Sloka 24
VERSO 24
Verš
Texto
manasy avikalaḥ pumān
yāti tat-sāmyatāṁ bhadre
hy aliṅgo liṅgavān iva
manasy avikalaḥ pumān
yāti tat-sāmyatāṁ bhadre
hy aliṅgo liṅgavān iva
Synonyma
Sinônimos
evam — takto; guṇaiḥ — kvalitami hmotné přírody; bhrāmyamāṇe — když je zneklidněná; manasi — mysl; avikalaḥ — neměnná; pumān — živá bytost; yāti — přichází do; tat-sāmyatām — stejný stav rozrušení jako ten, ve kterém se nachází mysl; bhadre — má laskavá matko; hi — zajisté; aliṅgaḥ — bez jemnohmotného či hrubohmotného těla; liṅga-vān — mající hmotné tělo; iva — jako kdyby.
evam — dessa maneira; guṇaiḥ — pelos modos da natureza material; bhrāmyamāṇe — quando agitada; manasi — a mente; avikalaḥ — imutável; pumān — a entidade viva; yāti — aproxima-se de; tat-sāmyatām — a mesma condição de agitação da mente; bhadre — ó minha gentil mãe; hi — na verdade; aliṅgaḥ — sem um corpo sutil ou grosseiro; liṅga-vān — possuindo um corpo material; iva — como se.
Překlad
Tradução
Má laskavá matko, podobně i živá bytost, jejíž mysl je rozrušená pohyby kvalit hmotné přírody, se domnívá, že se změnilo její postavení, přestože se jí nejrůznější proměny jemnohmotných a hrubohmotných těl vůbec netýkají.
Da mesma maneira, ó minha mãe gentil, quando a mente é agitada pelos movimentos dos modos da natureza material, a entidade viva, embora livre de todas as diferentes fases dos corpos sutil e grosseiro, pensa que mudou de uma condição para outra.
Význam
Comentário
Śrīmad-Bhāgavatam (10.84.13) uvádí:
SIGNIFICADO—Como se afirma no Śrīmad-Bhāgavatam (10.84.13):
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma-ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma-ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
“Člověk, který ztotožňuje své vlastní já s tělem tvořeným třemi prvky, který pokládá produkty těla za své příbuzné a rodnou zemi za hodnou uctívání a který se jde na poutní místo pouze vykoupat, místo toho, aby se tam raději setkal s lidmi obdařenými transcendentálním poznáním, je na stejné úrovni jako kráva nebo osel.” I když byl Hiraṇyakaśipu velký démon, nebyl tak hloupý jako moderní člověk. Nechybělo mu podrobné poznání o duši ani o jemnohmotném a hrubohmotném těle. My jsme však nyní tak zdegradovaní, že každý, včetně vysoce postavených vědců, filozofů a dalších vůdčích osobností, podléhá tělesnému pojetí života, a to śāstry odsuzují. Sa eva go-kharaḥ — tyto osoby nejsou nic jiného než krávy a osli.
“O ser humano que identifica com o eu o corpo feito de três elementos, que considera os subprodutos do corpo como sendo seus parentes, que acha adorável sua terra natal e que vai a um lugar de peregrinação simplesmente para se banhar em vez de se encontrar com homens de conhecimento transcendental que estão por lá, merece ser considerado uma vaca ou um asno.” Embora fosse um grande demônio, Hiraṇyakaśipu não era tão tolo como a população do mundo moderno. Hiraṇyakaśipu conhecia com muita clareza a alma espiritual e o corpo sutil e o corpo grosseiro, mas agora somos tão degradados que todos, incluindo os renomados cientistas, filósofos e outros líderes, estamos sob a concepção de vida corpórea, e essa concepção os śāstras condenam. Sa eva go-kharaḥ: essas pessoas não passam de vacas e asnos.
Hiraṇyakaśipu své rodině vysvětloval, že i když hrubohmotné tělo jeho bratra Hiraṇyākṣi bylo mrtvé a oni se kvůli tomu rmoutili, není třeba, aby bědovali pro Hiraṇyākṣovu vznešenou duši, která již dosáhla svého příštího místa určení. Ātmā, duše, se nikdy nemění (avikalaḥ pumān). Jsme duše, ale když se necháme unášet činnostmi mysli (manodharma), zakoušíme utrpení v takzvaných hmotných podmínkách. To se stává neoddaným. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ — neoddaní mohou mít vznešené hmotné vlastnosti, ale jelikož jsou hloupí, nemají žádné dobré předpoklady. Vnější označení podmíněné duše v hmotném světě jsou jen ozdobami mrtvého těla. Podmíněná živá bytost neví nic o duši a její vznešené existenci mimo vliv hmoty.
Hiraṇyakaśipu aconselhou a seus familiares que, embora o corpo grosseiro do seu irmão Hiraṇyākṣa estivesse morto e eles se sentissem pesarosos por causa disso, não deveriam lamentar pela grande alma de nome Hiraṇyākṣa, que já alcançara seu destino seguinte. O ātmā, a alma espiritual, é sempre imutável (avikalaḥ pumān). Somos almas espirituais, mas, quando arrastados pelas atividades mentais (manodharma), sofremos as aparentes condições da vida material. Isso geralmente acontece aos não-devotos. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ: pode ser que os não-devotos possuam elevadas qualidades materiais, mas, porque são tolos, não têm boas qualificações. As designações da alma condicionada no mundo material são decorações de um corpo morto. A alma condicionada não tem nenhuma informação acerca do espírito e da sua sublime existência não sujeita aos efeitos da condição material.