Śrīmad-bhāgavatam 3.9.12

Polobozi na nebeských planetách, kteří jsou pověřenými správci hmotných záležitostí, jsou také oddaní Pána, ale zároveň touží po hmotném bohatství a smyslovém požitku. Pán je tak laskavý, že jim udílí všemožné hmotné štěstí — víc než si mohou přát — ale není s nimi spokojen, protože nejsou čistí oddaní. Pán chce, aby žádný z Jeho nespočetných synů (živých bytostí) nezůstával v hmotném světě trojího strádání, kde neustále trpí hmotnými bolestmi rození, smrti, stáří a nemoci. Polobozi na nebeských planetách, a stejně tak i mnoho oddaných na této planetě, chtějí zůstat v hmotném světě jako oddaní Pána a využívat hmotného štěstí. Činí tak s nebezpečím, že poklesnou do nižších úrovní existence, a z toho důvodu s nimi není Pán spokojen.

Čistí oddaní ani netouží po žádném hmotném požitku, ani proti němu nejsou zaujatí. Chtějí své touhy zcela sladit s touhami Pána a nevykonávají nic sami pro sebe. Dobrým příkladem je Arjuna. Arjuna nechtěl bojovat kvůli svému sentimentu, založenému na rodinných citech, ale po vyslechnutí Śrīmad Bhagavad-gīty nakonec souhlasil, že bude bojovat v zájmu Pána. Pán je tedy velice spokojen s čistými oddanými, kteří nejednají pro smyslový požitek, ale jedině v souladu s Jeho touhou. Jako Paramātmā neboli Nadduše pobývá v srdci každého a každému vždy nabízí dobrou radu. Každý by měl proto využít příležitosti a zasvětit celý svůj život transcendentální láskyplné službě Jemu.

Neoddaní ovšem nejsou ani jako polobozi, ani jako čistí oddaní, ale mají odpor k transcendentálnímu vztahu s Pánem. Bouří se proti Němu a musí neustále zakoušet reakce za své vlastní činnosti.

Bhagavad-gītā (4.11) říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. “I když je Pán ke všem živým bytostem stejně vlídný, některé jsou schopny Ho potěšit více a jiné méně.” Polobozi se nazývají sakāma oddaní neboli oddaní s hmotnými tužbami v mysli, zatímco čistí oddaní se nazývají niṣkāma oddaní, protože nemají žádný osobní zájem. Sakāma oddaní jsou vedeni pouze vlastním zájmem, protože nemyslí na druhé, a proto nemohou Pána dokonale uspokojit, ale čistí oddaní na sebe berou misionářský úkol měnit neoddané v oddané, a proto dokáží uspokojit Pána více než polobozi. Pán nedbá na neoddané, i když sídlí v srdci každého jako jeho příznivec a Nadduše. Zároveň jim však dává možnost získat Jeho milost prostřednictvím Svých čistých oddaných, kteří se věnují misionářské činnosti. Někdy za účelem misionářských činností sestupuje Pán Samotný, jak to učinil v podobě Pána Caitanyi, ale většinou posílá Své pravé zástupce, a neoddaným tím projevuje Svoji bezpříčinnou milost. Pán je se Svými čistými oddanými tak spokojen, že jim chce přenechat zásluhy za misionářský úspěch, přestože by mohl vše zařídit Sám. To je známkou Jeho spokojenosti s čistými niṣkāma oddanými na rozdíl od sakāma oddaných. Těmito transcendentálními činnostmi Pán vylučuje možnost obvinění ze zaujatosti a zároveň projevuje Svoji radost z oddaných.

Nyní může vyvstat otázka: Když Pán pobývá i v srdcích neoddaných, proč se nechtějí stát oddanými? Lze odpovědět tak, že tvrdohlaví neoddaní jsou jako neúrodná země nebo pole s alkalickou půdou, na kterém jsou všechny zemědělské činnosti bezvýsledné. Každá individuální živá bytost má jako nedílná část Pána nepatrné množství nezávislosti a jejím zneužíváním se neoddaní dopouštějí jedné urážky za druhou, jak vůči Pánu, tak vůči Jeho čistým oddaným zaměstnaným misionářskou prací. Výsledkem toho je, že jsou neúrodní jako alkalické pole, na kterém nemůže nic vyrůst.