Skip to main content

Sloka 16

Text 16

Verš

Texto

sa vai mahā-bhāgavataḥ parīkṣid
yenāpavargākhyam adabhra-buddhiḥ
jñānena vaiyāsaki-śabditena
bheje khagendra-dhvaja-pāda-mūlam
sa vai mahā-bhāgavataḥ parīkṣid
yenāpavargākhyam adabhra-buddhiḥ
jñānena vaiyāsaki-śabditena
bheje khagendra-dhvaja-pāda-mūlam

Synonyma

Palabra por palabra

saḥ — on; vai — jistě; mahā-bhāgavataḥ — prvotřídní oddaný; parīkṣit — král; yena — čím; apavarga-ākhyam — jménem osvobození; adabhra — upnutá; buddhiḥ — inteligence; jñānena — poznáním; vaiyāsaki — syn Vyāsy; śabditena — přednesl; bheje — vzatý k; khaga-indra — Garuḍa, král ptáků; dhvaja — prapor; pāda-mūlam — chodidla nohou.

saḥ — él; vai — indudablemente; mahā-bhāgavataḥ — devoto de primera; parīkṣit — el rey; yena — por lo cual; apavarga-ākhyam — con el nombre de liberación; adabhra — fija; buddhiḥ — inteligencia; jñānena — mediante el conocimiento; vaiyāsaki — el hijo de Vyāsa; śabditena — vibrado por; bheje — llevado a; khaga-indra — Garuḍa, el rey de las aves; dhvaja — bandera; pāda-mūlam — plantas de los pies.

Překlad

Traducción

Ó Sūto Gosvāmī, prosíme, vyprávěj ty náměty o Pánovi, pomocí kterých dosáhl Mahārāja Parīkṣit, jehož inteligence byla upnutá k osvobození, lotosových nohou Pána, který je útočištěm Garuḍy, krále ptáků. Tyto náměty přednesl syn Vyāsy (Śrīla Śukadeva).

¡Oh, Sūta Gosvāmī!, por favor describe esos temas del Señor mediante los cuales Mahārāja Parīkṣit, cuya inteligencia estaba fija en la liberación, alcanzó los pies de loto del Señor, quien es el refugio de Garuḍa, el rey de las aves. Esos temas los expuso el hijo de Vyāsa [Śrīla Śukadeva].

Význam

Significado

Mezi studenty na cestě osvobození existuje jistá polemika. Tito transcendentální studenti jsou jednak impersonalisté a jednak oddaní Pána. Oddaní uctívají transcendentální podobu Pána, zatímco impersonalisté meditují o oslnivé záři neboli o tělesných paprscích Pána, které se nazývají brahmajyoti. V tomto verši je řečeno, že Mahārāja Parīkṣit dosáhl lotosových nohou Pána prostřednictvím pokynů a poznání, které mu předal syn Vyāsadeva, Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Śukadeva Gosvāmī byl zpočátku také impersonalista, jak sám v Bhāgavatamu (2.1.9) přiznává, ale později ho zaujaly transcendentální zábavy Pána a stal se tak oddaným. Takoví oddaní s dokonalým poznáním se nazývají mahā-bhāgavatové neboli prvotřídní oddaní. Existují tři třídy oddaných, totiž prākṛta, madhyama a mahā-bhāgavata. Prākṛtové neboli oddaní třetí třídy se věnují uctívání v chrámu, aniž by měli nějaké zvláštní poznání o Pánu a Jeho oddaných. Madhyamové, oddaní druhé třídy, znají dobře Pána, Pánovy oddané, začátečníky a také neoddané. Ale mahā-bhāgavata, prvotřídní oddaný, vidí vše ve vztahu k Pánu a Pána vidí ve vztazích všech. Mahā-bhāgavata proto nečiní žádné rozdíly, ani mezi oddaným a neoddaným. Mahārāja Parīkṣit byl takový oddaný-mahā-bhāgavata, protože ho zasvětil mahā-bhāgavata, Śukadeva Gosvāmī. Byl stejně laskavý ke všem, dokonce i ke Kalimu, což potom říci o ostatních.

Entre los estudiantes que se encuentran en la senda de la liberación existe cierta controversia. Esos estudiantes trascendentales son conocidos como impersonalistas o como devotos del Señor. El devoto del Señor adora la forma trascendental del Señor, mientras que el impersonalista medita en la refulgencia radiante, o los rayos corporales del Señor, conocidos como el brahmajyoti. Aquí, en este verso, se dice que Mahārāja Parīkṣit alcanzó los pies de loto del Señor en virtud de las instrucciones que acerca del conocimiento le impartió el hijo de Vyāsadeva, Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Śukadeva Gosvāmī también era un impersonalista en un principio, tal como él mismo lo ha admitido en el Bhāgavatam (2.1.9), pero más adelante se sintió atraído por los trascendentales pasatiempos del Señor, en virtud de lo cual se volvió devoto. Esos devotos que poseen conocimiento perfecto reciben el nombre de mahā-bhāgavatas, o devotos de primera. Hay tres clases de devotos: el prākṛta, el madhyama y el mahā-bhāgavata. Los prākṛtas, o devotos de tercera, son adoradores que van al templo pero que carecen de conocimiento específico acerca del Señor y acerca de los devotos del Señor. El madhyama, o el devoto de segunda, conoce bien al Señor, a los devotos del Señor, a los neófitos y también a los no devotos. Pero el mahā-bhāgavata, o el devoto de primera, ve todo en relación con el Señor, y al Señor lo ve presente en relación con todo. El mahā-bhāgavata no hace, pues, ninguna diferencia, especialmente entre un devoto y un no devoto. Mahārāja Parīkṣit era esa clase de devoto mahā-bhāgavata, porque fue iniciado por un devoto mahā-bhāgavata, Śukadeva Gosvāmī. Él era igual de bondadoso con todos, incluso con la personalidad de Kali, y ni qué hablar de los demás.

V transcendentálních dějinách světa existuje mnoho příkladů impersonalistů, kteří se později stali oddanými. Oddaný se však nikdy nestává impersonalistou. Tato samotná skutečnost dokazuje, že na transcendentálním schodišti stojí oddaný na výše nežli impersonalista. V Bhagavad-gītě (12.5) je rovněž řečeno, že ti, kteří se zastavili na neosobním stupni, získají více utrpení než výsledné reality. Poznání, které Mahārājovi Parīkṣitovi předal Śukadeva Gosvāmī, mu tedy pomohlo dosáhnout služby Pánu. Toto stádium dokonalosti se nazývá apavarga neboli dokonalý stupeň osvobození. Pouhé poznání o osvobození je stále ještě hmotné. Osvobození znamená skutečně se oprostit od hmotných pout a transcendentální služba Pánu je dokonalým stavem osvobození. Jak jsme již vysvětlili (Bhāg. 1.2.12), této úrovně lze dosáhnout poznáním a odříkáním, a dokonalé poznání, jaké předal Śrīla Śukadeva Gosvāmī, jistě vyústí v transcendentální službu Pánu.

Así que en las historias trascendentales del mundo hay muchos casos de impersonalistas que luego se han vuelto devotos. Pero un devoto nunca se ha vuelto impersonalista. Este mismo hecho demuestra que en los escalones trascendentales, el escalón que ocupa el devoto es más elevado que el que ocupa el impersonalista. También se declara en el Bhagavad-gītā (12.5) que las personas que están atascadas en el escalón impersonal, es más lo que sufren que lo que logran conocer de la realidad. Así pues, el conocimiento que Śukadeva Gosvāmī le impartió a Mahārāja Parīkṣit lo ayudó a este a alcanzar el servicio del Señor. Y esa etapa de la perfección se denomina apavarga, o la etapa perfecta de la liberación. El simple conocimiento acerca de la liberación es conocimiento material. Estar verdaderamente libre del cautiverio material se denomina liberación, pero el logro del servicio trascendental del Señor se denomina la etapa perfecta de la liberación. Esa etapa se alcanza mediante el conocimiento y la renunciación, tal como ya lo hemos explicado (Bhāg. 1.2.12), y el conocimiento perfecto, tal como lo impartió Śrīla Śukadeva Gosvāmī, da como resultado la consecución del servicio trascendental del Señor.