Skip to main content
Knihovna » Bhagavad-gītā taková, jaká je » Kapitola třetí

TEXT 36

STIH 36

Verš

Tekst

arjuna uvāca
atha kena prayukto ’yaṁ
pāpaṁ carati pūruṣaḥ
anicchann api vārṣṇeya
balād iva niyojitaḥ
arjuna uvāca
atha kena prayukto ’yaṁ
pāpaṁ carati pūruṣaḥ
anicchann api vārṣṇeya
balād iva niyojitaḥ

Synonyma

Synonyms

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; atha — potom; kena — čím; prayuktaḥ — hnaný; ayam — ten; pāpam — hříchy; carati — páchá; pūruṣaḥ — člověk; anicchan — aniž by chtěl; api — ačkoliv; vārṣṇeya — ó potomku Vṛṣṇiho; balāt — silou; iva — jako by; niyojitaḥ — pobízený.

arjunaḥ uvāca – Arjuna reče; atha – onda; kena – što; prayuktaḥ – potiče; ayam – čovjeka; pāpam – grijehe; carati – da čini; pūruṣaḥ – čovjek; anicchan – ne želi; api – iako; vārṣṇeya – o potomče Vṛṣṇija; balāt – sila; iva – kao da; niyojitaḥ – tjera ga.

Překlad

Translation

Arjuna řekl: Ó potomku Vṛṣṇiho, co člověka žene k tomu, aby páchal hříšné činy — dokonce aniž sám chce — jako by k tomu byl nucen silou?

Arjuna reče: O potomče Vṛṣṇija, što nagoni čovjeka da čini grešna djela čak i protiv svoje volje, kao da je na to prisiljen?

Význam

Purport

Živá bytost jakožto nedílná část Nejvyššího je původně duchovní a čistá, prostá jakéhokoliv hmotného znečištění. Svou povahou tedy nepodléhá hříchům hmotného světa. Když je však ve styku s hmotnou přírodou, dopouští se bez váhání mnoha hříšných činů, a někdy dokonce i proti své vůli. Arjunova otázka položená Kṛṣṇovi, týkající se zvrácené povahy živých bytostí, je proto aktuální. Živá bytost někdy ani nechce jednat hříšně, a přesto je k tomu donucena. K hříšnému jednání však člověka nedohání Nadduše v srdci — má to jinou příčinu. To Pán vysvětlí v dalším verši.

SMISAO: Kao sastavni djelić Svevišnjeg, živo je biće izvorno duhovno, čisto i nedirnuto materijalnim nečistoćama. Stoga po prirodi nije podložno grijesima materijalnog svijeta, ali u dodiru s materijalnom prirodom bez oklijevanja čini razna grešna djela, ponekad čak i protiv svoje volje. Pitanje koje je Arjuna postavio Kṛṣṇi veoma je važno, jer se odnosi na izopačenu prirodu živoga bića. Premda živo biće katkada ne želi djelovati grešno, biva na to prisiljeno. Međutim, na to ga ne nagoni Nad-duša koja se nalazi u njegovu srcu, već nešto drugo, što će Gospodin objasniti u sljedećem stihu.