Skip to main content

VERSO 7

Sloka 7

Texto

Verš

taṁ tv eṇa-kuṇakaṁ kṛpaṇaṁ srotasānūhyamānam abhivīkṣyāpaviddhaṁ bandhur ivānukampayā rājarṣir bharata ādāya mṛta-mātaram ity āśrama-padam anayat.
taṁ tv eṇa-kuṇakaṁ kṛpaṇaṁ srotasānūhyamānam abhivīkṣyāpaviddhaṁ bandhur ivānukampayā rājarṣir bharata ādāya mṛta-mātaram ity āśrama-padam anayat.

Sinônimos

Synonyma

tam — aquele; tu — mas; eṇa-kuṇakam — o veadinho; kṛpaṇam — desamparado; srotasā — pelas ondas; anūhyamānam — flutuando; abhivīkṣya — vendo; apaviddham — separado de seus próprios semelhantes; bandhuḥ iva — assim como um amigo; anukampayā — cheio de compaixão; rāja-ṛṣiḥ bharataḥ — o grande e santo rei Bharata; ādāya — pegando; mṛta-mātaram — que perdeu sua mãe; iti — com isso em mente; āśrama-padam — para o āśrama; anayat — levou.

tam — toho; tu — ale; eṇa-kuṇakam — kolouška; kṛpaṇam — bezmocného; srotasā — na vlnách; anūhyamānam — který plul; abhivīkṣya — když viděl; apaviddham — odloučeného od svých bližních; bandhuḥ iva — jako přítel; anukampayā — se soucitem; rāja-ṛṣiḥ bharataḥ — velký, svatý král Bharata; ādāya — vzal; mṛta-mātaram — který ztratil svou matku; iti — takto uvažoval; āśrama-padam — do āśramu; anayat — přinesl.

Tradução

Překlad

O grande rei Bharata, enquanto estava sentado na margem do rio, viu o veadinho, separado de sua mãe, sendo arrastado pelo rio. Notando isso, ele sentiu muita compaixão. Como um amigo sincero, ele retirou da correnteza o veadinho e, sabendo que ele estava sem mãe, levou-o para seu āśrama.

Velký král Bharata seděl na břehu a viděl malého kolouška, který přišel o matku, jak ho unáší řeka. Tento pohled ho naplnil soucitem. Jako upřímný přítel vytáhl novorozeného kolouška z vln, a jelikož věděl, že je to sirotek, přinesl ho do svého āśramu.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—As leis da natureza agem de maneiras sutis e por nós desconhecidas. Mahārāja Bharata era um grande rei, avançadíssimo em serviço devocional. Ele tinha quase chegado à fase de serviço amoroso ao Senhor Supremo, mas, mesmo nessa plataforma, ele ainda pôde cair na plataforma material. Na Bhagavad-gītā (2.15), portanto, adverte-se:

Zákony přírody fungují subtilním, nám neznámým způsobem. Mahārāja Bharata byl velký král, který byl velmi pokročilý v oddané službě. Téměř dosáhl úrovně láskyplné služby Nejvyššímu Pánu, ale dokonce i z tohoto postavení mohl poklesnout na hmotnou úroveň. Bhagavad-gītā nás proto upozorňuje:

yaṁ hi na vyathayanty ete
puruṣaṁ puruṣarṣabha
sama-duḥkha-sukhaṁ dhīraṁ
so ’mṛtatvāya kalpate
yaṁ hi na vyathayanty ete
puruṣaṁ puruṣarṣabha
sama-duḥkha-sukhaṁ dhīraṁ
so 'mṛtatvāya kalpate

“Ó melhor entre os homens [Arjuna], quem não se deixa perturbar pela felicidade ou aflição e permanece estável em ambas as circunstâncias, está certamente qualificada para a liberação.”

“Ó nejlepší z lidí (Arjuno), ten, koho nerozruší štěstí ani neštěstí a kdo zůstává za všech okolností klidný, je nepochybně hoden osvobození.” (Bg. 2.15)

Salvação espiritual e ficar livre do cativeiro material devem ser buscados com muito zelo, ou um leve desvio fará com que a pessoa recaia na existência material. Estudando as atividades de Mahārāja Bharata, podemos aprender a arte de nos livrarmos por completo de todo o apego material. Como revelarão os versos posteriores, Bharata Mahārāja teve que aceitar o corpo de veado porque sentiu demasiada compaixão por aquele filhote de veado. Devemos mostrar nossa compaixão elevando as pessoas da plataforma material para a plataforma espiritual; caso contrário, a qualquer momento, nosso avanço espiritual pode se perder e poderemos cair na plataforma material. A compaixão que Mahārāja Bharata sentiu pelo veado foi o início de sua queda no mundo material.

Při usilování o duchovní záchranu a vysvobození z hmotného otroctví je třeba velké obezřelosti, neboť i malý nedostatek může způsobit, že znovu poklesneme do hmotné existence. Studiem činností Mahārāje Bharaty se můžeme naučit umění, jak se zcela zbavit veškeré hmotné připoutanosti. V dalších verších bude vyjeveno, že Bharata Mahārāja musel kvůli přehnanému soucitu s tímto malým jelínkem přijmout tělo jelena. Soucit bychom měli projevovat tím způsobem, že budeme pomáhat druhým k vzestupu z hmotné úrovně na duchovní; jinak se nám může kdykoliv stát, že náš duchovní pokrok bude pozastaven a poklesneme na hmotnou úroveň. Soucit Mahārāje Bharaty s kolouškem byl počátkem jeho pádu do hmotného světa.