Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.2.12

Verš

yan martya-līlaupayikaṁ sva-yoga-
māyā-balaṁ darśayatā gṛhītam
vismāpanaṁ svasya ca saubhagarddheḥ
paraṁ padaṁ bhūṣaṇa-bhūṣaṇāṅgam

Synonyma

yat — Jeho věčná podoba, která; martya — svět smrti; līlā-upayikam — právě vhodná pro zábavy; sva-yoga-māyā-balam — silou vnitřní energie; darśayatā — aby projevil; gṛhītam — odhalil; vismāpanam — úžasné; svasya — Své vlastní; ca — a; saubhaga-ṛddheḥ — bohatých; param — nejvyšší; padam — konečné postavení; bhūṣaṇa — ozdoba; bhūṣaṇa-aṅgam — ozdob.

Překlad

Pán se zjevil ve světě smrti prostřednictvím Své vnitřní energie yoga-māyi. Přišel ve Své věčné podobě, která je vhodná pro Jeho zábavy. Tyto zábavy udivily dokonce i ty, kdo jsou pyšní na své bohatství, včetně Samotného Pána v Jeho podobě Pána Vaikuṇṭhy. Jeho (Śrī Kṛṣṇovo) transcendentální tělo je ozdoba všech ozdob.

Význam

Jak udávají védské hymny (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām), Osobnost Božství převyšuje všechny ostatní živé bytosti ve všech vesmírech hmotného světa. Pán je vůdcem všech živých bytostí a nikdo Ho nepředčí ani se Mu nemůže vyrovnat v bohatství, síle, slávě, kráse, poznání a odříkání. Když byl Pán Kṛṣṇa přítomen v tomto vesmíru, vypadal jako člověk, protože se zjevil tak, jak se právě hodilo pro Jeho zábavy ve světě smrti. Nepřišel do lidské společnosti ve Své vaikuṇṭhské podobě se čtyřma rukama, protože by se to pro Jeho zábavy nehodilo. I když vypadal jako člověk, nikdo se Mu v žádném směru nevyrovnal a nikdy nevyrovná žádnou ze šesti vznešených vlastností. Každý je více či méně pyšný na své bohatství v tomto světě, ale když byl Pán Kṛṣṇa přítomen v lidské společnosti, předčil všechny Své současníky v celém vesmíru.

Když jsou Pánovy zábavy viditelné lidskýma očima, nazývají se prakaṭa, a když nejsou viditelné, nazývají se aprakaṭa. Pánovy zábavy ve skutečnosti nikdy nekončí, stejně jako slunce nikdy neopouští oblohu. Slunce je neustále na své oběžné dráze na obloze, ale našemu omezenému zraku je někdy viditelné a někdy neviditelné. Stejně tak zábavy Pána vždy probíhají v některém z vesmírů, a když Pán Kṛṣṇa zmizel z transcendentálního sídla ve Dvārace, zmizel pouze z očí jejích obyvatel. Nikdo by se neměl mylně domnívat, že Jeho transcendentální tělo, které je vhodné pro zábavy ve světě smrti, je nějakým způsobem podřadnější, než jsou Jeho různé expanze na Vaikuṇṭhalokách. Jeho tělo projevené v hmotném světě je nad jiné transcendentálnější, neboť Jeho zábavy ve světě smrti předčí Jeho milost, kterou projevuje na Vaikuṇṭhalokách. Na Vaikuṇṭhalokách je Pán milostivý k osvobozeným živým bytostem (nitya-mukta), ale při Svých zábavách ve světě smrti je milostivý i k pokleslým věčně podmíněným duším (nitya-baddha). Dokonce ani na Vaikuṇṭhalokách nevyjevuje v takové míře Svých šest vznešených vlastností, jak je projevil ve světě smrti prostřednictvím Své vnitřní energie yoga-māyi. Všechny Jeho zábavy byly projevené nikoliv prostřednictvím hmotné energie, ale Jeho duchovní energie. Jedinečnost Jeho rāsa-līly ve Vṛndāvanu a Jeho manželského života s šestnácti tisíci manželkami udivuje i Nārāyaṇa na Vaikuṇṭě a tím spíše jiné živé bytosti v tomto světě smrti. Nad jeho zábavami žasnou i jiné inkarnace Pána, jako je Śrī Rāma, Nṛsiṁha a Varāha. Jeho vznešenost byla tak dokonalá, že Jeho zábavy uctíval i Pán Vaikuṇṭhy, který se neliší od Pána Kṛṣṇy Samotného.