Sloka 16

Text 16

Verš

Text

vedāham ādyaṁ puruṣam
avatīrṇaṁ sva-māyayā
bhūtānāṁ śevadhiṁ dehaṁ
bibhrāṇaṁ kapilaṁ mune

Synonyma

Synonyms

veda — vím; aham — já; ādyam — původní; puruṣam — poživatel; avatīrṇam — inkarnoval; sva-māyayā — pomocí Své vnitřní energie; bhūtānām — všech živých bytostí; śevadhim — dárce všeho vytouženého, který je jako obrovský poklad; deham — tělo; bibhrāṇam — přijímá; kapilam — Kapila Muni; mune — ó mudrci Kardamo.

veda — know; aham — I; ādyam — the original; puruṣam — enjoyer; avatīrṇam — incarnated; sva-māyayā — by His own internal energy; bhūtānām — of all the living entities; śevadhim — the bestower of all that is desired, who is just like a vast treasure; deham — the body; bibhrāṇam — assuming; kapilam — Kapila Muni; mune — O sage (Kardama).

Překlad

Translation

Ó Kardamo, vím, že původní Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, se nyní zjevil jako inkarnace pomocí Své vnitřní energie. On je tím, kdo dává živým bytostem vše, po čem touží, a nyní přijal tělo Kapily Muniho.

O Kardama, I know that the original Supreme Personality of Godhead has now appeared as an incarnation by His internal energy. He is the bestower of all that is desired by the living entities, and He has now assumed the body of Kapila Muni.

Význam

Purport

V tomto verši nacházíme slova puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. Nejvyšší Osobnost Božství je věčně v podobě puruṣi, vládce neboli poživatele, a když se zjevuje, nikdy nepřebírá nic z této hmotné energie. Duchovní svět je projevem osobní, vnitřní energie Pána a hmotný svět je projevem Jeho hmotné neboli odlišené energie. Slovo sva-māyayā, “pomocí Své vnitřní energie”, vyjadřuje, že vždy, když Nejvyšší Pán sestupuje, přichází prostřednictvím Své vlastní energie. Může přijmout tělo lidské bytosti, ale toto tělo není hmotné. V Bhagavad-gītě je proto jasně řečeno, že pouze hlupáci a darebáci, mūḍhové, považují tělo Kṛṣṇy za obyčejné lidské tělo. Slovo śevadhim znamená, že Pán je původní osobou, která dává živým bytostem vše, co potřebují k životu. Ve Vedách je rovněž uvedeno, že je hlavní živou bytostí a plní všechna přání a potřeby ostatních živých bytostí. Jelikož zajišťuje potřeby všech ostatních, nazývá se Bůh. Nejvyšší je také živou bytostí — není neosobní. Stejně jako jsme individuální my, Nejvyšší Osobnost Božství je také individuální — ale je nejvyšší individualitou. To je rozdíl mezi Bohem a obyčejnými živými bytostmi.

In this verse we find the words puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. The Supreme Personality of Godhead is everlastingly, eternally the form of puruṣa, the predominator or enjoyer, and when He appears He never accepts anything of this material energy. The spiritual world is a manifestation of His personal, internal potency, whereas the material world is a manifestation of His material, or differentiated, energy. The word sva-māyayā, “by His own internal potency,” indicates that whenever the Supreme Personality of Godhead descends He comes in His own energy. He may assume the body of a human being, but that body is not material. In Bhagavad-gītā it is therefore clearly stated that only fools and rascals, mūḍhas, consider the body of Kṛṣṇa to be the body of a common human being. The word śevadhim means that He is the original bestower of all the necessities of life upon the living entities. In the Vedas also it is stated that He is the chief living entity and that He bestows all the desired necessities of other living entities. Because He is the bestower of the necessities of all others, He is called God. The Supreme is also a living entity; He is not impersonal. As we are individual, the Supreme Personality of Godhead is also individual — but He is the supreme individual. That is the difference between God and the ordinary living entities.