dvěma společenstvími nedávali najevo svou hmotnou sílu a vyhýbali se přestupkům vůči nim.

Význam

V minulém verši Pṛthu Mahārāja vysvětlil důležitost oddané služby pro vládce i občany státu a nyní vysvětluje, jak je možné se v ní pevně ustálit. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu poučoval Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, přirovnal oddanou službu Pánu k popínavé rostlině se slabým stonkem, která ke svému růstu potřebuje oporu stromu a také dostatečnou ochranu, aby vydržela. Při popisování způsobu ochrany rostlinky oddané služby Śrī Caitanya Mahāprabhu zvláště zdůraznil ochranu před přestupky vůči lotosovým nohám vaiṣṇavů. Takové přestupky se nazývají vaiṣṇava-aparādha. Aparādha znamená “přestupek”. Pokud se někdo opakovaně dopouští vaiṣṇava-aparādhy, všechen jeho pokrok v oddané službě se zastaví. I ten, kdo je v oddané službě velmi pokročilý, zničí pácháním přestupků u nohou vaiṣṇavy všechen svůj pokrok. V śāstrách stojí, že velký yogī Durvāsā Muni se dopustil vaiṣṇava-aparādhy, a musel proto rok cestovat po celém vesmíru — dokonce až na Vaikuṇṭhaloku — aby se bránil jejím důsledkům. Když se nakonec obrátil na Nejvyšší Osobnost Božství na Vaikuṇṭě, dokonce i Pán mu odmítl poskytnout ochranu. Na přestupky u nohou vaiṣṇavy si proto musíme dávat bedlivý pozor. Nejvážnější druh vaiṣṇava-aparādhy se nazývá gurv-aparādha, přestupky u lotosových nohou duchovního mistra. Tato gurv-aparādha je považována za nejvážnější přestupek při zpívání svatého jména Nejvyšší Osobnosti Božství. Guror avajñā śruti-śāstra-nindanam (Padma Purāṇa). Neposlušnost vůči duchovnímu mistru a pomlouvání védské literatury patří k prvním z deseti přestupků, kterých je třeba se při zpívání svatého jména Pána vyvarovat.

Jednoduchou definici vaiṣṇavy podal Śrī Caitanya Mahāprabhu: vaiṣṇava je ten, kdo člověku ihned připomene Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. V tomto verši jsou zmíněni vaiṣṇavové i brāhmaṇové. Vaiṣṇava je učený brāhmaṇa, a proto se označuje jako brāhmaṇa-vaiṣṇava, brāhmaṇa-paṇḍita nebo jako vaiṣṇava a brāhmaṇa. U vaiṣṇavy se tedy předpokládá, že již je brāhmaṇou, ale pokud je někdo brāhmaṇa, ještě to nemusí znamenat, že se jedná o ryzího vaiṣṇavu. Brāhmaṇou se stává ten, kdo pochopí svou čistou totožnost (brahma jānāti). Jeho pochopení Absolutní Pravdy se zakládá hlavně na neosobním pohledu. Když se ovšem brāhmaṇa povznese na úroveň osobního pochopení Nejvyššího Boha, stane se vaiṣṇavou a převýší dokonce i brāhmaṇu. Z hmotného hlediska je postavení brāhmaṇy v lidské společnosti nejvyšší, ale vaiṣṇava je transcendentální dokonce i brāhmaṇovi. Jak brāhmaṇa, tak vaiṣṇava jsou duchovně pokročilí. Kvalifikacemi brāhmaṇy jsou podle Bhagavad-gīty pravdomluvnost, mentální vyrovnanost, ovládání smyslů, snášenlivost, jednoduchost, poznání Absolutní Pravdy, pevná víra v písma a praktické uplatňování bráhmanských vlastností v životě. Pokud se někdo se všemi těmito vlastnostmi ještě navíc plně zaměstná transcendentální láskyplnou službou Pánu, stává se vaiṣṇavou. Pṛthu Mahārāja varuje své občany, kteří skutečně oddaně slouží Pánu, aby se měli na pozoru před přestupky vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Přestupky u jejich lotosových nohou jsou tak zhoubné, že způsobily zkázu i potomkům Yadua, kteří se narodili v rodině Pána Kṛṣṇy. Nejvyšší Osobnost Božství nestrpí žádný přestupek u lotosových nohou brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Vládci a vládní služebníci někdy vlivem svého postavení brāhmaṇy a vaiṣṇavy zanedbávají, aniž by věděli, že takový přestupek bude příčinou jejich zkázy.

Verš

brahmaṇya-devaḥ puruṣaḥ purātano
nityaṁ harir yac-caraṇābhivandanāt
avāpa lakṣmīm anapāyinīṁ yaśo
jagat-pavitraṁ ca mahattamāgraṇīḥ

Synonyma

brahmaṇya-devaḥ — vládce bráhmanské kultury; puruṣaḥ — Nejvyšší Osobnost; purātanaḥ — nejstarší; nityam — věčný; hariḥ — Osobnost Božství; yat — jejichž; caraṇa — lotosové nohy; abhivandanāt — pomocí uctívání; avāpa — získal; lakṣmīm — bohatství; anapāyinīm — trvale; yaśaḥ — sláva; jagat — vesmírná; pavitram — očištěný; ca — také; mahat — velký; tama — nejvyšší; agraṇīḥ — nejpřednější.

Překlad

Nejvyšší Osobnost Božství, nejstarší, věčný Bůh, nejpřednější ze všech velkých osobností, získal výsadu Své nehynoucí slávy, která očišťuje celý vesmír, uctíváním lotosových nohou těchto brāhmaṇů a vaiṣṇavů.

Význam

Nejvyšší Pán je zde popisován slovy brahmaṇya-deva. Brahmaṇya se vztahuje na brāhmaṇy, vaiṣṇavy nebo bráhmanskou kulturu a deva znamená “Pán hodný uctívání”. Člověk tedy nemůže ocenit Nejvyšší Osobnost Božství, dokud není na transcendentální úrovni vaiṣṇavy nebo na nejvyšší úrovni hmotného dobra (jakožto brāhmaṇa). Ocenit či pochopit Nejvyššího Pána na nižších úrovních nevědomosti a vášně je velmi těžké. Proto je zde Pán označen jako uctívané Božstvo představitelů bráhmanské a vaiṣṇavské kultury.

namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ

(Viṣṇu Purāṇa 1.19.65)

Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je hlavní ochránce bráhmanské kultury a krav. Kdo nezná jejich význam a nectí je, nemůže pochopit vědu o Bohu, a bez tohoto poznání nemůže být úspěšná žádná dobročinnost či humanitární propaganda. Pán je puruṣa neboli nejvyšší poživatel. Je poživatelem nejen tehdy, když se zjeví jako projevená inkarnace, ale od nepaměti; od samotného počátku (purātaṇaḥ) a věčně (nityam). Yac-caraṇābhivandanāt — Pṛthu Mahārāja řekl, že Nejvyšší Pán získal Svou výsadu věčné slávy pouhým uctíváním lotosových nohou brāhmaṇů. V Bhagavad-gītě stojí, že Pán nemusí pro dosažení hmotného zisku pracovat. Jelikož je neustále svrchovaně dokonalý, nepotřebuje nic získávat, ale přesto je řečeno, že Své bohatství získal uctíváním lotosových nohou brāhmaṇů. Takové je Jeho příkladné jednání. Když byl Pán Śrī Kṛṣṇa ve Dvārace, poklonil se na znamení úcty u lotosových nohou Nārady. Když do Jeho domu přišel Sudāmā Vipra, Kṛṣṇa mu Osobně umyl nohy a posadil ho na Svou vlastní postel. Přestože je Pán Śrī Kṛṣṇa Nejvyšší Osobností Božství, projevoval Svou úctu Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi a Kuntī. Takovýmto příkladným způsobem jedná pro naše poučení. Z Jeho osobního chování bychom si měli vzít příklad, jak chránit krávy, jak rozvíjet bráhmanské vlastnosti a jak ctít brāhmaṇy a vaiṣṇavy. Pán říká v Bhagavad-gītě (3.21): yad yad ācarati śreṣṭhas tad tad evetaro janaḥ—“Když se vůdčí osobnosti chovají určitým způsobem, ostatní je automaticky následují.” Kdo může být větší vůdčí osobností než Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, a čí chování by mohlo být příkladnější než Jeho? Pán nemusí všechny tyto věci dělat pro hmotný zisk; jedná tak jen proto, aby nás učil, jak se máme v tomto hmotném světě chovat.

Nejvyššího Pána zde popisují slova mahat-tama-agraṇīḥ. Mahattamy, velkými osobnostmi v tomto hmotném světě, jsou Brahmā a Śiva, ale Pán převyšuje i je. Nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — Nejvyšší Pán je v transcendentálním postavení, nad vším stvořeným v tomto hmotném světě. Všechny Jeho vznešené vlastnosti — Jeho bohatství, krása, moudrost, poznání, odříkání a sláva — jsou jagat-pavitram, očistné pro celý vesmír. Čím více o Jeho vznešených vlastnostech hovoříme, tím více se vesmír očišťuje. Výsady hmotné osoby v hmotném světě nejsou nikdy trvalé. Dnes může být člověk velkým boháčem, ale již zítra z něho může být chudák; dnes může být velice slavný, ale zítra jím budou lidé opovrhovat. Hmotně nabyté výsady nejsou nikdy stálé, ale Nejvyšší Osobnost Božství má všech šest vznešených vlastností neustále; nejen v duchovním, ale i v tomto hmotném světě. Sláva Pána Kṛṣṇy je nepomíjivá a Jeho kniha moudrosti, Bhagavad-gītā, je ctěná dodnes. Vše, co se týká Nejvyšší Osobnosti Božství, existuje věčně.

Verš

yat-sevayāśeṣa-guhāśayaḥ sva-rāḍ
vipra-priyas tuṣyati kāmam īśvaraḥ
tad eva tad-dharma-parair vinītaiḥ
sarvātmanā brahma-kulaṁ niṣevyatām

Synonyma

yat — jejichž; sevayā — službou; aśeṣa — neomezený; guhā-āśayaḥ — který sídlí v srdci každého; sva-rāṭ — ale je přesto plně nezávislý; vipra-priyaḥ — velice drahý brāhmaṇům a vaiṣṇavům; tuṣyati — je uspokojen; kāmam — tužeb; īśvaraḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; tat — to; eva — jistě; tat-dharma-paraiḥ — kráčením ve stopách Pána; vinītaiḥ — pokorou; sarva-ātmanā — v každém ohledu; brahma-kulam — potomci brāhmaṇů a vaiṣṇavů; niṣevyatām — vždy zaměstnaný v jejich službě.

Překlad

Nejvyššího Pána, který je věčně nezávislý a sídlí v srdci každého, velice těší ti, kdo kráčejí v Jeho stopách a bezvýhradně slouží potomkům brāhmaṇů a vaiṣṇavů, neboť Pán je brāhmaṇům a vaiṣṇavům vždy drahý a oni jsou vždy drazí Jemu.

Význam

Je řečeno, že Pána nejvíce těší, když vidí někoho sloužit Jeho oddanému. Pán je úplný a nepotřebuje službu od nikoho, ale je v našem vlastním zájmu nabízet Mu všechny druhy služeb. Tyto služby nemůžeme nabízet Nejvyšší Osobě přímo, ale prostřednictvím služby brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā, což znamená, že bez služby vaiṣṇavům a brāhmaṇům nemůže nikdo získat vysvobození z hmotného zajetí. Také Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ—uspokojením smyslů duchovního mistra lze uspokojit smysly Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejenže toto chování uvádějí písma, ale také ho dodržují ācāryové. Pṛthu Mahārāja radil svým občanům, aby následovali příkladné chování Samotného Pána a sloužili brāhmaṇům a vaiṣṇavům.

Verš

pumāḻ labhetānativelam ātmanaḥ
prasīdato ’tyanta-śamaṁ svataḥ svayam
yan-nitya-sambandha-niṣevayā tataḥ
paraṁ kim atrāsti mukhaṁ havir-bhujām

Synonyma

pumān — osoba; labheta — může dosáhnout; anati-velam — neprodleně; ātmanaḥ — její duše; prasīdataḥ — spokojená; atyanta — nejvyšší; śamam — mír; svataḥ — automaticky; svayam — osobně; yat — jejichž; nitya — pravidelný; sambandha — vztah; niṣevayā — prostřednictvím služby; tataḥ — poté; param — vyšší; kim — co; atra — zde; asti — je; mukham — štěstí; haviḥ — přečištěné máslo; bhujām — ti, kteří pijí.

Překlad

Pravidelnou službou brāhmaṇům a vaiṣṇavům lze očistit své srdce. Tak může člověk prožívat nejvyšší mír a osvobození od připoutanosti ke hmotě a být spokojený. V tomto světě neexistuje vyšší plodonosná činnost, než je služba brāhmaṇům, neboť tou lze potěšit polobohy, jimž je určeno mnoho obětí.

Význam

V Bhagavad-gītě (2.65) je řečeno: prasāde sarva-duḥkhānāṁ hānir asyopajāyate. Dokud živá bytost není spokojená sama v sobě, nemůže být osvobozena od strastiplných podmínek hmotné existence. Pro dosažení dokonalé vnitřní spokojenosti je tedy nezbytné sloužit brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká:

tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa
janame janame haya, ei abhilāṣa

“Zrození za zrozením si přeji sloužit lotosovým nohám ācāryů a žít ve společnosti oddaných.” Duchovní atmosféru lze udržet jedině životem ve společnosti oddaných a službou pokynům, které dávají ācāryové. Duchovní mistr je nejlepší brāhmaṇa. Sloužit brāhmaṇa-kule, třídě brāhmaṇů, je v současném věku Kali velice těžké. Podle Varāha Purāṇy je problém v tom, že démoni využívají Kali-yugy a rodí se v rodinách brāhmaṇů: rākṣasāḥ kalim āśritya jāyante brahma-yoniṣu. Jinými slovy, v tomto věku existuje mnoho takzvaných kastovních brāhmaṇů a kastovních Gosvāmīch, kteří využívají śāster a nevinnosti obyčejných lidí a prohlašují se za brāhmaṇy a vaiṣṇavy na základě dědičného práva. Službou takovým falešným brāhmaṇa-kulám nezíská člověk žádný prospěch. Proto je třeba přijmout útočiště u pravého duchovního mistra a jeho společníků a sloužit jim, neboť taková činnost začátečníkovi velice pomůže k dosažení plné spokojenosti. To jasně vysvětluje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svém výkladu verše vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana (Bg. 2.41). Skutečným dodržováním usměrňujících zásad bhakti-yogy, jež doporučuje Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, lze velice rychle dosáhnout transcendentální úrovně osvobození, jak je vysvětleno v tomto verši (atyanta-śamam).

Použití slova anativelam (“neprodleně”) je velmi důležité, jelikož pouhou službou brāhmaṇům a vaiṣṇavům lze získat osvobození. Není třeba podstupovat přísnou askezi. Názorným příkladem je samotný Nārada Muni. Ve svém minulém životě byl synem služebné, ale dostal příležitost sloužit vznešeným brāhmaṇům a vaiṣṇavům, a tak nejenže získal v dalším životě osvobození, ale navíc se proslavil jako nejvyšší duchovní mistr celé vaiṣṇavské učednické posloupnosti. Podle védského systému se proto po vykonání každého obřadu tradičně doporučuje nasytit brāhmaṇy.

Verš

aśnāty anantaḥ khalu tattva-kovidaiḥ
śraddhā-hutaṁ yan-mukha ijya-nāmabhiḥ
na vai tathā cetanayā bahiṣ-kṛte
hutāśane pāramahaṁsya-paryaguḥ

Synonyma

aśnāti — jí; anantaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; khalu — nicméně; tattva-kovidaiḥ — ti, kdo znají Absolutní Pravdu; śraddhā — víra; hutam — obětování skrze oheň; yat-mukhe — Jehož ústa; ijya-nāmabhiḥ — různými jmény polobohů; na — nikdy; vai — jistě; tathā — tolik; cetanayā — životní síly; bahiḥ-kṛte — zbavený; huta-aśane — v ohňové oběti; pāramahaṁsya — co se týče oddaných; paryaguḥ — nikdy neodchází.

Překlad

Přestože Nejvyšší Osobnost Božství Ananta jí prostřednictvím ohňových obětí nabízených ve jménu různých polobohů, nenachází v přijímání potravy skrze oheň takové potěšení, jako když přijímá obětiny prostřednictvím úst oddaných a učených mudrců, neboť tehdy neopouští společnost oddaných.

Význam

Ohňová oběť se podle védských příkazů pořádá za účelem nabízení potravy Nejvyšší Osobnosti Božství ve jménu polobohů. Při vykonávání ohňové oběti se pronáší slovo svāhā v různých mantrách, jako je indrāya svāhā a ādityāya svāhā. Tyto mantry jsou pronášeny pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství prostřednictvím polobohů, jako je Indra a Āditya, neboť Nejvyšší Pán říká:

nāhaṁ tiṣṭhāmi vaikuṇṭhe
yogināṁ hṛdayeṣu vā
tatra tiṣṭhāmi nārada
yatra gāyanti mad-bhaktāḥ

“Nejsem na Vaikuṇṭě ani v srdcích yogīnů. Pobývám tam, kde Moji oddaní oslavují Mé činnosti.” Z toho plyne, že Nejvyšší Osobnost Božství neopouští společnost Svých oddaných.

Oheň není živý, ale oddaní a brāhmaṇové jsou žijícími zástupci Nejvyššího Pána. Sytit brāhmaṇy a vaiṣṇavy proto znamená sytit přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Z toho můžeme vyvodit, že místo pořádání ohňových obětí bychom měli nabízet potravu brāhmaṇům a vaiṣṇavům, neboť to je účinnější než ohňová yajña. Názorný příklad uplatnění této zásady ukázal Advaita Prabhu. Když vykonal obřad śrāddha pro Svého otce, zavolal nejprve Haridāse Ṭhākura a nabídl mu potravu. Po ukončení obřadu śrāddha se má nabídnout potrava vznešenému brāhmaṇovi; Advaita Prabhu ji však nejprve nabídl Haridāsovi Ṭhākurovi, který se narodil v muslimské rodině. Haridāsa Ṭhākura se ho proto ptal, proč dělá něco, co by mohlo ohrozit Jeho postavení v bráhmanské společnosti. Advaita Prabhu odpověděl, že nabídnutím potravy Haridāsovi Ṭhākurovi nasytil milióny prvotřídních brāhmaṇů. Byl na toto téma připraven hovořit s kterýmkoliv učeným brāhmaṇou a nezvratně dokázat, že nabídnutím potravy čistému oddanému, jako je Haridāsa Ṭhākura, získal stejné požehnání, jako kdyby ji nabídl tisícům učených brāhmaṇů. Při vykonávání obětí se obětiny nabízejí do obětního ohně, ale když se nabídnou vaiṣṇavům, bude účinek nepochybně vyšší.

Verš

yad brahma nityaṁ virajaṁ sanātanaṁ
śraddhā-tapo-maṅgala-mauna-saṁyamaiḥ
samādhinā bibhrati hārtha-dṛṣṭaye
yatredam ādarśa ivāvabhāsate

Synonyma

yat — to, co; brahma — bráhmanská kultura; nityam — věčně; virajam — bez znečištění; sanātanam — bez počátku; śraddhā — víra; tapaḥ — askeze; maṅgala — příznivé; mauna — mlčení; saṁyamaiḥ — ovládání mysli a smyslů; samādhinā — s naprostým soustředěním; bibhrati — osvětluje; ha — jak učinil; artha — skutečný smysl Ved; dṛṣṭaye — pro nalezení; yatra — kde; idam — to vše; ādarśe — v zrcadle; iva — jako; avabhāsate — projevuje se.

Překlad

V bráhmanské kultuře je věčně zachováno transcendentální postavení brāhmaṇy, neboť příkazy Ved jsou přijímány s vírou, askezí, naprostým ovládáním smyslů a mysli, meditací a podle závěrů písem. Takto je osvětlen skutečný cíl života, stejně jako se tvář dokonale odráží v čistém zrcadle.

Význam

V minulém verši je vysvětleno, že nasytit žijícího brāhmaṇu je účinnější než obětovat v ohňové oběti, a nyní je proto jasně popsáno, co je to bráhmanismus a kdo je brāhmaṇa. Skutečnosti, že nasycením brāhmaṇy lze dosáhnout lepších výsledků než vykonáváním obětí, využívá ve věku Kali určitá třída lidí, kteří nemají žádné bráhmanské kvalifikace, a dělá si nároky na výsadní přijímání potravy (brāhmaṇa-bhojana) pouze na základě svého zrození v bráhmanských rodinách. Pro odlišení těchto lidí od skutečných brāhmaṇů podává Mahārāja Pṛthu přesný popis brāhmaṇy a bráhmanské kultury. Nikdo by neměl využívat svého postavení k tomu, aby jen žil jako oheň bez světla. Brāhmaṇa musí být dokonale obeznámený se závěrem Ved, který popisuje Bhagavad-gītā. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). Závěrem Ved — konečným pochopením neboli Vedāntou — je poznání Kṛṣṇy. To je skutečnost, neboť když člověk pochopí Kṛṣṇu takového, jaký je — jak Ho popisuje Bhagavad-gītā (janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ) — stane se dokonalým brāhmaṇou. Brāhmaṇa, který dokonale zná Kṛṣṇu, setrvává v transcendentálním postavení. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Ten, kdo se plně zaměstnává oddanou službou a za žádných okolností nepoklesne, okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak dosahuje úrovně Brahmanu.”

Proto je oddaný Pána Kṛṣṇy skutečně dokonalým brāhmaṇou. Jeho postavení je transcendentální, neboť je oproštěn od čtyř nedostatků podmíněného života — nedokonalých smyslů a sklonu dopouštět se chyb, podléhat iluzi a podvádět. Dokonalý vaiṣṇava, osoba vědomá si Kṛṣṇy, je neustále v transcendentálním postavení, jelikož hovoří ve shodě s Kṛṣṇou a Jeho zástupcem. Vaiṣṇavové hovoří v dokonalé shodě s Kṛṣṇou, a proto je vše, co říkají, mimo vliv těchto čtyř nedostatků. Kṛṣṇa například v Bhagavad-gītě říká, že na Něho má každý neustále myslet, stát se Jeho oddaným, klanět se Mu, uctívat Ho a nakonec se Mu odevzdat. Tyto oddané činnosti jsou transcendentální — prosté chyb, iluze, podvádění a nedokonalosti. Proto každý, kdo je upřímným oddaným Pána Kṛṣṇy a kdo káže tuto oddanost, přičemž hovoří pouze na základě Kṛṣṇových pokynů, je virajam, prostý nedostatků způsobených hmotným znečištěním. Ryzí brāhmaṇa či vaiṣṇava proto věčně závisí na závěru Ved, na védských tvrzeních pocházejících od Samotné Nejvyšší Osobnosti Božství. Jedině z Ved můžeme pochopit skutečné postavení Absolutní Pravdy, která — jak je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu — se projevuje ve třech rysech: jako neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a nakonec jako Nejvyšší Osobnost Božství. Toto poznání je dokonalé již od nepaměti a bráhmanská či vaiṣṇavská kultura na tomto principu věčně závisí. Člověk by proto měl Vedy studovat s vírou; nejen aby sám získal poznání, ale aby toto poznání a tyto činnosti šířil se skutečnou vírou ve slova Nejvyšší Osobnosti Božství a Ved.

Důležitým slovem v tomto verši je maṅgala (“příznivé”). Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že maṅgala neboli příznivé je dělat to, co je dobré, a odmítat to, co dobré není. Dělat co je dobré znamená přijímat vše prospěšné pro vykonávání oddané služby a odmítat co není dobré znamená odmítat vše neprospěšné. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy následujeme tuto zásadu odmítáním čtyř zakázaných věcí — nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a pojídání masa — a přijímáme zpívání nejméně šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry každý den a pravidelnou meditaci opakováním Gāyatrī mantry třikrát denně. Takto lze udržet svou bráhmanskou kulturu a duchovní sílu v nedotčeném stavu. Ten, kdo přísně dodržuje tyto zásady oddané služby a dvacet čtyři hodin denně zpívá mahā-mantru — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — dělá pokrok v duchovním životě a nakonec bude zcela způsobilý vidět Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář. Jelikož konečným cílem studia a pochopení védského poznání je nalézt Kṛṣṇu, může ten, kdo dodržuje výše uvedené védské zásady, od samého počátku velmi zřetelně vidět všechny rysy Pána Kṛṣṇy, Absolutní Pravdy, stejně jako v čistém zrcadle můžeme vidět úplný odraz svého obličeje. Závěr tedy zní, že brāhmaṇa se nestává brāhmaṇou pouze tím, že je živou bytostí narozenou v bráhmanské rodině; musí mít všechny vlastnosti uvedené v śāstrách a řídit se bráhmanskými zásadami ve svém životě. Tak se nakonec může stát osobou plně si vědomou Kṛṣṇy a pochopit, kdo Kṛṣṇa je. To, jak oddaný neustále vidí Kṛṣṇu tváří v tvář ve svém srdci, popisuje Brahma-saṁhitā (5.38):

premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Oddaný díky rozvoji čisté lásky ke Kṛṣṇovi neustále vidí ve svém srdci Nejvyšší Osobnost Božství, Svrchovaného Pána známého jako Śyāmasundara. To je dokonalé stádium bráhmanské kultury.

Verš

teṣām ahaṁ pāda-saroja-reṇum
āryā vaheyādhi-kirīṭam āyuḥ
yaṁ nityadā bibhrata āśu pāpaṁ
naśyaty amuṁ sarva-guṇā bhajanti

Synonyma

teṣām — jich všech; aham — já; pāda — nohy; saroja — lotosové; reṇum — prach; āryāḥ — ó ctihodní; vaheya — budu nosit; adhi — na; kirīṭam — helmici; āyuḥ — až do konce života; yam — který; nityadā — vždy; bibhrataḥ — nosící; āśu — velmi brzy; pāpam — hříšné činnosti; naśyati — jsou zničeny; amum — ty všechny; sarva-guṇāḥ — plně kvalifikovaní; bhajanti — uctívají.

Překlad

Ó ctihodné shromážděné osobnosti, prosím vás všechny o požehnání, abych až do konce svého života mohl na své koruně neustále nosit prach z lotosových nohou takových brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Ten, kdo nosí takový prach na své hlavě, se rychle zbaví všech reakcí vzešlých z hříšného života a nakonec vyvine všechny dobré a žádoucí vlastnosti.

Význam

Je řečeno, že ten, kdo má neochvějnou víru v Nejvyšší Osobnost Božství — což znamená neochvějnou víru ve vaiṣṇavu neboli čistého oddaného Nejvyššího Pána — vyvine všechny dobré vlastnosti polobohů. Yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā / sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ (Bhāg. 5.18.12). Prahlāda Mahārāja také řekl: naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghrim (Bhāg. 7.5.32). Dokud člověk nepřijme na svou hlavu prach z lotosových nohou ryzího vaiṣṇavy, nemůže pochopit, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství, a dokud nezná Nejvyšší Osobnost Božství, jeho život zůstává nedokonalý. Velká duše, která se plně odevzdala Nejvyššímu Pánovi poté, co Ho plně pochopila a po mnoho a mnoho životů opakovaně podstupovala askezi, je velmi vzácná. Královská koruna je pouze velkým břemenem, pokud na ní král, hlava státu, nenosí prach z lotosových nohou brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Jinými slovy, jestliže se velkorysý král, jako je Pṛthu Mahārāja, neřídí pokyny brāhmaṇů a vaiṣṇavů — tedy nenásleduje bráhmanskou kulturu — je pro stát pouze přítěží, protože nemůže občanům nijak prospět. Mahārāja Pṛthu je dokonalým příkladem ideálního představitele nejvyšší moci.

Verš

guṇāyanaṁ śīla-dhanaṁ kṛta-jñaṁ
vṛddhāśrayaṁ saṁvṛṇate ’nu sampadaḥ
prasīdatāṁ brahma-kulaṁ gavāṁ ca
janārdanaḥ sānucaraś ca mahyam

Synonyma

guṇa-ayanam — ten, kdo získal všechny dobré vlastnosti; śīla-dhanam — ten, jehož majetkem je náležité chování; kṛta-jñam — ten, kdo je vděčný; vṛddha-āśrayam — ten, kdo se obrací na učené; saṁvṛṇate — získá; anu — jistě; sampadaḥ — všechna bohatství; prasīdatām — nechť je spokojený; brahma-kulam — s třídou brāhmaṇů; gavām — kravami; ca — a; janārdanaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; sa — s; anucaraḥ — společně se Svým oddaným; ca — a; mahyam — se mnou.

Překlad

Každý, kdo získá bráhmanské kvalifikace — jehož jediným majetkem je náležité chování, jenž je vděčný a přijímá útočiště u zkušených osob—obdrží všechno bohatství světa. Přeji si proto, aby Nejvyšší Pán a Jeho společníci byli spokojeni s třídou brāhmaṇů, s kravami a se mnou.

Význam

Nejvyšší Pán je uctíván s modlitbou namo brahmaṇya-devāya go-brāhmaṇa-hitāya ca. Je tedy jasné, že Nejvyšší Osobnost Božství ctí a chrání brāhmaṇy a bráhmanskou kulturu, jakož i krávy — všude, kde jsou brāhmaṇové a bráhmanská kultura, jsou i krávy a jejich ochrana. Ve společnosti, kde neexistují brāhmaṇové či bráhmanská kultura, se s kravami zachází jako s obyčejnými zvířaty a jsou poráženy na jatkách; tak je obětována lidská civilizace. To, že Pṛthu Mahārāja zvláště uvádí slovo gavām, je důležité, neboť Pán je neustále se Svými kravami a Svými oddanými. Na obrázcích můžeme Pána Kṛṣṇu vždy vidět s Jeho kravami a Jeho společníky, jako jsou pasáčci krav a gopī. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, nemůže být sám. Proto Pṛthu Mahārāja řekl sānucaraś ca, což vyjadřuje, že Nejvyšší Osobnost Božství je neustále ve společnosti Svých stoupenců a oddaných.

Oddaný získává všechny dobré vlastnosti polobohů; je guṇāyanam, zdroj všech dobrých vlastností. Jeho jediným jměním je náležité chování a je vždy vděčný. Vděk za milost Nejvyšší Osobnosti Božství je jednou z vlastností brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Každý by měl být Nejvyšší Osobnosti Božství vděčný, protože udržuje všechny živé bytosti a dává jim vše, co potřebují. To je uvedeno ve Vedách (Kaṭha Up. 2.2.13): eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān — Nejvyšší dodává živým bytostem všechny jejich potřeby. Živá bytost, která je za to Nejvyšší Osobnosti Božství vděčná, je nepochybně obdařena dobrými vlastnostmi.

Velice důležité je slovo vṛddhāśrayam. Vṛddha označuje toho, kdo je pokročilý v poznání. Existují dva druhy starých lidí — lidé pokročilí věkem a lidé zkušení co se týče poznání. Člověk pokročilý v poznání je skutečný vṛddha (jñāna-vṛddha); nestane se jím pouhým stárnutím. Vṛddhāśrayam neboli ten, kdo přijímá útočiště u nadřízené osoby s pokročilým poznáním, může získat všechny dobré vlastnosti brāhmaṇy a naučit se náležitému chování. Když člověk skutečně získá dobré vlastnosti a když je vděčný za milost Nejvyšší Osobnosti Božství a přijme útočiště u pravého duchovního mistra, pak bude obdařen veškerým bohatstvím. Taková osoba je brāhmaṇa nebo vaiṣṇava. Pṛthu Mahārāja proto vzývá požehnání a milost Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, s Jeho společníky, oddanými, vaiṣṇavy, brāhmaṇy a kravami.

Verš

maitreya uvāca
iti bruvāṇaṁ nṛpatiṁ
pitṛ-deva-dvijātayaḥ
tuṣṭuvur hṛṣṭa-manasaḥ
sādhu-vādena sādhavaḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; iti — takto; bruvāṇam — když hovořil; nṛ-patim — král; pitṛ — obyvatelé Pitṛloky; deva — polobozi; dvi-jātayaḥ — a dvojzrození (brāhmaṇové a vaiṣṇavové); tuṣṭuvuḥ — uspokojeni; hṛṣṭa-manasaḥ — se zcela uklidněnou myslí; sādhu-vādena — vyjádřením přízně; sādhavaḥ — všichni přítomní světci.

Překlad

Velký mudrc Maitreya řekl: Když všichni polobozi, obyvatelé Pitṛloky, brāhmaṇové a světci přítomní na setkání slyšeli krále Pṛthua tak pěkně hovořit, pochválili ho vyjádřením své přízně.

Význam

Když někdo pěkně promluví na nějakém setkání, obecenstvo ho pochválí a vyjádří mu svou přízeň slovy sādhu, sādhu. Tomu se říká sādhu-vāda. Světci, Pitové (obyvatelé Pitṛloky) a polobozi, kteří byli přítomní na setkání a vyslechli Pṛthua Mahārāje, mu vyjádřili svou přízeň slovy sādhu, sādhu. Všichni uznali jeho vznešené poslání a byli zcela spokojeni.

Verš

putreṇa jayate lokān
iti satyavatī śrutiḥ
brahma-daṇḍa-hataḥ pāpo
yad veno ’tyatarat tamaḥ

Synonyma

putreṇa — díky synovi; jayate — člověk vyhrává; lokān — všechny nebeské planety; iti — takto; satya-vatī — stává se pravdou; śrutiḥ — Vedy; brahma-daṇḍa — kletbou brāhmaṇů; hataḥ — zabitý; pāpaḥ — nejhříšnější; yat — jako; venaḥ — otec Mahārāje Pṛthua; ati — velké; atarat — byl osvobozen; tamaḥ — z temnoty pekla.

Překlad

Všichni prohlásili, že se potvrdil závěr Ved o tom, že jednáním putry neboli syna může člověk dobýt nebeské planety, neboť nejhříšnějšího Venu, zabitého kletbou brāhmaṇů, nyní jeho syn Mahārāja Pṛthu vysvobodil z nejtemnějšího pekla.

Význam

Podle védských údajů existuje pekelná planeta zvaná Put a ten, kdo odtamtud osvobozuje, se nazývá putra. Smyslem manželství je tedy mít putru neboli syna, který dokáže svého otce osvobodit i v případě, že otec poklesne do pekelných podmínek planety Put. Vena, otec Mahārāje Pṛthua, byl velice hříšnou osobou, a brāhmaṇové ho proto prokleli, aby zemřel. Když nyní velcí světci, mudrci a brāhmaṇové přítomní na setkání slyšeli Mahārāje Pṛthua hovořit o jeho velkém životním poslání, všichni nabyli přesvědčení, že se plně potvrdil výrok Ved. Smyslem přijetí manželky v náboženském sňatku schváleném ve Vedách je mít putru—syna, který bude schopen vysvobodit svého otce z nejtemnějšího pekla. Manželství není určené pro smyslový požitek, ale pro získání syna plně kvalifikovaného osvobodit svého otce. Je-li však syn vychováván v nekvalifikovaného démona, jak může svého otce vysvobodit z pekla? Proto je povinností otce stát se vaiṣṇavou a vychovávat také své děti ve vaiṣṇavy. I když potom otec náhodou v příštím životě poklesne do pekla, takový syn ho může vysvobodit, stejně jako Mahārāja Pṛthu vysvobodil svého otce.

Verš

hiraṇyakaśipuś cāpi
bhagavan-nindayā tamaḥ
vivikṣur atyagāt sūnoḥ
prahlādasyānubhāvataḥ

Synonyma

hiraṇyakaśipuḥ — otec Prahlāda Mahārāje; ca — také; api — opět; bhagavat — Nejvyšší Osobnosti Božství; nindayā — kvůli urážkám; tamaḥ — do nejtemnějšího pekla; vivikṣuḥ — vstoupil; atyagāt — byl osvobozen; sūnoḥ — svého syna; prahlādasya — Mahārāje Prahlāda; anubhāvataḥ — vlivem.

Překlad

Také Hiraṇyakaśipu, který svými hříšnými činnostmi neustále popíral svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, vstoupil do nejtemnějšího pekla, ale milostí svého velkého syna Prahlāda Mahārāje byl rovněž osvobozen a vrátil se domů, zpátky k Bohu.

Význam

Když Nṛsiṁhadeva nabídl Prahlādovi Mahārājovi požehnání, Prahlāda ze své velké oddanosti a snášenlivosti odmítl od Pána jakékoliv požehnání přijmout, neboť to nepovažoval za hodné upřímného oddaného. Službu Nejvyšší Osobnosti Božství s očekáváním dobré odměny odsoudil jako obchodnické jednání. Jelikož byl vaiṣṇava, nežádal požehnání pro sebe, ale měl velký soucit se svým otcem. Přestože ho otec mučil a býval by ho i zabil, kdyby Nejvyšší Pán nezabil jeho, Prahlāda Mahārāja prosil Pána, aby mu odpustil. Pán mu toto přání okamžitě splnil—Hiraṇyakaśipu byl vysvobozen z nejtemnějšího pekla a milostí svého syna se vrátil domů, zpátky k Bohu. Prahlāda Mahārāja je nejlepším příkladem vaiṣṇavy, který má vždy soucit s hříšnými osobami, trpícími pekelným životem v tomto hmotném světě. Vaiṣṇava je proto známý jako para-duḥkha-duḥkhī kṛpāmbudhiḥ neboli ten, kdo je soucitný k utrpení druhých a je oceánem milosti. Všichni čistí oddaní Pána přicházejí do tohoto hmotného světa s nejvyšším soucitem a touhou osvobodit hříšné, stejně jako to udělal Prahlāda Mahārāja. Podstupují utrpení všeho druhu a snášejí je s trpělivostí jim vlastní, neboť to je další kvalifikace vaiṣṇavy, který se snaží osvobodit všechny hříšníky z pekelných podmínek hmotné existence. Vaiṣṇavům je proto věnována následující modlitba:

vāñchā-kalpatarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ

Hlavním zájmem vaiṣṇavy je osvobozovat pokleslé duše.

Verš

vīra-varya pitaḥ pṛthvyāḥ
samāḥ sañjīva śāśvatīḥ
yasyedṛśy acyute bhaktiḥ
sarva-lokaika-bhartari

Synonyma

vīra-varya — nejlepší z válečníků; pitaḥ — otec; pṛthvyāḥ — Země; samāḥ — stejný co se týče let; sañjīva — žij; śāśvatīḥ — věčně; yasya — jehož; īdṛśī — takto; acyute — Nejvyššímu; bhaktiḥ — oddanost; sarva — všechny; loka — planety; eka — jeden; bhartari — udržovatel.

Překlad

Všichni svatí brāhmaṇové oslovili Pṛthua Mahārāje: Ó nejlepší z válečníků, ó otče této planety, budiž požehnán dlouhým životem, neboť jsi velice oddán neomylnému Nejvyššímu Pánovi, který je vládcem celého vesmíru.

Význam

Světci přítomní na setkání požehnali Pṛthua Mahārāje dlouhým životem pro jeho neochvějnou víru a oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství. Délka našeho života je omezena roky, ale staneme-li se shodou okolností oddanými, pak tuto předurčenou dobu překonáme; yogīni někdy umírají tehdy, když si to přejí, a nikoliv podle zákonů hmotné přírody. Dalším znakem oddaného je, že díky své neochvějné oddanosti Pánovi žije věčně. Kīrtir yasya sa jīvati — “Ten, kdo po sobě zanechá dobrou pověst, žije navěky.” Zvláště ten, kdo je slavný jako oddaný Pána, žije bezpochyby věčně. Když Pán Caitanya Mahāprabhu hovořil s Rāmānandou Rāyem, zeptal se ho: “Jaké jednání je nejslavnější?” Rāmananda Rāya odpověděl, že nejslavnější je ten, kdo je proslulý jako velký oddaný, neboť žije věčně nejen na vaikuṇṭhských planetách, ale prostřednictvím své slávy i v tomto hmotném světě.

Verš

aho vayaṁ hy adya pavitra-kīrte
tvayaiva nāthena mukunda-nāthāḥ
ya uttamaślokatamasya viṣṇor
brahmaṇya-devasya kathāṁ vyanakti

Synonyma

aho — ó Bože; vayam — my; hi — zajisté; adya — dnes; pavitra-kīrte — ó nejčistší; tvayā — tebou; eva — jistě; nāthena — Pánem; mukunda — Nejvyšší Osobnost Božství; nāthāḥ — jako poddaní Nejvyššího; ye — ten, kdo; uttama-śloka-tamasya — Nejvyšší Osobnosti Božství, velebené nejkrásnějšími verši; viṣṇoḥ — Viṣṇua; brahmaṇya-devasya — uctívaného Pána brāhmaṇů; kathām — slova; vyanakti — vyjádřil.

Překlad

Přítomní pokračovali: Milý králi Pṛthu, tvá pověst je nejčistší ze všech, neboť kážeš slávu toho, kdo je ze všech nejslavnější — Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána brāhmaṇů. Jelikož nás potkalo velké štěstí mít tě za svého vládce, máme za to, že žijeme pod přímou vládou Pána.

Význam

Občané prohlásili, že jelikož je chránil Mahārāja Pṛthu, byli přímo pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto pochopení je správným vyjádřením společenské stability v hmotném světě. Vedy praví, že Nejvyšší Pán je udržovatelem a vůdcem všech živých bytostí, a proto musí být král nebo výkonná hlava státu Jeho zástupcem. Potom si může nárokovat stejnou úctu jako Pán. To, jak se může král nebo vůdce společnosti stát zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství, je naznačeno výrokem, že Pṛthu Mahārāja byl pravým zástupcem Pána, protože kázal svrchovanost a slávu Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Být pod ochranou takového krále či vůdce je dokonalostí lidské společnosti. Prvořadou zodpovědností takového krále či vůdce je chránit ve svém státě bráhmanskou kulturu a krávy.

Verš

nātyadbhutam idaṁ nātha
tavājīvyānuśāsanam
prajānurāgo mahatāṁ
prakṛtiḥ karuṇātmanām

Synonyma

na — ne; ati — veliký; adbhutam — úžasný; idam — tento; nātha — ó pane; tava — tvůj; ājīvya — zdroj příjmu; anuśāsanam — vláda nad občany; prajā — občané; anurāgaḥ — náklonnost; mahatām — velkých; prakṛtiḥ — povaha; karuṇa — milostivá; ātmanām — živých bytostí.

Překlad

Náš drahý pane, vládnout občanům je tvou předepsanou povinností. Není to nic úžasného v případě osobnosti, jako jsi ty, který s takovou náklonností pečuješ o zájmy občanů, jelikož jsi plný milosti. Taková je vznešenost tvé povahy.

Význam

Povinností krále je chránit občany a vybírat daně pro své živobytí. Védská společnost se dělí na čtyři třídy lidí (brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry) a jejich způsoby obživy jsou rovněž uvedeny v písmech. Život brāhmaṇů má být naplněn šířením poznání, a z toho důvodu mají přijímat příspěvky od svých žáků. Král má zase chránit občany, a umožnit jim tak dosáhnout nejvyšší životní úrovně; proto od nich může vybírat daně. Obchodníci zajišťují potravu pro celou společnost, a tudíž si z ní mohou nechat něco pro sebe, zatímco śūdrové, kteří nedokáží pracovat jako brāhmaṇové, kṣatriyové či vaiśyové, mají sloužit vyšším společenským třídám a dostávat od nich vše, co potřebují k životu.

Zde je také uveden příznak kvalifikovaného krále či politického vůdce: musí být k lidem velice milostivý a soucitný a starat se o jejich prvořadý zájem — stát se vznešenými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. Velké duše mají přirozený sklon jednat pro dobro druhých, a zvláště vaiṣṇava je nejsoucitnější a nejmilostivější osobností ve společnosti. Proto vaiṣṇavskému vůdci projevujeme úctu tímto způsobem:

vāñchā-kalpatarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ

Jedině vaiṣṇavský vůdce dokáže splnit všechny touhy lidí (vāñchā-kalpataru) a je soucitný, protože lidské společnosti přináší ten největší prospěch. Je patita-pāvana, osvoboditel všech pokleslých duší — když bude král či hlavní představitel společnosti kráčet ve stopách brāhmaṇů a vaiṣṇavů, kteří jsou přirozenými představiteli misionářských činností, půjdou v jejich stopách i vaiśyové, a śūdrové jim budou sloužit. Tak se celá lidská společnost stane ideálním zřízením umožňujícím společný pokrok k nejvyšší dokonalosti života.

Verš

adya nas tamasaḥ pāras
tvayopāsāditaḥ prabho
bhrāmyatāṁ naṣṭa-dṛṣṭīnāṁ
karmabhir daiva-saṁjñitaiḥ

Synonyma

adya — dnes; naḥ — nás; tamasaḥ — temnoty hmotné existence; pāraḥ — druhá strana; tvayā — tebou; upāsāditaḥ — zvětšená; prabho — ó pane; bhrāmyatām — kteří bloudí; naṣṭa-dṛṣṭīnām — kteří ztratili cíl svého života; karmabhiḥ — na základě minulých činů; daiva-saṁjñitaiḥ — řízením vyšší moci.

Překlad

Občané pokračovali: Dnes jsi nám otevřel oči a ukázal, jak dospět na druhou stranu oceánu temnoty. Na základě svých minulých činů a řízením vyšší moci jsme zapleteni v síti plodonosných činností a ztratili jsme z dohledu životní cíl. Proto bloudíme vesmírem.

Význam

Slova karmabhir daiva-saṁjñitaiḥ jsou velmi důležitá. Kvůli povaze našich činů přicházíme do styku s kvalitami hmotné přírody a vyšším řízením dostáváme příležitost užívat si výsledků svých plodonosných činností v různých druzích těl. Všechny živé bytosti, které ztratily z dohledu svůj životní cíl, cestují v různých životních druzích po celém vesmíru — někdy se rodí v nižších druzích a někdy na vyšších planetárních soustavách. Tak všichni bloudíme již od nepaměti. Jedině milostí duchovního mistra a Nejvyšší Osobnosti Božství dostáváme klíč v podobě oddané služby, a tak začíná úspěch našeho života. To zde připouštějí poddaní Mahārāje Pṛthua — s plným vědomím uznávají prospěch, který získávají z králových činností.

Verš

namo vivṛddha-sattvāya
puruṣāya mahīyase
yo brahma kṣatram āviśya
bibhartīdaṁ sva-tejasā

Synonyma

namaḥ — všechny poklony; vivṛddha — vysoce vznešené; sattvāya — existenci; puruṣāya — osobě; mahīyase — tomu, který je takto oslavován; yaḥ — kdo; brahma — bráhmanská kultura; kṣatram — vládní povinnost; āviśya — vstupuje; bibharti — udržuje; idam — toto; sva-tejasā — svou vlastní mocí.

Překlad

Drahý pane, nacházíš se na úrovni čistého dobra, a proto jsi dokonalým zástupcem Nejvyššího Pána. Jsi oslavován svou vlastní mocí a celý svět udržuješ tak, že zavádíš bráhmanskou kulturu a v rámci svých kšatrijských povinností poskytuješ ochranu všem.

Význam

Bez šíření bráhmanské kultury a bez řádné vládní ochrany nelze náležitě udržet žádnou společenskou úroveň. To zde uznávají poddaní Mahārāje Pṛthua, který dokázal udržet úžasnou úroveň své vlády díky svému postavení v kvalitě čistého dobra. Slovo vivṛddha-sattvāya je významné. V hmotném světě existují tři kvality — dobro, vášeň a nevědomost. Člověk se musí oddanou službou povznést z úrovně nevědomosti na úroveň dobra. Neexistuje jiný prostředek, jak se z nejnižšího životního stádia povýšit do nejvyššího, než vykonávání oddané služby. Předchozí kapitoly Śrīmad-Bhāgavatamu sdělují, že z nejnižšího postavení do nejvyššího se lze povznést pouhým stykem s oddanými a pravidelným nasloucháním Śrīmad-Bhāgavatamu z jejich úst.

śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām

“Když se oddaný zaměstná oddanou službou na prvních úrovních naslouchání a opěvování, pak mu Pán, který sídlí v srdci každého, pomůže očistit jeho srdce.” (Bhāg. 1.2.17) Postupnou očistou se člověk zbaví vlivu vášně a nevědomosti a dostane se na úroveň dobra. Výsledkem styku s kvalitami vášně a nevědomosti je chtíč a chamtivost. Když se však člověk povznese na úroveň dobra, je spokojený v jakýchkoliv životních podmínkách a chtíč ani chamtivost ho neovlivňují. Taková mentalita je známkou dosažení úrovně dobra. Dále je třeba toto dobro transcendovat a povznést se do čistého dobra, zvaného vivṛddha-sattva neboli “pokročilé stádium dobra”. V tomto stádiu lze vyvinout vědomí Kṛṣṇy. Proto je Mahārāja Pṛthu osloven jako vivṛddha-sattva neboli ten, kdo je v transcendentálním postavení. Přesto však pro dobro lidské společnosti sestoupil z transcendentálního postavení čistého oddaného do postavení brāhmaṇy a kṣatriyi, a tak svou osobní mocí chránil celý svět. Ačkoliv byl králem, kṣatriyou, jakožto vaiṣṇava byl také brāhmaṇou. Jako brāhmaṇa mohl občany náležitě poučit a jako kṣatriya jim byl schopen poskytnout náležitou ochranu. Poddané Mahārāje Pṛthua tak v každém ohledu chránil dokonalý král.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté první kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pokyny Mahārāje Pṛthua”.