Sloka 14

VERSO 14

Verš

Texto

yāvan na jāyeta parāvare ’smin
viśveśvare draṣṭari bhakti-yogaḥ
tāvat sthavīyaḥ puruṣasya rūpaṁ
kriyāvasāne prayataḥ smareta

Synonyma

Sinônimos

yāvat — dokud; na — ne; jāyeta — vyvíjí; para — transcendentální; avare — světský; asmin — v této podobě; viśva-īśvare — Pána všech světů; draṣṭari — tomu, který vidí; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; tāvat — potud; sthavīyaḥ — hrubý materialista; puruṣasya — virāṭ-puruṣi; rūpam — o vesmírné podobě; kriyā-avasāne — na konci svých předepsaných povinností; prayataḥ — s náležitou pozorností; smareta — má vzpomínat.

yāvat — enquanto; na — não; jāyeta — desenvolve; para — transcendental; avare — mundano; asmin — nesta forma de; vīśva-īśvare — o Senhor de todos os mundos; draṣṭari — àquele que vê; bhakti-yogaḥ — serviço devocional; tāvat — enquanto; sthavīyaḥ — materialista grosseiro; puruṣasya — do virāṭ-puruṣa; rūpam — forma universal; kriyā-avasāne — ao concluir seus deveres prescritos; prayataḥ — com a devida atenção; smareta — deve lembrar-se.

Překlad

Tradução

Dokud v sobě hrubý materialista nevyvine sklon k láskyplné službě Nejvyššímu Pánovi, který vidí transcendentální i hmotné světy, má po vykonání svých předepsaných povinností vzpomínat na vesmírnou podobu Pána a meditovat o ní.

Enquanto não passar a desenvolver serviço amoroso ao Senhor Supremo, o supervisor dos mundos transcendentais e materiais, o materialista grosseiro, sempre que concluir seus deveres prescritos, deve lembrar-se da forma universal do Senhor ou meditar nela.

Význam

Comentário

Nejvyšší Pán dohlíží na všechny světy, hmotné i transcendentální. Je jejich majitelem a uživatelem, což potvrzuje Bhagavad-gītā (5.29). Duchovní svět je projevem Jeho vnitřní energie a hmotný svět je projevem Jeho vnější energie. Živé bytosti jsou také Jeho energií — okrajovou energií — a mohou si vybrat, zda budou žít v transcendentálním či hmotném světě. Hmotný svět není pro živé bytosti příliš vhodným místem, protože malé duchovní částečky Pána jsou zde podmíněny hmotnými zákony. Pán chce, aby všechny živé bytosti jakožto Jeho nedílné části žily s Ním v transcendentálním světě, a pro osvícení podmíněných duší v hmotném světě sestavil Vedy a všechna zjevená písma, která jsou vodítkem podmíněných duší na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Podmíněné živé bytosti neustále trpí trojím utrpením podmíněného života, ale naneštěstí se ani přesto příliš nesnaží vrátit se zpátky k Bohu. Je to způsobeno tím, že si zvykly na špatný životní styl, který je komplikován ctnostmi a neřestmi. Někteří čestní lidé začínají obnovovat svůj ztracený vztah s Pánem, ale nedokáží pochopit Pánův osobní rys. Skutečným cílem života je navázat styk s Pánem a zaměstnat se ve službě Jemu. To je přirozená situace pro všechny živé bytosti. Impersonalistům, kteří nedokáží s láskou sloužit Pánu, se však doporučuje, aby meditovali o Jeho neosobní vesmírné podobě, o virāṭ-rūpě. Pokud si někdo přeje získat v životě skutečné štěstí a znovu dosáhnout své přirozené svobodné existence, musí se nějakým způsobem pokusit obnovit svůj zapomenutý vztah k Pánu. Méně inteligentní začátečníky meditace o neosobní virāṭ-rūpě, vesmírné podobě Pána, postupně kvalifikuje k osobnímu styku. Zde se doporučuje meditovat o virāṭ-rūpě, kterou popisovaly předchozí kapitoly, a tak můžeme pochopit, že různé planety, moře, hory, řeky, ptáci, zvířata, lidé, polobozi a všechno ostatní, co vnímáme, jsou pouze různé části Pánovy virāṭ-rūpy. Takovéto uvažování je také určitou meditací o Absolutní Pravdě, a jakmile s touto meditací začneme, vyvíjíme v sobě božské vlastnosti a celý svět se jeví jako šťastné a poklidné místo pro všechny. Bez meditace o Bohu, ať už osobní nebo neosobní, jsou všechny dobré vlastnosti v lidech zastřeny mylnými představami o tom, co je věčné a přirozené postavení člověka, a bez vyššího poznání se pro lidské bytosti stává celý svět peklem.

SIGNIFICADO—O Senhor Supremo é o supervisor de todos os mundos, tanto materiais quanto transcendentais. Em outras palavras, o Senhor Supremo é o beneficiário e desfrutador último de todos os mundos, como se confirma na Bhagavad-gītā (5.29). O mundo espiritual é uma manifestação de Sua potência interna, e o mundo material é uma manifestação de Sua potência externa. As entidades vivas também são Sua potência marginal, e elas próprias podem escolher viver no mundo material ou espiritual. O mundo material não é um lugar adequado para as entidades vivas porque elas têm a mesma natureza espiritual do Senhor, e, no mundo material, as entidades vivas ficam condicionadas às leis nele vigentes. O Senhor quer que todas as entidades vivas, que são Suas partes integrantes, vivam com Ele no mundo transcendental, e todos os Vedas e as escrituras reveladas servem para iluminar as almas condicionadas no mundo material – expressamente para convidar as almas condicionadas a voltar ao lar, a voltar ao Supremo. Infelizmente, as entidades vivas condicionadas, embora sofram continuamente as três classes de sofrimentos da vida condicionada, não levam muito a sério a sua volta ao Supremo. Isso se deve ao seu modo de vida aberrante, complicado por pecados e virtudes. Algumas delas, cujas ações são virtuosas, passam a restabelecer com o Senhor uma relação que se encontrava perdida, mas são incapazes de entender o aspecto pessoal do Senhor. O verdadeiro propósito da vida é entrar em contato com o Senhor e ocupar-se em servi-lO. Essa é a posição natural das entidades vivas. Contudo, recomenda-se que aqueles que são impersonalistas e não conseguem prestar nenhum serviço amoroso ao Senhor meditem em Seu aspecto impessoal, o virāṭ-rūpa, ou a forma universal. Se ainda deseja obter alguma felicidade na vida, a pessoa deve tentar, de alguma maneira, restabelecer com o Senhor a relação da qual havia se esquecido, em razão do que ela recuperará sua liberdade natural. Para os principiantes menos inteligentes, a meditação no aspecto impessoal, o virāṭ-rūpa, ou a forma universal do Senhor, aos poucos os qualificará a desenvolverem contato pessoal. Neste ponto, recomenda-se que a pessoa medite no virāṭ-rūpa especificado nos capítulos anteriores para entender como os diferentes planetas, mares, montanhas, rios, pássaros, animais selvagens, seres humanos, semideuses e tudo o que podemos conceber são apenas diferentes partes e membros da forma virāṭ do Senhor. Esse tipo de pensamento também é uma espécie de meditação na Verdade Absoluta, e, logo que essa meditação começa, a pessoa desenvolve suas qualidades divinas, e o mundo inteiro parece um lugar para toda a população do mundo morar feliz e pacífica. Sem essa meditação em Deus, pessoal ou impessoal, todas as boas qualidades dos seres humanos são cobertas por falsas concepções concernentes à sua posição constitucional, e, sem esse conhecimento avançado, o mundo inteiro torna-se um inferno para o ser humano.