Sloka 12
Text 12
Verš
Text
daivena durvitarkyeṇa
pareṇānimiṣeṇa ca
jāta-kṣobhād bhagavato
mahān āsīd guṇa-trayāt
daivena durvitarkyeṇa
pareṇānimiṣeṇa ca
jāta-kṣobhād bhagavato
mahān āsīd guṇa-trayāt
Synonyma
Synonyms
maitreyaḥ uvāca — Maitreya řekl; daivena — vyšším řízením, zvaným osud; durvitarkyeṇa — mimo pojetí empirické spekulace; pareṇa — Mahā-Viṣṇuem; animiṣeṇa — energií věčného času; ca — a; jāta-kṣobhāt — byl narušen rovnovážný stav; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; mahān — souhrn hmotných prvků (mahat-tattva); āsīt — byl vytvořen; guṇa-trayāt — ze tří kvalit přírody.
maitreyaḥ uvāca — Maitreya said; daivena — by superior management known as destiny; durvitarkyeṇa — beyond empiric speculation; pareṇa — by Mahā-Viṣṇu; animiṣeṇa — by the potency of eternal time; ca — and; jāta-kṣobhāt — the equilibrium was agitated; bhagavataḥ — of the Personality of Godhead; mahān — the total material elements (the mahat-tattva); āsīt — were produced; guṇa-trayāt — from the three modes of nature.
Překlad
Translation
Maitreya řekl: Když byl rovnovážný stav tří kvalit přírody narušen neviditelnými činnostmi živé bytosti, působením Mahā-Viṣṇua a silou času, vznikl souhrn hmotných prvků.
Maitreya said: When the equilibrium of the combination of the three modes of nature was agitated by the unseen activity of the living entity, by Mahā-Viṣṇu and by the force of time, the total material elements were produced.
Význam
Purport
Zde je jasně popsána příčina hmotného stvoření. První příčinou je daiva neboli osud podmíněné duše. Hmotné stvoření vzniká pro podmíněnou duši, která si chtěla hrát na pána, aby získala smyslový požitek. Nikdo nezjistí prvopočátek touhy podmíněné duše panovat hmotné přírodě, ale ve védské literatuře neustále nacházíme, že hmotné stvoření je určené pro smyslový požitek podmíněné duše. Jeden pěkný verš říká, že podstatou smyslového požitku podmíněné duše je, že jakmile duše zapomíná na svoji prvořadou povinnost — sloužit Pánu, vytváří atmosféru smyslového požitku, která se nazývá māyā. To je příčina hmotného stvoření.
The cause of the material creation is described here very lucidly. The first cause is daiva, or the destiny of the conditioned soul. The material creation exists for the conditioned soul who wanted to become a false lord for sense enjoyment. One cannot trace out the history of when the conditioned soul first desired to lord it over material nature, but in Vedic literature we always find that the material creation is meant for the sense enjoyment of the conditioned soul. There is a nice verse which says that the sum and substance of the conditioned soul’s sense enjoyment is that as soon as he forgets his primary duty, to render service to the Lord, he creates an atmosphere of sense enjoyment, which is called māyā; that is the cause of material creation.
Dále je zde použito slovo durvitarkyeṇa. Nikdo nemůže dokázat, kdy a jak podmíněná duše zatoužila po smyslovém požitku, ale tato příčina existuje. Hmotná příroda představuje atmosféru vhodnou právě pro smyslový požitek podmíněné duše a byla stvořena Osobností Božství. Je zde uvedeno, že hmotná příroda neboli prakṛti je na počátku stvoření vybuzena Osobností Božství, Viṣṇuem. Védská literatura se zmiňuje o třech Viṣṇuech. Jedním je Mahā-Viṣṇu, druhým je Garbhodakaśāyī Viṣṇu a třetím Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. První zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu hovoří o těchto třech Viṣṇuech a rovněž zde je potvrzeno, že Viṣṇu je příčinou stvoření. Z Bhagavad-gīty se také dozvídáme, že prakṛti začíná jednat a stále jedná pod Kṛṣṇovým neboli Viṣṇuovým dohledem, ale Nejvyšší Osobnost Božství se přitom nemění. Neměli bychom se mylně domnívat, že když stvoření vzniklo z Nejvyšší Osobnosti Božství, znamená to, že se Pán přeměnil v tento hmotný vesmírný projev. Pán stále zůstává ve Své osobní podobě, ale vesmírný projev vzniká působením Jeho nepochopitelné energie. Činnost této energie je velice obtížné pochopit, ale z védské literatury víme, že si podmíněná duše vytváří svůj vlastní osud a dostává příslušné tělo podle zákonů přírody pod dohledem Nejvyššího Pána, který ji neustále doprovází jako Paramātmā.
Another word used here is durvitarkyeṇa. No one can argue about when and how the conditioned soul became desirous of sense enjoyment, but the cause is there. Material nature is an atmosphere meant only for the sense enjoyment of the conditioned soul, and it is created by the Personality of Godhead. It is mentioned here that in the beginning of the creation the material nature, or prakṛti, is agitated by the Personality of Godhead, Viṣṇu. There are three Viṣṇus mentioned. One is Mahā-Viṣṇu, another is Garbhodakaśāyī Viṣṇu, and the third is Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. The First Canto of Śrīmad-Bhāgavatam discusses all these three Viṣṇus, and here also it is confirmed that Viṣṇu is the cause of creation. From Bhagavad-gītā also we learn that prakṛti begins to work and is still working under Kṛṣṇa’s, or Viṣṇu’s, glance of superintendence, but the Supreme Personality of Godhead is unchangeable. One should not mistakenly think that because the creation emanates from the Supreme Personality of Godhead, He has therefore transformed into this material cosmic manifestation. He exists in His personal form always, but the cosmic manifestation takes place by His inconceivable potency. The workings of that energy are difficult to comprehend, but it is understood from Vedic literature that the conditioned soul creates his own destiny and is offered a particular body by the laws of nature under the superintendence of the Supreme Personality of Godhead, who always accompanies him as Paramātmā.