Śrīmad-bhāgavatam 2.7.29
Verš
dāvāgninā śuci-vane paridahyamāne
unneṣyati vrajam ato ’vasitānta-kālaṁ
netre pidhāpya sabalo ’nadhigamya-vīryaḥ
Synonyma
tat — ta; karma — činnost; divyam — nadlidská; iva — jako; yat — která; niśi — v noci; niḥśayānam — bezstarostně spící; dāva-agninā — žárem lesního požáru; śuci-vane — v suchém lese; paridahyamāne — který se vznítil; unneṣyati — osvobodil; vrajam — všechny obyvatele Vraji; ataḥ — proto; avasita — jistě; anta-kālam — poslední chvíle života; netre — oči; pidhāpya — jednoduše zavřel; sa-balaḥ — spolu s Baladevem; anadhigamya — bezmezná; vīryaḥ — udatnost.
Překlad
Téže noci, která následovala po potrestání hada Kāliyi, když všichni obyvatelé Vrajabhūmi bezstarostně spali, se ze suchého listí vznítil lesní požár a vypadalo to, že všechny čeká jistá smrt. Pán společně s Balarāmem je však zachránil jednoduše tím, že zavřel oči. Takové jsou nadlidské činy Pána.
Význam
I když tento verš popisuje zvláštní nadlidské činnosti Pána, je třeba poznamenat, že všechny Pánovy činnosti jsou nadlidské, a to Ho odlišuje od obyčejných živých bytostí. Vyvrátit gigantický banyánovník nebo arjunový strom a uhasit planoucí lesní požár pouhým zavřením očí jsou věci, které jistě žádný člověk nedokáže. Nejenom o těchto činnostech je úžasné slyšet, neboť ve skutečnosti všechny Jeho činnosti jsou nadlidské, což potvrzuje i Bhagavad-gītā (4.9). Jelikož nadlidské činnosti Pána jsou transcendentální, každý, kdo je zná, je připraven vstoupit do Kṛṣṇova království a po opuštění současného hmotného těla se vrátí domů, zpátky k Bohu.