Sloka 18

Text 18

Verš

Text

janmādyāḥ ṣaḍ ime bhāvā
dṛṣṭā dehasya nātmanaḥ
phalānām iva vṛkṣasya
kāleneśvara-mūrtinā

Synonyma

Synonyms

janma-ādyāḥ — počínaje zrozením; ṣaṭ — šest (zrození, existence, růst, přeměna, chřadnutí a nakonec smrt); ime — všechny tyto; bhāvāḥ — stavy těla; dṛṣṭāḥ — viděné; dehasya — těla; na — ne; ātmanaḥ — duše; phalānām — plodů; iva — jako; vṛkṣasya — stromu; kālena — časem; īśvara-mūrtinā — jejíž podobou je schopnost měnit či ovládat činnosti těla.

janma-ādyāḥ — beginning with birth; ṣaṭ — the six (birth, existence, growth, transformation, dwindling and at last death); ime — all these; bhāvāḥ — different conditions of the body; dṛṣṭāḥ — seen; dehasya — of the body; na — not; ātmanaḥ — of the soul; phalānām — of the fruits; iva — like; vṛkṣasya — of a tree; kālena — in due course of time; īśvara-mūrtinā — whose form is the ability to transform or control the bodily activities.

Překlad

Translation

Plody a květy stromu časem podstupují šest změn — zrození, existenci, růst, přeměnu, chřadnutí a potom zánik — a hmotné tělo, které duše získává za různých okolností, prochází podobnými změnami. Duše se však tyto změny netýkají.

Just as the fruits and flowers of a tree in due course of time undergo six changes — birth, existence, growth, transformation, dwindling and then death — the material body, which is obtained by the spirit soul under different circumstances, undergoes similar changes. However, there are no such changes for the spirit soul.

Význam

Purport

Tento verš je velice důležitý pro porozumění rozdílu mezi duchovní duší a hmotným tělem. Duše je věčná, jak uvádí Bhagavad-gītā (2.20):

This is a very important verse in understanding the difference between the spiritual soul and the material body. The soul is eternal, as stated in Bhagavad-gītā (2.20):

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

“Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne—je nezrozená, věčná, existuje trvale a odpradávna. Nezahyne, když je zabito tělo.” Duše je věčná a netýká se jí úpadek a změny, ke kterým dochází kvůli existenci hmotného těla. Příklad stromu a jeho plodů a květů je jednoduchý a jasný. Strom žije mnoho let, ale jeho plody a květy procházejí se střídáním ročních období šesti změnami. Pošetilou moderní teorii, že život lze vytvořit chemickými reakcemi, nelze uznat za pravdivou. Zrození hmotného těla lidské bytosti nastává díky spojení vajíčka a semene, ale zároveň je známo, že ne vždy, když se po pohlavním styku vajíčko smísí se semenem, dojde k otěhotnění. Pokud do směsi nevstoupí duše, těhotenství nemůže nastat; jakmile se však do ní duše uchýlí, tělo se rodí, existuje, roste, mění se, chřadne a nakonec podléhá zkáze. Plody a květy stromu se objevují a mizí podle ročních období, ale strom stojí dál. Také převtělující se duše přijímá různá těla, jež procházejí šesti změnami, ale sama zůstává stále stejná (ajo nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo na hanyate hanyamāne śarīre). Duše je věčná a existuje vždy, ale těla, která přijímá, se mění.

“For the soul there is never birth nor death. Nor, having once been, does he ever cease to be. He is unborn, eternal, ever-existing, undying and primeval. He is not slain when the body is slain.” The spirit soul is eternal, being freed from waste and change, which take place because of the material body. The example of a tree and its fruits and flowers is very simple and clear. A tree stands for many, many years, but with the seasonal changes its fruits and flowers undergo six transformations. The foolish theory of modern chemists that life can be produced by chemical interactions cannot be accepted as truth. The birth of a human being’s material body takes place due to a mixture of the ovum and semen, but the history of birth is that although the ovum and semen mix together after sex, there is not always pregnancy. Unless the soul enters the mixture, there is no possibility of pregnancy, but when the soul takes shelter of the mixture the body takes birth, exists, grows, transforms and dwindles, and ultimately it is vanquished. The fruits and flowers of a tree seasonally come and go, but the tree continues to stand. Similarly, the transmigrating soul accepts various bodies, which undergo six transformations, but the soul remains permanently the same (ajo nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo na hanyate hanyamāne śarīre). The soul is eternal and ever existing, but the bodies accepted by the soul are changing.

Duše je dvojího druhu — Nejvyšší Duše (Osobnost Božství) a individuální duše (živá bytost). Tak jako jsou s individuální duší spojené různé změny těla, s Nejvyšší Duší souvisejí různé věky stvoření. Madhvācārya v této souvislosti říká:

There are two kinds of soul — the Supreme Soul (the Personality of Godhead) and the individual soul (the living entity). As various bodily changes take place in the individual soul, different millenniums of creation take place in the Supreme Soul. In this regard, Madhvācārya says:

ṣaḍ vikārāḥ śarīrasya
na viṣṇos tad-gatasya ca
tad-adhīnaṁ śarīraṁ ca
jñātvā tan mamatāṁ tyajet

Jelikož je tělo vnějším rysem duše, duše na něm nezávisí — naopak tělo závisí na duši. Ten, kdo pochopil tuto pravdu, by si neměl dělat příliš velké starosti s udržováním těla; není totiž možné ho udržovat věčně. Antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ — to je výrok Bhagavad-gīty (2.18). Hmotné tělo podléhá zániku (antavat), ale duše v něm je věčná (nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). Pán Viṣṇu i individuální duše, Jeho nedílné části, jsou věční. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām; Pán Viṣṇu je nejpřednější živá bytost, zatímco individuální živé bytosti jsou Jeho částmi. Všechna těla — od gigantického vesmírného těla až po malé tělo mravence — podléhají zániku, ale Nadduše i duše, jež jsou kvalitou totožné, existují věčně. To bude dále vysvětleno v následujících verších.

Since the body is the external feature of the soul, the soul is not dependent on the body; rather, the body is dependent on the soul. One who understands this truth should not be very much anxious about the maintenance of his body. There is no possibility of maintaining the body permanently or eternally. Antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ. This is the statement of Bhagavad-gītā (2.18). The material body is antavat (perishable), but the soul within the body is eternal (nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). Lord Viṣṇu and the individual souls, who are part and parcel of Him, are both eternal. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Lord Viṣṇu is the chief living being, whereas the individual living entities are parts of Lord Viṣṇu. All the various grades of bodies — from the gigantic universal body to the small body of an ant — are perishable, but the Supersoul and the soul, being equal in quality, both exist eternally. This is further explained in the next verses.