ŚB 6.15.21-23

अधुना पुत्रिणां तापो भवतैवानुभूयते ।
एवं दारा गृहा रायो विविधैश्वर्यसम्पद: ॥ २१ ॥
शब्दादयश्च विषयाश्चला राज्यविभूतय: ।
मही राज्यं बलं कोषो भृत्यामात्यसुहृज्जना: ॥ २२ ॥
सर्वेऽपि शूरसेनेमे शोकमोहभयार्तिदा: ।
गन्धर्वनगरप्रख्या: स्वप्नमायामनोरथा: ॥ २३ ॥
adhunā putriṇāṁ tāpo
bhavataivānubhūyate
evaṁ dārā gṛhā rāyo
vividhaiśvarya-sampadaḥ
śabdādayaś ca viṣayāś
calā rājya-vibhūtayaḥ
mahī rājyaṁ balaṁ koṣo
bhṛtyāmātya-suhṛj-janāḥ
sarve ’pi śūraseneme
śoka-moha-bhayārtidāḥ
gandharva-nagara-prakhyāḥ
svapna-māyā-manorathāḥ

Synonyma

adhunāv tuto chvíli; putriṇāmtěch, kdo mají děti; tāpaḥsoužení; bhavatātebou; evavskutku; anubhūyateje zakoušené; evamtakto; dārāḥdobrá manželka; gṛhāḥsídlo; rāyaḥbohatství; vividharůzného druhu; aiśvaryavýsady; sampadaḥblahobyt; śabda-ādayaḥzvuk a tak dále; caa; viṣayāḥpředměty smyslového požitku; calāḥdočasné; rājyakrálovství; vibhūtayaḥbohatství; mahīzemě; rājyamkrálovství; balamsíla; koṣaḥpokladnice; bhṛtyaslužebníci; amātyaministři; suhṛt-janāḥspojenci; sarvevšichni; apivskutku; śūrasenaó králi Śūraseny; imetito; śokanářku; mohailuze; bhayastrachu; artia neštěstí; dāḥdárci; gandharva-nagara-prakhyāḥpočínaje iluzorní vidinou velkého paláce v lese (gandharva-nagara); svapnasny; māyāiluze; manorathāḥa výplody mysli.

Překlad

Můj milý králi, nyní na vlastní kůži zakoušíš utrpení toho, kdo má syny a dcery. Ó králi, vlastníku státu Śūrasena, manželka, dům, bohatství patřící ke království a různé další druhy bohatství, jakož i předměty smyslového vnímání — to vše je totožné v tom, že je to dočasné. Království, vojenská moc, pokladnice, služebníci, ministři, přátelé a příbuzní jsou příčinou strachu, iluze, nářku a neštěstí. Jsou jako gandharva-nagara, neskutečný palác, který je vidinou v lese. Kvůli své pomíjivosti nejsou o nic lepší než iluze, sny a mentální výmysly.

Význam

Tento verš popisuje zapletení v hmotné existenci. Živá bytost zde vlastní mnoho věcí — hmotné tělo, děti, manželku a tak dále (dehāpatya-kalatrādiṣu). Může si myslet, že jí poskytnou ochranu, ale to není možné. Bez ohledu na všechen tento majetek se duše musí vzdát své současné situace a přijmout další. Ta může být nepříznivá, ale i kdyby byla příznivá, živá bytost se jí musí také vzdát a přijmout zase jiné hmotné tělo. Takto pokračuje její strádání v hmotné existenci. Rozumný člověk by si měl být dobře vědom toho, že mu tyto věci nikdy nemohou přinést štěstí. Je třeba být na úrovni své duchovní totožnosti a věčně sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství jako oddaný. To byl pokyn, který Aṅgirā Ṛṣi a Nārada Muni dali Mahārāji Citraketuovi.