Sloka 2
VERSO 2
Verš
Texto
yan nāmabhir dhyāyati dhīr apārthaiḥ
paribhramaṁs tatra na vindate ’rthān
māyāmaye vāsanayā śayānaḥ
yan nāmabhir dhyāyati dhīr apārthaiḥ
paribhramaṁs tatra na vindate ’rthān
māyāmaye vāsanayā śayānaḥ
Synonyma
Sinônimos
śābdasya — védského zvuku; hi — jistě; brahmaṇaḥ — Ved; eṣaḥ — tyto; panthāḥ — cesta; yat — to, co je; nāmabhiḥ — pod různými jmény; dhyāyati — uvažuje; dhīḥ — inteligence; apārthaiḥ — nesmyslnými myšlenkami; paribhraman — potulující se; tatra — tam; na — nikdy; vindate — užívá; arthān — skutečnosti; māyā-maye — v iluzorních věcech; vāsanayā — různými touhami; śayānaḥ — jako při snění ve spánku.
śābdasya — do som védico; hi — com certeza; brahmaṇaḥ — dos Vedas; eṣaḥ — esses; panthāḥ — o caminho; yat — o que é; nāmabhiḥ — pelos diferentes nomes; dhyāyati — pondera; dhīḥ — inteligência; apārthaiḥ — pelas ideias sem sentido; paribhraman — vagando; tatra — lá; na — nunca; vindate — desfruta; arthān — realidades; māyā-maye — nas coisas ilusórias; vāsanayā — por diferentes desejos; śayānaḥ — como se estivessem sonhando enquanto dormiam.
Překlad
Tradução
Védské mantry jsou podány tak matoucím způsobem, že to zavádí inteligenci lidí k nesmyslným věcem jako jsou nebeská království. Podmíněná duše se nechává unášet sny o takových iluzorních nebeských rozkoších, ale ve skutečnosti na těchto místech nezakusí žádné hmatatelné štěstí.
A forma como os sons védicos são apresentados traz tanta confusão que deixa a inteligência das pessoas dirigir-se para coisas sem sentido, tais como os reinos celestiais. As almas condicionadas vivem sonhando com esses prazeres celestiais ilusórios, mas, na verdade, não saboreiam nesses lugares nenhuma felicidade tangível.
Význam
Comentário
Podmíněná duše si neustále plánuje štěstí v hmotném světě, a je ochotna jít až k hranicím vesmíru. Nestačí jí ani to, co je dostupné na této planetě Zemi, jejíž přírodní zdroje už lidé vydrancovali jak nejlépe uměli. Nyní se chtějí dostat na Měsíc nebo na Venuši a drancovat přírodní zdroje tam. Pán nás však v Bhagavad-gītě (8.16) upozorňuje, jak bezcenné jsou všechny planety tohoto vesmíru i jiných systémů. Existuje bezpočet vesmírů a bezpočet planet v každém z nich. Nikde ovšem není ochrany před hlavním utrpením hmotného bytí — před bolestí v podobě rození, smrti, stáří a nemoci. Pán říká, že ani nejvyšší planeta, Brahmaloka neboli Satyaloka (a co potom říci o ostatních planetách, jako jsou nebeské planety) není zemí šťastného života, neboť i tam jsou přítomné výše uvedené hmotné bolesti. Podmíněné duše podléhají přísným zákonům plodonosných činů, a tak jdou někdy vzhůru na Brahmaloku a pak zase dolů na Pātālaloku, jako hloupé děti na ruském kole. Skutečné štěstí se nachází v království Boha, kde nikdo netrpí bolestmi hmotného bytí. Védské pokyny předepisující plodonosné činnosti proto zavádějí živé bytosti špatným směrem. Můžeme si myslet, že v té či oné zemi nebo na té či oné planetě se žije lépe, ale nikde v hmotném světě se nesplní naše skutečná životní touha, kterou je věčný život s plnou inteligencí a naprostou blažeností. Śrīla Śukadeva Gosvāmī nepřímo potvrzuje, že Mahārāja Parīkṣit si na konci života nemá přát přemístění na takzvané nebeské planety, ale má se připravit na návrat zpátky domů, zpátky k Bohu. Žádná z hmotných planet a žádná z předností, které tam lze získat, nejsou věčné, a proto musíme mít vyloženou nechuť užívat si dočasného štěstí, které se nám nabízí.
SIGNIFICADO—A alma condicionada sempre está ocupada em traçar planos para alcançar a felicidade dentro do mundo material, mesmo que seja preciso ir até os limites do universo. Ela nunca se satisfaz com as condições oferecidas por este planeta Terra, onde explora ao máximo os recursos da natureza. Ela quer ir à Lua ou ao planeta Vênus para explorar os recursos lá existentes. Na Bhagavad-gītā (8.16), porém, o Senhor nos adverte que é inútil tentar viver em algum planeta dentro deste universo, bem como naqueles planetas dentro de outros sistemas. Existem inúmeros universos e também inúmeros planetas em cada um deles. Todavia, nenhum deles é imune aos principais sofrimentos da existência material, a saber, as dores do nascimento, as dores da morte, as dores da velhice e as dores da doença. O Senhor diz que até mesmo o planeta mais elevado, conhecido como Brahmaloka, ou Satyaloka (e isso sem precisar mencionar outros planetas, tais como os planetas celestiais), não é uma região feliz onde se possa fixar residência, pois nele existem as dores materiais, como se mencionou acima. As almas condicionadas estão sob as estritas leis das atividades fruitivas, e, nesse caso, às vezes elas sobem a Brahmaloka e voltam a descer a Pātālaloka, como se fossem crianças pouco inteligentes brincando em um carrossel. A verdadeira felicidade está no reino de Deus, onde ninguém precisa submeter-se às dores da existência material. Portanto, os processos védicos mediante os quais as entidades vivas executam determinadas atividades que lhes foram prescritas são desencaminhadoras. A pessoa pensa no modo de vida superior existente nesse ou naquele país, ou nesse ou naquele planeta, mas, em nenhuma parte do mundo material, pode ela satisfazer seu desejo de verdadeira vida, a saber, vida eterna, inteligência plena e bem-aventurança completa. Indiretamente, Śrīla Śukadeva Gosvāmī afirma que Mahārāja Parīkṣit, na última etapa da vida, não deveria desejar transferir-se aos planetas ditos celestiais, mas deveria preparar-se para voltar ao lar, voltar ao Supremo. Nenhum dos planetas materiais, nem as condições neles existentes que propiciam uma vida confortável, são eternos; portanto, todos devem ter verdadeira relutância em aceitar a felicidade temporária que eles oferecem.