Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 1.54

Verš

ṛte ’rthaṁ yat pratīyeta
na pratīyeta cātmani
tad vidyād ātmano māyāṁ
yathābhāso yathā tamaḥ

Synonyma

ṛte — bez; artham — hodnoty; yat — to, co; pratīyeta — zdá se být; na — ne; pratīyeta — zdá se být; ca — jistě; ātmani — ve vztahu ke Mně; tat — to; vidyāt — musíš vědět; ātmanaḥ — Moje; māyām — energie klamu; yathā — stejně jako; ābhāsaḥ — odraz; yathā — stejně jako; tamaḥ — temnota.

Překlad

„Cokoliv se jeví jako pravda nezávisle na Mně, je zajisté Moje energie klamu, protože beze Mně nic existovat nemůže. Je to jako odraz skutečného světla ve stínu. Ve světle totiž nejsou ani stíny, ani odrazy.“

Význam

V předchozím verši byla popsána Absolutní Pravda a její povaha. Abychom ji mohli skutečně pochopit, musíme pochopit také pravdu relativní. Zde je tedy tato relativní pravda popsána. Nazývá se māyā neboli hmotná příroda. Māyā neexistuje nezávisle, ale méně inteligentní lidé jsou uchváceni úžasnými činnostmi māyi, aniž by tušili, že za vším stojí řízení Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě (9.10) je řečeno: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram – hmotná příroda jedná a vytváří pohyblivé i nehybné živé bytosti pouze díky tomu, že na ni dohlíží Kṛṣṇa.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je opravdová povaha māyi, iluzivní existence hmotného projevu, jasně popsána. Absolutní Pravda je podstata a relativní pravda existenčně závisí na svém vztahu s ní. Protože māyā znamená energie, je vysvětleno, že relativní pravda je energií Absolutní Pravdy. Jelikož je těžké pochopit rozdíl mezi absolutní a relativní pravdou, lze pro vyjasnění použít následující příklad. Absolutní Pravdu můžeme přirovnat ke slunci, které je vnímáno prostřednictvím dvou relativních pravd: odrazu a temnoty. Temnota je nepřítomnost světla a odraz je promítnutí světla do temnoty. Ani temnota, ani odraz neexistují nezávisle. Temnota vzniká, když je zadrženo sluneční světlo. Postavíme-li se například čelem ke slunci, naše záda budou v temnotě. Protože tedy temnota existuje pouze v nepřítomnosti slunce, je vůči slunci relativní. Duchovní svět je přirovnán ke skutečné sluneční záři a tento hmotný svět k temným oblastem, kde slunce není vidět.

Pokud tedy hmotný projev vypadá jako úžasný, je to díky zvrácenému odrazu nejvyšší sluneční záře, Absolutní Pravdy, jak potvrzuje Vedānta-sūtra. Vše, co zde můžeme vidět, má svoji podstatu v Absolutním. Tak jako je temnota daleko od slunce, je také hmotný svět daleko od duchovního. Védská literatura nás vede k tomu, abychom se nenechali uchvátit temnými oblastmi (tamaḥ), ale raději se snažili dosáhnout zářících oblastí Absolutního (yogī-dhāma).

Duchovní svět je jasně osvětlený, zatímco hmotný svět zahaluje temnota. A protože je hmotný svět svojí povahou temný, je třeba tuto temnotu rozptylovat slunečním či měsíčním svitem, nebo různými druhy umělých světel, zvláště v noci. Proto Nejvyšší Pán zařídil existenci slunečního a měsíčního světla. Jeho sídlo však není třeba osvětlovat sluncem, měsícem či elektřinou, jak popisuje Bhagavad-gītā (15.6), protože tam vše vydává vlastní záři.

To, co je relativní, dočasné a vzdálené od Absolutní Pravdy, se nazývá māyā neboli nevědomost. Bhagavad-gītā vysvětluje, že tato nevědomost se projevuje dvěma způsoby. Nižší iluze je neživá hmota a vyšší iluze je živá bytost. Živé bytosti ovšem můžeme nazvat iluzorními pouze tehdy, jsou-li zapleteny v iluzorních strukturách a činnostech hmotného světa. Ve skutečnosti živé bytosti iluzorní nejsou, protože jsou částmi Pánovy vyšší energie, a pokud nechtějí, nemusí být pokryty māyou. Činnosti živých bytostí v duchovním království tedy nejsou iluzorní; jsou to skutečné, věčné činnosti osvobozených duší.