Bg. 3.27

Když dva lidé, jeden s vědomím Kṛṣṇy a druhý s hmotným vědomím, dělají totéž, může se zdát, že jednají na stejné úrovni, ale ve skutečnosti je mezi nimi propastný rozdíl. Člověk s hmotným vědomím je působením falešného ega přesvědčený, že všechno dělá on sám. Neví, že mechanismus těla vytváří hmotná příroda, která jedná pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství. Materialista nechápe, že z konečného hlediska je pod vládou Kṛṣṇy. Z pozice falešného ega si přivlastňuje veškeré zásluhy za to, že dělá všechno nezávisle, a to je známka jeho nevědomosti. Neví, že hrubohmotné a jemnohmotné tělo jsou výtvory hmotné přírody, které vznikly na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, a že by tedy činnostmi svého těla a mysli měl sloužit Kṛṣṇovi, jednat s vědomím Kṛṣṇy. Nevědomý člověk zapomíná, že Nejvyšší Osobnosti Božství se říká Hṛṣīkeśa neboli „Pán smyslů hmotného těla“, jelikož tak dlouho své smysly zneužíval k získávání smyslového požitku, že je zmatený falešným egem. Proto zapomíná na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou.