Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Devanagari

Dévanágarí

भगवानृषभसंज्ञ आत्मतन्त्र: स्वयं नित्यनिवृत्तानर्थपरम्पर: केवलानन्दानुभव ईश्वर एव विपरीतवत्कर्माण्यारभमाण: कालेनानुगतं धर्ममाचरणेनोपशिक्षयन्नतद्विदां सम उपशान्तो मैत्र: कारुणिको धर्मार्थयश: प्रजानन्दामृतावरोधेन गृहेषु लोकं नियमयत् ॥ १४ ॥

Text

Verš

bhagavān ṛṣabha-saṁjña ātma-tantraḥ svayaṁ nitya-nivṛttānartha-paramparaḥ kevalānandānubhava īśvara eva viparītavat karmāṇy ārabhamāṇaḥ kālenānugataṁ dharmam ācaraṇenopaśikṣayann atad-vidāṁ sama upaśānto maitraḥ kāruṇiko dharmārtha-yaśaḥ-prajānandāmṛtāvarodhena gṛheṣu lokaṁ niyamayat.
bhagavān ṛṣabha-saṁjña ātma-tantraḥ svayaṁ nitya-nivṛttānartha-paramparaḥ kevalānandānubhava īśvara eva viparītavat karmāṇy ārabhamāṇaḥ kālenānugataṁ dharmam ācaraṇenopaśikṣayann atad-vidāṁ sama upaśānto maitraḥ kāruṇiko dharmārtha-yaśaḥ-prajānandāmṛtāvarodhena gṛheṣu lokaṁ niyamayat.

Synonyms

Synonyma

bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; ṛṣabha — Ṛṣabha; saṁjñaḥ — named; ātma-tantraḥ — fully independent; svayam — personally; nitya — eternally; nivṛtta — free from; anartha — of things not wanted (birth, old age, disease and death); paramparaḥ — the continual succession, one after another; kevala — only; ānanda-anubhavaḥ — full of transcendental bliss; īśvaraḥ — the Supreme Lord, the controller; eva — indeed; viparīta-vat — just like the opposite; karmāṇi — material activities; ārabhamāṇaḥ — performing; kālena — in course of time; anugatam — neglected; dharmam — the varṇāśrama-dharma; ācaraṇena — by executing; upaśikṣayan — teaching; a-tat-vidām — persons who are in ignorance; samaḥ — equipoised; upaśāntaḥ — undisturbed by the material senses; maitraḥ — very friendly to everyone; kāruṇikaḥ — very merciful to all; dharma — religious principles; artha — economic development; yaśaḥ — reputation; prajā — sons and daughters; ānanda — material pleasure; amṛta — eternal life; avarodhena — for achieving; gṛheṣu — in household life; lokam — the people in general; niyamayat — He regulated.

bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; ṛṣabha — Ṛṣabha; saṁjñaḥ — jménem; ātma-tantraḥ — naprosto nezávislý; svayam — Osobně; nitya — věčně; nivṛtta — osvobozený; anartha — od nežádoucích věcí (zrození, stáří, nemoci a smrti); paramparaḥ — nepřetržitý sled, jedna za druhou; kevala — pouze; ānanda-anubhavaḥ — plný transcendentální blaženosti; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán, vládce; eva — vskutku; viparīta-vat — jako pravý opak; karmāṇi — hmotné činnosti; ārabhamāṇaḥ — vykonával; kālena — časem; anugatam — zanedbaná; dharmam — varṇāśrama-dharma; ācaraṇena — jednáním; upaśikṣayan — učil; a-tat-vidām — nevědomé lidi; samaḥ — vyrovnaný; upaśāntaḥ — nevyrušovaný hmotnými smysly; maitraḥ — ke každému velmi přátelský; kāruṇikaḥ — ke všem velice milostivý; dharma — náboženské zásady; artha — hospodářský rozvoj; yaśaḥ — proslulost; prajā — synové a dcery; ānanda — hmotný požitek; amṛta — věčný život; avarodhena — pro získání; gṛheṣu — v životě hospodáře; lokam — všechny lidi; niyamayat — usměrňoval.

Translation

Překlad

Being an incarnation of the Supreme Personality of Godhead, Lord Ṛṣabhadeva was fully independent because His form was spiritual, eternal and full of transcendental bliss. He eternally had nothing to do with the four principles of material misery [birth, death, old age and disease]. Nor was He materially attached. He was always equipoised, and He saw everyone on the same level. He was unhappy to see others unhappy, and He was the well-wisher of all living entities. Although He was a perfect personality, the Supreme Lord and controller of all, He nonetheless acted as if He were an ordinary conditioned soul. Therefore He strictly followed the principles of varṇāśrama-dharma and acted accordingly. In due course of time, the principles of varṇāśrama-dharma had become neglected; therefore through His personal characteristics and behavior, He taught the ignorant public how to perform duties within the varṇāśrama-dharma. In this way He regulated the general populace in householder life, enabling them to develop religion and economic well-being and to attain reputations, sons and daughters, material pleasure and finally eternal life. By His instructions, He showed how people could remain householders and at the same time become perfect by following the principles of varṇāśrama-dharma.

Pán Ṛṣabhadeva byl jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství naprosto nezávislý, neboť Jeho podoba byla duchovní, věčná a plná transcendentální blaženosti. Nikdy se Ho netýkaly čtyři principy hmotného utrpení (zrození, smrt, stáří a nemoc) a nebyl také hmotně připoutaný. Vždy se vyznačoval vyrovnaností a viděl všechny na stejné úrovni. Byl dobrodincem všech živých bytostí a trápilo Ho, když viděl neštěstí druhých. I když byl dokonalou osobností, Nejvyšším Pánem a vládcem všech, přesto vystupoval jako obyčejná podmíněná duše a striktně se řídil zásadami varṇāśrama-dharmy. Jelikož tyto zásady začaly být časem zanedbávány, učil Svými vlastnostmi a chováním nevědomou veřejnost, jak plnit povinnosti v rámci varṇāśrama-dharmy. Takto usměrňoval lidi žijící životem hospodářů a umožňoval jim rozvíjet náboženství a hospodářské blaho a získat dobrou pověst, syny a dcery, hmotný požitek a nakonec věčný život. Svými pokyny lidem ukazoval, jak mohou zůstat hospodáři a zároveň následováním zásad varṇāśrama-dharmy dosáhnout dokonalosti.

Purport

Význam

The varṇāśrama-dharma is meant for imperfect, conditioned souls. It trains them to become spiritually advanced in order to return home, back to Godhead. A civilization that does not know the highest aim of life is no better than an animal society. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum. A human society is meant for elevation to spiritual knowledge so that all of the people can be freed from the clutches of birth, death, old age and disease. The varṇāśrama-dharma enables human society to become perfectly fit for getting out of the clutches of māyā, and by following the regulative principles of varṇāśrama-dharma one can become successful. In this regard, see Bhagavad-gītā 3.21-24.

Varṇāśrama-dharma je určena pro nedokonalé, podmíněné duše. Poskytuje jim přípravu nutnou pro duchovní pokrok, aby se nakonec mohly vrátit domů, zpátky k Bohu. Civilizace, která nezná nejvyšší cíl života, není o nic lepší než společnost zvířat. Śrīmad-Bhāgavatam uvádí: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum. Lidská společnost má rozvíjet duchovní poznání, aby se všichni lidé mohli vysvobodit ze spárů zrození, smrti, stáří a nemoci. Varṇāśrama-dharma umožňuje lidské společnosti stát se dokonale způsobilou k osvobození se ze zajetí māyi — následováním usměrňujících zásad varṇāśrama-dharmy může každý dosáhnout úspěchu. V tomto ohledu se obraťte na Bhagavad-gītu (3.21—24).