Sloka 34

VERSO 34

Verš

Texto

nirīkṣatas tasya yayāv aśeṣa-
siddheśvarābhiṣṭuta-siddha-mārgaḥ
ākarṇayan patra-rathendra-pakṣair
uccāritaṁ stomam udīrṇa-sāma

Synonyma

Sinônimos

nirīkṣataḥ tasya — zatímco se díval; yayau — zmizel; aśeṣa — všemi; siddha-īśvara — osvobozenými dušemi; abhiṣṭuta — opěvovaná; siddha-mārgaḥ — cesta do duchovního světa; ākarṇayan — slyšel; patra-ratha-indra — Garuḍy (krále ptáků); pakṣaiḥ — křídly; uccāritam — rozeznívané; stomam — hymny; udīrṇa-sāma — tvořící Sāma Vedu.

nirīkṣataḥ tasya — enquanto ele observava; yayau — Ele partiu; aśeṣa — todas; siddha-īśvara — por almas liberadas; abhiṣṭuta — é louvado; siddha-mārgaḥ — o caminho para o mundo espiritual; ākarṇayan — escutando; patra-ratha-indra — de Garuḍa (rei dos pássaros); pakṣaiḥ — pelas asas; uccāritam — vibrados; stomam — hinos; udīrṇa-sāma — formando o Sāma Veda.

Překlad

Tradução

Zatímco mudrc stál a díval se, Pán ho opustil cestou vedoucí na Vaikuṇṭhu — cestou, kterou opěvují všechny velké osvobozené duše. Mudrc stál a naslouchal mávání křídel Pánova přepravce, Garuḍy, které rozeznívalo hymny tvořící základ Sāma Vedy.

Enquanto o sábio permanecia observando, o Senhor partiu pelo caminho que leva a Vaikuṇṭha, um caminho enaltecido por todas as grandes almas liberadas. O sábio permaneceu escutando enquanto o ruflar de asas de Garuḍa, o carregador do Senhor, vibrava os hinos que formam a base do Sāma Veda.

Význam

Comentário

Ve védské literatuře je řečeno, že dvě křídla transcendentálního ptáka Garuḍy, který Pána všude přenáší, jsou dva oddíly Sāma Vedy, zvané bṛhat a rathāntara. Garuḍa slouží jako přepravce Nejvyššího Pána, a je proto pokládán za transcendentálního krále všech přepravců. Svými dvěma křídly začal Garuḍa rozeznívat Sāma Vedu, kterou recitují velcí mudrci, aby uspokojili Pána. Brahmā, Śiva, Garuḍa a další polobozi Pána uctívají vybranými verši a velcí mudrci Ho uctívají hymny z védských textů, jako jsou Upaniṣady a Sāma Veda. Tyto verše ze Sāma Vedy oddaný automaticky slyší, když jiný velký oddaný Pána, Garuḍa, mává svými křídly.

Na literatura védica, afirma-se que as duas asas do transcendental pássaro Garuḍa, que carrega o Senhor por toda parte, são as duas divisões do Sāma Veda conhecidas como bṛhat e rathāntara. Garuḍa atua como o transportador do Senhor e, por isso, é considerado o príncipe transcendental de todos os carregadores. Com suas duas asas, Garuḍa começou a vibrar o Sāma Veda, que é cantado por grandes sábios para apaziguar o Senhor. O Senhor é adorado por Brahmā, pelo senhor Śiva, por Garuḍa e outros semideuses com poemas seletos, e grandes sábios O adoram com os hinos de textos védicos, tais como as Upaniṣads e o Sāma Veda. Essas entoações do Sāma Veda são automaticamente ouvidas pelo devoto quando outro grande devoto do Senhor, Garuḍa, bate suas asas.

Zde je jasně řečeno, že mudrc Kardama viděl cestu, kterou Pán odlétal na Vaikuṇṭhu. Tím je potvrzeno, že Pán sestupuje ze Svého sídla, Vaikuṇṭhy v duchovním nebi, a nosí Ho Garuḍa. Cestu vedoucí na Vaikuṇṭhu neuctívají obyčejní transcendentalisté. Jedině ti, kteří jsou již osvobozeni z hmotného otroctví, se mohou stát oddanými Pána. Ti, kdo z hmotného otroctví osvobozeni nejsou, nemohou transcendentální oddanou službu pochopit. V Bhagavad-gītě je jasně řečeno: yatatām api siddhānām. Mnoho duší se snaží dosáhnout dokonalosti tím, že usilují o osvobození z hmotného otroctví, a ty, které jsou skutečně osvobozené, se označují slovy brahma-bhūta nebo siddha. Jedině siddhové neboli duše osvobozené z hmotného života se mohou stát oddanými. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě — každý, kdo jedná ve vědomí Kṛṣṇy neboli v oddané službě, je již osvobozen od vlivu kvalit hmotné přírody. I zde se potvrzuje, že cestu oddané služby uctívají osvobozené bytosti, a nikoliv podmíněné duše. Podmíněná duše nemůže pochopit oddanou službu Pánu. Kardama Muni byl osvobozená duše a osobně viděl Pána tváří v tvář. Byl nepochybně osvobozený, a díky tomu mohl vidět Garuḍu, jak odnáší Pána cestou na Vaikuṇṭhu, a slyšet mávání jeho křídel, které znělo zvukem “Hare Kṛṣṇa”, jenž je esencí Sāma Vedy.

Aqui se declara nitidamente que o sábio Kardama colocou-se a olhar para o caminho pelo qual o Senhor estava sendo carregado até Vaikuṇṭha. Desse modo, confirma-se que o Senhor desce de Sua morada, Vaikuṇṭha, no céu espiritual e é transportado por Garuḍa. O caminho que leva até Vaikuṇṭha não é adorado pela classe comum de transcendentalistas. Somente aqueles que já estão liberados do cativeiro material podem tornar-se devotos do Senhor. Os que não estão liberados do cativeiro material não podem entender o serviço devocional transcendental. Na Bhagavad-gītā, afirma-se claramente que yatatām api siddhānām. Há muitas pessoas que estão tentando atingir a perfeição, esforçando-se por libertar-se do cativeiro material, e aqueles que são realmente liberados chamam-se brahma-bhūta, ou siddha. Somente os siddhas, ou seja, as pessoas liberadas do cativeiro material, podem tornar-se devotos. Na Bhagavad-gītā, também se confirma isto: qualquer pessoa ocupada em consciência de Kṛṣṇa, ou serviço devocional, já está liberta da influência dos modos da natureza material. Aqui também se confirma que o caminho do serviço devocional é adorado por pessoas liberadas, e não pelas almas condicionadas. A alma condicionada não pode entender o serviço devocional ao Senhor. Kardama Muni foi uma alma liberada que viu o Senhor Supremo em pessoa, face a face. Não havia dúvidas de que ele era liberado, e assim ele pôde ver Garuḍa transportando o Senhor a caminho de Vaikuṇṭha e pôde escutar o ruflar de suas asas vibrando o som de Hare Kṛṣṇa, a essência do Sāma Veda.