ŚB 7.15.57
Dévanágarí
आदावन्ते जनानां सद् बहिरन्त: परावरम् ।
ज्ञानं ज्ञेयं वचो वाच्यं तमो ज्योतिस्त्वयं स्वयम् ॥ ५७ ॥
ज्ञानं ज्ञेयं वचो वाच्यं तमो ज्योतिस्त्वयं स्वयम् ॥ ५७ ॥
Verš
ādāv ante janānāṁ sad
bahir antaḥ parāvaram
jñānaṁ jñeyaṁ vaco vācyaṁ
tamo jyotis tv ayaṁ svayam
bahir antaḥ parāvaram
jñānaṁ jñeyaṁ vaco vācyaṁ
tamo jyotis tv ayaṁ svayam
Synonyma
ādau — na počátku; ante — na konci; janānām — všech živých bytostí; sat — vždy existující; bahiḥ — vně; antaḥ — uvnitř; para — transcendentální; avaram — hmotné; jñānam — poznání; jñeyam — cíl poznání; vacaḥ — vyjádření; vācyam — konečný objekt; tamaḥ — tma; jyotiḥ — světlo; tu — ovšem; ayam — tento (Nejvyšší Pán); svayam — sám.
Překlad
Ten, kdo se nachází uvnitř a vně, na počátku a na konci existence všeho a všech živých bytostí, jako zdroj požitku i poživatel všeho, lepšího i horšího, je Nejvyšší Pravdou. Existuje vždy jako poznání a cíl poznání, jako výraz a popisovaný objekt, jako tma a jako světlo. On, Nejvyšší Pán, je tedy vším.
Význam
Zde je vyložen védský aforismus sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Totéž je vysvětleno v catuḥ-ślokī Bhāgavatamu. Aham evāsam evāgre—Nejvyšší Pán existoval na počátku, existuje po stvoření, kdy vše udržuje, a po zničení opět vše vstupuje do Něho, jak uvádí Bhagavad-gītā (prakṛtiṁ yānti māmikām). Nejvyšší Pán je tedy ve skutečnosti vším. V podmíněném stavu jsme zmateni, ale v dokonalém stavu osvobození chápeme, že Kṛṣṇa je příčinou všeho.
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
“Kṛṣṇa, jenž je známý pod jménem Govinda, je nejvyšší vládce. Má věčné, duchovní tělo plné blaženosti. Je původem všeho. Nemá žádný jiný původ — je prvotní příčinou všech příčin.” (Brahma-saṁhitā 5.1) Toto je dokonalé poznání.