Śrīmad-bhāgavatam 2.7.47
Verš
śuddhaṁ samaṁ sad-asataḥ paramātma-tattvam
śabdo na yatra puru-kārakavān kriyārtho
māyā paraity abhimukhe ca vilajjamānā
tad vai padaṁ bhagavataḥ paramasya puṁso
brahmeti yad vidur ajasra-sukhaṁ viśokam
Synonyma
śaśvat — věčný; praśāntam — nezneklidněný; abhayam — beze strachu; pratibodha-mātram — vědomí jako opak hmoty; śuddham — neznečištěný; samam — bez rozdílu; sat-asataḥ — příčiny a důsledku; paramātma-tattvam — prvotní příčina; śabdaḥ — spekulativní zvuk; na — ne; yatra — kde je; puru-kārakavān — vyúsťující v plodonosné činy; kriyā-arthaḥ — co se týče oběti; māyā — iluze; paraiti — se ztrácí; abhimukhe — před; ca — také; vilajjamānā — stydící se; tat — to; vai — je jistě; padam — konečný aspekt; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; paramasya — Nejvyšší; puṁsaḥ — osoby; brahma — Absolutní; iti — takto; yat — co; viduḥ — známé jako; ajasra — neomezené; sukham — štěstí; viśokam — prosté zármutku.
Překlad
To, co je realizováno jako Absolutní Brahman, je plné neomezené blaženosti, beze stopy zármutku. Takový je jistě konečný aspekt nejvyššího poživatele, Osobnosti Božství, který je věčně prostý strachu a rozrušení. Oproti hmotě je úplným vědomím. Je neznečištěný a nerozlišený a je prvotní příčinou všech příčin a důsledků. Neexistují v Něm oběti vyúsťující v plodonosné činy, a iluzorní energie před Ním nemůže obstát.
Význam
Nejvyšší poživatel, Osobnost Božství, je Nejvyšší Brahman neboli summum bonum, neboť je nejvyšší příčinou všech příčin. Neosobní pojetí Brahmanu je první realizace, která se zakládá na Jeho odlišnosti od iluzorní hmotné existence. Neosobní Brahman je tedy aspektem Absolutního, který Ho odlišuje od hmotné rozmanitosti, stejně jako světlo se liší od svého protějšku, tmy. Světlo má ovšem svoji rozmanitost, jak mohou vidět ti, kteří vyjdou ze tmy, a konečnou realizací Brahmanu je tedy zdroj světla Brahmanu, Nejvyšší Osobnost Božství, summum bonum neboli konečný zdroj všeho. Setkání s Osobností Božství tedy zahrnuje realizaci neosobního Brahmanu, která přichází jako první v protikladu k hmotným nedokonalostem. Osobnost Božství je třetím krokem v realizaci Brahmanu. Jak je vysvětleno v prvním zpěvu, musíme pochopit všechny tři rysy Absolutního — Brahman, Paramātmu a Bhagavāna.
Pratibodha-mātram znamená pravý opak pojetí hmotné existence. Hmota přináší hmotná strádání, a první realizace Brahmanu je tedy negací těchto hmotných nedokonalostí, která přináší pocit věčné existence, lišící se od bolestí ze zrození, smrti, nemoci a stáří. To je prvotní pojetí neosobního Brahmanu.
Svrchovaný Pán je Nejvyšší Duší všeho, a proto v nejvyšším pojetí můžeme realizovat svůj láskyplný cit. Cit existuje ve vztahu dvou duší. Otec cítí náklonnost ke svému synovi, protože je mezi nimi určitý blízký vztah. Tyto city v hmotném světě jsou ovšem plné nedokonalostí. Jakmile se setkáme s Osobností Božství, city se projeví naplno, jelikož mezi námi a Pánem existuje skutečný citový vztah. Pán není předmětem lásky na úrovni hmotných příměsí v podobě těla a mysli, ale je plným, nic neskrývajícím a neznečištěným předmětem lásky pro všechny živé bytosti, protože je Nadduší neboli Paramātmou v srdci každého. Na úrovni osvobození se láska k Bohu probouzí ve své plnosti.
Tato láska je zdrojem nekonečného přílivu štěstí, a nikdo nemusí mít obavy, že bude přerušen, jak to známe z hmotného světa. Vztah s Pánem není nikdy přerušen, a proto v něm neexistuje smutek ani strach. Toto štěstí nelze vyjádřit slovy a není možné se ho pokoušet vytvořit plodonosnými činnostmi prostřednictvím plánů a obětí. Musíme však také vědět, že nepřetržité štěstí, vzájemně opětované s Nejvyšší Osobou, Osobností Božství, jak ho popisuje tento verš, přesahuje neosobní pojetí Upaniṣad. Popis Upaniṣad je více méně negací hmotného pojetí, která však nepopírá transcendentální smysly Nejvyššího Pána. Zde je totéž potvrzeno tím, co je řečeno o hmotných prvcích; smysly Pána jsou plně transcendentální a neposkvrněné hmotnou identifikací. Také osvobozené duše nepostrádají smysly; jinak by mezi nimi a Pánem nemohlo docházet k opětování neomezeného duchovního štěstí a nepřetržité spontánní radosti. Smysly Pána i oddaných jsou prosty hmotného znečištění, protože jsou nad hmotnými příčinami a důsledky, jak jasně uvádí tento verš (sad-asataḥ param). Iluzorní hmotná energie na ně nemůže mít vliv, jelikož se stydí před Pánem a Jeho transcendentálními oddanými. V hmotném světě se při smyslových činnostech nelze vyhnout smutku, ale zde je jasně řečeno, že pro smyslové činnosti Pána a oddaných to neplatí. Měli bychom pochopit, že mezi hmotnými a duchovními smysly je zřetelný rozdíl a nepopírat duchovní smysly na základě hmotného pojetí.
Smysly v hmotném světě jsou naplněny hmotnou nevědomostí. Autority jednoznačně doporučují očištění smyslů od hmotného pojetí. V hmotném světě se smysly používají pro individuální a osobní uspokojení, zatímco v duchovním světě se používají náležitým způsobem k účelu, kterému jsou původně určeny, to znamená k uspokojení Nejvyššího Pána. Takové smyslové činnosti jsou přirozené, a proto smyslový požitek v duchovním světě není narušován hmotným znečištěním, neboť smysly jsou duchovně očištěné. O tento smyslový požitek se rovnocenně dělí oba transcendentální partneři. Jelikož duchovní činnosti jsou neomezené a neustále se rozrůstají, nenechávají prostor pro plánování hmotného smyslového požitku. Toto transcendentální štěstí se nazývá brahma-saukhyam, což bude vysvětleno v pátém zpěvu.