Skip to main content

KAPITOLA DRUHÁ

Hiraṇyakaśipu, král démonů

Poté, co byl zabit Hiraṇyākṣa, byli jeho synové a bratr Hiraṇyakaśipu velmi zarmouceni. Hiraṇyakaśipu na to reagoval nesmírně hříšně — snažil se potlačit náboženské činnosti všech lidí. Aby však zmírnil zármutek svých synovců, vyložil jim jeden dávný příběh.

Když se Nejvyšší Pán zjevil v podobě kance, Varāhy, a zabil Hiraṇyakaśipuova bratra Hiraṇyākṣu, Hiraṇyakaśipu to těžce nesl. Rozhněvaně obvinil Pána, že straní svým oddaným, a vysmíval se Jeho zjevení v podobě Varāhy, kdy sestoupil, aby zabil jeho bratra. Hiraṇyakaśipu začal podněcovat všechny démony a Rākṣasy a narušovat obřady pokojných mudrců a dalších obyvatel Země. Polobozi postrádali konání yajñi (oběti), a tak začali neviděni putovat po zemském povrchu.

Po ukončení pohřebních obřadů pro bratra začal Hiraṇyakaśipu hovořit ke svým synovcům a citoval ze śāster pravdu o životě. Aby je uklidnil, řekl jim: “Moji drazí synovci, pro hrdiny je smrt tváří v tvář nepříteli slavná. Živé bytosti se podle svých různých plodonosných činností setkají v tomto hmotném světě a pak je zákony přírody opět rozdělí. Vždy bychom však měli vědět, že duše, jež se zásadně liší od těla, je věčná, nezměnitelná, čistá, všeprostupující a všeho si vědomá. Když je spoutána hmotnou energií, rodí se podle různých styků s ní ve vyšších či nižších formách života. Tak dostává různé druhy těl, v nichž trpí nebo si užívá. Příčinou jejího štěstí a neštěstí je to, že se nechá ovlivnit podmínkami hmotné existence; jiné příčiny neexistují. Nikdo proto nemá být zarmoucen pohledem na působení karmy.

Hiraṇyakaśipu poté vyprávěl dávnou událost, jež se týkala krále Suyajñi, který žil v zemi zvané Uśīnara. Král byl zabit a jeho královnám, zdrceným žalem, se tehdy dostalo poučení, jež Hiraṇyakaśipu zopakoval svým synovcům. Vylíčil, jak jeden lovec zastřelil šípem ptáka kuliṅgu, který bědoval pro svou družku, chycenou stejným lovcem. Vyprávěním těchto příběhů Hiraṇyakaśipu své synovce a další příbuzné upokojil a utišil jejich nářek. Hiraṇyakaśipuova matka Diti a jeho švagrová Ruṣābhānu pak v klidu soustředily mysl na duchovní poznání.

Verš

śrī-nārada uvāca
bhrātary evaṁ vinihate
hariṇā kroḍa-mūrtinā
hiraṇyakaśipū rājan
paryatapyad ruṣā śucā

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada Muni řekl; bhrātari — když bratr (Hiraṇyākṣa); evam — takto; vinihate — byl zabit; hariṇā — Harim; kroḍa-mūrtinā — v podobě kance, Varāhy; hiraṇyakaśipuḥ — Hiraṇyakaśipu; rājan — ó králi; paryatapyat — byl soužen; ruṣā — hněvem; śucā — zármutkem.

Překlad

Śrī Nārada Muni řekl: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, když Pán Viṣṇu v podobě Varāhy, kance, zabil Hiraṇyākṣu, Hiraṇyākṣův bratr Hiraṇyakaśipu zuřil a bědoval.

Význam

Yudhiṣṭhira se otázal Nārady Muniho, proč se Hiraṇyakaśipu stavěl tak nesmiřitelně proti vlastnímu synovi Prahlādovi. Nārada Muni začal vyprávění celého příběhu tím, že vyložil, jak se Hiraṇyakaśipu stal zapřisáhlým nepřítelem Pána Viṣṇua.

Verš

āha cedaṁ ruṣā pūrṇaḥ
sandaṣṭa-daśana-cchadaḥ
kopojjvaladbhyāṁ cakṣurbhyāṁ
nirīkṣan dhūmram ambaram

Synonyma

āha — řekl; ca — a; idam — toto; ruṣā — zlosti; pūrṇaḥ — plný; sandaṣṭa — skousnuté; daśana-chadaḥ — jehož rty; kopa-ujjvaladbhyām — planoucíma hněvem; cakṣurbhyām — očima; nirīkṣan — hleděl na; dhūmram — plné dýmu; ambaram — nebe.

Překlad

Hiraṇyakaśipu se vzteky kousal do rtů a oči mu planuly hněvem. Upřel je na nebe a tím způsobil, že ho celé zahalil dým. Poté začal hovořit.

Význam

Je obvyklé, že démon je závistivý a nepřátelský vůči Nejvyšší Osobnosti Božství. Tento postoj odrážely Hiraṇyakaśipuovy vnější tělesné rysy, když uvažoval, jak zabít Pána Viṣṇua a zpustošit Jeho království, Vaikuṇṭhaloku.

Verš

karāla-daṁṣṭrogra-dṛṣṭyā
duṣprekṣya-bhrukuṭī-mukhaḥ
śūlam udyamya sadasi
dānavān idam abravīt

Synonyma

karāla-daṁṣṭra — s hrozivými zuby; ugra-dṛṣṭyā — a nelítostným pohledem; duṣprekṣya — na něž bylo strašné se dívat; bhru-kuṭī — se svraštělým obočím; mukhaḥ — jehož tvář; śūlam — trojzubec; udyamya — pozdvihující; sadasi — na shromáždění; dānavān — démonům; idam — toto; abravīt — pravil.

Překlad

S vyceněnými hrozivými zuby, nelítostným pohledem a svraštělým obočím, na něž bylo strašné pohlédnout, pozdvihl svou zbraň — trojzubec—a začal promlouvat ke svým společníkům, shromážděným démonům.

Verš

bho bho dānava-daiteyā
dvimūrdhaṁs tryakṣa śambara
śatabāho hayagrīva
namuce pāka ilvala
vipracitte mama vacaḥ
puloman śakunādayaḥ
śṛṇutānantaraṁ sarve
kriyatām āśu mā ciram

Synonyma

bhoḥ — ó; bhoḥ — ó; dānava-daiteyāḥ — Dānavové a Daityové; dvi-mūrdhan — Dvimūrdho (dvouhlavý); tri-akṣa — Tryakṣo (tříoký); śambara — Śambaro; śata-bāho — Śatabāhu (storuký); hayagrīva — Hayagrīvo (s hlavou koně); namuce — Namuci; pāka — Pāko; ilvala — Ilvalo; vipracitte — Vipracitti; mama — má; vacaḥ — slova; puloman — Pulomo; śakuna — Śakuno; ādayaḥ — a další; śṛṇuta — poslouchejte; anantaram — poté; sarve — vše; kriyatām — nechť je učiněno; āśu — rychle; — ne; ciram — ztrácejte čas.

Překlad

Ó Dānavové a Daityové! Ó Dvimūrdho, Tryakṣo, Śambaro a Śatabāhu! Ó Hayagrīvo, Namuci, Pāko a Ilvalo! Ó Vipracitti, Pulomane, Śakuno a další démoni! Všichni mě pozorně poslouchejte a pak neprodleně jednejte podle mých slov.

Verš

sapatnair ghātitaḥ kṣudrair
bhrātā me dayitaḥ suhṛt
pārṣṇi-grāheṇa hariṇā
samenāpy upadhāvanaiḥ

Synonyma

sapatnaiḥ — nepřáteli; ghātitaḥ — zabit; kṣudraiḥ — se zanedbatelnou mocí; bhrātā — bratr; me — můj; dayitaḥ — velmi drahý; suhṛt — příznivec; pārṣṇi-grāheṇa — útočící zezadu; hariṇā — Nejvyšší Osobností Božství; samena — se stejným postojem ke každému (k polobohům i démonům); api — ačkoliv; upadhāvanaiḥ — uctívajícími, polobohy.

Překlad

Moji bezvýznamní nepřátelé, polobozi, se spojili, aby zabili mého drahého a poslušného příznivce, mého bratra Hiraṇyākṣu. Třebaže se k nám — polobohům i démonům — staví Nejvyšší Pán, Viṣṇu, vždy stejně, tentokrát se přidal na stranu polobohů, kteří Ho oddaně uctívali, a pomohl jim Hiraṇyākṣu zabít.

Význam

Bhagavad-gītā (9.29) uvádí: samo 'haṁ sarva-bhūteṣu — Pán je stejně nakloněn všem živým bytostem. Polobozi i démoni jsou živé bytosti; jak se tedy mohl přidat na stranu jedněch a stavět se proti druhým? Ve skutečnosti není možné, aby byl Pán předpojatý. Polobozi, oddaní, však vždy striktně následují Jeho pokyny, a zásluhou své upřímnosti proto vítězí nad démony, kteří sice vědí, že Nejvyšší Pán je Viṣṇu, ale nejednají podle Jeho nařízení. Díky neustálému vzpomínání na Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství, démoni po smrti obvykle dosáhnou sāyujya-mukti. Démon Hiraṇyakaśipu obvinil Pána z předpojatosti vyvolané tím, že Ho polobozi uctívali, ale ve skutečnosti je Pán naprosto nestranný, stejně jako vláda. Vláda nikomu nestraní, ale pokud občan jedná podle zákonů, tyto zákony mu poskytují velké možnosti k pokojnému životu a naplnění jeho opravdových zájmů.

Verš

tasya tyakta-svabhāvasya
ghṛṇer māyā-vanaukasaḥ
bhajantaṁ bhajamānasya
bālasyevāsthirātmanaḥ
mac-chūla-bhinna-grīvasya
bhūriṇā rudhireṇa vai
asṛk-priyaṁ tarpayiṣye
bhrātaraṁ me gata-vyathaḥ

Synonyma

tasya — Jeho (Nejvyšší Osobnosti Božství); tyakta-svabhāvasya — který se zřekl svého přirozeného postavení (stavět se ke všem stejně); ghṛṇeḥ — nanejvýš odporný; māyā — pod vlivem matoucí energie; vana-okasaḥ — chovající se jako zvíře v džungli; bhajantam — oddanému, který se věnuje oddané službě; bhajamānasya — uctívaného; bālasya — dítě; iva — jako; asthira-ātmanaḥ — vždy neposedné a roztěkané; mat — mým; śūla — trojzubcem; bhinna — oddělený; grīvasya — jehož krk; bhūriṇā — vydatného množství; rudhireṇa — krví; vai — zajisté; asṛk-priyam — který měl rád krev; tarpayiṣye — potěším; bhrātaram — bratra; me — mého; gata-vyathaḥ — a sám dosáhnu klidu.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se vzdal své přirozené nepředpojatosti vůči démonům i polobohům. I když je Nejvyšší Osobou, nyní pod vlivem māyi přijal podobu kance, aby potěšil své oddané, polobohy. Je jako neposedné dítě, které k někomu přilne. Svým trojzubcem proto Pánu Viṣṇuovi oddělím hlavu od trupu a vydatným množstvím krve z Jeho těla potěším svého bratra Hiraṇyākṣu, který tak rád pil krev. Tak i já dosáhnu klidu.

Význam

Zde je jasně vidět nedokonalost démonského smýšlení. Hiraṇyakaśipu se domníval, že i Viṣṇu někomu straní, stejně jako dítě, jehož mysl není stálá a rozhodná. Myslel si, že Pán může kdykoliv změnit svůj názor, a že se proto svými slovy a činnostmi podobá dítěti. Démoni jakožto obyčejní smrtelníci své názory mění, a jelikož jsou podmíněni hmotou, myslí si, že Nejvyšší Pán je podmíněn také. V Bhagavad-gītě (9.11) o tom Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — “Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě.”

Démoni si vždy myslí, že Viṣṇua lze zabít. Jsou pohrouženi v myšlenkách na podobu Viṣṇua, jehož chtějí zabít, a mají tak alespoň příležitost myslet na Viṣṇua negativně. I když nejsou oddaní, jejich myšlení na Viṣṇua je účinné a obvykle dosahují sāyujya-mukti. Jelikož považují Nejvyššího Pána za obyčejnou živou bytost, myslí si, že mohou Pána Viṣṇua zabít, jako nějakého obyčejného člověka. Zde se také ukazuje, že démoni velice rádi pijí krev. Všichni prahnou po mase a krvi.

Hiraṇyakaśipu nařkl Nejvyšší Osobnost Božství z toho, že má mysl neklidnou jako malé dítě, kterému stačí nabídnout nějaké zákusky či lāḍḍu, a udělá cokoliv. To nepřímo poukazuje na skutečné chování Nejvyššího Pána, který v Bhagavad-gītě (9.26) prohlašuje:

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Pán přijímá to, co Mu oddaní nabízejí, kvůli jejich transcendentální lásce. Jelikož Ho milují, nejedí nic, aniž by to nejprve obětovali Jemu. Pán netouží po malém lístku nebo květu, má dost jídla. On sám dává potravu všem živým bytostem. Je však velice milostivý a je také bhakta-vatsala, příznivě nakloněný oddaným, a proto jí vše, co Mu s láskou a oddaností obětují. Toto by nikdo neměl posuzovat jako dětinskou vlastnost. To, že je Nejvyšší Pán bhakta-vatsala, vždy nesmírně potěšen svými oddanými, je Jeho nejvznešenější vlastností. Co se týče slova māyā, je-li použito ve vztahu k vzájemným stykům Nejvyšší Osobnosti Božství a oddaných, znamená “náklonnost”. Činy, jimiž Pán prokazuje přízeň svým oddaným, nesnižují Jeho velikost — jsou známkou Jeho přirozeného zalíbení.

Pokud jde o slovo rudhira, krev Pána Viṣṇua, jelikož Pánu Viṣṇuovi není možné oddělit hlavu od těla, nelze mluvit ani o krvi. Avšak girlanda, která zdobí Viṣṇuovo tělo, je rudá jako krev. Když démoni dosáhnou sāyujya-mukti a zanechají tak svých hříšných činností, jsou požehnáni krvavě rudou girlandou Pána Viṣṇua. Po dosažení sāyujya-mukti jsou někdy přemístěni na Vaikuṇṭhu, kde dostanou prasādam v podobě Pánovy girlandy.

Verš

tasmin kūṭe ’hite naṣṭe
kṛtta-mūle vanas-patau
viṭapā iva śuṣyanti
viṣṇu-prāṇā divaukasaḥ

Synonyma

tasmin — když On; kūṭe — nečestný; ahite — nepřítel; naṣṭe — je zničen; kṛtta-mūle — s useknutými kořeny; vanas-patau — strom; viṭapāḥ — větve s listy; iva — jako; śuṣyanti — chřadnou; viṣṇu-prāṇāḥ — jejichž životem je Pán Viṣṇu; diva-okasaḥ — polobozi.

Překlad

Jestliže je strom podťat u kořene a padne, jeho větve a ratolesti přirozeně uschnou. Když zabiji tohoto prohnaného Viṣṇua, polobozi, pro něž je Viṣṇu vším, přijdou o zdroj svého života a postupně budou chřadnout.

Význam

Zde je vysvětlen rozdíl mezi polobohy a démony. Polobozi vždy následují pokyny Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, zatímco démoni plánují, jak Mu ublížit či jak Ho zabít. Občas ale démoni vysoce ohodnotí to, jak polobozi zcela závisí na Jeho milosti, a tím je nepřímo oslavují.

Verš

tāvad yāta bhuvaṁ yūyaṁ
brahma-kṣatra-samedhitām
sūdayadhvaṁ tapo-yajña-
svādhyāya-vrata-dāninaḥ

Synonyma

tāvat — dokud (jsem zaneprázdněn zabíjením Viṣṇua); yāta — jděte; bhuvam — na planetu Zemi; yūyam — vy všichni; brahma-kṣatrabrāhmaṇů a kṣatriyů; samedhitām — která vzkvétá díky činnostem (bráhmanské kultuře a védské vládě); sūdayadhvam — zničte; tapaḥ — ty, kdo podstupují askezi; yajña — oběti; svādhyāya — studium Véd; vrata — usměrňující sliby; dāninaḥ — a ty, kdo dávají milodary.

Překlad

Zatímco budu zabíjet Pána Viṣṇua, sestupte na planetu Zemi, která vzkvétá díky bráhmanské kultuře a kšatrijské vládě. Zničte všechny lidi, kteří se věnují askezi, konání obětí, studiu Véd, dodržování usměrňujících slibů a rozdávání milodarů!

Význam

Hlavním záměrem Hiraṇyakaśipua bylo přivést polobohy do úzkých. Měl v plánu nejprve zabít Pána Viṣṇua, neboť po Jeho smrti by polobozi automaticky zeslábli a zemřeli. Dalším jeho plánem bylo sužovat obyvatele planety Země. Mír a blahobyt obyvatel Země i všech ostatních planet udržovali brāhmaṇové a kṣatriyové. V Bhagavad-gītě (4.13) Pán říká: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ — “Podle tří kvalit hmotné přírody a činností, které jsou s nimi spojeny, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti.” Všechny planety mají své různé obyvatele, ale zvláště pro planetu Zemi, kterou obývají lidé, Pán doporučuje rozdělení společnosti do čtyř vareṇ: na brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. V dobách před Kṛṣṇovým sestoupením spravovali planetu Zemi brāhmaṇové a kṣatriyové. Povinností brāhmaṇů je kultivovat klid (śamaḥ), sebeovládání (damaḥ), snášenlivost (titikṣā), věrnost pravdě (satyam), čistotnost (śaucam) a upřímnost (ārjavam), a pak radit kšatrijským králům, jak mají vládnout své zemi či celé planetě. Třída kṣatriyů má podle pokynů brāhmaṇů zajistit, aby lidé podstupovali askezi, konali oběti, studovali Védy a dodržovali pravidla, jež Védy stanovují. Kṣatriyové mají také zajišťovat, aby brāhmaṇové, sannyāsīni a také chrámy dostávali milodary. Tak má vypadat božské uspořádání bráhmanské kultury.

Lidé mají přirozený zájem konat yajñu, protože bez obětí bude nedostatek deště (yajñād bhavati parjanyaḥ), což naruší zemědělské činnosti (parjanyād anna-sambhavaḥ). Kšatrijská vláda je tedy povinna zaměstnat obyvatelstvo konáním yajñi, studiem Véd a rozdáváním milodarů. Díky této bráhmanské kultuře lidé snadno získají vše nezbytné k životu a klidný chod společnosti nebude ničím rušen. V Bhagavad-gītě (3.12) Pán Kṛṣṇa říká:

iṣṭān bhogān hi vo devā
dāsyante yajña-bhāvitāḥ
tair dattān apradāyaibhyo
yo bhuṅkte stena eva saḥ

“Jakmile budou polobozi, kteří se starají o poskytování všeho nezbytného k životu, uspokojeni konáním yajñi, zásobí vás vším potřebným. Kdo si však užívá těchto darů, aniž by je na oplátku obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.”

Polobozi jsou dodavatelé všeho nezbytného, kteří jednají z pověření Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto je nutné je uspokojovat konáním předepsaných yajñí. Ve Védách jsou předepsány různé yajñi k uspokojení různých polobohů, ale z konečného hlediska jsou všechny určeny Nejvyšší Osobnosti Božství. Konat oběť polobohům je doporučeno těm, kteří nechápou, kdo je Osobnost Božství. V závislosti na různých hmotných kvalitách lidí jsou ve Védách doporučeny různé druhy yajñí. Na tomto principu se také zakládá uctívání různých polobohů — odpovídá různým kvalitám. Těm, kdo jedí maso, je například doporučeno uctívat bohyni Kālī, strašnou podobu hmotné přírody, které mají být zvířata obětována. Osobám na úrovni kvality dobra se ovšem doporučuje transcendentální uctívání Viṣṇua. Konečným účelem veškerých yajñí je postupně pozvednout živou bytost do transcendentálního postavení. Obyčejní lidé musí konat alespoň pět yajñí, zvaných pañca-mahā-yajña.

Měli bychom vědět, že vše, co lidé potřebují k životu, jim dodávají polobozi zastupující Pána. Nikdo není schopen tyto věci vyrobit. Příkladem mohou být všechny potraviny, kterými se lidé živí. Je to obilí, ovoce, zelenina, mléko a cukr pro osoby, jež rozvíjejí kvalitu dobra, a rovněž potrava pro ty, kdo nejsou vegetariány (maso atd.) — nic z toho nedokáží lidé vytvořit. Dalšími příklady jsou teplo, světlo, voda a vzduch, jež jsou k životu také nezbytné — ani ty nelze získat lidskou snahou. Jen díky Nejvyššímu Pánu se nám dostává slunečního a měsíčního svitu, deště a vánku, bez kterých nemůže nikdo žít. Náš život očividně závisí na dodávkách od Pána. Dokonce i pro naše průmyslové podniky potřebujeme mnoho surovin, jako jsou ruda, síra, rtuť, mangan a mnoho dalších nepostradatelných zdrojů. Vše dodávají zástupci Pána a my to máme náležitě použít k tomu, abychom si udrželi zdraví a sílu za účelem seberealizace vedoucí ke konečnému cíli života — vysvobození se z boje o přežití. Tohoto cíle života lze dosáhnout konáním yajñí. Jestliže zapomínáme na smysl lidského života, dodávky od zástupců Pána používáme k uspokojování svých smyslů a čím dál více se zaplétáme v hmotné existenci, což není účelem stvoření, stávají se z nás zloději, a zákony hmotné přírody nás proto trestají. Společnost zlodějů nemůže být nikdy šťastná, protože postrádá cíl života. Materialističtí zloději nemají žádný konečný životní cíl. Zaměřují se pouze na smyslový požitek a ani nevědí, jak provádět yajñi. Pán Caitanya ovšem zavedl nejsnadnější yajñu — saṅkīrtana-yajñu, kterou může v tomto světě konat každý, kdo přijme zásady jednání s vědomím Kṛṣṇy.

Hiraṇyakaśipu plánoval pobít obyvatele Země, aby skončila yajña a aby poté, co bude zabit Pán Viṣṇu, yajñeśvara, oslabení polobozi automaticky zemřeli. To byly démonské plány Hiraṇyakaśipua, který byl v takovémto jednání velmi zkušený.

Verš

viṣṇur dvija-kriyā-mūlo
yajño dharmamayaḥ pumān
devarṣi-pitṛ-bhūtānāṁ
dharmasya ca parāyaṇam

Synonyma

viṣṇuḥ — Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství; dvijabrāhmaṇů a kṣatriyů; kriyā-mūlaḥ — jehož kořenem je konání yajñi a obřadů uvedených ve Védách; yajñaḥ — zosobněná yajña (Pán Viṣṇu, jenž je známý pod jménem yajña-puruṣa); dharma-mayaḥ — jenž je zdrojem všech náboženských zásad; pumān — Nejvyšší Osoba; deva-ṛṣi — polobohů a velkých ṛṣiů, jako je Vyāsadeva a Nārada; pitṛ — předků; bhūtānām — a všech ostatních živých bytostí; dharmasya — náboženských zásad; ca — také; parāyaṇam — útočiště.

Překlad

Základním principem bráhmanské kultury je uspokojit Pána Viṣṇua, zosobnění obětí a jiných obřadů. Pán Viṣṇu je zosobněným zdrojem všech náboženských zásad a útočištěm všech polobohů, vznešených Pitů a lidí. Když budou zabiti brāhmaṇové, nebude nikoho, kdo by vedl kṣatriyi ke konání obětí, a polobozi, kteří nebudou uspokojováni yajñou, zemřou.

Význam

Pán Viṣṇu je středem bráhmanské kultury, a Hiraṇyakaśipuovým plánem tedy bylo zabít Viṣṇua, neboť tak by přirozeně zanikla i bráhmanská kultura. To by znamenalo konec yajñi a v důsledku toho zastavení pravidelných přídělů deště (yajñād bhavati parjanyaḥ). Na celém světě by nastal zmatek, a vše by přirozeně vedlo k porážce polobohů. Z tohoto verše je zřejmé, v jak neutěšeném stavu se lidstvo nachází, když je zničena védská civilizace Árjů a brāhmaṇové přestanou provádět védské obřady. Kalau śūdra-sambhavaḥ — v této moderní době se obyvatelstvo skládá převážně z śūdrů; bráhmanská kultura je tedy nyní ztracena a je nesmírně obtížné ji správným způsobem uvést do původního stavu. Pán Caitanya proto doporučuje zpívat svaté jméno Pána, čímž se bráhmanská kultura snadno obnoví.

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

Kvůli vzrůstajícímu počtu démonských obyvatel pozbyli lidé bráhmanské kultury a neexistuje ani kšatrijská vláda. Místo toho je státním zřízením demokracie, v níž může být kterýkoliv śūdra zvolen do čela vlády a chopit se moci. Kali-yuga má nesmírně zhoubné následky. Śāstra (Bhāg. 12.2.13) uvádí: dasyu-prāyeṣu rājasu — vláda si osvojí způsoby lupičů (dasyu). Nebudou dostupné pokyny brāhmaṇů, a pokud ano, nebudou žádní kšatrijští vládci, kteří by je následovali. Pomineme-li Kali-yugu, dokonce i dříve, když se dařilo démonům, existoval plán (vytvořený Hiraṇyakaśipuem) zničit bráhmanskou kulturu a kšatrijskou vládu, a tak způsobit chaos na celém světě. V Satya-yuze bylo uskutečnění tohoto plánu velice obtížné, ale v Kali-yuze, která je plná śūdrů a démonů, bráhmanská kultura neexistuje a může být obnovena jedině zpíváním mahā-mantry. Proto zahájilo svou činnost hnutí pro vědomí Kṛṣṇy — aby snadným způsobem obnovilo bráhmanskou kulturu a umožnilo tak lidem žít šťastně a pokojně v tomto životě a připravit se na dosažení lepšího postavení v životě příštím. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje následující verš z Brahmāṇḍa Purāṇy:

vipra-yajñādi-mūlaṁ tu
harir ity āsuraṁ matam
harir eva hi sarvasya
mūlaṁ samyaṅ mato nṛpa

“Ó králi, démoni si myslí, že Hari, Pán Viṣṇu, existuje díky brāhmaṇům a yajñi, ale Hari je ve skutečnosti příčinou existence všeho, včetně brāhmaṇů a yajñi.” Popularizace hari-kīrtanu neboli sankírtanového hnutí tedy povede k přirozenému návratu bráhmanské kultury a kšatrijské vlády a lidé budou velmi šťastní.

Verš

yatra yatra dvijā gāvo
vedā varṇāśrama-kriyāḥ
taṁ taṁ janapadaṁ yāta
sandīpayata vṛścata

Synonyma

yatra yatra — kdekoliv; dvijāḥbrāhmaṇové; gāvaḥ — krávy pod ochranou; vedāḥ — védská kultura; varṇa-āśrama — civilizace Árjů se čtyřmi varṇami a čtyřmi āśramy; kriyāḥ — činnosti; tam tam — to; jana-padam — do města; yāta — jděte; sandīpayata — zapalte; vṛścata — pokácejte (všechny stromy).

Překlad

Okamžitě jděte všude tam, kde lidé svědomitě chrání krávy a brāhmaṇy a kde se studují Védy ve smyslu zásad varṇāśramy. Zapalte tato místa a pokácejte stromy, které tam rostou a jsou zdrojem života.

Význam

Zde je nepřímo vyobrazena řádná lidská civilizace. V dokonalé civilizaci musí být třída lidí, kteří se kvalifikovali na dokonalé brāhmaṇy. Dále v ní musí být kṣatriyové, kteří vládnou zemi podle příkazů śāster, a vaiśyové, kteří chrání krávy. Slovo gāvaḥ vyjadřuje, že kravám je třeba zajistit ochranu. Jelikož védská civilizace nyní neexistuje, krávy jsou bezohledně zabíjeny na jatkách. Tak jednají démoni; dnešní civilizace je tedy démonská. Varṇāśrama-dharma, o které se zmiňuje tento verš, je pro lidskou civilizaci nezbytná. Jak by lidé mohli žít v klidu a míru bez brāhmaṇy, který poskytuje vedení, kṣatriyi, který dokonale vládne, a ideálního vaiśyi, který zajišťuje potravu a chrání krávy? Něco takového není možné.

Dále vidíme, že i stromy je třeba chránit. Dokud strom žije, nikdo ho nemá kácet jako surovinu pro průmyslové podniky. V Kali-yuze jsou stromy bezohledně a zbytečně káceny pro potřeby průmyslu; zvláště pro papírny vyrábějící obrovské množství papíru na vydávání démonské propagandy, nesmyslné literatury, velkého počtu novin a mnohé další použití. To je známka démonské civilizace. Kácení stromů je zakázáno, není-li nezbytné pro službu Pánu Viṣṇuovi. Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — “Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi; jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném světě.” Někdo může namítnout, že ISKCON by nemohl vydávat žádnou literaturu, kdyby papírny přestaly vyrábět papír. Na to odpovídáme, že papírny by měly vyrábět papír jedině pro vydávání literatury ISKCONu, neboť ta slouží Pánu Viṣṇuovi. Tato literatura objasňuje náš vztah s Pánem Viṣṇuem, a její vydávání je tedy yajñou. Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — yajñu je nutné konat; to je výrok vyšších autorit. Kácení stromů s cílem vyrábět papír na vydávání nežádoucí literatury je ten největší hřích.

Verš

iti te bhartṛ-nirdeśam
ādāya śirasādṛtāḥ
tathā prajānāṁ kadanaṁ
vidadhuḥ kadana-priyāḥ

Synonyma

iti — tak; te — oni; bhartṛ — pána; nirdeśam — pokyn; ādāya — přijali; śirasā — hlavami; ādṛtāḥ — ctící; tathā — tak také; prajānām — všech občanů; kadanam — pronásledování; vidadhuḥ — uskutečňovali; kadana-priyāḥ — nelítostní pronásledovatelé.

Překlad

Démoni, kteří mají rádi zhoubné jednání, s velkou úctou přijali pokyny Hiraṇyakaśipua na své hlavy a poklonili se mu. Podle jeho pokynů začali provádět zlovolné činnosti, zaměřené proti všem živým bytostem.

Význam

Stoupenci démonských zásad, o nichž se zde hovoří, se vyznačují nepřátelským postojem vůči celému lidstvu. Jeho příkladem v dnešní době je vědecký pokrok. Objev jaderné energie má pro všechny lidi katastrofální následky, protože démoni na mnoha místech světa vyrábějí jaderné zbraně. V této souvislosti je velmi důležité slovo kadana-priyāḥ. Démonští lidé, kteří chtějí zlikvidovat védskou kulturu, jsou nelítostní vůči slabým občanům a jejich objevy nakonec způsobí škodu všem (jagato 'hitāḥ). V šestnácté kapitole Bhagavad-gīty je podrobný popis toho, jak démoni holdují hříšnému jednání, které směřuje ke zničení lidstva.

Verš

pura-grāma-vrajodyāna-
kṣetrārāmāśramākarān
kheṭa-kharvaṭa-ghoṣāṁś ca
dadahuḥ pattanāni ca

Synonyma

pura — města; grāma — vesnice; vraja — ohrady s chlévy; udyāna — zahrady; kṣetra — pole; ārāma — lesy; āśrama — poustevny světců; ākarān — a doly (které jsou zdrojem cenných kovů potřebných k zachování bráhmanské kultury); kheṭa — vesnice farmářů; kharvaṭa — horské vesnice; ghoṣān — vesničky pastevců krav; ca — a; dadahuḥ — pálili; pattanāni — hlavní města; ca — také.

Překlad

Démoni zapalovali města, vesnice, pastviny a chlévy, zahrady, pole a lesy. Pálili poustevny světců, důležité doly, které byly zdrojem cenných kovů, obydlí zemědělců, horské vesnice a vesnice ochránců krav, pastevců. Zapalovali také hlavní města.

Význam

Slovo udyāna poukazuje na místa, kde jsou pěstovány stromy, aby dávaly ovoce a květy, které jsou pro lidi velice důležité. V Bhagavad-gītě (9.26) Kṛṣṇa říká:

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Ovoce a květy Pánovi přinášejí velké potěšení. Chce-li někdo potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, stačí, když obětuje ovoce a květy, a Pán je s radostí přijme. Naší jedinou povinností je potěšit Nejvyššího (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). To má být vždy hlavním cílem, ať děláme cokoliv a máme jakékoliv zaměstnání. Vše uvedené v tomto verši je v první řadě určeno k uspokojení Pána, nikoliv našich smyslů. Vláda — a v podstatě celá společnost — má být uzpůsobena tak, aby mohl být každý vychováván k uspokojování Nejvyšší Osobnosti Božství. Lidé, zvláště v tomto věku, však naneštěstí nevědí, že nejvyšším cílem lidského života je potěšit Pána Viṣṇua (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum). Naopak — jako démoni pouze plánují, jak Viṣṇua zabít a dosáhnout štěstí uspokojováním smyslů.

Verš

kecit khanitrair bibhiduḥ
setu-prākāra-gopurān
ājīvyāṁś cicchidur vṛkṣān
kecit paraśu-pāṇayaḥ
prādahañ śaraṇāny eke
prajānāṁ jvalitolmukaiḥ

Synonyma

kecit — někteří démoni; khanitraiḥ — s nástroji na kopání; bibhiduḥ — rozbíjeli na kusy; setu — mosty; prākāra — hradby; gopurān — městské brány; ājīvyān — zdroj obživy; cicchiduḥ — káceli; vṛkṣān — stromy; kecit — někteří; paraśu-pāṇayaḥ — se sekerami v rukách; prādahan — pálili; śaraṇāni — obydlí; eke — jiní démoni; prajānām — občanů; jvalita — planoucími; ulmukaiḥ — s hořícími větvemi.

Překlad

Někteří démoni si vzali nástroje na kopání a strhávali mosty, hradby a městské brány (gopury). Další se chopili seker a začali kácet důležité stromy, jako mangovníky a chlebovníky, a ničit další zdroje obživy. Jiní vzali hořící větve a zapalovali obydlí občanů.

Význam

Kácení stromů je obecně zakázané. Zvláště se nesmějí kácet stromy, jež plodí chutné ovoce poskytující lidem obživu. V různých zemích rostou různé druhy ovocných stromů. V Indii je rozšířen zvláště mangovník a chlebovník a jinde jsou to mangovníky, chlebovníky, kokosové palmy a stromy s bobulovitými plody. Žádný strom, který nese ovoce důležité pro lidskou obživu, se nikdy nesmí skácet. Śāstry to zakazují.

Verš

evaṁ viprakṛte loke
daityendrānucarair muhuḥ
divaṁ devāḥ parityajya
bhuvi cerur alakṣitāḥ

Synonyma

evam — takto; viprakṛte — sužovaní; loke — když všichni lidé; daitya-indra-anucaraiḥ — následovníky Hiraṇyakaśipua, krále Daityů; muhuḥ — znovu a znovu; divam — nebeské planety; devāḥ — polobozi; parityajya — opouštějící; bhuvi — po planetě Zemi; ceruḥ — putovali (aby viděli rozsah škod); alakṣitāḥ — neviděni démony.

Překlad

Všichni lidé byli stále sužováni pohromami, které měli na svědomí stoupenci Hiraṇyakaśipua, a museli zanechat činností charakteristických pro védskou kulturu. Znepokojeni byli i polobozi, kteří nedostávali výsledky yajñi. Opustili svá obydlí na nebeských planetách a neviděni démony začali putovat po Zemi, aby viděli rozsah škod.

Význam

Bhagavad-gītā uvádí, že konání yajñi vede ke štěstí jak lidí, tak polobohů. Když nepokoje vyvolávané démony zastavily yajñu, polobozi byli přirozeně připraveni o její výsledky, a to narušilo plnění jejich povinností. Sestoupili tedy na Zemi, aby viděli, nakolik jsou lidé sužováni, a aby zvážili co podniknout.

Verš

hiraṇyakaśipur bhrātuḥ
samparetasya duḥkhitaḥ
kṛtvā kaṭodakādīni
bhrātṛ-putrān asāntvayat

Synonyma

hiraṇyakaśipuḥ — Hiraṇyakaśipu; bhrātuḥ — bratra; samparetasya — zesnulého; duḥkhitaḥ — velice nešťastný; kṛtvā — když vykonal; kaṭodaka-ādīni — obřady konané po smrti; bhrātṛ-putrān — syny svého bratra; asāntvayat — uklidňoval.

Překlad

Hiraṇyakaśipu, který byl velice nešťastný, se po vykonání obřadů souvisejících s bratrovou smrtí snažil uklidnit své synovce.

Verš

śakuniṁ śambaraṁ dhṛṣṭiṁ
bhūtasantāpanaṁ vṛkam
kālanābhaṁ mahānābhaṁ
hariśmaśrum athotkacam
tan-mātaraṁ ruṣābhānuṁ
ditiṁ ca jananīṁ girā
ślakṣṇayā deśa-kāla-jña
idam āha janeśvara

Synonyma

śakunim — Śakuniho; śambaram — Śambaru; dhṛṣṭim — Dhṛṣṭiho; bhūtasantāpanam — Bhūtasantāpanu; vṛkam — Vṛku; kālanābham — Kālanābhu; mahānābham — Mahānābhu; hariśmaśrum — Hariśmaśrua; atha — jakož i; utkacam — Utkacu; tat-mātaram — jejich matku; ruṣābhānum — Ruṣābhānu; ditim — Diti; ca — a; jananīm — svou vlastní matku; girā — slovy; ślakṣṇayā — laskavými; deśa-kāla-jñaḥ — který dobře rozuměl situaci podle dané chvíle a okolností; idam — toto; āha — řekl; jana-īśvara — ó králi.

Překlad

Ó králi, Hiraṇyakaśipu se nesmírně hněval, ale jako velký politik věděl, jak jednat podle dané chvíle a okolností. Laskavými slovy začal uklidňovat své synovce — Śakuniho, Śambaru, Dhṛṣṭiho, Bhūtasantāpanu, Vṛku, Kālanābhu, Mahānābhu, Hariśmaśrua a Utkacu. Utěšoval také jejich matku, svou švagrovou Ruṣābhānu, i svou vlastní matku Diti. Promluvil k nim následovně.

Verš

śrī-hiraṇyakaśipur uvāca
ambāmba he vadhūḥ putrā
vīraṁ mārhatha śocitum
ripor abhimukhe ślāghyaḥ
śūrāṇāṁ vadha īpsitaḥ

Synonyma

śrī-hiraṇyakaśipuḥ uvāca — Hiraṇyakaśipu řekl; amba amba — matko, matko; he — ó; vadhūḥ — švagrová; putrāḥ — ó synové mého bratra; vīram — hrdina; — ne; arhatha — přísluší vám; śocitum — naříkat nad; ripoḥ — nepříteli; abhimukhe — tváří v tvář; ślāghyaḥ — slavné; śūrāṇām — těch, kdo jsou skutečně velké osobnosti; vadhaḥ — zabití; īpsitaḥ — vytoužené.

Překlad

Hiraṇyakaśipu řekl: Má drahá matko, švagrová a synovci, neměli byste naříkat nad smrtí velkého hrdiny. Smrt tváří v tvář nepříteli je pro hrdinu slavná a kýžená.

Verš

bhūtānām iha saṁvāsaḥ
prapāyām iva suvrate
daivenaikatra nītānām
unnītānāṁ sva-karmabhiḥ

Synonyma

bhūtānām — všech živých bytostí; iha — v tomto hmotném světě; saṁvāsaḥ — společné žití; prapāyām — na místě, kde se lze napít chladivé vody; iva — jako; su-vrate — ó má vznešená matko; daivena — vyšším řízením; ekatra — na jedno místo; nītānām — těch, kdo byli přivedeni; unnītānām — těch, kteří jsou od sebe odděleni; sva-karmabhiḥ — svými vlastními reakcemi.

Překlad

Má milá matko! V restauraci či na místě, kde se lze napít chladivé vody, se schází mnoho poutníků, a když se napijí, každý pokračuje v cestě za svým cílem. Podobně se živé bytosti spojí v rodině a později jsou v důsledku vlastních činností od sebe odděleny a pokračují ke svým místům určení.

Význam

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

“Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za původce činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.” (Bg. 3.27) Vše živé jedná přesně podle pokynů prakṛti, hmotné přírody, jelikož v hmotném světě zcela podléháme vyššímu řízení. Všechny živé bytosti v tomto světě sem přišly pouze kvůli tomu, že se chtěly v požitku vyrovnat Kṛṣṇovi; proto byly poslány sem, kde budou do různé míry ovlivněny hmotnou přírodou. V hmotném světě je takzvaná rodina kombinací několika osob v jednom domově, které tam jsou na určitou dobu uvězněny. Tak jako se vězňové ihned po ukončení trestu a propuštění rozejdou, my všichni, kteří jsme se dočasně sešli jako členové rodiny, budeme pokračovat v cestě za svým osudem. V této souvislosti se uvádí další příklad: členové rodiny jsou jako stébla trávy unášená vlnami řeky. Někdy se tato stébla setkají ve vírech a pak je tytéž vlny opět rozdělí a dále pluje každé samo.

Třebaže byl Hiraṇyakaśipu démon, dostatečně znal Védy. Rada, kterou dal své rodině — švagrové, matce a synovcům — tedy byla vcelku rozumná. Démoni mívají vysokou úroveň poznání, ale nepoužívají svou inteligenci ke službě Pánu, a proto jsou nazýváni démony. Polobozi naopak jednají velice inteligentně, aby uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.13) takto:

ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam

“Ó nejlepší z dvojzrozených! Závěr zní, že nejvyšší dokonalostí, které lze dosáhnout plněním vlastních předepsaných povinností (dharmy) podle dané společenské třídy a životního stavu, je potěšit Pána Hariho.” Aby se člověk stal polobohem či získal božské vlastnosti, musí uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, ať je jeho zaměstnání jakékoliv.

Verš

nitya ātmāvyayaḥ śuddhaḥ
sarvagaḥ sarva-vit paraḥ
dhatte ’sāv ātmano liṅgaṁ
māyayā visṛjan guṇān

Synonyma

nityaḥ — věčná; ātmā — duše; avyayaḥ — nepomíjivé povahy; śuddhaḥ — bez jakékoliv stopy hmoty; sarva-gaḥ — schopná jít kamkoliv, v rámci hmotného či duchovního světa; sarva-vit — plná poznání; paraḥ — transcendentální vůči hmotným podmínkám; dhatte — přijímá; asau — tato ātmā, živá bytost; ātmanaḥ — vlastního já; liṅgam — tělo; māyayā — působením hmotné energie; visṛjan — vytvářející; guṇān — různé hmotné vlastnosti.

Překlad

Duše, živá bytost, neumírá; je věčná a neměnná. Je prostá hmotného znečištění, a má tak přístup kamkoliv, v hmotném i v duchovním světě. Vyznačuje se plným vědomím a zcela se liší od hmotného těla. Jelikož je ale svedena následkem zneužití své nepatrné nezávislosti, je nucena přijímat jemnohmotná a hrubohmotná těla vytvořená hmotnou energií, a tím pádem podléhat takzvanému štěstí a neštěstí v hmotném světě. Nikdo by proto neměl naříkat nad tím, že duše opustí tělo.

Význam

Hiraṇyakaśipu velmi inteligentně popsal postavení duše. Duše není nikdy tělem — vždy se od něho diametrálně liší. Je věčná a neměnná, a nikdy tedy neumírá. Když si však tatáž čistá duše přeje nezávisle si užívat hmotného světa, je podmíněna hmotnou přírodou, a musí proto přijmout určitý druh těla a zakoušet bolesti a radosti s ním spojené. V Bhagavad-gītě (13.22) to popisuje rovněž Pán Kṛṣṇa: kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu — živá bytost se rodí v různých rodinách či formách života, jelikož je nakažena kvalitami hmotné přírody. Když je podmíněna hmotnou energií, musí přijmout určitý druh těla, který jí hmotná příroda poskytne na pokyn Nejvyššího Pána.

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou jakoby usazeny na stroji z hmotné energie.” (Bg. 18.61) Tělo je jako stroj. Živá bytost dostává podle své karmy příslušný druh takového stroje, aby se mohla pod kontrolou hmotné přírody pohybovat z místa na místo. To pokračuje tak dlouho, dokud se neodevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství (mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te). Dokud se podmíněná duše neodevzdá, zařizuje hmotná příroda její přemísťování z jednoho života do druhého.

Verš

yathāmbhasā pracalatā
taravo ’pi calā iva
cakṣuṣā bhrāmyamāṇena
dṛśyate calatīva bhūḥ

Synonyma

yathā — jako; ambhasā — vodou; pracalatā — pohybující se; taravaḥ — stromy (na břehu řeky); api — také; calāḥ — pohybují se; iva — jakoby; cakṣuṣā — okem; bhrāmyamāṇena — pohybujícím se; dṛśyate — je viděna; calatī — pohybující se; iva — jakoby; bhūḥ — země.

Překlad

Pohyb vody vyvolává dojem, že se pohybují stromy na břehu řeky, které se ve vodě odrážejí. Rovněž země se pro někoho zdánlivě hýbe, když se jeho oči pohybují následkem nějaké mentální poruchy.

Význam

Mentální porucha někdy vyvolává zdání, že se země hýbe. Takové pocity mívají například opilci nebo lidé se srdeční chorobou. I stromy odrážející se v plynoucí řece vypadají, jako by se pohybovaly. Jedná se o působení māyi. Živá bytost se nehýbe (sthāṇur acalo 'yam), nerodí se a neumírá, ale pomíjivá jemnohmotná a hrubohmotná těla vyvolávají dojem, že se pohybuje z jednoho místa na druhé nebo že je navěky mrtvá. Jagadānanda Paṇḍita, velký vaišnavský básník z Bengálska, řekl:

piśācī pāile yena mati-cchanna haya
māyā-grasta jīvera haya se bhāva udaya

Podle tohoto výroku z Prema-vivarty se živá bytost, která je podmíněná hmotnou přírodou, podobá člověku posedlému duchem. Měli bychom porozumět neměnnému postavení duše a tomu, jak je unášena vlnami hmotné přírody do různých těl a různých situací pod vlivem nářku a dychtění. Když poznáme přirozené postavení vlastního já a nebudou nás znepokojovat podmínky vytvořené hmotnou přírodou (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ), náš život bude úspěšný.

Verš

evaṁ guṇair bhrāmyamāṇe
manasy avikalaḥ pumān
yāti tat-sāmyatāṁ bhadre
hy aliṅgo liṅgavān iva

Synonyma

evam — takto; guṇaiḥ — kvalitami hmotné přírody; bhrāmyamāṇe — když je zneklidněná; manasi — mysl; avikalaḥ — neměnná; pumān — živá bytost; yāti — přichází do; tat-sāmyatām — stejný stav rozrušení jako ten, ve kterém se nachází mysl; bhadre — má laskavá matko; hi — zajisté; aliṅgaḥ — bez jemnohmotného či hrubohmotného těla; liṅga-vān — mající hmotné tělo; iva — jako kdyby.

Překlad

Má laskavá matko, podobně i živá bytost, jejíž mysl je rozrušená pohyby kvalit hmotné přírody, se domnívá, že se změnilo její postavení, přestože se jí nejrůznější proměny jemnohmotných a hrubohmotných těl vůbec netýkají.

Význam

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma-ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

“Člověk, který ztotožňuje své vlastní já s tělem tvořeným třemi prvky, který pokládá produkty těla za své příbuzné a rodnou zemi za hodnou uctívání a který se jde na poutní místo pouze vykoupat, místo toho, aby se tam raději setkal s lidmi obdařenými transcendentálním poznáním, je na stejné úrovni jako kráva nebo osel.” I když byl Hiraṇyakaśipu velký démon, nebyl tak hloupý jako moderní člověk. Nechybělo mu podrobné poznání o duši ani o jemnohmotném a hrubohmotném těle. My jsme však nyní tak zdegradovaní, že každý, včetně vysoce postavených vědců, filozofů a dalších vůdčích osobností, podléhá tělesnému pojetí života, a to śāstry odsuzují. Sa eva go-kharaḥ — tyto osoby nejsou nic jiného než krávy a osli.

Hiraṇyakaśipu své rodině vysvětloval, že i když hrubohmotné tělo jeho bratra Hiraṇyākṣi bylo mrtvé a oni se kvůli tomu rmoutili, není třeba, aby bědovali pro Hiraṇyākṣovu vznešenou duši, která již dosáhla svého příštího místa určení. Ātmā, duše, se nikdy nemění (avikalaḥ pumān). Jsme duše, ale když se necháme unášet činnostmi mysli (manodharma), zakoušíme utrpení v takzvaných hmotných podmínkách. To se stává neoddaným. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ — neoddaní mohou mít vznešené hmotné vlastnosti, ale jelikož jsou hloupí, nemají žádné dobré předpoklady. Vnější označení podmíněné duše v hmotném světě jsou jen ozdobami mrtvého těla. Podmíněná živá bytost neví nic o duši a její vznešené existenci mimo vliv hmoty.

Verš

eṣa ātma-viparyāso
hy aliṅge liṅga-bhāvanā
eṣa priyāpriyair yogo
viyogaḥ karma-saṁsṛtiḥ
sambhavaś ca vināśaś ca
śokaś ca vividhaḥ smṛtaḥ
avivekaś ca cintā ca
vivekāsmṛtir eva ca

Synonyma

eṣaḥ — tato; ātma-viparyāsaḥ — zmatenost živé bytosti; hi — zajisté; aliṅge — v tom, co nemá hmotné tělo; liṅga-bhāvanā — pokládající hmotné tělo za sebe sama; eṣaḥ — toto; priya — s těmi, kteří jsou nesmírně drazí; apriyaiḥ — a s těmi, kteří nejsou drazí (nepřátelé, osoby nepatřící do rodiny atd.); yogaḥ — spojení; viyogaḥ — odloučení; karma — plody jednání; saṁsṛtiḥ — hmotný život; sambhavaḥ — přijímající zrození; ca — a; vināśaḥ — přijímající smrt; ca — a; śokaḥ — nářek; ca — a; vividhaḥ — různé druhy; smṛtaḥ — uvedené v písmech; avivekaḥ — nedostatek schopnosti rozlišovat; ca — a; cintā — úzkost; ca — také; viveka — náležitého rozlišování; asmṛtiḥ — zapomnění; eva — skutečně; ca — také.

Překlad

Zmatená živá bytost, která pokládá tělo a mysl za sebe sama, považuje některé lidi za své příbuzné a jiné za cizí, a kvůli této mylné představě trpí. Hromadění těchto smyšlených hmotných představ je příčinou utrpení a takzvaného štěstí v hmotném světě. Podmíněná duše v tomto postavení se musí rodit v různých druzích a jednat s různými typy vědomí, čímž si vytváří nová těla. Tento neustále pokračující hmotný život se nazývá saṁsāra. Hmotné úvahy přinášejí zrození, smrt, nářek, pošetilost a úzkost. Tak se někdy dobíráme ke správnému pochopení a jindy opět podléháme nesprávnému pojetí života.

Verš

atrāpy udāharantīmam
itihāsaṁ purātanam
yamasya preta-bandhūnāṁ
saṁvādaṁ taṁ nibodhata

Synonyma

atra — v této souvislosti; api — jistě; udāharanti — uvádějí; imam — tento; itihāsam — historický příběh; purātanam — velice starý; yamasya — Yamarāje, vládce smrti, který po smrti vynáší soud; preta-bandhūnām — přátel mrtvého muže; saṁvādam — rozhovor; tam — ten; nibodhata — snažte se pochopit.

Překlad

V této souvislosti se uvádí příklad ze starého příběhu, který obsahuje rozhovor Yamarāje s přáteli jednoho zemřelého člověka. Poslouchejte prosím pozorně.

Význam

Slova itihāsaṁ purātanam znamenají “starý příběh”. Purāṇy nejsou zaznamenány chronologicky, avšak události v nich uvedené se skutečně v dávných dobách odehrály. Śrīmad-Bhāgavatam je Mahā-purāṇa, esence všech Purāṇ. Māyāvādští učenci Purāṇy neuznávají, ale Śrīla Madhvācārya a všechny ostatní autority je přijímají za směrodatné popisy dějin světa.

Verš

uśīnareṣv abhūd rājā
suyajña iti viśrutaḥ
sapatnair nihato yuddhe
jñātayas tam upāsata

Synonyma

uśīnareṣu — ve státě jménem Uśīnara; abhūt — byl; rājā — král; suyajñaḥ — Suyajña; iti — tak; viśrutaḥ — slavný; sapatnaiḥ — nepřáteli; nihataḥ — zabitý; yuddhe — ve válce; jñātayaḥ — příbuzní; tam — něho; upāsata — usedli kolem.

Překlad

Ve státě jménem Uśīnara žil slavný král Suyajña. Když byl v bitvě zabit nepřáteli, jeho příbuzní usedli kolem mrtvého těla a začali naříkat nad smrtí svého přítele.

Verš

viśīrṇa-ratna-kavacaṁ
vibhraṣṭābharaṇa-srajam
śara-nirbhinna-hṛdayaṁ
śayānam asṛg-āvilam
prakīrṇa-keśaṁ dhvastākṣaṁ
rabhasā daṣṭa-dacchadam
rajaḥ-kuṇṭha-mukhāmbhojaṁ
chinnāyudha-bhujaṁ mṛdhe
uśīnarendraṁ vidhinā tathā kṛtaṁ
patiṁ mahiṣyaḥ prasamīkṣya duḥkhitāḥ
hatāḥ sma nātheti karair uro bhṛśaṁ
ghnantyo muhus tat-padayor upāpatan

Synonyma

viśīrṇa — porůznu rozházené; ratna — z drahokamů; kavacam — brnění; vibhraṣṭa — spadlé; ābharaṇa — ozdoby; srajam — girlandy; śara-nirbhinna — probodané šípy; hṛdayam — srdce; śayānam — ležící; asṛk-āvilam — zbrocený krví; prakīrṇa-keśam — s uvolněnými a rozcuchanými vlasy; dhvasta-akṣam — s potemnělýma, zapadlýma očima; rabhasā — hněvem; daṣṭa — skousnuté; dacchadam — jeho rty; rajaḥ-kuṇṭha — pokrytý prachem; mukha-ambhojam — jeho obličej, který dříve připomínal lotosový květ; chinna — useknuté; āyudha-bhujam — jeho paže se zbraněmi; mṛdhe — na bojišti; uśīnara-indram — vládce Uśīnary; vidhinā — prozřetelností; tathā — takto; kṛtam — donucený být v tomto stavu; patim — manžela; mahiṣyaḥ — královny; prasamīkṣya — když viděly; duḥkhitāḥ — nesmírně zarmoucené; hatāḥ — zabity; sma — zajisté; nātha — ó manželi; iti — tak; karaiḥ — rukama; uraḥ — do prsou; bhṛśam — neustále; ghnantyaḥ — bily se; muhuḥ — znovu a znovu; tat-padayoḥ — k nohám krále; upāpatan — padly.

Překlad

Zabitý král ležel na bojišti, jeho zlaté, drahokamy posázené brnění bylo rozbité, ozdoby a girlandy mu spadly, měl rozcuchané vlasy, oči bez lesku a celé jeho tělo bylo zbrocené krví. Srdce měl probodané šípy nepřítele. Když umíral, na důkaz své udatnosti skousl rty a zuby mu zůstaly v této pozici. Jeho krásný obličej, podobný lotosovému květu, byl nyní černý a pokrytý prachem bitevního pole. Paže s mečem a dalšími zbraněmi měl useknuté a zlámané. Když královny, manželky krále Uśīnary, viděly svého manžela v tomto stavu, začaly naříkat: “Ó pane, nyní, když zabili tebe, jsme zabity i my.” Opakujíce tato slova znovu a znovu a bijíce se do prsou se zhroutily u nohou mrtvého krále.

Význam

Zde je řečeno: rabhasā daṣṭa-dacchadam — když král, který tu nyní ležel mrtvý, zuřivě bojoval, skousl rty, aby ukázal svou udatnost. Nicméně byl řízením prozřetelnosti (vidhinā) zabit. To dokazuje, že nás ovládají vyšší autority — naše vlastní síla nebo snaha není vždy svrchovaná. Musíme tedy přijmout postavení, které nám bylo přisouzeno z nařízení Nejvyššího.

Verš

rudatya uccair dayitāṅghri-paṅkajaṁ
siñcantya asraiḥ kuca-kuṅkumāruṇaiḥ
visrasta-keśābharaṇāḥ śucaṁ nṛṇāṁ
sṛjantya ākrandanayā vilepire

Synonyma

rudatyaḥ — plačící; uccaiḥ — velmi hlasitě; dayita — svého milovaného manžela; aṅghri-paṅkajam — lotosové nohy; siñcantyaḥ — smáčející; asraiḥ — slzami; kuca-kuṅkuma-aruṇaiḥ — které byly červené od kuṅkumy na jejich prsou; visrasta — rozhozené; keśa — vlasy; ābharaṇāḥ — a ozdoby; śucam — žal; nṛṇām — lidí; sṛjantyaḥ — vytvářející; ākrandanayā — zoufalým pláčem; vilepire — začaly naříkat.

Překlad

Jak královny nahlas plakaly, slzy jim stékaly na prsa, kde zčervenaly od kunkumového prášku, a skrápěly lotosové nohy jejich manžela. Vlasy měly rozcuchané, ozdoby jim spadly a tak způsobem, který budil soucit v srdcích ostatních, začaly bědovat nad smrtí svého manžela.

Verš

aho vidhātrākaruṇena naḥ prabho
bhavān praṇīto dṛg-agocarāṁ daśām
uśīnarāṇām asi vṛttidaḥ purā
kṛto ’dhunā yena śucāṁ vivardhanaḥ

Synonyma

aho — běda; vidhātrā — prozřetelností; akaruṇena — nemilosrdnou; naḥ — náš; prabho — ó pane; bhavān — ty, vznešený; praṇītaḥ — odveden; dṛk — zraku; agocarām — mimo dosah; daśām — do stavu; uśīnarāṇām — obyvatelům státu jménem Uśīnara; asi — byl jsi; vṛtti-daḥ — dárcem živobytí; purā — dříve; kṛtaḥ — skončeno; adhunā — nyní; yena — jímž; śucām — nářku; vivardhanaḥ — vzrůst.

Překlad

Ó pane, krutá prozřetelnost tě nyní odvedla mimo dosah našich zraků. Dříve jsi zaopatřoval obyvatele Uśīnary, a ti byli proto šťastní, ale tvůj nynější stav je příčinou jejich neštěstí.

Verš

tvayā kṛtajñena vayaṁ mahī-pate
kathaṁ vinā syāma suhṛttamena te
tatrānuyānaṁ tava vīra pādayoḥ
śuśrūṣatīnāṁ diśa yatra yāsyasi

Synonyma

tvayā — ty; kṛtajñena — vděčná osobnost; vayam — my; mahī-pate — králi; katham — jak; vinā — bez; syāma — budeme existovat; suhṛt-tamena — náš nejlepší přítel; te — tebe; tatra — tam; anuyānam — následování; tava — tebe; vīra — ó hrdino; pādayoḥ — lotosovým nohám; śuśrūṣatīnām — těch, které slouží; diśa — prosíme nařiď; yatra — kam; yāsyasi — půjdeš.

Překlad

Ó králi, byl jsi velmi vděčným manželem a nejupřímnějším přítelem nás všech. Jak budeme bez tebe žít? Ó hrdino, ať jdeš kamkoliv, prosíme veď nás, abychom mohly kráčet ve tvých stopách a zase ti sloužit. Vezmi nás s sebou!

Význam

Dříve býval kšatrijský král obvykle manželem mnoha žen, a když zemřel — zvláště na bojišti — všechny královny dobrovolně přijímaly saha-māraṇu, smrt se svým mužem, který pro ně znamenal vše. Když zemřel Mahārāja Pāṇḍu, otec Pāṇḍuovců, obě jeho manželky — Kuntī (matka Yudhiṣṭhiry, Bhīmy a Arjuny) a Mādrī (matka Nakuly a Sahadeva) — byly rozhodnuté zemřít v ohni společně s ním. Po dohodnutí kompromisu nakonec Kuntī zůstala naživu, aby se postarala o malé děti, a Mādrī bylo dovoleno zemřít s manželem. Obřad saha-māraṇa se dochoval v Indii až do doby britské nadvlády, ale pak se začalo hlásat jeho nenásledování, protože s postupem Kali-yugy se postoj manželek měnil. Systém saha-māraṇa byl tedy prakticky zrušen. Není tomu však ještě ani padesát let, co jsem viděl manželku jednoho lékaře dobrovolně zemřít ihned po jeho smrti. Oba manžele vezli ve smutečním průvodu na stejném voze. Tak velká láska počestné manželky je ojedinělá.

Verš

evaṁ vilapatīnāṁ vai
parigṛhya mṛtaṁ patim
anicchatīnāṁ nirhāram
arko ’staṁ sannyavartata

Synonyma

evam — tak; vilapatīnām — naříkajících královen; vai — skutečně; parigṛhya — položily si na své klíny; mṛtam — mrtvého; patim — manžela; anicchatīnām — nepřály si; nirhāram — odnesení těla k pohřebnímu obřadu; arkaḥ — slunce; astam — západ; sannyavartata — uplynul.

Překlad

Nadešla vhodná doba ke spálení mrtvého těla, ale královny ho nedovolily odnést — měly ho položené na svých klínech a nepřestávaly ho oplakávat. Slunce mezitím zapadlo za obzor.

Význam

Když člověk zemře během dne, pak bez ohledu na to, zda má být spálen či pochován, Védy přikazují vykonat pohřební obřad před západem slunce. A zemře-li v noci, je třeba pohřeb dokončit, než slunce vyjde. Královny však nepřestávaly bědovat pro mrtvé tělo — které je jen kusem hmoty — a nedovolily ho odnést ke spálení. To ukazuje, jak pevně svírá iluze hlupáky, kteří považují tělo za vlastní já. Ženy jsou obvykle pokládány za méně inteligentní. Z pouhé nevědomosti si královny myslely, že mrtvé tělo je jejich manžel, a nějak si představovaly, že pokud bude uchováno, manžel s nimi zůstane. Toto pojetí vlastního já je příznačné pro krávy a osly (go-khara). Měli jsme možnost vidět, jak dojiči někdy podvedou krávu, když jí zemře tele: položí před ní jeho mrtvé tělo a kráva, která by jinak nedojila, ho začne olizovat a nechá se podojit. Tím je doložen údaj śāstry, že hloupý člověk, podléhající tělesnému pojetí života, je jako kráva. Nejen že hloupí muži a ženy považují tělo za vlastní já—viděli jsme dokonce, jak žáci jednoho takzvaného yogīna přechovávali po mnoho dní jeho mrtvé tělo v domnění, že jejich guru je v samādhi. Teprve když se začalo rozkládat a nelibý zápach překonal jógové síly, žáci dovolili mrtvé tělo takzvaného yogīna spálit. Tělesné pojetí života hlupáků, kteří jsou přirovnáni ke kravám a oslům, je nesmírně silné. V současné době se zase význační vědci pokoušejí mrtvá těla zmrazovat, aby mohla být v budoucnosti opět přivedena k životu. Dávný příběh, který Hiraṇyakaśipu vyprávěl, se musel odehrát již před mnoha milióny let, neboť Hiraṇyakaśipu, jenž sám žil před milióny let, již tehdy hovořil o události z dějin. Došlo k ní tedy ještě před narozením Hiraṇyakaśipua, ale tatáž nevědomost, spojená s tělesným pojetím života, převládá dodnes; a to nejen mezi laiky, ale i mezi vědci, kteří si myslí, že budou moci oživit zmrazené mrtvoly.

Královny zjevně nechtěly vydat mrtvé tělo ke spálení proto, že měly strach z umírání s mrtvým tělem svého manžela.

Verš

tatra ha preta-bandhūnām
āśrutya paridevitam
āha tān bālako bhūtvā
yamaḥ svayam upāgataḥ

Synonyma

tatra — tam; ha — zajisté; preta-bandhūnām — přátel a příbuzných mrtvého krále; āśrutya — když slyšel; paridevitam — hlasitý nářek (tak hlasitý, že ho bylo slyšet až na Yamarājově planetě); āha — řekl; tān — jim (naříkajícím královnám); bālakaḥ — chlapec; bhūtvā — poté, co se stal; yamaḥ — Yamarāja, vládce smrti; svayam — osobně; upāgataḥ — když přišel.

Překlad

Když královny naříkaly nad mrtvolou krále, jejich hlasitý pláč bylo slyšet až v sídle Yamarāje. Yamarāja poté přijal tělo chlapce, osobně přišel za příbuznými mrtvého a dal jim následující rady.

Význam

Někdy je živá bytost donucena opustit své tělo a podle rozsudku Yamarāje vstoupit do jiného. Pro podmíněnou duši je však těžké vstoupit do dalšího těla, dokud není nynější mrtvé tělo kremací nebo jinými prostředky zničeno. Je ke svému tělu poutána a nechce přejít do jiného, a proto mezitím zůstává duchem. Pokud byla zbožná, Yamarāja jí pomůže tím, že jí poskytne další tělo. Jelikož měla živá bytost v těle krále k tomuto tělu nějaké pouto, vznášela se v jemnohmotném těle a Yamarāja mimořádně přišel za naříkajícími příbuznými, aby je osobně poučil. Přišel za nimi v podobě dítěte, protože dítěti není upřen přístup nikam, dokonce ani do královského paláce. Kromě toho tento chlapec přednášel filozofii. Když filozofii vykládá dítě, mají lidé velký zájem naslouchat.

Verš

śrī-yama uvāca
aho amīṣāṁ vayasādhikānāṁ
vipaśyatāṁ loka-vidhiṁ vimohaḥ
yatrāgatas tatra gataṁ manuṣyaṁ
svayaṁ sadharmā api śocanty apārtham

Synonyma

śrī-yamaḥ uvāca — Śrī Yamarāja řekl; aho — běda; amīṣām — těchto; vayasā — věkem; adhikānām — pokročilých; vipaśyatām — vidících každý den; loka-vidhim — zákon přírody (že každý umírá); vimohaḥ — zmatenost; yatra — odkud; āgataḥ — přicházející; tatra — tam; gatam — navrácený; manuṣyam — člověk; svayam — samy; sa-dharmāḥ — stejné povahy (nucené zemřít); api — ačkoliv; śocanti — naříkají; apārtham — zbytečně.

Překlad

Śrī Yamarāja řekl: Ó, jak podivuhodné! Tyto osoby jsou starší než já a mají dostatečnou zkušenost, že tisíce živých bytostí se rodí a umírají. Měly by proto pochopit, že i je čeká smrt; přesto jsou však zmateny. Podmíněná duše přichází z neznámého místa a po smrti se na totéž neznámé místo vrací. Z tohoto pravidla, které uplatňuje hmotná příroda, neexistují výjimky. Když to tedy vědí, proč nesmyslně naříkají?

Význam

V Bhagavad-gītě (2.28) Pán říká:

avyaktādīni bhūtāni
vyakta-madhyāni bhārata
avyakta-nidhanāny eva
tatra kā paridevanā

“Všechny stvořené bytosti jsou na počátku neprojevené, v přechodném období projevené, a když jsou zničeny, zůstávají opět neprojevené. Proč tedy bědovat?”

Jsou dva druhy filozofů: jedni věří v existenci duše a druzí nikoliv. Žádný z nich však nemá důvod naříkat. Ti, kdo následují Védy, nazývají lidi nevěřící v existenci duše ateisty. Ale i když za účelem diskuse přijmeme ateistickou teorii, přesto platí, že není důvod k nářku. Ponecháme-li stranou oddělenou existenci duše, je skutečností, že hmotné prvky zůstávají před stvořením neprojevené. Z tohoto subtilního neprojeveného stavu dochází k projevení. Z éteru vzniká vzduch, ze vzduchu oheň, z ohně voda a z vody země. Ze země vzniká mnoho rozmanitých projevů, například velký mrakodrap. Po zbourání je tento mrakodrap opět neprojevený a nakonec zůstává v podobě atomů. Zákon zachování energie platí stále, ale v průběhu času jsou věci projevené a neprojevené. To je jediný rozdíl. Proč tedy naříkat kvůli projevenému či neprojevenému stavu? Skutečností zůstává, že ani v neprojeveném stavu není nic ztraceno. Na počátku i na konci jsou všechny prvky neprojevené a jen v prostředním stádiu jsou projevené; z hmotného hlediska to neznamená žádný skutečný rozdíl.

Přijímáme-li védský závěr uvedený v Bhagavad-gītě — že tato hmotná těla časem zaniknou (antavanta ime dehāḥ), ale duše je věčná (nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ) — pak musíme mít vždy na paměti, že tělo je jako oděv. Proč bychom tedy měli naříkat nad změnou oděvu? Hmotné tělo je ve vztahu k věčné duši prakticky neskutečné; je něco jako sen. Ve snu si můžeme myslet, že létáme po obloze nebo sedíme v kočáře jako král, ale když se probudíme, vidíme, že nejsme ani na nebi, ani v kočáře. Védská moudrost nabádá k seberealizaci na základě toho, že hmotné tělo prakticky neexistuje. V žádném případě, ať v existenci duše věříme, nebo ne, tedy nemáme důvod naříkat nad ztrátou těla.

V Mahābhāratě stojí: adarśanād ihāyātaḥ punaś cādarśanaṁ gataḥ. Tento výrok by mohl podpořit teorii ateistických vědců, kteří tvrdí, že dítě v lůně matky není živé a je pouhým kusem hmoty. Tato teorie by ve svém důsledku znamenala, že když je kus hmoty potracen vyoperováním z lůna, nejedná se o zabití; tělo dítěte je jako nádor a chirurgické odstranění nádoru nepředstavuje žádný hřích. Tentýž argument by bylo možné použít v případě krále a jeho královen. Královo tělo se projevilo z neprojeveného zdroje a pak se opět stalo neprojeveným. Když projevený stav existuje pouze uprostřed, mezi dvěma neprojevenými, proč by někdo měl bědovat pro tělo projevené v mezidobí?

Verš

aho vayaṁ dhanyatamā yad atra
tyaktāḥ pitṛbhyāṁ na vicintayāmaḥ
abhakṣyamāṇā abalā vṛkādibhiḥ
sa rakṣitā rakṣati yo hi garbhe

Synonyma

aho — ó; vayam — my; dhanya-tamāḥ — navýsost šťastliví; yat — protože; atra — nyní; tyaktāḥ — ponecháni sami, bez ochrany; pitṛbhyām — otcem i matkou; na — ne; vicintayāmaḥ — obáváme se; abhakṣyamāṇāḥ — nesežráni; abalāḥ — velice slabí; vṛka-ādibhiḥ — tygry a jinou dravou zvěří; saḥ — On (Nejvyšší Pán, Osobnost Božství); rakṣitā — bude chránit; rakṣati — chránil; yaḥ — kdo; hi — zajisté; garbhe — v lůně.

Překlad

Je podivuhodné, že tyto starší ženy nemají vyšší poznání o životě než my. Máme opravdu velké štěstí — přestože jsme děti a opuštěni se musíme prodírat hmotným životem, bez ochrany otce a matky, a přestože jsme velmi slabí, nezahubila a nesežrala nás dravá zvěř. Máme proto pevnou víru, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který nás chránil i v lůně matky, nás ochrání všude.

Význam

Bhagavad-gītā (18.61) uvádí: īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati — Pán je v srdcích všech. Poskytuje ochranu a dává různé druhy těl všem živým bytostem, toužícím po požitku. Vše se děje z nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo by proto neměl naříkat kvůli zrození a smrti živé bytosti, jež zařídil Nejvyšší Pán. V Bhagavad-gītě (15.15) Pán Kṛṣṇa říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” Každý musí jednat podle pokynů Pána sídlícího v srdci. Podmíněná duše však touží po nezávislém jednání, a Pán jí proto umožňuje jednat a pociťovat reakce. Nejvyšší Osobnost Božství říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja — “Zřekni se všech ostatních povinností a jen se Mi odevzdej.” Ten, kdo se nedrží pokynů Nejvyššího, dostává možnost užívat si hmotného světa. Pán podmíněnou duši neomezuje, ale naopak jí dává příležitost k požitku, aby na základě zralé zkušenosti — po mnoha a mnoha životech (bahūnāṁ janmanām ante) — pochopila, že odevzdat se lotosovým nohám Vāsudeva je jedinou povinností všech živých bytostí.

Verš

ya icchayeśaḥ sṛjatīdam avyayo
ya eva rakṣaty avalumpate ca yaḥ
tasyābalāḥ krīḍanam āhur īśituś
carācaraṁ nigraha-saṅgrahe prabhuḥ

Synonyma

yaḥ — kdo; icchayā — ze své vůle (aniž by Ho kdokoliv nutil); īśaḥ — nejvyšší vládce; sṛjati — tvoří; idam — tento (hmotný svět); avyayaḥ — zůstávající takový, jaký je (aniž by vytvořením tolika hmotných projevů přestal existovat); yaḥ — kdo; eva — skutečně; rakṣati — udržuje; avalumpate — ničí; ca — také; yaḥ — kdo; tasya — Jeho; abalāḥ — ó nebohé ženy; krīḍanam — hrající si; āhuḥ — říkají; īśituḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; cara-acaram — pohyblivé a nehybné; nigraha — zničení; saṅgrahe — či ochrany; prabhuḥ — zcela schopen.

Překlad

Chlapec ženy oslovil: Ó vy slabé ženy! Celý svět je stvořen, udržován a zničen jedině z vůle nepomíjivého Nejvyššího Pána. To je závěr védského poznání. Toto hmotné stvoření, sestávající z pohyblivých a nehybných podob, je jako Jeho hračka. Jakožto Nejvyšší Osobnost Božství je plně schopen ničit a chránit.

Význam

V této souvislosti mohly královny namítnout: “Když Nejvyšší Pán chránil našeho manžela v lůně, proč ho neochránil nyní?” Odpověď na tuto otázku je následující: ya icchayeśaḥ sṛjatīdam avyayo ya eva rakṣaty avalumpate ca yaḥ. Proti činnostem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nelze vznášet námitky. Je vždy svobodný, a proto může chránit a může také ničit. Není povinen plnit naše příkazy; udělá to, co sám chce. Je tudíž Nejvyšším Pánem. Tento hmotný svět netvoří na ničí žádost, a tak může pouhou svou vůlí všechno zničit. To vyjadřuje Jeho svrchovanost. Jestliže někdo namítá: “Proč Pán jedná tímto způsobem?”, odpověď zní, že tak může jednat, protože je svrchovaný. Nikdo nemůže proti Jeho činnostem vznášet námitky. Namítá-li někdo: “Jaký má toto hříšné stvoření a zničení smysl?”, je na to odpověď, že Pán může na důkaz své všemocnosti učinit cokoliv a nikdo to nemůže zpochybňovat. Kdyby se nám měl zodpovídat za to, proč něco dělá či nedělá, snižovalo by to Jeho svrchovanost.

Verš

pathi cyutaṁ tiṣṭhati diṣṭa-rakṣitaṁ
gṛhe sthitaṁ tad-vihataṁ vinaśyati
jīvaty anātho ’pi tad-īkṣito vane
gṛhe ’bhigupto ’sya hato na jīvati

Synonyma

pathi — na rušné cestě; cyutam — to, co někomu vypadlo; tiṣṭhati — zůstává; diṣṭa-rakṣitam — chráněné osudem; gṛhe — doma; sthitam — ačkoliv umístěno; tat-vihatam — zásahem vůle Nejvyššího; vinaśyati — je ztraceno; jīvati — zůstává naživu; anāthaḥ api — přestože je bez ochránce; tat-īkṣitaḥ — chráněný Pánem; vane — v lese; gṛhe — doma; abhiguptaḥ — dobře ukrytý a chráněný; asya — tohoto; hataḥ — zasažený; na — ne; jīvati — žije.

Překlad

Někdy člověk ztratí peníze na rušné cestě, kde si jich každý může všimnout, a přesto je osud ochrání a nikdo je neuvidí. Jejich majitel je tak dostane zpátky. Naproti tomu bez Pánovy ochrany přijde člověk i o peníze, které má pečlivě uschované doma. Jestliže Nejvyšší Pán někoho chrání, tato osoba zůstane naživu, i když je v džungli a nemá žádného ochránce. A naopak se stává, že osoba, která je doma v péči příbuzných a dalších lidí, zemře, aniž by ji kdokoliv dokázal ochránit.

Význam

Zde jsou příklady Pánovy svrchovanosti. Naše plány chránit či ničit bývají neúspěšné, ale vše, na co pomyslí On, se také stane. Uvedené příklady jsou praktické — tyto zkušenosti má každý, a je i mnoho jiných přesvědčivých příkladů. Prahlāda Mahārāja například řekl, že dítě sice závisí na svém otci a matce, ale bez ohledu na jejich přítomnost je mnoha způsoby sužováno. Také se stává, že pacient nepřežije, přestože je v péči zkušeného lékaře a dostává výborné léky. Jelikož tedy vše závisí na svobodné vůli Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je naší jedinou povinností odevzdat se Mu a hledat ochranu u Něho.

Verš

bhūtāni tais tair nija-yoni-karmabhir
bhavanti kāle na bhavanti sarvaśaḥ
na tatra hātmā prakṛtāv api sthitas
tasyā guṇair anyatamo hi badhyate

Synonyma

bhūtāni — všechna těla živých bytostí; taiḥ taiḥ — jejich příslušnými; nija-yoni — jsou příčinou existence svých těl; karmabhiḥ — dřívějšími činnostmi; bhavanti — objevují se; kāle — v patřičnou dobu; na bhavanti — mizí; sarvaśaḥ — po všech stránkách; na — ne; tatra — tam; ha — zajisté; ātmā — duše; prakṛtau — v tomto hmotném světě; api — ačkoliv; sthitaḥ — setrvávající; tasyāḥ — jí (hmotné energie); guṇaiḥ — různými kvalitami; anya-tamaḥ — zcela odlišná; hi — ovšem; badhyate — je poutána.

Překlad

Každá duše zde dostává různé druhy těl podle vlastního jednání. Když zaneprázdnění podmíněné duše skončí, je konec i s jejím tělem. Přestože se nachází v jemnohmotných a hrubohmotných tělech v různých formách života, není jimi poutána. Od projeveného těla se vždy zcela liší.

Význam

Bůh není zodpovědný za to, že živá bytost přijímá různé druhy těl. V tomto verši je to jasně vysvětleno. Každý musí přijmout tělo v závislosti na přírodních zákonech a vlastní karmě. Védy proto zdůrazňují, že tomu, kdo se věnuje hmotným činnostem, je třeba dát pokyny, které mu umožní inteligentně zapojit své jednání do služby Pánu a vysvobodit se tak z hmotného otroctví v podobě koloběhu rození a umírání (sva-karmaṇā tam abhyarcya siddhiṁ vindati mānavaḥ). Pán je neustále připraven dávat nám pokyny; dokonce je již podrobně uvedl v Bhagavad-gītě. Jestliže jich využijeme, tak i přesto, že jsme nyní podmíněni zákony hmotné přírody, budeme moci dosáhnout svého původního postavení (mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te). Měli bychom mít pevnou víru v to, že Pán je svrchovaný a když se Mu odevzdáme, postará se o nás a dá nám vědět, jak se vysvobodit z hmotného života a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Bez tohoto odevzdání se je živá bytost nucena přijmout určitý druh těla podle své karmy: někdy jako zvíře, jindy jako polobůh a tak dále. Ačkoliv získává tělo a za čas ho ztrácí, nesměšuje se s ním; podléhá však určitým kvalitám přírody, se kterými je ve styku, jenž je hříšný. Duchovní vzdělání změní vědomí živé bytosti takovým způsobem, že pak jedná podle pokynů Nejvyššího Pána a osvobodí se od vlivu hmotných kvalit.

Verš

idaṁ śarīraṁ puruṣasya mohajaṁ
yathā pṛthag bhautikam īyate gṛham
yathaudakaiḥ pārthiva-taijasair janaḥ
kālena jāto vikṛto vinaśyati

Synonyma

idam — toto; śarīram — tělo; puruṣasya — podmíněné duše; moha-jam — zrozené z nevědomosti; yathā — jako; pṛthak — oddělený; bhautikam — hmotný; īyate — je vidět; gṛham — dům; yathā — jako; udakaiḥ — vodou; pārthiva — zemí; taijasaiḥ — a ohněm; janaḥ — podmíněná duše; kālena — časem; jātaḥ — zrozené; vikṛtaḥ — přeměněné; vinaśyati — je zničené.

Překlad

Tak jako si hospodář myslí, že jeho dům je s ním totožný, přestože se od domu liší, podmíněná duše z nevědomosti považuje tělo za sebe samu, třebaže mezi tělem a duší je rozdíl. Tělo je vytvořeno kombinací země, vody a ohně, a když časem dojde k jejich přeměně, bude s ním konec. Duše nemá se stvořením a zánikem těla nic společného.

Význam

Převtělujeme se z jednoho těla do druhého a naše těla jsou výtvorem naší iluze, ale jakožto duše existujeme vždy mimo hmotný, podmíněný život. Zde je dán příklad, že dům či automobil se vždy liší od svého majitele, ale podmíněná duše si kvůli připoutanosti myslí, že tyto věci jsou s ní totožné. Vůz či dům jsou tvořeny hmotnými prvky — existují tak dlouho, dokud tyto prvky tvoří náležitou kombinaci, a se zánikem příslušné kombinace zanikají. Duše ovšem trvale zůstává taková, jaká je.

Verš

yathānalo dāruṣu bhinna īyate
yathānilo deha-gataḥ pṛthak sthitaḥ
yathā nabhaḥ sarva-gataṁ na sajjate
tathā pumān sarva-guṇāśrayaḥ paraḥ

Synonyma

yathā — jako; analaḥ — oheň; dāruṣu — ve dřevě; bhinnaḥ — oddělený; īyate — je vnímán; yathā — jako; anilaḥ — vzduch; deha-gataḥ — v těle; pṛthak — oddělený; sthitaḥ — spočívající; yathā — jako; nabhaḥ — nebe; sarva-gatam — všeprostupující; na — ne; sajjate — mísí se; tathā — podobně; pumān — živá bytost; sarva-guṇa-āśrayaḥ — přestože je nyní útočištěm kvalit hmotné přírody; paraḥ — mimo hmotné znečištění.

Překlad

Stejně jako vnímáme, že oheň se liší od dřeva, přestože je v něm, že vzduch je oddělený od těla, přestože se nachází v ústech a nosních dírkách, a stejně jako se nebe nikdy s ničím nemísí, přestože prostupuje vším, tak je i živá bytost oddělená od hmotného těla, jehož je zdrojem, přestože je v něm nyní uvězněná.

Význam

V Bhagavad-gītě Nejvyšší Pán vysvětluje, že hmotná i duchovní energie pocházejí z Něho. Hmotná příroda je popsána jako me bhinnā prakṛtir aṣṭadhā, osm oddělených energií Pána. Ale i přesto, že o osmi hrubohmotných a jemnohmotných energiích — zemi, vodě, ohni, vzduchu, éteru, mysli, inteligenci a falešném egu — je řečeno, že jsou bhinnā, oddělené od Pána, ve skutečnosti od Něho oddělené nejsou. Tak jako se oheň zdá být oddělený od dřeva a vzduch proudící nosními dírkami a ústy oddělený od těla, i Paramātmā, Nejvyšší Osobnost Božství, se zdá být oddělená od živé bytosti, nicméně oddělená je a zároveň není. To je filozofie Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zvaná acintya-bhedābheda-tattva. Z hlediska reakcí karmy vypadá živá bytost jako oddělená od Nejvyšší Osobnosti Božství, ale ve skutečnosti je s Pánem důvěrně spojena. I když se tedy nyní zdá, že nás Pán opomíjí, faktem je, že věnuje našim činnostem neustálou pozornost. Za všech okolností bychom proto měli záviset na svrchovanosti Nejvyššího Pána, a obnovit tak svůj důvěrný vztah s Ním. Musíme záviset na autoritě a vládě Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

suyajño nanv ayaṁ śete
mūḍhā yam anuśocatha
yaḥ śrotā yo ’nuvakteha
sa na dṛśyeta karhicit

Synonyma

suyajñaḥ — král jménem Suyajña; nanu — ovšem; ayam — tento; śete — leží; mūḍhāḥ — ó vy hloupí lidé; yam — koho; anuśocatha — bědujete pro; yaḥ — ten, kdo; śrotā — naslouchající; yaḥ — ten, kdo; anuvaktā — hovořící; iha — v tomto světě; saḥ — on; na — ne; dṛśyeta — je viditelný; karhicit — kdykoliv.

Překlad

Yamarāja pokračoval: Vy všichni, kdo naříkáte, jste pošetilí! Muž jménem Suyajña, nad kterým truchlíte, leží stále před vámi a nikam neodešel. Co je tedy důvodem vašeho nářku? Dříve vás poslouchal a odpovídal vám, ale nyní ho nemůžete nalézt a bědujete. To je rozporuplné chování. Ve skutečnosti jste nikdy neviděli osobu v těle, která vás poslouchala a odpovídala vám. Váš nářek je zbytečný. Tělo, které jste měli vždy před očima, leží před vámi.

Význam

Tento pokyn Yamarāje v podobě chlapce pochopí i obyčejný člověk. Obyčejného člověka, který považuje tělo za vlastní já, lze bezpochyby přirovnat ke zvířeti (yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke ... sa eva go-kharaḥ). I on však dokáže pochopit, že po smrti už tu daná osoba není. Přestože zde tělo zůstává, příbuzní mrtvého naříkají, že odešel, neboť obyčejní lidé vidí tělo, ale nevidí duši. Bhagavad-gītā popisuje, že duše, vlastník těla, sídlí v jeho nitru (dehino 'smin yathā dehe). Když někdo zemře a jeho dech v nosních dírkách se zastaví, je zřejmé, že osoba uvnitř těla, která poslouchala a odpovídala, právě odešla. Obyčejný člověk tak dochází k závěru, že duše se lišila od těla a nyní je pryč. I obyčejný člověk tedy pochopí — když přijde k rozumu — že skutečnou osobu, která byla uvnitř těla a poslouchala a odpovídala, nikdy neviděl. K čemu je dobré bědovat pro to, co jsme nikdy neviděli?

Verš

na śrotā nānuvaktāyaṁ
mukhyo ’py atra mahān asuḥ
yas tv ihendriyavān ātmā
sa cānyaḥ prāṇa-dehayoḥ

Synonyma

na — ne; śrotā — poslouchající; na — ne; anuvaktā — hovořící; ayam — tento; mukhyaḥ — hlavní; api — ačkoliv; atra — v tomto těle; mahān — velký; asuḥ — životní vzduch; yaḥ — ten, kdo; tu — ale; iha — v tomto těle; indriya-vān — vlastnící všechny smyslové orgány; ātmā — duše; saḥ — on; ca — a; anyaḥ — odlišný; prāṇa-dehayoḥ — od vzduchu života a hmotného těla.

Překlad

Nejdůležitější v těle je životní vzduch, ale ani ten není tím, kdo poslouchá a hovoří. Nejen životní vzduch, ale dokonce ani duše nemůže nic dělat — tím, kdo vše skutečně řídí, ve spolupráci s individuální duší, je Nadduše. Tato Nadduše řídící činnosti těla se liší od těla i životní síly.

Význam

V Bhagavad-gītě (15.15) Nejvyšší Osobnost Božství jasně říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca—“Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” I když se ātmā, duše, nachází v každém hmotném těle (dehino 'smin yathā dehe), není hlavní osobou, která jedná prostřednictvím smyslů, mysli a tak dále. Může jednat jen v součinnosti s Nadduší, neboť ta jí dává pokyny, aby jednala či nikoliv (mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca). Nikdo nemůže jednat bez svolení Nadduše, která je upadraṣṭā a anumantā, svědek a schvalovatel. Ten, kdo pečlivě studuje pod vedením pravého duchovního učitele, pochopí, že Nejvyšší Osobnost Božství řídí všechny činnosti individuální duše a určuje také jejich výsledky. To je pravé poznání. Přestože individuální duše vlastní smysly (indriya), není skutečným vlastníkem — tím je Nadduše, která je proto nazývána Hṛṣīkeśa. Nadduše vede individuální duši k tomu, aby se Jí odevzdala a tak byla šťastná (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja). Tímto způsobem může živá bytost dosáhnout nesmrtelnosti a přemístění do duchovního království, kde ji čeká největší úspěch — věčný, blažený život plný poznání. Souhrnně řečeno: individuální duše se liší od těla, smyslů, životní síly a vzduchů v těle a nad ní je Nadduše, jež jí poskytuje veškeré možnosti. Individuální duše, která vše obětuje Nadduši, žije v těle velmi šťastně.

Verš

bhūtendriya-mano-liṅgān
dehān uccāvacān vibhuḥ
bhajaty utsṛjati hy anyas
tac cāpi svena tejasā

Synonyma

bhūta — pěti hmotnými prvky; indriya — deseti smysly; manaḥ — a myslí; liṅgān — charakterizovaná; dehān — hrubohmotná těla; ucca-avacān — vysoké a nízké úrovně; vibhuḥ — individuální duše, která je pánem těla a smyslů; bhajati — získává; utsṛjati — zříká se; hi — zajisté; anyaḥ — neboť je odlišná; tat — to; ca — také; api — skutečně; svena — svou vlastní; tejasā — silou rozvinutého poznání.

Překlad

Pět hmotných prvků, deset smyslů a mysl se spojují, aby vytvořily různé části hrubohmotných a jemnohmotných těl. Živá bytost přichází do styku se svými hmotnými těly vysoké či nízké úrovně a později se jich vlastní silou zříká. Tuto sílu lze vidět na vlastní schopnosti živé bytosti mít různé druhy těl.

Význam

Podmíněná duše má poznání, a chce-li plně využít hrubohmotného a jemnohmotného těla ke skutečnému pokroku v životě, může tak učinit. Proto je zde řečeno, že díky své vyšší inteligenci (svena tejasā) neboli moci vyššího poznání ze správného zdroje — od ācāryi, duchovního učitele — může zanechat podmíněného života v hmotném těle a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Chce-li ovšem setrvat v temnotě tohoto hmotného světa, může učinit i to. V Bhagavad-gītě (9.25) to Pán potvrzuje slovy:

yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino 'pi mām

“Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy; ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům; ti, kdo uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kdo uctívají Mě, budou žít se Mnou.”

Lidské tělo je cenné. Živá bytost může tohoto těla použít k přesídlení na vyšší planetární soustavy, na Pitṛloku, nebo může zůstat v tomto nižším planetárním systému, ale pokud se bude snažit, může se také vrátit domů, zpátky k Bohu. Tuto schopnost dává Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Nadduše. Pán proto říká: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” Chce-li živá bytost získat od Nejvyšší Osobnosti Božství skutečné poznání, může se osvobodit od nevyhnutelnosti opakovaně přijímat hmotná těla. Když začne prokazovat Pánovi oddanou službu a odevzdá se Mu, Pán je připraven jí dávat pokyny, díky kterým se bude moci vrátit domů, zpátky k Bohu. Chce-li však pošetile zůstat v temnotě, může i nadále žít hmotným životem.

Verš

yāval liṅgānvito hy ātmā
tāvat karma-nibandhanam
tato viparyayaḥ kleśo
māyā-yogo ’nuvartate

Synonyma

yāvat — dokud; liṅga-anvitaḥ — pokrytá jemnohmotným tělem; hi — zajisté; ātmā — duše; tāvat — tak dlouho; karma — plodonosných činností; nibandhanam — pouto; tataḥ — z toho; viparyayaḥ — zvrat v životě (mylné považování těla za sebe sama); kleśaḥ — utrpení; māyā-yogaḥ — pevný vztah s vnější, matoucí energií; anuvartate — následuje.

Překlad

Dokud duši halí jemnohmotné tělo z mysli, inteligence a falešného ega, je poutána výsledky svých plodonosných činností. Kvůli tomuto pokryvu je spojena s hmotnou energií, a tak musí neustále, život za životem, snášet utrpení, které způsobují hmotné podmínky a životní zvraty.

Význam

Živá bytost je poutána jemnohmotným tělem z mysli, inteligence a falešného ega. Stav mysli před smrtí se proto stává příčinou existence dalšího těla. Bhagavad-gītā (8.6) dokládá, že při umírání udává mysl kritéria pro přemístění duše do těla jiného druhu (yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram). Jestliže živá bytost odolává nátlaku mysli a zaměstnává ji láskyplnou službou Pánu, mysl nemůže způsobit její degradaci. Proto je povinností všech lidí neustále zaměstnávat mysl službou u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Když je mysl činná tímto způsobem, inteligence je očištěna a dostává inspiraci od Nadduše (dadāmi buddhi-yogaṁ tam). Tak živá bytost spěje k vysvobození z pout hmoty. Individuální duše podléhá zákonům karmy, ale Nadduše, Paramātmā, není plodonosnými činnostmi duše ovlivněna. Védské Upaniṣady dokládají, že Paramātmā a jīvātmā, jež jsou přirovnány ke dvěma ptákům, sídlí v těle; jīvātmā si užívá nebo trpí tím, že pojídá plody činností těla, ale Paramātmā, která není takto poutána, je svědkem činností individuální duše a dovoluje jí jednat, jak si přeje.

Verš

vitathābhiniveśo ’yaṁ
yad guṇeṣv artha-dṛg-vacaḥ
yathā manorathaḥ svapnaḥ
sarvam aindriyakaṁ mṛṣā

Synonyma

vitatha — marné; abhiniveśaḥ — pojetí; ayam — toto; yat — které; guṇeṣu — v kvalitách hmotné přírody; artha — jako skutečnost; dṛk-vacaḥ — vidět a hovořit o; yathā — jako; manorathaḥ — mentální výmysl (vidina); svapnaḥ — sen; sarvam — vše; aindriyakam — vytvořené smysly; mṛṣā — falešné.

Překlad

Je zbytečné vidět hmotné kvality přírody a takzvané štěstí a neštěstí, které z nich plyne, jako skutečné, a také o nich tak hovořit. Když mysl během dne bloumá a člověk se začne považovat za nesmírně důležitého nebo když se mu v noci zdá, jak si s ním užívá krásná žena, jsou to pouze klamné sny. Podobně o štěstí a neštěstí zapříčiněných hmotnými smysly je třeba vědět, že nemají žádný význam.

Význam

Štěstí a neštěstí pocházející z činností hmotných smyslů nepředstavují skutečné štěstí a neštěstí. Bhagavad-gītā proto učí o štěstí, které je transcendentální vůči hmotnému pojetí života (sukham ātyantikaṁ yat tad buddhi-grāhyam atīndriyam). Když jsou naše smysly zbaveny hmotného znečištění, stávají se transcendentálními (atīndriya), a když jsou transcendentální smysly zaměstnány službou Pánovi smyslů, Hṛṣīkeśovi, můžeme prožívat skutečnou, transcendentální radost. Jakékoliv štěstí či neštěstí vytvořené spekulací jemnohmotné mysli je klamné; je to pouhý výmysl. Proto bychom si neměli vytvářet představy o takzvaném štěstí. Nejlépe je zaměstnat mysl službou Pánu, Hṛṣīkeśovi, a tak prožívat opravdový blažený život.

Ve Védách stojí: apāma-somam amṛtā abhūma apsarobhir viharāma. S odkazem na to se lidé chtějí dostat na nebeské planety, užívat si tam s mladými dívkami a pít soma-rasu. Taková pomyslná radost je ovšem bezcenná. Bhagavad-gītā (7.23) to dokládá takto: antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — “Lidé s nízkou inteligencí uctívají polobohy a výsledky, které tím získávají, jsou omezené a dočasné.” Dokonce i když živá bytost díky plodonosnému jednání či uctívání polobohů dosáhne vyšších planetárních soustav, kde ji čeká vytoužený smyslový požitek, Bhagavad-gītā prohlašuje její situaci za dočasnou (antavat). Štěstí, které takto prožívá, je jako požitek z objímání mladé ženy ve snu — nějaký čas to může být příjemné, ale základní princip je klamný. Výplody mysli vytvářející štěstí a neštěstí v tomto hmotném světě jsou kvůli své klamnosti přirovnány ke snům. Všechny myšlenky na dosažení štěstí pomocí hmotných smyslů stojí na klamném základě, a nemají tedy žádný význam.

Verš

atha nityam anityaṁ vā
neha śocanti tad-vidaḥ
nānyathā śakyate kartuṁ
sva-bhāvaḥ śocatām iti

Synonyma

atha — proto; nityam — věčná duše; anityam — dočasné, hmotné tělo; — nebo; na — ne; iha — v tomto světě; śocanti — bědují pro; tat-vidaḥ — ti, kdo jsou pokročilí v poznání o těle a duši; na — ne; anyathā — jinak; śakyate — je schopná; kartum — jednat; sva-bhāvaḥ — povaha; śocatām — těch, kdo mají sklon naříkat; iti — takto.

Překlad

Ty, kdo mají úplné poznání o seberealizaci a dobře vědí, že duše je věčná, zatímco tělo je dočasné, nepřemůže nářek. Ti, kteří poznání o seberealizaci postrádají, však naříkají. Je proto obtížné vzdělávat někoho, kdo je pod vlivem iluze.

Význam

Podle stoupenců filozofie mīmāṁsā je vše věčné, nitya, a podle stoupenců sāṅkhyi je vše mithyā či anitya, dočasné. Jelikož ale tito filozofové postrádají skutečné poznání ātmy neboli duše, jsou nevyhnutelně zmateni a nadále nuceni bědovat jako śūdrové. Śrīla Śukadeva Gosvāmī proto řekl Mahārājovi Parīkṣitovi:

śrotavyādīni rājendra
nṛṇāṁ santi sahasraśaḥ
apaśyatām ātma-tattvaṁ
gṛheṣu gṛha-medhinām

“Ó králi, ti z lidí, kteří jsou slepí vůči poznání konečné pravdy a příliš zabředli do hmoty, mají mnoho námětů k naslouchání.” (Bhāg. 2.1.2) Obyčejní lidé, kteří se věnují hmotným činnostem, se snaží poznávat velké množství námětů, jelikož nepochopili vědu o vlastním já. Člověk tedy musí obdržet vzdělání týkající se seberealizace, aby za všech okolností, které v životě mohou nastat, dodržel své sliby.

Verš

lubdhako vipine kaścit
pakṣiṇāṁ nirmito ’ntakaḥ
vitatya jālaṁ vidadhe
tatra tatra pralobhayan

Synonyma

lubdhakaḥ — lovec; vipine — v lese; kaścit — nějaký; pakṣiṇām — ptáků; nirmitaḥ — pověřený; antakaḥ — zabiják; vitatya — rozprostírající; jālam — síť; vidadhe — chytal; tatra tatra — na různých místech; pralobhayan — lákající je na potravu.

Překlad

Kdysi žil jeden lovec, který lákal ptáky na potravu a pak je chytal do připravené sítě. Bylo to, jako kdyby ho jejich zabíjením pověřila zosobněná smrt.

Význam

Tak začíná další dávná událost.

Verš

kuliṅga-mithunaṁ tatra
vicarat samadṛśyata
tayoḥ kuliṅgī sahasā
lubdhakena pralobhitā

Synonyma

kuliṅga-mithunam — pár (samečka a samičku) ptáků zvaných kuliṅga; tatra — tam (kde lovec lovil); vicarat — toulající se; samadṛśyata — viděl; tayoḥ — z těch dvou; kuliṅgī — ptačí samička; sahasā — náhle; lubdhakena — lovcem; pralobhitā — zlákaná.

Překlad

Když se toulal po lese, uviděl pár ptáků kuliṅga. Jednoho z nich—samičku — zlákala jeho návnada.

Verš

sāsajjata sicas tantryāṁ
mahiṣyaḥ kāla-yantritā
kuliṅgas tāṁ tathāpannāṁ
nirīkṣya bhṛśa-duḥkhitaḥ
snehād akalpaḥ kṛpaṇaḥ
kṛpaṇāṁ paryadevayat

Synonyma

— ptačí samička; asajjata — polapená; sicaḥ — sítě; tantryām — v provazech; mahiṣyaḥ — ó královny; kāla-yantritā — donucená časem; kuliṅgaḥ — sameček kuliṅga; tām — ji; tathā — v této situaci; āpannām — chycenou; nirīkṣya — když viděl; bhṛśa-duḥkhitaḥ — velice nešťastný; snehāt — z lásky; akalpaḥ — neschopný cokoliv podniknout; kṛpaṇaḥ — nebohý pták; kṛpaṇām — pro nebohou družku; paryadevayat — začal bědovat.

Překlad

Ó královny krále Suyajñi, když nebohý sameček kuliṅga viděl, jak se jeho družka ocitla v tom největším nebezpečí, v sevření Prozřetelnosti, byl velice nešťastný. Jelikož ji miloval a nedokázal ji vysvobodit, začal pro ni bědovat.

Verš

aho akaruṇo devaḥ
striyākaruṇayā vibhuḥ
kṛpaṇaṁ mām anuśocantyā
dīnayā kiṁ kariṣyati

Synonyma

aho — běda; akaruṇaḥ — tak bezcitná; devaḥ — prozřetelnost; striyā — s mou družkou; ākaruṇayā — která je plná soucitu; vibhuḥ — Nejvyšší Pán; kṛpaṇam — nebohého; mām — mě; anuśocantyā — bědující pro; dīnayā — nebohou; kim — co; kariṣyati — bude dělat.

Překlad

Běda, jak nemilosrdná je Prozřetelnost! Má družka je v tak hrozné situaci, pláče pro mě a nikdo jí nemůže pomoci. Co tím Prozřetelnost získá, když si vezme tohoto nebohého ptáka? Jaký z toho bude mít prospěch?

Verš

kāmaṁ nayatu māṁ devaḥ
kim ardhenātmano hi me
dīnena jīvatā duḥkham
anena vidhurāyuṣā

Synonyma

kāmam — jak si přeje; nayatu — nechť si vezme; mām — mě; devaḥ — Nejvyšší Pán; kim — co; ardhena — s polovinou; ātmanaḥ — těla; hi — zajisté; me — mého; dīnena — ubohé; jīvatā — žití; duḥkham — v utrpení; anena — toto; vidhura-āyuṣā — s životem plným trápení.

Překlad

Jestliže si krutá Prozřetelnost vezme mou ženu, která je polovinou mého těla, proč by si neměla vzít i mě? Jaký má význam žít s polovinou těla, v zármutku nad ztrátou své družky? Co mi to přinese?

Verš

kathaṁ tv ajāta-pakṣāṁs tān
mātṛ-hīnān bibharmy aham
manda-bhāgyāḥ pratīkṣante
nīḍe me mātaraṁ prajāḥ

Synonyma

katham — jak; tu — ale; ajāta-pakṣān — kterým ještě nedorostla křídla k létání; tān — je; mātṛ-hīnān — připravené o matku; bibharmi — zaopatřím; aham — já; manda-bhāgyāḥ — velice nešťastná; pratīkṣante — čekají; nīḍe — v hnízdě; me — moje; mātaram — na svou matku; prajāḥ — ptáčata.

Překlad

Nešťastná ptáčata, která přišla o matku, na ni čekají v hnízdě, aby je nakrmila. Jsou velmi malá a ještě jim nedorostla křídla. Jak se o ně postarám?

Význam

Pták běduje pro matku svých dětí, protože matka se přirozeně o děti stará a živí je. Yamarāja, který vypadal jako malý chlapec, však již vyložil, že tygři a jiná dravá zvířata ho nesežrali, třebaže ho matka opustila a nechala ho samotného toulat se po lese. Skutečností je, že chrání-li někoho Nejvyšší Osobnost Božství, pak i když je to sirotek, je o něj díky Pánově vůli postaráno. A ten, koho Pán nechrání, musí trpět i přesto, že má oba rodiče. Dalším příkladem je, že pacient někdy zemře, přestože má zkušeného lékaře a výborné léky. Bez Pánovy ochrany tedy nikdo nemůže žít, ať má rodiče nebo ne.

Dalším důležitým sdělením tohoto verše je, že povinnost chránit své děti cítí i otcové a matky v říši ptáků a zvířat, o lidské společnosti ani nemluvě. Kali-yuga je ale tak zkažený věk, že otec a matka dokonce zabíjejí děti v lůně s odvoláním na své vědecké poznání, že dítě v lůně není živé. Jelikož tento názor propagují věhlasní lékaři, rodiče dnes zabíjejí své děti v lůnech. Jak hluboko lidstvo kleslo! Vědecké poznání je na tak vysoké úrovni, že si lidé myslí, že ve vejci a embryu není život. Nyní dostávají tito takzvaní vědci Nobelovy ceny za prosazování teorie o chemické evoluci. Jsou-li však kombinace chemických prvků zdrojem života, proč vědci nevyrobí chemickým postupem něco jako vejce a nedají to do inkubátoru, aby se vylíhlo kuře? Co na to odpovědí? Se svým vědeckým poznáním nejsou schopni vytvořit ani vejce. Takoví vědci jsou podle Bhagavad-gīty māyayāpahṛta-jñānāḥ — hlupáci, kteří byli připraveni o skutečné poznání, a přesto se vydávají za vědce a filozofy. Jejich takzvané teoretické poznání však nemůže přinést žádné praktické výsledky.

Verš

evaṁ kuliṅgaṁ vilapantam ārāt
priyā-viyogāturam aśru-kaṇṭham
sa eva taṁ śākunikaḥ śareṇa
vivyādha kāla-prahito vilīnaḥ

Synonyma

evam — tak; kuliṅgam — ptáka; vilapantam — zatímco naříkal; ārāt — z dálky; priyā-viyoga — kvůli ztrátě své družky; āturam — ztrápeného; aśru-kaṇṭham — se slzami v očích; saḥ — on (ten lovec); eva — skutečně; tam — jeho (ptačího samečka); śākunikaḥ — který by dokázal zabít i supa; śareṇa — šípem; vivyādha — prostřelil; kāla-prahitaḥ — na popud času; vilīnaḥ — skrytý.

Překlad

Pták kuliṅga se slzami v očích naříkal nad ztrátou své ženy. Lovec, pečlivě skrytý v dostatečné vzdálenosti, mezitím na popud času, který právě dozrál, vystřelil šíp, jenž zasáhl tělo ptáka a ukončil jeho život.

Verš

evaṁ yūyam apaśyantya
ātmāpāyam abuddhayaḥ
nainaṁ prāpsyatha śocantyaḥ
patiṁ varṣa-śatair api

Synonyma

evam — tak; yūyam — vy; apaśyantyaḥ — nevidící; ātma-apāyam — vlastní smrt; abuddhayaḥ — ó vy nevědomé; na — ne; enam — jeho; prāpsyatha — získáte; śocantyaḥ — bědující pro; patim — svého manžela; varṣa-śataiḥ — po stovky let; api — dokonce.

Překlad

Yamarāja, který vypadal jako malý chlapec, řekl královnám: Jste všechny tak pošetilé, že naříkáte a nevidíte svou vlastní smrt. Postrádáte poznání a nevíte, že i když budete pro svého mrtvého manžela bědovat stovky let, nikdy ho nezískáte zpátky živého, a mezitím se vaše životy přiblíží ke konci.

Význam

Yamarāja jednou položil otázku Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi: “Co je na tomto světě nejpodivuhodnější?” Mahārāja Yudhiṣṭhira odpověděl (Mahābhārata, Vana-parva, 313.116):

ahany ahani bhūtāni
gacchantīha yamālayam
śeṣāḥ sthāvaram icchanti
kim āścaryam ataḥ paraṁ

Tisíce živých bytostí umírají každým okamžikem, ale pošetilá živá bytost si přesto o sobě myslí, že nezemře, a na smrt se nepřipravuje. To je na tomto světě nejpodivuhodnější. Každý musí zemřít, protože všichni jsou zcela pod kontrolou hmotné přírody, a přesto si o sobě každý myslí, že je nezávislý, že si může dělat co chce, že nikdy nezemře a bude žít věčně a tak dále. Takzvaní vědci připravují různé plány, které mají umožnit živé bytosti v budoucnosti žít věčně, ale zatímco takto bádají, Yamarāja je od jejich takzvaného výzkumu odvede, jakmile nadejde jejich čas.

Verš

śrī-hiraṇyakaśipur uvāca
bāla evaṁ pravadati
sarve vismita-cetasaḥ
jñātayo menire sarvam
anityam ayathotthitam

Synonyma

śrī-hiraṇyakaśipuḥ uvāca — Śrī Hiraṇyakaśipu řekl; bāle — když Yamarāja v podobě chlapce; evam — takto; pravadati — velice filozoficky hovořil; sarve — všichni; vismita — ohromená; cetasaḥ — jejich srdce; jñātayaḥ — příbuzní; menire — mysleli si; sarvam — vše hmotné; anityam — dočasné; ayathā-utthitam — vzniklé z dočasných jevů.

Překlad

Hiraṇyakaśipu řekl: Když Yamarāja v podobě malého chlapce poučoval příbuzné obklopující mrtvé tělo Suyajñi, všichni byli ohromeni jeho filozofickými slovy. Uvědomovali si, že vše hmotné je dočasné a nic nepřetrvá.

Význam

Toto dokládá Bhagavad-gītā (2.18): antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ — tělo podléhá zániku, ale duše, která je uvnitř, nezaniká. Povinností členů společnosti, kteří jsou pokročilí v poznání, je tedy studovat věčné, přirozené postavení nepomíjivé duše a nemarnit drahocenný čas lidského života pouhým zaopatřováním těla, aniž by brali v úvahu skutečnou životní zodpovědnost. Každý člověk se má snažit pochopit, jak může být duše šťastná a kde může dosáhnout věčného, blaženého života plného poznání. Lidé jsou předurčeni ke studiu těchto témat, nikoliv k tomu, aby jen pečovali o dočasné tělo, které se nevyhnutelně změní. Nikdo neví, zda dostane opět lidské tělo; není to vůbec jisté, neboť podle svého jednání může živá bytost obdržet jakékoliv tělo, od těla poloboha až po tělo psa. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti uvádí ve svém komentáři:

ahaṁ mamābhimānādi-
tva-yathottham anityakam
mahadādi yathotthaṁ ca
nityā cāpi yathotthitā
asvatantraiva prakṛtiḥ
sva-tantro nitya eva ca
yathārtha-bhūtaś ca para
eka eva janārdanaḥ

Jedině Janārdana, Nejvyšší Osobnost Božství, existuje věčně. Jeho stvoření — hmotný svět — je dočasné. Každý, kdo je uchvácen hmotnou energií a myslí si: “Jsem tělo a vše, co k němu patří, je mé,” je tedy pod vlivem iluze. Živá bytost má myslet jen na to, že je věčně částí Janārdany, a její úsilí v tomto hmotném světě — zvláště v lidském těle — má být zaměřené na to, aby se vrátila domů, zpátky k Bohu, a dosáhla tak Janārdanovy společnosti.

Verš

yama etad upākhyāya
tatraivāntaradhīyata
jñātayo hi suyajñasya
cakrur yat sāmparāyikam

Synonyma

yamaḥ — Yamarāja v podobě chlapce; etat — toto; upākhyāya — když vysvětlil; tatra — tam; eva — skutečně; antaradhīyata — zmizel; jñātayaḥ — příbuzní; hi — zajisté; suyajñasya — krále Suyajñi; cakruḥ — vykonali; yat — co je; sāmparāyikam — pohřební obřad.

Překlad

Poté, co Yamarāja v podobě chlapce poučil všechny pošetilé Suyajñovy příbuzné, zmizel jim před očima. Příbuzní krále Suyajñi pak vykonali pohřební obřady.

Verš

ataḥ śocata mā yūyaṁ
paraṁ cātmānam eva vā
ka ātmā kaḥ paro vātra
svīyaḥ pārakya eva vā
sva-parābhiniveśena
vinājñānena dehinām

Synonyma

ataḥ — proto; śocata — bědujte pro; — ne; yūyam — vy všichni; param — druhého; ca — a; ātmānam — sebe; eva — zajisté; — nebo; kaḥ — kdo; ātmā — vlastní já; kaḥ — kdo; paraḥ — jiný; — nebo; atra — v tomto hmotném světě; svīyaḥ — vlastní; pārakyaḥ — pro druhé; eva — skutečně; — nebo; sva-para-abhiniveśena — sestávající z pohroužení v tělesném pojetí sebe a druhých; vinā — kromě; ajñānena — nedostatek poznání; dehinām — všech vtělených živých bytostí.

Překlad

Nikdo z vás by se proto neměl rmoutit kvůli ztrátě těla, vlastního ani druhých. Jen pod vlivem nevědomosti člověk takto rozlišuje mezi těly a myslí si: “Kdo jsem já? Kdo jsou ostatní? Co je moje? Co je pro druhé?”

Význam

V tomto hmotném světě je prvním zákonem přírody pud sebezáchovy. Podle tohoto pojetí se má člověk postarat o své osobní bezpečí a poté brát v potaz společnost, přátelství, lásku, národnost, komunitu a tak dále — což se vše vyvinulo z tělesného pojetí života a nedostatku poznání o duši. To se nazývá ajñāna. Dokud jsou lidé v temnotě nevědomosti, budou nadále vytvářet obrovské plány vycházející z tělesného pojetí života. Prahlāda Mahārāja to vyjadřuje slovem bharam. Moderní materialistická civilizace vytváří rozsáhlé programy na výstavbu velkých komunikací, domů a továren. To je představa člověka o pokroku civilizace. Lidé však nevědí, že mohou být sami kdykoliv smeteni ze scény a donuceni přijmout těla, která nemají s těmito obrovskými domy, paláci, silnicemi a automobily nic společného. Když Arjuna uvažoval z hlediska svých vztahů s příbuznými na úrovni těla, Kṛṣṇa ho ihned pokáral: kutas tvā kaśmalam idaṁ viṣame samupasthitam anārya-juṣṭam — “Toto tělesné pojetí života je případné pro toho, kdo není Árja (anārya) neboli kdo nepokročil v poznání.” Civilizace Árjů je pokročilá z hlediska duchovního poznání. Nikdo se nestane Árjou pouze tím, že se za něho označí. Ten, kdo setrvává v té nejhlubší temnotě bez duchovního poznání a zároveň se prohlašuje za Árju, Árjou rozhodně není. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje následující verše z Brahma-vaivarta Purāṇy:

ka ātmā kaḥ para iti dehādy-apekṣayā
na hi dehādir ātmā syān
na ca śatrur udīritaḥ
ato daihika-vṛddhau vā
kṣaye vā kiṁ prayojanam
yas tu deha-gato jīvaḥ
sa hi nāśaṁ na gacchati
tataḥ śatru-vivṛddhau ca
sva-nāśe śocanaṁ kutaḥ
dehādi-vyatiriktau tu
jīveśau pratijānatā
ata ātma-vivṛddhis tu
vāsudeve ratiḥ sthirā
śatru-nāśas tathājñāna-
nāśo nānyaḥ kathañcana

Tím je řečeno, že dokud máme lidské tělo, je naší povinností poznat duši, která sídlí v něm. Tělo není vlastní já — jelikož se od něho lišíme, nemá smysl hovořit o přátelích, nepřátelích či zodpovědnosti v rámci tělesného pojetí života. Člověk by se neměl příliš zabývat postupnými změnami těla z dětství do mládí, z mládí do stáří a pak do stavu zdánlivého zničení. Má se spíše vážně věnovat duši v těle a tomu, jak ji vysvobodit z hmotného zajetí. Živá bytost v těle není nikdy zničena; proto by měli všichni bezpečně vědět, že ať mají mnoho přátel či mnoho nepřátel, jejich přátelé jim nemohou pomoci a jejich nepřátelé jim nemohou ublížit. Měli by vědět, že jsou duše (ahaṁ brahmāsmi) a že původní, přirozené postavení duše není ovlivněno změnami těla. Jakožto duše musí být za všech okolností oddanými Pána Viṣṇua a neměli by se zbytečně zabývat vztahy na úrovni těla, ať s přáteli či s nepřáteli. Měli bychom vědět, že ani nás samotné, ani naše nepřátele, podléhající tělesnému pojetí života, nelze nikdy zabít.

Verš

śrī-nārada uvāca
iti daitya-pater vākyaṁ
ditir ākarṇya sasnuṣā
putra-śokaṁ kṣaṇāt tyaktvā
tattve cittam adhārayat

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada Muni řekl; iti — tak; daitya-pateḥ — krále démonů; vākyam — řeč; ditiḥ — Diti, matka Hiranyākṣi a Hiraṇyakaśipua; ākarṇya — vyslechla; sa-snuṣā — s manželkou Hiraṇyākṣi; putra-śokam — truchlení nad svým synem, Hiraṇyākṣou; kṣaṇāt — okamžitě; tyaktvā — zanechala; tattve — na pravou filozofii života; cittam — srdce; adhārayat — zaměřené.

Překlad

Śrī Nārada Muni pokračoval: Diti, matka Hiraṇyakaśipua a Hiraṇyākṣi, vyslechla Hiraṇyakaśipuovy pokyny spolu se svou snachou Ruṣābhānu, Hiraṇyākṣovou manželkou. Poté zapomněla na žal provázející synovu smrt a soustředila svou mysl a pozornost na porozumění skutečné filozofii života.

Význam

Když zemře nějaký příbuzný, člověk se začne velice zajímat o filozofii, ale po skončení pohřebního obřadu obrátí svou pozornost znovu k materialismu. Dokonce i materialističtí Daityové někdy uvažují o filozofii, když si pro někoho z jejich příbuzných přijde smrt. Tento postoj materialisty se odborně nazývá śmaśāna-vairāgya, “odpoutanost na hřbitově či místě kremace”. Bhagavad-gītā dokládá, že porozumění duchovnímu životu a Bohu dosahují čtyři druhy lidí: ārta (soužený), jijñāsu (zvídavý), ārthārthī (ten, kdo touží po hmotném zisku) a jñānī (ten, kdo hledá poznání). Člověk se začne zajímat o Boha zvláště tehdy, když je krutě sužován hmotnými strastmi. Kuntīdevī proto ve svých modlitbách ke Kṛṣṇovi řekla, že dává přednost potížím před šťastným životem. V hmotném světě platí, že ten, kdo je šťastný, zapomíná na Kṛṣṇu či Boha, ale stává se, že je-li člověk skutečně zbožný a ocitne se v neštěstí, vzpomene si na Něho. Královna Kuntī si proto více cenila neštěstí, neboť umožňuje vzpomínat na Kṛṣṇu. Když ji Kṛṣṇa opouštěl a odjížděl do své země, s lítostí prohlásila, že jí bylo lépe v době strádání, protože Kṛṣṇa byl vždy nablízku, zatímco teď, když Pāṇḍuovci měli své království, Kṛṣṇa odjíždí. Pro oddaného je strádání příležitostí neustále vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke druhé kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Hiraṇyakaśipu, král démonů”.