Kardama Muni povzbudil svou manželku, aby nebyla smutná a nepovažovala se za nešťastnou, protože se z jejího těla chystal zjevit Samotný Nejvyšší Pán v podobě Své inkarnace.

Aby člověk udělal duchovní pokrok nebo získal Pánovu milost, musí se ovládat — omezit svůj smyslový požitek a dodržovat pravidla a předpisy náboženských zásad. Nikdo nemůže získat milost Nejvyššího Pána, aniž by podstoupil odříkání a pokání a aniž by obětoval své bohatství. Kardama Muni své ženě poradil: “Musíš vykonávat skutečnou oddanou službu odříkáním a pokáním, dodržováním náboženských zásad a rozdáváním milodarů. Potom s tebou bude Nejvyšší Pán spokojen a přijde jako tvůj syn.”

Když Nejvyšší Pán přichází, aby šířil duchovní poznání pro dobro všech lidí, obvykle sestupuje jako syn oddaného, jehož oddanou službou je potěšen. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je otcem všech. Nikdo tedy není Jeho otcem, ale působením Své nepochopitelné energie přijímá určité oddané jako Své rodiče a potomky. Je zde řečeno, že duchovní poznání roztíná uzel v srdci. Hmota a duše jsou spolu svázány falešným egem. Toto ztotožňování se s hmotou, které se nazývá hṛdaya-granthi, postihuje všechny podmíněné duše a utahuje se nadměrnou zálibou v sexu. Pán Ṛṣabha vysvětlil Svým synům, že tento hmotný svět je plný vzájemného okouzlení muže a ženy. Z tohoto okouzlení se stává uzel v srdci, který dále utahuje hmotná citová náklonnost. U lidí, kteří touží po hmotném vlastnictví, společnosti, přátelství a lásce, je tento citový uzel velice pevný. Jedině brahma-bhāvana — pokyny, které prohlubují duchovní poznání—mohou tento uzel v srdci rozsekat na kousky. K jeho zničení není zapotřebí žádná hmotná zbraň, ale pravé duchovní pokyny. Kardama Muni sdělil své ženě Devahūti, že se Pán zjeví jako její syn a bude šířit duchovní poznání, které rozetne uzel ztotožňování se s hmotou.

Takový je postup duchovní realizace — musíme přijmout pokyny od pravého duchovního mistra. Kardama Muni byl manžel Devahūti, ale jelikož ji poučil, jak dosáhnout duchovní dokonalosti, stal se přirozeně také jejím duchovním mistrem. Existuje mnoho příkladů, kdy se manžel stává duchovním mistrem. Pán Śiva je také duchovním mistrem své choti, Pārvatī. Manžel má být osvícený, aby se mohl stát duchovním mistrem své ženy a přivést ji k pokroku ve vědomí Kṛṣṇy. Strī neboli ženy jsou všeobecně méně inteligentní než muži, a proto je-li manžel dostatečně inteligentní, žena má velkou příležitost udělat duchovní pokrok.

Zde je jasně řečeno (samyak śraddhāya), že člověk má s velkou vírou přijímat poznání od duchovního mistra a také s velkou vírou vykonávat svoji službu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura klade veliký důraz na pokyny duchovního mistra ve svém komentáři k Bhagavad-gītě. Pokyny duchovního mistra je třeba pokládat za životně důležité. Ať už člověk je či není osvobozený, má se s velkou vírou řídit pokyny duchovního mistra. Je také řečeno, že Pán sídlí v srdci každého. Nemusíme hledat Pána někde mimo — je stále přítomný. Musíme se pouze s vírou soustředit na uctívání podle pokynů pravého duchovního mistra a naše snaha bude úspěšná. Dále je zřejmé, že Nejvyšší Pán se nerodí jako obyčejné dítě — zjevuje se takový, jaký je. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, zjevuje se působením Své vnitřní energie, ātma-māyi. A kdy přichází? Tehdy, když je spokojen s uctíváním Své oddané. Oddaná může Pána požádat, aby se zjevil jako její syn. Pán již sídlí v jejím srdci, a když vychází z jejího těla, neznamená to, že se tato žena stává Jeho matkou v hmotném smyslu. Pán je vždy přítomný, ale pro potěšení Své oddané se zjevuje jako její syn.

Je zde jasně řečeno, že Pán je neustále Nejvyšší Osobností Božství, přestože se zjevil jako syn Kardamy Muniho. Oheň je již ve dřevě přítomný, ale existuje určitý postup pro jeho zapálení. Stejně tak Bůh je všeprostupující, je všude, a jelikož může vyjít odkudkoliv, zjevil se v semeni Svého oddaného. Obyčejná živá bytost se rodí tak, že přijme útočiště v semeni jiné živé bytosti a Nejvyšší Osobnost Božství přijímá útočiště v semeni Svého oddaného a objevuje se jako jeho syn. Takto se projevuje, že Pán je dokonale nezávislý a může jednat jakkoliv. Znamená to, že není obyčejnou živou bytostí, která je nucena narodit se z určitého lůna. Pán Nṛsiṁha se zjevil ze sloupu Hiraṇyakaśipuova paláce, Pán Varāha se zjevil z nosní dírky Brahmy a Pán Kapila se zjevil ze semene Kardamy, ale to neznamená, že Brahmova nosní dírka, sloup Hiraṇyakaśipuova paláce nebo semeno Kardamy Muniho jsou zdroje Pánova zjevení. Pán je neustále Pánem. Bhagavān madhusūdanaḥ — hubí démony všeho druhu, ale přitom stále zůstává Pánem, i když se zjevuje jako syn určitého oddaného. Slovo kārdamam je významné, protože naznačuje, že Pán měl s Kardamou a Devahūti určitý vztah, založený na lásce a oddanosti neboli na oddané službě. Nesmíme se však mylně domnívat, že se narodil ze semene Kardamy Muniho v lůně Devahūti jako obyčejná živá bytost.

Zde se dozvídáme, že výše na nebi žijí živé bytosti, které mohou bez překážek cestovat vzduchem. I když my můžeme také cestovat vnějším prostorem, brání nám v tom mnoho překážek, ale jim nikoliv. Na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu čteme, že obyvatelé planety zvané Siddhaloka mohou cestovat prostorem z jedné planety na druhou zcela bez potíží. Když se zjevil Pán Kapila, syn Kardamy, shazovali na Zemi květiny.

Brahmā se nazývá Svayambhū, protože nemá žádného hmotného otce ani matku. Je první živou bytostí a narodil se z lotosu, který vyrůstá z pupku Nejvyšší Osobnosti Božství, Garbhodakaśāyī Viṣṇua. Proto se nazývá Svayambhū neboli “samozrozený”.

V patnácté kapitole Bhagavad-gīty je řečeno, že Samotný Pán sestavil a dokonale zná Vedānta-sūtru. Podobně sāṅkhyovou filozofii sestavil Nejvyšší Pán ve Své inkarnaci Kapily. Existuje také napodobitel Kapila, který má svůj systém sāṅkhyové filozofie, ale Kapila, inkarnace Boha, se od tohoto Kapily liší. Kapila, syn Kardamy Muniho, ve Svém sāṅkhyovém filozofickém systému velice jasně vysvětlil nejen hmotný, ale i duchovní svět. Brahmā tuto skutečnost chápal, protože je svarāṭ, téměř nezávislý v získávání poznání. Nazývá se svarāṭ, neboť nechodil na žádnou školu ani univerzitu, ale vše se naučil zevnitř. Brahmā je první živou bytostí v tomto vesmíru, a proto neměl žádného učitele — jeho učitelem byl Samotný Nejvyšší Pán, který sídlí v srdci každé živé bytosti. Protože Brahmā získal poznání přímo od Nejvyšší Osobnosti Božství v srdci, nazývá se někdy svarāṭ či aja.

Je zde zmínka o dalším významném bodu: sattvenāṁśena — když se Nejvyšší Pán zjevuje, přináší s Sebou všechno Své příslušenství z Vaikuṇṭhy, a proto Jeho jméno, podoba, vlastnosti, příslušenství a doprovod patří do transcendentálního světa. Skutečné dobro existuje v transcendentálním světě. Zde v hmotném světě neexistuje čistá kvalita dobra. Dobro zde může být, ale jsou v něm také příměsi vášně a nevědomosti. V duchovním světě se vyskytuje čistá kvalita dobra, která se nazývá śuddha-sattva, “čisté dobro”. Jiným jménem pro śuddha-sattvu je vasudeva, protože Bůh se rodí z Vasudeva. Dále to také znamená, že podobu, jméno, vlastnosti, příslušenství a doprovod Nejvyšší Osobnosti Božství může pochopit ten, kdo má vlastnosti v čisté kvalitě dobra. Slovo aṁśena také vyjadřuje, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, se zjevil v podobě Kapiladeva jako část Své části. Bůh se expanduje buď jako kalā, nebo jako aṁśa. Aṁśa znamená “přímá expanze” a kalā znamená “expanze expanze”. Mezi expanzí, expanzí expanze a Samotnou Nejvyšší Osobností Božství není žádný rozdíl, stejně jako není rozdíl mezi dvěma svíčkami, ale přesto jedna svíčka, od které se zapalují ostatní, se nazývá původní. Kṛṣṇa se tedy nazývá Parabrahman neboli Nejvyšší Bůh a příčina všech příčin.

Jak je uvedeno ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty, každý, kdo chápe transcendentální činnosti, příchod a odchod Nejvyšší Osobnosti Božství, má být považován za osvobozeného. Brahmā je tedy osvobozenou duší. Přestože má na starosti tento hmotný svět, není žádná obyčejná živá bytost. Jelikož je osvobozený od většiny hloupých nápadů obyčejných živých bytostí, věděl o příchodu Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto uctíval Pánovy činnosti. S radostným srdcem také chválil Kardamu Muniho, protože Nejvyšší Pán se v podobě Kapily zjevil jako jeho syn. Ten, kdo se může stát otcem Nejvyšší Osobnosti Božství, je jistě velký oddaný. Jistý brāhmaṇa říká v jednom verši, že neví, co jsou Vedy a Purāṇy, ale zatímco druzí věnují pozornost Vedám nebo Purāṇám, jeho zajímá Nanda Mahārāja, který se zjevil jako otec Kṛṣṇy. Tento brāhmaṇa chtěl uctívat Nandu Mahārāje, protože Nejvyšší Pán jako dítě lezl po dvorku jeho domu. Takto uvažují oddaní. Má-li nějaký uznávaný oddaný Nejvyšší Osobnost Božství za svého syna, jakou zasluhuje chválu! Brahmā tedy nejen že uctíval inkarnaci Boha, Kapilu, ale také chválil jeho takzvaného otce, Kardamu Muniho.

Pán Brahmā jakožto první živá bytost ve vesmíru je považován za duchovního mistra každého a je také otcem, stvořitelem všech bytostí. Kardama Muni je jedním z Prajāpatiů, stvořitelů živých bytostí, a je také synem Brahmy. Brahmā chválí Kardamu za to, že bez výjimky a bez podvádění splnil všechny příkazy svého duchovního mistra. Každá podmíněná duše v hmotném světě má nedostatek v podobě sklonu podvádět. Celkem má nedostatky čtyři: nutně se dopouští omylů, nevyhnutelně podléhá iluzi, má sklon podvádět druhé a má nedokonalé smysly. Pokud však někdo plní pokyny duchovního mistra v učednické posloupnosti neboli v systému parampary, všechny čtyři nedostatky překonává. Poznání získané od pravého duchovního mistra tedy není podvod. Každé jiné poznání, které si podmíněná duše sama vytváří, je podvod a nic jiného. Brahmā dobře věděl, že Kardama Muni přesně vyplnil obdržené pokyny a že skutečně ctil svého duchovního mistra. Ctít duchovního mistra znamená doslovně plnit jeho pokyny.

V tomto verši jsou velice důležitá dvě slova: jedním je pitari a druhým je guroḥ. Syn nebo žák mají přijímat slova svého duchovního mistra a otce bez váhání. Vše, co otec a duchovní mistr nařídí, musí přijmout bez námitek: “Ano.” Nikdy by se nemělo stát, aby žák nebo syn řekl: “To není správné. To nemohu splnit.” Jakmile to říká, je pokleslý. Otec a duchovní mistr jsou na stejné úrovni, protože duchovní mistr je druhý otec. Příslušníci vyšších tříd se nazývají dvijové, dvojzrození. Ke každému zrození je nutný otec. První zrození umožňuje skutečný otec a druhé zrození umožňuje duchovní mistr. Někdy je otec a duchovní mistr jeden a tentýž muž a někdy jsou to dvě osoby. V každém případě je třeba vykonávat pokyny otce a duchovního mistra bez váhání, s okamžitým “ano” a bez protestů. To je skutečná služba otci a duchovnímu mistrovi. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že pokyn duchovního mistra je duší žáků. Stejně jako člověk nemůže oddělit svůj život od svého těla, žák nemůže oddělit pokyn duchovního mistra od svého života. Plní-li žák tímto způsobem pokyny duchovního mistra, jistě dosáhne dokonalosti. To je potvrzeno v Upaniṣadách: smysl védského poselství se automaticky vyjeví pouze tomu, kdo má bezvýhradnou víru v Nejvyšší Osobnost Božství a svého duchovního mistra. Člověk může být z hmotného hlediska považován za analfabeta, ale má-li víru v duchovního mistra a také v Nejvyšší Osobnost Božství, význam zjevených písem mu bude okamžitě jasný.

Na počátku stvoření měl Brahmā na srdci hlavně vzrůst počtu obyvatelstva, a když viděl, že Kardama Muni již zplodil devět krásných dcer, doufal, že prostřednictvím nich bude moci přijít na svět mnoho dětí, které se budou starat o další tvoření v hmotném světě. Byl proto rád, že je vidí. Slovo sumadhyamā znamená “dobrá dcera nebo krásná žena”. Žena je považována za velice krásnou, má-li útlý pas. Všechny dcery Kardamy Muniho měly tento krásný tělesný rys.

Existuje devět hlavních ṛṣiů neboli mudrců: Marīci, Atri, Aṅgirā, Pulastya, Pulaha, Kratu, Bhṛgu, Vasiṣṭha a Atharvā. Všichni tito ṛṣiové jsou velice důležití a Brahmā si přál, aby devět dcer, které se již narodily Kardamovi Munimu, připadlo jim. Velice významné je zde použití dvou slov — yathā-śīlam a yathā-ruci. Dcery měly být dány příslušným ṛṣiům nikoliv slepě, ale tak, aby se k sobě hodily jejich charaktery a vkus. To je umění, jak dát dohromady muže a ženu. Spojení muže a ženy se nemá uzavírat pouze na základě sexuálního života. Je třeba zvážit mnoho dalších činitelů, zvláště charakter a vkus. Budou-li mít muž a žena navzájem odlišný vkus a charakter, jejich spojení bude nešťastné. Ještě před zhruba čtyřiceti lety se při indických svatbách ze všeho nejdříve porovnával vkus a charakter chlapce a dívky, a teprve potom se mohli vzít. To se dělo pod vedením rodičů, kteří za pomoci astrologie určili charakter a vkus chlapce a dívky, a pokud se k sobě dotyční hodili, bylo rozhodnuto: “Tato dívka a tento chlapec se k sobě hodí a měli by být oddáni.” Další hlediska byla méně důležitá. Tentýž systém doporučoval i Brahmā na počátku stvoření: “Dej své dcery ṛṣiům s ohledem na jejich vkus a charakter.”

Podle astrologických výpočtů se člověk řadí do určité kategorie podle toho, zda má božské či démonské vlastnosti. Takto byl vybírán partner do manželství. Dívka s božskými vlastnostmi má být dána chlapci s božskými vlastnostmi. Dívka s démonskými vlastnostmi má být dána chlapci s démonskými vlastnostmi. Pak budou šťastní. Je-li však dívka démonské povahy a chlapec božské, jejich spojení je neslučitelné a v takovém manželství nemohou být šťastní. Jelikož v současné době nejsou chlapci a dívky oddáváni s ohledem na jejich vlastnosti a charakter, většina manželství je nešťastná a končí rozvodem.

Ve dvanáctém zpěvu Bhāgavatamu je předpovězeno, že v tomto věku Kali se bude manželství uzavírat pouze s ohledem na sex — jsou-li chlapec a dívka spokojeni se svým sexuálním životem, vezmou se, a jakmile je s jejich sexuálním životem něco v nepořádku, rozejdou se. To není skutečné manželství, ale spojení mužů a žen po vzoru koček a psů. Děti, které se rodí v moderní době, proto nejsou pravé lidské bytosti. Lidská bytost musí být dvojzrozená. Dítě se nejprve narodí kvalifikovanému otci a matce a potom se narodí znovu duchovnímu mistrovi a Vedám. První matka a otec ho přivedou na svět a duchovní mistr a Vedy se potom stanou jeho druhým otcem a matkou. Podle védského systému vlastnili muž i žena v manželství, ze kterého mělo vzejít další potomstvo, duchovní poznání a v době početí dítěte zachovávali velice pozorný a vědecký přístup.

V tomto verši nacházíme slova puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. Nejvyšší Osobnost Božství je věčně v podobě puruṣi, vládce neboli poživatele, a když se zjevuje, nikdy nepřebírá nic z této hmotné energie. Duchovní svět je projevem osobní, vnitřní energie Pána a hmotný svět je projevem Jeho hmotné neboli odlišené energie. Slovo sva-māyayā, “pomocí Své vnitřní energie”, vyjadřuje, že vždy, když Nejvyšší Pán sestupuje, přichází prostřednictvím Své vlastní energie. Může přijmout tělo lidské bytosti, ale toto tělo není hmotné. V Bhagavad-gītě je proto jasně řečeno, že pouze hlupáci a darebáci, mūḍhové, považují tělo Kṛṣṇy za obyčejné lidské tělo. Slovo śevadhim znamená, že Pán je původní osobou, která dává živým bytostem vše, co potřebují k životu. Ve Vedách je rovněž uvedeno, že je hlavní živou bytostí a plní všechna přání a potřeby ostatních živých bytostí. Jelikož zajišťuje potřeby všech ostatních, nazývá se Bůh. Nejvyšší je také živou bytostí — není neosobní. Stejně jako jsme individuální my, Nejvyšší Osobnost Božství je také individuální — ale je nejvyšší individualitou. To je rozdíl mezi Bohem a obyčejnými živými bytostmi.

Tento verš výstižně popisuje činnosti a tělesné rysy Kapily Muniho. Činnosti Kapily Muniho jsou zde předpovězeny: předloží filozofii sāṅkhyi takovým způsobem, že lidem umožní, aby jejím studiem vykořenili hluboce zakořeněnou touhu po karmě, plodonosném jednání. Každý v tomto hmotném světě jedná tak, aby získal plody své práce. Člověk se snaží být šťastný prostřednictvím plodů své poctivé práce, ale ve skutečnosti se více a více zaplétá. Nikdo se nemůže vyprostit z tohoto zapletení bez dokonalého poznání, bez oddané služby.

Ti, kteří se chtějí ze zapletení vyprostit pomocí spekulace, se také snaží, ale ve védských písmech čteme, že ten, kdo se začne věnovat oddané službě Pánu ve vědomí Kṛṣṇy, může vykořenit hluboce zakořeněnou touhu po plodonosném jednání velice snadno. Kapila Muni, Jehož tělesné rysy jsou zde rovněž popsány, bude hlásat sāṅkhyovou filozofii za tímto účelem. Jñāna neznamená obyčejné bádání. Jñāna vyžaduje přijímat poznání z písem od duchovního mistra v učednické posloupnosti. V moderní době lidé nejraději bádají pomocí mentální spekulace a vlastních domněnek. Ale spekulující člověk zapomíná, že on sám má čtyři nedostatky: nutně dělá chyby, má nedokonalé smysly, nutně upadá do iluze a podvádí. Dokud nezíská dokonalé poznání v učednické posloupnosti, pouze vyjadřuje své vlastní teorie, které si sám vymyslel, a tak podvádí lidi. Jñāna znamená poznání z písem přijaté v učednické posloupnosti a vijñāna znamená praktické použití tohoto poznání. Sāṅkhyový filozofický systém Kapily Muniho se zakládá na jñāně a vijñāně.

Velice významné je zde slovo avidyā. Avidyā znamená zapomenutí vlastní totožnosti. Každý z nás je duchovní duše, ale zapomněli jsme na to. Myslíme si: “Jsem toto tělo.” To se nazývá avidyā. Saṁśaya-granthi znamená “pochyby”. Uzel pochyb je utažen, když se duše ztotožňuje s hmotným světem. Tento uzel se také nazývá ahaṅkāra, spojení hmoty a duše. Pomocí náležitého poznání z písem, které je získáno v učednické posloupnosti, a jeho patřičného použití se živá bytost může osvobodit ze svazujícího spojení hmoty a duše. Brahmā ujišťuje Devahūti, že ji její syn osvítí a poté bude cestovat po celém světě a šířit systém sāṅkhyové filozofie.

Slovo saṁśaya znamená “pochybné poznání”. Veškeré spekulativní a pseudojógové poznání je pochybné. V současné době se provozuje takzvaný jógový systém, který je založený na pochopení, že když člověk vzruší určité oblasti svého těla, zjistí, že je Bůh. Mentální spekulanti uvažují podobně, ale to vše je pochybné. Skutečné poznání vysvětluje Bhagavad-gītā: “Buď si vědomý Kṛṣṇy, uctívej Kṛṣṇu a staň se oddaným Kṛṣṇy.” To je skutečné poznání a každý, kdo se jím řídí, nepochybně dosáhne dokonalosti.

Sāṅkhyová filozofie je filozofický systém, který vyložil Kapila, syn Devahūti. Druhý Kapila, který není synem Devahūti, je napodobitel. To je výrok Brahmy, a jelikož patříme k Brahmově učednické posloupnosti, měli bychom přijmout jeho prohlášení, že skutečný Kapila je syn Devahūti a že skutečná sāṅkhyová filozofie je Jím zavedený systém, který získá uznání ācāryů, autorit pro duchovní vědu. Slovo susammata znamená “uznávaný těmi, jejichž názor má velkou váhu”.

Zde jsou velice významná slova haṁsena yānena. Haṁsa-yāna, letadlo, kterým Brahmā cestuje po celém vesmíru, vypadá jako labuť. Brahmā se také nazývá Haṁsa, protože ze všeho dokáže vytěžit to podstatné. Jeho sídlo se nazývá tri-dhāma-paramam. Vesmír se dělí na tři části — vyšší planetární systém, střední planetární systém a nižší planetární systém — ale Brahmovo sídlo je ještě výše než Siddhaloka, vyšší planetární systém. Vrátil se na svoji planetu se čtyřmi Kumāry a Nāradou, protože ti se nechystali ženit. Jiní ṛṣiové, kteří přišli s ním, jako Marīci a Atri, zůstali, neboť je čekala svatba s Kardamovými dcerami, ale jeho zbývající synové — Sanat, Sanaka, Sanandana, Sanātana a Nārada — se vrátili s ním v jeho letadle tvaru labutě. Čtyři Kumārové a Nārada jsou naiṣṭhika-brahmacārīni — ti, kdo nikdy nevypustí semeno. Jelikož se neměli zůčastnit svatebního obřadu svých bratrů, jako Marīciho a ostatních mudrců, vrátili se zpět se svým otcem Haṁsou.

Pán Viṣṇu se nazývá tri-yuga. Zjevuje se ve třech yugách — Satya, Tretā a Dvāpara-yuze — nezjevuje se v Kali-yuze. Z modliteb Prahlāda Mahārāje se ale dozvídáme, že v Kali-yuze se zjevuje v přestrojení oddaného. Tímto oddaným je Pán Caitanya. Kṛṣṇa se zjevil v podobě oddaného, ale přestože nikdy neprozradil Svoji totožnost, Rūpa Gosvāmī pochopil, o koho se jedná, neboť Pán se před Svým čistým oddaným nemůže skrýt. Rūpa Gosvāmī Ho odhalil, když skládal Pánu Caitanyovi první poklony. Věděl, že Pán Caitanya je Samotný Kṛṣṇa, a proto se Mu klaněl s následujícími slovy: “Skládám poklony Kṛṣṇovi, který se nyní zjevil jako Pán Caitanya.” To je rovněž potvrzeno v modlitbách Prahlāda Mahārāje: v Kali-yuze se Pán nezjevuje přímo, ale jako oddaný. Proto se Viṣṇu nazývá tri-yuga. Jiné vysvětlení slova tri-yuga udává, že Pán má tři páry božských vlastností — moc a bohatství, zbožnost a slávu, moudrost a klid. Podle Śrīdhara Svāmīho jsou třemi páry Jeho vznešených vlastností: úplné bohatství a úplná síla, úplná sláva a úplná krása, úplná moudrost a úplné odříkání. Existují různé výklady slova tri-yuga, ale všichni učenci se shodují na tom, že tri-yuga označuje Viṣṇua. Jakmile Kardama Muni pochopil, že jeho syn Kapila je Samotný Viṣṇu, chtěl Mu složit poklony. Když byl Kapila sám, poklonil se Mu a následujícími slovy vyjádřil, co měl na mysli.

Tento hmotný svět je místem utrpení, které si jeho obyvatelé, podmíněné duše, způsobují sami svým špatným jednáním. Podmíněné duše netrpí působením žádné vnější síly, ale vytvářejí si strasti svými vlastními činy. Lesní požár vzniká sám od sebe. Nikdo nemusí jít do lesa a založit tam oheň — ten vznikne automaticky díky tření mezi stromy. Je-li teplo od lesního požáru tohoto hmotného světa příliš veliké, všichni polobozi včetně Brahmy jsou znepokojeni a jdou za Nejvyšším Pánem, Nejvyšší Osobností Božství, aby Ho požádali o zmírnění situace. Tehdy Nejvyšší Pán sestupuje. Jinými slovy, když jsou polobozi zoufalí z utrpení podmíněných duší, jdou požádat Pána o pomoc, načež Osobnost Božství sestoupí. Jakmile se tak stane, všichni polobozi ožijí. Kardama Muni proto řekl: “Po mnoha a mnoha letech lidského utrpení jsou nyní všichni polobozi spokojení, protože se zjevil Kapiladeva, inkarnace Boha.”

V tomto verši je uvedeno několik důležitých věcí ohledně yogy. Slovo bahu-janma-vipakvena znamená “po mnoha a mnoha životech zralého vykonávání yogy”. A další slovo, samyag-yoga-samādhinā, znamená “úplným vykonáváním jógového systému”. Úplné vykonávání yogy je bhakti-yoga — dokud nedojdeme na úroveň bhakti-yogy neboli odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství, naše provozování yogy není úplné. Totéž je potvrzeno ve Śrīmad Bhagavad-gītě. Bahūnāṁ janmanām ante — po mnoha a mnoha životech se jñānī, který dosáhne zralosti transcendentálního poznání, odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Kardama Muni opakuje stejnou věc. Po mnoha a mnoha letech a mnoha a mnoha životech úplného vykonávání yogy může yogī na odlehlém místě spatřit lotosové nohy Nejvyššího Pána. Na to, aby člověk okamžitě dosáhl dokonalosti, nestačí nacvičit několik jógových sedů. Yogī musí yogu vykonávat po dlouhou dobu — “mnoho a mnoho životů” — aby dosáhl zralosti, a navíc to musí být na odlehlém místě. Nemůže ji provozovat ve velkoměstě nebo nějakém městském parku a prohlašovat, že se z něho stal Bůh jednoduše tím, že něco zaplatil. To je všechno falešná propaganda. Skuteční yogīni cvičí na odlehlém místě a dosahují úspěchu po mnoha a mnoha zrozeních, pokud se odevzdají Nejvyšší Osobnosti Božství. To je konečné naplnění yogy.

Oddaní projevují Osobnosti Božství takovou lásku, že ačkoliv se Pán nezjevuje těm, kteří po mnoho a mnoho zrození vykonávají yogu na odlehlém místě, je ochotný se zjevit v domě hospodáře, kde se oddaní věnují oddané službě, aniž by provozovali hmotnou yogu. Jinými slovy, oddaná služba Pánu je tak snadná, že dokonce i hospodář může vidět Nejvyšší Osobnost Božství jako jednoho z členů své domácnosti — svého syna, jak to zažil Kardama Muni. Přestože byl yogī, byl hospodářem, ale Nejvyšší Osobnost Božství Kapila Muni přijal roli jeho syna.

Oddaná služba je tak mocná transcendentální metoda, že překonává všechny ostatní metody transcendentální realizace. Pán proto říká, že nežije ani na Vainkuṇṭě, ani v srdci yogīna, ale tam, kde Ho neustále opěvují a oslavují Jeho čistí oddaní. Nejvyšší Osobnost Božství je bhakta-vatsala. Nikdy se o Pánu neříká, že je jñāni-vatsala nebo yogi-vatsala. Vždy je označen jako bhakta-vatsala, protože Jeho oddaní jsou Mu bližší než všichni ostatní transcendentalisté. V Bhagavad-gītě je potvrzeno, že jedině oddaný Ho může pochopit takového, jaký je. Bhaktyā mām abhijānāti—“Pochopit Mě lze jedině oddanou službou, nijak jinak.” Pouze toto pochopení je skutečné. Jñānī, mentální spekulant, může realizovat jen záři neboli jas vycházející z těla Nejvyšší Osobnosti Božství a yogī může realizovat pouze částečné zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství, kdežto bhakta nejen že realizuje Pána takového, jaký je, ale také se s Osobností Božství setkává tváří v tvář.

Když se Pán zjevil před Kardamou Munim po jeho dosažení zralosti v yoze, slíbil mu, že se stane jeho synem. Sestoupil tedy jako syn Kardamy Muniho, aby tento slib splnil. Dalším účelem Jeho zjevení je cikīrṣur bhagavān jñānam, šířit poznání. Proto je nazván bhaktānāṁ māna-vardhanaḥ — “ten, který zvyšuje vážnost Svých oddaných”. Šířením sāṅkhyi bude zvětšovat vážnost oddaných. Tato filozofie tedy není suchá mentální spekulace. Sāṅkhyová filozofie znamená oddaná služba. Jak by mohla sāṅkhya zvýšit vážnost oddaných, kdyby nepodporovala oddanou službu? Oddaní se nezajímají o spekulativní poznání, a proto sāṅkhya, kterou vyložil Kapila Muni, má člověka upevnit v oddané službě. Skutečné poznání a skutečné osvobození znamená odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství a zaměstnat se v oddané službě.

V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán je jeden Absolutní, ale má ananta (nespočetně mnoho) podob. Advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. Pán je původní podoba, ale zároveň má mnoho různých podob. Tyto různé podoby transcendentálně projevuje podle vkusu Svých mnoha různých oddaných. Hanumān, velký oddaný Pána Rāmacandry, jednou řekl, že ví, že Nārāyaṇa, manžel Lakṣmī, a Rāma, manžel Sīty, jsou jedna a tatáž Osoba a že Lakṣmī a Sītā se od sebe neliší, ale pokud jde o něj, on má rád podobu Pána Rāmy. Stejně tak někteří oddaní uctívají původní podobu Kṛṣṇy. Když říkáme “Kṛṣṇa”, máme na mysli všechny podoby Pána — nejen Kṛṣṇu, ale i Rāmu, Nṛsiṁhu, Varāhu, Nārāyaṇa atd. Rozmanité transcendentální podoby existují zároveň. To je také řečeno v Brahma-saṁhitě: rāmādi-mūrtiṣu ... nānāvatāram. Pán vždy existuje v mnoha různých podobách, ale žádná z nich není hmotná. Śrīdhara Svāmī ve svém komentáři uvedl, že arūpiṇaḥ, “bez podoby”, znamená “bez hmotné podoby”. Tāny eva te 'bhirūpāṇi rūpāṇi bhagavaṁs tava—“Máš Své podoby, ale nejsou hmotné. Z hmotného pohledu nemáš žádnou podobu, ale na duchovní, transcendentální úrovni máš mnoho podob.” Pán má Svou podobu, neboť jak jinak by toto zde mohlo stát? Māyāvādští filozofové tyto transcendentální podoby Pána nechápou, a jelikož jsou zklamaní, říkají, že Nejvyšší Pán je neosobní. To ale není pravda — každá podoba se pojí s nějakou osobou. Na mnoha místech ve védské literatuře je Pán ozačen jako puruṣa, což znamená “původní podoba, původní poživatel”. Závěr je, že Pán nemá žádnou hmotnou podobu, a přesto podle zálib Svých různých oddaných zároveň existuje v mnoha podobách, jako Rāma, Nṛsiṁha, Varāha, Nārāyaṇa a Mukunda. Existuje mnoho tisíc takových podob, ale všechny jsou viṣṇu-tattva, Kṛṣṇa.

Ti, kdo hledají Absolutní Pravdu, musí přijmout útočiště lotosových nohou Nejvyššího Pána a uctívat Ho. V Bhagavad-gītě Pán Kṛṣṇa mnohokrát radil Arjunovi, aby se Mu odevzdal, zvláště na konci deváté kapitoly: man-manā bhava mad-bhaktaḥ — “Chceš-li být dokonalý, vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Takto Mě, Osobnost Božství, pochopíš a nakonec se ke Mně vrátíš — zpátky k Bohu, zpátky domů.” Proč je tomu tak? Pán je vždy úplný v šesti vznešených vlastnostech: v bohatství, odříkání, slávě, poznání, síle a kráse. Slovo pūrtam znamená “v plnosti”. Nikdo nemůže prohlašovat, že veškeré bohatství patří jemu, ale Kṛṣṇa to může prohlásit, protože vlastní všechno bohatství. Stejně tak je úplný v poznání, odříkání, síle a kráse. Je úplný ve všem a nikdo Ho nemůže překonat. Dalším z Kṛṣṇových jmen je asamaurdhva, které znamená, že se Mu nikdo nevyrovná a nikdo není větší než On.

Kardama Muni zde hovoří o šesti vznešených vlastnostech—bohatství, síle, slávě, kráse, poznání a odříkání — a oslovuje Kapilu Muniho, svého syna, slovem param. Slovo param je použité na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu ve spojení paraṁ satyam, které označuje summum bonum, Nejvyšší Osobnost Božství. Param je dále vysvětleno slovem pradhānam, které znamená “vůdce, původ, zdroj všeho” — sarva-kāraṇa-kāraṇam, příčina všech příčin. Nejvyšší Pán není beztvarý — je puruṣam, “poživatel, původní osoba”. Je prvkem času a je si vědomý všeho. Zná vše — minulost, přítomnost i budoucnost — jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě. Pán říká: “Znám vše, minulé, přítomné i budoucí, v každé části vesmíru.” Hmotný svět, který se pohybuje působením tří kvalit přírody, je rovněž projevem Jeho energie. Parāsya śaktir vividhaiva śrūyate — vše, co vidíme, je vzájemné působení Jeho energií (Śvetāśvatara Up. 6.8). Parasya brahmaṇaḥ śaktis tathedam akhilaṁ jagat. To je popis Viṣṇu Purāṇy. Chápeme, že vše, co vidíme, je vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody, ale vlastně je to vzájemné působení Pánovy energie. Loka-pālam — je skutečným udržovatelem všech živých bytostí. Nityo nityānām — je vůdcem všech živých bytostí. Je jeden, ale stará se o mnoho a mnoho živých bytostí. Bůh zaopatřuje všechny ostatní živé bytosti, ale nikdo nemůže zaopatřit Boha. To je Jeho svacchanda-śakti — nezávisí na druhých. Někdo o sobě může říkat, že je nezávislý, ale přesto závisí na někom vyšším. Osobnost Božství je však absolutní — nikdo není vyšší a nikdo se Mu nevyrovná.

Kapila Muni se zjevil jako syn Kardamy Muniho, ale jelikož Kapila je inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, Kardama Muni Mu s plnou odevzdaností složil uctivé poklony. V tomto verši je další velice důležité slovo: ātmānubhūtyānugata-prapañcam. Pán sestupuje jako Kapila nebo Rāma, Nṛsiṁha či Varāha, a všechny podoby, které přijímá v hmotném světě, jsou projevem Jeho osobní, vnitřní energie. Nikdy nejsou podobami hmotné energie. Obyčejné živé bytosti, které jsou projevené v tomto hmotném světě, mají těla tvořená hmotnou energií. Jestliže však do hmotného světa sestupuje Kṛṣṇa nebo jakákoliv Jeho expanze či část expanze, pak přestože se zdá, že má hmotné tělo, nikdy tomu tak není. Jeho tělo je vždy transcendentální. Hlupáci a darebáci, kteří se nazývají mūḍhové, Ho však považují za jednoho z nich, a proto se Mu vysmívají. Odmítají přijmout Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství, protože Ho nechápou. V Bhagavad-gītě Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhāḥ — “Darebáci a hlupáci se Mi vysmívají.” Když Bůh sestupuje v určité podobě, neznamená to, že ji přijímá za pomoci hmotné energie. Projevuje Svoji duchovní podobu, kterou má ve Svém duchovním království.

Aby člověk mohl přijmout sannyās a zříci se hmotného rodinného života, musí být plně pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy a ponořený do vlastního já. Vzít sannyās a v životním stavu odříkání se zbavit rodinné zodpovědnosti neznamená založit nějakou jinou rodinu a znepokojovat okolí svým transcendentálním podvodem. Sannyāsī se nemá stávat majitelem mnoha věcí a hromadit peníze od nevinné veřejnosti. Sannyāsī je pyšný na to, že v duchu neustále myslí na Kṛṣṇu. Oddaní Pána jsou ovšem dvojího druhu. Jedni se nazývají goṣṭhy-ānandī, to znamená kazatelé s mnoha stoupenci pro kázání Pánovy slávy, kteří žijí mezi těmito stoupenci, aby organizovali různé misionářské činnosti. Druzí oddaní jsou ātmānandī, spokojení sami v sobě, a ti se nevystavují nebezpečí kazatelské práce. Zůstávají tedy sami s Bohem. Do této kategorie patřil Kardama Muni. Chtěl se zbavit všech starostí a zůstat sám s Nejvyšší Osobností Božství v srdci. Parivrāja znamená “potulný mnich”. Cestující sannyāsī se nemá nikde zdržet déle než tři dny. Musí být neustále na cestách, neboť jeho povinností je chodit ode dveří ke dveřím a vzdělávat lidi ve vědomí Kṛṣṇy.

Kardama Muni se chystal ukončit svůj rodinný život, aby se plně zaměstnal ve službě Pánu. Zároveň však věděl, že Samotný Pán se narodil jako Kapila v jeho domě coby jeho vlastní syn. Proč chtěl odejít z domova, aby se věnoval seberealizaci a realizaci Boha? Bůh byl Osobně přítomný v jeho domě — proč by měl tedy odejít? Taková otázka nás může jistě napadnout. Zde je však řečeno, že všechny pokyny Ved a všechny činnosti v souladu s těmito pokyny je třeba ve společnosti považovat za autoritativní. Védská autorita říká, že hospodář musí po dosažení svého padesátého roku odejít z domova. Pañcāśordhvaṁ vanaṁ vrajet — ve věku padesáti let musí člověk ukončit svůj rodinný život a odejít do lesa. To je autoritativní pokyn Ved, který je založený na rozdělení společenského života do čtyř stavů podle způsobu jednání — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa.

Kardama Muni před svatbou jako brahmacārī velice přísně vykonával yogu a získal takovou moc a mystické schopnosti, že mu jeho otec Brahmā nařídil, aby se oženil a plodil děti jako hospodář. Kardama učinil i to a zplodil devět dcer a jednoho syna, Kapilu Muniho. Své povinnosti hospodáře tedy také vykonával dobře a nyní bylo jeho povinností odejít. Přestože měl za syna Nejvyšší Osobnost Božství, musel se řídit autoritou Ved. To je velice důležité ponaučení. I když má někdo Boha doma jako svého syna, přesto musí následovat védské pokyny. Je řečeno: mahājano yena gataḥ sa panthāḥ — každý člověk má jít po cestě, kterou jdou velké osobnosti.

Příklad Kardamy Muniho je velice poučný, neboť přestože měl za svého syna Nejvyšší Osobnost Božství, odešel z domova, poslušen autoritativním védským pokynům. Kardama Muni zde uvádí hlavní důvod svého odchodu — když bude jako mnich cestovat po světě, bude v srdci neustále vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství, a tak se zbaví všech starostí hmotné existence. V současném věku, Kali-yuze, je zakázáno přijímat sannyās, protože všichni lidé jsou v tomto věku śūdrové a nedokáží dodržovat pravidla a usměrňující zásady života sannyāsīnů. Často vidíme, jak se takzvaní sannyāsīni oddávají nesmyslným věcem a někdy dokonce vyhledávají i důvěrnou společnost žen. To je nechutná situace současného věku. Ačkoliv se oblékají jako sannyāsīni, nedokáží se zbavit čtyř základních hříšných činností — nedovoleného sexu, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. Jelikož se bez těchto činností neobejdou, podvádějí veřejnost, když vystupují jako svāmī.

Pokynem pro Kali-yugu je, aby nikdo nepřijímal sannyās. Samozřejmě ti, kteří skutečně dodržují pravidla a usměrňující zásady, sannyās přijmout musí. Lidé ale obvykle nedokáží žít životem sannyāsīna, a proto Caitanya Mahāprabhu zdůrazňoval: kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā. V tomto věku není žádná jiná cesta, žádná jiná cesta, žádná jiná cesta než zpívat svaté jméno Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare. Hlavním smyslem života sannyāsīna je být neustále ve společnosti Nejvyššího Pána — buď na Něho myslet v srdci, nebo o Něm naslouchat. Naslouchání je v tomto věku důležitější než myšlení, protože naši mysl může narušit nějaký mentální nepokoj, ale pokud se soustředíme na naslouchání, jsme nuceni být ve styku se zvukovou vibrací Kṛṣṇy. Kṛṣṇa a zvuková vibrace “Kṛṣṇa” se od sebe neliší, a proto když hlasitě vyslovujeme “Hare Kṛṣṇa”, okamžitě můžeme myslet na Kṛṣṇu. Toto zpívání je nejlepší metodou seberealizace v současném věku, a proto ho Pán Caitanya tak štědře šířil ve prospěch celého lidstva.

Zde je velice významné slovo durāśayāt. Dur označuje potíže neboli duḥkha, “utrpení”. Āśayāt znamená “z útočiště”. My, podmíněné duše, jsme přijaly útočiště v hmotném těle, které přináší mnoho potíží a utrpení. Hloupí lidé tuto situaci nechápou a to se nazývá nevědomost, iluze nebo vliv māyi. Lidská společnost si má velice vážně uvědomit, že samotné tělo je zdrojem všeho životního neštěstí. Říká se, že moderní civilizace dělá pokrok ve vědeckém poznání, ale jaké je toto vědecké poznání? Soustředí se pouze na tělesné pohodlí a vůbec se nezabývá skutečností, že tělo podléhá zkáze bez ohledu na to, jaké pohodlí mu poskytneme. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě: antavanta ime dehāḥ — tato těla jsou předurčena k zániku. Nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ se vztahuje na živou duši neboli živou jiskru v těle. Tato duše je věčná, ale tělo není věčné. Ke svým činnostem potřebujeme tělo — nemůžeme jednat bez těla, bez smyslových orgánů. Lidé se však neptají, zda je možné mít věčné tělo. Ve skutečnosti věčné tělo chtějí, protože vyhledávají smyslový požitek, ale tento smyslový požitek není věčný. Chtějí tedy něco, čeho by si mohli užívat věčně, ale nevědí, jak takové dokonalosti dosáhnout. Proto, jak zde uvádí Kapiladeva, je sāṅkhyová filozofie tattvānām. Systém sāṅkhyové filozofie je uspořádán tak, aby umožňoval pochopit skutečnou pravdu. Co je tato skutečná pravda? Skutečná pravda je poznání, jak se oprostit od hmotného těla, které je zdrojem všech potíží. Zvláště to je účelem zjevení Pána Kapily, jak je zde jasně řečeno.

Není pravda, že Kapila zavedl sāṅkhyovou filozofii jako nějaký nový filozofický systém, jako když materialističtí filozofové zavádějí nové způsoby spekulativního uvažování, aby nahradily myšlenky jiných filozofů. Na hmotné úrovni se každý, a zvláště mentální spekulant, snaží vyniknout nad ostatní. Polem činností spekulantů je mysl a vybudit ji lze nekonečně mnoha různými způsoby. Mysl může být neomezeně vybuzená, a člověk tak může předkládat nekonečné množství teorií. Sāṅkhyová filozofie však není nic takového, není to mentální spekulace. Je skutečná, ale v Kapilově době byla ztracena.

V průběhu času se může určité poznání ztratit nebo být na čas zakryté — taková je povaha tohoto hmotného světa. Podobnou věc řekl Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě: sa kāleneha mahatā yogo naṣṭaḥ — “V průběhu času byl jógový systém, jak je uvedený v Bhagavad-gītě, ztracen.” Přicházel v učednické posloupnosti, zvané paramparā, ale vlivem času se ztratil. Časový faktor je tak neúprosný, že časem se všechno v tomto hmotném světě zkazí nebo ztratí. Před setkáním Kṛṣṇy a Arjuny byl jógový systém Bhagavad-gīty ztracen. Kṛṣṇa proto tentýž starodávný jógový systém vyložil Arjunovi, který byl schopen Bhagavad-gītu skutečně pochopit. Podobně i Kapila řekl, že systém sāṅkhyové filozofie nezavedl On. Byl známý již dříve, ale v průběhu času se záhadně ztratil, a Kapila se proto zjevil, aby ho znovu ustanovil. To je účel inkarnování Boha. Yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata. Dharma znamená skutečné zaměstnání živé bytosti. Když je vykonávání věčného zaměstnání živé bytosti narušené, Pán přichází a zavádí činnosti, které jsou skutečnou životní náplní. Každý takzvaný náboženský systém, který není ve shodě s oddanou službou, se nazývá adharma-saṁsthāpana. Když lidé zapomínají na svůj věčný vztah k Bohu a věnují se něčemu jinému než oddané službě, jejich činnosti se nazývají bezbožné. Sāṅkhyová filozofie sděluje, jak se člověk může vyprostit z utrpení hmotného života, a Samotný Pán tento vznešený systém vysvětluje.

Zde je popsán smysl sāṅkhyové filozofie. Chce-li někdo získat skutečný, věčný život, musí se věnovat oddané službě, vědomí Kṛṣṇy. Osvobodit se od zrození a smrti není snadný úkol. Zrození a smrt jsou tomuto hmotnému tělu přirozené. Sudurjayam znamená “velice těžké překonat”. Takzvaní moderní vědci nemají dostatečné prostředky k tomu, aby pochopili, jak je možné zvítězit nad zrozením a smrtí. Dávají proto otázku zrození a smrti stranou a vůbec o ní neuvažují. Zabývají se pouze problémy hmotného těla, které je pomíjivé a které čeká nevyhnutelný konec.

Lidský život je ve skutečnosti určen k překonání nepřekonatelného rození a umírání. Toho je možné dosáhnout zde uvedeným způsobem. Māṁ bhaja — člověk se musí zaměstnat oddanou službou Pánu. V Bhagavad-gītě Pán také říká: man-manā bhava mad-bhaktaḥ — “Staň se Mým oddaným a uctívej Mě.” Hlupáci, kteří jsou pokládáni za učence, však říkají, že to není Kṛṣṇa, koho máme uctívat a komu se máme odevzdat, ale že je to něco jiného. To znamená, že bez Kṛṣṇovy milosti nemůže nikdo pochopit sāṅkhyovou ani jakoukoliv jinou filozofii, která je zvláště určena pro osvobození. Védské poznání potvrzuje, že živá bytost se zaplétá do hmotného života kvůli nevědomosti, a když získá skutečné poznání, může se osvobodit od hmotných potíží. Tímto skutečným poznáním, pomocí kterého se může živá bytost vyprostit z hmotného zajetí, je sāṅkhya.

Lidé různými způsoby velice usilují o pochopení Absolutní Pravdy a zvláště chtějí pomocí meditace a mentální spekulace poznat brahmajyoti neboli záři Brahmanu. Kapiladeva ovšem používá slovo mām, aby zdůraznil, že nejvyšším aspektem Absolutní Pravdy je Osobnost Božství. V Bhagavad-gītě Pán neustále říká mām, “Mně”, ale darebáci překrucují jasný význam tohoto slova. Mām se vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství. Je-li člověk schopen vidět Nejvyšší Osobnost Božství tak, jak se zjevuje v různých inkarnacích, a pochopit, že nepřijímá hmotné tělo, ale přichází ve Své věčné duchovní podobě, pak může porozumět povaze Osobnosti Božství. Jelikož méně inteligentní lidé tuto skutečnost nechápou, je zdůrazňována znovu a znovu na mnoha místech. Jakmile člověk vidí podobu Pána, který se zjevuje působením Své vnitřní energie jako Kṛṣṇa, Rāma nebo Kapila, může přímo vidět brahmajyoti, protože brahmajyoti není nic víc než záře Pánova těla. Jelikož sluneční světlo je září planety Slunce, člověk, který vidí Slunce, automaticky vidí sluneční světlo. Stejně tak vidět Nejvyšší Osobnost Božství znamená zároveň vidět a poznat Nejvyššího v aspektu Paramātmy i neosobního Brahmanu.

Bhāgavatam již oznámil, že Absolutní Pravda existuje ve třech aspektech — na počátku jako neosobní Brahman, v dalším stadiu jako Paramātmā v srdci každého a nakonec jako Bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství, který je konečnou realizací Absolutní Pravdy. Ten, kdo vidí Nejvyšší Osobu, poznává automaticky zbývající aspekty Pána, Paramātmu i Brahman. Zde jsou použita slova viśoko 'bhayam ṛcchasi. Pouhým pohledem na Osobnost Božství člověk realizuje vše a výsledkem je, že se dostává na úroveň, kde není přítomen nářek a strach. Toho lze dosáhnout jednoduše oddanou službou Osobnosti Božství.

Když Kardama Muni odcházel z domova, dělal si starosti o svou ženu, Devahūti. Jeho vznešený syn Kapiladeva proto slíbil, že nejen Kardama, ale i Devahūti bude díky Jeho pokynům osvobozena z hmotného zapletení. To je velice příkladné: manžel odchází, aby přijal sannyās a věnoval se seberealizaci, ale jeho zástupce — syn, který je stejně vzdělaný jako on — zůstává doma, aby osvobodil matku. Sannyāsī nemůže vzít svoji manželku s sebou. Ve stavu vānaprasthy, života v ústraní, který je mezistupněm mezi životem hospodáře a životem v odříkání, může mít muž svoji manželku u sebe jako pomocnici, se kterou nemá sexuální vztah, ale ve stavu sannyāsa již s ním manželka být nemůže. Jinak by si Kardama Muni býval mohl vzít Devahūti s sebou a nic by mu v seberealizaci nebránilo.

Kardama Muni se řídil védským pokynem, že sannyāsī nesmí mít žádný vztah se ženami. Jaká je tedy pozice ženy, kterou manžel opustí? Je dána do synovy péče a syn slibuje, že ji osvobodí z hmotného zajetí. Žena nemůže přijmout sannyās. Takzvané duchovní společnosti, vymyšlené v moderní době, dávají sannyās i ženám, ačkoliv to ve védské literatuře není nikde schválené. Kdyby to bylo schválené, Kardama Muni by býval mohl vzít svoji ženu s sebou a dát jí sannyās. Žena však musí zůstat doma. V jejím životě jsou pouze tři životní stadia: v dětství závisí na otci, v mládí na manželovi a ve stáří na dospělém synovi, jako je Kapila. Pokrok ženy ve stáří závisí na jejím dospělém synovi. Ideální syn, Kapila Muni, ujišťuje Svého otce, že Svoji matku osvobodí, a otec tedy může s klidnou myslí odejít a nemusí se o svou ženu bát.

Odejít do lesa je povinností pro každého. Není to žádný mentální výlet, na který jeden člověk jde a druhý nejde. Každý by to měl učinit alespoň jako vānaprastha. Odchod do lesa znamená přijmout na sto procent útočiště u Nejvyššího Pána, jak vysvětlil Prahlāda Mahārāja v rozhovoru se svým otcem. Sadā samudvigna-dhiyām (Bhāg. 7.5.5). Lidé, kteří přijali dočasné hmotné tělo, jsou neustále plni úzkosti. Živá bytost se proto nemá nechávat příliš ovlivňovat tímto hmotným tělem, ale má se snažit dosáhnout osvobození. Počátečním postupem k osvobození je odejít do lesa — přerušit všechny rodinné svazky a zaměstnat se výhradně ve vědomí Kṛṣṇy. To je smyslem tohoto činu. Jinak je les pouze domovem opic a divokých zvířat. Odejít do lesa neznamená stát se opicí nebo nějakou šelmou. Znamená to přijmout útočiště výhradně u Nejvyšší Osobnosti Božství a plně se zaměstnat ve službě. Nemusíme ani chodit do lesa. V současné době se to člověku, který strávil celý život ve velkoměstech, vůbec nedoporučuje. Jak řekl Prahlāda Mahārāja (hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam), člověk se nemá až do smrti věnovat rodinným povinnostem, protože rodinný život bez vědomí Kṛṣṇy je jako zapomenutá studna. Jde-li někdo sám po poli a spadne do zapomenuté studny, může křičet mnoho let a nikdo ho neuvidí ani neuslyší jeho křik. Jeho smrt je jistá. Stejně tak lidé, kteří zapomínají na svůj věčný vztah k Nejvyššímu Pánu, se nacházejí v temné studni rodinného života a jejich situace je velice neblahá. Prahlāda Mahārāja radil tuto studnu nějakým způsobem opustit a začít se věnovat vědomí Kṛṣṇy, jež člověka osvobodí z hmotného zapletení, které je plné úzkosti.

Zde jsou velice významná slova anagnir aniketanaḥ. Sannyāsī má být zcela odpoutaný od ohně a jakéhokoliv bydliště. Gṛhastha musí udržovat oheň pro vykonávání obětí a pro vaření, ale sannyāsī tyto povinnosti nemá. Nemusí vařit ani provádět oběti ohněm, protože neustále jedná ve vědomí Kṛṣṇy, a tím již vykonal všechny náboženské obřady. Aniketanaḥ znamená “bez útulku”. Nemá mít žádný vlastní dům, ale co se týče jídla a ubytování, má zcela záviset na Nejvyšším Pánu. Má cestovat.

Mauna znamená “mlčení”. Člověk musí mlčet, aby mohl plně myslet na zábavy a činnosti Pána. Když někdo složí slib mauny, neznamená to, že je hlupák a neumí dobře mluvit. Znamená to, že chce mlčet, aby ho lidé nerušili. Cāṇakya Paṇḍita řekl, že darebák vypadá chytře, dokud nepromluví. Ale mluvení je test. Takzvané mlčení nemluvícího neosobního svāmīho ukazuje, že nemá co říci a chce pouze žebrat. Mlčení Kardamy Muniho však bylo jiné. Mlčel, aby se vyhnul nesmyslnému mluvení. Muni je ten, kdo je vždy vážný a nemluví nesmysly. Velice dobrým příkladem byl Mahārāja Ambarīṣa — pokaždé, když promluvil, hovořil o zábavách Pána. Mauna vyžaduje zanechat nesmyslných řečí a namísto toho používat schopnosti mluvit k popisům Pánových zábav. Můžeme rozmlouvat a naslouchat o Pánu, abychom svůj život dovedli k dokonalosti. Vratam znamená přijmout slib, jak popisuje Bhagavad-gītā: amānitvam adambhitvam — bez touhy po úctě a bez pýchy na své hmotné postavení. Ahiṁsā znamená nepáchat násilí. Je celkem osmnáct pravidel pro dosažení poznání a dokonalosti a Kardama Muni svým slibem přijal všechny zásady seberealizace.

Všude, kde je bhakti, musí být celkem tři věci — oddaný, oddanost a Pán. Bez těchto tří složek — bhakta, bhakti a Bhagavān — nemá slovo bhakti žádný význam. Kardama Muni upnul svoji mysl na Nejvyšší Brahman a realizoval Pána prostřednictvím bhakti, oddané služby. To znamená, že upnul mysl na Pánovu osobní podobu, protože bhakti není možné vykonávat bez realizace osobního aspektu Absolutní Pravdy. Guṇāvabhāse — Pán je mimo dosah tří kvalit hmotné přírody, ale díky Němu se tyto tři kvality projevují. Nejvyšší Pán tedy na rozdíl od nás není ovlivněn kvalitami hmotné přírody, přestože hmotná energie je Jeho emanací. Pán je nejvyšší živou bytostí a māyā ho nikdy neovlivňuje, ale my jsme podřízené, nepatrné živé bytosti se sklonem být omezeni māyou. Je-li podmíněná živá bytost v neustálém styku s Nejvyšším Pánem prostřednictvím oddané služby, i ona se zbavuje nákazy māyi. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě: sa guṇān samatītyaitān. Ten, kdo jedná ve vědomí Kṛṣṇy, je okamžitě osvobozen od vlivu tří kvalit hmotné přírody. Jinými slovy, jakmile se podmíněná duše zaměstná oddanou službou, stává se stejně osvobozenou, jako je Pán.

Ten, jehož mysl je v plném vědomí Kṛṣṇy a kdo se plně věnuje oddané službě Pánu, začíná být jako vlnami nerozbouřený oceán. Tentýž příklad je uveden v Bhagavad-gītě — je třeba být jako oceán. Oceán plní mnoho tisíc řek a miliony tun jeho vod se vypařují do mraků, ale on zůstává stále stejným, klidným oceánem. Ten, kdo je upevněný v oddané službě u lotosových nohou Pána, není rozrušen žádným působením přírodních zákonů, protože je obrácený dovnitř. Nehledí ven na hmotnou přírodu, ale pozoruje duchovní povahu své existence a s rozvážnou myslí se věnuje pouze službě Pánu. Tak realizuje sebe samotného bez falešného ztotožňování se s hmotou a připoutanosti k hmotnému vlastnictví. Takový velký oddaný nemá nikdy problémy s ostatními, protože každého vidí z úrovně duchovního pochopení — vidí sebe i ostatní ve správném světle.

Když se živá bytost věnuje transcendentální oddané službě Pánu, uvědomuje si, že jejím přirozeným postavením jakožto individuální duše je být věčně služebníkem Nejvyššího Pána, Vāsudeva. Seberealizace neznamená, že jelikož Nejvyšší Duše i individuální duše jsou obě duše, jsou si ve všech směrech rovny. Individuální duše se může stát podmíněnou, ale Nejvyšší Duše nikdy. Když podmíněná duše realizuje, že je podřízena Nejvyšší Duši, její postavení se nazývá labdhātmā, seberealizace, nebo mukta-bandhana, osvobození od hmotného znečištění. Hmotné znečištění trvá tak dlouho, dokud si živá bytost myslí, že je stejně dobrá jako Nejvyšší Pán, že se Mu vyrovná. Tato situace je poslední léčkou māyi. Māyā podmíněnou duši neustále ovlivňuje. Pokud se živá bytost i po dlouhodobé meditaci a spekulaci nadále považuje za totožnou s Nejvyšším Pánem, znamená to, že je stále obětí posledních nástrah māyi.

Slovo pareṇa je velice významné. Para znamená “transcendentální, nedotčená hmotným znečištěním”. Plné vědomí skutečnosti “jsem věčný služebník Pána” se nazývá parā bhakti. Dokud se ztotožňujeme s jakoukoliv hmotnou věcí a vykonáváme oddanou službu pro dosažení nějakého hmotného cíle, pak je to viddhā bhakti, znečištěná bhakti. Skutečného osvobození je možné dosáhnout vykonáváním parā bhakti.

Další slovo v tomto verši je sarva-jñe. Nadduše v srdci je vševědoucí. Ví všechno. Když změním tělo, mohu zapomenout na své minulé činnosti, ale Nejvyšší Pán jako Paramātmā je se mnou a ví vše, a proto získám výsledky své minulé karmy, minulých činností. Já mohu zapomenout, ale Pán mi přidělí utrpení nebo požitek za špatné nebo dobré činy z mého minulého života. Nesmíme si myslet, že když jsme zapomněli, co jsme dělali v minulém životě, jsme zbaveni reakcí. Reakce přijdou a jaké reakce to budou, posoudí svědek, Nadduše.

To, že existence každého závisí na Nejvyšší Osobnosti Božství, neznamená, že každý je také Bůh. To je rovněž vysvětleno v Bhagavad-gītě — vše spočívá na Něm, na Nejvyšším Pánu, ale to neznamená, že Nejvyšší Pán je také všude. Tuto záhadnou situaci chápou vysoce pokročilí oddaní. Existují tři druhy oddaných — začínající oddaný, středně pokročilý oddaný a pokročilý oddaný. Začínající oddaný nechápe postupy oddané služby, ale jen nabízí oddanou službu Božstvu v chrámu. Středně pokročilý oddaný chápe, kdo je Bůh, kdo je oddaný, kdo je neoddaný a kdo je nevinný, a s každým jedná jinak. Ale ten, kdo vidí, že Pán sídlí jako Paramātmā v srdci každého a že vše závisí nebo spočívá na transcendentální energii Nejvyššího Pána, je v nejvyšším stadiu oddané služby.

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, jedině vykonáváním oddané služby můžeme pochopit transcendentální povahu Nejvyššího Pána a po dokonalém pochopení Jeho transcendentálního postavení smíme vstoupit do království Boha. Vstup do království Boha je tri-pāda-bhūti-gati neboli cesta zpátky domů, zpátky k Bohu, po které může člověk dojít ke konečnému cíli života. Kardama Muni svým dokonalým poznáním a oddanou službou dosáhl tohoto cíle, který se nazývá bhāgavatī gatiḥ.