Sloka 16

VERSO 16

Verš

Texto

vedāham ādyaṁ puruṣam
avatīrṇaṁ sva-māyayā
bhūtānāṁ śevadhiṁ dehaṁ
bibhrāṇaṁ kapilaṁ mune

Synonyma

Sinônimos

veda — vím; aham — já; ādyam — původní; puruṣam — poživatel; avatīrṇam — inkarnoval; sva-māyayā — pomocí Své vnitřní energie; bhūtānām — všech živých bytostí; śevadhim — dárce všeho vytouženého, který je jako obrovský poklad; deham — tělo; bibhrāṇam — přijímá; kapilam — Kapila Muni; mune — ó mudrci Kardamo.

veda — sei; aham — eu; ādyam — o original; puruṣam — desfrutador; avatīrṇam — encarnou; sva-māyayā — através de Sua própria energia interna; bhūtānām — de todas as entidades vivas; śevadhim — o outorgador de tudo o que se deseja, que é como um vasto tesouro; deham — o corpo; bibhrāṇam — assumindo; kapilam — Kapila Muni; mune — ó sábio Kardama.

Překlad

Tradução

Ó Kardamo, vím, že původní Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, se nyní zjevil jako inkarnace pomocí Své vnitřní energie. On je tím, kdo dává živým bytostem vše, po čem touží, a nyní přijal tělo Kapily Muniho.

Ó Kardama, sei que a original Suprema Personalidade de Deus acaba de aparecer como uma encarnação através de Sua energia interna. Ele é o outorgador de tudo o que as entidades vivas desejam, e agora Ele assumiu o corpo de Kapila Muni.

Význam

Comentário

V tomto verši nacházíme slova puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. Nejvyšší Osobnost Božství je věčně v podobě puruṣi, vládce neboli poživatele, a když se zjevuje, nikdy nepřebírá nic z této hmotné energie. Duchovní svět je projevem osobní, vnitřní energie Pána a hmotný svět je projevem Jeho hmotné neboli odlišené energie. Slovo sva-māyayā, “pomocí Své vnitřní energie”, vyjadřuje, že vždy, když Nejvyšší Pán sestupuje, přichází prostřednictvím Své vlastní energie. Může přijmout tělo lidské bytosti, ale toto tělo není hmotné. V Bhagavad-gītě je proto jasně řečeno, že pouze hlupáci a darebáci, mūḍhové, považují tělo Kṛṣṇy za obyčejné lidské tělo. Slovo śevadhim znamená, že Pán je původní osobou, která dává živým bytostem vše, co potřebují k životu. Ve Vedách je rovněž uvedeno, že je hlavní živou bytostí a plní všechna přání a potřeby ostatních živých bytostí. Jelikož zajišťuje potřeby všech ostatních, nazývá se Bůh. Nejvyšší je také živou bytostí — není neosobní. Stejně jako jsme individuální my, Nejvyšší Osobnost Božství je také individuální — ale je nejvyšší individualitou. To je rozdíl mezi Bohem a obyčejnými živými bytostmi.

Neste verso, encontramos as palavras puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. A Suprema Personalidade de Deus é duradoura e eternamente a forma do puruṣa, o predominador ou desfrutador, e, quando Ele aparece, nunca aceita nada desta energia material. O mundo espiritual é uma manifestação de Sua potência interna e pessoal, ao passo que o mundo material é uma manifestação de Sua energia material ou diferenciada. A expressão sva-māyayā – “através de Sua própria potência interna” – indica que sempre que a Suprema Personalidade de Deus desce, Ele vem com Sua própria energia. Pode ser que Ele assuma o corpo de um ser humano, mas esse corpo não é material. Na Bhagavad-gītā, portanto, afirma-se claramente que apenas os tolos e patifes, mūḍhas, consideram que o corpo de Kṛṣṇa é o corpo de um ser humano comum. A palavra śevadhim significa que Ele é o outorgador original de todas as necessidades da vida às entidades vivas. Nos Vedas também se afirma que Ele é a entidade viva principal e que Ele outorga todas as coisas que as demais entidades vivas desejam. Por ser o outorgador das necessidades de todos os demais, Ele é chamado Deus. O Supremo também é uma entidade viva; Ele não é impessoal. Assim como nós somos indivíduos, a Suprema Personalidade de Deus também é um indivíduo – mas Ele é o indivíduo supremo. Eis a diferença entre Deus e as entidades vivas comuns.