Sloka 31

Text 31

Verš

Text

gopy ādade tvayi kṛtāgasi dāma tāvad
yā te daśāśru-kalilāñjana-sambhramākṣam
vaktraṁ ninīya bhaya-bhāvanayā sthitasya
sā māṁ vimohayati bhīr api yad bibheti

Synonyma

Synonyms

gopī — pastevkyně (Yaśodā); ādade — vzala; tvayi — na Tebe; kṛtāgasi — když jsi zlobil (rozbil hrnec s máslem); dāma — provaz; tāvat — tehdy; yā — to, co; te — Tvé; daśā — situace; aśru-kalila — zaplavené slzami; añjana — líčidlo; sambhrama — neklidné; akṣam — oči; vaktram — tvář; ninīya — dolů; bhaya-bhāvanayā — myšlenkami ze strachu; sthitasya — ze situace; sā — to; mām — mne; vimohayati — mate; bhīḥ api — i zosobněný strach; yat — koho; bibheti — se bojí.

gopī — the cowherd lady (Yaśodā); ādade — took up; tvayi — on Your; kṛtāgasi — creating disturbances (by breaking the butter pot); dāma — rope; tāvat — at that time; yā — that which; te — Your; daśā — situation; aśru-kalila — overflooded with tears; añjana — ointment; sambhrama — perturbed; akṣam — eyes; vaktram — face; ninīya — downwards; bhaya-bhāvanayā — by thoughts of fear; sthitasya — of the situation; sā — that; mām — me; vimohayati — bewilders; bhīḥ api — even fear personified; yat — whom; bibheti — is afraid.

Překlad

Translation

Můj drahý Kṛṣṇo, když jsi byl neposlušný, Yaśodā vzala provaz, aby Tě svázala a Tvé neklidné oči se zalily slzami, smývajícími maskaru z Tvých očí. A bál jsi se, přestože Tebe se bojí i zosobněný strach. Tento výjev je pro mne záhadou.

My dear Kṛṣṇa, Yaśodā took up a rope to bind You when You committed an offense, and Your perturbed eyes overflooded with tears, which washed the mascara from Your eyes. And You were afraid, though fear personified is afraid of You. This sight is bewildering to me.

Význam

Purport

Zde je další popis matoucích zábav Nejvyššího Pána. Již jsme vysvětlili, že Svrchovaný Pán je Svrchovaný za všech okolností. Zde je konkrétní příklad toho, jak se Svrchovaný Pán celého stvoření stává hračkou v rukou Svého čistého oddaného. Čistý oddaný slouží Pánu pouze z čisté lásky a při vykonávání své oddané služby zapomíná na Jeho skutečné postavení. Nejvyšší Pán přijímá láskyplnou službu Svých oddaných s větším potěšením, když je spontánní a pramení z čistého citu beze známky uctivého zbožňování. Oddaní Pána obvykle uctívají s velkou úctou a respektem, ale Pána obzvlášť těší, když se oddaný z čisté náklonnosti a lásky pokládá za důležitějšího než je Pán. Takové byly zábavy Pána s oddanými v Jeho původním domově na Goloce Vṛndāvaně. Kṛṣṇovi přátelé Ho považovali za jednoho z nich. Nepřikládali Mu žádnou důležitost hodnou úcty. Rodiče Pána (všichni čistí oddaní) Ho považovali jen za malé dítě. A Pán přijímá tresty rodičů s větší radostí, než modlitby védských hymnů. Stejně tak s větší chutí přijímá výtky Svých snoubenek nežli védské hymny. Během Své přítomnosti v tomto hmotném světě, kdy projevoval Své věčné zábavy z transcendentální říše Goloky Vṛndāvany, aby přilákal pozornost lidí, ukázal Pán Kṛṣṇa jedinečný obrázek podřízenosti Svojí matce Yaśodě. Jednou z přirozených dětských her Pána bylo, že rozbíjel nádoby, v nichž měla matka Yaśodā uložené máslo, a rozdával jejich obsah Svým přátelům a všem, kteří se hry zúčastnili, včetně slavných opic z Vṛndāvanu, které takto využívaly Pánovy štědrosti. Matka Yaśodā to viděla a z čisté lásky chtěla své transcendentální dítě naoko potrestat. Vzala provaz a pohrozila Pánu, že Ho sváže, jak se to obvykle dělává. Když Pán viděl provaz v rukách matky Yaśody, sklonil hlavu a rozplakal se jako malé dítě. Slzy Mu tekly po tvářích a smývaly černé líčidlo kolem Jeho nádherných očí. Kuntīdevī se klaní tomuto výjevu, neboť dobře ví o Pánově svrchovaném postavení. Pána se často bojí i zosobněný strach, ale On se přesto bál Své matky, která Ho chtěla obyčejně potrestat. Kuntī si byla vědoma Kṛṣṇova vznešeného postavení, zatímco Yaśodā nikoliv. Postavení Yaśody je proto vznešenější než postavení Kuntī. Matka Yaśodā dostala Pána za své dítě a On jí dal zcela zapomenout na skutečnost, že její dítě je Pán Samotný. S vědomím Pánova vznešeného postavení by se matka Yaśodā stěží odvážila Pána trestat. Pán však zařídil, aby zapomněla, protože chtěl před milující Yaśodou předvést dokonale dětské gesto. Tato výměna lásky mezi matkou a synem proběhla přirozeně, a Kuntī, která na ten výjev vzpomínala, byla zmatená a nemohla jinak než velebit transcendentální synovskou lásku. Nepřímo tak velebí matku Yaśodu za její jedinečnou lásku, kterou ovládla i všemocného Pána jako své milované dítě.

Here is another explanation of the bewilderment created by the pastimes of the Supreme Lord. The Supreme Lord is the Supreme in all circumstances, as already explained. Here is a specific example of the Lord’s being the Supreme and at the same time a plaything in the presence of His pure devotee. The Lord’s pure devotee renders service unto the Lord out of unalloyed love only, and while discharging such devotional service the pure devotee forgets the position of the Supreme Lord. The Supreme Lord also accepts the loving service of His devotees more relishably when the service is rendered spontaneously out of pure affection, without anything of reverential admiration. Generally the Lord is worshiped by the devotees in a reverential attitude, but the Lord is meticulously pleased when the devotee, out of pure affection and love, considers the Lord to be less important than himself. The Lord’s pastimes in the original abode of Goloka Vṛndāvana are exchanged in that spirit. The friends of Kṛṣṇa consider Him one of them. They do not consider Him to be of reverential importance. The parents of the Lord (who are all pure devotees) consider Him a child only. The Lord accepts the chastisements of the parents more cheerfully than the prayers of the Vedic hymns. Similarly, He accepts the reproaches of His fiancees more palatably than the Vedic hymns. When Lord Kṛṣṇa was present in this material world to manifest His eternal pastimes of the transcendental realm of Goloka Vṛndāvana as an attraction for the people in general, He displayed a unique picture of subordination before His foster mother, Yaśodā. The Lord, in His naturally childish playful activities, used to spoil the stocked butter of mother Yaśodā by breaking the pots and distributing the contents to His friends and playmates, including the celebrated monkeys of Vṛndāvana, who took advantage of the Lord’s munificence. Mother Yaśodā saw this, and out of her pure love she wanted to make a show of punishment for her transcendental child. She took a rope and threatened the Lord that she would tie Him up, as is generally done in the ordinary household. Seeing the rope in the hands of mother Yaśodā, the Lord bowed down His head and began to weep just like a child, and tears rolled down His cheeks, washing off the black ointment smeared about His beautiful eyes. This picture of the Lord is adored by Kuntīdevī because she is conscious of the Lord’s supreme position. He is feared often by fear personified, yet He is afraid of His mother, who wanted to punish Him just in an ordinary manner. Kuntī was conscious of the exalted position of Kṛṣṇa, whereas Yaśodā was not. Therefore Yaśodā’s position was more exalted than Kuntī’s. Mother Yaśodā got the Lord as her child, and the Lord made her forget altogether that her child was the Lord Himself. If mother Yaśodā had been conscious of the exalted position of the Lord, she would certainly have hesitated to punish the Lord. But she was made to forget this situation because the Lord wanted to make a complete gesture of childishness before the affectionate Yaśodā. This exchange of love between the mother and the son was performed in a natural way, and Kuntī, remembering the scene, was bewildered, and she could do nothing but praise the transcendental maternal love. Indirectly mother Yaśodā is praised for her unique position of love, for she could control even the all-powerful Lord as her beloved child.