Skip to main content

TEXT 3

TEXT 3

Verš

Texto

sattvānurūpā sarvasya
śraddhā bhavati bhārata
śraddhā-mayo ’yaṁ puruṣo
yo yac-chraddhaḥ sa eva saḥ
sattvānurūpā sarvasya
śraddhā bhavati bhārata
śraddhā-mayo ’yaṁ puruṣo
yo yac-chraddhaḥ sa eva saḥ

Synonyma

Palabra por palabra

sattva-anurūpā — podle existence; sarvasya — každého; śraddhā — víra; bhavati — stává se; bhārata — ó synu Bharaty; śraddhā — víry; mayaḥ — plný; ayam — tento; puruṣaḥ — živý tvor; yaḥ — který; yat — jakou má; śraddhaḥ — víru; saḥ — takto; eva — jistě; saḥ — on.

sattva-anurūpā — de acuerdo con la existencia; sarvasya — de cada cual; śraddhā — fe; bhavati — se vuelve; bhārata — ¡oh, hijo de Bharata!; śraddhā — fe; mayaḥ — llena de; ayam — esto; puruṣaḥ — entidad viviente; yaḥ — que; yat — con lo cual; śraddhaḥ — fe; saḥ — así pues; eva — ciertamente; saḥ — ella.

Překlad

Traducción

Ó synu Bharaty, živá bytost vyvíjí druh víry, který odpovídá její existenci pod vlivem různých kvalit přírody. Je řečeno, že má víru, která odpovídá kvalitám, jež získala.

¡Oh, hijo de Bharata!, según las diversas modalidades de la naturaleza bajo las cuales uno exista, en uno se desarrolla un determinado tipo de fe. Se dice que el ser viviente es de una fe en particular, de acuerdo con las modalidades que haya adquirido.

Význam

Significado

Každý jednotlivec bez výjimky má určitou víru. Ta však podle povahy, kterou získal, patří buď ke kvalitě dobra, vášně nebo nevědomosti. V souladu se svou příslušnou vírou se následně stýká s určitými lidmi. Jak bylo uvedeno v patnácté kapitole, ve skutečnosti je každá živá bytost původně nepatrnou dílčí částí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a tedy transcendentální vůči všem kvalitám hmotné přírody. Když ale na svůj vztah s Nejvyšším Pánem zapomene a přijde do styku s hmotnou přírodou, kde žije podmíněným životem, vytvoří si sdružováním se s jejími různými podobami vlastní postavení. Výsledná umělá víra a existence jsou pak jen hmotné. Živá bytost může být vedena nějakým dojmem či pojetím života, ale původně je nirguṇa, transcendentální. Musí se tedy zbavit nabytého hmotného znečištění, aby mohla obnovit svůj vztah s Nejvyšším Pánem. Toto je jediná cesta zpátky, která je prostá strachu: vědomí Kṛṣṇy. Tomu, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, tato cesta zaručuje dosažení dokonalosti. Pokud se však někdo nedá touto cestou seberealizace, je jisté, že ho bude řídit vliv kvalit přírody.

Todo el mundo, sea quien fuere, tiene un determinado tipo de fe. Pero su fe se considera buena, apasionada o ignorante, de acuerdo con la naturaleza que haya adquirido. Así pues, según su determinado tipo de fe, uno se junta con ciertas personas. Ahora bien, lo cierto es que todo ser viviente, tal como se afirma en el decimoquinto capítulo, es en un principio una parte integral fragmentaria del Señor Supremo. Por lo tanto, en un principio uno es trascendental a todas las modalidades de la naturaleza material. Pero cuando uno olvida su relación con la Suprema Personalidad de Dios y se pone en contacto con la naturaleza material en la vida condicional, uno genera su propia posición mediante la relación con las diferentes variedades de la naturaleza material. La fe y la existencia artificiales producto de ello son solo algo material. Aunque a uno lo dirija alguna impresión, o alguna concepción de la vida, en un principio se es nirguṇa, o trascendental. Por consiguiente, uno tiene que limpiarse de la contaminación material que haya adquirido, a fin de restablecer su relación con el Señor Supremo. Ese es el único sendero de regreso, libre de temor: el proceso de conciencia de Kṛṣṇa. Si uno está situado en el plano de conciencia de Kṛṣṇa, tiene garantizado entonces ese sendero para elevarse hasta la etapa de la perfección. Si uno no emprende ese sendero de la autorrealización, es seguro entonces que será dirigido por la influencia de las modalidades de la naturaleza.

V tomto verši je velice důležité slovo śraddhā, víra. Víra vychází z kvality dobra. Někdo může mít víru v nějakého poloboha, nějakého “vytvořeného Boha” či v nějaký výtvor mysli. Silná víra přináší projevy hmotného dobra. V hmotném, podmíněném životě však není žádný projev zcela čistý. Pokaždé jsou zde příměsi; nejedná se o čisté dobro. Čisté dobro je transcendentální — na této úrovni je možné chápat skutečnou povahu Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud není víra zcela na úrovni očištěného dobra, podléhá znečištění libovolnou kvalitou hmotné přírody. Znečištěné kvality se dostávají do srdce, a tak je víra každého dána stavem srdce zůstávajícího ve styku s určitou hmotnou kvalitou. Víra toho, jehož srdce je prostoupeno kvalitou dobra, patří také ke kvalitě dobra. Je-li jeho srdce ovlivněno kvalitou vášně, patří jeho víra rovněž ke kvalitě vášně. A je-li jeho srdce pod vlivem nevědomosti, iluze, bude jeho víra znečištěna také tak. V tomto světě tedy nacházíme různé druhy víry a jim odpovídají různé druhy náboženství. Skutečný princip náboženské víry spočívá v kvalitě čistého dobra, ale jelikož je srdce znečištěné, setkáváme se s různými druhy náboženských zásad. Podle různých druhů víry tedy existují různé formy uctívání.

La palabra śraddhā, o fe, es muy significativa en este verso. Śraddhā, o la fe, en principio procede de la modalidad de la bondad. Puede que uno tenga fe en un semidiós, o en un Dios creado, o en alguna invención mental. Se supone que la fuerte fe de uno produzca obras de bondad material. Pero en la vida material condicional, ninguna obra está completamente purificada. Todas las obras están mezcladas. Ninguna está en el plano de la bondad pura. La bondad pura es trascendental; en el plano de la bondad purificada, uno puede entender la verdadera naturaleza de la Suprema Personalidad de Dios. Mientras la fe de uno no esté totalmente en el plano de la bondad purificada, la fe está sujeta a que la contamine cualquiera de las modalidades de la naturaleza material. Las modalidades contaminadas de la naturaleza material se expanden hasta el corazón. De manera que, según la posición del corazón que está en contacto con una determinada modalidad de la naturaleza material, se establece la fe del individuo. Se ha de saber que si el corazón de uno está en el plano de la modalidad de la bondad, su fe también lo estará. Si su corazón está en el plano de la modalidad de la pasión, su fe también lo estará. Y si su corazón está en el plano de la modalidad de la oscuridad, la ilusión, su fe también estará contaminada de ese modo. Es así como encontramos diferentes tipos de fe en este mundo, y hay diferentes tipos de religiones debido a los diferentes tipos de fe. El verdadero principio de la fe religiosa se encuentra en el plano de la modalidad de la bondad pura, pero debido a que el corazón está manchado, encontramos diferentes tipos de principios religiosos. Así pues, según los diferentes tipos de fe, hay diferentes clases de adoración.