Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv šestý: Předepsané povinnosti lidstva » KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Sloka 5

Text 5

Verš

Text

bandhu-jñāty-ari-madhyastha-
mitrodāsīna-vidviṣaḥ
sarva eva hi sarveṣāṁ
bhavanti kramaśo mithaḥ
bandhu-jñāty-ari-madhyastha-
mitrodāsīna-vidviṣaḥ
sarva eva hi sarveṣāṁ
bhavanti kramaśo mithaḥ

Synonyma

Synonyms

bandhu — přátelé; jñāti — členové rodiny; ari — nepřátelé; madhyastha — ti, kdo jsou neutrální; mitra — příznivci; udāsīna — lhostejní; vidviṣaḥ — nebo nepřátelští lidé; sarve — všichni; eva — vskutku; hi — jistě; sarveṣām — všech; bhavanti — stávají se; kramaśaḥ — postupně; mithaḥ — jeden druhého.

bandhu — friends; jñāti — family members; ari — enemies; madhyastha — neutrals; mitra — well-wishers; udāsīna — indifferent; vidviṣaḥ — or envious persons; sarve — all; eva — indeed; hi — certainly; sarveṣām — of all; bhavanti — become; kramaśaḥ — gradually; mithaḥ — of one another.

Překlad

Translation

V tomto hmotném světě, který plyne jako řeka, jež unáší živou bytost, se postupně všichni lidé stávají přáteli, příbuznými a nepřáteli. Chovají se také neutrálně, dělají prostředníky, pohrdají jeden druhým a jednají v mnoha dalších vztazích. Přes všechny tyto různé styky však není ničí vztah trvalý.

In this material world, which advances like a river that carries away the living entity, all people become friends, relatives and enemies in due course of time. They also act neutrally, they mediate, they despise one another, and they act in many other relationships. Nonetheless, despite these various transactions, no one is permanently related.

Význam

Purport

V tomto hmotném světě máme praktickou zkušenost, že tentýž člověk, který je dnes naším přítelem, je již zítra naším nepřítelem. Naše vztahy přátel a nepřátel či členů rodiny a cizích lidí jsou ve skutečnosti výsledky našeho různého jednání. Citraketu Mahārāja naříkal kvůli svému synovi, který byl nyní mrtvý, ale mohl o celé situaci uvažovat jinak. Mohl si myslet: “Tato živá bytost byla v mém minulém životě mým nepřítelem a nyní — když se zjevila jako můj syn — předčasně odchází, jen aby mi způsobila velkou bolest.” Proč by neměl mrtvého syna považovat za svého dřívějšího nepřítele a místo nářku mít radost z nepřítelovy smrti? Bhagavad-gītā (3.27) uvádí: prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ — vše se ve skutečnosti děje kvůli našemu styku s kvalitami hmotné přírody. Ten, kdo je dnes můj přítel a je ve styku s kvalitou dobra, proto může být zítra mým nepřítelem, který bude ve styku s kvalitami vášně a nevědomosti. Kvůli iluzi vytvořené působením kvalit hmotné přírody považujeme druhé za své přátele, nepřátele, syny či otce podle reakcí za různá jednání v různých podmínkách.

It is our practical experience in this material world that the same person who is one’s friend today becomes one’s enemy tomorrow. Our relationships as friends or enemies, family men or outsiders, are actually the results of our different dealings. Citraketu Mahārāja was lamenting for his son, who was now dead, but he could have considered the situation otherwise. “This living entity,” he could have thought, “was my enemy in my last life, and now, having appeared as my son, he is prematurely leaving just to give me pain and agony.” Why should he not consider his dead son his former enemy and instead of lamenting be jubilant because of an enemy’s death? As stated in Bhagavad-gītā (3.27), prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ: factually everything is happening because of our association with the modes of material nature. Therefore one who is my friend today in association with the mode of goodness may be my enemy tomorrow in association with the modes of passion and ignorance. As the modes of material nature work, in illusion we accept others as friends, enemies, sons or fathers in terms of the reactions of different dealings under different conditions.