TEXT 31

VERŠ 31

Verš

sva-dharmam api cāvekṣya
na vikampitum arhasi
dharmyād dhi yuddhāc chreyo ’nyat
kṣatriyasya na vidyate

Synonyma

sva-dharmam — vlastní náboženské zásady; api — také; ca — vskutku; avekṣya — beroucí v úvahu; na — nikdy; vikampitum — váhat; arhasi — měl bys; dharmyāt — pro náboženské zásady; hi — jistě; yuddhāt — než boj; śreyaḥ — lepší zaměstnání; anyat — jakékoliv jiné; kṣatriyasya — pro kṣatriyu; na — ne; vidyate — existuje.

sva-dharmam — vlastné náboženské zásady; api — tiež; ca — skutočne; avekṣya — po zvážení; na — nikdy; vikampitum — váhať; arhasi — hodí sa; dharmyāt — z náboženských zásad; hi — skutočne; yuddhāt — bojovať; śreyaḥ — lepšie zamestnanie; anyat — hocičo iné; kṣatriyasya — pre kṣatriyov; na — nie; vidyate — jestvuje.

Překlad

Když uvážíš svou kšatrijskou povinnost, měl bys vědět, že pro tebe neexistuje lepší zaměstnání než boj motivovaný náboženskými zásadami; proto nemusíš váhat.

Po zvážení svojej kṣatriyskej povinnosti by si mal vedieť, že niet pre teba nič lepšieho, než bojovať podľa náboženských zásad; preto nemáš dôvod váhať.

Význam

Druhá ze čtyř společenských tříd, která zajišťuje dobrou státosprávu, se nazývá kṣatriya. Kṣat znamená ublížení a kṣatriya je ten, kdo chrání před ublížením (trāyate znamená chránit). Kṣatriyové se učí zabíjet v lese. Dříve bývalo zvykem, že kṣatriya šel do lesa a s mečem se postavil tygrovi. Když ho zabil, zvíře čekala královská kremace. Tento zvyk dodnes zachovávají kšatrijští králové v Jaipuru. Kṣatriyové se učí vyzývat na souboj a zabíjet, protože násilí motivované náboženskými zásadami je někdy nezbytné. Náhle přijmout sannyās, stav odříkání, se jim proto nikdy nedoporučuje. Nenásilí může být v politice diplomatickým krokem, ale nikdy není zásadou. V náboženských zákonících je uvedeno:

Členovia druhej zo štyroch spoločenských tried majú na starosti vedenie štátu a ochranu všetkých obyvateľov krajiny. Volajú sa kṣatriyovia. Kṣat znamená „bolesti“ a trāyate znamená „chrániť“. Takže kṣatriya je ten, kto ochraňuje pred bolesťou. Kedysi sa kṣatriyovia cvičili v zabíjaní v lese; ozbrojení iba mečom bojovali s tigrom. Zabitému tigrovi potom poskytovali kráľovskú kremáciu. Tento zvyk dodržiavajú kṣatriyovia v Jaipure až dodnes. Kṣatriyovia sa učia byť majstrovskými bojovníkmi, lebo násilie je niekedy nevyhnutné pre ochranu náboženských zásad. Pre kṣatriyu sa nehodí, aby priamo prijal sannyāsu alebo stav odriekania. Politické nenásilie môže byť oprávnené, nesmie sa však stať zásadou. V náboženských zákonníkoch sa uvádza:

āhaveṣu mitho ’nyonyaṁ
jighāṁsanto mahī-kṣitaḥ
yuddhamānāḥ paraṁ śaktyā
svargaṁ yānty aparāṅ-mukhāḥ

yajñeṣu paśavo brahman
hanyante satataṁ dvijaiḥ
saṁskṛtāḥ kila mantraiś ca
te ’pi svargam avāpnuvan

“Král či kṣatriya, který se na bitevním poli utkává s jiným, zlovolným králem, je způsobilý dosáhnout po smrti nebeských planet, stejně jako jich dosahují brāhmaṇové obětováním zvířat v obětním ohni.” Zabití na bojišti, které je motivované náboženskými zásadami, a zabití zvířat v obětním ohni tedy rozhodně nejsou považovány za násilné činy, protože jejich náboženská stránka přinese prospěch všem. Obětované zvíře dostane okamžitě lidské tělo, aniž by muselo procházet postupnou evolucí z jedné životní formy do druhé, a kṣatriyové zabití na bojišti dosáhnou nebeských planet stejně jako brāhmaṇové, kteří jich dosahují konáním obětí.

„Tak, ako sa brāhman môže obetovaním zvierat v obetnom ohni povzniesť na nebeské planéty, tak aj kráľ alebo kṣatriya môže dosiahnuť nebeské planéty, keď bojuje proti závistlivému nepriateľovi.“ Zabíjanie nepriateľov na bojisku a zabíjanie zvierat v obetnom ohni sa nemá považovať za násilné činy, ak sú vykonávané podľa náboženských zásad, lebo to prináša všetkým úžitok. Obetované zviera hneď dostane ľudské telo a nemusí transmigrovať z jedného životného druhu do druhého. Brāhmani vďaka týmto obetiam dosiahnu nebeské planéty, rovnako ako kṣatriyovia, ktorých zabijú v boji.

Jsou dva druhy sva-dharmy neboli příslušných povinností. Dokud člověk není osvobozený, musí v souladu s náboženskými zásadami konat povinnosti odpovídající jeho tělu, aby k osvobození dospěl. A když ho dosáhne, jeho sva-dharma — vlastní povinnost — se stává duchovní; není na úrovni hmotného tělesného pojetí. Na úrovni tělesného pojetí života mají brāhmaṇové a kṣatriyové své příslušné povinnosti, kterým se nemohou vyhnout. Ve čtvrté kapitole bude vyloženo, že sva-dharmu určuje Pán. Na tělesné úrovni se sva-dharma nazývá varṇāśrama-dharma, prostředek napomáhající duchovnímu porozumění. U varṇāśrama-dharmy—povinností odpovídajících tomu, jaké kvality přírody jsou spojené s daným tělem — začíná lidská civilizace. Konat svou příslušnou povinnost v každé oblasti jednání, v souladu s pokyny vyšších autorit, vede k dosažení vyšší úrovně života.

Človek má dva druhy osobitných povinností (sva-dharma). Aby sa mohol vyslobodiť zo svojho podmieneného stavu, musí si podľa náboženských zásad plniť povinnosti, ktoré súvisia s telom, ktoré mu bolo pridelené. Keď dosiahne oslobodenie, získa jeho sva-dharma duchovný charakter a už nie je viac na úrovni hmotného telesného poňatia. V telesnom chápaní života majú brāhmani a kṣatriyovia osobitné povinnosti, ktorým sa nedá vyhnúť. Rozdelenie povinností podľa povahy a sklonov človeka je stanovené Pánom a bližšie je opísané v štvrtej kapitole. Na telesnej úrovni sa sva-dharma nazýva varṇāśrama-dharmaalebo pomocný prostriedok k dosiahnutiu duchovného poznania. Ľudská civilizácia sa začína zavedením varṇāśrama-dharmy, v štádiu osobitných povinností, ktoré boli človeku určené podľa kvality jeho hmotného tela. Plnením si povinností podľa pokynov vyšších autorít sa človek povyšuje na vyššiu životnú úroveň.