Příklad se psem je v této souvislosti význačný. Pes se přirozeně oddaným nikdy nestane, ale přesto lze někdy vidět, že pokud je to pes oddaného, postupně se oddaným také stane. Viděli jsme, že psi nemají úctu ani k rostlince tulasī; naopak na ni s oblibou močí. Jsou to tedy neoddaní první třídy. Saṅkīrtanové hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua je ale tak mocné, že i psu podobný neoddaný se postupně může stát oddaným, pokud se sdružuje s nějakým oddaným Pána Caitanyi. Ke Śrīlovi Śivānandovi Senovi, velkému oddanému Pána Caitanyi Mahāprabhua, který byl ve stavu hospodáře, se během putování do Džagannáth Purí připoutal pouliční pes. Šel za ním celou cestu a nakonec uviděl Caitanyu Mahāprabhua a dosáhl osvobození. Osvobozeny byly i kočky a psi ve stavení Śrīvāse Ṭhākura. Od psů, koček a jiných zvířat se neočekává, že se stanou oddanými, ale ve společnosti čistého oddaného jsou i tito tvorové osvobozeni.

Śrī Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī uvádí příklad, jak se klanět všem oddaným kazatelům Pána Caitanyi bez rozlišování mezi výše a níže postavenými. V současnosti naneštěstí existuje mnoho pošetilých takzvaných oddaných Pána Caitanyi, kteří takové rozdíly dělají. Například titul „Prabhupāda“ se dává duchovnímu mistrovi, a zvláště význačným duchovním mistrům, jako je Śrīla Rūpa Gosvāmī Prabhupāda, Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhupāda či Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda. Když naši žáci chtěli svého duchovního mistra také oslovovat jako Prabhupādu, někteří hloupí lidé začali závidět. Aniž by brali v úvahu kazatelskou práci hnutí Hare Kṛṣṇa, spojili se s jinými závistivci, aby společně snižovali hodnotu tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, a to jen proto, že naši žáci chtěli svému duchovnímu učiteli říkat Prabhupāda. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī otevřeně říká, aby tyto hlupáky pokáral: keha karibāre nāre jyeṣṭha-laghu-krama. Každý pravý kazatel učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua se musí k opravdovým oddaným Pána Caitanyi chovat uctivě a nebýt závistivý, nesmí považovat jednoho oddaného za velice pokročilého a druhého za nepokročilého. To je hmotné rozlišování, které nemá na úrovni duchovních činností místo. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī proto všem kazatelům učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kteří jsou zde přirovnáni k větvím stromu, projevuje rovnocennou úctu. ISKCON je jednou z těchto větví, a jako takový by ho proto všichni upřímní oddaní Pána Caitanyi Mahāprabhua měli mít v úctě.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (90) je Śrīvāsa Paṇḍita (Śrīvāsa Ṭhākura) popsán jako inkarnace Nārady Muniho. Śrī Rāma Paṇḍita, jeho mladší bratr, je inkarnací Parvaty Muniho, Nāradova velkého přítele. Mālinī, žena Śrīvāse Paṇḍita, je oslavována jako inkarnace chůvy Ambiky, která Pána Kṛṣṇu kojila svým mateřským mlékem, a jak již bylo řečeno, jeho neteř Nārāyaṇī, matka Ṭhākura Vṛndāvana dāse, autora Śrī Caitanya-bhāgavaty, byla v kṛṣṇa-līle sestrou Ambiky. Z líčení ve Śrī Caitanya-bhāgavatě se také dozvídáme, že poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, odešel Śrīvāsa Paṇḍita z Navadvípu, zřejmě kvůli svým pocitům odloučení, a usadil se v Kumárhattě.

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura řekl: anya-devāśraya nāi, tomāre kahinu bhāi, ei bhakti parama-kāraṇa – chce-li se někdo stát čistým, neochvějným oddaným, neměl by hledat útočiště u žádného z polobohů či polobohyň. Hloupí māyāvādī říkají, že uctívání polobohů je stejně dobré jako uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, ale to není pravda. Tato filosofie lidi svádí k ateismu. Ten, kdo nemá ani ponětí o tom, co Bůh ve skutečnosti je, si myslí, že jakákoliv podoba, kterou si vymyslí, nebo jakýkoliv darebák, kterého přijme, může být Bůh. Toto přijímání laciných bohů nebo inkarnací Boha je ve skutečnosti ateismus. Z toho tedy plyne, že všichni ti, kdo uctívají polobohy nebo samozvané inkarnace Boha, jsou ve skutečnosti ateisté. Ztratili veškeré poznání, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (7.20): kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ – „Ti, kteří mají mysl pokřivenou hmotnými touhami, se odevzdávají polobohům.“ Naneštěstí však ti, kdo nerozvíjejí vědomí Kṛṣṇy a nechápou správně védské poznání, přijmou jakéhokoliv darebáka jako inkarnaci Boha. Podle jejich názoru se člověk může stát inkarnací jednoduše tím, že bude uctívat nějakého poloboha. Tento filosofický mišmaš dnes existuje pod názvem hinduismus, ale hnutí pro vědomí Kṛṣṇy to neschvaluje; naopak to důrazně odsuzuje. Toto uctívání polobohů a takzvaných inkarnací Boha by se nikdy nemělo s čistým hnutím pro vědomí Kṛṣṇy plést.

V době přítomnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua se hrála i divadelní představení, ale všichni herci byli čistí oddaní a nikomu zvenčí nebylo dovoleno se jich zúčastnit. Členové ISKCONu by měli tento příklad následovat. Kdykoliv hrají divadlo o životě Śrī Caitanyi Mahāprabhua nebo Pána Kṛṣṇy, herci musí být čistí oddaní. Profesionální herci nemají pochopení pro oddanou službu, a proto taková představení postrádají život, i když jejich provedení může být velice umělecké. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura těmto hercům říkal yātrā-dale-nārada neboli „fraškovitý Nārada“. Někdy v divadle hraje nějaký herec roli Nārady Muniho i přesto, že jeho soukromý život vůbec život Nārady Muniho nepřipomíná, protože není oddaný. V divadelních představeních o životech Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pána Kṛṣṇy takoví herci nejsou zapotřebí.

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu hrával v Candraśekharově domě divadlo s Advaitou Prabhuem, Śrīvāsem Ṭhākurem a dalšími oddanými. Místo, kde Candraśekharův dům stál, je dnes známé jako Vradžapattana. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura na tomto místě založil pobočku svého Śrī Caitanya Maṭhu. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozhodl přijmout stav odříkání, Śrī Nityānanda Prabhu o tom Candraśekharovi Ācāryovi řekl, a ten byl proto u toho, když Pán Caitanya přijal od Keśavy Bhāratīho v Katoji sannyās. Byl to právě on, kdo první po Navadvípu rozšířil zprávu o tom, že Pán Caitanya přijal sannyās. Śrī Candraśekhara Ācārya byl přítomen u mnoha důležitých zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua. Proto je druhou větví Caitanyova stromu.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (54) je Śrīla Puṇḍarīka Vidyānidhi popsán jako otec Śrīmatī Rādhārāṇī v kṛṣṇa-līle, a Caitanya Mahāprabhu se k němu proto choval jako k otci. Otec Puṇḍarīky Vidyānidhiho byl známý jako Bāṇeśvara, nebo také podle jiných jako Śuklāmbara Brahmacārī, a jeho matka se jmenovala Gaṅgādevī. Podle jednoho názoru byl Bāṇeśvara potomkem Śrī Śivarāmy Gaṅgopādhyāyi. Původní domov Puṇḍarīky Vidyānidhiho se nacházel ve východním Bengálsku (nynějším Bangladéši), ve vesnici Bághija nedaleko Dháky. Tato vesnice patřila skupině brāhmaṇských rodin známých jako Vārendra. Někdy se tito Vārendra-brāhmaṇové dostávali do sporu s jinou skupinou, známou jako Rāḍhīya-brāhmaṇové, a rodina Puṇḍarīky Vidyānidhiho proto byla vyloučena ze společnosti a nebyla považována za úctyhodnou.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi dále píše: „Jeden z členů této rodiny žije ve Vrindávanu a jmenuje se Sarojānanda Gosvāmī. Zvláštním rysem této rodiny bylo, že každý z jejích členů měl buď jednoho, nebo dokonce žádného syna, a nebyla tedy příliš početná. V okrese Čattagrám ve východním Bengálsku je místo známé jako Háta-hádžári a kousek od něho leží vesnice Mékhalá-grám, ve které žili předkové Puṇḍarīky Vidyānidhiho. Do Mékhalá-grámu se lze z Čattagrámu dostat na koni, volským povozem nebo parníkem. Přístav, kde zastavují parníky, je známý jako Annapúrnár-ghát. Rodiště Puṇḍarīky Vidyānidhiho se nachází asi tři a půl kilometru jihozápadně od Annapúrnár-ghátu. Chrám, který tam Puṇḍarīka Vidyānidhi postavil, je dnes již velmi starý a potřebuje nutně opravit. Pokud se tak nestane, může se brzy zřítit. Na cihlách tohoto chrámu jsou dva nápisy, ale jsou tak staré, že je nelze přečíst. Necelých dvě stě metrů jižně od tohoto chrámu stojí ještě další chrám, o kterém někteří lidé říkají, že to je ten skutečný starý chrám postavený Puṇḍarīkou Vidyānidhim.“

Śrī Caitanya Mahāprabhu oslovoval Puṇḍarīku Vidyānidhiho „otče“ a dal mu titul Premanidhi. Puṇḍarīka Vidyānidhi se později stal duchovním mistrem Gadādhara Paṇḍita a důvěrným přítelem Svarūpy Dāmodara. Gadādhara Paṇḍita si nejdříve o Puṇḍarīkovi Vidyānidhim myslel, že je to obyčejný požitkář, ale později, když ho Śrī Caitanya Mahāprabhu opravil, stal se Puṇḍarīkovým žákem. Další událostí v životě Puṇḍarīky Vidyānidhiho bylo jeho kritizování kněze z Jagannāthova chrámu, za což mu Jagannātha Prabhu osobně nafackoval. To je popsáno ve Śrī Caitanya-bhāgavatě, Antya-khaṇḍě, desáté kapitole. Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura nám sděluje, že za jeho života žili dva potomci rodiny Puṇḍarīky Vidyānidhiho, kteří se jmenovali Śrī Harakumāra Smṛtitīrtha a Śrī Kṛṣṇakiṅkara Vidyālaṅkāra. Pro další informace je třeba se obrátit na encyklopedii nazvané Vaiṣṇava-mañjuṣā.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (147–150) je řečeno: „Śrī Kṛṣṇova energie blaženosti původně známá jako Vṛndāvaneśvarī přijala nyní v zábavách Pána Caitanyi Mahāprabhua podobu Śrī Gadādhara Paṇḍita. Śrī Svarūpa Dāmodara Gosvāmī k tomu podotýká, že v podobě Lakṣmī, Kṛṣṇovy energie blaženosti, byla dříve Pánovi velice drahá jako Śyāmasundara-vallabhā. Tatáž Śyāmasundara-vallabhā byla v zábavách Pána Caitanyi přítomná jako Gadādhara Paṇḍita. Původně byla jako Lalitā-sakhī vždy oddána Śrīmatī Rādhārāṇī. Gadādhara Paṇḍita je tedy zároveň inkarnace Śrīmatī Rādhārāṇī a Lalitā-sakhī.“ Ve dvanácté kapitole této části Śrī Caitanya-caritāmṛty je popis potomků či učednické posloupnosti pocházející od Gadādhara Paṇḍita.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (71) je napsáno, že Vakreśvara Paṇḍita byl inkarnací Aniruddhy, který je jedním ze čtveřice inkarnací Viṣṇua (Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha). Vydržel úžasně tančit sedmdesát dva hodin bez přestávky. Když Pán Caitanya Mahāprabhu hrál divadelní představení v domě Śrīvāse Paṇḍita, Vakreśvara Paṇḍita byl jedním z hlavních tanečníků a tančil bez přestání po celou tu dobu. Śrī Govinda dāsa, oddaný Pána Caitanyi Mahāprabhua z Urísy, popsal život Vakreśvary Paṇḍita ve své knize Gaura-kṛṣṇodaya. V Uríse má Vakreśvara Paṇḍita mnoho žáků, kteří jsou známí jako gauḍīya-vaiṣṇavové, přestože jsou Urijci. Mezi ně patří i Śrī Gopālaguru a jeho žák Śrī Dhyānacandra Gosvāmī.

Gandharvové, obyvatelé Gandharvaloky, jsou známí jako nebeští pěvci. Kdykoliv je na nebeských planetách třeba zpěvu, jsou pozváni Gandharvové. Mohou zpívat celé dny bez ustání, a Vakreśvara Paṇḍita proto chtěl tančit za jejich doprovodu.

Jagadānanda Paṇḍita toho s Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem mnoho prožil. Hlavně však byl Pánovým neustálým společníkem a zvláště se zúčastnil všech Jeho zábav v domech Śrīvāse Paṇḍita a Candraśekhara Ācāryi.

Kara je Makaradhvajovo příjmení, které se nyní obvykle vyskytuje u Kāyasthů. Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (166) říká:

Rāghava Paṇḍita byl původně, během zábav Pána Kṛṣṇy ve Vradži, důvěrnou gopī jménem Dhaniṣṭhā. Tato gopī, Dhaniṣṭhā, se neustále věnovala přípravě jídel pro Kṛṣṇu.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (167) se píše: guṇamālā vraje yāsīd damayantī tu tat-svasā – gopī Guṇamālā se narodila jako Damayantī, sestra Rāghavy Paṇḍita. Na Východní bengálské dráze, která vede z kolkatské stanice Sealdah, leží nedaleko od Kolkaty zastávka Sodapur. Asi jeden a půl kilometru odtud směrem k západnímu břehu Gangy se nachází vesnice Pániháti, ve které stále ještě existuje obydlí Rāghavy Paṇḍita. Po betonové hrobce Rāghavy Paṇḍita se pne popínavá rostlina a v nedalekém rozpadlém chrámu přebývá Božstvo Madana-mohana. Tento chrám spravuje místní zamindar jménem Śrī Śivacandra Rāya Caudhurī. Makaradhvaja Kara bydlel také v Pániháti.“

Rozsáhlý popis těchto rāghavera jhāli se nachází v desáté kapitole Antya-līly Śrī Caitanya-caritāmṛty.

V Caitanya-bhāgavatě je popsáno, že kdykoliv Pán Caitanya Mahāprabhu navštívil dům Rāghavy Paṇḍita, navštívil také, hned jak byl pozván, i Purandaru Ācāryu. Purandara Ācārya musí být považován za velice požehnaného, protože Pán se s ním vítal tak, že ho oslovil jako svého otce a s velkou láskou ho obejmul.

Dāmodara Paṇḍita, který byl dříve ve Vradža-dhámu známý jako Śaibyā, doručoval zprávy Pána Caitanyi Śacīmātě a během festivalu Ratha-yātry nosil zprávy od Śacīmāty Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

To, že byl Sadāśiva Paṇḍita čistý oddaný a že se Nityānanda Prabhu ubytoval v jeho domě, je popsáno v deváté kapitole Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty.

Pradyumna Brahmacārī je popsán v druhé kapitole Antya-līly Śrī Caitanya-caritāmṛty. Byl to velký oddaný Pána Caitanyi, jenž mu změnil jméno na Nṛsiṁhānanda. Když byl Pán na cestě z domu Rāghavy Paṇḍita v Pániháti do domu Śivānandy, zjevil se v srdci Nṛsiṁhānandy Brahmacārīho. Dal to najevo tím, že snědl jídlo určené třem Božstvům – Jagannāthovi, Nṛsiṁhadevovi i Jemu samotnému, Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi. To je popsáno ve verších 48–78 druhé kapitoly Antya-līly Śrī Caitanya-caritāmṛty. Když se Nṛsiṁhānanda dozvěděl, že Pán Caitanya Mahāprabhu je na cestě z Kuliji do Vrindávanu, pohroužil se do meditace a ve své mysli začal budovat z Kuliji do Vrindávanu krásnou cestu. Najednou však meditaci přerušil a řekl oddaným, že Pán Caitanya Mahāprabhu tentokrát do Vrindávanu nepůjde, ale že dojde pouze do místa známého jako Kánái-nátašála. To je popsáno ve verších 155 až 162 první kapitoly Madhya-līly. Gaura- gaṇoddeśa-dīpikā (74) říká: āveśaś ca tathājñeyo miśre pradyumna-saṁjñake – Śrī Caitanya Mahāprabhu změnil jméno Pradyumny Miśry čili Pradyumny Brahmacārīho na Nṛsiṁhānanda Brahmacārī, protože se v jeho srdci projevil Pán Nṛsiṁhadeva. Říká se, že s ním Pán Nṛsiṁhadeva osobně hovořil

Nārāyaṇa Paṇḍita byl jedním ze společníků Śrīvāse Ṭhākura. Ve verši 36 osmé kapitoly Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty je zmínka, že šel spolu s Ṭhākurovým bratrem Śrī Rāmou Paṇḍitem navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua do Džagannáth Purí.

Śrīmān Paṇḍita byl mezi společníky Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, když Pán prováděl saṅkīrtan. Jednou se Pán Caitanya oblékl jako bohyně Lakṣmī a tančil v ulicích Navadvípu a Śrīmān Paṇḍita Mu přitom pochodní svítil na cestu.

Uvádí se, že Śuklāmbara Brahmacārī, obyvatel Navadvípu, byl prvním společníkem Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua v Jeho saṅkīrtanovém hnutí. Když se Pán Caitanya vrátil po zasvěcení z Gaji, zdržel se u Śuklāmbary Brahmacārīho, protože chtěl od tohoto oddaného slyšet o zábavāch Pána Kṛṣṇy. Śuklāmbara Brahmacārī vyžebral od obyvatel Navadvípu rýži, uvařil ji a Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval velkou radost, když ji jedl. Říká se, že Śuklāmbara Brahmacārī byl v čase Kṛṣṇových zábav ve Vrindávanu jednou z manželek brāhmaṇů, kteří prováděli oběti. Pán Kṛṣṇa od nich žebral jídlo a Pán Caitanya Mahāprabhu se bavil stejným způsobem, když žebral rýži od Śuklāmbary Brahmacārīho.

Nandana Ācārya byl dalším ze společníků Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua během Jeho kīrtanových zábav v Navadvípu. Śrīla Nityānanda Prabhu jako Avadhūta cestoval po mnoha poutních místech, a když poprvé přišel do Šrí Navadvíp-dhámu, ukryl se v domě Nandany Ācāryi. Tam se také poprvé setkal se všemi oddanými Pána Caitanyi Mahāprabhua. Když Caitanya Mahāprabhu projevil svoji mahā-prakāśu, poslal Rāmāie Paṇḍita, aby přivedl Advaitu Prabhua, který se schovával v domě Nandany Ācāryi, protože Śrī Caitanya Mahāprabhu věděl, že se tam Advaita schovává. Pán Caitanya se také někdy v domě Nandany Ācāryi ukrýval. Další souvislosti jsou v šesté a sedmnácté kapitole Madhya-khaṇḍy Śrī Caitanya-bhāgavaty.

Śrī Mukunda Datta se narodil v okrese Čattagrám, ve vesnici Čhanhara, která spadá do okrsku policejní stanice Patija. Tato vesnice leží deset kroś neboli asi třicet dva kilometrů od domu Puṇḍarīky Vidyānidhiho. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (140) se říká:

„Ve Vradži bydlí dva úžasní zpěváci známí jako Madhukaṇṭha a Madhuvrata. V Caitanya-līle se zjevili jako Mukunda a Vāsudeva Datta, kteří zpívali ve společnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua.“ Když chodil Śrī Caitanya Mahāprabhu do školy, Mukunda Datta byl Jeho spolužák a často se přeli na základě logiky. Pán Caitanya Mahāprabhu někdy proti Mukundovi Dattovi používal logické triky. To je popsáno v jedenácté a dvanácté kapitole Ādi-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty. Poté, co se Pán Caitanya Mahāprabhu vrátil z Gaji, Ho Mukunda Datta těšil recitováním veršů o kṛṣṇa-līle ze Śrīmad-Bhāgavatamu. Díky jeho úsilí se stal Gadādhara Paṇḍita Gosvāmī žákem Puṇḍarīky Vidyānidhiho, což je popsáno v sedmé kapitole Madhya-khaṇḍy Śrī Caitanya-bhāgavaty. Když Mukunda Datta zpíval na dvoře Śrīvāse Prabhua, Mahāprabhu tančil, a když Pán Caitanya projevoval dvacet jedna hodin extázi známou jako sāta-prahariyā, Mukunda Datta to svým zpěvem slavnostně uvedl.

Někdy Pán Caitanya Mahāprabhu Mukundu Dattu káral a nazýval ho khaḍajāṭhiyā beṭā, protože se zúčastňoval mnoha setkání různých neoddaných. To je popsáno v desáté kapitole Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty. Když se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu převlékl za bohyni štěstí, aby tančil v domě Candraśekhara, Mukunda Datta zazpíval první píseň.

Předtím, než se Pán Caitanya svěřil se svou touhou přijmout stav odříkání, šel nejdříve do domu Mukundy Datty, ale ten tehdy Pána Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby ještě několik dní pokračoval se svým saṅkīrtanovým hnutím. To se uvádí ve dvacáté šesté kapitole Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty. Gadādhara Paṇḍita, Candraśekhara Ācārya a Mukunda Datta se o tom, že Pán Caitanya bude přijímat sannyās, dozvěděli od Nityānandy Prabhua, a tak se společně vydali do Katoji, kde zařídili kīrtan a vše, co bylo potřeba, aby mohl Pán Caitanya sannyās přijmout. Když ho Pán přijal, všichni šli s Ním, a zvláště Śrī Nityānanda Prabhu, Gadādhara Prabhu a Mukunda Datta, kteří Ho následovali celou cestu až do Purušóttama-kšétry. To je popsáno ve druhé kapitole Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty. Na místě známém jako Džaléšvar zlomil Nityānanda Prabhu Caitanyovi Mahāprabhuovi jeho sannyās-daṇḍu. Byl u toho i Mukunda Datta. Každý rok chodil z Bengálska navštěvovat Pána Caitanyu do Džagannáth Purí.

Vāsudeva Datta, bratr Mukundy Datty, bydlel také v Čattagrámu. V Caitanya-bhāgavatě je řečeno: yāṇra sthāne kṛṣṇa haya āpane vikraya – Vāsudeva Datta byl tak mocný oddaný, že si koupil Kṛṣṇu. Vāsudeva Datta přebýval v domě Śrīvāse Paṇḍita a v Caitanya-bhāgavatě je popsáno, že Pán Caitanya Mahāprabhu byl s Vāsudevou Dattou tak spokojený a choval k němu takovou náklonnost, že často říkával: „Patřím pouze Vāsudevovi Dattovi. Mé tělo je určeno jen pro jeho potěšení. Může Mě prodat, kdekoliv chce.“ Třikrát přísahal, že je to pravda a že by o těchto Jeho výrocích nikdo neměl pochybovat. Dále řekl: „Všichni Moji drazí oddaní, říkám vám pravdu. Moje tělo je určeno zvláště pro Vāsudevu Dattu.“ Vāsudeva Datta zasvětil Śrī Yadunandanu Ācāryu, duchovního mistra Raghunātha dāse známého později jako Raghunātha dāsa Gosvāmī. To lze najít ve verši 161 šesté kapitoly Antya-līly Caitanya-caritāmṛty. Vāsudeva Datta štědře utrácel svoje peníze, a proto Pán Caitanya Mahāprabhu požádal Śivānandu Senu, aby se stal jeho sarakhelou neboli sekretářem, a omezil tak jeho výstřední utrácení. Vāsudeva Datta byl k živým bytostem tak milostivý, že chtěl přijmout všechny jejich hříšné reakce, aby mohly být Śrī Caitanyou Mahāprabhuem osvobozeny. To je popsáno ve verších 159–180 patnácté kapitoly Madhya-līly Caitanya-caritāmṛty.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Nedaleko od železniční stanice Navadvíp je stanice Púrvasthalí a necelé dva kilometry odtud je vesnice Mámagáčhi, rodiště Vṛndāvana dāse Ṭhākura, ve které stojí chrám Madana-gopāla založený Vāsudevou Dattou.“ Nyní se o něj starají oddaní z Gauḍīya Maṭhu a velice pěkně tam probíhá sevā-pūjā. Poutníci, kteří se účastní navadvīp-parikramu, tento chrám v Mámagáčhi každý rok navštěvují. Je hezky veden od té doby, co Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura zavedl navadvīp-parikram.

Zpívat 300 000 svatých jmen Kṛṣṇy je jistě úžasné. Žádný obyčejný člověk tolik jmen pronášet nemůže a nikdo by ani neměl toto chování Haridāse Ṭhākura uměle napodobovat. Důležité ale je, aby každý dodržoval určitý slib zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a proto jsme v naší Společnosti stanovili, že všichni naši studenti musí zpívat alespoň šestnáct kol denně. Aby toto zpívání bylo kvalitní, musí být prosté přestupků. Mechanické zpívání svatého jména není tak kvalitní jako zpívání bez přestupků. Ve druhé kapitole Ādi-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty je řečeno, že se Haridāsa Ṭhākura narodil ve vesnici Budhan, ale po nějaké době odešel žít na břeh Gangy v Phuliji nedaleko Šántipuru. V šestnácté kapitole Ādi-khaṇḍy Śrī Caitanya-bhāgavaty nalezneme popis události, kdy ho potrestal muslimský vládce, a z toho můžeme vidět, jak pokorný byl Haridāsa Ṭhākura a jak získal Pánovu bezpříčinnou milost. V divadelních představeních, ve kterých účinkoval i Pán Caitanya Mahāprabhu, hrál Haridāsa Ṭhākura roli policejního velitele. Když v Benápolu zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, osobně ho zkoušela samotná Māyādevī. Odchod Haridāse Ṭhākura je popsán v jedenácté kapitole Antya-līly Caitanya-caritāmṛty. Není však zcela jisté, zdali se Śrī Haridāsa Ṭhākura opravdu narodil ve vesnici Budhan, která se nachází v okrese Khulna. Tato vesnice byla původně v okrese 24 parganů v obvodu Sátakšíra.

Satyarāja Khān byl synem Guṇarāje Khāna a otcem Rāmānandy Vasua. Během Cāturmāsyi žil Haridāsa Ṭhākura nějakou dobu ve vesnici jménem Kulína-grám, kde zpíval svaté jméno, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a obdarovával svojí milostí potomky Vasuovy rodiny. Službou Satyarāje Khāna bylo dodávat hedvábné provazy pro Jagannāthovo Božstvo během festivalu Ratha-yātrā. Odpovědi, které mu dal Śrī Caitanya Mahāprabhu na jeho otázky ohledně povinností ženatých oddaných, jsou obšírně popsány v patnácté a šestnácté kapitole Madhya-līly.

Vesnice Kulína-grám se nachází asi tři kilometry od železniční stanice Džaugrám na trati z nádraží Háora do Bardvánu. Pán Caitanya Mahāprabhu obyvatele Kulína-grámu vysoce chválil a říkal, že dokonce i pes z Kulína-grámu je Mu velmi drahý.

Śrī Murāri Gupta napsal knihu s názvem Śrī Caitanya-carita. Náležel k lékařské rodině vaidyů ze Šríhatty, což je místo, odkud pocházel otec Pána Caitanyi, a později se přestěhoval do Navadvípu. Patřil mezi ty, kteří byli věkem starší než Śrī Caitanya Mahāprabhu. Třetí kapitola Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty popisuje, jak Pán Caitanya v domě Murāriho Gupty projevil podobu Varāhy, a když ukazoval svoji podobu mahā-prakāś, zjevil se Murārimu Guptovi jako Pán Rāmacandra. Jednou seděl Śrī Caitanya Mahāprabhu se Śrī Nityānandou v domě Śrīvāse Ṭhākura, a Murāri Gupta se poklonil nejdříve Pánu Caitanyovi a potom Śrī Nityānandovi Prabhuovi. Protože však byl Nityānanda Prabhu starší než Caitanya Mahāprabhu, Pán Caitanya poznamenal, že Murāri Gupta porušil společenskou etiketu, neboť měl projevit úctu nejdříve Nityānandovi Prabhuovi a potom teprve Jemu. Tak byl Murāri Gupta milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua poučen o postavení Śrī Nityānandy Prabhua a druhý den se poklonil nejdříve Pánu Nityānandovi a potom Pánu Caitanyovi. Śrī Caitanya Mahāprabhu daroval Murārimu Guptovi rozžvýkaný arakový oříšek. Śivānanda Sena jednou předložil Pánu Caitanyovi jídlo, na které bylo použito příliš mnoho ghí. Druhý den se z toho Pánovi udělalo špatně a šel za Murārim Guptou, aby ho vyléčil. Pán Caitanya se napil vody z Murāriho nádoby, a to ho vyléčilo. Přirozeným prostředkem na špatné trávení je vypít trochu vody, a jelikož byl Murāri Gupta lékař, dal Pánovi napít vody, a tak Ho vyléčil.

Když se Caitanya Mahāprabhu zjevil v domě Śrīvāse Ṭhākura jako Caturbhuja mūrti, Murāri Gupta se stal Jeho nosičem Garuḍou a Pán mu potom v této extatické zábavě vylezl na záda. Murāri Gupta toužil opustit tělo před odchodem Caitanyi Mahāprabhua, ale On mu to nedovolil. To je popsáno ve dvacáté kapitole Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu jednoho dne zjevil jako Varāha mūrti, Murāri Gupta se k Němu modlil. Byl velkým oddaným Pána Rāmacandry a jeho neochvějná oddanost je živě popsána ve verších 137 až 157 patnácté kapitoly Madhya-līly Caitanya-caritāmṛty.

Je třeba si povšimnout toho, že gṛhastha (hospodář) se nesmí živit žebráním. Každý hospodář vyššího postavení by se měl věnovat své předepsané povinnosti jako brāhmaṇa, kṣatriya nebo vaiśya, ale neměl by se nechat zaměstnávat druhými, protože to je povinnost śūdry. Má se jednoduše spokojit s tím, co vydělá vykonáváním svého povolání. Činnostmi brāhmaṇy jsou yajana, yājana, paṭhana, pāṭhana, dāna a pratigraha. Brāhmaṇa by měl uctívat Viṣṇua a také to učit ostatní. Kṣatriya může vlastnit zemi a živit se vybíráním daní či nájemného. Vaiśya se může zabývat zemědělstvím nebo běžným obchodováním. Jelikož se Murāri Gupta narodil v rodině lékaře (vaidya-vaṁśa), pracoval jako lékař a ze svého výdělku živil rodinu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se říká, že každý by se měl snažit vykonáváním svých předepsaných povinností uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. To je dokonalost života. Tomuto systému se říká daivī-varṇāśrama. Murāri Gupta byl ideální gṛhastha, protože byl velkým oddaným Pána Rāmacandry a Caitanyi Mahāprabhua. Svým povoláním lékaře živil rodinu a zároveň těšil Pána Caitanyu, jak nejlépe mohl. Tak vypadá ideální život hospodáře.

Murāri Gupta dovedl léčit jak tělesné, tak duchovní nemoci, protože byl povoláním lékař a po stránce duchovního rozvoje velký oddaný Pána. To je příklad služby lidstvu. Každý by měl vědět, že lidé trpí dvěma druhy nemocí. Jednou z nich je adhyātmika neboli hmotná nemoc, vztahující se k tělu, ale hlavní nemoc je duchovní. I když je živá bytost věčná, ve styku s hmotnou energií podléhá koloběhu zrození, nemoci, stáří a smrti. Dnešní lékaři by se měli od Murāriho Gupty poučit. Moderní filantropičtí lékaři sice otvírají obrovské nemocnice, ale neexistují nemocnice pro léčbu hmotné nemoci duchovní duše. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se ujalo léčení této nemoci, ale lidé to příliš neoceňují, protože vůbec nevědí, co je to za nemoc. Nemocný člověk potřebuje správný lék i správnou dietu, a tak hnutí pro vědomí Kṛṣṇy přináší lidem nemocným materialismem lék v podobě zpívání svatého jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, a dietu v podobě prasādam. Je mnoho nemocnic a klinik pro léčbu tělesných nemocí, ale zařízení pro léčbu nemoci duše neexistují. Střediska hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou jedinými nemocnicemi, ve kterých mohou být lidé vyléčeni z rození, smrti, stáří a nemoci.

Śrīmān Sena byl jedním z obyvatel Navadvípu a byl neustálým společníkem Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Přibližně patnáct kilometrů od Kolkaty se na břehu Gangy nachází vesnice Endijádaha-grám. Śrīla Gadādhara dāsa byl znám jako obyvatel této vesnice (eṅḍiyādaha-vāsī gadādhara dāsa). Bhakti-ratnākara, sedmá vlna, přináší informaci o tom, že po odchodu Pána Caitanyi Mahāprabhua odešel Gadādhara dāsa z Navadvípu do Katoji a potom do Endijádahy, kde se usadil. Říká se o něm, že je září těla Śrīmatī Rādhārāṇī, podobně jako je Śrīla Gadādhara Paṇḍita Gosvāmī inkarnací samotné Śrīmatī Rādhārāṇī. Caitanya Mahāprabhu je někdy popisován jako rādhā-bhāva-dyuti-suvalita neboli ten, kdo se vyznačuje náladami a tělesným leskem Śrīmatī Rādhārāṇī. Gadādhara dāsa je touto dyuti neboli tělesnou září. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (154) je popsán jako expanze energie Śrīmatī Rādhārāṇī. Počítá se mezi společníky jak Śrīly Gaurahariho, tak Nityānandy Prabhua; jako oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua je jednou ze společnic Pána Kṛṣṇy v náladě milostné lásky a jako oddaný Pána Nityānandy je považován za jednoho z Kṛṣṇových přátel zapojených v čisté oddané službě. Třebaže byl jedním ze společníků Pána Nityānandy Prabhua, nepatřil mezi pasáčky, ale setrvával na transcendentální úrovni milostné lásky. V Katoji založil chrám Śrī Gaurasundara.

V roce 1434 Śakābdy (1512 n.l.) byl Pán Nityānanda Prabhu zmocněn Pánem Caitanyou, aby kázal saṅkīrtanové hnutí v Bengálsku, a Gadādhara dāsa byl jedním z Jeho hlavních pomocníků. Kázal saṅkīrtanové hnutí tak, že každého žádal, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Tuto jednoduchou kazatelskou metodu Śrīly Gadādhara dāse může následovat úplně každý, bez ohledu na to, kde stojí na společenském žebříčku. Je pouze třeba být upřímným a vážným služebníkem Nityānandy Prabhua a kázat toto učení od domu k domu.

Když Śrīla Gadādhara dāsa Prabhu kázal hari-kīrtan, správce toho kraje choval vůči saṅkīrtanovému hnutí velkou nenávist. Śrīla Gadādhara dāsa se jednoho večera vydal po vzoru Pána Caitanyi Mahāprabhua do Kázího domu a požádal ho, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Kází odpověděl: „Dobře, zítra budu zpívat Hare Kṛṣṇa.“ Když to Śrīla Gadādhara dāsa Prabhu uslyšel, začal tančit a řekl: „Proč až zítra? Už teď jsi vyslovil Hare Kṛṣṇa mantru, tak jen pokračuj.“

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (verše 154–55) se říká:

Śrīla Gadādhara dāsa je považován za spojení podob Candrakānti, která je září Śrīmatī Rādhārāṇī, a Pūrṇānandy, která je tou nejpřednější z drahých přítelkyň Pána Balarāmy. Śrīla Gadādhara dāsa tak byl jedním ze společníků Caitanyi Mahāprabhua i Nityānandy Prabhua.

Jednou, když se Śrīla Gadādhara dāsa Prabhu vracel s Nityānandou Prabhuem z Džagannáth Purí do Bengálska, úplně se zapomněl a začal nahlas vykřikovat, jako kdyby byl dívka z Vradžabhúmi prodávající jogurt, a Śrīla Nityānanda Prabhu si toho všiml. Jindy zase, pohroužen do extáze gopī, nesl na hlavě nádobu plnou vody z Gangy, jako kdyby prodával mléko. Když se Pán Caitanya Mahāprabhu na své cestě do Vrindávanu objevil v domě Rāghavy Paṇḍita, přišel Ho Gadādhara dāsa navštívit, a Śrī Caitanya Mahāprabhu z toho měl takovou radost, že mu položil nohu na hlavu. Během pobytu ve vesnici Endijádaha tam Gadādhara dāsa zavedl uctívání mūrti Bāla Gopāla. Śrī Mādhava Ghoṣa hrál spolu se Śrī Nityānandou Prabhuem a Gadādharem dāsem hru známou jako Dāna-khaṇḍa. To je vysvětleno v Caitanya-bhāgavatě (Antya 5.318–94).

Hrobka Gadādhara dāse Prabhua ve vesnici Endijádaha byla v péči saṁyogī-vaiṣṇavů a později na ni dohlížel Siddha Bhagavān dāsa Bābājī z Kálny. Na jeho pokyn tam Śrī Madhusūdana Malik, jeden z členů aristokratické rodiny Maliků z Nárikeladángy v Kolkatě, založil pāṭavāṭī (klášter) v bengálském roce 1256 (1849 n.l.). Zařídil také uctívání Božstva jménem Śrī Rādhākānta. Jeho syn Balāicāṅda Malik tam v bengálském roce 1312 (1905 n.l.) instaloval Božstva Gaura-Nitāie. Na trůnu v chrámu jsou tedy jak Božstva Gaura-Nityānandy, tak i Božstva Rādhā-Kṛṣṇy. Pod trůnem je deska s nápisem v sanskrtu. V tomto chrámu mají i malé Božstvo Pána Śivy jako Gopeśvary. To vše je vyryto na kameni vedle vstupních dveří.

Rysem sākṣāt je osobní přítomnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Āveśa znamená propůjčená síla, jako v případě Nakuly Brahmacārīho. Āvirbhāva je projevení Pána, i když není osobně přítomen. Śrī Śacīmātā například obětovala ve svém domě jídlo Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, i když byl daleko v Džagannáth Purí, a když po obětování jídla otevřela oči, viděla, že jídlo opravdu snědl. Nebo když Śrīvāsa Ṭhākura prováděl saṅkīrtan, každý cítil přítomnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, i když tam nebyl. To je další příklad āvirbhāvy.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (73–74) je řečeno, že Nakula Brahmacārī projevoval sílu (āveśa) a Pradyumna Brahmacārī zjevení (āvirbhāva) Śrī Caitanyi Mahāprabhua. U mnoha set a tisíců oddaných Pána Caitanyi nejsou žádné zvláštní příznaky patrné. Pokud však nějaký oddaný Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua vykazuje zvláštní schopnosti, je to projev rysu zvaného āveśa. Śrī Caitanya Mahāprabhu osobně šířil saṅkīrtanové hnutí a také nabádal všechny obyvatele Bhárata-varši, aby Jeho učení přijali a šířili ho po celém světě. Viditelné tělesné příznaky oddaných, kteří tento pokyn následují, se nazývají āveśa. Śrīla Śivānanda Sena je pozoroval u Nakuly Brahmacārīho, který projevoval naprosto stejné příznaky jako Śrī Caitanya Mahāprabhu. V Caitanya-caritāmṛtě se uvádí, že ve věku Kali je jedinou duchovní činností šíření svatého jména Pána, ale to může dělat pouze ten, kdo je Pánem Kṛṣṇou opravdu zmocněn. Způsob, jakým je oddaný takto zmocněn, se nazývá āveśa nebo také śakty-āveśa.

Pradyumna Brahmacārī byl původně obyvatelem vesnice známé jako Pijárígaňdž v oblasti Kálna. Píše se o něm ve druhé kapitole Antya-līly Śrī Caitanya-caritāmṛty a v třetí a deváté kapitole Antya-khaṇḍy Śrī Caitanya-bhāgavaty.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Mahārāja líčí Śrílu Śivānandu Senu takto: „Śivānanda Sena byl obyvatelem Kumárhatty, známé též jako Hálisahar, a byl velkým oddaným Pána. Asi dva a půl kilometru od Kumárhatty je další vesnice, známá jako Kánčadápáda, ve které jsou Božstva Gaura-Gopāla, instalovaná Śivānandou Senou, který také založil stále existující chrám Kṛṣṇarāye. Śivānanda Sena byl otcem Paramānandy Seny, který byl také známý jako Purī dāsa nebo Kavi-karṇapūra. Paramānanda Sena ve své Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (176) píše, že dvě gopī z Vrindávanu, které se původně jmenovaly Vīrā a Dūtī, se spojily a staly se jeho otcem. Śrīla Śivānanda Sena vodil všechny oddané Pána Caitanyi putující z Bengálska do Džagannáth Purí a osobně platil veškeré výdaje spojené s jejich cestou. To je popsáno ve verších 19–27 šestnácté kapitoly Madhya-līly Caitanya-caritāmṛty. Śrīla Śivānanda Sena měl tři syny, a to Caitanyu dāse, Rāmadāse a Paramānandu. Jak již bylo popsáno výše, poslední z nich se později stal Kavi-karṇapūrou a napsal Gaura-gaṇoddeśa-dīpiku. Jeho duchovním učitelem byl kněz Śivānandy Seny Śrīnātha Paṇḍita. Jelikož Vāsudeva Datta příliš utrácel, byl Śivānanda Sena pověřen dohlížením na jeho výdaje.“

Śrī Śivānanda Sena osobně zažil Śrī Caitanyu Mahāprabhua v podobě rysů sākṣāt, āveśa a āvirbhāva. Jednou s sebou na cestě do Džagannáth Purí přibral nějakého psa a v první kapitole Antya-līly je popsáno, že tento pes díky jeho společnosti dosáhl později osvobození. Když Śrīla Raghunātha dāsa, později známý jako Raghunātha dāsa Gosvāmī, utekl z domova, aby se připojil ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, napsal jeho otec Śivānandovi Senovi dopis, aby se o svém synovi něco dozvěděl. Śivānanda Sena mu sdělil podrobnosti, na které se ptal, a otec Raghunātha dāse Gosvāmīho potom poslal Śivānandovi Senovi služebníky a peníze, aby se mohl o jeho syna postarat. Jednou Śivānanda Sena pozval Pána Caitanyu Mahāprabhua do svého domu a dal Mu tolik najíst, že to Pán nemohl strávit a bylo Mu poněkud špatně. Když se o tom dozvěděl nejstarší syn Śivānandy Seny, Caitanya dāsa, přinesl Pánovi taková jídla, která podpořila Jeho trávení, a tím Pána Caitanyu Mahāprabhua velice potěšil. To je popsáno v Antya-līle, desáté kapitole, verších 142–151.

Jednou se stalo, že na cestě do Džagannáth Purí museli všichni oddaní zůstat pod stromem, protože nebyl k dispozici žádný dům, dokonce ani přístřešek, což velice rozzlobilo Nityānandu Prabhua, jako kdyby byl nervózní z hladu, a proklel syny Śivānandy Seny, aby zemřeli. To velice zarmoutilo Śivānandovu ženu, která začala naříkat, protože si vážně myslela, že její synové kvůli tomuto prokletí Nityānandy Prabhua jistě zemřou. Když se později Śivānanda vrátil a viděl svou naříkající ženu, řekl jí: „Proč pláčeš? Ať zemřeme všichni, pokud si to Nityānanda Prabhu přeje!“ Když ho potom Nityānanda Prabhu uviděl, silně ho nakopl; stěžoval si, že má velký hlad, a ptal se, proč Mu nesehnal nic k jídlu. Tak se Pán chová ke svým oddaným. Śrīla Nityānanda Prabhu se choval jako obyčejný hladový člověk, jako kdyby zcela závisel na tom, co Śivānanda Sena zařídí.

Śrīkānta, synovec Śivānandy Seny, skupinu opustil na protest proti Nityānandově kletbě a šel přímo za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Džagannáth Purí, kde ho Pán uklidnil. Tehdy také Pán Caitanya Mahāprabhu dovolil, aby Mu Purī dāsa, který byl tehdy ještě dítě, cucal prst u nohy a na pokyn Caitanyi Mahāprabhua potom okamžitě dokázal složit verše v sanskrtu. Když došlo k nedorozumění s Śivānandovou rodinou, Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil svému osobnímu služebníkovi Govindovi, aby jim dal všechny zbytky Jeho jídla. To je popsáno ve verši 53 dvanácté kapitoly Antya-līly.

Caitanya dāsa, nejstarší syn Śivānandy Seny, napsal komentář ke Kṛṣṇa-karṇāmṛtě, který později přeložil Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve svém časopise Sajjana-toṣaṇī. Podle názoru odborníků byl Caitanya dāsa autorem knihy Caitanya-carita (známé také jako Caitanya-caritāmṛta), psané v sanskrtu. Autorem tedy nebyl Kavi-karṇapūra, jak se lidé obecně domnívají. To je názor Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura. Śrī Rāmadāsa byl druhým synem Śivānandy Seny. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (145) se říká, že dva slavní papoušci z kṛṣṇa-līly, Dakṣa a Vicakṣana, se stali staršími bratry Kavi-karṇapūry – Caitanyou dāsem a Rāmadāsem. Karṇapūru, třetího syna, který byl známý také jako Paramānanda dāsa nebo Purī dāsa, zasvětil Śrīnātha Paṇḍita, jenž byl žákem Śrī Advaity Prabhua. Karṇapūra napsal mnoho knih, které ve vaiṣṇavské literatuře zaujímají důležité místo, jako například Ānanda-vṛndāvana-campū, Ālaṅkāra-kaustubha, Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā a velkou epickou báseň Caitanya-candrodaya-nāṭaka. Narodil se roku 1448 Śakābdy (1526 n.l.). Deset let, od roku 1488 do roku 1498, neustále psal knihy.

Když cestou do Purí Pán Nityānanda Prabhu vynadal Śivānandovi Senovi, opustili tito dva synovci na protest celou skupinu a šli za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Džagannáth Purí. Pán chápal jejich pocity a požádal svého osobního služebníka Govindu, aby chlapcům dával prasādam, než dorazí skupina Śivānandy Seny. Během saṅkīrtanového festivalu při Ratha-yātře byli tito dva bratři členy skupiny, kterou vedl Mukunda. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (174) je řečeno, že gopī jménem Kātyāyanī se zjevila jako Śrīkānta Sena.

Govinda Datta se narodil ve vesnici Sukhačar, nepříliš daleko od Khadadahy.

Původně neexistovaly tiskárny a tištěné knihy. Všechny knihy se psaly ručně. Vzácné knihy byly v rukopisné podobě uchovávány v chrámech nebo na jiných důležitých místech a každý, kdo chtěl některou z nich mít, ji musel ručně opsat. Vijaya dāsa byl profesionální písař, který opsal mnoho rukopisů a dal je Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Akiñcana znamená „ten, kdo v tomto světě nic nevlastní“.

Śrīdhara byl chudý brāhmaṇa, který se živil prodejem kůry z banánovníků, ze které se vyráběly kelímky. Nejspíše měl banánovníkový sad, ze kterého získával listy, kůru a dužinu, aby to mohl každý den prodávat na trhu. Padesát procent příjmu používal na uctívání Gangy a ze zbytku žil. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu započal své hnutí občanského odporu proti Kázímu, Śrīdhara radostně tancoval. Pán rád pil vodu z jeho hrnku. Śrīdhara dal Śacīdevī předtím, než Pán Caitanya přijal sannyās, dýni, aby ji pro Něho uvařila. Každý rok chodil navštívit Pána Caitanyu do Džagannáth Purí. Podle Kavi-karṇapūry byl Śrīdhara pasáček z Vrindávanu, který se jmenoval Kusumāsava. V jeho Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (133) je řečeno:

„Pasáček známý v kṛṣṇa-līle jako Kusumāsava se později v līle Śrī Caitanyi Mahāprabhua v Navadvípu stal Kholāvecou Śrīdharem.“

Jagadīśa Paṇḍita byl původně v kṛṣṇa-līle výborná tanečnice známá jako Candrahāsa. O Hiraṇyovi Paṇḍitovi je řečeno, že jednou, když v jeho domě pobýval Pán Nityānanda, ozdobený vzácnými drahokamy, celou noc se je snažil jeden zkušený zloděj ukrást, ale neúspěšně. Potom přišel za Nityānandou Prabhuem a odevzdal se Mu.

Nařízení držet na Ekādaśī půst platí hlavně pro oddané; co se týče jídel, jež mohou být na Ekādaśī obětována Pánu, žádná omezení neexistují. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal jídlo Pána Viṣṇua ve své extázi viṣṇu-tattvy.

Tito dva studenti byli obyvateli Navadvípu a stali se prvními společníky Pána v Jeho saṅkīrtanovém hnutí. Podle Caitanya-bhāgavaty byl Puruṣottama Sañjaya synem Mukundy Sañjayi, ale autor Śrī Caitanya-caritāmṛty objasňuje, že Puruṣottama a Sañjaya byli dva lidé, ne jeden.

Vanamālī Paṇḍita viděl Pána Caitanyu v extázi Balarāmy. To je jasně popsáno v deváté kapitole Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty.

Śrī Buddhimanta Khān byl jedním z obyvatel Navadvípu. Byl velice zámožný a byl to on, kdo zařídil sňatek Pána Caitanyi s Viṣṇupriyou, dcerou Sanātany Miśry, kněze místního zamindara. Osobně uhradil veškeré náklady svatebního obřadu. Když Pán Caitanya Mahāprabhu prodělával vāyu-vyādhi (narušené vzduchy v těle), Buddhimanta Khān zaplatil veškeré léky a léčbu potřebnou k tomu, aby se Pán uzdravil. Byl neustálým Pánovým společníkem v Jeho kīrtanovém hnutí. Když hrál Pán roli bohyně štěstí v domě Candraśekhara Ācāryi, obstaral pro Něho ozdoby. Také Pána Caitanyu Mahāprabhua navštěvoval, když žil v Džagannáth Purí.

Garuḍu Paṇḍita jednou uštkl jedovatý had, ale díky jeho zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry na něho hadí jed neměl vliv.

Podle textu 117 Gaura-gaṇoddeśa-dīpiky Akrūrou skutečně byl.

Ve dvacáté první kapitole Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty je řečeno, že Devānanda Paṇḍita a otec Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, Viśārada, žili ve stejné vesnici. Devānanda Paṇḍita byl profesionální přednašeč Śrīmad-Bhāgavatamu, ale Pán Caitanya Mahāprabhu neměl jeho výklady rád. V současném městě Navadvípu, dříve známém jako Kulija, dostal od Pána Caitanyi takovou milost, že se vzdal māyāvādských výkladů Śrīmad- Bhāgavatamu a naučil se ho vysvětlovat ve světle bhakti. Když ještě Devānanda vykládal māyāvādskou filosofii, byl jednou mezi posluchači i Śrīvāsa Ṭhākura, a když začal plakat, Devānandovi žáci ho vyhnali. O pár dní později šel okolo Caitanya Mahāprabhu, a když se setkal s Devānandou, přísně mu za jeho māyāvādské výklady Śrīmad-Bhāgavatamu vynadal. Tehdy ještě Devānanda neměl příliš důvěry ve Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako v inkarnaci Pána Kṛṣṇy, ale za nějaký čas u něho byl na noc hostem Vakreśvara Paṇḍita, který mu vysvětlil vědu o Kṛṣṇovi, a tím ho přesvědčil o totožnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua. Díky tomu začal Devānanda vysvětlovat Śrīmad-Bhāgavatam v souladu s vaiṣṇavským chápáním. Gaura-gaṇoddeśa- dīpikā (106) uvádí, že to byl původně Bhāguri Muni, sabhā-paṇḍita, který recitoval Védy v domě Nandy Mahārāje

Śrī Mukunda dāsa byl syn Nārāyaṇa dāse a nejstarší bratr Narahariho Sarakāry. Jeho další bratr se jmenoval Mādhava dāsa a jeho syn byl Raghunandana dāsa. Potomci Raghunandany dāse dodnes žijí ve vesnici Šrí Khanda, která leží asi šest a půl kilometru na západ od Katoji. V té žil i Raghunandana, který měl jednoho syna jménem Kānāi, a ten měl dva syny – Madana Rāye, žáka Narahariho Ṭhākura, a Vaṁśīvadanu. Odhaduje se, že tento rod čítal nejméně čtyři sta lidí. Všechna jejich jména jsou ve vesnici Šrí Khanda zapsána. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (175) se píše, že gopī jménem Vṛndādevī se stala Mukundou dāsem, který žil ve vesnici Šrí Khanda a byl velice drahý Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Jeho úžasná oddanost a láska vůči Kṛṣṇovi jsou popsány v patnácté kapitole Madhya-līly Caitanya- caritāmṛty. V osmé vlně Bhakti-ratnākary je řečeno, že Raghunandana sloužil Božstvu Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Narahari dāsa Sarakāra byl velmi slavný oddaný. Jeho žákem byl Locana dāsa Ṭhākura, slavný autor Śrī Caitanya-maṅgaly. V ní uvádí, že Śrī Gadādhara dāsa a Narahari Sarakāra byli Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi neobyčejně drazí, ale o obyvatelích vesnice ŠríKhanda tam není žádná zvláštní zmínka.

Cirañjīva i Sulocana byli obyvateli Šríkhandy, kde stále ještě žijí jejich potomci. Starší ze dvou Cirañjīvových synů, Rāmacandra Kavirāja, byl žák Śrīnivāse Ācāryi a důvěrný přítel Narottamy dāse Ṭhākura. Jeho mladším synem byl Govinda dāsa Kavirāja, slavný vaiṣṇavský básník. Cirañjīvovou ženou byla Sunandā a jeho tchánem byl Dāmodara Sena Kavirāja. Cirañjīva žil dříve na břehu řeky Gangy ve vesnici Kumárnagar. Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (207) uvádí, že byl původně Candrikou ve Vrindávanu.

Śrī Anupama byl otec Śrīly Jīvy Gosvāmīho a mladší bratr Śrī Sanātany Gosvāmīho a Śrī Rūpy Gosvāmīho. Původně se jmenoval Vallabha, ale potom, co se setkal s Pánem Caitanyou, od Něho dostal jméno Anupama. Jelikož tito tři bratři pracovali pro muslimskou vládu, dostali titul Mallik. Naše rodina byla spřízněna s Malliky z kolkatské ulice Mahátmy Gándhího a často jsme navštěvovali jejich chrám Rādhy a Govindy. Náležejí do stejné rodiny jako my. Naše rodinná gotra čili rodokmen je Gautama-gotra neboli posloupnost žáků Gautamy Muniho a naše příjmení je De. Protože však oni přijali místa zamindarů v muslimské vládě, dostali titul Mallik. Stejný titul dostali i Rūpa, Sanātana a Vallabha. Mallik znamená „pán“. Stejně jako dává anglická vláda bohatým a úctyhodným osobám titul „lord“, muslimové dávají bohatým a úctyhodným rodinám, které mají důvěrné vztahy s vládou, titul Mallik. Lze ho tedy nalézt nejen mezi muslimy, ale také mezi hindskými aristokraty. Tento titul není omezen jenom na určitou rodinu, ale dostávají ho různé rodiny z různých sociálních skupin, jsou-li náležitě bohaté a úctyhodné.

Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī byli členy Bharadvāja-gotry, což naznačuje, že patřili buď k rodině, nebo k učednické posloupnosti Bharadvāje Muniho. My jako členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy patříme k rodině neboli duchovní posloupnosti Sarasvatīho Gosvāmīho, a proto jsme známí jako Sārasvatové. Duchovnímu mistrovi se tedy klaníme jako příslušníkovi sārasvatské rodiny, sārasvata-deva (namas te sārasvate deve), jehož misí je šířit učení Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua (gaura-vāṇī-pracāriṇe) a bojovat s impersonalisty a voidisty (nirviśeṣa-śūnyavādi-pāścātya-deśa-tāriṇe). To bylo také posláním Sanātany Gosvāmīho, Rūpy Gosvāmīho a Anupamy Gosvāmīho.

Rodokmen Sanātany Gosvāmīho, Rūpy Gosvāmīho a Vallabhy Gosvāmīho lze sledovat až do dvanáctého století éry Śaka, kdy se ve velice bohaté brāhmaṇské rodině v provincii Karnáta narodil ušlechtilý muž jménem Sarvajña. Ten měl dva syny, Aniruddheru Rūpeśvaru a Hariharu, kteří oba přišli o svá království a byli nuceni žít v horách. Rūpeśvarův syn Padmanābha odešel do Bengálska na místo na břehu Gangy známé jako Naihátí. Tam se mu narodilo pět synů, z nichž nejmladší, Mukunda, měl dobře vychovaného syna jménem Kumāradeva, a ten byl otcem Rūpy, Sanātany a Vallabhy. Kumāradeva žil v Fatéjábádu, oblasti hraničící s Bákláčandradvípem ve východním Bengálsku (dnes Bangladéši). O dnešní vesnici Prémbágh, která leží nedaleko Ramšary v bangladéšském okrese Džašohar, mnoho lidí říká, že tam stál Kumāradevův dům. Tři z jeho mnoha synů se vydali na cestu vaiṣṇavismu. Později se Śrī Vallabha a jeho dva starší bratři, Śrī Rūpa a Sanātana, přestěhovali z Čandradvípu do vesnice Rámakéli ležící v bengálském okrese Máldah. Zde se narodil Śrīla Jīva Gosvāmī, který za svého otce přijal Śrī Vallabhu. Všichni tři bratři dostali titul Mallik, protože sloužili v muslimské vládě. Když vesnici Rámakéli navštívil Pán Caitanya Mahāprabhu, setkal se tam s Vallabhou. Śrī Rūpa Gosvāmī později po setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem opustil vládní službu, a když za Ním šel do Vrindávanu, Vallabha ho doprovázel. Setkání Caitanyi Mahāprabhua s Rūpou a Vallabhou je popsáno v Madhya-līle, kapitole devatenáct.

Podle Sanātany Gosvāmīho šli ve skutečnosti Śrī Rūpa Gosvāmī a Vallabha do Vrindávanu na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Nejdříve šli do Mathury, kde se setkali se Subuddhim Rāyem, který se živil prodejem suchého dřeva na topení. Ten měl ze setkání se Śrī Rūpou Gosvāmīm a Anupamou velkou radost a ukázal jim všech dvanáct vrindávanských lesů. Tak žili ve Vrindávanu celý měsíc a potom pokračovali v hledání Sanātany Gosvāmīho. Podél Gangy došli až do Iláhábádu neboli Prajág-tírthy, ale protože Sanātana Gosvāmī šel jinou cestou, tak se minuli, a když Sanātana přišel do Mathury, Subuddhi Rāya ho informoval o návštěvě Rūpy Gosvāmīho a Anupamy. Rūpa Gosvāmī a Anupama mezitím ve Váránasí potkali Caitanyu Mahāprabhua, od kterého slyšeli o cestách Sanātany Gosvāmīho, a tak se vrátili do Bengálska, kde si vyřídili svoje státnické záležitosti, a na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua za Ním odešli do Džagannáth Purí.

Nejmladší z bratrů, Anupama, v roce 1436 Śakābdy (1514 n.l.) zemřel a vrátil se domů, zpátky k Bohu. Odešel do duchovního nebe tam, kde sídlí Śrī Rāmacandra. Śrī Rūpa Gosvāmī o tom v Džagannáth Purí řekl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Vallabha byl velkým oddaným Śrī Rāmacandry, a proto nebyl schopen se naplno věnovat uctívání Rādhā-Govindy, ke kterému nabádal Śrī Caitanya Mahāprabhu. Zároveň však přijímal Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství, Rāmacandry. V knize Bhakti-ratnākara je zaznamenán následující výrok: „Śrī Gaurasundara dal Vallabhovi jméno Anupama, ale ten byl neustále pohroužen v oddané službě Pánu Rāmacandrovi. Neznal nikoho než Śrī Rāmacandru, ale věděl, že Caitanya Gosāñi je tentýž Pán Rāmacandra.“

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (180) je Śrī Rūpa Gosvāmī popsán jako gopī jménem Śrī Rūpa-mañjarī. V Bhakti-ratnākaře je seznam knih Śrī Rūpy Gosvāmīho. Ze všech jeho knih si vaiṣṇavové oblíbili zvláště těchto šestnáct: (1) Haṁsadūta, (2) Uddhava-sandeśa, (3) Kṛṣṇa-janma-tithi-vidhi, (4 a 5) Rādhā-kṛṣṇa-gaṇoddeśa-dīpikā, Bṛhat (velká) a Laghu (malá), (6) Stava-mālā, (7) Vidagdha-mādhava, (8) Lalita-mādhava, (9) Dāna-keli-kaumudi, (10) Bhakti-rasāmṛta-sindhu (toto je nejslavnější kniha Śrī Rūpy Gosvāmīho), (11) Ujjvala-nīlamaṇi, (12) Ākhyāta-candrikā, (13) Mathurā-mahimā, (14) Padyāvalī, (15) Nāṭaka-candrikā a (16) Laghu-bhāgavatāmṛta. Śrī Rūpa Gosvāmī se zřekl všech rodinných svazků, přijal stav odříkání a své peníze rozdělil tak, že dal padesát procent brāhmaṇům a vaiṣṇavům, dvacet pět procent své kuṭumbě (příbuzenstvu) a dvacet pět procent si nechal pro nenadálou osobní potřebu. V Džagannáth Purí se setkal s Haridāsem Ṭhākurem a také Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a Jeho dalšími společníky. Śrī Caitanya Mahāprabhu často chválil rukopis Rūpy Gosvāmīho. Śrīla Rūpa Gosvāmī dokázal skládat verše přesně podle přání Śrī Caitanyi Mahāprabhua a podle Jeho pokynů napsal dvě knihy, nazvané Lalita-mādhava a Vidagdha-mādhava. Pán Caitanya chtěl, aby oba bratři, Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī, zveřejnili mnoho knih podporujících vaiṣṇavské náboženství. Když Sanātana Gosvāmī potkal Śrī Caitanyu Mahāprabhua, Pán mu řekl, aby šel také do Vrindávanu.

Śrī Sanātana Gosvāmī je popsán v Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (181). Původně byl známý jako Rati-mañjarī, nebo též Lavaṅga-mañjarī. V Bhakti-ratnākaře je řečeno, že jeho duchovní mistr Vidyā-vācaspati někdy pobýval ve vesnici Rámakéli a Sanātana Gosvāmī pod jeho vedením studoval veškerou védskou literaturu. Byl mu tak oddaný, že se to ani nedá popsat. Védský systém vyžaduje po spatření muslima vykonat určitý obřad pro odčinění. Sanātana Gosvāmī se ale neustále sdružoval s muslimskými králi. Aniž by věnoval příliš pozornosti védským nařízením, chodil často do jejich domů, a tak si myslel, že se z něho stal muslim. Byl proto vždy velice pokorný, a když se představoval Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, řekl: „Moje chování je odporné, protože se neustále sdružuji s nízkými lidmi.“ Ve skutečnosti patřil do úctyhodné brāhmaṇské rodiny, ale protože svoje chování považoval za odporné, nesnažil se vystupovat jako brāhmaṇa, nýbrž se řadil mezi lidi nižší třídy. Napsal Hari-bhakti-vilāsu a Vaiṣṇava-toṣaṇī, což je komentář k desátému zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. V roce 1476 Śakābdy (1554 n.l.) dokončil Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī, komentář Śrīmad-Bhāgavatamu. V roce 1504 Śakābdy (1582 n.l.) vydal Śrīla Jīva Gosvāmī upravenou verzi, nazvanou Laghu-toṣaṇī.

Śrī Caitanya Mahāprabhu učil své zásady prostřednictvím svých čtyř hlavních následovníků. Mezi nimi byl Rāmānanda Rāya zcela výjimečný, protože na něm Pán ukázal, jak může oddaný úplně překonat vliv Amora. Jakmile někdo vidí krásnou ženu, je vlivem Amora přemožen její krásou. Śrī Rāmānanda Rāya nicméně zničil Amorovu pýchu. Když totiž nacvičoval hru Jagannātha-vallabha-nāṭaka, osobně při tanci vedl výjimečně krásné mladé dívky, ale nikdy nebyl jejich mladickou krásou ovlivněn. Śrī Rāmānanda Rāya tyto mladé dívky osobně koupal, dotýkal se jich a myl je svýma vlastníma rukama, a přesto zůstal klidný a prostý vášně; tak, jak by měl velký oddaný být. Pán Caitanya Mahāprabhu potvrdil, že to mohl dokázat pouze Rāmānanda Rāya. Dāmodara Paṇḍita byl zase jako kritik známý svojí objektivitou. Své kritiky neušetřil dokonce ani Caitanyu Mahāprabhua, což také nemůže nikdo napodobovat. Haridāsa Ṭhākura je výjimečný svojí snášenlivostí, protože strpěl i bití holemi na dvaadvaceti tržištích. Śrī Sanātana Gosvāmī byl tedy výjimečný svojí pokorou, přestože náležel k úctyhodné brāhmaṇské rodině.

V devatenácté kapitole Madhya-līly se uvádí, jak se Sanātana Gosvāmī vymanil z vládní služby. Navábovi, muslimskému vládci, poslal zprávu, že onemocněl, ale ve skutečnosti doma studoval ve společnosti brāhmaṇů Śrīmad-Bhāgavatam. Naváb se o tom dozvěděl od dvorního lékaře a okamžitě se za Sanātanou Gosvāmīm vypravil, aby zjistil, proč to dělá. Požádal Sanātanu, aby ho doprovázel na vojenské výpravě do Urísy, ale ten odmítl, a tak ho naváb nechal uvěznit. Když Rūpa Gosvāmī opouštěl domov, napsal Sanātanovi Gosvāmīmu zprávu, že u místního obchodníka uschoval nějaké peníze. Sanātana Gosvāmī tyto peníze využil k podplacení žalářníka, a tak se dostal na svobodu. Okamžitě se vydal do Váránasí, aby se setkal s Caitanyou Mahāprabhuem, a s sebou si vzal pouze jednoho služebníka jménem Īśāna. Po cestě se zastavili v sarāi neboli hostinci, a když hostinský zjistil, že Īśāna má u sebe zlaté mince, chtěl je oba zabít, aby je okradl. Sanātana Gosvāmī si všiml, že se hostinský velice pozorně stará o jejich pohodlí, i když byli cizinci, a tak mu došlo, že s sebou Īśāna potají nese nějaké peníze, hostinský o tom ví, a chce je proto zabít. Když se Sanātana Gosvāmī Īśāny zeptal, ten přiznal, že má peníze, a Sanātana Gosvāmī mu je okamžitě vzal a dal je hostinskému s žádostí, aby jim pomohl projít džunglí. Tak za pomoci hostinského, který byl vůdcem všech zlodějů v té oblasti, Sanātana Gosvāmī přešel Hazipurské hory, dnes známé jako Hazáríbágh. Tehdy potkal svého švagra Śrīkāntu, který ho žádal, aby s ním zůstal. Sanātana Gosvāmī odmítl, ale než se rozloučili, dostal od Śrīkānty vzácnou přikrývku.

Sanātana Gosvāmī došel postupně až do Váránasí a v domě Candraśekhara se potkal s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem. Na Pánův pokyn ho oholili a dostal oblečení potulného mnicha neboli bābājīho. Oblékl si staré šaty Tapany Miśry a přijal prasādam v domě brāhmaṇy z Maháráštry. Potom mu Pán Caitanya Mahāprabhu osobně vysvětlil vše, co se týče oddané služby, a řekl mu, aby psal knihy o oddané službě, včetně knihy pokynů ohledně vaiṣṇavských činností. Požádal ho také, aby odhalil ztracená poutní místa ve Vrindávanu. K veškeré této práci dal Sanātanovi Gosvāmīmu Pán Caitanya Mahāprabhu požehnání a také mu ze šedesáti jedna různých úhlů pohledu vysvětlil význam verše ātmārāma.

Sanātana Gosvāmī šel do Vrindávanu hlavní cestou, a když přišel do Mathury, setkal se tam se Subuddhim Rāyem. Potom se vrátil do Džagannáth Purí přes Džhárkhand, džungli v Madhjapradéši. V Džagannáth Purí se chtěl vzdát svého těla pod koly Jagannāthovy rathy, ale Caitanya Mahāprabhu ho zachránil. Potom se Sanātana Gosvāmī setkal s Haridāsem Ṭhākurem a dozvěděl se od něho o Anupamově odchodu z tohoto světa. Sanātana Gosvāmī později popsal slávu Haridāse Ṭhākura. Sanātana dodržoval etiketu Jagannāthova chrámu a chodil navštěvovat Pána Caitanyu cestou po pláži, třebaže byla velice rozpálená sluncem. Žádal Jagadānandu Paṇḍita o svolení vrátit se do Vrindávanu. Pán Caitanya Mahāprabhu opěvoval povahu Sanātany Gosvāmīho a obejmul ho, neboť jeho tělo považoval za duchovní. Sanātana Gosvāmī dostal od Śrī Caitanyi Mahāprabhua pokyn zůstat rok v Džagannáth Purí. Když se potom vrátil do Vrindávanu, setkal se znovu s Rūpou Gosvāmīm a oba bratři pak zůstali ve Vrindávanu, aby plnili pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Místo, kde původně Śrī Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī žili, je nyní poutní místo. Je obecně známé jako Gupta Vrindávan neboli skrytý Vrindávan a leží asi třináct kilometrů jižně od Anglického Bazaru. Do současných dob se tam navštěvují následující místa: (1) chrám Božstev Śrī Madana-mohana, (2) strom Keli-kadamba, pod kterým se Śrī Caitanya Mahāprabhu sešel v noci se Sanātanou Gosvāmīm, a (3) Rúpaságar, velká vodní nádrž vyhloubená Śrī Rūpou Gosvāmīm. V roce 1924 byla založeno sdružení Rāmakeli-saṁskāra-samiti s cílem opravit chrám a renovovat vodní nádrž.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (195) je řečeno, že Śrīla Jīva Gosvāmī byl původně gopī známá jako Vilāsa-mañjarī. Již od dětství se velice zajímal o Śrīmad-Bhāgavatam. Později přišel do Navadvípu studovat sanskrt a ve stopách Śrī Nityānandy Prabhua obešel celý Navadvíp-dhám. Po návštěvě Navadvíp-dhámu odešel studovat sanskrt do Váránasí pod vedením Madhusūdany Vācaspatiho a po dokončení svých studií ve Váránasí odešel do Vrindávanu, kde se uchýlil pod ochranu svých strýců, Śrī Rūpy a Sanātany. To je popsáno v Bhakti-ratnākaře. Pokud je nám známo, Śrīla Jīva Gosvāmī sestavil a redigoval nejméně dvacet pět knih. Všechny jsou velice proslavené a zde je jejich seznam: (1) Hari-nāmāmṛta-vyākaraṇa, (2) Sūtra-mālikā, (3) Dhātu-saṅgraha, (4) Kṛṣṇārcā-dīpikā, (5) Gopāla-virudāvalī, (6) Rasāmṛta-śeṣa, (7) Śrī Mādhava-mahotsava, (8) Śrī Saṅkalpa-kalpavṛkṣa, (9) Bhāvārtha-sūcaka-campū, (10) Gopāla-tāpanī-ṭīkā, (11) komentář k Brahma-saṁhitě, (12) komentář k Bhakti-rasāmṛta-sindhu, (13) komentář k Ujjvala-nīlamaṇi, (14) komentář k Yogasāra-stavě, (15) komentář ke Gāyatrī-mantře, jak je popsána v Agni Purāṇě, (16) popis lotosových nohou Pána z Padma Purāṇy, (17) popis lotosových nohou Śrīmatī Rādhārāṇī, (18) Gopāla-campū (ve dvou částech) a (19–25) sedm sandarbh: Krama-, Tattva-, Bhagavat-, Paramātma-, Kṛṣṇa-, Bhakti- a Prīti-sandarbha. Po odchodu Śrī Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho ve Vrindávanu se Śrīla Jīva Gosvāmī stal ācāryou všech vaiṣṇavů v Bengálsku, Uríse a ve zbytku světa a byl to on, kdo je vedl v jejich oddané službě. Ve Vrindávanu založil chrám Rādhā-Dāmodara, kde jsme měli možnost žít po odchodu z rodinného života od roku 1962 do roku 1965, kdy jsme se rozhodli odjet do USA. Ještě v době přítomnosti Śrīly Jīvy Gosvāmīho sestavil Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī svoji slavnou Caitanya- caritāmṛtu. Později Śrīla Jīva Gosvāmī inspiroval Śrīnivāse Ācāryu, Narottamu dāse Ṭhākura a Duḥkhīho Kṛṣṇadāse, aby kázali nauku o vědomí Kṛṣṇy v Bengálsku. Jīva Gosvāmī dostal zprávu, že všechny rukopisy, které byly ve Vrindávanu nashromážděny a poslány do Bengálska pro kazatelské účely, byly ukradeny nedaleko Višnupuru v Bengálsku, ale později se dozvěděl, že byly znovu nalezeny. Śrī Jīva Gosvāmī udělil titul Kavirāja Rāmacandrovi Senovi, který byl žákem Śrīnīvāse Ācāryi, a také mladšímu bratrovi Rāmacandry, Govindovi. Ještě když byl Jīva Gosvāmī naživu, přišla do Vrindávanu s několika oddanými Śrīmatī Jāhnavā-devī, energie blaženosti Śrī Nityānandy Prabhua. Jīva Gosvāmī byl ke gauḍīya-vaiṣṇavům neboli vaiṣṇavům z Bengálska velice laskavý. Kdokoliv z nich přišel do Vrindávanu, měl od něho zajištěné ubytování a prasādam. Jeho žák Kṛṣṇadāsa Adhikārī ve svém deníku vyjmenoval všechny knihy Gosvāmīch.

Sahajiyové vytýkají Śrīlovi Jīvovi Gosvāmīmu tři věci, což vůbec není pro vykonávání oddané služby příznivé. První výtka se týká materialisty, který byl velice pyšný na svoji pověst velkého sanskrtského učence a který přišel i za Śrī Rūpou a Sanātanou, aby s nimi debatoval o zjevených písmech. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī však nechtěli ztrácet čas a dali mu písemné prohlášení, že je v diskusi o zjevených písmech porazil. S tímto papírem v ruce a s žádostí o podobné prohlášení se učenec obrátil i na Jīvu Gosvāmīho, ale ten mu ho nechtěl dát. Naopak se s ním pustil do debaty o písmech a porazil ho. Je jisté, že se Jīva Gosvāmī zachoval správně, když tomuto nečestnému učenci zabránil v tom, aby všude vyhlašoval, že porazil Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho; sahajiyové však ve své nevzdělanosti na tuto událost poukazují, aby mohli Śrī Jīvu Gosvāmīho nařknout z toho, že se odchýlil od principu pokory. Oni však nevědí, že pokora je na místě, pokud je uražena naše vlastní čest, ale ne v případě, kdy je pomlouván Pán Viṣṇu nebo ācāryové. V takových případech nemáme být pokorní, ale musíme jednat. Všichni by měli následovat příkladu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán Caitanya ve své Śikṣāṣṭace (3) říká:

„Člověk může zpívat svaté jméno Pána, pokud je pokorný a považuje se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivější než strom, prostý veškeré pýchy a připravený projevovat úctu ostatním. V takovém rozpoložení mysli může zpívat svaté jméno neustále.“ Když se však Pán dozvěděl, že Jagāi s Mādhāiem zranili Pána Nityānandu, okamžitě se tam přihnal, zuřící jako oheň, a chtěl je zabít. Svým vlastním chováním tak Pán Caitanya vysvětlil tento verš. Jsme-li uráženi my, měli bychom to snášet, ale pokud někdo uráží vznešené osoby, jako jsou jiní vaiṣṇavové, neměli bychom být ani pokorní, ani mírní, ale měli bychom se snažit tyto pomluvy patřičnými prostředky zastavit. To je povinností služebníka gurua a vaiṣṇavů. Každý, kdo chápe princip věčné služby guruovi a vaiṣṇavům, ocení jednání Śrī Jīvy Gosvāmīho v souvislosti s takzvaným vítězstvím onoho učence nad jeho duchovními mistry, Śrīlou Rūpou a Śrīlou Sanātanou Gosvāmīm.

Další historka vytvořená za účelem poškodit pověst Śrīly Jīvy Gosvāmīho říká, že když mu Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ukázal právě dokončený rukopis Śrī Caitanya-caritāmṛty, Jīva Gosvāmī si myslel, že to naruší jeho pověst velkého učence, a hodil rukopis do studny. Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī byl podle této historky naprosto šokován a na místě zemřel. Člověk, který se jmenoval Mukunda, měl však naštěstí kopii rukopisu Śrī Caitanya-caritāmṛty, a tak bylo možné knihu později vydat. Tento příběh je další hanebný příklad pomluvy proti guruovi a vaiṣṇavovi. Nikdo by takový příběh neměl považovat za autorizovaný.

Další výtkou je, že Śrīla Jīva Gosvāmī neschvaloval principy parakīya-rasy ve Vradža-dhámu a podporoval svakīya-rasu, čímž ukazoval, že Rādhā a Kṛṣṇa jsou věční manželé. Skutečnost je ovšem taková, že když byl Jīva Gosvāmī naživu, některým jeho následovníkům se parakīya-rasa gopī nelíbila. Śrīla Jīva Gosvāmī proto pro jejich duchovní prospěch podpořil svakīya-rasu, neboť mu bylo jasné, že sahajiyové budou jinak parakīya-rasy zneužívat, což se dnes opravdu děje. Mezi sahajiyi ve Vrindávanu a Navadvípu se naneštěstí v jejich zhýralosti stalo módou najít si svobodného sexuálního partnera, aby s ním mohli žít a vykonávat takzvanou oddanou službu na úrovni parakīya-rasy. Śrīla Jīva Gosvāmī to předvídal, a tak podporoval svakīya-rasu, což později schválili i všichni další vaiṣṇavští ācāryové. Śrīla Jīva Gosvāmī nikdy proti transcendentální parakīya-rase nebyl, ani žádný jiný vaiṣṇava ji nikdy neodsoudil. Śrīla Jīva Gosvāmī přísně následoval předcházející duchovní mistry a vaiṣṇavy, Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho, a Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ho přijímal jako jednoho ze svých poučujících guruů.

I když to není jen západní Indie, kde jsou lidé znečištěni sdružováním se s muslimy, pravdou je, že čím více jde člověk v Indii na západ, tím více najde lidi vzdálené védské kultuře. Do doby před pěti tisíci lety, kdy byla celá planeta pod vládou Mahārāje Parīkṣita, byla védská kultura běžná všude. Postupně však lidé podléhali vlivu nevédské kultury a ztratili schopnost jednat ve spojení s oddanou službou. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī velice milostivě kázali nauku o bhakti v západní Indii. Kazatelé Caitanyova učení kráčejí v jejich stopách a šíří v západních zemích toto saṅkīrtanové hnutí i se zásadami vaiṣṇavského chování, čímž očišťují a napravují mnoho osob, které byly dříve navyklé kultuře mlecchů a yavanů. Všichni naši oddaní v západních zemích se vzdali svých starých zlozvyků v podobě nedovoleného sexu, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování. Ještě před pěti sty lety byly tyto činnosti v Indii – alespoň ve východní Indii – neznámé, ale dnes je bohužel celá Indie obětí těchto nevédských principů, které někdy dostávají dokonce i podporu vlády.

Místo, kde se dnes nachází Šrí Rádhá-kund, bylo v časech Caitanyi Mahāprabhua pole. Tehdy tam bylo jen malé jezírko, ve kterém se Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupal a prohlásil, že na tomto místě se kdysi nacházel Rádhá-kund. Podle Jeho rad potom Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī Rádhá-kund obnovili. To je jeden ze zářných příkladů toho, jak Gosvāmī odkrývali ztracená poutní místa. Díky jejich snaze byly založeny všechny důležité chrámy ve Vrindávanu. Původně tam bylo postaveno sedm důležitých gaudīya-vaiṣṇavských chrámů: chrám Madana-mohana, Govindy, Gopīnātha, Śrī Rādhāramaṇa, Rādhā-Śyāmasundara, Rādhā-Dāmodara a Gokulānandy.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi uvádí: „Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī se s největší pravděpodobností narodil roku 1416 Śakābdy (1494 n.l.) v rodině kāyasthů, jako syn Govardhana Majumadāra, mladšího bratra tehdejšího zamindara Hiraṇyi Majumadāra. Vesnice, ve které se narodil, je známa jako Šrí-krišnapur. Na železniční trati mezi Kolkatou a Bardvánem leží stanice Trišabigha (nyní Ádi-sapta-grám) a dva kilometry odtud se nachází vesnice Šrí-krišnapur, ve které stál rodný dům Śrī Raghunātha dāse Gosvāmīho. Dodnes tam stojí chrám Śrī Śrī Rādhā-Govindy. Před chrámem je velké prostranství, ale není tam žádná místnost, kde by se oddaní mohli scházet. Haricaraṇa Ghoṣa, bohatý muž z kolkatské čtvrti Simla, nechal chrám nedávno opravit. Celý chrámový komplex je obehnán zdí a v malé místnosti přilehlé k chrámu zůstal stupínek, na kterém Raghunātha dāsa Gosvāmī uctíval Božstvo. V sousedství chrámu je koryto vysychající řeky Sarasvatí.

Všichni předkové Śrīly Raghunātha dāse Gosvāmīho byli vaiṣṇavové a velice bohatí lidé. Doma byl jeho duchovním mistrem Yadunandana Ācārya. Přestože byl Raghunātha dāsa ženatý, nebyl ke svému majetku a ženě vůbec připoutaný. Když otec a strýc viděli, že chce opustit domov, najali tělesné strážce, kteří ho měli hlídat. On jim však přesto dokázal uniknout a odešel do Džagannáth Purí, aby se setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. To se stalo v roce 1439 Śakābdy (1517 n.l.). Raghunātha dāsa Gosvāmī napsal tři knihy, nazvané Stava-mālā (nebo také Stavāvalī), Dāna-carita a Muktā-carita. Dožil se vysokého věku a většinu života strávil u Rádhá-kundu. Místo, kde Raghunātha dāsa Gosvāmī vykonával svoji oddanou službu, lze vedle Rádhá-kundu stále vidět. Byl hubený a měl podlomené zdraví, protože téměř nejedl. Jeho jediným zájmem bylo zpívat svaté jméno Pána. Postupně také omezoval spánek, až nakonec téměř vůbec nespal. Říká se, že měl oči stále plné slz. Když ho přišel navštívit Śrīnivāsa Ācārya, Raghunātha dāsa Gosvāmī mu požehnal svým objetím. Śrīnivāsa Ācārya požádal o požehnání pro kázání v Bengálsku a Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī mu je dal. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (186) je řečeno, že Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī byl původně gopī jménem Rasa-mañjarī. Někdy se také uvádí, že byl Rati-mañjarī.“

Tato důvěrná služba znamenala osobně se o Pána starat. Svarūpa Dāmodara se jako Pánův sekretář staral o Jeho koupele, jídlo, odpočinek a masáže, a Raghunātha dāsa Gosvāmī mu v tom pomáhal. To znamená, že Raghunātha dāsa Gosvāmī vlastně jednal jako Pánův pomocný sekretář.

Skočit z vrcholu kopce Góvardhanu je způsob sebevraždy, ke kterému se uchylují zvláště svaté osoby. Poté, co odešli Pán Caitanya a Svarūpa Dāmodara, cítil Raghunātha dāsa Gosvāmī nesnesitelné odloučení od těchto dvou vznešených osobností, a proto se rozhodl, že skoncuje se svým životem skokem z kopce Góvardhanu ve Vrindávanu. Předtím však chtěl ještě spatřit lotosové nohy Śrīly Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho.

Je mnoho věcí, které bychom se měli naučit o bhajanu neboli uctívání Pána kráčením ve stopách Raghunātha dāse Gosvāmīho. Všichni Gosvāmī se věnovali těmto transcendentálním činnostem, jak ve své básni o nich popisuje Śrīnivāsa Ācārya (kṛṣṇotkīrtana-gāna-nartana-parau premāmṛtāmbho-nidhī). Oddanou službu je třeba provádět velice striktně, zvláště zpíváním svatého jména Pána, po vzoru Raghunātha dāse Gosvāmīho, Śrīly Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho.

Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī se nechal zvláště vést Śrīlou Raghunāthem dāsem Gosvāmīm. Na konci každé kapitoly proto říká: śrī-rūpa-raghunātha-pade yāra āśa caitanya-caritāmṛta kahe kṛṣṇadāsa. Někdy dochází k nedorozumění, že se použitím slova raghunātha klaní Raghunāthovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu, protože se někdy uvádí, že Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī byl jeho zasvěcující duchovní mistr. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī však tento výrok neschvaluje a Raghunātha Bhaṭṭu Gosvāmīho za duchovního mistra Śrīly Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho nepokládá.

Śrī Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī byl syn Veṅkaṭy Bhaṭṭy, obyvatele Šrírangam. Gopāla Bhaṭṭa původně náležel k učednické posloupnosti Rāmānujovy sampradāyi, ale později se napojil na gauḍīya-sampradāyu. Když v roce 1433 Śakābdy (1511 n.l.) Pán Caitanya Mahāprabhu cestoval po jižní Indii, zdržel se po čtyři měsíce období Cāturmāsyi v domě Veṅkaṭy Bhaṭṭy, který tak dostal příležitost sloužit Pánovi ke své plné spokojenosti. Tehdy mohl Pánu sloužit i Gopāla Bhaṭṭa. Śrī Gopāla Bhaṭṭu Gosvāmīho později zasvětil jeho strýc, velký sannyāsī Prabodhānanda Sarasvatī. Otec i matka Gopāla Bhaṭṭy Gosvāmīho byli velice požehnaní, protože celé své životy zasvětili službě Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi. Gopālovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu dovolili odejít do Vrindávanu a sami ukončili život pohrouženi v myšlenkách na Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Když se později Pán Caitanya dozvěděl, že Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī odešel do Vrindávanu, kde se setkal se Śrī Rūpou a Sanātanou Gosvāmīmi, měl z toho velkou radost a řekl Śrī Rūpovi a Sanātanovi, aby Gopāla Bhaṭṭu Gosvāmīho přijali jako mladšího bratra a starali se o něj. Śrī Sanātana Gosvāmī choval ke Gopālovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu takovou náklonnost, že sestavil vaiṣṇavské smṛti pod názvem Hari-bhakti-vilāsa a vydal je pod jeho jménem. Na základě pokynu Śrīly Rūpy a Sanātany instaloval Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī jedno ze sedmi hlavních Božstev ve Vrindávanu, Božstvo Rādhāramaṇa. Sevaité (kněží) z chrámu Rādhāramaṇa patří ke gaudīya-sampradāyi.

Když Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī žádal před započetím psaní Śrī Caitanya-caritāmṛty všechny vaiṣṇavy o svolení, Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī mu dal požehnání také, ale požádal jej, aby v knize neuváděl jeho jméno. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī se proto o Gopālovi Bhaṭṭovi Gosvāmīm zmiňuje jen velmi opatrně v jedné nebo dvou pasážích Caitanya-caritāmṛty. Śrīla Jīva Gosvāmī na začátku své Tattva-sandarbhy píše: „Jeden oddaný z jižní Indie, který se narodil v brāhmaṇské rodině a byl velice důvěrným přítelem Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho, napsal knihu, ale neuspořádal ji chronologicky. Proto se já, nepatrná živá bytost známá jako jīva, snažím děje této knihy chronologicky uspořádat, přičemž se radím se vznešenými osobnostmi, jako je Madhvācārya, Śrīdhara Svāmī, Rāmānujācārya a další starší vaiṣṇavové v učednické posloupnosti.“ Na začátku Bhagavat-sandarbhy uvádí Śrīla Jīva Gosvāmī podobné výroky. Śrīla Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī napsal knihu nazvanou Sat-kriyā-sāra-dīpikā, redigoval Hari-bhakti-vilāsu, napsal úvod k Ṣaṭ-sandarbhám, komentář ke Kṛṣṇa-karṇāmṛtě a instaloval ve Vrindávanu Božstvo Rādhāramaṇa. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (184) je zmínka o tom, že jeho dřívější jméno v zábavách Pána Kṛṣṇy bylo Anaṅga-mañjarī. Někdy se také uvádí, že byl inkarnací Guṇa-mañjarī. Śrīnivāsa Ācārya a Gopīnātha Pūjārī byli dva z jeho žáků.

Říká se, že Śaṅkarāraṇya bylo jméno Śrīly Viśvarūpy, staršího bratra Viśvambhary (původní jméno Śrī Caitanyi Mahāprabhua), když přijal sannyās. Śaṅkarāraṇya opustil tento svět v roce 1432 Śakābdy (1510 n.l.) v Sólápuru, kde se nachází poutní místo známé jako Pándarpur. O tom je zmínka ve verších 299 a 300 deváté kapitoly Madhya-līly.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v Anubhāṣyi dále píše: „Pán Caitanya Mahāprabhu otevřel v domě Mukundy neboli Mukundy Sañjayi základní školu a Mukundův syn, který se jmenoval Puruṣottama, se stal Pánovým žákem. Když Pán Caitanya setrvával ještě v předchozím āśramu a jmenoval se Viśvambhara, Kāśīnātha Mu zařídil svatbu. Kāśīnātha přemluvil dvorního paṇḍita Sanātanu, aby dal Viśvambharovi svoji dceru. V padesátém verši Gaura-gaṇoddeśa-dīpiky je zmínka o tom, že Kāśīnātha byl inkarnací brāhmaṇy Kulaky, kterého Satrājit poslal, aby zařídil sňatek Kṛṣṇy se Satyabhāmou, a ve verši 135 se píše, že Rudra neboli Śrī Rudrarāma Paṇḍita byl původně přítel Pána Kṛṣṇy jménem Varūthapa. Śrī Rudrarāma Paṇḍita postavil ve Vallabhapuru, asi jeden a půl kilometru severně od Máhéše, velký chrám pro Božstva pojmenovaná Rādhāvallabha. Potomkové jeho bratra Yadunandany Vandyopādhyāyi jsou známí jako Cakravartī Ṭhākurové a starají se o tento chrám jako sevaité. Původně Božstvo Jagannātha z Máhéše přicházelo během festivalu Ratha-yātrā do Rādhāvallabhova chrámu, ale v bengálském roce 1262 (1855 n.l.) ho kvůli neshodám mezi kněžími těchto dvou chrámů přestalo Jagannāthovo Božstvo navštěvovat.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Asi dva kilometry od Kumárhatty, nebo Kámarhatty, která leží několik kilometrů od Kolkaty, leží vesnice známá jako Kánčadápáda, domov Śrī Śivānandy Seny, který tam postavil chrám Śrī Gauragopāla. Další chrám tam založil Śrīnātha Paṇḍita pro mūrti Śrī Rādhā-Kṛṣṇy. Božstvo tohoto chrámu se jmenuje Śrī Kṛṣṇa Rāya. Tento chrám Kṛṣṇa Rāye, postavený v roce 1708 Śakābdy (1786 n.l.) předním zamindarem Nimāiem Mallikem z Páthurijá- ghátu v Kolkatě, je velice rozsáhlý. Před chrámem se prostírá velký dvůr, jsou tam i pokoje pro hosty a dobré vybavení pro vaření prasādam. Dvůr je lemován vysokými zdmi a celý chrám je téměř stejně velký jako chrám v Máhéši. Na jedné desce jsou vyryta jména Śrīnātha Paṇḍita, jeho otce, děda a datum založení chrámu. Śrīnātha Paṇḍita, jeden ze žáků Advaity Prabhua, byl duchovním mistrem třetího syna Śivānandy Seny známého jako Paramānanda Kavi-karṇapūra. Říká se, že Božstvo Kṛṣṇa Rāye bylo instalováno v dobách Kavi-karṇapūry. Podle jedné pověsti přinesl Vīrabhadra Prabhu, syn Nityānandy Prabhua, velký kámen z Muršidábádu a z něho byla vytesána tři Božstva: vigraha Rādhāvallabhy z Vallabhapuru, vigraha Śyāmasundara z Khadadahy a vigraha Śrī Kṛṣṇy Rāye z Kánčadápády. Dům Śrī Śivānandy Seny se nacházel na břehu Gangy nedaleko téměř zbořeného chrámu. Říká se, že zmíněný Nimāi Mallik z Kolkaty viděl tento rozbořený chrám Kṛṣṇa Rāye, když cestoval do Váránasí, a později postavil chrám současný.“

O Jagannāthovi Ācāryovi Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (111) uvádí, že byl původně Durvāsou z Nidhuvanu.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (171) je uvedeno, že Kavicandra byl Manoharā-gopī a Śrīnātha Miśra (zmíněný v následující sloce) byl Citrāṅgī.

Śubhānanda, který původně žil ve Vrindávanu jako Mālatī, byl jedním z těch, kteří zpívali kīrtan a tančili před vozem během Jagannāthova festivalu Ratha-yātrā. Je popsáno, že při tanci pojídal pěnu, která vycházela z úst Pána, když tančil před ratha-yātrovým vozem. Īśāna byl osobní služebník Śrīmatī Śacīdevī, která mu prokazovala velkou milost. Pán Caitanya Mahāprabhu ho měl také velice rád.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Subuddhi Miśra, který byl původně ve Vrindávanu Guṇacūḍou, instaloval v chrámu ve vesnici Bélagán, necelých pět kilometrů od Šrí Khandy, Božstva Gaura-Nityānandy. Jeho současný potomek je známý jako Govindacandra Gosvāmī.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v Anubhāṣyi píše: „Je otázkou, zda Dvija Haridāsa byl autorem Āṣṭottara-śata-nāmy. Měl dva syny, Śrīdāmu a Gokulānandu, jež byli žáky Śrīnivāse Ācāryi. Jejich vesnice Káňčana-gadija leží necelých osm kilometrů od stanice Bádžárasáu, páté stanice za Azimgañdžem v okrese Muršidábád (v západním Bengálsku).“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (203) je řečeno: ,Bhāgavata Ācārya sestavil knihu s názvem Kṛṣṇa-prema-taraṅgiṇī a byl nejmilejším oddaným Pána Caitanyi Mahāprabhua.̀ Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil Varáhanagar – nyní předměstí Kolkaty – přebýval v domě velice požehnaného brāhmaṇy, sečtělého v Bhāgavatské literatuře. Jakmile tento brāhmaṇa uviděl Pána Caitanyu Mahāprabhua, začal číst ze Śrīmad-Bhāgavatamu. Když Mahāprabhu slyšel jeho vysvětlování bhakti-yogy, okamžitě v extázi upadl do bezvědomí. Později Pán Caitanya řekl: ,Nikdy jsem neslyšel tak hezké vysvětlení Śrīmad-Bhāgavatamu, a proto ti dávám jméno Bhāgavata Ācārya. Tvojí jedinou povinností je recitovat Śrīmad-Bhāgavatam. To je moje nařízení.̀ Jeho pravé jméno bylo Raghunātha. Jeho klášter ve Varáhanagaru, asi pět a půl kilometru severně od Kolkaty na břehu Gangy, stále existuje a vedou ho zasvěcení žáci zesnulého Śrī Rāmadāse Bābājīho. V současnosti však není veden tak dobře jako za přítomnosti Bābājīho Mahārāje.

Dalším jménem Ṭhākura Sāraṅgy dāse bylo Śārṅga Ṭhākura. Někdy mu také říkali Śārṅgapāṇi nebo Śārṅgadhara. Byl obyvatelem Navadvípu, části zvané Modadrum-dvīp, a na odlehlém místě na břehu Gangy uctíval Nejvyššího Pána. Žáky nepřijímal, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ho k tomu zevnitř neustále pobízel. Jednoho rána se tedy rozhodl: ,Kohokoliv uvidím, bude mým žákem.̀ Když potom šel ke Ganze, aby se vykoupal, viděl v řece plavat mrtvé tělo. Dotkl se ho nohou, čímž se do těla okamžitě vrátil život a Ṭhākura Sāraṅga dāsa ho na místě přijal za svého žáka. Tento žák později proslul jako Ṭhākura Murāri a jeho jméno bylo vždy spojováno se jménem Śrī Sāraṅgy. Jeho učednická posloupnost dodnes obývá vesnici Šar. V Mámagáčhi je chrám, o kterém se říká, že ho založil Sāraṅga Ṭhākura. Nedávno tam byla před bakulovým stromem postavena nová chrámová budova, kterou nyní řídí členové Gauḍīya Maṭhu. Říká se, že nyní je chrám spravován mnohem lépe než dříve. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (172) stojí, že Sāraṅga Ṭhākura byl původně gopī jménem Nāndīmukhī. Někteří oddaní říkají, že byl původně Prahlāda Mahārāja, ale Śrī Kavi-karṇapūra říká, že jeho otec Śivānanda Sena s tímto názorem nesouhlasí.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Jagannātha Tīrtha byl jeden z devíti hlavních sannyāsīch, kteří byli společníky Pána Caitanyi. Vāṇīnātha Vipra byl obyvatelem Čámpáháti, vesnice v okrese Bardván nedaleko města Navadvípu, patřící k policejnímu okrsku Púrvasthalí a poštovnímu úřadu v Samudragarhu. Tamní chrám byl velice zanedbaný, ale v bengálském roce 1328 (1921 n.l.) ho opravil Śrī Paramānanda Brahmacārī (jeden ze žáků Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura), znovu zorganizoval sevā-pūju (chrámové uctívání) a připojil chrám pod vedení Śrī Caitanya Maṭhu ve Šrí Májápuru. Dnes je v tomto chrámu uctíváno Božstvo Śrī Gaura-Gadādhara přísně podle zásad zjevených písem. Ze železničních zastávek Východní dráhy Samudragarh i Navadvíp je to do Čámpáháti asi tři kilometry.“

Tři bratři Govinda, Mādhava a Vāsudeva Ghoṣa patřili k rodině kāyasthů. Govinda založil v Agradvípu, kde bydlel, chrám Gopīnātha. Mādhava Ghoṣa byl výborný kīrtanový zpěvák. Nikdo na světě se mu nevyrovnal. Byl známý jako vrindávanský zpěvák a byl velice drahý Śrī Nityānandovi Prabhuovi. Říká se, že když tito tři bratři prováděli saṅkīrtan, Pán Caitanya a Nityānanda se ihned roztančili v extázi. Podle Gaura-gaṇoddeśa-dīpiky (188) byli tito tři bratři původně Kalāvatī, Rasollāsā a Guṇatuṇgā, které recitovaly verše, jež složila Śrī Viśākhā-gopī. Tito tři bratři byli členy jedné ze sedmi skupin, které prováděly kīrtan, když se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zúčastňoval festivalu Ratha-yātrā v Džagannáth Purí. Hlavním tanečníkem v jejich skupině byl Vakreśvara Paṇḍita. To je popsáno ve verších 42 a 43 třinácté kapitoly Madhya-līly.

Abhirāma byl obyvatelem Khánákúla-krišnanagaru.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Śrī Mādhavācārya byl manžel Gaṅgādevī, dcery Pána Nityānandy. Přijal zasvěcení od Puruṣottamy, který byl větví Nityānandy Prabhua. Říká se, že když se dcera Pána Nityānandy vdávala za Mādhavācāryu, Pán mu dal jako věno vesnici Pándžinagar. Mādhavācāryův chrám stojí nedaleko železniční stanice Džírát na Východní dráze. Podle Gaura-gaṇoddeśa-dīpiky (169) byl Śrī Mādhavācārya původně gopī jménem Mādhavī. Kamalākānta patřil k větvi Śrī Advaity Prabhua. Jeho celé jméno bylo Kamalākānta Viśvāsa.“

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (115) je řečeno, že dva bratři, Jagāi a Mādhāi, byli původně vrátní Jaya a Vijaya, kteří se později stali Hiraṇyākṣou a Hiraṇyakaśipuem. Jagāi a Mādhāi se narodili ve vážených brāhmaṇských rodinách, ale začali se živit jako zloději a ničemové, čímž se zapletli do všemožných nežádoucích činností, zvláště svádění žen, požívání omamných látek a hazardování. Později byli milostí Pána Caitanyi Mahāprabhua a Śrī Nityānandy Prabhua zasvěceni a dostali šanci zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Výsledkem tohoto zpívání bylo, že se oba stali vznešenými oddanými Pána Caitanyi Mahāprabhua. Mādhāiovi potomci stále žijí a jsou to vážení brāhmaṇové. Hrobky těchto dvou bratrů, Jagāie a Mādhāie, se nacházejí na místě známém jako Ghóšaháta nebo také Mádháitalá-grám, necelé dva kilometry na jih od Katoji. Říká se, že Śrī Gopīcaraṇa dāsa Bābājī na tomto místě asi před dvě stě padesáti lety založil chrám Nitāi-Gaury.

Většina oddaných Pána Caitanyi žila v Bengálsku a v Uríse. Jsou proto známí jako gaudští a uríští oddaní. Nyní se však milostí Pána Caitanyi Mahāprabhua Jeho učení šíří po celém světě a je velmi pravděpodobné, že v budoucí historii hnutí Pána Caitanyi budou Evropané, Američané, Kanaďané, Australané, obyvatelé Jižní Ameriky, Asijci a lidé po celém světě známí jako oddaní Pána Caitanyi. Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy již postavila velký chrám v Májápuru v Navadvípu, který navštěvují oddaní ze všech částí světa, jak to předpověděl Pán Caitanya Mahāprabhu a očekával Śrī Bhaktivinoda Ṭhākura.

Podle páté kapitoly Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty Raghunātha Vaidya přišel Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit, když Pán přebýval v Pániháti. Byl to velký oddaný a měl všechny dobré vlastnosti. Podle Caitanya-bhāgavaty byl původně Revatī, Balarāmova žena. Každý, na koho pohlédl, okamžitě získal vědomí Kṛṣṇy. Žil na břehu oceánu v Džagannáth Purí a napsal knihu Sthāna-nirūpaṇa.

Původní jméno Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi bylo Vāsudeva Bhaṭṭācārya. Místo, kde se narodil, známé jako Vidjánagar, je asi čtyři kilometry vzdálené od železničních stanic Navadvíp i Čámpáháti. Jeho otec byl velice slavný člověk jménem Maheśvara Viśārada. Je řečeno, že Sārvabhauma Bhattācārya byl největším logikem v Indii své doby. Stal se studentem velkého profesora Pakṣadhary Miśry z Mithily v Biháru, který svým studentům nedovoloval dělat si při jeho výkladech logiky zápisky. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl nicméně tak nadaný, že si všechny výklady zapamatoval, a když se později vrátil do Navadvípu, založil tam školu logiky, čímž snížil důležitost Mithily. Ještě dnes přicházejí studenti z různých částí Indie do Navadvípu studovat logiku. Podle některých autorizovaných názorů byl jedním ze studentů Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi také proslulý logik Raghunātha Śiromaṇi. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se stal v podstatě vůdcem všech studentů logiky. Přestože to byl gṛhastha (hospodář), učil poznání o logice i mnoho sannyāsīch.

V Džagannáth Purí založil školu pro studium vedānty, na kterou byl velkým odborníkem. Když se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, doporučil Mu, aby se od něho učil filosofii vedānty, ale později se sám stal studentem u Pána Caitanyi Mahāprabhua, aby pochopil skutečný smysl vedānty. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya měl to štěstí, že spatřil šestirukou podobu Pána Caitanyi známou jako Ṣaḍbhuja. Božstvo Ṣaḍbhuji je stále umístěno na jednom konci Jagannāthova chrámu. V této části chrámu se každý den provádí saṅkīrtana. Setkání Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem je obšírně popsáno v šesté kapitole Madhya-līly. Sārvabhauma Bhattācarya napsal knihu o sto verších zvanou Caitanya-śataka nebo také Suśloka-śataka. Dva další jeho verše začínající slovy vairāgya-vidyā-nija-bhakti-yoga a kālān naṣṭaṁ bhakti-yogaṁ nijaṁ yaḥ, jsou mezi gauḍīya-vaiṣṇavy velmi slavné. Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (119) říká, že Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl inkarnací Bṛhaspatiho, učence z nebeských planet.

Gopīnātha Ācārya, člen vážené brāhmaṇské rodiny, byl také obyvatelem Navadvípu, manžel Sārvabhaumovy sestry a neustálý společník Pána. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (178) je popsáno, že byl původně gopī jménem Ratnāvalī. Podle jiných názorů byl inkarnací Brahmy.

V Džagannáth Purí žil Pán Śrī Caitanya v domě Kāśī Miśry, králova kněze. Později tento dům zdědil Vakreśvara Paṇḍita a po něm jeho žák Gopālaguru Gosvāmī, který tam instaloval Božstvo Rādhākānty. Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (193) říká, že Kāśī Miśra byl původně Kubjā z Mathury. Pradyumna Miśra, obyvatel Urísy, byl velký oddaný Pána Caitanyi Mahāprabhua. Narodil se v brāhmaṇské rodině a Rāmānanda Rāya v ne-brāhmaṇské, ale přesto Pán Mahāprabhu poradil Pradyumnovi Miśrovi, aby se učil od Rāmānandy Rāye. Tato událost je popsána v páté kapitole Antya-līly.

Bhavānanda Rāya byl otcem Śrī Rāmānandy Rāye. Jeho sídlo se nacházelo v Álálanáthu (Brahmagiri), ležícím asi dvacet kilometrů na západ od Džagannáth Purí. Svojí kastou náležel do uríské komunity karaṇů, jejíž příslušníci jsou také někdy známí jako kāyasthové a někdy jako śūdrové, ale přesto se jeho syn Rāmānanda Rāya stal guvernérem Madrásu podléhajícím vládě krále Pratāparudry z Džagannáth Purí.

Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (120–124) uvádí, že Rāmānanda Rāya byl původně Arjuna. Někdy je považován i za inkarnaci gopī Lality, i když podle jiných byl inkarnací Viśākhādevī. Byl to velmi důvěrný oddaný Pána Caitanyi Mahāprabhua. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „I když jsem sannyāsī, Moje mysl je někdy při zahlédnutí ženy vzrušená. Rāmānanda Rāya je však lepší než Já, protože se nikdy nerozruší, ani když se ženy dotkne.“ Pouze Rāmānanda Rāya měl výsadu se takto dotýkat žen. Nikdo by ho neměl napodobovat. Darebáci, kteří napodobují činnosti Rāmānandy Rāye, naneštěstí existují, ale o nich není třeba se dále šířit.

V závěrečných zábavách Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara stále recitovali vhodné verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších knih, aby tím ukonejšili Pánovy extatické pocity odloučení od Kṛṣṇy. Když se Pán Caitanya vydal do jižní Indie, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Mu poradil, aby se sešel s Rāmānandou Rāyem, protože žádný jiný oddaný nebyl tak pokročilý v chápání milostné lásky Kṛṣṇy a gopī. Při svých cestách jižní Indií se Pán Caitanya s Rāmānandou Rāyem setkal na břehu řeky Gódávarí, a v jejich dlouhých rozhovorech Pán zaujal postavení studenta a Rāmānanda Rāya Ho učil. Caitanya Mahāprabhu tyto rozhovory uzavřel slovy: „Můj drahý Rāmānando, oba, ty i Já jsme blázni, a proto jsme se důvěrně setkali na stejné úrovni.“ Pán Caitanya poradil Rāmānandovi Rāyovi, aby se vzdal svého místa ve vládě, a vrátil se do Džagannáth Purí a žil tam s Ním. I když se Śrī Caitanya Mahāprabhu odmítl setkat s Mahārājem Pratāparudrou, protože to byl král, Rāmānanda Rāya vaiṣṇavským způsobem setkání Pána s králem zařídil. To je popsáno ve verších 41–57 dvanácté kapitoly Madhya-līly. Śrī Rāmānanda Rāya byl také přítomen při Pánových vodních radovánkách po festivalu Ratha-yātrā.

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu považoval odříkání Śrī Rāmānandy Rāye a Śrī Sanātany Gosvāmīho za stejně hodnotné, a přestože byl Rāmānanda Rāya gṛhastha zaměstnaný ve vládní službě a Śrī Sanātana Gosvāmī žil ve stavu odříkání a úplné odpoutanosti od hmotných věcí, oba dva byli služebníci Nejvyšší Osobnost Božství, kteří udržovali Kṛṣṇu ve středu všech svých činností. Śrī Rāmānanda Rāya byl jednou ze tři a půl osobností, s nimiž Śrī Caitanya Mahāprabhu diskutoval nejdůvěrnější témata vědomí Kṛṣṇy. Pán Caitanya Mahāprabhu poradil Pradyumnovi Miśrovi, aby se vědě o Kṛṣṇovi naučil od Śrī Rāmānandy Rāye. Podobně jako Subala vždy asistoval Kṛṣṇovi v Jeho stycích s Rādhārāṇī v kṛṣṇa-līle, Rāmānanda Rāya asistoval Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi v Jeho pocitech odloučení od Kṛṣṇy. Śrī Rāmānanda Rāya je autorem Jagannātha-vallabha-nāṭaky.

Pratāparudra Mahārāja, člen královské dynastie Gaṅgā, jehož hlavním sídlem byl Katak, byl vládcem Urísy a velkým oddaným Pána Caitanyi Mahāprabhua. Díky pomoci Rāmānandy Rāye a Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi mohl osobně sloužit Pánu Caitanyovi. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (118) je řečeno, že král Indradyumna, který před mnoha tisíci lety založil Jagannāthův chrám, se znovu narodil ve své rodině jako Mahārāja Pratāparudra v době Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Mahārāja Pratāparudra byl stejně mocný jako král Indra. Divadelní hra Caitanya-candrodaya byla napsána pod jeho vedením.

Pátá kapitola Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty Paramānandu Mahāpātru popisuje takto: „Paramānanda Mahāpātra patřil k oddaným, kteří se narodili v Uríse a pro které byl Caitanya Mahāprabhu jediným bohatstvím. Neustále na Caitanyu Mahāprabhua myslel v extázi milostné lásky.“ Bhagavān Ācārya, velmi vzdělaný učenec, původně bydlel v Hálisaharu, ale všechno opustil, aby mohl žít s Caitanyou Mahāprabhuem v Džagannáth Purí. Jeho vztah s Caitanyou Mahāprabhuem byl přátelský, jako vztah pasáčka. Měl vždy přátelský vztah ke Svarūpovi Gosāñimu, byl neochvějně oddán lotosovým nohám Pána Caitanyi Mahāprabhua. Někdy zval Caitanyu Mahāprabhua do svého domu.

Bhagavān Ācārya byl velkorysý a upřímný, prostý člověk. Jeho otec Śatānanda Khān byl naprostý materialista a jeho mladší bratr Gopāla Bhaṭṭācārya byl zarytý māyāvādský filosof, který hodně studoval. Když přišel do Džagannáth Purí, Bhagavān Ācārya od něho chtěl slyšet o māyāvādské filosofii, ale Svarūpa Dāmodara mu to zakázal, a tím celá věc skončila. Jednou chtěl přítel Bhagavāna Ācāryi z Bengálska přednést hru, kterou napsal a která byla v rozporu se zásadami oddané služby, a přestože ji chtěl Bhagavān Ācārya recitovat Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, Svarūpa Dāmodara, Pánův tajemník, mu to nedovolil. Svarūpa Dāmodara potom poukázal na mnohé nedostatky této hry a jejich nesoulad se závěry oddané služby, autor to uznal, odevzdal se Svarūpovi Dāmodarovi a prosil ho o milost. To je popsáno ve verších 91–158 páté kapitoly Antya-līly.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (189) je řečeno, že Śikhi Māhiti byl původně pomocnicí Śrīmatī Rādhārāṇī jménem Rāgalekhā. Jeho sestra Mādhavī byla také pomocnicí Śrīmatī Rādhārāṇī jménem Kalākelī. Śikhi Māhiti, Mādhavī i jejich bratr Murāri Māhiti byli ryzí oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua, na něhož nemohli ani na okamžik svého života zapomenout. V urijském jazyce existuje kniha s názvem Caitanya-carita-mahākāvya, ve které je o Śikhim Māhitim mnoho příběhů. Jeden příběh vypovídá o jeho extatickém snu. Śikhi Māhiti v mysli neustále sloužil Pánu. Jedné noci, když takto sloužil, usnul a jeho bratr se sestrou ho pak přišli probudit. V té chvíli byl v naprosté extázi, protože měl právě úžasný sen, v němž Pán Caitanya během návštěvy Jagannāthova chrámu vstoupil do Jagannāthova těla a zase z něho vystoupil a pak se na Božstvo Pána Jagannātha díval. Jakmile se tedy probudil, obejmul svého bratra i sestru a řekl jim: „Můj drahý bratře a sestro, měl jsem úžasný sen a teď vám ho vyložím. Činnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua, syna matky Śacī, jsou nepochybně nesmírně úžasné. Viděl jsem, jak Pán Caitanya Mahāprabhu při návštěvě Jagannāthova chrámu vstoupil do Jagannāthova těla a zase z něho vystoupil. Stále ten sen vidím před sebou. Myslíte, že jsem se zbláznil? Stále ten sen vidím! A nejbáječnější na tom snu bylo, že když jsem k Caitanyovi Mahāprabhuovi přistoupil, tak mě svýma dlouhýma rukama objal.“ Když takto Śikhi Māhiti mluvil se svým bratrem a sestrou, hlas se mu zalykal a oči měl plné slz. Oba bratři pak se svou sestrou odešli do Jagannāthova chrámu, a tam viděli, jak se Pán Caitanya v kīrtanové síni Jagamohana dívá na krásu Božstva Śrī Jagannātha stejně jako ve snu Śikhiho Māhitiho. Pán ve své šlechetnosti Śikhiho Māhitiho okamžitě obejmul a zvolal: „Ty jsi starší bratr Murāriho!“ Śikhi Māhiti v tomto objetí cítil extatickou transcendentální blaženost. Tak spolu se svým bratrem i sestrou neustále sloužil Pánu. Murāri Māhiti, mladší bratr Śikhi Māhitiho, je popsán ve verši 44 desáté kapitoly Madhya-līly.

Verše 104–106 druhé kapitoly Antya-līly Caitanya-caritāmṛty obsahují popis Mādhavī-devī. Śrī Caitanya Mahāprabhu ji považoval za jednu ze služebnic Śrīmatī Rādhārāṇī. Caitanya Mahāprabhu měl v tomto světě tři a půl velmi důvěrných oddaných. Ti tři byli Svarūpa Gosāñi, Śrī Rāmānanda Rāya a Śikhi Māhiti, a Mādhavī-devī, sestra Śikhiho Māhitiho, byla jako žena onou polovinou. Proto se říká, že Śrī Caitanya Mahāprabhu měl tři a půl důvěrných oddaných.

Govinda byl osobním služebníkem Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (137) zmiňuje, že Bhṛṅgāra a Bhaṅgura, služebníci z Vrindávanu, se stali Kāśīśvarou a Govindou v zábavách Caitanyi Mahāprabhua. Govinda neustále sloužil Pánu, a to i když musel hodně riskovat.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (139) je uvedeno, že dva služebníci, kteří původně Pánu Kṛṣṇovi dodávali mléko a vodu, se v zábavách Caitanyi Mahāprabhua stali Rāmāiem a Nandāiem.

Kṛṣṇadāsa je popsán v sedmé a deváté kapitole Madhya-līly. Doprovázel Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby Mu nosil nádobu na vodu. Ve státě Malabár se ho snažili unést členové kultu Bhaṭṭathāri tak, že mu nastrčili ženu, která ho měla svést. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho sice zachránil, ale když se vrátili do Džagannáth Purí, nařídil, aby se k němu Kṛṣṇadāsa nepřibližoval, protože Pán nikdy nebyl příznivě nakloněný společníkům, které přitahovaly ženy. Tak se Kṛṣṇadāsa připravil o osobní společnost Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Balabhadra Bhaṭṭācārya jednal jako brahmacārī neboli osobní asistent sannyāsīho. Sannyāsī by neměl vařit. Obvykle přijímá prasādam v domě nějakého gṛhasthy a brahmacārī je mu v tomto ohledu nápomocný. Sannyāsī by měl být duchovním mistrem a brahmacārī žákem. Balabhadra Bhaṭṭācārya tedy při cestách Śrī Caitanyi Mahāprabhua Mathurou a Vrindávanem jednal jako Jeho brahmacārī.

Choṭa Haridāsa byl později ze společnosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua vyhoštěn, jak je uvedeno ve druhé kapitole Antya-līly.

O Acyutānandovi se pojednává v třináctém verši dvanácté kapitoly Ādi-līly.

Když pobýval Śrī Caitanya Mahāprabhu v Bengálsku, Tapana Miśra si za Ním přišel pohovořit o duchovním pokroku. Tak získal přízeň Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a zasvěcení do svatého jména (hari-nāma). Potom na Pánův pokyn bydlel Tapana Miśra ve Váránasí, a když tam Pán Caitanya přišel, přijímal v jeho domě prasādam.

Raghunātha Bhaṭṭācārya neboli Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī, jeden ze šesti Gosvāmīch, byl synem Tapany Miśry. Narodil se přibližně roku 1425 Śakābdy (1503 n.l.), byl mistrným přednašečem Śrīmad-Bhāgavatamu a podle třinácté kapitoly Antya-līly byl také zručným kuchařem; cokoliv uvařil, chutnalo jako nektar. Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkou radostí přijímal jídlo, které uvařil, a Raghunātha Bhaṭṭa přijímal zbytky jídla, jež Śrī Caitanya Mahāprabhu nedojedl. Raghunātha Bhaṭṭācārya žil v Džagannáth Purí osm měsíců a potom mu Pán Caitanya nařídil, aby šel do Vrindávanu a připojil se ke Śrī Rūpovi Gosvāmīmu. Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunātha Bhaṭṭācāryu požádal, aby se neženil a zůstal brahmacārī, a také mu přikázal neustále číst Śrīmad-Bhāgavatam. Raghunātha Bhaṭṭa tedy odešel do Vrindávanu, kde bez ustání přednášel Śrīmad-Bhāgavatam pro Śrīlu Rūpu Gosvāmīho. Byl tak výborným přednašečem, že recitoval každý verš ve třech různých melodiích. Když Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī žil se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, Pán mu požehnal tím, že mu dal arekové oříšky obětované Jagannāthovi a girlandu z tulasī, která prý byla dlouhá čtrnáct loktů. Na pokyn Raghunātha Bhaṭṭy Gosvāmīho postavil jeden z jeho žáků Govindův chrám a Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī pro Božstvo Govindy dodal veškeré ozdoby. Nikdy nemluvil o nesmyslech či světských tématech, ale dvacet čtyři hodin denně naslouchal o Kṛṣṇovi. Nikdy nechtěl poslouchat pomluvy vaiṣṇavů. I když bylo co kritizovat, říkal, že mu chyby vaiṣṇavů nevadí, protože všichni slouží Pánu. Později žil Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī v malé chýši u Rádhá-kundu. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (185) je řečeno, že byl původně gopī jménem Rāga-mañjarī.

Touhou Pána Caitanyi Mahāprabhua bylo, aby se Jeho učení rozšířilo po celém světě. Je tedy nutně zapotřebí mnoha a mnoha žáků těchto větví učednické posloupnosti od Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jeho poselství by se nemělo šířit pouze v několika vesnicích nebo jen v Bengálsku či Indii, ale po celém světě. Je nanejvýš politováníhodné, že samolibí takzvaní oddaní odsuzují členy Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy za to, že přijímají sannyās a šíří učení Pána Caitanyi po celém světě. Nepřísluší nám někoho kritizovat, ale protože se na tomto hnutí snaží hledat chyby, musí být řečena celá pravda. Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl mít oddané po celém světě a Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura a Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura to potvrdili. To, že se hnutí ISKCON šíří po celém světě, je výsledkem snahy naplnit jejich přání. Ryzí oddaní Pána Caitanyi Mahāprabhua musí být pyšní na to, že se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šíří, a ne zlomyslně pomlouvat jeho kazatelské působení.