Sloka 19
VERSO 19
Verš
Texto
tatra tatra dvijeritāḥ
nānurūpānurūpāś ca
nirguṇasya guṇātmanaḥ
tatra tatra dvijeritāḥ
nānurūpānurūpāś ca
nirguṇasya guṇātmanaḥ
Synonyma
Sinônimos
Překlad
Tradução
Tu a tam se ozývalo, že požehnání udílená Kṛṣṇovi nejsou ani vhodná, ani nevhodná, protože všechna patřila Absolutnímu, který nyní hrál roli lidské bytosti.
Aqui e ali, ouvia-se que as bênçãos oferecidas a Kṛṣṇa nem eram convenientes nem inconvenientes, porque todas eram para o Absoluto, que agora estava representando o papel de um ser humano.
Význam
Comentário
Na různých místech zněla védská požehnání pro Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu. Tato požehnání byla vhodná v tom smyslu, že Pán hrál roli lidské bytosti, bratrance Mahārāje Yudhiṣṭhira, ale byla rovněž nevhodná, neboť Pán je absolutní a nemá nic společného s hmotnou relativitou jakéhokoliv druhu. Je nirguṇa — nemá žádné hmotné vlastnosti, ale je plný transcendentálních vlastností. V transcendentálním světě si nic neprotiví, zatímco v relativním světě má vše svůj protějšek. V relativním světě je bílá opakem černé, ale v transcendentálním světě není mezi bílou a černou žádný rozdíl. Je zdánlivě protikladné, že zvuky požehnání, která tu a tam pronášeli učení brāhmaṇové, patřily Absolutní Osobě, ale ve spojení s Absolutní Osobou ztrácejí jakoukoliv protikladnost a nabývají transcendentální kvality. Pokusíme se to vyjasnit na příkladu: Pán Śrī Kṛṣṇa je někdy nazýván zlodějem. Pro Své čisté oddané je velice slavný jako Mākhana-cora. V útlém dětství míval ve zvyku krást máslo v domech Svých sousedů ve Vṛndāvanu, a od té doby je proslulý jako zloděj. Ale přestože je slavný jako zloděj, je také uctívaný jako zloděj, zatímco v hmotném světě se zloděj vždy dočká trestu a nikdy ne chvály. Jelikož Pán je Absolutní Osobnost Božství, lze k Němu vztáhnout vše, a On přes všechny protiklady zůstává Nejvyšší Osobností Božství.
SIGNIFICADO—Em vários lugares, havia sons de bênçãos védicas visando à Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa. As bênçãos eram convenientes no sentido de que o Senhor representava o papel de um ser humano, como se fosse um primo de Mahārāja Yudhiṣṭhira, mas elas também eram inconvenientes porque o Senhor é absoluto e nada tem a ver com nenhuma classe de relatividades materiais. Ele é nirguṇa, ou seja, não há qualidades materiais nEle, senão que é cheio de qualidades transcendentais. No mundo transcendental, não há nada contraditório, ao passo que, no mundo relativo, tudo tem seu oposto. No mundo relativo, o branco é a concepção oposta ao negro, mas, no mundo transcendental, não há distinção entre branco e preto. Portanto, os sons das bênçãos proferidas aqui e ali pelos brāhmaṇas eruditos parecem ser contraditórios em relação à Pessoa Absoluta, mas, quando se aplicam à Pessoa Absoluta, eles perdem toda a contradição e se tornam transcendentais. Um exemplo pode aclarar essa ideia. O Senhor Śrī Kṛṣṇa é às vezes descrito como ladrão. Ele é muito famoso entre Seus devotos puros como o Mākhana-cora. Ele costumava roubar manteiga das casas dos vizinhos em Vṛndāvana, em Sua primeira infância. Desde então, Ele é famoso como ladrão. No entanto, apesar de ser famoso como ladrão, Ele é adorado como ladrão, ao passo que, no mundo mortal, um ladrão é punido e nunca é louvado. Uma vez que Ele é a Absoluta Personalidade de Deus, tudo é aplicável a Ele, e, ainda assim, apesar de todas as contradições, Ele é a Suprema Personalidade de Deus.