Skip to main content

Sloka 19

Text 19

Verš

Text

śva-viḍ-varāhoṣṭra-kharaiḥ
saṁstutaḥ puruṣaḥ paśuḥ
na yat-karṇa-pathopeto
jātu nāma gadāgrajaḥ
śva-viḍ-varāhoṣṭra-kharaiḥ
saṁstutaḥ puruṣaḥ paśuḥ
na yat-karṇa-pathopeto
jātu nāma gadāgrajaḥ

Synonyma

Synonyms

śva — psem; viṭ-varāha — vesnickým prasetem, které jí výkaly; uṣṭra — velbloudem; kharaiḥ — a oslem; saṁstutaḥ — chválen; puruṣaḥ — člověk; paśuḥ — zvíře; na — nikdy; yat — jeho; karṇa — ucho; patha — cesta; upetaḥ — dosáhne; jātu — někdy; nāma — svaté jméno; gadāgrajaḥ — Pán Kṛṣṇa, osvobozující od všeho zla.

śva — a dog; viṭ-varāha — the village hog who eats stool; uṣṭra — the camel; kharaiḥ — and by the asses; saṁstutaḥ — perfectly praised; puruṣaḥ — a person; paśuḥ — animal; na — never; yat — of him; karṇa — ear; patha — path; upetaḥ — reached; jātu — at any time; nāma — the holy name; gadāgrajaḥ — Lord Kṛṣṇa, the deliverer from all evils.

Překlad

Translation

Lidé, kteří jsou jako psi, prasata, velbloudi a osli, chválí ty, kdo se vyhýbají naslouchání o transcendentálních zábavách Pána Śrī Kṛṣṇy—Pána, který osvobozuje od všeho zla.

Men who are like dogs, hogs, camels and asses praise those men who never listen to the transcendental pastimes of Lord Śrī Kṛṣṇa, the deliverer from evils.

Význam

Purport

Pokud obyčejní lidé nejsou systematicky připravováni zakládat svůj život na vyšších duchovních hodnotách, nejsou o nic lepší než zvířata a v tomto verši jsou přirovnáni k psům, prasatům, velbloudům a oslům. Moderní vysoká škola prakticky připravuje studenta na to, aby získal psí mentalitu, s níž pak slouží většímu pánu. Po ukončení takzvaného vzdělání chodí takzvaně vzdělaní lidé jako psi ode dveří ke dveřím žádat o nějakou službu, ale většinou jsou vyhnáni s tím, že pro ně není místo. Psi jsou bezvýznamná zvířata, která slouží pánovi věrně za kus chleba, a stejně tak i lidé slouží věrně svému pánovi, aniž by dostávali náležitou odměnu.

The general mass of people, unless they are trained systematically for a higher standard of life in spiritual values, are no better than animals, and in this verse they have particularly been put on the level of dogs, hogs, camels and asses. Modern university education practically prepares one to acquire a doggish mentality with which to accept the service of a greater master. After finishing a so-called education, the so-called educated persons move like dogs from door to door with applications for some service, and mostly they are driven away, informed of no vacancy. As dogs are negligible animals and serve the master faithfully for bits of bread, a man serves a master faithfully without sufficient rewards.

Lidé, kteří nerozlišují v jídle a jedí jakékoliv odpadky, jsou přirovnáni k prasatům. Prasata velice ráda jí výkaly — i výkaly jsou tedy pro určitá zvířata potravou. Dokonce i kameny jsou potravou pro určité druhy zvířat a ptáků. Člověk však nemá jíst cokoliv — jeho potravou je obilí, zelenina, ovoce, mléko, cukr atd. Zvířecí potrava není určená pro lidskou bytost. Člověk má určité druhy zubů pro žvýkání tuhé potravy a pro kousání ovoce a zeleniny. Má také dva špičáky, což je koncese pro ty, kteří chtějí jíst zvířecí potravu za každou cenu. Každý ví, že co je pro jednoho potravou, může být pro druhého jedem. Od lidí se očekává, že budou přijímat zbytky potravy nabídnuté Pánu Śrī Kṛṣṇovi, a Pán přijímá pokrmy připravené z listů, květin, ovoce atd. (Bg. 9.26). Vedy jasně říkají, že Pánu nelze nabízet zvířecí potravu. Člověk tedy má jíst pouze určité druhy jídla. Nemá napodobovat zvířata, jen aby získal takzvané vitamínové hodnoty. Ten, kdo nerozlišuje, co je k jídlu a co ne, je v tomto verši přirovnán k praseti.

Persons who have no discrimination in the matter of foodstuff and who eat all sorts of rubbish are compared to hogs. Hogs are very much attached to eating stools. So stool is a kind of foodstuff for a particular type of animal. And even stones are eatables for a particular type of animal or bird. But the human being is not meant for eating everything and anything; he is meant to eat grains, vegetables, fruits, milk, sugar, etc. Animal food is not meant for the human being. For chewing solid food, the human being has a particular type of teeth meant for cutting fruits and vegetables. The human being is endowed with two canine teeth as a concession for persons who will eat animal food at any cost. It is known to everyone that one man’s food is another man’s poison. Human beings are expected to accept the remnants of food offered to Lord Śrī Kṛṣṇa, and the Lord accepts foodstuff from the categories of leaves, flowers, fruits, etc. (Bg. 9.26). As prescribed by Vedic scriptures, no animal food is offered to the Lord. Therefore, a human being is meant to eat a particular type of food. He should not imitate the animals to derive so-called vitamin values. Therefore, a person who has no discrimination in regard to eating is compared to a hog.

Velbloud je zvíře, které si libuje ve žvýkání trnů. K němu je přirovnán člověk, který si chce užívat takzvaného požitku v rodinném nebo světském životě. Materialistický život je plný trnů a člověk by měl žít pouze podle předepsaných védských pravidel, aby co nejlépe využil své špatné situace. Život v hmotném světě se zachovává za cenu vlastní krve. Nejpřitažlivějším druhem hmotného požitku je sex. Užívat si sexu je totéž jako sát si vlastní krev, a k tomu není třeba nic dodávat. Velbloud také saje vlastní krev, když žvýká trnité výhonky. Trny mu propichují jazyk a ústa se mu plní krví. Hloupému velbloudovi tyto trny smíchané s čerstvou krví velice chutnají a jsou pro něho oblíbeným zdrojem zvráceného požitku. Stejně tak velcí obchodní magnáti a průmyslníci, kteří velice těžce pracují, aby si různými pochybnými způsoby vydělali peníze, pojídají trnité plody své práce smíchané s vlastní krví. Bhāgavatam proto řadí tyto nemocné lidi do jedné skupiny s velbloudy.

The camel is a kind of animal that takes pleasure in eating thorns. A person who wants to enjoy family life or the worldly life of so-called enjoyment is compared to the camel. Materialistic life is full of thorns, and so one should live only by the prescribed method of Vedic regulations just to make the best use of a bad bargain. Life in the material world is maintained by sucking one’s own blood. The central point of attraction for material enjoyment is sex life. To enjoy sex life is to suck one’s own blood, and there is not much more to be explained in this connection. The camel also sucks its own blood while chewing thorny twigs. The thorns the camel eats cut the tongue of the camel, and so blood begins to flow within the camel’s mouth. The thorns, mixed with fresh blood, create a taste for the foolish camel, and so he enjoys the thorn-eating business with false pleasure. Similarly, the great business magnates, industrialists who work very hard to earn money by different ways and questionable means, eat the thorny results of their actions mixed with their own blood. Therefore the Bhāgavatam has situated these diseased fellows along with the camels.

Osel je zvíře, které je i mezi zvířaty proslulé svojí hloupostí. Pracuje ze všech sil a nosí velice těžké náklady, aniž by z toho měl nějaký zisk.*Osla obvykle zaměstnává pradlák (člověk, který se živí praním prádla), jehož společenské postavení není příliš úctyhodné. A zvláštní charakteristikou osla je, že je velice zvyklý na kopance od svých partnerek. Když se osel domáhá pohlavního styku, dostává od něžného pohlaví mnoho kopanců, ale přesto svoji partnerku vytrvale následuje, aby dosáhl sexuální rozkoše. Muž pod pantoflem své ženy se proto podobá oslovi. Obyčejní lidé, zvláště ve věku Kali, pracují velice těžce. V tomto věku se člověk skutečně zaměstnává prací osla a nosí těžké náklady nebo tahá ṭhely a rikši. Takzvaný rozvoj lidské civilizace zaměstnává lidskou bytost v práci osla. Dělníci ve velkých továrnách a dílnách dřou celý den jako oslové a potom ještě sklízí kopance od něžného pohlaví, nejen proto, aby mohli mít sex, ale i proto, že je čeká mnoho domácích povinností.

The ass is an animal who is celebrated as the greatest fool, even amongst the animals. The ass works very hard and carries burdens of the maximum weight without making profit for itself.* The ass is generally engaged by the washerman, whose social position is not very respectable. And the special qualification of the ass is that it is very much accustomed to being kicked by the opposite sex. When the ass begs for sexual intercourse, he is kicked by the fair sex, yet he still follows the female for such sexual pleasure. A henpecked man is compared, therefore, to the ass. The general mass of people work very hard, especially in the Age of Kali. In this age the human being is actually engaged in the work of an ass, carrying heavy burdens and driving ṭhelā and rickshaws. The so-called advancement of human civilization has engaged a human being in the work of an ass. The laborers in great factories and workshops are also engaged in such burdensome work, and after working hard during the day, the poor laborer has to be again kicked by the fair sex, not only for sex enjoyment but also for so many household affairs.

Když tedy Śrīmad-Bhāgavatam zařazuje obyčejného člověka, který nemá duchovní poznání, do kategorie psů, prasat, velbloudů a oslů, není to žádné přehánění. Vůdci takových nevědomých lidí mohou být velice pyšní na to, že je uctívá tolik psů a prasat, ale to není příliš lichotivé. Bhāgavatam otevřeně prohlašuje, že i když je někdo velikým vůdcem takových psů a prasat převlečených za lidi, pokud nemá žádnou touhu pochopit vědu o Kṛṣṇovi, je také zvířetem a ničím víc. Může být označen jako mocné a silné zvíře nebo jako “velké zvíře”, ale podle Śrīmad-Bhāgavatamu ho na základě jeho ateistické povahy nelze nikdy považovat za člověka. Tito bezbožní vůdci psů a prasat v lidské podobě jsou jen větší zvířata, u kterých se zvířecí vlastnosti projevují v ještě větší míře.

* Lidský život je určen pro kultivaci vyšších hodnot. Tento život se nazývá arthadam neboli “to, co může přinést něco hodnotného”. A co je v životě největší hodnotou? Je to návrat domů, zpátky k Bohu, jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (8.15). Své osobní jednání musíme zaměřit na náš návrat zpátky k Bohu. Osel nezná svůj vlastní zájem a pracuje velice těžce jen pro druhé. Člověk, který pracuje velice těžce jen pro druhé a zapomíná na svůj osobní zájem, který může naplnit jen v lidské životní podobě, je přirovnán k oslu. V Brahma-vaivarta Purāṇě se říká:

aśītiṁ caturaś caiva
lakṣāṁs tāñ jīva-jātiṣu
bhramadbhiḥ puruṣaiḥ prāpyaṁ
mānuṣyaṁ janma-paryayāt
tad apy abhalatāṁ jātaḥ
teṣām ātmābhimāninām
varākāṇām anāśritya
govinda-caraṇa-dvayam

Lidský život je tak důležitý, že i polobozi z vyšších planet se někdy ucházejí o lidské tělo na této Zemi, protože jedině v lidském těle je možné jít snadno zpátky k Bohu. Pokud někdo obdržel takové důležité tělo a přesto se nesnaží obnovit svůj ztracený věčný vztah s Govindou, Pánem Kṛṣṇou, je to blázen, který zapomněl, co je v jeho vlastním zájmu. Tuto lidskou životní podobu je možné získat postupným procesem evoluce z jednoho hmotného těla do druhého v cyklu 8 400 000 životních druhů. Nešťastný člověk, který zapomíná, jak vyjímečné příležitosti k naplnění svého vlastního zájmu se mu dostalo, se zapojuje do mnoha iluzorních činností, například aby zlepšil postavení druhých jako vůdce hnutí za politickou rovnoprávnost nebo za hospodářský rozvoj. Usilovat o politickou rovnoprávnost nebo hospodářský rozvoj není nic špatného, ale neměli bychom zapomínat na skutečný cíl života — všechny tyto lidumilné činnosti musí napomáhat našemu návratu k Bohu. Ten, kdo to neví, je přirovnán k oslu, který jen pracuje pro druhé, aniž by měl na mysli jejich nebo své vlastní dobro.

So Śrīmad-Bhāgavatam’s categorization of the common man without any spiritual enlightenment into the society of dogs, hogs, camels and asses is not at all an exaggeration. The leaders of such ignorant masses of people may feel very proud of being adored by such a number of dogs and hogs, but that is not very flattering. The Bhāgavatam openly declares that although a person may be a great leader of such dogs and hogs disguised as men, if he has no taste for being enlightened in the science of Kṛṣṇa, such a leader is also an animal and nothing more. He may be designated as a powerful, strong animal, or a big animal, but in the estimation of Śrīmad-Bhāgavatam he is never given a place in the category of man, on account of his atheistic temperament. Or in other words, such godless leaders of dogs and hoglike men are bigger animals with the qualities of animals in greater proportion.