Skip to main content

TEXT 31

TEXT 31

Verš

Текст

sva-dharmam api cāvekṣya
na vikampitum arhasi
dharmyād dhi yuddhāc chreyo ’nyat
kṣatriyasya na vidyate
сва-дгармам апі ча̄векшйа
на вікампітум архасі
дгармйа̄д дгі йуддга̄ч чгрейо ’нйат
кшатрійасйа на відйате

Synonyma

Послівний переклад

sva-dharmam — vlastní náboženské zásady; api — také; ca — vskutku; avekṣya — beroucí v úvahu; na — nikdy; vikampitum — váhat; arhasi — měl bys; dharmyāt — pro náboženské zásady; hi — jistě; yuddhāt — než boj; śreyaḥ — lepší zaměstnání; anyat — jakékoliv jiné; kṣatriyasya — pro kṣatriyu; na — ne; vidyate — existuje.

сва-дгармам—свої релігійні принципи; апі—неодмінно; ча—токож; авекшйа—вважаючи; на—ніколи; вікампітум—вагатися; архасі— ти мусиш; дгармйа̄т — для релігійних принципів; хі — насправді; йуддга̄т—ніж битва; ш́рейах̣—найкраще заняття; анйат—будь- що інше; кшатрійасйакшатрійі; на—не; відйате—існує.

Překlad

Переклад

Když uvážíš svou kšatrijskou povinnost, měl bys vědět, že pro tebe neexistuje lepší zaměstnání než boj motivovaný náboženskými zásadami; proto nemusíš váhat.

Щодо твого обов’язку кшатрійі, то знай: для тебе немає нічого кращого, ніж битись в ім’я релігійних засад. Тому не треба вагатись.

Význam

Коментар

Druhá ze čtyř společenských tříd, která zajišťuje dobrou státosprávu, se nazývá kṣatriya. Kṣat znamená ublížení a kṣatriya je ten, kdo chrání před ublížením (trāyate znamená chránit). Kṣatriyové se učí zabíjet v lese. Dříve bývalo zvykem, že kṣatriya šel do lesa a s mečem se postavil tygrovi. Když ho zabil, zvíře čekala královská kremace. Tento zvyk dodnes zachovávají kšatrijští králové v Jaipuru. Kṣatriyové se učí vyzývat na souboj a zabíjet, protože násilí motivované náboženskými zásadami je někdy nezbytné. Náhle přijmout sannyās, stav odříkání, se jim proto nikdy nedoporučuje. Nenásilí může být v politice diplomatickým krokem, ale nikdy není zásadou. V náboženských zákonících je uvedeno:

Згідно з ведичним соціальним розподілом, тих, що належать до класу правителів, називають кшатрійі. Кшат означає «завдавати болю, шкодити». Того, хто захищає від цього, називають кшатрійа (тра̄йате — «захищати»). Кшатрійа проходить бойову підготовку звичайно так: іде в ліс, викликає на бій тигра і, озброєний мечем, сам на сам вступає з ним у бій. Коли тигра вбито, йому влаштовують царський обряд спалення. Царі-кшатрійі Джайпура дотримуються такого звичаю ще й досі. Під час спеціальної підготовки кшатрійі навчаються викликати супротивника на бій та вбивати його, адже насильство іноді необхідне для захисту релігійних засад. Призначення кшатрійів полягає не в тому, щоб приймати саннйа̄су, тобто відречений спосіб життя. Відмова од насильства в політиці може бути корисною для дипломатичних цілей, однак її ніколи не слід підносити до принципу. У релігійному зведенні законів сказано:

āhaveṣu mitho ’nyonyaṁ
jighāṁsanto mahī-kṣitaḥ
yuddhamānāḥ paraṁ śaktyā
svargaṁ yānty aparāṅ-mukhāḥ
а̄хавешу мітго ’нйонйам̇
джіґга̄м̇санто махı̄-кшітах̣
йуддгама̄на̄х̣ парам̇ ш́актйа̄
сварґам̇ йа̄нтй апара̄н̣-мукга̄х̣
yajñeṣu paśavo brahman
hanyante satataṁ dvijaiḥ
saṁskṛtāḥ kila mantraiś ca
te ’pi svargam avāpnuvan
йаджн̃ешу паш́аво брахман̣
ханйанте сататам̇ двіджаіх̣
сам̇скр̣та̄х̣ кіла мантраіш́ ча
те ’пі сварґам ава̄пнуван

“Král či kṣatriya, který se na bitevním poli utkává s jiným, zlovolným králem, je způsobilý dosáhnout po smrti nebeských planet, stejně jako jich dosahují brāhmaṇové obětováním zvířat v obětním ohni.” Zabití na bojišti, které je motivované náboženskými zásadami, a zabití zvířat v obětním ohni tedy rozhodně nejsou považovány za násilné činy, protože jejich náboženská stránka přinese prospěch všem. Obětované zvíře dostane okamžitě lidské tělo, aniž by muselo procházet postupnou evolucí z jedné životní formy do druhé, a kṣatriyové zabití na bojišti dosáhnou nebeských planet stejně jako brāhmaṇové, kteří jich dosahují konáním obětí.

“In the battlefield, a king or kṣatriya, while fighting another king envious of him, is eligible for achieving the heavenly planets after death, as the brāhmaṇas also attain the heavenly planets by sacrificing animals in the sacrificial fire.” Therefore, killing on the battlefield on religious principles and killing animals in the sacrificial fire are not at all considered to be acts of violence, because everyone is benefited by the religious principles involved. The animal sacrificed gets a human life immediately without undergoing the gradual evolutionary process from one form to another, and the kṣatriyas killed on the battlefield also attain the heavenly planets, as do the brāhmaṇas who attain them by offering sacrifice.

Jsou dva druhy sva-dharmy neboli příslušných povinností. Dokud člověk není osvobozený, musí v souladu s náboženskými zásadami konat povinnosti odpovídající jeho tělu, aby k osvobození dospěl. A když ho dosáhne, jeho sva-dharma — vlastní povinnost — se stává duchovní; není na úrovni hmotného tělesného pojetí. Na úrovni tělesného pojetí života mají brāhmaṇové a kṣatriyové své příslušné povinnosti, kterým se nemohou vyhnout. Ve čtvrté kapitole bude vyloženo, že sva-dharmu určuje Pán. Na tělesné úrovni se sva-dharma nazývá varṇāśrama-dharma, prostředek napomáhající duchovnímu porozumění. U varṇāśrama-dharmy—povinností odpovídajících tomu, jaké kvality přírody jsou spojené s daným tělem — začíná lidská civilizace. Konat svou příslušnou povinnost v každé oblasti jednání, v souladu s pokyny vyšších autorit, vede k dosažení vyšší úrovně života.

There are two kinds of sva-dharmas, specific duties. As long as one is not liberated, one has to perform the duties of his particular body in accordance with religious principles in order to achieve liberation. When one is liberated, one’s sva-dharma – specific duty – becomes spiritual and is not in the material bodily concept. In the bodily conception of life there are specific duties for the brāhmaṇas and kṣatriyas respectively, and such duties are unavoidable. Sva-dharma is ordained by the Lord, and this will be clarified in the Fourth Chapter. On the bodily plane sva-dharma is called varṇāśrama-dharma, or man’s steppingstone for spiritual understanding. Human civilization begins from the stage of varṇāśrama-dharma, or specific duties in terms of the specific modes of nature of the body obtained. Discharging one’s specific duty in any field of action in accordance with the orders of higher authorities serves to elevate one to a higher status of life.