Śrīmad-bhāgavatam 5.18.21

Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje čistou oddanou službu slovy anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. Není správné uctívat Nejvyšší Osobnost Božství pro splnění nějaké hmotné touhy po úspěchu v plodonosných činnostech nebo mentální spekulaci. Sloužit lotosovým nohám Pána znamená sloužit Mu přesně tak, jak si On přeje. Začínající oddaný proto musí uctívat Pána striktně podle usměrňujících zásad daných duchovním mistrem a śāstrami. Bude-li vykonávat oddanou službu tímto způsobem, postupně vyvine připoutanost ke Kṛṣṇovi, a když se projeví jeho původní, nyní spící láska k Pánu, bude Mu spontánně sloužit bez jakéhokoliv motivu. Tento stav je dokonalým stádiem vztahu s Pánem. Pán se potom stará o pohodlí a bezpečí Svého oddaného, aniž by o to byl žádán. Kṛṣṇa slibuje v Bhagavad-gītě (9.22):

Nejvyšší Pán se Osobně stará o každého, kdo je plně zaměstnaný oddanou službou Jemu. Pán chrání vše, co má, a dodává mu vše, co potřebuje. Proč bychom tedy měli Pána obtěžovat s žádostmi o něco hmotného? Takové modlitby nejsou zapotřebí.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že ani ten oddaný, který chce, aby mu Pán splnil určitou touhu, nemá být považován za sakāma-bhaktu (oddaného s nějakým motivem). V Bhagavad-gītě (7.16) Kṛṣṇa říká:

“Ó nejlepší z Bharatovců, čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají oddaně sloužit — nešťastný, toužící po bohatství, zvídavý a hledající poznání Absolutního.” Ārta a ārthārthī, kteří přicházejí za Nejvyšší Osobností Božství pro úlevu od utrpení nebo pro peníze, nejsou sakāma-bhaktové, i když tak vypadají. Jakožto začínající oddaní jsou jen nevědomí. Později v Bhagavad-gītě Pán říká: udārāḥ sarva evaite — jsou všichni velkodušní (udārāḥ). I když oddaný na začátku možná uchovává v mysli nějakou touhu, časem tato touha zanikne. Śrīmad-Bhāgavatam proto přikazuje:

“Člověk, který má větší inteligenci — ať už nemá žádnou hmotnou touhu, je plný hmotných tužeb nebo touží po osvobození — musí všemi prostředky uctívat svrchovaný celek, Osobnost Božství.” (Bhāg. 2.3.10)

I když chce člověk něco hmotného, nemá se o splnění své touhy modlit k nikomu jinému než k Pánu. Žádá-li splnění svých tužeb od polobohů, znamená to, že je naṣṭa-buddhi — přišel o všechen zdravý rozum. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.20):

“Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel a předpisů, které odpovídají jejich povahám.”

Lakṣmīdevī radí všem oddaným, kteří se na Pána obracejí s hmotnými touhami, že Ho není třeba žádat o nic hmotného, protože má zkušenost, že Pán je Kāmadeva. Říká, že každý má sloužit Pánu bez jakéhokoliv motivu. Jelikož Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sídlí v srdci každého, zná myšlenky všech a časem splní všechny touhy. Buďme tedy zcela závislí na službě Pánu a neobtěžujme Ho svými hmotnými žádostmi.