Sloka 26

Text 26

Verš

Text

sarva-bhakṣā dvijā vṛttyai
dhṛta-vidyā-tapo-vratāḥ
vitta-dehendriyārāmā
yācakā vicarantv iha

Synonyma

Synonyms

sarva-bhakṣāḥ — jedí všechno; dvijāḥ — brāhmaṇové; vṛttyai — pro udržení těla; dhṛta-vidyā — vzdělávají se; tapaḥ — askeze; vratāḥ — a sliby; vitta — peníze; deha — tělo; indriya — smysly; ārāmāḥ — uspokojení; yācakāḥ — jako žebráci; vicarantu — ať se potulují; iha — zde.

sarva-bhakṣāḥ — eating everything; dvijāḥ — the brāhmaṇas; vṛttyai — for maintaining the body; dhṛta-vidyā — having taken to education; tapaḥ — austerity; vratāḥ — and vows; vitta — money; deha — the body; indriya — the senses; ārāmāḥ — the satisfaction; yācakāḥ — as beggars; vicarantu — let them wander; iha — here.

Překlad

Translation

Tito brāhmaṇové se vzdělávají, podstupují askezi a skládají sliby jen za účelem udržování těla. Nebudou schopni rozlišit mezi tím, co se smí a nesmí jíst. Peníze budou získávat žebráním ode dveří ke dveřím a utrácet je budou jen pro své tělesné uspokojení.

These brāhmaṇas take to education, austerity and vows only for the purpose of maintaining the body. They shall be devoid of discrimination between what to eat and what not to eat. They will acquire money, begging from door to door, simply for the satisfaction of the body.

Význam

Purport

Následky Nandīśvarovy třetí kletby, kterou uvalil na brāhmaṇy podporující Dakṣu, se plně projevují ve věku Kali. Takzvaní brāhmaṇové se již nezajímají o povahu Nejvyššího Brahmanu, přestože brāhmaṇa znamená ten, kdo dosáhl poznání o Brahmanu. Vedānta-sūtra také praví: athāto brahma-jijñāsā — lidský život je určen pro realizaci Nejvyššího Brahmanu, Absolutní Pravdy, tedy pro dosažení úrovně brāhmaṇy. Dnešní brāhmaṇové nebo takzvaní brāhmaṇové, kteří se rodí v původně bráhmanských rodinách, bohužel zanechali plnění svých předepsaných povinností, ale přitom nedovolí, aby kdokoliv jiný mohl zaujmout postavení brāhmaṇy. Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā a jiná védská písma jasně popisují kvality, které musí brāhmaṇa mít. Brāhmaṇa není dědičný titul nebo postavení. Takzvaní brāhmaṇové protestují, když se někdo z nebráhmanské rodiny (například z rodiny śūdrů) snaží stát brāhmaṇou tím, že se řádně kvalifikuje pod vedením pravého duchovního mistra. Nandīśvara tyto brāhmaṇy proklel, takže ani nejsou schopni rozlišit, co se smí a nesmí jíst, a žijí jen pro obživu svého pomíjivého hmotné těla a jeho rodiny. Tyto pokleslé podmíněné duše si nezasluhují být nazývány brāhmaṇy. Přesto se v Kali-yuze za brāhmaṇy prohlašují a tomu, kdo se pokouší skutečně vyvinout bráhmanské vlastnosti, se snaží bránit v pokroku. Tak vypadá situace v současném věku. Caitanya Mahāprabhu tento postoj jednoznačně odsoudil. Ve Svých rozhovorech s Rāmānandou Rāyem řekl, že bez ohledu na to, zda se člověk narodil v rodině brāhmaṇů nebo śūdrů, zda je hospodář či sannyāsī — zná-li vědu o Kṛṣṇovi, musí být duchovním mistrem. Caitanya Mahāprabhu měl mnoho žáků i mezi takzvanými śūdry, jako například Haridāse Ṭhākura a Rāmānandu Rāye. Dokonce i Gosvāmī, přední žáci Pána Caitanyi, byli vyloučeni ze společenství brāhmaṇů. Caitanya Mahāprabhu je však Svou milostí změnil na prvotřídní vaiṣṇavy.

The third curse inflicted by Nandīśvara on the brāhmaṇas who supported Dakṣa is completely functioning in the Age of Kali. The so-called brāhmaṇas are no longer interested in understanding the nature of the Supreme Brahman, although a brāhmaṇa means one who has attained knowledge about Brahman. In the Vedānta-sūtra also it is stated, athāto brahma-jijñāsā: this human form of life is meant for realization of the Supreme Brahman, the Absolute Truth, or, in other words, human life is meant for one’s elevation to the post of a brāhmaṇa. Unfortunately the modern brāhmaṇas, or so-called brāhmaṇas who come in originally brahminical families, have left their own occupational duties, but they do not allow others to occupy the posts of brāhmaṇas. The qualifications for brāhmaṇas are described in the scriptures, in Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā and all other Vedic literatures. Brāhmaṇa is not a hereditary title or position. If someone from a non-brāhmaṇa family (for example, one born in a family of śūdras) tries to become a brāhmaṇa by being properly qualified under the instruction of a bona fide spiritual master, these so-called brāhmaṇas will object. Such brāhmaṇas, having been cursed by Nandīśvara, are actually in a position where they have no discrimination between eatables and noneatables and simply live to maintain the perishable material body and its family. Such fallen conditioned souls are not worthy to be called brāhmaṇas, but in Kali-yuga they claim to be brāhmaṇas, and if a person actually tries to attain the brahminical qualifications, they try to hinder his progress. This is the situation in the present age. Caitanya Mahāprabhu condemned this principle very strongly. During His conversation with Rāmānanda Rāya, He said that regardless of whether a person is born in a brāhmaṇa family or śūdra family, regardless of whether he is a householder or a sannyāsī, if he knows the science of Kṛṣṇa he must be a spiritual master. Caitanya Mahāprabhu had many so-called śūdra disciples, like Haridāsa Ṭhākura and Rāmānanda Rāya. Even the Gosvāmīs, who were principal students of Lord Caitanya, were also ostracized from brāhmaṇa society, but Caitanya Mahāprabhu, by His grace, made them first-class Vaiṣṇavas.