Skip to main content

Text 36

Sloka 36

Texto

Verš

tair darśanīyāvayavair udāra-
vilāsa-hāsekṣita-vāma-sūktaiḥ
hṛtātmano hṛta-prāṇāṁś ca bhaktir
anicchato me gatim aṇvīṁ prayuṅkte
tair darśanīyāvayavair udāra-
vilāsa-hāsekṣita-vāma-sūktaiḥ
hṛtātmano hṛta-prāṇāṁś ca bhaktir
anicchato me gatim aṇvīṁ prayuṅkte

Palabra por palabra

Synonyma

taiḥ — por esas formas; darśanīya — encantadoras; avayavaiḥ — cuyos miembros; udāra — ensalzados; vilāsa — pasatiempos; hāsa — sonrientes; īkṣita — miradas; vāma — placenteras; sūktaiḥ — cuyas deliciosas palabras; hṛta — cautivadas; ātmanaḥ — sus mentes; hṛta — cautivadas; prāṇān — sus sentidos; ca — y; bhaktiḥ — servicio devocional; anicchataḥ — sin desearlo; me — Mía; gatim — morada; aṇvīm — sutil; prayuṅkte — se garantiza.

taiḥ — těmito podobami; darśanīya — okouzlující; avayavaiḥ — jejichž těla; udāra — vznešené; vilāsa — zábavy; hāsa — usměvavé; īkṣita — pohledy; vāma — příjemnými; sūktaiḥ — jejichž vlídnými slovy; hṛta — uchvácené; ātmanaḥ — jejich mysli; hṛta — uchvácené; prāṇān — jejich smysly; ca — a; bhaktiḥ — oddaná služba; anicchataḥ — nechce; me — Mé; gatim — sídlo; aṇvīm — jemné; prayuṅkte — zajišťuje.

Traducción

Překlad

Al ver las encantadoras formas del Señor, sonrientes y atractivas, y escuchar Sus muy placenteras palabras, el devoto puro pierde prácticamente la noción de todo lo demás. Sus sentidos se liberan de toda otra ocupación, y él queda absorto en sentimientos de servicio devocional. De este modo, y aun sin desearlo, alcanza la liberación sin necesidad de ningún esfuerzo adicional.

Když čistý oddaný vidí okouzlující podoby Pána, usměvavé a přitažlivé, a slyší Jeho tolik příjemná slova, téměř ztrácí veškeré jiné vědomí. Jeho smysly jsou zbaveny všeho jiného zaměstnání a on se pohrouží do oddané služby. Přestože nechce, dosahuje osvobození bez zvláštního úsilí.

Significado

Význam

Hay tres clases de devotos: de primera, de segunda y de tercera clase. Incluso los de tercera clase son almas liberadas. En este verso se explica que, aunque no tienen conocimiento, por el simple hecho de ver lo hermosamente adornada que está la Deidad del templo, quedan absortos pensando en Kṛṣṇa y pierden la noción de todo lo demás. Quien está fijo en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, con todos los sentidos al servicio del Señor, se libera sin ni siquiera darse cuenta. Esto se confirma también en el Bhagavad-gītā. El desempeño de servicio devocional libre de contaminación tal como se recomienda en las Escrituras, es suficiente para alcanzar la igualdad con el Brahman. En el Bhagavad-gītā se dice: brahma-bhūyāya kalpate. Eso quiere decir que en su estado original la entidad viviente es Brahman, pues es parte integral del Brahman Supremo. Pero cuando olvida su verdadera naturaleza como servidor eterno del Señor, māyā la cubre y la captura. Māyā es el olvido de su posición constitucional. Por lo demás, la entidad viviente es eternamente Brahman.

Oddaní patří do jedné ze tří kategorií — první, druhé nebo třetí třídy. I oddaní třetí třídy jsou osvobozené duše. V tomto verši je vysvětleno, že i když oddaný nemá poznání, pouhým shlížením krásné výzdoby Božstev v chrámu se pohrouží do myšlenek na Pána a ztratí veškeré jiné vědomí. Člověk je nepostřehnutelně osvobozen jednoduše tím, že se ustálí ve vědomí Kṛṣṇy a zaměstná své smysly službou Pánu. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě. Vykonáváním čisté oddané služby podle pokynů písem dosahuje živá bytost úrovně Brahmanu. V Bhagavad-gītě je řečeno: brahma-bhūyāya kalpate. To znamená, že živá bytost je ve svém původním stavu Brahmanem, protože je nedílnou částí Nejvyššího Brahmanu. Jelikož však zapomíná na své přirozené postavení věčného služebníka Pána, je polapena a přemožena māyou. Její zapomnění svého pravého postavení je māyā. Jinak je živá bytost věčně Brahman.

Aquel que ha sido educado para ser consciente de su posición entiende que es el servidor del Señor. «Brahman» se refiere a un estado de autorrealización. Incluso el devoto de tercera clase, que no es avanzado en el conocimiento de la Verdad Absoluta, pero que ofrece reverencias con gran devoción, piensa en el Señor, ve al Señor en el templo y lleva frutas y flores para ofrecerlas a la Deidad, se libera sin ni siquiera darse cuenta.Śraddhayānvitāḥ: con gran devoción, los devotos adoran a la Deidad con reverencias y diversos artículos. Las Deidades de Rādhā y Kṛṣṇa, Lakṣmī y Nārāyaṇa, y Rāma y Sītā atraen mucho a los devotos, tanto que cuando ven a la Deidad adornada en el templo, quedan completamente absortos, pensando en el Señor. Eso es liberación. En otras palabras, aquí se confirma que incluso el devoto de tercera clase está en una posición trascendental, por encima de los que luchan por liberarse mediante la especulación u otros métodos. Incluso grandes impersonalistas como Śukadeva Gosvāmī y los cuatro Kumāras se sintieron atraídos por la belleza de las Deidades del templo, por los adornos y por el aroma de tulasīofrecidos al Señor, y se volvieron devotos. A pesar de que estaban en la etapa liberada, dejaron de ser impersonalistas, y se sintieron atraídos por la belleza del Señor, y se hicieron devotos.

Jakmile se člověk naučí být si vědom svého postavení, chápe, že je služebníkem Pána. “Brahman” je označení stavu seberealizace. Dokonce i oddaný třetí třídy — který není pokročilý v poznání Absolutní Pravdy, ale pouze se s velkou oddaností klaní, myslí na Pána, navštěvuje Pána v chrámu a přináší květiny a ovoce pro obětování Božstvu — dosahuje nepostřehnutelně osvobození. Śraddhayānvitāḥ — oddaný Božstvu nabízí s velkou oddaností úctu a předměty uctívání. Božstva Rādhy a Kṛṣṇy, Lakṣmī a Nārāyaṇa a Rāmy a Sīty jsou pro oddané velice přitažlivá, a když oddaný vidí ozdobenou podobu Pána v chrámu, plně se pohrouží do myšlenek na Pána. To je stav osvobození. Jinými slovy, je zde potvrzeno, že i oddaný třetí třídy je v transcendentálním postavení, výše než ti, kdo chtějí dosáhnout osvobození spekulací či jinými metodami. Krásou Božstva v chrámu, ozdobami a vůní tulasī obětované Pánu byli upoutáni i velcí impersonalisté, jako byl Śukadeva Gosvāmī a čtyři Kumārové, a stali se z nich oddaní. Přestože byli osvobození, nezůstali impersonalisty, ale upoutala je krása Pána a stali se oddanými.

Aquí es muy importante la palabra vilāsa. Vilāsa se refiere a las actividades o pasatiempos del Señor. Uno de los deberes prescritos en la adoración en el templo es que el templo no se debe visitar solamente para ver a la Deidad hermosamente ataviada, sino que al mismo tiempo hay que escuchar la recitación del Śrīmad-Bhāgavatam, el Bhagavad-gītā o alguna otra Escritura de las que regularmente se recitan en los templos. En Vṛndāvana se recitan los śāstras en todos los templos. Incluso los devotos de tercera clase, que no tienen conocimiento literario ni tiempo para leer el Śrīmad-Bhāgavatam o el Bhagavad-gītā, tienen la oportunidad de escuchar los pasatiempos del Señor. De esa manera, sus mentes pueden permanecer siempre absortas en pensar en el Señor, en Su forma, Sus actividades y Su naturaleza trascendental. Ese estado de conciencia de Kṛṣṇa es un estado liberado. El Señor Caitanya, por lo tanto, recomendó cinco actividades importantes en el desempeño del servicio devocional: (1) cantar el santo nombre del Señor: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare; (2) relacionarse con devotos y servirles en todo lo que se pueda; (3) escuchar el Śrīmad-Bhāgavatam; (4) visitar el adornado templo y ver a la Deidad; y si es posible, (5) vivir en un lugar como Vṛndāvana o Mathurā. Estas cinco actividades, por sí solas, pueden ayudar al devoto a alcanzar el nivel de perfección más elevado. Esto se confirma en el Bhagavad-gītā y en este verso del Śrīmad-Bhāgavatam. En todas las Escrituras védicas se acepta que los devotos de tercera clase también pueden conseguir la liberación, incluso sin darse cuenta.

Zde je velice důležité slovo vilāsa. Vilāsa označuje činnosti neboli zábavy Pána. K předepsaným povinnostem chrámového uctívání patří , že člověk by měl navštěvovat chrám, nejen aby viděl krásně ozdobená Božstva, ale také aby naslouchal přednáškám ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gīty a další podobné literatury, ze které se v chrámu pravidelně přednáší. Ve Vṛndāvanu je takový systém, že v každém chrámu probíhá čtení ze śāster. Dokonce i oddaní třetí třídy, kteří nemají žádné literární vzdělání nebo čas číst Śrīmad-Bhāgavatam nebo Bhagavad-gītu, dostávají příležitost naslouchat o zábavách Pána. Takto může být jejich mysl neustále pohroužená v myšlenkách na Pána — na Jeho podobu, Jeho činnosti a Jeho transcendentální povahu. Tato úroveň vědomí Kṛṣṇy je stavem osvobození. Pán Caitanya proto doporučil pět důležitých druhů oddané služby: (1) zpívat svatá jména Pána, Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, (2) stýkat se s oddanými a sloužit jim, jak je to jen možné, (3) naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu, (4) navštěvovat ozdobený chrám a Božstva a (5) je-li to možné, žít na místě, jako je Vṛndāvan nebo Mathurā. Těchto samotných pět činností pomůže oddanému dosáhnout nejvyšší dokonalosti. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě a zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu. To, že i oddaní třetí třídy mohou být nepostřehnutelně osvobozeni, uznává veškerá védská literatura.