Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Texto

Verš

hiraṇyaṁ gāṁ mahīṁ grāmān
hasty-aśvān nṛpatir varān
prādāt svannaṁ ca viprebhyaḥ
prajā-tīrthe sa tīrthavit
hiraṇyaṁ gāṁ mahīṁ grāmān
hasty-aśvān nṛpatir varān
prādāt svannaṁ ca viprebhyaḥ
prajā-tīrthe sa tīrthavit

Palabra por palabra

Synonyma

hiraṇyam — oro; gām — vacas; mahīm — tierras; grāmān — aldeas; hasti — elefantes; aśvān — caballos; nṛpatiḥ — el rey; varān — recompensa; prādāt — dio como caridad; su-annam — buenos granos alimenticios; ca — y; viprebhyaḥ — a los brāhmaṇas; prajātīrthe–en ocasión de dar caridad con motivo del nacimiento de un hijo; saḥ — él; tīrtha-vit — aquel que sabe cómo, cuándo y dónde debe darse caridad.

hiraṇyam — zlato; gām — krávy; mahīm — půdu; grāmān — vesnice; hasti — slony; aśvān — koně; nṛpatiḥ — král; varān — uděluje; prādāt — dal jako milodar; su-annam — dobré obilí; ca — a; viprebhyaḥbrāhmaṇům; prajā-tīrthe — při rozdávání milodarů u příležitosti zrození syna; saḥ — on; tīrtha-vit — ten, který ví jak, kdy a kde dávat milodary.

Traducción

Překlad

Ante el nacimiento de un hijo, el rey, que sabía cómo, dónde y cuándo se debía dar caridad, les dio a los brāhmaṇas oro, tierras, aldeas, elefantes, caballos y buenos granos alimenticios.

Král, který dobře věděl jak, kdy a kde je třeba dávat milodary, daroval brāhmaṇům po narození syna zlato, půdu, vesnice, slony, koně a dobré obilí.

Significado

Význam

Solo los brāhmaṇas y sannyāsīs están autorizados a aceptar la caridad que dan las personas casadas. En todas las diferentes ocasiones de saṁskāras, especialmente durante el nacimiento, el matrimonio y el deceso, se distribuyen riquezas entre los brāhmaṇas, debido a que ellos prestan el servicio de más alta calidad en relación con la necesidad primordial de la humanidad. La caridad era considerable en la forma de oro, tierras, aldeas, caballos, elefantes y granos alimenticios, junto con otros materiales para cocinar una comida completa. Así pues, los brāhmaṇas no eran pobres en el verdadero sentido de la palabra. Por el contrario, como poseían oro, tierras, aldeas, caballos, elefantes y suficientes granos, no tenían que ganarse nada por sí mismo. Ellos simplemente se consagraban a trabajar por el bienestar de toda la sociedad.

Jedině brāhmaṇové a sannyāsīni jsou oprávněni přijímat milodary od hospodářů. U příležitosti všech různých saṁskār, obzvláště při narození, svatbě a úmrtí, se rozdává majetek brāhmaṇům, neboť brāhmaṇové poskytují služby nejvyšší kvality ve věcech základních lidských potřeb. Milodary zahrnovaly především zlato, půdu, vesnice, koně, slony a obilí společně s dalšími plody a náčiním potřebným k přípravě úplného jídla. Brāhmaṇové tedy nebyli v pravém slova smyslu chudí. Naopak—jelikož vlastnili zlato, půdu, vesnice, koně, slony a dostatek obilí, nemuseli si sami na nic vydělávat. Mohli se tak plně oddat činnostem pro dobro celé společnosti.

La palabra tīrthavit es significativa, porque el rey sabía bien dónde y cuándo se debía dar caridad. La caridad nunca es ciega ni improductiva. En los śāstras se indica que la caridad se les ofrecía a personas que merecían recibirla en virtud de la iluminación espiritual. En los śāstras jamás se ha de encontrar que el objeto de la caridad sea el llamado daridra-nārāyaṇa, un concepto erróneo que del Señor Supremo tienen algunas personas desautorizadas. Ni tampoco puede un hombre pobre y desdichado recibir una gran y generosa caridad en la forma de caballos, elefantes, tierras y aldeas. En conclusión, a los hombres inteligentes, o los brāhmaṇas dedicados específicamente al servicio del Señor, se les mantenía como es debido, sin que tuvieran que angustiarse por las necesidades del cuerpo, y el rey y otras personas casadas velaban por todas sus comodidades con mucho gusto.

Slovo tīrthavit je významné. Král dobře věděl kde a kdy rozdávat milodary. Rozdávání milodarů není v žádném případě nevýnosné nebo slepé. V śāstrách jsou milodary nabízeny osobám, které si je zasluhují na základě svého duchovního osvícení. Nikde v śāstrách nenajdeme, že cílem milodarů má být takzvaný daridra-nārāyaṇa, což je mylná představa Nejvyššího Pána jako chudáka, kterou mají neautorizované osoby. Tyto štědré milodary v podobě koní, slonů, půdy a vesnic také nedostávali žádní zkrachovalí ubožáci. Závěr je takový, že inteligentní lidé neboli brāhmaṇové, kteří se zaměstnávali výhradně ve službě Pánu, byli po všech stránkách zaopatřeni, aby se nemuseli starat o potřeby svého těla. Král a ostatní hospodáři jim s radostí zabezpečovali veškeré pohodlí.

En los śāstras se estipula que mientras el niño está unido a la madre mediante el cordón umbilical, su cuerpo y el de la madre son uno solo, y en cuanto se corta el cordón y el niño se separa de la madre, se realiza el proceso purificatorio de jāta-karma. Los semidioses administradores y los antepasados de la familia van a ver al niño recién nacido, y una ocasión tal se acepta específicamente como el momento indicado para distribuir riquezas entre las personas idóneas, de una manera productiva para el avance espiritual de la sociedad.

V śāstrách je uvedeno, že dokud dítě spojuje pupeční šňůra s matkou, jeho tělo je totožné s matčiným, ale jakmile tuto šňůru přetneme a dítě se od matky odpojí, je čas vykonat očistný obřad jāta-karma. Na nově narozené dítě se přišli podívat polobozi a dávní rodinní předci, a to se pokládá za správnou příležitost pro rozdávání majetku vhodným osobám v zájmu duchovního rozvoje společnosti.