Sloka 14

Text 14

Verš

Text

yāvan na jāyeta parāvare ’smin
viśveśvare draṣṭari bhakti-yogaḥ
tāvat sthavīyaḥ puruṣasya rūpaṁ
kriyāvasāne prayataḥ smareta

Synonyma

Synonyms

yāvat — dokud; na — ne; jāyeta — vyvíjí; para — transcendentální; avare — světský; asmin — v této podobě; viśva-īśvare — Pána všech světů; draṣṭari — tomu, který vidí; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; tāvat — potud; sthavīyaḥ — hrubý materialista; puruṣasya — virāṭ-puruṣi; rūpam — o vesmírné podobě; kriyā-avasāne — na konci svých předepsaných povinností; prayataḥ — s náležitou pozorností; smareta — má vzpomínat.

yāvat — as long as; na — does not; jāyeta — develop; para — transcendental; avare — mundane; asmin — in this form of; viśva-īśvare — the Lord of all worlds; draṣṭari — unto the seer; bhakti-yogaḥ — devotional service; tāvat — so long; sthavīyaḥ — the gross materialist; puruṣasya — of the virāṭ-puruṣa; rūpam — universal form; kriyā-avasāne — at the end of one’s prescribed duties; prayataḥ — with proper attention; smareta — one should remember.

Překlad

Translation

Dokud v sobě hrubý materialista nevyvine sklon k láskyplné službě Nejvyššímu Pánovi, který vidí transcendentální i hmotné světy, má po vykonání svých předepsaných povinností vzpomínat na vesmírnou podobu Pána a meditovat o ní.

Unless the gross materialist develops a sense of loving service unto the Supreme Lord, the seer of both the transcendental and material worlds, he should remember or meditate upon the universal form of the Lord at the end of his prescribed duties.

Význam

Purport

Nejvyšší Pán dohlíží na všechny světy, hmotné i transcendentální. Je jejich majitelem a uživatelem, což potvrzuje Bhagavad-gītā (5.29). Duchovní svět je projevem Jeho vnitřní energie a hmotný svět je projevem Jeho vnější energie. Živé bytosti jsou také Jeho energií — okrajovou energií — a mohou si vybrat, zda budou žít v transcendentálním či hmotném světě. Hmotný svět není pro živé bytosti příliš vhodným místem, protože malé duchovní částečky Pána jsou zde podmíněny hmotnými zákony. Pán chce, aby všechny živé bytosti jakožto Jeho nedílné části žily s Ním v transcendentálním světě, a pro osvícení podmíněných duší v hmotném světě sestavil Vedy a všechna zjevená písma, která jsou vodítkem podmíněných duší na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Podmíněné živé bytosti neustále trpí trojím utrpením podmíněného života, ale naneštěstí se ani přesto příliš nesnaží vrátit se zpátky k Bohu. Je to způsobeno tím, že si zvykly na špatný životní styl, který je komplikován ctnostmi a neřestmi. Někteří čestní lidé začínají obnovovat svůj ztracený vztah s Pánem, ale nedokáží pochopit Pánův osobní rys. Skutečným cílem života je navázat styk s Pánem a zaměstnat se ve službě Jemu. To je přirozená situace pro všechny živé bytosti. Impersonalistům, kteří nedokáží s láskou sloužit Pánu, se však doporučuje, aby meditovali o Jeho neosobní vesmírné podobě, o virāṭ-rūpě. Pokud si někdo přeje získat v životě skutečné štěstí a znovu dosáhnout své přirozené svobodné existence, musí se nějakým způsobem pokusit obnovit svůj zapomenutý vztah k Pánu. Méně inteligentní začátečníky meditace o neosobní virāṭ-rūpě, vesmírné podobě Pána, postupně kvalifikuje k osobnímu styku. Zde se doporučuje meditovat o virāṭ-rūpě, kterou popisovaly předchozí kapitoly, a tak můžeme pochopit, že různé planety, moře, hory, řeky, ptáci, zvířata, lidé, polobozi a všechno ostatní, co vnímáme, jsou pouze různé části Pánovy virāṭ-rūpy. Takovéto uvažování je také určitou meditací o Absolutní Pravdě, a jakmile s touto meditací začneme, vyvíjíme v sobě božské vlastnosti a celý svět se jeví jako šťastné a poklidné místo pro všechny. Bez meditace o Bohu, ať už osobní nebo neosobní, jsou všechny dobré vlastnosti v lidech zastřeny mylnými představami o tom, co je věčné a přirozené postavení člověka, a bez vyššího poznání se pro lidské bytosti stává celý svět peklem.

The Supreme Lord is the seer of all worlds, both material and transcendental. In other words, the Supreme Lord is the ultimate beneficiary and enjoyer of all worlds, as confirmed in the Bhagavad-gītā (5.29). The spiritual world is the manifestation of His internal potency, and the material world is the manifestation of His external potency. The living entities are also His marginal potency, and by their own choice they can live in either the transcendental or material worlds. The material world is not a fit place for living entities because they are spiritually one with the Lord and in the material world the living entities become conditioned by the laws of the material world. The Lord wants all living entities, who are His parts and parcels, to live with Him in the transcendental world, and for enlightening conditioned souls in the material world, all the Vedas and the revealed scriptures are there — expressly to recall the conditioned souls back home, back to Godhead. Unfortunately, the conditioned living entities, although suffering continually the threefold miseries of conditioned life, are not very serious about going back to Godhead. It is due to their misguided way of living, complicated by sins and virtues. Some of them who are virtuous by deeds begin to reestablish the lost relation with the Lord, but they are unable to understand the personal feature of the Lord. The real purpose of life is to make contact with the Lord and be engaged in His service. That is the natural position of living entities. But those who are impersonalists and are unable to render any loving service to the Lord have been advised to meditate upon His impersonal feature, the virāṭ-rūpa, or universal form. Some way or other, one must try to reestablish one’s forgotten relation with the Lord if one at all desires to gain real happiness in life, and to reclaim his natural unfettered condition. For the less intelligent beginners, meditation on the impersonal feature, the virāṭ-rūpa, or universal form of the Lord, will gradually qualify one to rise to personal contact. One is advised herewith to meditate upon the virāṭ-rūpa specified in the previous chapters in order to understand how the different planets, seas, mountains, rivers, birds, beasts, human beings, demigods and all that we can conceive are but different parts and limbs of the Lord’s virāṭ form. This sort of thinking is also a type of meditation on the Absolute Truth, and as soon as such meditation begins, one develops one’s godly qualities and the whole world appears to be a happy and peaceful residence for all the people of the world. Without such meditation on God, either personal or impersonal, all good qualities of the human being become covered with misconceptions regarding his constitutional position, and without such advanced knowledge, the whole world becomes a hell for the human being.