Bg. 2.31
Dévanágarí
स्वधर्ममपि चावेक्ष्य न विकम्पितुमर्हसि ।
धर्म्याद्धि युद्धाच्छ्रेयोऽन्यत्क्षत्रियस्य न विद्यते ॥ ३१ ॥
धर्म्याद्धि युद्धाच्छ्रेयोऽन्यत्क्षत्रियस्य न विद्यते ॥ ३१ ॥
Verš
sva-dharmam api cāvekṣya
na vikampitum arhasi
dharmyād dhi yuddhāc chreyo ’nyat
kṣatriyasya na vidyate
na vikampitum arhasi
dharmyād dhi yuddhāc chreyo ’nyat
kṣatriyasya na vidyate
Synonyma
sva-dharmam — své náboženské povinnosti; api — také; ca — vskutku; avekṣya — když vezmeš v úvahu; na — nikdy; vikampitum — váhat; arhasi — měl bys; dharmyāt — pro náboženské zásady; hi — jistě; yuddhāt — než boj; śreyaḥ — lepší zaměstnání; anyat — jakékoliv jiné; kṣatriyasya — prokṣatriyu; na — ne; vidyate — existuje.
Překlad
S ohledem na své kṣatriyské povinnosti bys měl vědět, že nemůžeš dělat nic lepšího než bojovat na základě náboženských zásad; proto nemusíš váhat.
Význam
Členové druhé ze čtyř společenských tříd zajišťují dobrou státosprávu a nazývají se kṣatriyové. Kṣat znamená „ublížení“ a trāyate znamená „chránit“, takže kṣatriya je „ten, kdo chrání před ublížením“. Kṣatriyové se učí zabíjet v lese. Dříve bývalo zvykem, že kṣatriya šel do lesa a s mečem se postavil tygrovi. Když ho zabil, zvíře čekala královská kremace. Tento zvyk dodnes zachovávají kṣatriyští králové v Džajpuru. Kṣatriyové se učí vyzývat k boji a zabíjet, protože násilí pro ochranu náboženských zásad je někdy nezbytné. Proto nemohou kṣatriyové přijmout sannyās neboli stav odříkání. Nenásilí může být v politice diplomatickým krokem, ale nikdy není zásadou. V náboženských zákonících je uvedeno:
āhaveṣu mitho ’nyonyaṁ
jighāṁsanto mahī-kṣitaḥ
yuddhamānāḥ paraṁ śaktyā
svargaṁ yānty aparāṅ-mukhāḥ
jighāṁsanto mahī-kṣitaḥ
yuddhamānāḥ paraṁ śaktyā
svargaṁ yānty aparāṅ-mukhāḥ
yajñeṣu paśavo brahman
hanyante satataṁ dvijaiḥ
saṁskṛtāḥ kila mantraiś ca
te ’pi svargam avāpnuvan
hanyante satataṁ dvijaiḥ
saṁskṛtāḥ kila mantraiś ca
te ’pi svargam avāpnuvan
„Král či kṣatriya, který se na bitevním poli utkává s jiným, nepřátelským králem, je způsobilý dosáhnout po smrti nebeských planet, stejně jako jich dosahují brāhmaṇové obětováním zvířat v obětním ohni.“ Zabití na bojišti na základě náboženských zásad a zabití zvířat v obětním ohni tedy rozhodně nejsou považovány za násilné činy, protože jejich náboženská stránka přinese prospěch všem. Obětované zvíře dostane okamžitě lidské tělo, aniž by muselo procházet postupnou evolucí z jedné podoby do druhé, a kṣatriyové padlí na bojišti dosáhnou nebeských planet stejně jako brāhmaṇové, kteří jich dosahují konáním obětí.
Existují dva druhy sva-dharmy neboli osobních povinností. Dokud člověk není osvobozený, musí v souladu s náboženskými zásadami konat povinnosti odpovídající jeho tělu, aby dosáhl osvobození. A když ho dosáhne, jeho sva-dharma – osobní povinnost – se stává duchovní a přesahuje meze hmotného, tělesného pojetí. Na úrovni tělesného pojetí života mají brāhmaṇové a kṣatriyové své příslušné povinnosti, kterým se nemohou vyhnout. Sva-dharmu určuje Pán, a to bude vyloženo ve čtvrté kapitole. Na tělesné úrovni se sva-dharma nazývá varṇāśrama-dharma, což je systém, který člověka přivádí k duchovnímu porozumění. Začátkem lidské civilizace je varṇāśrama-dharma, jež ukládá každému povinnosti odpovídající tomu, jaké kvality přírody se pojí s tělem, které dostal. Když člověk v jakémkoliv postavení koná svou příslušnou povinnost v souladu s pokyny vyšších autorit, dosáhne tak vyšší úrovně života.