Skip to main content

Text 50

Sloka 50

Texto

Verš

pañcabhiḥ kurute svārthān
pañca vedātha pañcabhiḥ
ekas tu ṣoḍaśena trīn
svayaṁ saptadaśo ’śnute
pañcabhiḥ kurute svārthān
pañca vedātha pañcabhiḥ
ekas tu ṣoḍaśena trīn
svayaṁ saptadaśo ’śnute

Palabra por palabra

Synonyma

pañcabhiḥ — con los cinco sentidos para la acción (voz, brazos, piernas, ano y genitales); kurute — realiza; sva-arthān — sus intereses o deseos; pañca — los cinco objetos de los sentidos (sonido, forma, tacto, aroma y gusto); veda — conoce; atha — así; pañcabhiḥ — por los cinco sentidos de percepción (oído, visión, olfato, gusto y sensación); ekaḥ — el único; tu — pero; ṣoḍaśena — con esos quince elementos y la mente; trīn — de las tres categorías de la experiencia (felicidad, aflicción y una mezcla de ambas); svayam — él, la propia entidad viviente; saptadaśaḥ — el factor decimoséptimo; aśnute — disfruta.

pañcabhiḥ — s pěti činnými smysly (hlasem, pažemi, nohama, konečníkem a genitáliemi); kurute — vykonává; sva-arthān — své vytoužené cíle; pañca — pět smyslových předmětů (zvuk, podoba, dotek, vůně a chuť); veda — zná; atha — takto; pañcabhiḥ — pěti smysly pro vnímání (poslouchání, dívání se, čichání, ochutnávání a cítění); ekaḥ — jeden; tu — ale; ṣoḍaśena — těmito patnácti složkami a myslí; trīn — třemi druhy zážitků (štěstí, neštěstí a směs obojího); svayam — on, samotná živá bytost; saptadaśaḥ — sedmnáctá složka; aśnute — užívá si.

Traducción

Překlad

Por encima de los cinco sentidos de percepción, los cinco sentidos para la acción y los cinco objetos de los sentidos, está la mente, que es el decimosexto elemento. Por encima de la mente está el elemento decimoséptimo, el alma, la propia entidad viviente, que, en colaboración con los otros dieciséis, disfruta sola del mundo material. El ser vivo disfruta de tres tipos de situaciones: la felicidad, la aflicción, y la mezcla de ambas.

Nad pěti smysly pro vnímání, pěti činnými smysly a pěti smyslovými předměty je jakožto šestnáctý prvek mysl. Nad myslí je sedmnáctý prvek — duše, samotná živá bytost, která si ve spolupráci s ostatními šestnácti sama užívá hmotného světa. Živá bytost prožívá situace trojího druhu—šťastné, nešťastné a smíšené.

Significado

Význam

Todo el mundo se ocupa en actuar con las manos, las piernas y demás sentidos, a fin de alcanzar un determinado objetivo conforme a sus ideas e invenciones. Todos tratan de disfrutar de los cinco objetos de los sentidos, es decir, la forma, el sonido, el sabor, el aroma y el tacto, sin conocer el verdadero objetivo de la vida, que es satisfacer al Señor Supremo. Por haber desobedecido al Señor Supremo, se ven forzados a aceptar condiciones materiales, y, como no desean seguir las instrucciones de la Suprema Personalidad de Dios, tratan de mejorar su situación inventando soluciones. No obstante, el Señor Supremo es tan bondadoso que viene en persona a enseñar a la confundida entidad viviente a serle obediente en sus actos, de modo que, paso a paso, pueda ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios, y alcanzar una vida eterna y pacífica de bienaventuranza y conocimiento. La entidad viviente tiene un cuerpo, que es una complicada combinación de elementos materiales, y con ese cuerpo lucha en solitario, como nos indican en este verso las palabras ekas tu. Un náufrago, por ejemplo, tiene que tratar de llegar a la orilla por sí solo. Tal vez haya muchos otros hombres y peces nadando, pero tendrá que valerse por sí mismo, pues nadie le va a ayudar. Este verso indica que el alma, el decimoséptimo elemento, tiene que actuar sola. Tratará de forjar sociedades, amistades y amores, pero, con excepción de Kṛṣṇa, el Señor Supremo, nadie podrá ayudarle. Por lo tanto, solo debe preocuparse de satisfacer a Kṛṣṇa. Eso es también lo que el propio Kṛṣṇa desea (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). La gente, confundida por las condiciones materiales, trata de mantenerse unida; pero, aunque se esfuerzan por la unidad entre los hombres y las naciones, todos sus intentos son inútiles. En la lucha por la existencia, todo el mundo está solo contra los elementos de la naturaleza. Por eso, nuestra única esperanza es entregarnos a Kṛṣṇa, como Él mismo aconseja, pues con Su ayuda podemos liberarnos del océano de nesciencia. Śrī Caitanya Mahāprabhu ora:

Každý jedná svýma rukama, nohama a dalšími smysly, aby dosáhl určitého cíle podle svých smyšlených představ. Snaží se užívat si pěti smyslových předmětů — podoby, zvuku, chuti, vůně a doteku — aniž by znal skutečný cíl života, kterým je uspokojit Nejvyššího Pána. Kvůli neposlušnosti vůči Nejvyššímu Pánu se živá bytost dostává do hmotných podmínek, a jelikož si nepřeje následovat pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství, snaží se zlepšit svou situaci smyšleným způsobem. Nejvyšší Pán je přesto tak laskavý, že Osobně přichází zmatenou živou bytost poučit, jak jednat poslušně a poté se postupně vrátit domů, zpátky k Bohu, kde může dosáhnout věčného, pokojného života plného blaženosti a poznání. Živá bytost má tělo, které je velice složitou kombinací hmotných prvků, a s tímto tělem zápasí sama, jak zde vyjadřují slova ekas tu. Když například někdo bojuje o život v oceánu, musí plavat sám. I když tam plave mnoho jiných lidí a vodních živočichů, musí se o sebe postarat, protože mu nikdo jiný nepomůže. Tento verš proto naznačuje, že sedmnáctá složka, duše, musí jednat sama. I když se snaží vytvořit společnost, přátelství a lásku, nepomůže jí nikdo jiný než Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán. Jejím jediným zájmem proto má být, jak uspokojit Kṛṣṇu. To je také to, co Kṛṣṇa chce (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Lidé zmatení hmotnými podmínkami se snaží být jednotní, ale přestože usilují o jednotu mezi lidmi a národy, všechny jejich pokusy jsou marné. Každý musí zápasit o přežití s mnoha prvky přírody sám. Jedinou nadějí živé bytosti je tedy odevzdat se Kṛṣṇovi, jak Kṛṣṇa Sám doporučuje, neboť jedině On ji může vysvobodit z oceánu nevědomosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu se proto modlil:

ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśaṁ vicintaya
ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśaṁ vicintaya

«¡Oh, Kṛṣṇa, amado hijo de Nanda Mahārāja!, yo soy Tu siervo eterno, pero, de una u otra forma, he caído en el océano de la nesciencia, y, aunque lucho sin descanso, no veo manera de salvarme. Si tuvieras la bondad de rescatarme y fijarme como una mota de polvo a Tus pies de loto, estaría a salvo».

“Ó Kṛṣṇo, milovaný synu Nandy Mahārāje, jsem Tvůj věčný služebník, ale z nějakého důvodu jsem poklesl do tohoto oceánu nevědomosti, a přestože těžce bojuji, nemohu se zachránit. Vytáhneš-li mě laskavě a umístíš-li mě jako jednu z částeček prachu ke Svým lotosovým nohám, budu zachráněn.”

También Bhaktivinoda Ṭhākura dice en una canción:

Bhaktivinoda Ṭhākura zpíval:

anādi karama-phale, paḍi’ bhavārṇava-jale,
taribāre nā dekhi upāya
anādi karama-phale,

paḍi' bhavārṇava-jale,
taribāre nā dekhi upāya

«Mi querido Señor, no logro recordar cuando caí en este océano de nesciencia, pero, sea como fuere, no veo la manera de salvarme». Debemos recordar que todos somos responsables de nuestra propia vida. Solo quien alcanza el plano de la devoción pura por Kṛṣṇa se libera del océano de nesciencia.

“Můj milý Pane, nevzpomínám si, kdy a jak jsem poklesl do tohoto oceánu nevědomosti, a nyní nevidím žádný způsob, jak se zachránit.” Měli bychom mít na paměti, že za svůj život si každý zodpovídá sám. Když se individuální živá bytost stane čistým oddaným Kṛṣṇy, bude z oceánu nevědomosti vysvobozena.