Text 9
Sloka 9
Devanagari
Dévanágarí
न तथा वासुदेवस्य महिमा ह्यनुवर्णित: ॥ ९ ॥
Text
Verš
muni-varyānukīrtitāḥ
na tathā vāsudevasya
mahimā hy anuvarṇitaḥ
muni-varyānukīrtitāḥ
na tathā vāsudevasya
mahimā hy anuvarṇitaḥ
Synonyms
Synonyma
yathā — as much as; dharma-ādayaḥ — all four principles of religious behavior; ca — and; arthāḥ — purposes; muni-varya — by yourself, the great sage; anukīrtitāḥ — repeatedly described; na — not; tathā — in that way; vāsudevasya — of the Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa; mahimā — glories; hi — certainly; anuvarṇitaḥ — so constantly described.
yathā — natolik; dharma-ādayaḥ — všechny čtyři zásady náboženského chování; ca — a; arthāḥ — účely; muni-varya — ty, velký mudrc; anukīrtitāḥ — opakovaně popsal; na — ne; tathā — tímto způsobem; vāsudevasya — Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy; mahimā — slávu; hi — jistě; anuvarṇitaḥ — tak stále popisovaný.
Translation
Překlad
Although, great sage, you have very broadly described the four principles beginning with religious performances, you have not described the glories of the Supreme Personality, Vāsudeva.
Přestože jsi velice obšírně popsal čtyři principy počínaje náboženskými úkony, opomenul jsi popsat slávu Nejvyšší Osobnosti Vāsudeva, ó velký mudrci.
Purport
Význam
The prompt diagnosis of Śrī Nārada is at once declared. The root cause of the despondency of Vyāsadeva was his deliberate avoidance of glorifying the Lord in his various editions of the Purāṇas. He has certainly, as a matter of course, given descriptions of the glories of the Lord (Śrī Kṛṣṇa), but not as many as given to religiosity, economic development, sense gratification and salvation. These four items are by far inferior to engagement in the devotional service of the Lord. Śrī Vyāsadeva, as the authorized scholar, knew very well this difference. And still, instead of giving more importance to the better type of engagement, namely devotional service to the Lord, he had more or less improperly used his valuable time, and thus he was despondent. From this it is clearly indicated that no one can be pleased substantially without being engaged in the devotional service of the Lord. In the Bhagavad-gītā this fact is clearly mentioned.
Śrī Nārada zde bezprostředně stanovuje diagnózu: Příčinou Vyāsadevovy nespokojenosti je to, že se ve svých Purāṇách vědomě vyhnul oslavování Pána. Samozřejmě, že se o slávách Pána (Śrī Kṛṣṇy) musel také zmínit, ale nevěnoval se jim tolik, jako popisu náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a spásy. Tyto čtyři principy jsou přitom na mnohem nižší úrovni, nežli oddaná služba Pánu. Jako autorizovaný učenec si byl Vyāsadeva tohoto velikého rozdílu přirozeně také vědom. Přesto však namísto toho, aby dal přednost lepší činnosti, kterou je oddaná služba Pánu, více či méně nezodpovědně promarnil svůj drahocenný čas, a proto byl také nespokojený. Z toho jasně plyne, že nikdo nemůže být opravdu spokojen, není-li zaměstnán v oddané službě Pánu. Bhagavad-gītā tuto skutečnost jasně potvrzuje.
After liberation, which is the last item in the line of performing religiosity, etc., one is engaged in pure devotional service. This is called the stage of self-realization, or the brahma-bhūta stage. After attainment of this brahma-bhūta stage, one is satisfied. But satisfaction is the beginning of transcendental bliss. One should progress by attaining neutrality and equality in the relative world. And passing this stage of equanimity, one is fixed in the transcendental loving service of the Lord. This is the instruction of the Personality of Godhead in the Bhagavad-gītā. The conclusion is that in order to maintain the status quo of the brahma-bhūta stage, as also to increase the degree of transcendental realization, Nārada recommended to Vyāsadeva that he (Vyāsadeva) should now eagerly and repeatedly describe the path of devotional service. This would cure him from gross despondency.
Poté, co člověk dosáhl spasení, které je posledním ze čtyř principů počínajících náboženstvím atd., začne vykonávat čistou oddanou službu. Tomuto stádiu života se říká stav seberealizace, brahma-bhūta. Teprve po dosažení tohoto stádia brahma-bhūta je člověk spokojený. Spokojenost je však jen začátek transcendentální blaženosti. Je třeba pokračovat dále ke stádiu neutrality a rovnováhy v relativním světě. A po překonání stádia vyrovnanosti se světem se člověk ustálí v transcendentální láskyplné službě Pánu. To jsou pokyny Osobnosti Božství z Bhagavad-gīty. Z toho tedy plyne ponaučení, že chce-li Vyāsadeva zachovat úroveň stádia brahma-bhūta a zároveň prohloubit transcendentální realizace, Nārada mu doporučuje s nadšením znovu a znovu popisovat cestu oddané služby. To ho vyléčí z jeho sklíčenosti.