CHAPTER FOUR

KAPITOLA ČTVRTÁ

The Characteristics of Ṛṣabhadeva, the Supreme Personality of Godhead

Vlastnosti Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Osobnosti Božství

In this chapter, Ṛṣabhadeva, the son of Mahārāja Nābhi, begot a hundred sons, and during the reign of those sons the world was very happy in all respects. When Ṛṣabhadeva appeared as the son of Mahārāja Nābhi, He was appreciated by the people as the most exalted and beautiful personality of that age. His poise, influence, strength, enthusiasm, bodily luster and other transcendental qualities were beyond compare. The word ṛṣabha refers to the best, or the supreme. Due to the superexcellent attributes of the son of Mahārāja Nābhi, the King named his son Ṛṣabha, or “the best.” His influence was incomparable. Although there was a scarcity of rain, Ṛṣabhadeva did not care for Indra, the King of heaven, who is in charge of supplying rain. Through His own potency, Ṛṣabhadeva sumptuously covered Ajanābha with ample rain. Upon receiving Ṛṣabhadeva, who is the Supreme Personality of Godhead, as his son, King Nābhi began to raise Him very carefully. After that, he entrusted the ruling power to Him and, retiring from family life, lived at Badarikāśrama completely engaged in the worship of Vāsudeva, the Supreme Lord. To follow social customs, Lord Ṛṣabhadeva for a while became a student in the gurukula, and after returning, He followed the orders of His guru and accepted a wife named Jayantī, who had been given to Him by the King of heaven, Indra. He begot a hundred sons in the womb of Jayantī. Of these hundred sons, the eldest was known as Bharata. Since the reign of Mahārāja Bharata, this planet has been called Bhārata-varṣa. Ṛṣabhadeva’s other sons were headed by Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha and Kīkaṭa. There were also other sons named Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa and Karabhājana. Instead of ruling the kingdom, these nine became mendicant preachers of Kṛṣṇa consciousness, following the religious precepts of the Bhāgavatam. Their characteristics and activities are described in the Eleventh Canto of Śrīmad-Bhāgavatam during the talks between Vasudeva and Nārada at Kurukṣetra. To teach the general populace, King Ṛṣabhadeva performed many sacrifices and taught His sons how to rule the citizens.

V této kapitole bude popsáno, jak Ṛṣabhadeva, syn Mahārāje Nābhiho, zplodil sto synů, za jejichž vlády byl celý svět po všech stránkách šťastný. Když se Ṛṣabhadeva zjevil jako syn Mahārāje Nābhiho, lidé Ho uznávali za nejvznešenější a nejkrásnější osobu té doby. Jeho duševní rovnováha, vliv, síla, nadšení, záře Jeho těla a další transcendentální vlastnosti neměly obdoby. Slovo ṛṣabha znamená “nejlepší” nebo “nejvyšší”. Jelikož měl syn Mahārāje Nābhiho takové neobyčejné vlastnosti, král Mu dal jméno Ṛṣabha, “nejlepší”. Jeho vliv nebylo možné s ničím srovnat. V době, kdy byl nedostatek deště, Ṛṣabhadeva nedbal na Indru, krále nebes, který má dodávky deště na starosti, a prostřednictvím Své vlastní energie seslal na Ajanābhu vydatný déšť. Když král Nābhi získal Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Osobnost Božství, za svého syna, začal Ho pečlivě vychovávat. Poté Mu svěřil vládní moc, zanechal rodinného života a žil v Badarikāśramu, kde se plně věnoval uctívání Vāsudeva, Nejvyššího Pána. Aby Pán Ṛṣabhadeva dodržel společenské zvyklosti, stal se na nějaký čas studentem v gurukule, a když se vrátil, přijal na pokyn Svého gurua manželku jménem Jayantī, kterou Mu dal král nebes Indra. V jejím lůně zplodil sto synů, z nichž nejstarší se jmenoval Bharata. Od doby vlády Mahārāje Bharaty se tato planeta nazývá Bhārata-varṣa. V čele dalších Ṛṣabhadevových synů byli Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha a Kīkaṭa. Ṛṣabhadeva měl ještě další syny, kteří se jmenovali Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Těchto devět nepřijalo vládu nad královstvím, a namísto toho se z nich stali mniši, kteří následovali náboženské pokyny Bhāgavatamu a kázali vědomí Kṛṣṇy. Jejich vlastnosti a činnosti jsou popsány v jedenáctém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, v rozhovoru Vasudeva a Nārady na Kurukṣetře. Král Ṛṣabhadeva vykonával mnoho obětí, aby šel příkladem obyčejným lidem, a Své syny učil, jak vládnout občanům.

Text 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī said: As soon as the Lord was born as the son of Mahārāja Nābhi, He manifested symptoms of the Supreme Lord, such as marks on the bottoms of His feet [the flag, thunderbolt, etc.]. This son was equal to everyone and very peaceful. He could control His senses and His mind, and, possessing all opulence, He did not hanker for material enjoyment. Endowed with all these attributes, the son of Mahārāja Nābhi became more powerful day after day. Due to this, the citizens, learned brāhmaṇas, demigods and ministers wanted Ṛṣabhadeva to be appointed ruler of the earth.

Sloka 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Jakmile se Pán narodil jako syn Mahārāje Nābhiho, ihned projevil příznaky Nejvyššího Pána, jako například viditelné znaky na chodidlech (praporek, blesk atd.). Ke každému zaujímal stejný postoj a byl velice klidný. Ovládal Své smysly a mysl, a jelikož vlastnil veškeré bohatství, nedychtil po hmotném požitku. Ṛṣabhadeva, syn Mahārāje Nābhiho, oplýval všemi těmito vlastnostmi a byl ze dne na den mocnější — občané, učení brāhmaṇové, polobozi i ministři proto chtěli, aby byl ustanoven za vládce Země.

Text 2:: When the son of Mahārāja Nābhi became visible, He evinced all good qualities described by the great poets — namely, a well-built body with all the symptoms of the Godhead, prowess, strength, beauty, name, fame, influence and enthusiasm. When the father, Mahārāja Nābhi, saw all these qualities, he thought his son to be the best of human beings or the supreme being. Therefore he gave Him the name Ṛṣabha.

Sloka 2:: Když se syn Mahārāje Nābhiho objevil lidským zrakům, projevoval všechny dobré vlastnosti, které popisují velcí básníci — dobře stavěné tělo se všemi znaky Osobnosti Božství, udatnost, sílu, krásu, proslulost, slávu, vliv a nadšení. Poté, co u Něho Jeho otec, Mahārāja Nābhi, zpozoroval všechny tyto vlastnosti, usoudil, že jeho syn je nejlepší z lidských bytostí či nejvyšší bytost, a proto Mu dal jméno Ṛṣabha.

Text 3:: Indra, the King of heaven, who is very materially opulent, became envious of King Ṛṣabhadeva. Consequently he stopped pouring water on the planet known as Bhārata-varṣa. At that time the Supreme Lord, Ṛṣabhadeva, the master of all mystic power, understood King Indra’s purpose and smiled a little. Then, by His own prowess, through yoga-māyā [His internal potency], He profusely poured water upon His own place, which was known as Ajanābha.

Sloka 3:: Král nebes Indra, který je po hmotné stránce velmi bohatý, začal králi Ṛṣabhadevovi závidět, a proto přestal na planetu zvanou Bhārata-varṣa sesílat déšť. Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva, vládce všech mystických sil, tehdy pochopil záměr krále Indry a lehce se pousmál. Poté začal vlastní silou—prostřednictvím yogamāyi, Své vnitřní energie — vydatně zalévat Svou zemi, místo známé jako Ajanābha.

Text 4:: Due to getting a perfect son according to his desire, King Nābhi was always overwhelmed with transcendental bliss and was very affectionate to his son. It was with ecstasy and a faltering voice that he addressed Him, “My dear son, my darling.” This mentality was brought about by yoga-māyā, whereby he accepted the Supreme Lord, the supreme father, as his own son. Out of His supreme good will, the Lord became his son and dealt with everyone as if He were an ordinary human being. Thus King Nābhi began to raise his transcendental son with great affection, and he was overwhelmed with transcendental bliss, joy and devotion.

Sloka 4:: Jelikož král Nābhi dostal dokonalého syna, jakého si přál, byl neustále zaplavený transcendentální blažeností a otcovskou láskou. Ve vytržení Mu říkal chvějícím se hlasem: “Můj drahý synu, můj miláčku.” Toto uvažování, kdy pokládal Nejvyššího Pána, Svrchovaného Otce, za svého syna, způsobila yogamāyā. Pán se ze Své svrchované dobré vůle stal jeho synem a jednal s každým, jako kdyby Sám byl obyčejnou lidskou bytostí. Král Nābhi začal svého transcendentálního syna s velkou náklonností vychovávat a neustále ho naplňovala transcendentální blaženost, radost a oddanost.

Text 5:: King Nābhi understood that his son, Ṛṣabhadeva, was very popular among the citizens and among government officers and ministers. Understanding the popularity of his son, Mahārāja Nābhi enthroned Him as the emperor of the world to give protection to the general populace in terms of the Vedic religious system. To do this, he entrusted Him into the hands of learned brāhmaṇas, who would guide Him in administrating the government. Then Mahārāja Nābhi and his wife, Merudevī, went to Badarikāśrama in the Himālaya Mountains, where the King engaged Himself very expertly in austerities and penances with great jubilation. In full samādhi he worshiped the Supreme Personality of Godhead, Nara-Nārāyaṇa, who is Kṛṣṇa in His plenary expansion. By doing so, in course of time Mahārāja Nābhi was elevated to the spiritual world known as Vaikuṇṭha.

Sloka 5:: Král Nābhi věděl, že jeho syn Ṛṣabhadeva je mezi občany i vládními úředníky a ministry velice oblíbený, a proto Ho dosadil na trůn jako vládce světa, aby chránil obyvatelstvo podle védského náboženského systému. Za tím účelem Ho svěřil do rukou učených brāhmaṇů, kteří Ho měli vést při řízení vlády. Poté Mahārāja Nābhi odešel se svou manželkou Merudevī do Badarikāśramu v Himalájích, kde se s velkým uspokojením dovedně zaměstnal různými druhy askeze. V dokonalém samādhi uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, Nara-Nārāyaṇa, Jenž je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Díky tomu po čase dospěl do duchovního světa, známého jako Vaikuṇṭha.

Text 6:: O Mahārāja Parīkṣit, to glorify Mahārāja Nābhi the old sages composed two verses. One of them is this: “Who can attain the perfection of Mahārāja Nābhi? Who can attain his activities? Because of his devotional service, the Supreme Personality of Godhead agreed to become his son.”

Sloka 6:: Ó Mahārāji Parīkṣite, staří mudrci složili na oslavu Mahārāje Nābhiho dvě sloky. První z nich zní: “Kdo může dosáhnout dokonalosti Mahārāje Nābhiho? Kdo dokáže jednat jako on? Díky jeho oddané službě Nejvyšší Pán svolil, že se stane jeho synem.”

Text 7:: [The second prayer is this.] “Who is a better worshiper of brāhmaṇas than Mahārāja Nābhi? Because he worshiped the qualified brāhmaṇas to their full satisfaction, the brāhmaṇas, by their brahminical prowess, showed Mahārāja Nābhi the Supreme Personality of Godhead, Nārāyaṇa, in person.”

Sloka 7:: (Druhá modlitba zní takto:) “Kdo uctívá brāhmaṇy lépe než Mahārāja Nābhi? Jelikož je uctil k jejich plné spokojenosti, kvalifikovaní brāhmaṇové mu svou bráhmanskou silou ukázali Nejvyšší Osobnost Božství, Samotného Nārāyaṇa.”

Text 8:: After Nābhi Mahārāja departed for Badarikāśrama, the Supreme Lord, Ṛṣabhadeva, understood that His kingdom was His field of activities. He therefore showed Himself as an example and taught the duties of a householder by first accepting brahmacarya under the direction of spiritual masters. He also went to live at the spiritual masters’ place, gurukula. After His education was finished, He gave gifts (guru-dakṣiṇā) to His spiritual masters and then accepted the life of a householder. He took a wife named Jayantī and begot one hundred sons who were as powerful and qualified as He Himself. His wife Jayantī had been offered to Him by Indra, the King of heaven. Ṛṣabhadeva and Jayantī performed householder life in an exemplary way, carrying out ritualistic activities ordained by the śruti and smṛti śāstra.

Sloka 8:: Poté, co Mahārāja Nābhi odešel do Badarikāśramu, Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva pochopil, že Jeho království představuje Jeho pole činností. Šel proto Sám příkladem a učil povinnostem hospodáře tak, že pod vedením duchovních mistrů nejprve podstoupil brahmacaryu. Odebral se také žít do gurukuly, místa duchovních mistrů. Po ukončení Svého vzdělání rozdal Svým duchovním mistrům dary (guru-dakṣiṇā) a přijal život hospodáře. Vzal si za manželku dívku jménem Jayantī, kterou Mu věnoval král nebes Indra, a zplodil s ní sto synů, jež byli stejně mocní a kvalifikovaní jako On Sám. Ṛṣabhadeva a Jayantī vykonávali obřadní činnosti nařízené śāstrami śruti a smṛti, a tak žili ukázkovým rodinným životem.

Text 9:: Of Ṛṣabhadeva’s one hundred sons, the eldest, named Bharata, was a great, exalted devotee qualified with the best attributes. In his honor, this planet has become known as Bhārata-varṣa.

Sloka 9:: Nejstarší ze sta Ṛṣabhadevových synů, který se jmenoval Bharata, byl velkým, vznešeným oddaným, obdařeným těmi nejlepšími vlastnostmi. Na jeho počest začali lidé tuto planetu nazývat Bhārata-varṣa.

Text 10:: Following Bharata, there were ninety-nine other sons. Among these were nine elderly sons, named Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha and Kīkaṭa.

Sloka 10:: Po Bharatovi následovalo devadesát devět dalších synů. Devět z nich bylo starších — Kuśāvarta, Ilāvarta, Brahmāvarta, Malaya, Ketu, Bhadrasena, Indraspṛk, Vidarbha a Kīkaṭa.

Texts 11-12:: In addition to these sons were Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa and Karabhājana. These were all very exalted, advanced devotees and authorized preachers of Śrīmad-Bhāgavatam. These devotees were glorified due to their strong devotion to Vāsudeva, the Supreme Personality of Godhead. Therefore they were very exalted. To satisfy the mind perfectly, I [Śukadeva Gosvāmī] shall hereafter describe the characteristics of these nine devotees when I discuss the conversation between Nārada and Vasudeva.

Sloka 11-12:: Dalšími syny byli Kavi, Havi, Antarikṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Ti všichni byli velice pokročilými oddanými a autorizovanými kazateli Śrīmad-Bhāgavatamu, oslavovanými pro jejich intenzivní oddanost Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Z toho důvodu byli velice vznešení. Později — až budu mluvit o rozhovoru mezi Nāradou a Vasudevem — (říká Śukadeva Gosvāmī) popíši pro dokonalé uspokojení mysli vlastnosti těchto devíti oddaných.

Text 13:: In addition to these nineteen sons mentioned above, there were eighty-one younger ones, all born of Ṛṣabhadeva and Jayantī. According to the order of their father, they became well-cultured, well-behaved, very pure in their activities and expert in Vedic knowledge and the performance of Vedic rituals. Thus they all became perfectly qualified brāhmaṇas.

Sloka 13:: Kromě výše uvedených devatenácti měli Ṛṣabhadeva a Jayantī osmdesát jedna dalších, mladších synů. Na příkaz svého otce si všichni osvojili vytříbené, ušlechtilé chování, čistotu v jednání a důkladnou znalost Ved, jakož i vykonávání védských obřadů. Všichni se tak stali dokonale kvalifikovanými brāhmaṇy.

Text 14:: Being an incarnation of the Supreme Personality of Godhead, Lord Ṛṣabhadeva was fully independent because His form was spiritual, eternal and full of transcendental bliss. He eternally had nothing to do with the four principles of material misery [birth, death, old age and disease]. Nor was He materially attached. He was always equipoised, and He saw everyone on the same level. He was unhappy to see others unhappy, and He was the well-wisher of all living entities. Although He was a perfect personality, the Supreme Lord and controller of all, He nonetheless acted as if He were an ordinary conditioned soul. Therefore He strictly followed the principles of varṇāśrama-dharma and acted accordingly. In due course of time, the principles of varṇāśrama-dharma had become neglected; therefore through His personal characteristics and behavior, He taught the ignorant public how to perform duties within the varṇāśrama-dharma. In this way He regulated the general populace in householder life, enabling them to develop religion and economic well-being and to attain reputations, sons and daughters, material pleasure and finally eternal life. By His instructions, He showed how people could remain householders and at the same time become perfect by following the principles of varṇāśrama-dharma.

Sloka 14:: Pán Ṛṣabhadeva byl jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství naprosto nezávislý, neboť Jeho podoba byla duchovní, věčná a plná transcendentální blaženosti. Nikdy se Ho netýkaly čtyři principy hmotného utrpení (zrození, smrt, stáří a nemoc) a nebyl také hmotně připoutaný. Vždy se vyznačoval vyrovnaností a viděl všechny na stejné úrovni. Byl dobrodincem všech živých bytostí a trápilo Ho, když viděl neštěstí druhých. I když byl dokonalou osobností, Nejvyšším Pánem a vládcem všech, přesto vystupoval jako obyčejná podmíněná duše a striktně se řídil zásadami varṇāśrama-dharmy. Jelikož tyto zásady začaly být časem zanedbávány, učil Svými vlastnostmi a chováním nevědomou veřejnost, jak plnit povinnosti v rámci varṇāśrama-dharmy. Takto usměrňoval lidi žijící životem hospodářů a umožňoval jim rozvíjet náboženství a hospodářské blaho a získat dobrou pověst, syny a dcery, hmotný požitek a nakonec věčný život. Svými pokyny lidem ukazoval, jak mohou zůstat hospodáři a zároveň následováním zásad varṇāśrama-dharmy dosáhnout dokonalosti.

Text 15:: Whatever action is performed by a great man, common men follow.

Sloka 15:: Cokoliv koná významný člověk, konají i obyčejní lidé.

Text 16:: Although Lord Ṛṣabhadeva knew everything about confidential Vedic knowledge, which includes information about all types of occupational duties, He still maintained Himself as a kṣatriya and followed the instructions of the brāhmaṇas as they related to mind control, sense control, tolerance and so forth. Thus He ruled the people according to the system of varṇāśrama-dharma, which enjoins that the brāhmaṇas instruct the kṣatriyas and the kṣatriyas administer to the state through the vaiśyas and śūdras.

Sloka 16:: Pán Ṛṣabhadeva dokonale znal důvěrné védské poznání, které zahrnuje informace o předepsaných povinnostech všeho druhu, ale přesto i nadále vystupoval jako kṣatriya a následoval pokyny brāhmaṇů týkající se ovládání mysli a smyslů, snášenlivosti a podobně. Tak vládl lidem podle systému varṇāśrama-dharmy, který přikazuje, aby brāhmaṇové učili kṣatriye a kṣatriyové vládli státu prostřednictvím vaiśyů a śūdrů.

Text 17:: Lord Ṛṣabhadeva performed all kinds of sacrifices one hundred times according to the instructions of the Vedic literatures. Thus He satisfied Lord Viṣṇu in every respect. All the rituals were enriched by first-class ingredients. They were executed in holy places according to the proper time by priests who were all young and faithful. In this way Lord Viṣṇu was worshiped, and the prasāda was offered to all the demigods. Thus the functions and festivals were all successful.

Sloka 17:: Pán Ṛṣabhadeva stokrát vykonal všechny druhy obětí podle pokynů védské literatury, a tak po všech stránkách uspokojil Pána Viṣṇua. Všechny obřady se skvěly prvotřídním vybavením. Byly pořádány na svatých místech, ve vhodnou dobu a vykonávali je kněží, kteří byli mladí a oplývali vírou. Takto probíhalo uctívání Pána Viṣṇua, po kterém bylo prasādam nabízeno všem polobohům. Všechny obřady a festivaly tedy byly úspěšné.

Text 18:: No one likes to possess anything that is like a will-o’-the-wisp or a flower in the sky, for everyone knows very well that such things do not exist. When Lord Ṛṣabhadeva ruled this planet of Bhāratavarṣa, even common men did not want to ask for anything, at any time or by any means. No one ever asks for a will-o’-the-wisp. In other words, everyone was completely satisfied, and therefore there was no chance of anyone’s asking for anything. The people were absorbed in great affection for the King. Since this affection was always expanding, they were not inclined to ask for anything.

Sloka 18:: Nikdo netouží po ničem, co je jako přelud nebo květina na nebi, neboť každý dobře ví, že takové věci neexistují. Když Pán Ṛṣabhadeva vládl Bhārata-varṣe, ani obyčejní lidé nikdy a žádným způsobem o nic nežádali. Nikdo nikdy nežádá o přelud. Jinými slovy, každý byl naprosto spokojený, a proto nemohlo dojít k tomu, aby někdo o něco žádal. Lidé cítili ke králi velkou náklonnost, která neustále rostla, a proto neměli potřebu po něm něco chtít.

Text 19:: Once while touring the world, Lord Ṛṣabhadeva, the Supreme Lord, reached a place known as Brahmāvarta. There was a great conference of learned brāhmaṇas at that place, and all the King’s sons attentively heard the instructions of the brāhmaṇas there. At that assembly, within the hearing of the citizens, Ṛṣabhadeva instructed His sons, although they were already very well-behaved, devoted and qualified. He instructed them so that in the future they could rule the world very perfectly. Thus he spoke as follows.

Sloka 19:: Při Své okružní cestě světem jednou Ṛṣabhadeva, Nejvyšší Pán, dospěl na místo zvané Brahmāvarta. Konalo se tam velké shromáždění učených brāhmaṇů a všichni královi synové pozorně naslouchali jejich pokynům. Přestože si již osvojili dobré chování a byli oddaní a kvalifikovaní, Ṛṣabhadeva je na tomto shromáždění poučil tak, že to slyšeli všichni občané. Dal jim pokyny pro budoucnost, aby byli schopni dokonale vládnout světu. Pronesl tedy následující slova.