Text 179

Verš

Text

āra ye ye-kichu kahe, sakala-i kalpanā
svataḥ-pramāṇa veda-vākye kalpena lakṣaṇā

Synonyma

Synonyms

āra — kromě toho; ye ye — cokoliv; kichu — něco; kahe — říká; sakala-i — vše; kalpanā — výmysl; svataḥ-pramāṇa — důkaz sám o sobě; veda-vākye — ve védském sdělení; kalpena — představuje si; lakṣaṇā — výklad.

āra — except this; ye ye — whatever; kichu — something; kahe — says; sakala-i — all; kalpanā — imagination; svataḥ-pramāṇa — self-evident; veda-vākye — in the Vedic version; kalpena — he imagines; lakṣaṇā — an interpretation.

Překlad

Translation

„Pokud se někdo snaží vysvětlit védskou literaturu jiným způsobem, pak jen pouští uzdu své fantazii. Jakékoliv výklady védského sdělení, které je důkazem samo sobě, jsou pouhý výmysl.“

“If one tries to explain the Vedic literature in a different way, he is indulging in imagination. Any interpretation of the self-evident Vedic version is simply imaginary.

Význam

Purport

Když je podmíněná duše očištěná, nazývá se oddaný. Oddaný má vztah pouze s Nejvyšší Osobností Božství a jeho jedinou povinností je oddaná služba pro uspokojení Pána. Tato služba se vykonává skrze Pánova zástupce, duchovního mistra: yasya deve parā bhaktir yathā deve tathā gurau. Když oddaný vykonává oddanou službu správně, dosáhne nejvyšší dokonalosti života – lásky k Bohu: sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje. Konečným cílem pochopení Véd je dospět na úroveň láskyplné služby Pánu. Māyāvādští filosofové však považují za ústřední bod vztahů neosobní Brahman. Úkolem živé bytosti je prý získat poznání o Brahmanu, které ústí v odpoutanost od hmotného jednání, a konečným cílem lidského života je osvobození neboli splynutí s Nejvyšším. To vše jsou však pouze představy podmíněné duše; jedná se o pouhé popírání hmotných činností. Je třeba mít vždy na paměti, že celá védská literatura je důkazem sama o sobě. Nikomu není dovoleno vykládat si védské verše po svém. Pokud to někdo dělá, pak jen pouští uzdu své fantazii, což je naprosto bezcenné.

When a conditioned soul is purified, he is called a devotee. A devotee has his relationship only with the Supreme Personality of Godhead, and his only occupational duty is to execute devotional service to satisfy the Lord. This service is rendered through the Lord’s representative, the spiritual master: yasya deve parā bhaktir yathā deve tathā gurau. When the devotee executes devotional service properly, he attains the highest perfection of life — love of Godhead: sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje. The ultimate goal of understanding the Vedas is to be elevated to the platform of rendering loving service to the Lord. The Māyāvādī philosophers, however, consider the central point of relationship to be the impersonal Brahman, the function of the living entity to be the acquisition of knowledge of Brahman, resulting in detachment from material activity, and the ultimate goal of life to be liberation, or merging into the existence of the Supreme. All of this, however, is simply due to the imagination of the conditioned soul. It simply opposes him to material activities. One should always remember that all Vedic literatures are self-evident. No one is allowed to interpret the Vedic verses. If one does so, he indulges in imagination, and that has no value.