Skip to main content

Text 20

Sloka 20

Devanagari

Dévanágarí

अन्योन्यमासीत्सञ्जल्प उत्तमश्लोकचेतसाम् ।
कौरवेन्द्रपुरस्त्रीणां सर्वश्रुतिमनोहर: ॥ २० ॥

Text

Verš

anyonyam āsīt sañjalpa
uttama-śloka-cetasām
kauravendra-pura-strīṇāṁ
sarva-śruti-mano-haraḥ
anyonyam āsīt sañjalpa
uttama-śloka-cetasām
kauravendra-pura-strīṇāṁ
sarva-śruti-mano-haraḥ

Synonyms

Synonyma

anyonyam — among each other; āsīt — there was; sañjalpaḥ — talking; uttama-śloka — the Supreme, who is praised by selected poetry; cetasām — of those whose hearts are absorbed in that way; kaurava-indra — the king of the Kurus; pura — capital; strīṇām — all the ladies; sarva — all; śruti — the Vedas; manaḥ-haraḥ — attractive to the mind.

anyonyam — mezi sebou; āsīt — byly; sañjalpaḥ — hovory; uttama-śloka — Nejvyšší, Jehož opěvuje vybraná poezie; cetasām — těch, jejichž srdce jsou v takovém rozpoložení; kaurava-indra — král Kuruovců; pura — hlavní město; strīṇām — všechny ženy; sarva — všechny; śrutiVedy; manaḥ-haraḥ — přitahující mysl.

Translation

Překlad

Absorbed in the thought of the transcendental qualities of the Lord, who is sung in select poetry, the ladies on the roofs of all the houses of Hastināpura began to talk of Him. This talk was more attractive than the hymns of the Vedas.

Ženy na střechách všech hastināpurských domů, pohroužené do myšlenek na transcendentální vlastnosti Pána, Jehož opěvují vybrané básně, o Něm začaly hovořit. Jejich rozpravy byly přitažlivější nežli védské hymny.

Purport

Význam

In the Bhagavad-gītā it is said that in all the Vedic literatures the goal is the Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa. Factually the glories of the Lord are depicted in such literature as the Vedas, Rāmāyaṇa and Mahābhārata. And in the Bhāgavatam they are specifically mentioned in respect to the Supreme Lord. Therefore, while the ladies on the tops of the houses in the capital of the kings of the Kuru dynasty were talking about the Lord, their talk was more pleasing than the Vedic hymns. Anything sung in the praise of the Lord is śruti-mantra. There are songs of Ṭhākura Narottama dāsa, one of the ācāryas in the Gauḍīya sampradāya, composed in simple Bengali language. But Ṭhākura Viśvanātha Cakravartī, another very learned ācārya of the same sampradāya, has approved the songs by Ṭhākura Narottama dāsa to be as good as Vedic mantras. And this is so because of the subject matter. The language is immaterial, but the subject matter is important. The ladies, who were all absorbed in the thought and actions of the Lord, developed the consciousness of Vedic wisdom by the grace of the Lord. And therefore although such ladies might not have been very learned scholars in Sanskrit or otherwise, still whatever they spoke was more attractive than the Vedic hymns. The Vedic hymns in the Upaniṣads are sometimes indirectly directed to the Supreme Lord. But the talks of the ladies were directly spoken of the Lord, and thus they were more pleasing to the heart. The ladies’ talks appeared to be more valuable than the learned brāhmaṇas’ benedictions.

V Bhagavad-gītě se říká, že Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa je cílem všech védských spisů. Literatura, jako jsou Vedy, Rāmāyaṇa a Mahābhārata, popisuje slávu Pána. A v Bhāgavatamu se zvláště vztahuje na Nejvyššího Pána. Proto když ženy na střechách domů hlavního města králů kuruovské dynastie rozmlouvaly o Pánu, jejich slova byla příjemnější nežli védské hymny. Každá chvála opěvující Pána je śruti-mantra. Například písně Ṭhākura Narottama dāse, jednoho z ācāryů Gauḍīya-sampradāyi, jsou psané v jednoduché bengálštině, a Ṭhākura Viśvanātha Cakravartī, další velice učený ācārya téže sampradāyi, je prohlásil za stejně dobré, jako jsou védské mantry. Je tomu tak díky jejich obsahu; jazyk je nepodstatný, ale námět je důležitý. Všechny ženy, pohroužené do myšlenek na činnosti Pána, vyvinuly milostí Pána vědomí védské moudrosti. Proto nevadilo, že nebyly příliš vyspělé v sanskrtu a dalších oborech vzdělání. Cokoliv pronesly, bylo přitažlivější nežli védské hymny. Védské hymny v Upaniṣadách někdy poukazují na Nejvyššího Pána nepřímo, ale zde ženy hovořily o Pánu přímo, a jejich slova byla proto srdci příjemnější. Jejich rozpravy se zdály mít větší hodnotu než požehnání učených brāhmaṇů.