Skip to main content

Kapitola třetí

Karma-yoga

Verš

arjuna uvāca
jyāyasī cet karmaṇas te
matā buddhir janārdana
tat kiṁ karmaṇi ghore māṁ
niyojayasi keśava

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; jyāyasī — lepší; cet — jestliže; karmaṇaḥ — než plodonosné jednání; te — Tebou; matā — je považovaná; buddhiḥ — inteligence; janārdana — ó Kṛṣṇo; tat — proto; kim — proč; karmaṇi — do jednání; ghore — hrozného; mām — mě; niyojayasi — zapojuješ; keśava — ó Kṛṣṇo.

Překlad

Arjuna pravil: Ó Janārdano, Keśavo, proč mne chceš zapojit do tohoto hrozného boje, když si myslíš, že inteligence je lepší než jednání s vidinou jeho plodů?

Význam

V předchozí kapitole popsal Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, velmi důkladně povahu duše s úmyslem vysvobodit svého důvěrného přítele Arjunu z oceánu hmotného žalu. A doporučil cestu realizace: buddhi-yogu neboli cestu vědomí Kṛṣṇy. Někteří lidé chápou cestu vědomí Kṛṣṇy jako nečinnost a ovlivněni tímto mylným závěrem často odcházejí do ústraní, kde chtějí dosáhnout úplného vědomí Kṛṣṇy odříkáváním Kṛṣṇova svatého jména. Bez průpravy ve filozofii vědomí Kṛṣṇy se však zpívání Kṛṣṇova svatého jména na odlehlém místě — kde lze získat jen laciný obdiv nevinné veřejnosti — vůbec nedoporučuje. I Arjuna si myslel, že cesta vědomí Kṛṣṇy, buddhi-yogayoga inteligence při duchovním rozvoji poznání — znamená zanechat aktivního života a v ústraní podstupovat askezi. Jinými slovy, chtěl se obratně vyhnout boji tím, že použije cestu vědomí Kṛṣṇy jako omluvu. Byl však upřímným žákem, a tak předložil celou záležitost svému učiteli, Kṛṣṇovi, k posouzení a zeptal se Ho, jaký postup pro něho bude nejlepší. V této kapitole mu Pán Kṛṣṇa odpovídá důkladným vysvětlením systému karma-yogy neboli jednání s vědomím Kṛṣṇy.

Verš

vyāmiśreṇeva vākyena
buddhiṁ mohayasīva me
tad ekaṁ vada niścitya
yena śreyo ’ham āpnuyām

Synonyma

vyāmiśreṇa — dvojsmyslnými; iva — jistě; vākyena — slovy; buddhim — inteligenci; mohayasi — mateš; iva — jistě; me — moji; tat — proto; ekam — jen jedno; vada — prosím řekni; niścitya — rozhodující; yena — čímž; śreyaḥ — skutečný prospěch; aham — já; āpnuyām — mohu mít.

Překlad

Má inteligence je zmatena Tvými dvojsmyslnými pokyny. Proto Tě prosím, řekni mi s konečnou platností, co pro mne bude nejprospěšnější.

Význam

V předcházející kapitole bylo jako úvod k Bhagavad-gītě popsáno mnoho různých témat, jako je sāṅkhya-yoga, buddhi-yoga či ovládání smyslů pomocí inteligence, práce bez touhy po jejích plodech, jakož i postavení začátečníka. Nebylo to ovšem podáno systematicky. Pro jednání a porozumění by bylo zapotřebí uspořádanějšího přehledu. Arjuna chtěl tedy tento zdánlivě matoucí popis vyjasnit, aby ho každý obyčejný člověk mohl pojmout bez mylných závěrů. Kṛṣṇa neměl v úmyslu mást Arjunu slovními kejklemi, ale Arjuna nevěděl, jak následovat proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy — zda nečinností, nebo aktivní službou. Svými otázkami objasňuje cestu vědomí Kṛṣṇy všem studentům, kteří mají vážný zájem poznat tajemství Bhagavad-gīty.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
loke ’smin dvi-vidhā niṣṭhā
purā proktā mayānagha
jñāna-yogena sāṅkhyānāṁ
karma-yogena yoginām

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; loke — na světě; asmin — tomto; dvi-vidhā — dva druhy; niṣṭhā — víry; purā — dříve; proktā — řečené; mayā — Mnou; anagha — ó ty, na němž nelpí hřích; jñāna-yogena — spojením prostřednictvím poznání; sāṅkhyānām — empirických filozofů; karma-yogena — spojením prostřednictvím oddanosti; yoginām — oddaných.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó Arjuno, jenž jsi prostý hříchu! Již jsem řekl, že jsou dva druhy lidí, kteří se snaží poznat vlastní já. Jedni ho chtějí poznat empirickou, filozofickou spekulací a druzí oddanou službou.

Význam

Ve třicátém devátém verši druhé kapitoly hovořil Pán Kṛṣṇa o dvou procesech — sāṅkhya-yoze a karma-yoze neboli buddhi-yoze. Nyní totéž ještě více vyjasňuje. Sāṅkhya-yoga neboli analytické studium povahy duše a hmoty je určena lidem, kteří mají sklony ke spekulaci a k poznávání všeho pomocí experimentálního poznání a filozofie. Druhá skupina lidí jedná s vědomím Kṛṣṇy, což je vyloženo v šedesátém prvním verši druhé kapitoly. Rovněž v třicátém devátém verši Pán vysvětlil, že jednáním podle principů buddhi-yogy neboli procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy se každý může zbavit pout svých činů, a v dalším verši prohlásil, že tento proces nemá žádné nedostatky. Ještě jasněji to líčí šedesátý první verš, buddhi-yoga znamená zcela záviset na Nejvyšším (konkrétněji řečeno na Kṛṣṇovi) a tímto způsobem je možné snadno ovládnout všechny smysly. Obě yogy na sobě závisí, stejně jako náboženství a filozofie. Náboženství bez filozofie je sentiment nebo někdy fanatismus, zatímco filozofie bez náboženství je myšlenková spekulace. Konečným cílem je Kṛṣṇa, protože filozofové, kteří upřímně hledají Absolutní Pravdu, také nakonec dospějí k vědomí Kṛṣṇy. To rovněž stojí v Bhagavad-gītě. Celý proces spočívá v poznání skutečného postavení vlastního já ve vztahu k Nejvyššímu Já. Filozofická spekulace, která umožňuje postupně dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy, je nepřímou metodou, a druhý postup přímo spojuje vše s vědomím Kṛṣṇy. Z těchto dvou cest je cesta vědomí Kṛṣṇy lepší, protože nezávisí na očištění smyslů filozofickou metodou. Proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy je očistný sám o sobě, a jelikož představuje přímou metodu oddané služby, je zároveň snadný a vznešený.

Verš

na karmaṇām anārambhān
naiṣkarmyaṁ puruṣo ’śnute
na ca sannyasanād eva
siddhiṁ samadhigacchati

Synonyma

na — ne; karmaṇām — předepsaných povinností; anārambhāt — nekonáním; naiṣkarmyam — osvobození od reakce; puruṣaḥ — osoba; aśnute — získá; na — ani; ca — také; sannyasanāt — odřeknutím; eva — jednoduše; siddhim — úspěch; samadhigacchati — dosáhne.

Překlad

Tím, že někdo jen přestane pracovat, se nemůže zbavit reakcí. A samotným odřeknutím nelze ani dosáhnout dokonalosti.

Význam

Stav odříkání může člověk přijmout tehdy, když se očistil plněním předepsaných povinností. Jejich účelem je právě očistit srdce materialistických lidí. Nikdo nemůže dosáhnout úspěchu tím, že ukvapeně přijme čtvrtý stav života (sannyās), aniž by byl očištěn. Podle empirických filozofů se člověk pouhým přijetím sannyāsu neboli zanecháním plodonosných činností okamžitě vyrovná Nārāyaṇovi. To však Pán Kṛṣṇa neschvaluje. Sannyāsa bez očištění srdce pouze narušuje společenský řád. Když se ovšem někdo uchýlí k transcendentální službě Pánu (buddhi-yoze), Pán přijme vše, čeho v tomto úsilí dosáhne, i kdyby neplnil své předepsané povinnosti. Sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt — dokonce i nepatrná činnost podle tohoto principu umožní každému překonat velké potíže.

Verš

na hi kaścit kṣaṇam api
jātu tiṣṭhaty akarma-kṛt
kāryate hy avaśaḥ karma
sarvaḥ prakṛti-jair guṇaiḥ

Synonyma

na — ani; hi — jistě; kaścit — kdokoliv; kṣaṇam — jediný okamžik; api — také; jātu — kdykoliv; tiṣṭhati — zůstává; akarma-kṛt — aniž by něco dělal; kāryate — je nucen dělat; hi — jistě; avaśaḥ — bezmocně; karma — práci; sarvaḥ — všemi; prakṛti-jaiḥ — zrozenými z kvalit hmotné přírody; guṇaiḥ — vlastnostmi.

Překlad

Každý je nucen bezmocně jednat podle vlastností, které získal od kvalit hmotné přírody — nikdo nemůže ani na okamžik zůstat nečinný.

Význam

Být vždy aktivní je povahou duše — není to otázka života ve vtěleném stavu. Bez duše se hmotné tělo nemůže pohybovat. Tělo je pouze neživý nástroj určený k tomu, aby ho ovládala duše, která je vždy aktivní a ani na okamžik svou činnost nezastaví. Jako taková musí být zaměstnána příznivým jednáním s vědomím Kṛṣṇy, protože jinak se zaměstná činnostmi nařizovanými matoucí energií. Ve styku s hmotnou energií je duše ovlivněna hmotnými kvalitami, a aby se od takových svazků očistila, musí plnit povinnosti předepsané v śāstrách. Je-li však přímo zaměstnána jednáním s vědomím Kṛṣṇy — což je její přirozenost — pak vše, co udělá, pro ni bude automaticky prospěšné. Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17) to dokládá:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ

“Pokud se někdo uchýlí k jednání s vědomím Kṛṣṇy, nic neztrácí a nepřináší mu to žádnou újmu, i kdyby dokonale neplnil povinnosti předepsané v śāstrách a náležitě nevykonával oddanou službu, či dokonce kdyby poklesl. Když se naproti tomu někdo řídí všemi pokyny śāster určenými k očištění, ale není si vědom Kṛṣṇy, co mu to bude platné?” Očista je nezbytná k tomu, aby živá bytost dospěla k vědomí Kṛṣṇy. Sannyāsa nebo jakýkoliv jiný očistný proces je tedy pomůckou k dosažení konečného cíle — být si vědom Kṛṣṇy — bez čehož je vše považováno za neúspěšné.

Verš

karmendriyāṇi saṁyamya
ya āste manasā smaran
indriyārthān vimūḍhātmā
mithyācāraḥ sa ucyate

Synonyma

karma-indriyāṇi — pět činných smyslů; saṁyamya — ovládající; yaḥ — kdo; āste — zůstává; manasā — myslí; smaran — myslící na; indriya-arthān — smyslové objekty; vimūḍha — pošetilá; ātmā — duše; mithyā-ācāraḥ — pokrytecký; saḥ — on; ucyate — je nazýván.

Překlad

Ten, kdo drží na uzdě své činné smysly, ale myslí dlí u smyslových objektů, klame sám sebe a je nazýván pokrytcem.

Význam

Na světě je mnoho pokrytců, kteří odmítají jednat s vědomím Kṛṣṇy a předstírají, že meditují, ale přitom myslí na smyslový požitek. Aby takoví pokrytci ošálili své neupřímné následovníky, někdy také vykládají suchou filozofii — podle tohoto verše jsou to však ti největší podvodníci. Jednat s cílem smyslového požitku může člověk v jakémkoliv společenském postavení, ale pokud dodržuje pravidla daná pro stav, ve kterém se nachází, může postupně očišťovat své bytí. Avšak toho, kdo předstírá, že je yogī, zatímco ve skutečnosti vyhledává objekty smyslového požitku, je třeba nazvat největším podvodníkem, třebaže někdy vykládá filozofii. Poznání takového hříšného člověka nemá žádnou hodnotu, protože matoucí energie Pána je zbavuje účinnosti. Mysl tohoto podvodníka je trvale nečistá, a proto je jeho předvádění jógové meditace naprosto bezcenné.

Verš

yas tv indriyāṇi manasā
niyamyārabhate ’rjuna
karmendriyaiḥ karma-yogam
asaktaḥ sa viśiṣyate

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; tu — ale; indriyāṇi — smysly; manasā — myslí; niyamya — ovládat; ārabhate — začíná; arjuna — ó Arjuno; karma-indriyaiḥ — činnými smysly; karma-yogam — oddanost; asaktaḥ — bez ulpívání; saḥ — on; viśiṣyate — je mnohem lepší.

Překlad

Snaží-li se naopak upřímný člověk myslí ovládat činné smysly a začne se bez ulpívání věnovat karma-yoze (na úrovni vědomí Kṛṣṇy), stojí mnohem výš.

Význam

Je mnohem lepší zůstat u svého zaměstnání a realizovat cíl života, kterým je vysvobození z pout hmoty a návrat do Božího království, než se stát falešným transcendentalistou s vidinou prostopášného žití a uspokojování smyslů. V našem nejvyšším zájmu (svārtha-gati) je dospět k Viṣṇuovi. Celé varnášramské zřízení je plánované tak, aby nám k tomu pomohlo. I hospodář může dosáhnout tohoto životního cíle usměrněnou službou s vědomím Kṛṣṇy. V zájmu seberealizace je možné žít usměrněným životem, podle pokynů śāster, a bez ulpívání se i nadále věnovat své práci. Tímto způsobem lze dosahovat pokroku. Upřímný člověk, který praktikuje tuto metodu, je v mnohem lepším postavení než podvodník, jenž vystavuje na odiv takzvanou duchovnost, aby oklamal nevinnou veřejnost. Poctivý metař ulice daleko převyšuje falešného yogīna, který medituje jen proto, aby si vydělal na živobytí.

Verš

niyataṁ kuru karma tvaṁ
karma jyāyo hy akarmaṇaḥ
śarīra-yātrāpi ca te
na prasidhyed akarmaṇaḥ

Synonyma

niyatam — předepsané; kuru — konej; karma — povinnosti; tvam — ty; karma — jednání; jyāyaḥ — lepší; hi — jistě; akarmaṇaḥ — než nečinnost; śarīra — těla; yātrā — udržování při životě; api — dokonce; ca — také; te — tvoje; na — nikdy; prasiddhyet — uskuteční se; akarmaṇaḥ — bez práce.

Překlad

Konej svou předepsanou povinnost, neboť takové jednání je lepší než nečinnost. Bez práce nemůžeš ani udržet při životě hmotné tělo.

Význam

Na světě je mnoho lidí předstírajících meditaci, kteří o sobě prohlašují, že jsou vznešeného původu, a dobře placených lidí, kteří předstírají, že obětovali vše rozvoji duchovního života. Pán Kṛṣṇa nechtěl, aby se z Arjuny stal takový podvodník. Naopak si přál, aby Arjuna konal své předepsané povinnosti kṣatriyi. Arjuna byl hospodář a vojevůdce, a proto pro něho bylo lepší zůstat v tomto postavení a plnit své náboženské povinnosti, jak jsou předepsány pro ženatého kṣatriyu, státosprávce. Takové jednání postupně očistí srdce světského člověka, který se tak zbaví hmotného znečištění. Takzvané odříkání s cílem vlastního zaopatřování neschvaluje ani Pán, ani žádné náboženské písmo. Člověk musí koneckonců konat nějakou práci, aby udržel duši v těle. Neměl by se zříkat práce z nějakého rozmaru, aniž by očistil své materialistické sklony. Každý, kdo je v hmotném světě, má nečistou tendenci panovat hmotné přírodě — nebo jinými slovy, uspokojovat smysly. Těchto nečistých sklonů se je třeba zbavit. Ten, kdo to pomocí předepsaných povinností neudělal, by se v žádném případě neměl zříkat své práce a snažit se ze sebe dělat transcendentalistu. Tak by jen žil na úkor druhých.

Verš

yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

Synonyma

yajña-arthāt — konaná pouze pro Yajñu neboli Viṣṇua; karmaṇaḥ — než práce; anyatra — jinak; lokaḥ — svět; ayam — tento; karma-bandhanaḥ — spoutanost prací; tat — Jeho; artham — ve prospěch; karma — práce; kaunteya — ó synu Kuntī; mukta-saṅgaḥ — osvobozený od styku; samācara — vykonávej dokonale.

Překlad

Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi — jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném světě. Konej proto své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení, synu Kuntī. Tak nebudeš nikdy poután.

Význam

Jelikož člověk musí pracovat už jen pro samotné udržení těla při životě, předepsané povinnosti vztahující se na jeho dané společenské postavení a na jeho vlastnosti jsou uspořádány tak, aby tohoto účelu bylo možné dosáhnout. Yajña znamená Pán Viṣṇu či obětní obřady. Všechny obětní obřady jsou také určeny k uspokojení Pána Viṣṇua. Vedy nabádají: yajño vai viṣṇuḥ. Jinými slovy, ať už někdo koná předepsané yajñi či přímo slouží Pánu Viṣṇuovi, slouží tím stejnému cíli. Systém jednání s vědomím Kṛṣṇy je tedy provádění yajñi, jak předepisuje tento verš. Rovněž varnášramské zřízení je zaměřené na uspokojení Pána Viṣṇua—varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān / viṣṇur ārādhyate. (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8)

Každý má tedy pracovat, aby uspokojil Viṣṇua. Jakákoliv jiná práce vykonaná v tomto hmotném světě se stane příčinou otroctví, neboť dobré i zlé činy přinášejí reakce a každá reakce konatele spoutává. Proto musí člověk pracovat s vědomím Kṛṣṇy, aby uspokojil Kṛṣṇu (Viṣṇua) — když tak jedná, je na úrovni osvobození. Takový druh práce je velké umění a na počátku tohoto procesu je zapotřebí velmi zkušeného vedení. Každý by tedy měl snaživě jednat pod zkušeným vedením Kṛṣṇova oddaného, nebo podle osobních pokynů samotného Pána Kṛṣṇy (jako měl možnost Arjuna). Nic nemá být děláno s vidinou smyslového požitku — vše se má dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Takové jednání člověka nejen ochrání před reakcemi za jeho činy, ale také ho postupně pozvedne k transcendentální láskyplné službě Pánu, která samotná ho může přenést do království Boha.

Verš

saha-yajñāḥ prajāḥ sṛṣṭvā
purovāca prajāpatiḥ
anena prasaviṣyadhvam
eṣa vo ’stv iṣṭa-kāma-dhuk

Synonyma

saha — spolu s; yajñāḥ — oběťmi; prajāḥ — generace; sṛṣṭvā — tvořící; purā — dávno; uvāca — řekl; prajā-patiḥ — Pán tvorstva; anena — tímto; prasaviṣyadhvam — prospívejte stále více; eṣaḥ — toto; vaḥ — váš; astu — ať je; iṣṭa — všeho žádoucího; kāma-dhuk — dárce.

Překlad

Na počátku stvořil Pán všeho tvorstva generace lidí a polobohů (zároveň se stvořením obětí Viṣṇuovi) a požehnal jim: “Buďte šťastni z této yajñi! Její konání vám zajistí vše kýžené ke šťastnému životu a dosažení osvobození.”

Význam

Hmotné stvoření, které je dílem Pána tvorstva (Viṣṇua), je příležitostí pro podmíněné duše vrátit se domů, zpátky k Bohu. Všechny živé bytosti v hmotném stvoření jsou podmíněny hmotnou přírodou, protože zapomněly na svůj vztah k Viṣṇuovi či Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě, Vedy nám mají pomoci tento věčný vztah poznat: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Pán říká, že Vedy jsou určeny k poznání Jeho. Ve védských hymnech stojí: patiṁ viśvasyātmeśvaram — Pánem všech živých bytostí je tedy Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Rovněž ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.20) popisuje Śrīla Śukadeva Gosvāmī Pána mnoha způsoby coby patiho:

śriyaḥ patir yajña-patiḥ prajā-patir
dhiyāṁ patir loka-patir dharā-patiḥ
patir gatiś cāndhaka-vṛṣṇi-sātvatāṁ
prasīdatāṁ me bhagavān satāṁ patiḥ

Prajā-pati je Pán Viṣṇu, který je Pánem všech živých tvorů, všech světů a veškeré krásy a ochráncem všech. Stvořil tento hmotný svět, aby podmíněným duším umožnil naučit se konat yajñi (oběti) pro Jeho uspokojení a ony tak v hmotném světě mohly žít pohodlně a beze strachu a po opuštění nynějšího hmotného těla přijít do Božího království. To je celý plán pro podmíněnou duši. Konáním yajñi podmíněné duše postupně rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy a získávají všechny božské vlastnosti. Pro tento věk, Kali-yugu, doporučují védská písma saṅkīrtana-yajñu (zpívání Božích jmen). Pán Caitanya zavedl tento transcendentální systém, aby osvobodil všechny lidi žijící ve věku Kali. Saṅkīrtana-yajña a vědomí Kṛṣṇy jdou dobře k sobě. O Pánu Kṛṣṇovi v Jeho podobě oddaného (Pán Caitanya) je zmínka ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.5.32), a to s výslovným odkazem na saṅkīrtana-yajñu:

kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇaṁ
sāṅgopāṅgāstra-pārṣadam
yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair
yajanti hi su-medhasaḥ

“Ve věku Kali budou lidé, kteří jsou obdařeni dostatečnou inteligencí, uctívat Pána doprovázeného svými společníky konáním saṅkīrtana-yajñi.” V tomto věku není jednoduché vykonávat ostatní yajñi předepsané védskou literaturou — saṅkīrtana-yajña je však snadný a vznešený způsob umožňující splnit všechny cíle. To je zdůrazněno i ve čtrnáctém verši deváté kapitoly Bhagavad-gīty.

Verš

devān bhāvayatānena
te devā bhāvayantu vaḥ
parasparaṁ bhāvayantaḥ
śreyaḥ param avāpsyatha

Synonyma

devān — polobohy; bhāvayata — když potěšíte; anena — touto obětí; te — ti; devāḥ — polobozi; bhāvayantu — potěší; vaḥ — vás; parasparam — vzájemně; bhāvayantaḥ — těšící jeden druhého; śreyaḥ — požehnání; param — nejvyšší; avāpsyatha — získáte.

Překlad

“Polobozi, potěšeni vašimi oběťmi, potěší zase vás. Díky této spolupráci mezi lidmi a polobohy bude úsilí všech korunováno zdarem.”

Význam

Polobozi jsou zmocněnými správci hmotného dění. Dodávání vzduchu, světla, vody a všech ostatních darů nezbytných pro život každé živé bytosti je svěřeno těmto nesčetně mnoha pomocníkům Nejvyššího Pána, nacházejícím se v různých částech Jeho vesmírného těla. Jejich spokojenost či nespokojenost závisí na yajñích, které lidé mají konat. Některé yajñi jsou určeny k uspokojení určitých polobohů, ale i při nich, a tedy při všech — je coby hlavní příjemce oběti uctíván Pán Viṣṇu. To, že samotný Kṛṣṇa je příjemcem všech druhů yajñí, je rovněž uvedeno v Bhagavad-gītě: bhoktāraṁ yajña-tapasām. Hlavním účelem všech yajñí je tedy nakonec spokojenost yajña-patiho. Když jsou konány dokonale, polobozi dohlížející na dodávání různých potřeb jsou přirozeně uspokojeni a nezapříčiní nedostatek přírodních produktů.

Konání yajñí s sebou přináší mnoho výhod, vedoucích nakonec k vysvobození z pout hmoty. Ve Vedách je vysvětleno, že oběťmi se očistí všechny činnosti: āhāra-śuddhau sattva-śuddhiḥ sattva-śuddhau dhruvā smṛtiḥ smṛti-lambhe sarva-granthīnāṁ vipramokṣaḥ. Yajñou se posvěcuje naše jídlo, jedením posvěceného jídla očišťujeme samotné naše bytí, jeho očistěním se posvěcují jemnější tkáně mozku a tak se posvěcuje paměť, a když je posvěcena paměť, můžeme myslet na cestu osvobození. To vše dohromady vede k vědomí Kṛṣṇy, které dnešní společnost tolik potřebuje.

Verš

iṣṭān bhogān hi vo devā
dāsyante yajña-bhāvitāḥ
tair dattān apradāyaibhyo
yo bhuṅkte stena eva saḥ

Synonyma

iṣṭān — kýžené; bhogān — vše nezbytné k životu; hi — jistě; vaḥ — vám; devāḥ — polobozi; dāsyante — dají; yajña-bhāvitāḥ — uspokojeni konáním obětí; taiḥ — jimi; dattān — dané věci; apradāya — bez obětování; ebhyaḥ — těmto polobohům; yaḥ — ten, kdo; bhuṅkte — užívá si; stenaḥ — zloděj; eva — jistě; saḥ — on.

Překlad

“Jakmile budou polobozi, kteří se starají o poskytování všeho nezbytného k životu, uspokojeni konáním yajñi, zásobí vás vším potřebným. Kdo si však užívá těchto darů, aniž by je na oplátku obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.”

Význam

Polobozi jsou dodavatelé nezbytností, kteří jednají z pověření Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto se musí uspokojovat konáním předepsaných yajñí. Ve Vedách jsou různé yajñi předepsány k uspokojení různých polobohů, ale z konečného hlediska jsou všechny obětovány Nejvyšší Osobnosti Božství. Konat oběť polobohům je doporučeno těm, kteří nechápou, kdo Osobnost Božství je. V závislosti na různých hmotných kvalitách lidí jsou ve Vedách doporučeny různé druhy yajñí. Uctívání různých polobohů se také zakládá na tomto principu — odpovídá různým kvalitám. Těm, kdo jedí maso, je například doporučeno uctívat bohyni Kālī, strašnou podobu hmotné přírody, které mají být zvířata obětována. Osobám na úrovni kvality dobra se ovšem doporučuje transcendentální uctívání Viṣṇua. Konečným účelem veškerých yajñí je však postupně pozvednout živou bytost do transcendentálního postavení. Obyčejní lidé musí konat alespoň pět yajñí, zvaných pañca-mahā-yajña.

Měli bychom vědět, že vše, co lidé potřebují k životu, jim dodávají polobozi zastupující Pána. Nikdo to není schopen vyrobit. Příkladem mohou být všechny potraviny, kterými se lidé živí. Je to obilí, ovoce, zelenina, mléko a cukr pro osoby na úrovni kvality dobra a rovněž potrava pro ty, kdo nejsou vegetariány (maso atd.) — nic z toho nedokáží lidé vytvořit. Dalšími příklady jsou teplo, světlo, voda a vzduch, jež jsou k životu také nezbytné — ani ty nelze vyrobit lidskou snahou. Jen díky Nejvyššímu Pánu se nám dostává slunečního a měsíčního svitu, deště a vánku, bez kterých nemůže nikdo žít. Náš život očividně závisí na dodávkách od Pána. Dokonce i pro naše průmyslové podniky potřebujeme mnoho surovin, jako jsou ruda, síra, rtuť, mangan a mnoho dalších nepostradatelných látek. Vše dodávají zástupci Pána a my to máme náležitě použít k tomu, abychom se udrželi zdraví a schopní za účelem seberealizace, vedoucí ke konečnému cíli života — vysvobození z boje o přežití. Tohoto cíle života lze dosáhnout konáním yajñí. Jestliže zapomínáme na smysl lidského života a dodávky od zástupců Pána používáme k uspokojování smyslů, a čím dál více se zaplétáme v hmotné existenci — což není účelem stvoření — stávají se z nás zloději, a trestají nás proto zákony hmotné přírody. Společnost zlodějů nemůže být nikdy šťastná, protože postrádá cíl života. Materialističtí zloději nemají žádný konečný životní cíl. Zaměřují se pouze na smyslový požitek a ani nevědí, jak konat yajñi. Pán Caitanya ovšem zavedl nejsnadnější yajñu — saṅkīrtana-yajñu, kterou může v tomto světě konat každý, kdo přijme za své zásady jednání s vědomím Kṛṣṇy.

Verš

yajña-śiṣṭāśinaḥ santo
mucyante sarva-kilbiṣaiḥ
bhuñjate te tv aghaṁ pāpā
ye pacanty ātma-kāraṇāt

Synonyma

yajña-śiṣṭa — jídlo přijaté po vykonání yajñi; aśinaḥ — ti, kdo jedí; santaḥ — oddaní; mucyante — jsou zbaveni; sarva — všeho druhu; kilbiṣaiḥ — hříchů; bhuñjate — užívají; te — ti; tu — ale; agham — těžké hříchy; pāpāḥ — hříšníci; ye — kteří; pacanti — připravují jídlo; ātma-kāraṇāt — pro smyslový požitek.

Překlad

“Oddaní Pána jsou osvobozeni od veškerých hříchů, neboť jedí jídlo, které je nejprve obětováno. Osoby, které však připravují jídlo pro svůj smyslový požitek, jedí bezesporu jen hřích.”

Význam

Oddaní Nejvyššího Pána Viṣṇua neboli ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, jsou nazýváni santové a neustále Pána milují. To je popsáno v Brahma-saṁhitě (5.38): premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti. Santové, kteří jsou vždy plni lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindovi (dárci veškeré radosti), Mukundovi (dárci osvobození) neboli Kṛṣṇovi (nejpřitažlivější osobě), nepřijmou nic, aniž by to této Nejvyšší Osobě nejprve obětovali. Proto neustále konají yajñi různými druhy oddané služby — śravaṇam, kīrtanam, smaraṇam, arcanam a tak dále. To je vždy chrání před veškerým možným znečištěním pocházejícím z hříšného styku v hmotném světě. Jiní, kteří připravují jídlo pro své uspokojení neboli pro smyslový požitek, nejen jednají jako zloději, ale také pojídají hříchy všeho druhu. Jak může být někdo šťastný, když je zloděj a hříšník? Něco takového není možné. Aby mohli být lidé po všech stránkách šťastní, je třeba je učit praktikovat snadný proces saṅkīrtana-yajñi, s úplným vědomím Kṛṣṇy. Jinak nemůže být na světě mír ani štěstí.

Verš

annād bhavanti bhūtāni
parjanyād anna-sambhavaḥ
yajñād bhavati parjanyo
yajñaḥ karma-samudbhavaḥ

Synonyma

annāt — z obilí; bhavanti — vyvíjejí se; bhūtāni — hmotná těla; parjanyāt — z dešťů; anna — obilí; sambhavaḥ — pochází; yajñāt — z konání oběti; bhavati — přichází; parjanyaḥ — déšť; yajñaḥ — konání yajñi; karma — předepsaných povinností; samudbhavaḥ — zrozené z.

Překlad

Všechna živá těla závisí na obilí, jehož růst zajišťují deště. Deště přicházejí díky yajñi (oběti) a yajña se rodí z konání předepsaných povinností.

Význam

Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, význačný autor komentáře k Bhagavad-gītě, píše: ye indrādy-aṅgatayāvasthitaṁ yajñaṁ sarveśvaraṁ viṣṇum abhyarcya tac-cheṣam aśnanti tena tad deha-yātrāṁ sampādayanti, te santaḥ sarveśvarasya yajña-puruṣasya bhaktāḥ sarva-kilbiṣair anādi-kāla-vivṛddhair ātmānubhava-pratibandhakair nikhilaiḥ pāpair vimucyante. Nejvyšší Pán, Viṣṇu — známý pod jménem yajña-puruṣa, osobní příjemce všech obětí — je Pánem všech polobohů, kteří Mu slouží tak, jako různé údy těla slouží tělu jako celku. Polobozi, jako je Indra, Candra a Varuṇa, jsou dosazení správci řídící hmotné dění. Vedy dávají pokyny k obětím pro jejich uspokojení, aby nám pak tito polobozi s potěšením dodávali dostatek vzduchu, světla a vody, potřebných k růstu obilí. Když je uctíván Pán Kṛṣṇa, jsou tím uctíváni i polobozi, kteří jsou různými částmi Pánova těla; není tedy třeba je uctívat samostatně. Oddaní Pána, osoby vědomé si Kṛṣṇy, z toho důvodu nejprve obětují jídlo Kṛṣṇovi, a potom ho jedí — to je způsob, který dodává tělu duchovní výživu. Nejenže toto jednání zničí v těle reakce za dřívější hříšné činy, ale navíc ho učiní imunním vůči jakékoliv nákaze pocházející z hmotné přírody. Tak jako očkování chrání před nakažlivou nemocí, jídlo, které přijímáme poté, co bylo obětováno Pánu Viṣṇuovi, nás posílí tak, že budeme dostatečně odolní vůči hmotným vlivům. Ten, kdo je zvyklý jednat tímto způsobem, je oddaný Pána. Osoba vědomá si Kṛṣṇy, která jí pouze jídlo obětované Kṛṣṇovi, tedy může odvrátit všechny účinky své dřívější hmotné nákazy, stojící v cestě seberealizaci. Naopak ten, kdo tak nečiní, dále zvětšuje rozsah svého hříšného jednání a tím si připravuje příští tělo a podobu, jakou mají prasata a psi. Tak bude trpět následky všech hříchů. Hmotný svět je plný nákazy; ten, kdo nabyl odolnosti přijímáním Pánova prasādam (jídla obětovaného Viṣṇuovi), je ochráněn, zatímco ostatní nákaze podléhají.

Obilí a zelenina jsou ve skutečnosti jídlem všech. Člověk jí různé druhy obilí, zeleniny, ovoce a podobně a zvířata žerou zbytky obilí a zeleniny, trávu a další rostliny. Lidé, kteří jsou navyklí jíst maso, tedy také nutně závisí na rostlinstvu. Z konečného hlediska jsme závislí na úrodě z polí, nikoliv na výrobě ve velkých továrnách. Pole dávají úrodu díky dostatku deště, který zajišťují polobozi, jako je Indra, bůh Slunce, bůh Měsíce a další. A ti všichni jsou služebníky Pána. Pána lze uspokojit oběťmi, a ten, kdo je nekoná, se následně ocitne v nouzi; to je zákon přírody. Konání yajñi — konkrétně saṅkīrtana-yajñi, která je stanovena pro tento věk — je tedy nutné přinejmenším proto, abychom se uchránili před nedostatkem potravy.

Verš

karma brahmodbhavaṁ viddhi
brahmākṣara-samudbhavam
tasmāt sarva-gataṁ brahma
nityaṁ yajñe pratiṣṭhitam

Synonyma

karma — jednání; brahma — z Ved; udbhavam — pocházející; viddhi — měl bys vědět; brahma — Vedy; akṣara — z Nejvyššího Brahmanu (Osobnosti Božství); samudbhavam — projevené přímo; tasmāt — proto; sarva-gatam — všeprostupující; brahma — transcendence; nityam — věčně; yajñe — v oběti; pratiṣṭhitam — spočívající.

Překlad

Usměrněné činnosti jsou stanoveny ve Vedách a Vedy jsou projeveny přímo z Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto se všeprostupující Transcendence věčně nachází v obětích.

Význam

Zde je ještě jasněji vyjádřena yajñārtha-karma neboli nutnost pracovat pouze pro uspokojení Viṣṇua. Jestliže máme jednat tak, abychom uspokojili yajña-puruṣu, Viṣṇua, musíme vyhledat pokyny ke svému jednání v Brahmanu neboli v transcendentálních Vedách. Vedy jsou proto soubory zásad správného jednání. Cokoliv vykonané bez vedení poskytovaného Vedami se nazývá vikarma neboli nedovolená či hříšná práce. Měli bychom se jimi tedy vždy řídit, abychom byli ochráněni před následky svého jednání. V každodenním životě musíme jednat podle stanov státu, a stejně tak musíme jednat podle stanov svrchovaného státu — Pána. Tyto pokyny, Vedy, jsou projeveny přímo z dechu Nejvyšší Osobnosti Božství. Je řečeno: asya mahato bhūtasya niśvasitam etad yad ṛg-vedo yajur-vedaḥ sāma-vedo 'tharvāṅgirasaḥ. “Všechny čtyři Vedy—Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda a Atharva Veda — emanují z dechu velké Osobnosti Božství.” (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.5.11) Pán, jenž je všemohoucí, může promlouvat dýcháním vzduchu, neboť — jak je doloženo v Brahma-saṁhitě — má schopnost kterýmkoliv svým smyslem provádět činnosti všech ostatních smyslů. Může mluvit dechem a také oplodňovat očima. Zplodil všechny živé bytosti tím, že pohlédl na hmotnou přírodu. Poté, co oplodnil lůno hmotné přírody podmíněnými dušemi, předal jim ve védských písmech návod k tomu, jak se mohou vrátit domů, zpátky k Bohu. Nesmíme zapomínat, že všechny podmíněné duše v hmotné přírodě dychtí po hmotném požitku. Védské pokyny jsou však sestaveny tak, aby živé bytosti mohly ukojit své zvrácené touhy a po skončení svého takzvaného požitku se vrátit k Bohu. Dávají podmíněným duším možnost dosáhnout osvobození. Podmíněné duše se proto musí snažit držet metody yajñi tím, že rozvinou vědomí Kṛṣṇy. Dokonce i ti, kdo se védskými pokyny nikdy neřídili, mohou přijmout za své zásady jednání s vědomím Kṛṣṇy, což vynahradí konání védských yajñí (zvaných též karmy).

Verš

evaṁ pravartitaṁ cakraṁ
nānuvartayatīha yaḥ
aghāyur indriyārāmo
moghaṁ pārtha sa jīvati

Synonyma

evam — takto; pravartitam — stanovený Vedami; cakram — koloběh; na — ne; anuvartayati — převezme; iha — v tomto životě; yaḥ — ten, kdo; agha-āyuḥ — jehož život je plný hříchů; indriya-ārāmaḥ — spokojený ze smyslového požitku; mogham — zbytečně; pārtha — ó synu Pṛthy (Arjuno); saḥ — on; jīvati — žije.

Překlad

Můj milý Arjuno, ten, kdo v lidském životě nepřijme za svůj koloběh oběti takto stanovený Vedami, vede život plný hříchu. Žije pouze pro ukojení smyslů, a proto žije zbytečně.

Význam

Zde Pán odsuzuje mamonářskou filozofii “těžce pracuj a užívej si smyslového požitku”. Pro ty, kdo si chtějí užívat tohoto hmotného světa, je tedy výše uvedený koloběh konání obětí naprosto nezbytný. Každý, kdo se neřídí těmito pravidly, žije velice nebezpečný život a jeho situace je stále beznadějnější. Je zákonem přírody, že lidská forma života je určena pro seberealizaci. Ti, kdo se přímo věnují seberealizaci jednou ze tří metod — karma-yogou, jñāna-yogou nebo bhakti-yogou — nemusí přísně dodržovat konání předepsaných yajñí; těchto transcendentalistů se zásadně netýkají neřesti a ctnosti. Avšak osoby, které se oddávají smyslovému požitku, se musí výše uvedeným koloběhem obětních obřadů očistit. Lidé jednají různými způsoby. Ti, kteří si nejsou vědomi Kṛṣṇy, jednají s vědomím zaměřeným na smysly, a proto je třeba, aby se věnovali zbožným činnostem. Systém obětí je uzpůsobený tak, aby lidé, jejichž vědomí je zaměřené na smysly, mohli ukojit své touhy, aniž by se zapletli do reakcí za práci konanou s cílem smyslového požitku. Blahobyt světa nezávisí na našem úsilí, ale na skrytém řízení Nejvyššího Pána, které přímo uskutečňují polobozi. Proto jsou yajñi přímo zaměřeny na určité polobohy, jmenované ve Vedách. Zároveň nepřímo slouží rozvinutí vědomí Kṛṣṇy, neboť jakmile člověk ovládá konání yajñí, vědomí Kṛṣṇy se jistě projeví. Pokud ovšem konáním yajñí k vědomí Kṛṣṇy nedospěje, jsou tyto praktiky jen morálními zásadami. Člověk by proto neměl svůj pokrok zastavovat u morálních zásad, ale dostat se nad ně, aby nabyl vědomí Kṛṣṇy.

Verš

yas tv ātma-ratir eva syād
ātma-tṛptaś ca mānavaḥ
ātmany eva ca santuṣṭas
tasya kāryaṁ na vidyate

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; tu — ale; ātma-ratiḥ — nachází potěšení ve vlastním já; eva — jistě; syāt — zůstává; ātma-tṛptaḥ — osvícen; ca — a; mānavaḥ — člověk; ātmani — v sobě; eva — pouze; ca — a; santuṣṭaḥ — dokonale naplněn; tasya — jeho; kāryam — povinnost; na — ne; vidyate — existuje.

Překlad

Avšak pro toho, kdo nachází potěšení ve vlastním já, jehož lidský život je životem seberealizace a jenž je vnitřně spokojený a naplněný — pro toho neexistuje žádná povinnost.

Význam

Ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy a je svým jednáním s vědomím Kṛṣṇy zcela uspokojen, již nemusí plnit žádnou povinnost. Jeho vědomí Kṛṣṇy ho okamžitě očišťuje od jakékoliv bezbožnosti v jeho nitru, což by si jinak vyžadovalo tisíce yajñí. Díky této očistě vědomí je zcela ujištěn o svém věčném postavení ve vztahu s Nejvyšším. Jeho povinnost je tak milostí Pána jasná, a on proto již nemá žádné závazky vůči Vedám. Taková osoba vědomá si Kṛṣṇy se již nezajímá o hmotné činnosti a nenachází potěšení v hmotných zdrojích, jako je víno, ženy a podobné příčiny poblouznění.

Verš

naiva tasya kṛtenārtho
nākṛteneha kaścana
na cāsya sarva-bhūteṣu
kaścid artha-vyapāśrayaḥ

Synonyma

na — nikdy; eva — zajisté; tasya — jeho; kṛtena — konáním povinnosti; arthaḥ — účel; na — ani; akṛtena — bez konání povinnosti; iha — na tomto světě; kaścana — cokoliv; na — nikdy; ca — a; asya — jeho; sarva-bhūteṣu — mezi všemi živými bytostmi; kaścit — jakýkoliv; artha — účel; vyapāśrayaḥ — přijímat útočiště u.

Překlad

Člověk, který poznal vlastní já, nemá důvod ke konání předepsaných povinností a nemá ani důvod, proč by takovou práci neměl konat. Nemá také potřebu záviset na jakékoliv jiné živé bytosti.

Význam

Člověk, jenž poznal sám sebe, již nemusí konat žádnou předepsanou povinnost — kromě jednání s vědomím Kṛṣṇy. V následujících verších bude vysvětleno, že mít vědomí Kṛṣṇy také neznamená nečinnost. Člověk, který má vědomí Kṛṣṇy, nepřijímá útočiště u nikoho — u jiného člověka ani u poloboha. Cokoliv dělá s vědomím Kṛṣṇy, je v plnění jeho povinnosti postačující.

Verš

tasmād asaktaḥ satataṁ
kāryaṁ karma samācara
asakto hy ācaran karma
param āpnoti pūruṣaḥ

Synonyma

tasmāt — proto; asaktaḥ — bez ulpívání; satatam — stále; kāryam — jako povinnost; karma — práci; samācara — konej; asaktaḥ — neulpívající; hi — jistě; ācaran — konající; karma — práci; param — Nejvyššího; āpnoti — dosáhne; pūruṣaḥ — osoba.

Překlad

Člověk by tedy měl jednat z povinnosti a nelpět na výsledku svých činů, neboť jednáním bez ulpívání dosáhne Nejvyššího.

Význam

Nejvyšší je pro oddané Osobnost Božství a pro impersonalisty osvobození. Pokud někdo jedná pro Kṛṣṇu neboli vědom si Kṛṣṇy, pod správným vedením a bez připoutanosti k výsledku své práce, zaručeně dosahuje pokroku na cestě k nejvyššímu životnímu cíli. Arjunovi je řečeno, že má v bitvě na Kurukṣetře bojovat v zájmu Kṛṣṇy, protože Kṛṣṇa chce, aby tam bojoval. Být dobrým nebo nenásilným člověkem je osobní připoutanost; jednat v zájmu Nejvyššího však znamená jednat bez ulpívání na výsledku. To je dokonalé jednání na nejvyšší úrovni, jež doporučuje Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství.

Védské obřady, například předepsané oběti, se konají kvůli očištění bezbožných činů, kterých se lidé dopustili při snaze o smyslový požitek. Jednání s vědomím Kṛṣṇy je však nad reakcemi za dobré či špatné činy. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, nelpí na výsledku; jedná pouze v Kṛṣṇově zájmu. Věnuje se nejrůznějším činnostem, ale je zcela odpoutaný.

Verš

karmaṇaiva hi saṁsiddhim
āsthitā janakādayaḥ
loka-saṅgraham evāpi
sampaśyan kartum arhasi

Synonyma

karmaṇā — prací; eva — i; hi — jistě; saṁsiddhim — na úrovni dokonalosti; āsthitāḥ — setrvávající; janaka-ādayaḥ — Janaka a jiní králové; loka-saṅgraham — pro všechny lidi; eva api — také; sampaśyan — s ohledem na; kartum — jednat; arhasi — měl bys.

Překlad

Králové, jako byl Janaka, dosáhli dokonalosti výhradně tím, že konali předepsané povinnosti. Měl bys tedy konat svou práci, abys tím učil širokou veřejnost.

Význam

Všichni králové, jako byl Janaka, znali vlastní já, a nebyli tedy nijak zavázáni konat povinnosti stanovené ve Vedách. Přesto se věnovali všem předepsaným činnostem, aby dali příklad lidem. Janaka byl otcem Sīty a tchánem Śrī Rāmy. Jakožto velký oddaný Pána byl na transcendentální úrovni, ale jelikož byl králem Mithily (části indické provincie Bihár), musel učit své poddané, jak plnit předepsané povinnosti. Pán Kṛṣṇa a Jeho věčný přítel Arjuna neměli zapotřebí bojovat v bitvě na Kurukṣetře, ale boje se zúčastnili, aby učili všechny lidi, že když jsou ignorovány oprávněné argumenty, je nutné i násilí. Před bitvou na Kurukṣetře bylo učiněno vše pro to, aby k válce nemuselo dojít, dokonce se o to zasazoval i samotný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství—ale druhá strana byla pevně rozhodnuta bojovat. Když jde tedy o takovou správnou věc, je boj nezbytný. Ten, kdo setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, sice sám nemusí mít o nic v tomto světě žádný zájem, ale přesto je činný, aby učil ostatní, jak žít a jednat. Zkušené osoby vědomé si Kṛṣṇy umí jednat tak, že se ostatní budou řídit jejich příkladem. To je vyloženo v následujícím verši.

Verš

yad yad ācarati śreṣṭhas
tat tad evetaro janaḥ
sa yat pramāṇaṁ kurute
lokas tad anuvartate

Synonyma

yat yat — cokoliv; ācarati — dělá; śreṣṭhaḥ — úctyhodný vůdce; tat — to; tat — a výhradně to; eva — jistě; itaraḥ — obyčejný; janaḥ — člověk; saḥ — on; yat — jakýkoliv; pramāṇam — příklad; kurute — činí; lokaḥ — celý svět; tat — to; anuvartate — následuje.

Překlad

Cokoliv dělá velký člověk, dělají pak i obyčejní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.

Význam

Lidé obvykle potřebují nějakého vůdce, který by je učil vlastním chováním. Vůdce nemůže učit lidi, aby přestali kouřit, jestliže je sám kuřák. Pán Caitanya prohlásil, že než začne učitel vyučovat, má se sám chovat, jak je požadováno. Ten, kdo vyučuje tímto způsobem, je ācārya neboli ideální učitel. Učitel se tedy musí řídit zásadami śāstry (písma), aby učil obyčejné lidi. Nemůže si vymýšlet pravidla, která odporují zásadám zjevených písem. Manu-saṁhitā a podobné zjevené spisy jsou považovány za standardní knihy, kterými by se měla lidská společnost řídit. Učení vůdce se tedy má zakládat na zásadách těchto autoritativních śāster. Ten, kdo se chce zdokonalit, musí dodržovat standardní pravidla po vzoru velkých učitelů. Také Śrīmad-Bhāgavatam dokládá, že je třeba kráčet ve stopách velkých oddaných — tak je možné dosahovat pokroku na cestě duchovní realizace. Král či hlava státu, otec a učitel jsou považováni za přirozené vůdce nevinných lidí. Všichni tito vůdci mají velkou zodpovědnost vůči těm, kteří na nich závisí, a proto musí být dobře obeznámeni se standardními knihami obsahujícími morální a duchovní zákony.

Verš

na me pārthāsti kartavyaṁ
triṣu lokeṣu kiñcana
nānavāptam avāptavyaṁ
varta eva ca karmaṇi

Synonyma

na — ne; me — Moje; pārtha — ó synu Pṛthy; asti — existuje; kartavyam — předepsaná povinnost; triṣu — ve třech; lokeṣu — planetárních systémech; kiñcana — jakákoliv; na — nic; anavāptam — chybějící; avāptavyam — co má být získáno; varte — jsem zaměstnán; eva — jistě; ca — také; karmaṇi — předepsanými povinnostmi.

Překlad

Ó synu Pṛthy, nikde v celých třech planetárních systémech neexistuje práce, která by Mi byla předepsána. Nic Mi nechybí a nepotřebuji nic získat — a přesto plním předepsané povinnosti.

Význam

Ve védských spisech je následující popis Nejvyšší Osobnosti Božství:

tam īśvarāṇāṁ paramaṁ maheśvaraṁ
taṁ devatānāṁ paramaṁ ca daivatam
patiṁ patīnāṁ paramaṁ parastād
vidāma devaṁ bhuvaneśam īḍyam
na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat-samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca

“Svrchovaný Pán je vládcem všech ostatních vládců a největší z vůdčích osobností všech planet. Každý je Jím ovládán. Jedině Nejvyšší Pán obdařuje živé bytosti určitou mocí; ony samy nejsou nejvyšší. Je také hoden uctívání všemi polobohy a je nejvyšším vůdcem všech vůdců. Překonává tedy všechny hmotné vůdce a vládce a má být všemi uctíván. Nikdo Ho nepřevyšuje. Je nejvyšší příčinou všech příčin.

Nemá tělo jako obyčejná živá bytost. Jeho tělo a duše se od sebe neliší. Je absolutní. Všechny Jeho smysly jsou transcendentální a kterýkoliv z nich může provádět činnosti všech ostatních smyslů. Není proto nikdo, kdo by Ho převyšoval nebo se Mu vyrovnal. Má rozmanité energie, a tak se všechny Jeho činy dějí automaticky, jako přirozené projevy.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.7-8)

U Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, existuje vše v plné míře a pravosti, a proto sám nemá žádnou povinnost, kterou by musel konat. Ten, kdo musí získávat výsledky svých činů, má určité stanovené povinnosti, ale ten, kdo ve třech planetárních systémech nemá nic, čeho by mohl dosáhnout, přirozeně není žádnou povinností vázán. A přesto Pán Kṛṣṇa jedná na Kuruovském bitevním poli jako vůdce kṣatriyů, neboť kṣatriyové jsou povinni poskytovat ochranu souženým. Třebaže Pán stojí nad všemi zásadami zjevených písem, nedělá nic, co by je porušovalo.

Verš

yadi hy ahaṁ na varteyaṁ
jātu karmaṇy atandritaḥ
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ

Synonyma

yadi — jestliže; hi — jistě; aham — Já; na — ne; varteyam — takto se zaměstnal; jātu — někdy; karmaṇi — konáním předepsaných povinností; atandritaḥ — velmi pečlivě; mama — Moje; vartma — cesta; anuvartante — následovali by; manuṣyāḥ — všichni lidé; pārtha — ó synu Pṛthy; sarvaśaḥ — v každém ohledu.

Překlad

Ó Pārtho, kdybych totiž někdy opominul pečlivé konání předepsaných povinností, všichni lidé by se nepochybně vydali Mou cestou.

Význam

Aby byl v zájmu rozvoje duchovního života udržen klid ve společnosti, jsou tu pro každého civilizovaného člověka dány tradiční rodinné zvyklosti. I když taková pravidla platí pro podmíněné duše a nikoliv pro Pána Kṛṣṇu, přesto se jimi řídil, jelikož sestoupil, aby nastolil náboženské zásady. Kdyby to nedělal, obyčejní lidé by kráčeli v Jeho stopách, protože je tou největší autoritou. Ze Śrīmad-Bhāgavatamu se dozvídáme, že Pán Kṛṣṇa plnil všechny náboženské povinnosti doma i mimo domov, jak se požaduje od každého hospodáře.

Verš

utsīdeyur ime lokā
na kuryāṁ karma ced aham
saṅkarasya ca kartā syām
upahanyām imāḥ prajāḥ

Synonyma

utsīdeyuḥ — uvrženy do záhuby; ime — všechny tyto; lokāḥ — světy; na — ne; kuryām — konající; karma — předepsané povinnosti; cet — pokud; aham — Já; saṅkarasya — nežádoucího obyvatelstva; ca — a; kartā — stvořitel; syām — byl bych; upahanyām — zničil bych; imāḥ — všechny tyto; prajāḥ — živé bytosti.

Překlad

Kdybych neplnil předepsané povinnosti, všechny tyto světy by čekala záhuba. Stal bych se původcem nežádoucího obyvatelstva, a tak bych zničil klid a mír všech živých bytostí.

Význam

Varṇa-saṅkara je nežádoucí obyvatelstvo, které narušuje klid ve společnosti. Aby se zabránilo tomuto společenskému nepokoji, jsou dána pravidla, která všem umožňují dosáhnout klidu a organizovanosti v zájmu duchovního pokroku v životě. Když Pán Kṛṣṇa sestupuje, přirozeně se těmito pravidly řídí, aby podpořil vážnost a nezbytnost těchto důležitých úkonů. Pán je otcem všech živých bytostí, a když jsou svedeny na špatnou cestu, padá zodpovědnost nepřímo na Něho. Proto pokaždé, když jsou ve velkém přehlíženy usměrňující zásady, Pán osobně sestupuje a napravuje společnost. Měli bychom ale vzít na vědomí, že i když máme kráčet v Jeho stopách, přesto musíme pamatovat na to, že Ho nemůžeme napodobovat. Následování a napodobování nejsou na stejné úrovni. Pána nemůžeme napodobit tím, že bychom zvedli kopec Govardhan, jako to udělal On ve svém dětství. To žádný člověk nedokáže. Musíme následovat Jeho pokyny, ale nikdy Ho nemůžeme napodobovat. Śrīmad-Bhāgavatam (10.33.30-31) to dokládá takto:

naitat samācarej jātu
manasāpi hy anīśvaraḥ
vinaśyaty ācaran mauḍhyād
yathārudro ’bdhi-jaṁ viṣam
īśvarāṇāṁ vacaḥ satyaṁ
tathaivācaritaṁ kvacit
teṣāṁ yat sva-vaco-yuktaṁ
buddhimāṁs tat samācaret

“Máme se pouze řídit pokyny Pána a Jeho zplnomocněných služebníků. Všechny jejich pokyny jsou pro nás prospěšné a každý, kdo je inteligentní, bude podle nich jednat. Musíme se však mít na pozoru před napodobováním jejich činností. Nikdo by se neměl pokoušet vypít oceán jedu jako Pán Śiva.”

Postavení īśvarů neboli těch, kdo mohou ovládat pohyby Slunce a Měsíce, bychom měli vždy považovat za nadřazené. Jsou nesmírně mocní, a když nemáme jejich sílu, nemůžeme je napodobovat. Pán Śiva pil tolik jedu, až vypil celý oceán, ale když nějaký obyčejný člověk zkusí vypít jen napatrné množství takového jedu, zabije ho to. Je mnoho takzvaných oddaných Pána Śivy, kteří chtějí kouřit gañju (marihuanu) a požívat další omamné látky, ale přitom zapomínají, že takovým napodobováním činů Pána Śivy jen přivolávají smrt. Stejně tak se najdou jistí rádoby oddaní Pána Kṛṣṇy, kteří s oblibou napodobují Jeho rāsa-līlu neboli tanec lásky, a zapomínají, že nejsou schopni zvednout kopec Govardhan. Nejlépe je tedy nesnažit se silné osobnosti napodobovat, máme se jen řídit jejich pokyny. Nikdo by se neměl snažit zaujmout jejich postavení, aniž by k tomu byl způsobilý. Je mnoho “inkarnací” Boha, které postrádají Pánovu moc.

Verš

saktāḥ karmaṇy avidvāṁso
yathā kurvanti bhārata
kuryād vidvāṁs tathāsaktaś
cikīrṣur loka-saṅgraham

Synonyma

saktāḥ — ulpívající; karmaṇi — při plnění předepsaných povinností; avidvāṁsaḥ — nevědomí; yathā — stejně jako; kurvanti — konají; bhārata — ó potomku Bharaty; kuryāt — má konat; vidvān — učený; tathā — takto; asaktaḥ — bez ulpívání; cikīrṣuḥ — toužící vést; loka-saṅgraham — širokou veřejnost.

Překlad

Tak jako nevědomí konají své povinnosti a ulpívají přitom na výsledcích, učený může také jednat, ale bez ulpívání, s cílem správně vést všechny lidi.

Význam

Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, a ten, kdo není, se od sebe liší přáními. První nedělá nic, co by nevedlo k rozvinutí vědomí Kṛṣṇy. Může dokonce jednat naprosto stejně jako nevědomý člověk, který příliš ulpívá na hmotných činnostech; jeden z nich však tímto způsobem jedná, aby uspokojil své smysly, zatímco druhý tak usiluje o to, aby uspokojil Kṛṣṇu. Od osoby vědomé si Kṛṣṇy se tedy očekává, že lidem ukáže, jak jednat a jak použít výsledky svého jednání v zájmu vědomí Kṛṣṇy.

Verš

na buddhi-bhedaṁ janayed
ajñānāṁ karma-saṅginām
joṣayet sarva-karmāṇi
vidvān yuktaḥ samācaran

Synonyma

na — ne; buddhi-bhedam — rozvrácení inteligence; janayet — má zapříčinit; ajñānām — hloupých; karma-saṅginām — kteří lpí na práci konané s vidinou výsledku; joṣayet — má zapojit; sarva — veškerou; karmāṇi — práci; vidvān — učený; yuktaḥ — zaměstnán; samācaran — provádějící.

Překlad

Ten, kdo je učený, nemá nevědomé lidi, kteří lpí na plodech předepsané práce, podněcovat k nečinnosti, aby nenarušil jejich mysl. Naopak by je měl jednáním v duchu oddanosti zaměstnat nejrůznějšími činnostmi (v zájmu postupného rozvinutí vědomí Kṛṣṇy).

Význam

Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — to je cíl konání všech védských obřadů. Všechny obřady, veškeré konání obětí a vše, co je dáno ve Vedách — včetně všech pokynů k hmotným činnostem — je určeno k poznání Kṛṣṇy, který je vrcholným cílem života. Podmíněné duše však neznají nic vyššího než smyslový požitek, a proto studují Vedy za tímto účelem. Nicméně skrze plodonosné činnosti a uspokojování smyslů usměrněné védskými obřady je člověk postupně pozvednut na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Realizovaná duše, jež má vědomí Kṛṣṇy, by proto nikdy neměla rušit ostatní v jejich činnostech či chápání. Má svým jednáním ukazovat, jak lze výsledky veškeré práce zasvětit službě Kṛṣṇovi. Učená osoba vědomá si Kṛṣṇy může jednat tak, aby se nevědomý člověk pracující pro smyslový požitek mohl naučit, jak jednat a jak se chovat. Nevědomého člověka není správné v jeho činnostech rušit, ale kohokoliv, kdo si je alespoň nepatrně vědom Kṛṣṇy, lze přímo zaměstnat službou Pánu, aniž by musel procházet ostatními védskými procesy. Takový šťastlivec nemusí konat védské obřady, protože přímým rozvinutím vědomí Kṛṣṇy může obdržet veškeré výsledky, kterých by jinak dosáhl konáním svých předepsaných povinností.

Verš

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

Synonyma

prakṛteḥ — hmotné přírody; kriyamāṇāni — konané; guṇaiḥ — kvalitami; karmāṇi — činnosti; sarvaśaḥ — všeobecné; ahaṅkāra-vimūḍha — zmatená falešným egem; ātmā — duše; kartā — konatel; aham — já; iti — takto; manyate — myslí si.

Překlad

Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za vykonavatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.

Význam

Dvě osoby — jedna vědomá si Kṛṣṇy a druhá, která má hmotné vědomí — jež jsou zaměstnané stejnými činnostmi, mohou zdánlivě jednat na téže úrovni, ale ve skutečnosti se jejich postavení propastně liší. Osoba, která má hmotné vědomí, je působením falešného ega přesvědčena, že je vykonavatelem všeho. Neví, že tělo vytváří hmotná příroda, jež jedná pod dohledem Nejvyššího Pána. Materialistovi chybí poznání o tom, že z konečného hlediska je pod kontrolou Kṛṣṇy. Člověk nacházející se na úrovni falešného ega si přivlastňuje veškeré zásluhy za to, že dělá vše nezávisle, a to je známkou jeho nevědomosti. Neví, že hrubohmotné a jemnohmotné tělo jsou výtvory hmotné přírody, které vznikly na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, a že činnosti těla a mysli mají být proto zaměstnány ve službě Kṛṣṇovi, v jednání s vědomím Kṛṣṇy. Nevědomá osoba zapomíná na to, že Nejvyšší, Osobnost Božství, je také známý pod jménem Hṛṣīkeśa neboli Pán smyslů hmotného těla. Člověk podléhající nevědomosti totiž dlouho zneužíval svých smyslů k získávání smyslového požitku, a následně je zmaten falešným egem, kvůli čemuž zapomíná na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou.

Verš

tattva-vit tu mahā-bāho
guṇa-karma-vibhāgayoḥ
guṇā guṇeṣu vartanta
iti matvā na sajjate

Synonyma

tattva-vit — znalec Absolutní Pravdy; tu — ale; mahā-bāho — ó ty, který máš mocné paže; guṇa-karma — jednání pod hmotným vlivem; vibhāgayoḥ — rozdílů; guṇāḥ — smysly; guṇeṣu — získáváním smyslového požitku; vartante — zaměstnané; iti — takto; matvā — uvažující; na — nikdy; sajjate — ulpí.

Překlad

Ó muži mocných paží! Ten, kdo zná Absolutní Pravdu, se neoddává smyslům a smyslovému požitku, jelikož dobře zná rozdíly mezi jednáním s oddaností a jednáním s touhou po jeho plodech.

Význam

Znalec Absolutní Pravdy je dokonale přesvědčen, že jeho postavení ve styku s hmotou je zcela nepřirozené. Ví, že je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, nikoliv částí hmotného stvoření. Zná svou pravou totožnost nedílné části Nejvyššího, jenž je podobou věčné blaženosti a poznání, a uvědomuje si, že se nějak ocitl v pasti hmotného pojetí života. Ve svém čistém stavu bytí má své činnosti zapojovat do oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Z toho důvodu se věnuje činnostem spojeným s vědomím Kṛṣṇy a přirozeně se tak odpoutá od činností hmotných smyslů, které jsou podružné a chvilkové. Ví, že jeho hmotné životní podmínky jsou pod svrchovanou kontrolou Pána, a proto ho neznepokojují žádné hmotné reakce — ty považuje za projevy Pánovy milosti. Śrīmad-Bhāgavatam učí, že ten, kdo zná Absolutní Pravdu ve třech různých aspektech — jimiž jsou Brahman, Paramātmā a Nejvyšší Osobnost Božství — je nazýván tattva-vit, neboť zná i své skutečné postavení ve vztahu s Nejvyšším.

Verš

prakṛter guṇa-sammūḍhāḥ
sajjante guṇa-karmasu
tān akṛtsna-vido mandān
kṛtsna-vin na vicālayet

Synonyma

prakṛteḥ — hmotné přírody; guṇa — kvalitami; sammūḍhāḥ — oklamaní ztotožňováním se s hmotou; sajjante — zaměstnají se; guṇa-karmasu — hmotnými činnostmi; tān — ty; akṛtsna-vidaḥ — osoby, kterým se nedostává poznání; mandān — líné poznat sebe sama; kṛtsna-vit — ten, kdo má skutečné poznání; na — ne; vicālayet — má se snažit zneklidňovat.

Překlad

Nevědomé osoby se zmateny kvalitami hmotné přírody vždy plně oddají hmotným činnostem a pak ulpí. Ten, kdo je moudrý, by je však neměl zneklidňovat — přestože jsou tyto povinnosti nižší povahy, jelikož jejich konatelům se nedostává poznání.

Význam

Ti, kterým chybí poznání, se nepatřičně ztotožňují s hrubohmotným vědomím a přivlastňují si mnohá hmotná označení. Tělo je dar hmotné přírody a ten, kdo příliš lpí na tělesném vědomí, je manda, lenivá osoba, která nezná duši. Nevědomí lidé považují tělo za vlastní já a svazky na úrovni těla za příbuzenství. Zemi, ve které tělo dostali, pokládají za hodnou uctívání a formality náboženských obřadů za samotné cíle. Sociální péče, nacionalismus a altruismus jsou některé z činností takových lidí podléhajících hmotným označením. Tato označení v nich probouzejí velkou horlivost pokud jde o hmotné činnosti; duchovní realizace je pro ně mýtem, a proto je nezajímá. Ti, kdo jsou duchovně osvíceni, by se ovšem neměli snažit tyto hmotou posedlé osoby znepokojovat. Lépe je v tichosti pokračovat ve vlastních duchovních činnostech. Takové zmatené osoby se mohou zabývat základními morálními principy života, jako je nenásilí, a podobnou hmotnou dobročinností.

Nevědomí lidé nedovedou ocenit jednání s vědomím Kṛṣṇy, a proto nám Pán Kṛṣṇa radí, abychom je neznepokojovali a neztráceli drahocenný čas. Oddaní Pána jsou však laskavější než samotný Pán, jelikož chápou Jeho záměr. Proto podstupují všemožná rizika — dokonce do té míry, že se obracejí na nevědomé lidi ve snaze zaměstnat je činnostmi spojenými s vědomím Kṛṣṇy, které jsou pro člověka naprosto nezbytné.

Verš

mayi sarvāṇi karmāṇi
sannyasyādhyātma-cetasā
nirāśīr nirmamo bhūtvā
yudhyasva vigata-jvaraḥ

Synonyma

mayi — Mně; sarvāṇi — všechny druhy; karmāṇi — činností; sannyasya — zcela odevzdávající; adhyātma — s úplným poznáním Nejvyššího Já; cetasā — vědomím; nirāśīḥ — bez touhy po zisku; nirmamaḥ — bez pocitu vlastnictví; bhūtvā — když budeš v takovém stavu; yudhyasva — bojuj; vigata-jvaraḥ — bez letargie.

Překlad

Ó Arjuno, proto se všemi svými činnostmi zasvěcenými Mně, s úplným poznáním Mne, bez touhy po zisku, bez vlastnických nároků na výsledky a bez letargie, bojuj.

Význam

Tento verš dává jasně najevo, jaký je záměr Bhagavad-gīty. Pán učí, že musíme rozvinout úplné vědomí Kṛṣṇy a takto konat své povinnosti, s přímo vojenskou kázní. Takový příkaz může vše poněkud ztížit, nicméně povinnosti je třeba plnit, a to se závislostí na Kṛṣṇovi, neboť to je přirozené postavení živé bytosti. Živá bytost nemůže být šťastná nezávisle, bez spolupráce s Nejvyšším Pánem, protože jejím věčným přirozeným postavením je být podřízena Pánovým touhám. Proto Śrī Kṛṣṇa Arjunovi nařizoval bojovat, jako kdyby byl jeho velitelem. Každý má obětovat vše naplnění vůle Pána a zároveň konat své předepsané povinnosti bez vlastnických nároků na výsledky. Arjuna nemusel zvažovat Pánovo nařízení, musel ho pouze vykonat. Nejvyšší Pán je duše všech duší, a proto ten, kdo se neohlíží na sebe a zcela závisí na Nejvyšší Duši — jinými slovy ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy — je nazýván adhyātma-cetas. Nirāśīḥ znamená, že člověk musí jednat podle pokynu svého pána, ale nemá očekávat plody své práce. Pokladník může počítat milióny pro svého zaměstnavatele, ale sám si nedělá nárok ani na jedinou minci. Každý si musí uvědomit, že nic na světě nepatří žádnému jednotlivci, ale vše patří Nejvyššímu Pánu. To je skutečný význam slova mayi (Mně). Pokud člověk jedná s takovým vědomím Kṛṣṇy, přirozeně si na nic nečiní vlastnické nároky. Toto vědomí se nazývá nirmama (nic není moje). A jestliže se někdo zdráhá vykonávat takové přísné nařízení, které nebere ohled na takzvané příbuzné, s nimiž je spojen vztahy na úrovni těla, měl by se této zdráhavosti zbavit. Tak může dosáhnout stavu vigata-jvara, kdy bude prostý horečnaté mátožnosti či letargie. Každému náleží určitý druh práce podle jeho kvalit a postavení, a jak bylo popsáno výše, všechny tyto povinnosti lze konat s vědomím Kṛṣṇy. To živou bytost povede na cestu osvobození.

Verš

ye me matam idaṁ nityam
anutiṣṭhanti mānavāḥ
śraddhāvanto ’nasūyanto
mucyante te ’pi karmabhiḥ

Synonyma

ye — ti, kdo; me — Mne; matam — nařízení; idam — toto; nityam — jako věčné poslání; anutiṣṭhanti — pravidelně konají; mānavāḥ — lidé; śraddhā-vantaḥ — s vírou a oddaností; anasūyantaḥ — bez závisti; mucyante — budou vysvobozeni; te — ti všichni; api — dokonce; karmabhiḥ — z pout zákona karmických činností.

Překlad

Ti, kdo konají své povinnosti podle Mých pokynů a řídí se tímto učením s vírou, prosti odporu k Mému nařízení, budou vysvobozeni z pout činností prováděných s touhou po jejich plodech.

Význam

Nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je esencí veškeré védské moudrosti, a proto je bez výjimky věčně pravdivé. Tak jako jsou věčné Vedy, je věčná i tato pravda o vědomí Kṛṣṇy. Toto nařízení je třeba přijímat s pevnou vírou, bez závisti a zášti vůči Pánu. Je mnoho filozofů, kteří píší komentáře k Bhagavad-gītě, ale nemají žádnou víru v Kṛṣṇu. Ti nebudou nikdy vysvobozeni z pout plodonosného jednání. Zato obyčejný člověk s pevnou vírou ve věčné příkazy Pána bude vysvobozen z pout zákona karmy i tehdy, není-li schopen tato nařízení vykonat. Na počátku rozvíjení vědomí Kṛṣṇy člověk možná nedokáže Pánovy příkazy vždy dokonale vyplnit, ale jelikož k tomuto principu nemá odpor a jedná s upřímností, aniž by si připouštěl porážku a beznaděj, zaručeně dosáhne úrovně čistého vědomí Kṛṣṇy.

Verš

ye tv etad abhyasūyanto
nānutiṣṭhanti me matam
sarva-jñāna-vimūḍhāṁs tān
viddhi naṣṭān acetasaḥ

Synonyma

ye — ti; tu — však; etat — tento; abhyasūyantaḥ — ze závisti; na — ne; anutiṣṭhanti — náležitě plní; me — Můj; matam — příkaz; sarva-jñāna — v poznání všeho druhu; vimūḍhān — dokonale zmateni; tān — oni jsou; viddhi — věz; naṣṭān — všichni zničeni; acetasaḥ — bez vědomí Kṛṣṇy.

Překlad

Avšak o těch, kteří ze závisti toto učení přehlížejí a neřídí se jím, je třeba vědět, že jsou zbaveni poznání, zmateni a jejich snahy dosáhnout dokonalosti jsou odsouzeny k neúspěchu.

Význam

Zde je jasně uvedena chyba toho, když si člověk není vědom Kṛṣṇy. Pokud někdo neposlouchá nařízení nejvyššího představitele výkonné moci, bude potrestán — a stejně dopadne ten, kdo neposlouchá nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Neposlušná osoba může být sebevýznačnější, ale její srdce je pusté, a ona tak nezná své vlastní já ani Svrchovaný Brahman, Paramātmu a Osobnost Božství. Nemá proto žádnou naději, že dosáhne dokonalosti života.

Verš

sadṛśaṁ ceṣṭate svasyāḥ
prakṛter jñānavān api
prakṛtiṁ yānti bhūtāni
nigrahaḥ kiṁ kariṣyati

Synonyma

sadṛśam — podle; ceṣṭate — snaží se; svasyāḥ — svými vlastními; prakṛteḥ — kvality přírody; jñāna-vān — učený; api — ačkoliv; prakṛtim — povaha; yānti — podrobují se; bhūtāni — všechny živé bytosti; nigrahaḥ — potlačování; kim — co; kariṣyati — zmůže.

Překlad

Dokonce i člověk oplývající poznáním jedná podle své povahy, neboť každý se řídí povahou, kterou získal ze tří kvalit. Co zmůže potlačování?

Význam

Nikdo se nemůže zbavit vlivu kvalit hmotné přírody, dokud nesetrvává na transcendentální úrovni vědomí Kṛṣṇy. Ve čtrnáctém verši sedmé kapitoly to potvrzuje samotný Pán. Ani ten největší světský vzdělanec se tedy nemůže vysvobodit ze zajetí māyi pomocí pouhého teoretického poznání neboli odlišení duše od těla. Je mnoho takzvaných spiritualistů, kteří se navenek staví jako pokročilí v transcendentální vědě, ale uvnitř či ve svém osobním životě jsou zcela pod vlivem určitých kvalit přírody, jež nejsou schopni překonat. Akademicky může být člověk vysoce vzdělaný, ale následkem dlouhotrvajícího styku s hmotnou přírodou je spoután. Vědomí Kṛṣṇy pomáhá živé bytosti uniknout z hmotného zajetí, i když koná své předepsané povinnosti týkající se hmotného života. Nikdo by se proto neměl zříkat svých pracovních povinností, aniž by si byl plně vědom Kṛṣṇy. Člověk by neměl znenadání zanechat plnění předepsaných povinností a nepřirozeně ze sebe dělat yogīna či transcendentalistu. Je lépe setrvat ve svém nynějším postavení a snažit se dosáhnout vědomí Kṛṣṇy pod vedením vyšší autority. Tak se lze vysvobodit ze zajetí Kṛṣṇovy māyi.

Verš

indriyasyendriyasyārthe
rāga-dveṣau vyavasthitau
tayor na vaśam āgacchet
tau hy asya paripanthinau

Synonyma

indriyasya — smyslů; indriyasya arthe — vůči smyslovým objektům; rāga — připoutanost; dveṣau — rovněž odpor; vyavasthitau — podléhající usměrňujícím pravidlům; tayoḥ — jich; na — nikdy; vaśam — kontrola; āgacchet — osoba má přijít; tau — ty; hi — jistě; asya — její; paripanthinau — překážky.

Překlad

Jsou dány zásady pro usměrnění připoutanosti a odporu smyslů ke smyslovým objektům. Nikdo by neměl takové připoutanosti a odporu podlehnout, protože jsou překážkami na cestě seberealizace.

Význam

Ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, mají přirozenou nechuť oddávat se hmotnému uspokojování smyslů. Osoby, kterým se však tohoto vědomí nedostává, by se měli řídit pravidly a usměrněními zjevených písem. Neomezený smyslový požitek je příčinou zajetí v hmotném světě, ale ten, kdo dodržuje pravidla zjevených písem, nepodléhá svodu smyslových objektů. Například požitek ze sexu je nutným požadavkem podmíněné duše a je dovolený po uzavření manželského svazku. Písma zakazují mít sexuální poměr s jinou ženou než se svou manželkou. Na všechny ostatní ženy se má hledět jako na svou matku. I přes tyto příkazy však muž tíhne k sexuálnímu poměru s jinými ženami. Tyto sklony je třeba potlačit; jinak se stanou překážkami na cestě seberealizace. Dokud má člověk hmotné tělo, je dovoleno uspokojovat jeho hmotné požadavky, ale musí se přitom zachovávat daná pravidla. Přesto bychom se neměli na tyto úlevy spoléhat. Tato pravidla musí lidé dodržovat, aniž by na nich ulpívali, protože i usměrněné uspokojování smyslů je může přivést na scestí — stejně jako hrozí nehoda i na královských cestách. I když mohou být velice dobře udržované, ani u té nejbezpečnější nemůže nikdo zaručit, že se tam není třeba obávat žádného nebezpečí. Následkem styku s hmotou je vědomí smyslového požitku běžné již velice dlouhou dobu. Proto i při usměrněném uspokojování smyslů stále hrozí poklesnutí; je tedy třeba se všemi prostředky vyvarovat i jakékoliv připoutanosti k usměrněnému smyslovému požitku. Připoutanost k jednání s vědomím Kṛṣṇy neboli neustálé láskyplné sloužení Kṛṣṇovi však odpoutává od všech smyslových činností. Nikdo by se tedy neměl snažit být odpoutaný od jednání s vědomím Kṛṣṇy, v žádném období života. Účelem odpoutání se od jakékoliv příchylnosti k smyslovému požitku je spočinout nakonec na úrovni vědomí Kṛṣṇy.

Verš

śreyān sva-dharmo viguṇaḥ
para-dharmāt sv-anuṣṭhitāt
sva-dharme nidhanaṁ śreyaḥ
para-dharmo bhayāvahaḥ

Synonyma

śreyān — mnohem lepší; sva-dharmaḥ — své předepsané povinnosti; viguṇaḥ — i když nedokonalé; para-dharmāt — než povinnosti jiných; su-anuṣṭhitāt — dokonale konané; sva-dharme — při svých předepsaných povinnostech; nidhanam — záhuba; śreyaḥ — lepší; para-dharmaḥ — povinnosti předepsané jiným; bhaya-āvahaḥ — nebezpečné.

Překlad

Je mnohem lepší konat své předepsané povinnosti, byť i nedokonale, než povinnosti druhého dokonale. Lépe je dočkat se záhuby při plnění vlastní povinnosti než se zaměstnat plněním povinností někoho jiného, neboť kráčet cestou jiných je nebezpečné.

Význam

Člověk nemá plnit povinnosti druhých, ale konat vlastní předepsané povinnosti s úplným vědomím Kṛṣṇy. Na hmotné úrovni jsou to povinnosti stanovené podle psychofyzického charakteru dané osoby, pod vlivem kvalit hmotné přírody. A duchovní povinnosti jsou to, co nařizuje duchovní učitel v zájmu transcendentální služby Kṛṣṇovi. Každý jednotlivec se má raději až do smrti držet svých předepsaných povinností, ať hmotných či duchovních, než aby napodoboval plnění povinností někoho jiného. Povinnosti na duchovní a na hmotné úrovni se sice mohou lišit, ale zásada řídit se zplnomocněným vedením je pro konatele prospěšná v obou případech. Když je člověk pod vlivem kvalit hmotné přírody, měl by následovat pravidla předepsaná pro jeho danou situaci a nenapodobovat druhé. Například brāhmaṇa, který zásadně projevuje kvalitu dobra, je nenásilný, zatímco kṣatriya, který je pod vlivem kvality vášně, násilí může používat. Pro kṣatriyu je tedy lepší dočkat se záhuby při dodržování principů násilí než napodobovat brāhmaṇu, který se řídí zásadami nenásilí. Každý musí provést očistu svého srdce postupně, nikoliv unáhleně. Když však někdo překonává kvality hmotné přírody a setrvává na úrovni, kdy si je plně vědom Kṛṣṇy, může pod vedením pravého duchovního učitele dělat cokoliv. V tomto dokonalém stavu úplného vědomí Kṛṣṇy může kṣatriya jednat jako brāhmaṇa a brāhmaṇa jako kṣatriya. Na transcendentální úrovni rozdíly hmotného světa neplatí. Mudrc Viśvāmitra byl původně kṣatriya, ale později jednal jako brāhmaṇa, a Paraśurāma byl brāhmaṇa, který později jednal jako kṣatriya. Mohli tak jednat, jelikož byli v transcendentálním postavení — dokud je však člověk na hmotné úrovni, musí konat své povinnosti podle kvalit hmotné přírody a zároveň má dobře znát vědomí Kṛṣṇy.

Verš

arjuna uvāca
atha kena prayukto ’yaṁ
pāpaṁ carati pūruṣaḥ
anicchann api vārṣṇeya
balād iva niyojitaḥ

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; atha — potom; kena — čím; prayuktaḥ — hnaný; ayam — ten; pāpam — hříchy; carati — páchá; pūruṣaḥ — člověk; anicchan — aniž by chtěl; api — ačkoliv; vārṣṇeya — ó potomku Vṛṣṇiho; balāt — silou; iva — jako by; niyojitaḥ — pobízený.

Překlad

Arjuna řekl: Ó potomku Vṛṣṇiho, co člověka žene k tomu, aby páchal hříšné činy — dokonce aniž sám chce — jako by k tomu byl nucen silou?

Význam

Živá bytost jakožto nedílná část Nejvyššího je původně duchovní a čistá, prostá jakéhokoliv hmotného znečištění. Svou povahou tedy nepodléhá hříchům hmotného světa. Když je však ve styku s hmotnou přírodou, dopouští se bez váhání mnoha hříšných činů, a někdy dokonce i proti své vůli. Arjunova otázka položená Kṛṣṇovi, týkající se zvrácené povahy živých bytostí, je proto aktuální. Živá bytost někdy ani nechce jednat hříšně, a přesto je k tomu donucena. K hříšnému jednání však člověka nedohání Nadduše v srdci — má to jinou příčinu. To Pán vysvětlí v dalším verši.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
kāma eṣa krodha eṣa
rajo-guṇa-samudbhavaḥ
mahāśano mahā-pāpmā
viddhy enam iha vairiṇam

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kāmaḥ — chtíč; eṣaḥ — toto; krodhaḥ — hněv; eṣaḥ — toto; rajaḥ-guṇa — kvalita vášně; samudbhavaḥ — zrozený z; mahā-aśanaḥ — všepohlcující; mahā-pāpmā — velice hříšný; viddhi — věz; enam — toto; iha — v hmotném světě; vairiṇam — největší nepřítel.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Je to jen chtíč, Arjuno, který se rodí ze styku s hmotnou kvalitou vášně a později se mění v hněv a který je v tomto světě všepohlcujícím hříšným nepřítelem.

Význam

Jakmile živá bytost přijde do styku s hmotným stvořením, její věčná láska ke Kṛṣṇovi se působením kvality vášně změní v chtíč. Jinými slovy — z lásky k Bohu se stává chtíč, stejně jako se mléko ve styku s kyselým tamarindem mění v jogurt. Když chtíč není uspokojen, mění se v hněv, hněv se mění v iluzi a iluze způsobuje pokračování hmotného života. Proto je chtíč největším nepřítelem živé bytosti. Právě on čistou živou bytost nutí, aby zůstala zajatcem v hmotném světě. Hněv je projevem kvality nevědomosti — tyto kvality hmotné přírody se projevují jako hněv a další důsledky. Pokud je tedy kvalita vášně namísto úpadku do kvality nevědomosti povznesena životem a jednáním podle stanoveného způsobu do kvality dobra, živá bytost může vyvinout duchovní připoutanost a tak být zachráněna před úpadkem pocházejícím z hněvu.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se expandoval do mnoha bytostí, aby zvětšil svou věčně rostoucí duchovní blaženost. Živé bytosti jsou nedílnými částmi této duchovní blaženosti — mají částečnou nezávislost, ale když jí zneužijí a jejich služebnický postoj se změní v náchylnost ke smyslovému požitku, dostanou se do vlivu chtíče. Hmotný svět Pán tvoří proto, aby podmíněným duším umožnil splnit jejich chtivé touhy, a když jsou po dlouhé době strávené smyslnými činnostmi zcela rozčarovány, začnou se dotazovat na své skutečné postavení.

Tento dotaz je začátkem Vedānta-sūter, ve kterých je řečeno: athāto brahma-jijñāsā — je třeba zkoumat Nejvyššího. Nejvyšší je ve Śrīmad-Bhāgavatamu popisován slovy janmādy asya yato 'nvayād itarataś ca, původem všeho je Nejvyšší Brahman. Chtíč má tedy svůj původ také v Nejvyšším, a je-li přeměněn v lásku k Nejvyššímu neboli ve vědomí Kṛṣṇy — v zasvěcení všech tužeb zájmu Kṛṣṇy — lze ho tak i s hněvem zduchovnit. Hanumān, pověstný služebník Śrī Rāmy, projevil svůj hněv zapálením Rāvaṇova zlatého města, ale právě tím se z něho stal největší oddaný Pána. Zde v Bhagavad-gītě zase Pán Kṛṣṇa nabádá Arjunu, aby použil svůj hněv proti nepřátelům a tak Pána uspokojil. Pokud jsou tedy chtíč a hněv zaměstnány na úrovni vědomí Kṛṣṇy, nestávají se našimi nepřáteli, ale naopak přáteli.

Verš

dhūmenāvriyate vahnir
yathādarśo malena ca
yatholbenāvṛto garbhas
tathā tenedam āvṛtam

Synonyma

dhūmena — kouřem; āvriyate — je zahalen; vahniḥ — oheň; yathā — stejně jako; ādarśaḥ — zrcadlo; malena — prachem; ca — také; yathā — stejně jako; ulbena — lůnem; āvṛtaḥ — je zakryt; garbhaḥ — zárodek; tathā — tak; tena — oním chtíčem; idam — tato; āvṛtam — pokrytá.

Překlad

Tak jako je oheň zahalen kouřem, zrcadlo pokryto prachem či zárodek zakryt lůnem, živou bytost pokrývají různé stupně tohoto chtíče.

Význam

Čisté vědomí živé bytosti zahalují tři stupně pokryvu, který není ničím jiným než chtíčem v různých projevech — jako kouř nad ohněm, prach na zrcadle a lůno kolem embrya. Když je chtíč přirovnán ke kouři, znamená to, že oheň živé jiskry lze slabě vnímat. Jinými slovy, pokud živá bytost nepatrně projevuje své vědomí Kṛṣṇy, může být přirovnána k ohni zahalenému kouřem. Tam, kde je kouř, musí být i oheň, ale zpočátku není viditelně projeven. Tato úroveň je jako počátek vědomí Kṛṣṇy. Prach na zrcadle poukazuje na čištění zrcadla mysli různými duchovními metodami, z nichž nejlepší je zpívání svatých jmen Pána. Zárodek zakrytý lůnem je analogie znázorňující bezmocné postavení, dítě v lůně je tak bezmocné, že se nemůže ani hýbat. Tuto úroveň života je možné přirovnat k situaci stromů. Stromy jsou také živé bytosti, které však byly uvedeny do těchto životních podmínek, protože projevily tak vysoký stupeň chtíče, že nyní nemají téměř žádné vědomí. Zrcadlo pokryté prachem se přirovnává k ptákům a zvířatům a oheň zahalený kouřem k lidské bytosti. V lidské podobě může živá bytost oživit nepatrné vědomí Kṛṣṇy a s dalším pokrokem roznítit oheň duchovního života. Když se člověk opatrně postará o kouř, mohou vyšlehnout plameny. Lidská forma života je tedy pro živou bytost příležitostí uniknout ze zapletení, kterým se vyznačuje hmotná existence. Umožňuje rozvíjením vědomí Kṛṣṇy pod schopným vedením přemoci nepřítele zvaného chtíč.

Verš

āvṛtaṁ jñānam etena
jñānino nitya-vairiṇā
kāma-rūpeṇa kaunteya
duṣpūreṇānalena ca

Synonyma

āvṛtam — zahalené; jñānam — čisté vědomí; etena — tímto; jñāninaḥ — znalce; nitya-vairiṇā — věčným nepřítelem; kāma-rūpeṇa — v podobě chtíče; kaunteya — ó synu Kuntī; duṣpūreṇa — který nelze nikdy ukojit; analena — ohněm; ca — také.

Překlad

Tak je čisté vědomí znalé živé bytosti zahalené jejím věčným nepřítelem v podobě chtíče, který není nikdy ukojen a spaluje jako oheň.

Význam

V Manu-smṛti je řečeno, že chtíč nelze ukojit žádným množstvím smyslového požitku, stejně jako oheň se nikdy neuhasí neustálým přidáváním paliva. V hmotném světě je středem všech činností sex, a proto se tento svět nazývá maithunya-āgāra, pouta v podobě pohlavního života. V obyčejném vězení jsou zločinci drženi za mřížemi — a zločinci, kteří porušují zákony Pána, jsou spoutáni pohlavním životem. Rozvoj hmotné civilizace zakládající se na uspokojování smyslů znamená prodlužování hmotné existence živé bytosti. Chtíč je tedy symbolem nevědomosti, který živou bytost drží v hmotném světě. Ten, kdo si užívá smyslového požitku, při tom možná prožívá nějaký pocit štěstí, ale ve skutečnosti je tento takzvaný pocit štěstí jeho budoucím osudným nepřítelem.

Verš

indriyāṇi mano buddhir
asyādhiṣṭhānam ucyate
etair vimohayaty eṣa
jñānam āvṛtya dehinam

Synonyma

indriyāṇi — smysly; manaḥ — mysl; buddhiḥ — inteligence; asya — tohoto chtíče; adhiṣṭhānam — sídlo; ucyate — nazývá se; etaiḥ — těmito všemi; vimohayati — zmate; eṣaḥ — tento chtíč; jñānam — poznání; āvṛtya — zahalující; dehinam — vtělené bytosti.

Překlad

Sídly tohoto chtíče jsou smysly, mysl a inteligence. Skrze ně chtíč zahalí skutečné poznání živé bytosti a zmate ji.

Význam

Nepřítel se zmocnil různých strategických míst v těle podmíněné duše. Pán Kṛṣṇa na ně poukazuje, aby ten, kdo chce nepřítele porazit, také věděl, kde ho najde. Mysl je ústředím všech činností smyslů; proto když slyšíme o smyslových objektech, mysl se obvykle stává zdrojem všemožných představ o smyslovém požitku — a výsledkem je, že se mysl a smysly stávají útočištěm chtíče. Hlavním sídlem těchto chtivých sklonů se potom stane inteligence, která bezprostředně sousedí s duší. Chtivá inteligence ovlivňuje duši, aby si osvojila falešné ego a ztotožňovala se s hmotou, a tedy i s myslí a smysly. Duše přivykne požitkům, které skýtají hmotné smysly, a mylně to považuje za pravé štěstí. Její nesprávné chápání vlastní totožnosti je velice pěkně vyloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.84.13):

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

“Člověk, který ztotožňuje své vlastní já s tělem tvořeným třemi prvky, který pokládá produkty těla za své příbuzné a rodnou zemi za hodnou uctívání a který se jde na poutní místo pouze vykoupat, namísto toho, aby se tam raději setkal s lidmi, kteří oplývají transcendentálním poznáním, je na stejné úrovni jako kráva nebo osel.”

Verš

tasmāt tvam indriyāṇy ādau
niyamya bharatarṣabha
pāpmānaṁ prajahi hy enaṁ
jñāna-vijñāna-nāśanam

Synonyma

tasmāt — proto; tvam — ty; indriyāṇi — smysly; ādau — na počátku; niyamya — ovládnutím; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z Bharatových potomků; pāpmānam — velký symbol hříchu; prajahi — vypořádej se s; hi — jistě; enam — tento; jñāna — poznání; vijñāna — a vědeckého poznání čisté duše; nāśanam — hubitele.

Překlad

Ó Arjuno, nejlepší z Bharatovců, proto se na samém začátku vypořádej s tímto velkým symbolem hříchu (chtíčem) tak, že ovládneš smysly. Tím zdolej tohoto hubitele poznání a seberealizace.

Význam

Pán poradil Arjunovi, aby hned od počátku ovládl smysly a mohl tak potlačit největšího hříšného nepřítele, chtíč, který ničí nutkání věnovat se seberealizaci i specifické poznání o vlastním já. Jñāna poukazuje na poznání o vlastním já v protikladu k tomu, co není skutečným já, neboli poznání, že duše je něco jiného než tělo. Vijñāna je specifické poznání přirozeného postavení duše a jejího vztahu k Nejvyšší Duši. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.9.31) je to vysvětleno takto:

jñānaṁ parama-guhyaṁ me
yad vijñāna-samanvitam
sa-rahasyaṁ tad-aṅgaṁ ca
gṛhāṇa gaditaṁ mayā

“Poznání vlastního já a Nejvyššího Já je velice důvěrné a tajemné, ale jak tohoto poznání, tak jeho specifické realizace je možné nabýt, pokud je i s jejich různými aspekty vysvětluje samotný Pán.” Bhagavad-gītā nám dává toto obecné a konkrétní poznání vlastního já. Živé bytosti jsou nedílnými částmi Pána, a proto Mu mají sloužit. Takové vědomí se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Člověk ho musí od samého začátku života poznávat, a tak si může začít být Kṛṣṇy plně vědom a jednat tomu odpovídajícím způsobem.

Chtíč je pouze zvráceným odrazem lásky k Bohu, která je pro každou živou bytost přirozená. Pokud jsou ale všichni od samého začátku učeni o vědomí Kṛṣṇy, tato přirozená láska k Bohu se v chtíč nemůže zvrhnout. Když láska k Bohu klesne na úroveň chtíče, je velice obtížné vrátit se do normálního stavu. Nicméně vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že i ten, kdo ho začne rozvíjet pozdě, se může dodržováním usměrňujících zásad oddané služby dostat na úroveň, kdy bude Boha milovat. Člověk tedy může v kterémkoliv období života — neboli od okamžiku, kdy pochopí, jak je to důležité — začít ovládat smysly vědom si Kṛṣṇy, v oddané službě Pánu, a změnit chtíč v lásku k Bohu, která představuje nejvyšší dokonalost lidského života.

Verš

indriyāṇi parāṇy āhur
indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ
manasas tu parā buddhir
yo buddheḥ paratas tu saḥ

Synonyma

indriyāṇi — smysly; parāṇi — vyšší; āhuḥ — je řečeno; indriyebhyaḥ — více než smysly; param — vyšší; manaḥ — mysl; manasaḥ — více než mysl; tu — také; parā — vyšší; buddhiḥ — inteligence; yaḥ — kdo; buddheḥ — více než inteligence; parataḥ — vyšší; tu — ale; saḥ — ona (duše).

Překlad

Činné smysly jsou nadřazeny neživé hmotě a výše než smysly je mysl. Inteligence stojí ještě výše než mysl, a ona (duše) převyšuje dokonce i inteligenci.

Význam

Smysly slouží jako různé “ventily” pro činnosti chtíče. Chtíč je nahromaděn v těle, ale dostává volný průchod skrze smysly. Proto jsou smysly nadřazeny tělu jako celku. Tyto “ventily” nejsou používány při vyšším vědomí neboli vědomí Kṛṣṇy. Na úrovni vědomí Kṛṣṇy přichází duše přímo do styku s Nejvyšší Osobností Božství; proto hierarchie funkcí těla, jak je zde popsána, končí u Nejvyšší Duše. Činnost těla znamená aktivitu smyslů, a zastavení aktivity smyslů značí ukončení všech činností těla. Mysl je však činná, a proto bude jednat i tehdy, když je tělo v klidu — jako je tomu při snění. Nad myslí ovšem stojí rozhodování inteligence a nad inteligencí samotná duše. Pokud tedy duše jedná přímo ve styku s Nejvyšším, budou inteligence, mysl i smysly, které jsou jí všechny podřízené, automaticky jednat podle toho. V Kaṭha Upaniṣadě je podobná pasáž, ve které stojí, že objekty smyslového požitku jsou nadřazeny smyslům a mysl je nadřazena smyslovým objektům. Je-li tedy mysl přímo zaměstnána neustálou službou Pánu, pak není možné, aby smysly byly zaměstnané nějak jinak. Tento způsob myšlení byl již vyložen. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate — pokud se mysl věnuje transcendentální službě Pánu, nemůže se věnovat uspokojování podřadných sklonů. V Kaṭha Upaniṣadě je duše popisována jako mahān, velká. Duše je tedy nad vším — nad smyslovými objekty, smysly, myslí a inteligencí. Přímo poznat věčné, přirozené postavení duše je proto tím nejlepším řešením.

Pomocí inteligence je třeba nalézt přirozené postavení duše a poté neustále zaměstnávat mysl na úrovni vědomí Kṛṣṇy. To vyřeší vše. Začátečníkům v duchovním životě se obvykle radí, aby se vyhnuli smyslovým objektům. Kromě toho však musí všichni posílit mysl používáním inteligence. Pokud pomocí inteligence zaměstnávají svou mysl na úrovni vědomí Kṛṣṇy, úplným odevzdáním se Nejvyšší Osobnosti Božství, mysl to posílí, a přestože jsou smysly mocné jako hadi, nebudou pak o nic nebezpečnější než hadi s vylámanými jedovými zuby. Není-li však duše posílena stykem s Kṛṣṇou na úrovni vědomí Kṛṣṇy, pak — i když je pánem inteligence, mysli i smyslů — hrozí následkem rozrušené mysli neustálé nebezpečí poklesnutí.

Verš

evaṁ buddheḥ paraṁ buddhvā
saṁstabhyātmānam ātmanā
jahi śatruṁ mahā-bāho
kāma-rūpaṁ durāsadam

Synonyma

evam — takto; buddheḥ — inteligenci; param — v nadřazeném postavení; buddhvā — znající; saṁstabhya — ustálením; ātmānam — mysli; ātmanā — pomocí uvážené inteligence; jahi — přemož; śatrum — nepřítele; mahā-bāho — ó muži mocných paží; kāma-rūpam — v podobě chtíče; durāsadam — hrozivého.

Překlad

Ó Arjuno, bojovníku mocných paží! Ten, kdo takto ví, že je v nadřazeném postavení vůči hmotným smyslům, mysli a inteligenci, by měl uklidnit mysl uváženou duchovní inteligencí (rozvinout vědomí Kṛṣṇy), a tak — duchovní silou — přemoci tohoto neukojitelného nepřítele, který se nazývá chtíč.

Význam

Třetí kapitola Bhagavad-gīty nás dovádí k vědomí Kṛṣṇy poznáním, že jsme věčnými služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství, kteří za konečný cíl nepovažují neosobní prázdnotu. V hmotném životě je každý ovlivněn tíhnutím k chtíči a touze ovládat zdroje hmotné přírody. Touha panovat a uspokojovat smysly je největším nepřítelem podmíněné duše. Silou vědomí Kṛṣṇy je však možné ovládnout hmotné smysly, mysl a inteligenci. Člověk se nemusí náhle zříci práce a předepsaných povinností; postupným rozvíjením vědomí Kṛṣṇy — pomocí ustálené inteligence, zaměřené na vlastní čistou totožnost — může setrvat v transcendentálním postavení, kdy ho hmotné smysly a mysl neovlivní. To je souhrn této kapitoly. Filozofické spekulování a nepřirozené pokusy ovládnout smysly takzvaným cvičením jógových pozic nemohou v nezralém stavu hmotného žití nikdy pomoci přiblížit se k duchovnímu životu. Je nutné se pod správným vedením učit rozvíjet vědomí Kṛṣṇy pomocí vyšší inteligence.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke třetí kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o karma-yoze neboli konání vlastních předepsaných povinností s vědomím Kṛṣṇy.