Text 45

Sloka 45

Devanagari

Dévanágarí

नास्य कर्मणि जन्मादौ परस्यानुविधीयते ।
कर्तृत्वप्रतिषेधार्थं माययारोपितं हि तत् ॥ ४५ ॥

Text

Verš

nāsya karmaṇi janmādau
parasyānuvidhīyate
kartṛtva-pratiṣedhārthaṁ
māyayāropitaṁ hi tat

Synonyms

Synonyma

na — never; asya — of the creation; karmaṇi — in the matter of; janma-ādau — creation and destruction; parasya — of the Supreme; anuvidhīyate — it is so described; kartṛtva — engineering; pratiṣedha-artham — counteract; māyayā — by the external energy; āropitam — is manifested; hi — for; tat — the creator.

na — nikdy; asya — stvoření; karmaṇi — ve věci; janma-ādau — stvoření a zničení; parasya — Nejvyššího; anuvidhīyate — je popsáno; kartṛtva — provádění; pratiṣedha-artham — vyvracet; māyayā — vnější energií; āropitam — je projeveno; hi — aby; tat — stvořitel.

Translation

Překlad

There is no direct engineering by the Lord for the creation and destruction of the material world. What is described in the Vedas about His direct interference is simply to counteract the idea that material nature is the creator.

Pán se nijak přímo nepodílí na stvoření a zničení hmotného světa. Védské popisy Jeho přímých zásahů mají pouze vyvracet představu, že stvořitelem je hmotná příroda.

Purport

Význam

The Vedic direction for the creation, maintenance and destruction of the material world is this: yato vā imāni bhūtāni jāyante; yena jātāni jīvanti; yat prayanty abhisaṁviśanti — i.e., everything is created by Brahman, after creation everything is maintained by Brahman, and after annihilation everything is conserved in Brahman. Gross materialists without any knowledge of Brahman, Paramātmā or Bhagavān conclude material nature to be the ultimate cause of the material manifestation, and the modern scientist also shares this view that the material nature is the ultimate cause of all the manifestations of the material world. This view is refuted by all Vedic literature. The Vedānta philosophy mentions that Brahman is the fountainhead of all creation, maintenance and destruction, and Śrīmad-Bhāgavatam, the natural commentation on the Vedānta philosophy, says, janmādy asya yato ’nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ svarāṭ, etc.

Védský popis stvoření, udržování a zničení hmotného světa je následující: yato vā imāni bhūtāni jāyante. yena jātāni jīvanti. yat prayanty abhisaṁviśanti — vše je stvořeno Brahmanem, po stvoření je vše udržováno Brahmanem a po zničení je vše uloženo v Brahmanu. Úplní materialisté, kteří nevědí nic o Brahmanu, Paramātmě a Bhagavānovi, se domnívají, že prvotní příčinou hmotného projevu je sama hmotná příroda, a stejný názor zastávají i moderní vědci. Celá védská literatura však tento názor odmítá. Filozofie Vedānty uvádí, že původem všeho stvoření, udržování a zničení je Brahman, a Śrīmad-Bhāgavatam, přirozený komentář Vedānty, říká: janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ svarāṭ atd.

Inert matter is undoubtedly energy with potential to interact, but it has no initiative of its own. Śrīmad-Bhāgavatam therefore comments on the aphorism janmādy asya by saying abhijñaḥ and svarāṭ, i.e., the Supreme Brahman is not inert matter, but He is supreme consciousness and is independent. Therefore inert matter cannot be the ultimate cause of the creation, maintenance and destruction of the material world. Superficially material nature appears to be the cause of creation, maintenance and destruction, but material nature is set into motion for creation by the supreme conscious being, the Personality of Godhead. He is the background of all creation, maintenance and destruction, and this is confirmed in the Bhagavad-gītā (9.10):

Nečinná, mrtvá hmota je energií, ve které mohou nepochybně probíhat různé akce a reakce, ale sama o sobě je nečinná. Śrīmad-Bhāgavatam proto komentuje aforismus janmādy asya slovy abhijñaḥ a svarāṭ — Nejvyšší Brahman není mrtvá hmota, ale je nejvyšším vědomím a je nezávislý. Prvotní příčinou stvoření, udržování a zničení hmotného světa tedy nemůže být mrtvá hmota. Na první pohled se hmotná příroda zdá být příčinou stvoření, udržování a zničení, ale do pohybu ji uvádí svrchovaně vědomá bytost, Osobnost Božství. Za veškerým stvořením, udržováním a zničením stojí Pán, což je potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.10):

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate

The material nature is one of the energies of the Lord, and she can work under the direction of the Lord (adhyakṣeṇa). When the Lord throws His transcendental glance over the material nature, then only can the material nature act, as a father contacts the mother, who is then able to conceive a child. Although it appears to the layman that the mother gives birth to the child, the experienced man knows that the father gives birth to the child. The material nature therefore produces the moving and standing manifestations of the material world after being contacted by the supreme father, and not independently. Considering material nature to be the cause of creation, maintenance, etc., is called “the logic of nipples on the neck of a goat.” The Caitanya-caritāmṛta by Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī describes this logic of ajā-gala-stana-nyāya as follows (as explained by His Divine Grace Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja): “The material nature, as the material cause, is known as pradhāna, and as the efficient cause is known as māyā. But since it is inert matter, it is not the remote cause of creation.” Kavirāja Gosvāmī states as follows:

Hmotná příroda je jednou z energií Pána a jedná pod Jeho řízením (adhyakṣeṇa). Může jednat teprve tehdy, když se na ni Pán podívá Svým transcendentálním pohledem, stejně jako matka může počít dítě jedině po styku s otcem. Neznalému člověku se může zdát, že dítěti dává život matka, ale vzdělaný člověk ví, že ve skutečnosti dává dítěti život otec. Hmotná příroda tedy vydává pohyblivé a nehybné projevy hmotného světa po styku se svrchovaným otcem, a nikoliv nezávisle. Považovat hmotnou přírodu za příčinu stvoření, udržování atd. je “logikou bradavek na kozím krku”. Caitanya-caritāmṛta, kterou napsal Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, popisuje tuto logiku ajā-gala-stana-nyāya následovně (podle Jeho Božské Milosti Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Gosvāmīho Mahārāje): “Hmotná příroda se jakožto materiální příčina nazývá pradhāna a jako operativní příčina se nazývá māyā. Jelikož je to však mrtvá hmota, nejedná se o původní příčinu stvoření.” Kavirāja Gosvāmī říká:

ataeva kṛṣṇa mūla-jagat-kāraṇa
prakṛti — kāraṇa yaiche ajā-gala-stana

ataeva kṛṣṇa mūla-jagat-kāraṇa
prakṛti—kāraṇa yaiche ajā-gala-stana

(Cc. Ādi 5.61)

(Cc. Ādi 5.61)

Because Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu is a plenary expansion of Kṛṣṇa, it is He who electrifies the matter to put it in motion. The example of electrification is quite appropriate. A piece of iron is certainly not fire, but when the iron is made red-hot, certainly it has the quality of fire through its burning capacity. Matter is compared to the piece of iron, and it is electrified or made red-hot by the glance or manipulation of the supreme consciousness of Viṣṇu. Only by such electrification is the energy of matter displayed in various actions and reactions. Therefore the inert matter is neither efficient nor the material cause of the cosmic manifestation. Śrī Kapiladeva has said:

Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu je úplnou expanzí Kṛṣṇy, a tudíž je to On, kdo elektrizuje hmotu a uvádí ji do činnosti. Elektrizace je výstižným příkladem. Kus železa jistě není oheň, ale pokud toto železo rozžhavíme do ruda, získá vlastnosti a schopnosti ohně. Hmota je přirovnána ke kusu železa a je elektrizována neboli rozžhavena pohledem neboli působením svrchovaného vědomí Viṣṇua. Teprve po této elektrizaci se energie hmoty projevuje prostřednictvím různých akcí a reakcí. Samotná mrtvá hmota není ani operativní, ani materiální příčinou vesmírného projevu. Śrī Kapiladeva říká:

yatholmukād visphuliṅgād
dhūmād vāpi sva-sambhavāt
apy ātmatvenābhimatād
yathāgniḥ pṛthag ulmukāt

(Bhāg. 3.28.40)

The original fire, its flame, its sparks and its smoke are all one, for fire is still fire yet is different from the flame, flame is different from sparks, and sparks are different from the smoke. In every one of them, namely in the flames, in the sparks and in the smoke, the integrity of fire is present, yet all of them are differently situated with different positions. The cosmic manifestation is compared to the smoke because when smoke passes over the sky so many forms appear, resembling many known and unknown manifestations. The sparks are compared to living entities, and the flames are compared to material nature (pradhāna). One must know that each and every one of them is effective simply because of being empowered by the quality of the original fire. Therefore all of them, namely the material nature, the cosmic manifestation and the living entities, are but different energies of the Lord (fire). Therefore those who accept the material nature as the cosmic manifestation’s original cause (prakṛti, the cause of creation according to Sāṅkhya philosophy) are not correct in their conclusion. The material nature has no separate existence without the Lord. Therefore, setting aside the Supreme Lord as the cause of all causes is the logic of ajā-gala-stana-nyāya, or trying to milk the nipples on the neck of a goat. The nipples on the neck of a goat may seem like sources of milk, but to try to get milk from such nipples will be foolish.

Původní oheň, jeho plameny, jeho jiskry a jeho kouř — to vše je totožné, neboť oheň je stále oheň, i když se liší od plamenů, plameny se liší od jisker a jiskry se liší od kouře. Plameny, jiskry i kouř jsou součásti ohně, ale každá z těchto složek má jiné postavení. Vesmírný projev se přirovnává ke kouři, protože kouř na nebi vytváří mnoho různých tvarů, které připomínají mnoho známých i neznámých projevů. Jiskry jsou přirovnány k živým bytostem a plameny k hmotné přírodě (pradhāna). Musíme vědět, že každá z těchto složek může jednat pouze díky tomu, že obdržela vlastnosti původního ohně. Všechny složky — hmotná příroda, vesmírný projev a živé bytosti — jsou tedy pouze různými energiemi Pána (ohně). Ti, kteří pokládají hmotnou přírodu za původní příčinu vesmírného projevu (prakṛti je příčina stvoření podle sāṅkhyové filozofie), došli k mylnému závěru. Hmotná příroda nemůže existovat odděleně od Pána. Opomenout Nejvyššího Pána jako příčinu všech příčin je tedy logika ajā-gala-stana-nyāya, podle které se člověk snaží vydojit mléko z bradavek na krku kozy. Bradavky na kozím krku možná vypadají jako mléčné žlázy, ale ten, kdo se z nich snaží vydojit mléko, je jistě blázen.