Skip to main content

KAPITOLA OSMÁ

Modlitby královny Kuntī a zachránění Parīkṣita

Verš

sūta uvāca
atha te samparetānāṁ
svānām udakam icchatām
dātuṁ sakṛṣṇā gaṅgāyāṁ
puraskṛtya yayuḥ striyaḥ

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta řekl; atha — takto; te — Pāṇḍuovci; samparetānām — mrtvých; svānām — příbuzných; udakam — voda; icchatām — přející si mít; dātum — donést; sa-kṛṣṇāḥ — spolu s Draupadī; gaṅgāyām — ke Ganze; puraskṛtya — vpředu; yayuḥ — šly; striyaḥ — ženy.

Překlad

Sūta Gosvāmī řekl: Poté se Pāṇḍuovci rozhodli přinést vodu zemřelým příbuzným, kteří si ji přáli, a spolu s Draupadī se vydali ke Ganze. Ženy šly vpředu.

Význam

V hinduistické společnosti je dodnes zvykem, že když někdo v rodině zemře, vypraví se zbylí členové ke Ganze nebo jiné posvátné řece, aby se vykoupali. Každý z nich za odešlou duši vylije pohár vody z Gangy a kráčí v průvodu, který vedou ženy. Dodržovali to i Pāṇḍuovci před více než pěti tisíci lety. Ke členům rodiny patřil i Pán Kṛṣṇa, který byl bratrancem Pāṇḍuovců.

Verš

te ninīyodakaṁ sarve
vilapya ca bhṛśaṁ punaḥ
āplutā hari-pādābja-
rajaḥ-pūta-sarij-jale

Synonyma

te — všichni; ninīya — obětovali; udakam — vodu; sarve — každý z nich; vilapya — s nářkem; ca — a; bhṛśam — dostatečně; punaḥ — znovu; āplutāḥ — vykoupali se; hari-pādābja — lotosové nohy Pána; rajaḥ — prach; pūta — očištěný; sarit — Gangy; jale — ve vodě.

Překlad

Když jim s nářkem obětovali dostatek vody z Gangy, vykoupali se v této řece, jejíž voda je posvátná, jelikož přináší prach z lotosových nohou Pána.

Verš

tatrāsīnaṁ kuru-patiṁ
dhṛtarāṣṭraṁ sahānujam
gāndhārīṁ putra-śokārtāṁ
pṛthāṁ kṛṣṇāṁ ca mādhavaḥ

Synonyma

tatra — tam; āsīnam — sedící; kuru-patim — král Kuruovců; dhṛtarāṣṭram — Dhṛtarāṣṭra; saha-anujam — se svými mladšími bratry; gāndhārīm — Gāndhārī; putra — syn; śoka-artām — zasaženi bolestnou ztrátou; pṛthām — Kuntī; kṛṣṇām — Draupadī; ca — také; mādhavaḥ — Pán Śrī Kṛṣṇa.

Překlad

Seděl tam král Kuruů Mahārāja Yudhiṣṭhira se svými mladšími bratry, Dhṛtarāṣṭra, Gāndhārī, Kuntī a Draupadī, a všichni byli plní smutku. Pán Kṛṣṇa tam byl též.

Význam

V bitvě na Kurukṣteře mezi sebou válčili členové jedné rodiny a všichni postižení — Mahārāja Yudhiṣṭhira a jeho bratři, Kuntī, Draupadī, Subhadrā, Dhṛtarāṣṭra, Gāndhārī a její snachy atd. — tedy patřili také k jedné rodině. Všechna těla zemřelých byla tak či onak vzájemně spojena v příbuzenském svazku a celá rodina naříkala společně. Pán Kṛṣṇa byl jedním z nich — byl bratrancem Pāṇḍuovců, synovcem Kuntī, bratrem Subhadry atd. Pán proto se všemi cítil stejnou účast a začal je vhodným způsobem uklidňovat.

Verš

sāntvayām āsa munibhir
hata-bandhūñ śucārpitān
bhūteṣu kālasya gatiṁ
darśayan na pratikriyām

Synonyma

sāntvayām āsa — uklidňoval; munibhiḥ — s mudrci, kteří tam byli přítomní; hata-bandhūn — ti, kteří ztratili své přátele a příbuzné; śucārpitān — všichni zasažení a dojatí; bhūteṣu — živým bytostem; kālasya — svrchovaného zákona Všemocného; gatim — reakce; darśayan — ukázané; na — žádné; pratikriyām — léčebné prostředky.

Překlad

Pán Śrī Kṛṣṇa a mudrci začali uklidňovat všechny truchlící a otřesené připomínáním neúprosných zákonů Všemocného a jejich reakcí na živé bytosti.

Význam

Žádná živá bytost nemůže změnit neúprosné zákony přírody, které řídí Nejvyšší Osobnost Božství. Živé bytosti jsou věčně v područí všemocného Pána. Pán dává všechny zákony a nařízení, a tyto zákony se obecně nazývají dharma neboli náboženství. Nikdo nemůže stvořit nějaká náboženská pravidla. Pravé náboženství znamená podřídit se příkazům Pána. Pánovy příkazy jsou jasně vyřčené v Bhagavad-gītě. Každý má následovat pouze Jeho a Jeho příkazy, a pak bude šťastný, hmotně i duchovně. Dokud jsme v hmotném světě, je naší povinností plnit příkazy Pána, a jsme-li milostí Pána ze spárů hmotného světa osvobozeni, pak můžeme také vykonávat transcendentální láskyplnou službu pro Pána. Ve hmotném stádiu nám chybí duchovní vize, a nevidíme proto ani sebe, ani Pána. Jakmile jsme však osvobozeni od hmotného cítění a dostaneme se do své původní duchovní podoby, vidíme sebe i Pána tváří v tvář. Mukti znamená opustit hmotné pojetí života a znovu se dostat do svého původního postavení. Lidský život je zvláště určen k tomu, abychom se kvalifikovali pro duchovní svobodu. Naneštěstí pod vlivem iluzorní hmotné energie přijímáme tento záblesk života, který trvá jen několik let, za svoji stálou existenci, a jsme omámeni iluzí, že vlastníme tzv. vlast, domov, půdu, děti, ženu, společnost, majetek atd., což jsou všechno falešné výtvory māyi (iluze). A podle příkazů māyi mezi sebou bojujeme, abychom toto své nepravé vlastnictví bránili. Rozvíjením duchovního poznání můžeme realizovat, že se všemi těmito hmotnými věcmi nemáme nic společného. Pak budeme okamžitě od hmotné připoutanosti osvobozeni. Tyto obavy hmotného bytí se ihned rozptýlí ve společnosti oddaných Pána, kteří mohou do hloubi zmateného srdce přinést transcendentální zvuk, a tak nás prakticky osvobodit ode všeho nářku a iluze. To je podstata utěšujících prostředků a pomoci těm, kteří jsou zasaženi reakcemi neúprosných hmotných zákonů, projevených v podobě zrození, smrti, stáří a nemoci, což jsou neřešitelné problémy hmotného bytí. Členové kuruovské rodiny takto postiženi válkou naříkali nad smrtí a Pán je uklidňoval na základě poznání.

Verš

sādhayitvājāta-śatroḥ
svaṁ rājyaṁ kitavair hṛtam
ghātayitvāsato rājñaḥ
kaca-sparśa-kṣatāyuṣaḥ

Synonyma

sādhayitvā — po vykonání; ajāta-śatroḥ — toho, kdo nemá nepřítele; svam rājyam — vlastní království; kitavaiḥ — vychytralým (Duryodhanou a spol.); hṛtam — zmocnil se; ghātayitvā — zabitý; asataḥ — nečestný; rājñaḥ — královnin; kaca — chomáč vlasů; sparśa — hrubé zacházení; kṣata — snížil se; āyuṣaḥ — délka života.

Překlad

Vychytralý Duryodhana se se svou společností lstivě zmocnil království Yudhiṣṭhira, který neměl nepřátel. Milostí Pána bylo vše napraveno a nečestní králové, kteří se spojili s Duryodhanou, byli zabiti. Zahynuli i jiní, když se chovali hrubě k vlasům královny Draupadī.

Význam

Ve slavných dobách před začátkem věku Kali dostávali brāhmaṇové, krávy, ženy, děti a starci patřičnou ochranu.

1. Ochraňováním brāhmaṇů se zachovává instituce vareṇ a āśramů, nejvědečtější kultura, pomocí které lze dosáhnout duchovního života.

2. Ochrana krav zaručuje nejzázračnější druh potravy — mléko, které udržuje v činnosti jemnější mozkové tkáně potřebné k chápání vyšších cílů života.

3. Ochrana žen zachovává počestnost společnosti, která může stvořit dobrou generaci, přinášející mír, vyrovnanost a pokrok v životě.

4. Ochrana dětí dává lidské životní podobě tu nejlepší možnost — připravit se na cestu k osvobození z hmotného otroctví. Tato ochrana dětí začíná už dnem početí prostřednictvím očistného procesu garbhādhāna-saṁskāra, což je počátek čistého života.

5. Staří lidé, kterým se dostává patřičné ochrany, mají možnost připravit se na lepší život po smrti.

Celý tento systém se zakládá na principech vedoucích k opravdové lidskosti, která je opakem civilizace naleštěných psů a koček. Zabít některou z výše uvedených nevinných bytostí je zcela zakázáno, neboť už jen urazit je znamená zkracovat si život. Ve věku Kali je tato ochrana velmi nedostatečná, a proto se délka života současné generace zkracuje. V Bhagavad-gītě je řečeno, že když není žena náležitě ochraňována a přestane být počestná, přinese to nechtěné děti, zvané varṇa-saṅkara. Urazit počestnou ženu znamená zkrátit délku svého života. Duḥśāsana, bratr Duryodhany, urazil Draupadī, což byla ideální počestná žena, a proto stihla tyto ničemy předčasná smrt. Takové jsou přísné zákony Pána, o kterých byla výše zmínka.

Verš

yājayitvāśvamedhais taṁ
tribhir uttama-kalpakaiḥ
tad-yaśaḥ pāvanaṁ dikṣu
śata-manyor ivātanot

Synonyma

yājayitvā — vykonáním; aśvamedhaiḥyajña, při níž se obětuje kůň; tam — jeho (krále Yudhiṣṭhira); tribhiḥ — tři; uttama — nejlepší; kalpakaiḥ — zaopatřená vším potřebným a vykonaná schopnými kněžími; tat — ta; yaśaḥ — sláva; pāvanam — ctnostná; dikṣu — do všech směrů; śata-manyoḥ — Indra, který vykonal sto takových obětí; iva — jako; atanot — rozšířila se.

Překlad

Pán Śrī Kṛṣṇa přiměl Mahārāje Yudhiṣṭhira, aby třikrát důkladně vykonal oběť koně (aśvamedha-yajñu), a tak způsobil, že se jeho sláva rozšířila všemi směry, jako sláva Indry, který vykonal sto takových obětí.

Význam

Tento verš je vlastně úvodem k popisu aśvamedha-yajñi Mahārāje Yudhiṣṭhira. Přirovnání Mahārāje Yudhiṣṭhira ke králi nebes je významné. Král nebes svým bohatstvím Mahārāje Yudhiṣṭhira miliónkrát předčí, a přesto nebyla sláva Mahārāje Yudhiṣṭhira o nic menší. Důvodem je to, že Mahārāja Yudhiṣṭhira byl čistý oddaný Pána, a jedině Jeho milostí se dostal na úroveň krále nebes, přestože vykonal pouze tři oběti, zatímco král nebes jich vykonal stovky. To je výsada Pánova oddaného. Pán se chová stejně ke každému, ale oddaný Pána je oslavovaný více, protože je neustále ve styku s největším ze všech. Sluneční paprsky se šíří všemi směry stejně, ale přesto je na některých místech stále tma. To však není způsobené sluncem, ale schopností přijímat světlo. Podobně ti, kteří jsou naprosto oddaní Pánu, dostávají Pánovu plnou milost, jež se šíří stejnou měrou všude.

Verš

āmantrya pāṇḍu-putrāṁś ca
śaineyoddhava-saṁyutaḥ
dvaipāyanādibhir vipraiḥ
pūjitaiḥ pratipūjitaḥ

Synonyma

āmantrya — zvoucí; pāṇḍu-putrān — všechny syny Pāṇḍua; ca — rovněž; śaineya — Sātyakiho; uddhava — Uddhavu; saṁyutaḥ — doprovázený; dvaipāyana-ādibhiḥ — mudrci jako je Vedavyāsa; vipraiḥbrāhmaṇy; pūjitaiḥ — uctívaný; pratipūjitaḥ — Pán též stejnou měrou opětoval.

Překlad

Poté se Pán Śrī Kṛṣṇa připravil k odjezdu. Uctíván brāhmaṇy vedenými Śrīlou Vyāsadevem pozdravy opětoval a pozval k Sobě syny Pāndua.

Význam

Pán Śrī Kṛṣṇa byl zjevně kṣatriyou a neměl být brāhmaṇy uctíván. Ale všichni přítomní brāhmaṇové v čele se Śrīlou Vyāsadevem věděli, že je Osobností Božství, a proto Ho uctívali. Pán opětoval pozdravy z toho důvodu, aby zachoval společenské pravidlo, že kṣatriya je povinen se řídit pokyny brāhmaṇů. Pánu Śrī Kṛṣṇovi byla ze všech zodpovědných míst vždy vzdávána úcta, jaká Svrchovanému Pánu náleží, ale Pán přesto nikdy nenarušil obvyklé vztahy mezi čtyřmi společenskými třídami. Pán záměrně dodržoval všechny tyto společenské zvyky, aby Ho v budoucnu mohli ostatní následovat.

Verš

gantuṁ kṛtamatir brahman
dvārakāṁ ratham āsthitaḥ
upalebhe ’bhidhāvantīm
uttarāṁ bhaya-vihvalām

Synonyma

gantum — právě zamýšlející vyrazit; kṛtamatiḥ — rozhodnutý; brahman — ó brāhmaṇo; dvārakām — do Dvāraky; ratham — na voze; āsthitaḥ — usazený; upalebhe — viděl; abhidhāvantīm — spěšně přicházející; uttarām — Uttarā; bhaya-vihvalām — mající strach.

Překlad

Jakmile se usadil na voze, aby vyrazil do Dvāraky, uviděl Uttaru, která k Němu se strachem pospíchala.

Význam

Všichni členové pāṇḍuovské rodiny záviseli zcela na ochraně Pána, a Pán je proto všechny za každé situace chránil. Pán chrání každého, ale o toho, kdo na Něm zcela závisí, Pán obzvláště pečuje. Otec dává také větší pozor na malého syna, který výlučně závisí na otci.

Verš

uttarovāca
pāhi pāhi mahā-yogin
deva-deva jagat-pate
nānyaṁ tvad abhayaṁ paśye
yatra mṛtyuḥ parasparam

Synonyma

uttarā uvāca — Uttarā řekla; pāhi pāhi — zachraň, zachraň; mahā-yogin — největší mystiku; deva-deva — uctívaný uctívanými; jagat-pate — ó Pane vesmíru; na — ne; anyam — nikdo jiný; tvat — nežli Ty; abhayam — nebojácný; paśye — vidím; yatra — tam, kde je; mṛtyuḥ — smrt; parasparam — ve světě duality.

Překlad

Uttarā řekla: Ó Pane pánů, Pane vesmíru! Jsi největší ze všech mystiků. Prosím, ochraň mě, protože nikdo jiný v tomto světě duality mě nemůže spasit ze spárů smrti.

Význam

Tento hmotný svět je oproti jednotě v absolutní oblasti světem duality. Svět duality je složený z hmoty a ducha, kdežto absolutní svět je zcela duchovní, bez náznaku hmotných vlastností. V duálním světě se každý falešně pokouší být pánem světa, kdežto v absolutním světě je Pán absolutním Pánem a všichni ostatní jsou Jeho absolutními služebníky. Ve světě duality každý závidí všem ostatním, a smrt je díky duální existenci hmoty a ducha nevyhnutelná. Pán jediný může poskytnout útočiště před strachem pro odevzdanou duši. Nikdo se nemůže v hmotném světě zachránit před krutou smrtí, aniž by se odevzdal u lotosových nohou Pána.

Verš

abhidravati mām īśa
śaras taptāyaso vibho
kāmaṁ dahatu māṁ nātha
mā me garbho nipātyatām

Synonyma

abhidravati — přilétá k; mām — mně; īśa — ó Pane; śaraḥ — šíp; tapta — žhavý; ayasaḥ — železný; vibho — ó veliký; kāmam — touha; dahatu — nechť spálí; mām — mě; nātha — ó ochránče; — ne; me — mé; garbhaḥ — embryo; nipātyatām — je potracené.

Překlad

Ó můj Pane, jsi všemocný. Ohromnou rychlostí se ke mně přibližuje žhnoucí železný šíp. Můj Pane, mě samotnou ať spálí, jestli si to přeješ, ale ať prosím nespálí a nepotratí mé embryo. Prokaž mi prosím tuto laskavost, můj Pane.

Význam

Toto se odehrálo po smrti Abhimanyua, manžela Uttary. Uttarā, vdova po Abhimanyuovi, mohla následovat svého manžela, ale jelikož byla těhotná a Mahārāja Parīkṣit, velký oddaný Pána, byl v jejím lůně, byla zodpovědná za jeho ochranu. Matka dítěte má velikou zodpovědnost, aby poskytla dítěti veškerou ochranu, a Uttarā se proto neostýchala jít přímo za Pánem Kṛṣṇou. Uttarā byla dcerou velikého krále, manželkou velikého hrdiny a žákyní velikého oddaného, a později se také stala matkou dobrého krále. Dostalo se jí štěstí po všech stránkách.

Verš

sūta uvāca
upadhārya vacas tasyā
bhagavān bhakta-vatsalaḥ
apāṇḍavam idaṁ kartuṁ
drauṇer astram abudhyata

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; upadhārya — poté, co ji trpělivě vyslechl; vacaḥ — slova; tasyāḥ — její; bhagavān — Osobnost Božství; bhakta-vatsalaḥ — ten, který je velmi příznivě nakloněný Svým oddaným; apāṇḍavam — bez potomků Pāṇḍuovců; idam — toto; kartum — učinit; drauneḥ — syna Droṇācāryi; astram — zbraň; abudhyata — pochopil.

Překlad

Sūta Gosvāmī řekl: Pán Śrī Kṛṣṇa, který je vždy velmi nakloněný Svým oddaným, trpělivě vyslechl její slova a ihned pochopil, že Aśvatthāmā, syn Droṇācāryi, vypustil brahmāstru, aby tak zabil posledního potomka v pāṇḍuovské rodině.

Význam

Pán je ve všech ohledech nestranný, ale přesto tíhne ke Svým oddaným, neboť je to nezbytné pro blaho všech. Rodina Pāṇḍuovců byla rodinou oddaných, a Pán proto chtěl, aby vládla světu. To byl důvod, proč skončil vládu Duryodhanových společníků a ustanovil vládu Mahārāje Yudhiṣṭhira. Proto chtěl také ochránit Mahārāje Parīkṣita, který byl v lůně své matky. Nelíbilo se mu, že by svět měl být bez Pāṇḍuovců, bez ideální rodiny oddaných.

Verš

tarhy evātha muni-śreṣṭha
pāṇḍavāḥ pañca sāyakān
ātmano ’bhimukhān dīptān
ālakṣyāstrāṇy upādaduḥ

Synonyma

tarhi — poté; eva — také; atha — proto; muni-śreṣṭha — ó přední mezi mudrci; pāṇḍavāḥ — všichni synové Pāṇḍua; pañca — pět; sāyakān — zbraně; ātmanaḥ — vlastní já; abhimukhān — k; dīptān — zářící; ālakṣya — když viděli; astrāṇi — zbraně; upādaduḥ — pozvedli.

Překlad

Ó přední mezi mudrci (Śaunako), jakmile Pāṇḍuovci viděli blížící se záři brahmāstry, všichni pozvedli své zbraně.

Význam

Brahmāstry jsou jemnější nežli jaderné zbraně. Aśvatthāmā vystřelil brahmāstru s jasným záměrem — zabít Pāṇḍuovce, to znamená pět bratrů vedených Mahārājem Yudhiṣṭhirem a jejich jediného vnuka, který ležel v lůně Uttary. Z toho plyne, že brahmāstra, jež je účinnější a jemnější zbraň nežli jsou atomové bomby, nebyla také tak slepá jako tyto zbraně. Když vybuchne atomová bomba, nerozlišuje, koho má zasáhnout jako svůj cíl, a ničí i nevinné, neboť ji nelze ovládat. Brahmāstra však taková není. Sleduje svůj určený cíl a nevinným neškodí.

Verš

vyasanaṁ vīkṣya tat teṣām
ananya-viṣayātmanām
sudarśanena svāstreṇa
svānāṁ rakṣāṁ vyadhād vibhuḥ

Synonyma

vyasanam — velké nebezpečí; vīkṣya — když viděl; tat — to; teṣām — jejich; ananya — žádný jiný; viṣaya — prostředek; ātmanām — k tomu tíhnoucí; sudarśanena — diskem Śrī Kṛṣṇy; sva-astreṇa — zbraní; svānām — Jeho oddaných; rakṣām — ochrana; vyadhāt — udělal; vibhuḥ — Všemocný.

Překlad

Všemocný Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, viděl nebezpečí, které hrozí Jeho čistým oddaným, zcela odevzdaným duším a okamžitě pozdvihl Svůj disk Sudarśana, aby je chránil.

Význam

Brahmāstra, nejzazší zbraň, kterou vystřelil Aśvatthāmā, byla něco jako jaderná zbraň, ale vydávala větší teplo a zář. Tato brahmāstra je produktem jemnohmotné vědy, neboť se vystřeluje působením jemného zvuku v podobě mantry zaznamenané ve Vedách. Další předností této zbraně je, že není slepá jako jaderná zbraň, neboť ji lze zaměřit výhradně na vybraný cíl. Aśvatthāmā vystřelil tuto zbraň, aby zničil všechny mužské příslušníky Pāṇḍuovy rodiny; v určitém smyslu tedy byla brahmāstra nebezpečnější nežli atomová bomba, protože pronikala i do těch nejzabezpečenějších míst a nikdy neminula cíl. Pán Śrī Kṛṣṇa to všechno věděl a ihned se chopil Své osobní zbraně, aby ochránil Své oddané, kteří neznali nikoho jiného než Kṛṣṇu. Pán jasně slibuje v Bhagavad-gītě, že Jeho oddaní nebudou nikdy přemoženi. A chová se úměrně ke kvalitě neboli stupni oddané služby, kterou Mu oddaní prokazují. Významné je zde slovo ananya-viṣayātmanām. Přestože byli Pāṇḍuovci sami všichni velkými bojovníky, stoprocentně záviseli na ochraně Pána. Pán však nebere ohledy ani na ty největší válečníky a porazí je v jediném okamžiku. Když Pán viděl, že Pāṇḍuovci nemají čas odrazit Aśvatthāmovu brahmāstru, pozdvihl Svoji zbraň i s rizikem, že poruší vlastní slib. Bitva na Kurukṣetře byla již téměř u konce, ale přesto ještě podle Svého slibu neměl pozvedat zbraň. Nebezpečí však bylo závažnější nežli slib. Kṛṣṇa je známější jako bhakta-vatsala (ten, který má rád Své oddané), a byl raději dále bhakta-vatsalou než světským moralistou, který nikdy neporuší svůj slavnostní slib.

Verš

antaḥsthaḥ sarva-bhūtānām
ātmā yogeśvaro hariḥ
sva-māyayāvṛṇod garbhaṁ
vairāṭyāḥ kuru-tantave

Synonyma

antaḥsthaḥ — jsa uvnitř; sarva — všech; bhūtānām — živých bytostí; ātmā — duše; yoga-īśvaraḥ — Pán všeho mysticismu; hariḥ — Nejvyšší Pán; sva-māyayā — osobní energií; āvṛṇot — zakryl; garbham — embryo; vairāṭyāḥ — Uttary; kuru-tantave — pro rod Mahārāje Kurua.

Překlad

Pán svrchované mystiky, Śrī Kṛṣṇa, sídlí v srdci každého jako Paramātmā. Proto aby ochránil jediného potomka kuruovské dynastie, zakryl embryo Uttary Svojí osobní energií.

Význam

Pán svrchované mystiky může být ve Svém rysu jako Paramātmā ve Své úplné části v srdci všech a dokonce i ve všech atomech. Proto zevnitř těla Uttary zakryl embryo Mahārāje Parīkṣita, aby tak zachránil rod Mahārāje Kurua, jehož potomkem byl i král Pāṇḍu. Jak synové Dhṛtarāṣṭry, tak synové Pāṇḍua náleželi k téže dynastii Mahārāje Kurua a proto se oběma říkalo Kuruovci. Jakmile však došlo mezi těmito dvěma rodinami k roztržce, synům Dhṛtarāṣṭry se začalo říkat Kuruovci a synům Pāṇḍua Pāṇḍuovci. Jelikož všichni Dhṛtarāṣṭrovi synové i vnuci padli v bitvě na Kurukṣetře, poslední syn celé dynastie je zde označen jako syn Kuruů.

Verš

yadyapy astraṁ brahma-śiras
tv amoghaṁ cāpratikriyam
vaiṣṇavaṁ teja āsādya
samaśāmyad bhṛgūdvaha

Synonyma

yadyapi — ačkoliv; astram — zbraň; brahma-śiraḥ — svrchovaná; tu — avšak; amogham — bez kontroly; ca — a; apratikriyam — bez možnosti zneškodnění; vaiṣṇavam — ve spojení s Viṣṇuem; tejaḥ — síla; āsādya — postavená proti; samaśāmyat — byla neutralizována; bhṛgu-udvaha — ó slávo rodiny Bhṛgua.

Překlad

Ó Śaunako, ačkoliv nejzazší zbraň brahmāstra, kterou vystřelil Aśvatthāmā, byla nezastavitelná a nebylo možné se jí ubránit, byla zneškodněná a zneutralizovaná, jakmile se střetla se silou Viṣṇua (Pána Kṛṣṇy).

Význam

V Bhagavad-gītě je řečeno, že brahmajyoti, světelná transcendentální zář, spočívá na Pánu Śrī Kṛṣṇovi. To znamená, že zář brahma-tejas není nic jiného než paprsky Pána, jako sluneční paprsky jsou paprsky slunečního disku. Tudíž tato Brahma-zbraň, před kterou nebylo hmotné obrany, také nemohla přemoci svrchovanou sílu Pána. Pán Śrī Kṛṣṇa neutralizoval a zneškodnil zbraň zvanou brahmāstra, kterou vystřelil Aśvatthāmā, Svojí vlastní energií; to znamená, že nečekal na pomoc nikoho jiného. Pán je absolutní.

Verš

mā maṁsthā hy etad āścaryaṁ
sarvāścaryamaye ’cyute
ya idaṁ māyayā devyā
sṛjaty avati hanty ajaḥ

Synonyma

— ne; maṁsthāḥ — myslete; hi — jistě; etat — to vše; āścaryam — podivuhodné; sarva — všechno; āścarya-maye — v nanejvýš tajemném; acyute — neomylný; yaḥ — ten, kdo; idam — toto (stvoření); māyayā — Svojí energií; devyā — transcendentální; sṛjati — tvoří; avati — udržuje; hanti — ničí; ajaḥ — nezrozený.

Překlad

Ó brāhmaṇové, nemyslete si, že toto bylo mezi jinými činnostmi tajemného a neomylného Pána, Osobnosti Božství, něčím obzvlášť podivuhodným. Ačkoliv Sám je nezrozený, Svojí transcendentální energií udržuje a ničí všechny hmotné předměty.

Význam

Činnosti Pána jsou pro nepatrný mozek živých bytostí vždy nepředstavitelné. Pro Svrchovaného Pána není nic nemožné, ale pro nás jsou všechny Jeho činy záhadou, a tak je vždy za hranicemi našeho vnímání a chápání. Pán je všemocná, všedokonalá Osobnost Božství. Jeho dokonalost je stoprocentní, zatímco jiní, jako Nārāyaṇa, Brahmā, Śiva, polobozi a všechny další živé bytosti, mají jen různá procentuálně menší množství této dokonalosti. Nikdo Mu není rovný a ani není větší než On. Pán nemá soupeře.

Verš

brahma-tejo-vinirmuktair
ātmajaiḥ saha kṛṣṇayā
prayāṇābhimukhaṁ kṛṣṇam
idam āha pṛthā satī

Synonyma

brahma-tejaḥ — radiace brahmāstry; vinirmuktaiḥ — zachráněný před; ātma-jaiḥ — s jejími syny; saha — s; kṛṣṇayā — Draupadī; prayāṇa — vyrážející; abhimukham — ke; kṛṣṇam — k Pánu Kṛṣṇovi; idam — toto; āha — řekla; pṛthā — Kuntī; satī — ctnostná, oddaná Pánu.

Překlad

Takto byla Kuntī, ctnostná oddaná Pána, zachráněna před radiací brahmāstry, a s ní i jejích pět synů a Draupadī. Oslovili Pána Kṛṣṇu, který se chystal na cestu k domovu.

Význam

Kuntī je zde označena jako satī, ctnostná, na základě její čisté oddanosti Pánu Śrī Kṛṣṇovi. V následujících modlitbách k Pánu Kṛṣṇovi nyní vyjeví svoji mysl. Ctnostný oddaný Pána se nikdy neobrací na druhé — na žádné jiné živé bytosti nebo polobohy — ani když potřebuje pomoc v nebezpečí. Takový byl charakter celé pāṇḍuovské rodiny. Neznali nic jiného než Kṛṣṇu, a Pán byl proto vždy připraven jim za všech okolností a ve všech ohledech pomoci. To je transcendentální povaha Pána. Pán oplácí závislost oddaného. Neměli bychom tedy hledat pomoc u nedokonalých živých bytostí nebo polobohů. Veškerou pomoc bychom vždy měli hledat jen u Pána Kṛṣṇy, který může Své oddané za každých okolností zachránit. Takový věrný oddaný nikdy nežádá Pána o pomoc, ale Pán mu jí ze Své vlastní vůle Sám dává.

Verš

kunty uvāca
namasye puruṣaṁ tvādyam
īśvaraṁ prakṛteḥ param
alakṣyaṁ sarva-bhūtānām
antar bahir avasthitam

Synonyma

kuntī uvāca — Śrīmatī Kuntī řekla; namasye — klaním se; puruṣam — Nejvyšší Osoba; tvā — Ty; ādyam — původní; īśvaram — vládce; prakṛteḥ — hmotného vesmíru; param — nad; alakṣyam — neviditelný; sarva — vše; bhūtānām — živých bytostí; antaḥ — uvnitř; bahiḥ — vně; avasthitam — jsoucí.

Překlad

Śrīmatī Kuntī řekla: Ó Kṛṣṇo, vzdávám Ti své poklony, protože jsi původní osobnost a neovlivňují Tě kvality hmotného světa. Existuješ uvnitř i vně všeho, ale přesto jsi pro všechny neviditelný.

Význam

Śrīmatī Kuntī si byla zcela vědoma toho, že Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství, přestože hrál roli jejího synovce. Tak osvícená žena by se nedopustila takové chyby, aby skládala poklony svému synovci. Proto Ho oslovila jako původního puruṣu mimo hmotný vesmír. Přestože všechny živé bytosti jsou také transcendentální, nejsou původní ani neomylné. Živé bytosti mohou snadno padnout do spárů hmotné přírody, ale to se nikdy nestane Pánovi. Vedy Ho proto popisují jako vůdčí ze všech živých bytostí (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām). Další oslovení je īśvara, vládce. Živé bytosti nebo polobozi jako Candra a Sūrya jsou také do určité míry īśvara, ale nikdo z nich není svrchovaný īśvara, konečný vládce. Pán je parameśvara, je Nadduše. Je uvnitř i vně. I když Ho Śrīmatī Kuntī měla před sebou jako svého synovce, byl zároveň v ní i ve všech ostatních. V Bhagavad-gītě (15.15) Pán praví: “Jsem v srdci každého a díky Mně přichází paměť, poznání, uvědomění atd. Prostřednictvím všech Ved jsem poznatelný, neboť Já jsem sestavitel Ved a učitel Vedānty.” Královna Kuntī potvrzuje, že přestože Pán je uvnitř i vně všech živých bytostí, je stále neviditelný. Řekli bychom, že Pán je pro obyčejného člověka hádankou. Královna Kuntī osobně zažila, že Pán Kṛṣṇa byl přítomný před jejími zraky a zároveň vstoupil do lůna Uttary, aby zachránil její embryo před útokem Aśvatthāmovy brahmāstry. Pro samotnou Kuntī bylo záhadou, zda je Śrī Kṛṣṇa všeprostupující nebo lokalizovaný. Ve skutečnosti je obojí, ale vyhrazuje si právo neukazovat se osobám, které nejsou odevzdané duše. Tento krycí závoj se nazývá Pánova energie māyā a ovládá omezený pohled vzpurných duší. Vysvětluje se následovně.

Verš

māyā-javanikācchannam
ajñādhokṣajam avyayam
na lakṣyase mūḍha-dṛśā
naṭo nāṭyadharo yathā

Synonyma

māyā — klamný; javanikā — závoj; ācchannam — zakrytý s; ajñā — nevědomý; adhokṣajam — za hranicí hmotného pojetí (transcendentální); avyayam — bezúhonný; na — ne; lakṣyase — viděný; mūḍha-dṛśā — pošetilým pozorovatelem; naṭaḥ — umělec; nāṭya-dharaḥ — oblečený jako herec; yathā — jako.

Překlad

Jsi za hranicí omezeného smyslového vnímání a jako takový jsi věčně bezúhonný činitel, zakrytý závojem iluzorní energie. Jsi neviditelný pro bláhové pozorovatele, stejně jako umělec v šatu herce není k poznání.

Význam

V Bhagavad-gītě Pán Śrī Kṛṣṇa prohlašuje, že méně inteligentní lidé Ho mylně pokládají za obyčejného člověka jako jsme my, a tak se Mu vysmívají. Totéž zde potvrzuje královna Kuntī. Méně inteligentní lidé jsou ti, kteří se bouří proti autoritě Pána. Takovým osobám se říká asurové. Asurové nemohou uznat Pánovu autoritu. Když se mezi námi Pán Sám zjevuje jako Rāma, Nṛsiṁha, Varāha nebo ve Své původní podobě jako Kṛṣṇa, vykonává mnoho podivuhodných věcí, které jsou pro člověka nemožné. Jak se dozvíme v desátém zpěvu tohoto velkého písma, Pán Śrī Kṛṣṇa ukazoval Své pro člověka nemožné jednání už v době, kdy ležel Své matce na klíně. Zabil čarodějnici Pūtanu, přestože si potřela ňadro jedem, aby Pána zabila. Pán sál z jejího prsu jako obyčejné dítě, a vysál z ní i její život. Podobně vyzdvihl horu Govardhan, jako když chlapec zdvihne muchomůrku, a několik dní tak nepřetržitě stál, aby chránil obyvatele Vṛndāvanu. To jsou některé z nadlidských činností Pána, které popisují autoritativní védská písma jako Purāṇy, Itihāsy (historické spisy) a Upaniṣady. Předal skvostné pokyny v podobě Bhagavad-gīty. Předvedl úžasné schopnosti jako hrdina, jako hospodář, jako učitel a jako člověk v odříkání. Jako Nejvyšší Osobnost Božství Ho přijímají autoritativní osobnosti, k nimž patří Vyāsa, Devala, Asita, Nārada, Madhva, Śaṅkara, Rāmānuja, Śrī Caitanya Mahāprabhu, Jīva Gosvāmī, Viśvanātha Cakravartī, Bhaktisiddhānta Sarasvatī a všechny ostatní autority této řady. On Sám to prohlásil na mnoha místech autentických písem. Přesto existuje určitá třída lidí s démonskou mentalitou, kteří se stále zdráhají přijmout Pána za Nejvyšší Absolutní Pravdu. Zčásti to způsobuje jejich chabé poznání a zčásti jejich tvrdohlavá zarputilost, která je výsledkem různých přečinů z minulosti a přítomnosti. Tito lidé nebyli schopní uznat Pána Śrī Kṛṣṇu, ani když Ho měli před sebou. Další potíž spočívá v tom, že ti, kteří závisejí velkou měrou na svých nedokonalých smyslech, Ho jako Svrchovaného Pána nemohou realizovat. Takoví lidé jsou jako moderní vědci. Chtějí vše vědět na základě svého experimentálního poznání. Nejvyššího Pána však na základě nedokonalého experimentálního poznání není možné poznat. Zde je popsán jako adhokṣaja — za hranicemi hmotného poznání. Všechny naše smysly jsou nedokonalé. Prohlašujeme, že vidíme vše, ale musíme přiznat, že vidíme jen to, co nám dovolí hmotné podmínky, které není v naší moci změnit. Pán je mimo dosah smyslového vnímání. Královna Kuntī přijímá tento nedostatek podmíněné duše, zvláště třídy žen, které jsou méně inteligentní. Pro méně inteligentní lidi musí existovat takové věci jako chrámy, mešity nebo kostely, aby mohli začít uznávat autoritu Pána a naslouchat o Něm na takových svatých místech od autorit. Pro méně inteligentní lidi je tento začátek duchovního života nezbytný a jen pošetilci zamítají zakládání těchto míst uctívání, která jsou zapotřebí k pozdvihnutí standardu duchovních kvalit mezi lidmi. Poklonit se autoritě Pána v chrámech, mešitách či kostelích, je pro méně inteligentní lidi stejně prospěšné, jako je pro pokročilé oddané prospěšná meditace o Něm aktivní službou.

Verš

tathā paramahaṁsānāṁ
munīnām amalātmanām
bhakti-yoga-vidhānārthaṁ
kathaṁ paśyema hi striyaḥ

Synonyma

tathā — kromě toho; paramahaṁsānām — pokročilých transcendentalistů; munīnām — velkých filozofů či mentálních spekulantů; amala-ātmanām — těch, jejichž mysli jsou schopné rozlišovat mezi duchem a hmotou; bhakti-yoga — věda oddané služby; vidhāna-artham — pro vykonávání; katham — jak; paśyema — lze vidět; hi — jistě; striyaḥ — ženy.

Překlad

Sám sestupuješ, abys rozšiřoval transcendentální vědu oddané služby a zaséval ji do srdcí pokročilých transcendentalistů a mentálních spekulantů, kteří se očistili schopností rozlišovat mezi duchem a hmotou. Jak Tě potom můžeme dokonale znát my ženy?

Význam

Ani ti největší filozofičtí spekulanti nemohou proniknout do oblasti Pána. V Upaniṣadách je řečeno, že Nejvyšší Pravda, Absolutní Osobnost Božství, je mimo dosah myšlenek i toho největšího filozofa. Nelze Ho poznat ani rozsáhlým studiem, ani tím největším mozkem. Pozná Ho jedině ten, kdo obdržel Jeho milost. Ostatní o Něm mohou neustále společně přemýšlet po mnoho let, ale přesto Ho nepoznají. Tuto skutečnost dosvědčuje královna Kuntī, která hraje roli nevinné ženy. Ženy celkově nemají schopnost spekulovat jako filozofové, ale jsou Pánem požehnány, neboť ihned uvěří ve svrchovanost a všemocnost Pána, a proto bez výhrad skládají své poklony. Pán je tak laskavý, že neprojevuje zvláštní přízeň pouze velkým filozofům. Pozná upřímnost záměru. Jedině z tohoto důvodu se při všech náboženských oslavách schází obvykle veliké množství žen. Zdá se, že v každé zemi a v každé církvi se o toto ženy zajímají více než muži. Toto prosté přijetí Pánovy autority je účinnější, než okázalá neupřímná náboženská horlivost.

Verš

kṛṣṇāya vāsudevāya
devakī-nandanāya ca
nanda-gopa-kumārāya
govindāya namo namaḥ

Synonyma

kṛṣṇāya — Nejvyšší Pán; vāsudevāya — synovi Vasudeva; devakī-nandanāya — synovi Devakī; ca — a; nanda-gopa — Nanda a pastevci krav; kumārāya — jejich synovi; govindāya — Osobnosti Božství, Pánu, který oživuje krávy a smysly; namaḥ — uctivé poklony; namaḥ — poklony.

Překlad

Skládám proto své uctivé poklony Pánu, který se stal synem Vasudeva, radostí Devakī, chlapcem Nandy a ostatních pastevců z Vṛndāvanu a oživovatelem krav a smyslů.

Význam

Pán, k Němuž se nelze přiblížit žádným hmotným způsobem, sestupuje ze Své nekonečné a bezpříčinné milosti na Zemi, aby projevil zvláštní přízeň Svým čistým oddaným a aby potlačil vzestup démonských osob. Královna Kuntī uctívá právě inkarnaci neboli sestoupení Pána Kṛṣṇy nade všechny ostatní inkarnace, neboť v této konkrétní inkarnaci je Pán mnohem přístupnější. V inkarnaci Rāmy byl od samého dětství stále jen synem krále, ale v inkarnaci Kṛṣṇy, i když se narodil jako syn krále, opustil ihned po Svém zjevení Svého skutečného otce a matku (krále Vasudeva a královnu Devakī) a přemístil se na klín matky Yaśodāmāyī, aby hrál úlohu obyčejného chlapce-pasáčka v požehnané Vrajabhūmi, která je velice posvěcená Jeho dětskými zábavami. Pán Kṛṣṇa je proto milostivější nežli Pán Rāma. K bratrovi Kuntī Vasudevovi a celé jeho rodině byl také nepochybně velice laskavý. Kdyby se nestal synem Vasudeva a Devakī, nemohla by Ho královna Kuntī prohlašovat za svého synovce a oslovovat Kṛṣṇu s rodičovským citem. Nanda a Yaśodā jsou však ještě blaženější, neboť mohli vychutnávat Pánovy dětské zábavy, které jsou přitažlivé víc než všechny ostatní. Jeho dětským zábavám předvedeným ve Vrajabhūmi, které jsou prototypem Jeho věčných činností na původní Kṛṣṇaloce, planetě popisované v Brahma-saṁhitě jako cintāmaṇi-dhām, se nic nevyrovná. Pán Śrī Kṛṣṇa sestoupil do Vrajabhūmi s celým Svým transcendentálním doprovodem a příslušenstvím. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto potvrdil, že nikdo nemá takové štěstí jako obyvatelé Vrajabhūmi, zvláště pasačky krav, které zasvětily vše co měly uspokojení Pána. Díky Jeho zábavám s Nandou a Yaśodou, s pastevci a především s malými pasáčky krav a s kravami Mu přísluší jméno Govinda. Pán Kṛṣṇa jako Govinda je nakloněn hlavně brāhmaṇům a kravám, čímž naznačuje, že blahobyt lidstva závisí hlavně na těchto dvou věcech — na bráhmanské kultuře a na ochraně krav. Jakmile se těchto dvou věcí nedostává, Pán Kṛṣṇa není nikdy spokojen.

Verš

namaḥ paṅkaja-nābhāya
namaḥ paṅkaja-māline
namaḥ paṅkaja-netrāya
namas te paṅkajāṅghraye

Synonyma

namaḥ — nejuctivější poklony; paṅkaja-nābhāya — Pánu, Jenž má ve středu Svého břicha zvláštní prohlubeň připomínající lotosový květ; namaḥ — poklony; paṅkaja-māline — ten, Jehož vždy zdobí girlanda z lotosových květů; namaḥ — poklony; paṅkaja-netrāya — ten, Jehož pohled chladí jako lotosový květ; namaḥ te — uctivé poklony Tobě; paṅkaja-aṅghraye — Tobě, na Jehož chodidlech jsou znaky lotosového květu (a o Němž se proto říká, že má lotosové nohy).

Překlad

Skládám hluboké poklony Tobě, ó Pane, Jehož břicho je poznačeno prohlubní podobnou lotosovému květu, Jenž jsi neustále ozdobený girlandami z lotosových květů, Jehož pohled chladí jako lotos a Jenž máš na chodidlech reliéfy lotosů.

Význam

Zde jsou uvedeny některé ze zvláštních znaků na duchovním těle Osobnosti Božství, jimiž se Jeho tělo liší od těl všech ostatních. Toto jsou zvláštní rysy těla Pána. Pán zdánlivě vypadá jako jeden z nás, ale vždy se liší Svými zvláštními tělesnými rysy. Śrīmatī Kuntī o sobě prohlašuje, že jako žena není způsobilá vidět Pána. To je obecné pravidlo, neboť ženy, śūdrové (třída dělníků) a dvija-bandhuové neboli zkažení potomci tří vyšších tříd nemají dostatek inteligence k tomu, aby chápali transcendentální skutečnosti, které se týkají duchovního jména, slávy, vlastností, podob atd. Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tyto osoby, i když nemohou porozumět duchovnímu jednání Pána, Ho mohou vidět jako arcā-vigrahu. Pán sestupuje do hmotného světa jako arcā-vigraha, aby obdařil přízní pokleslé duše — ženy, śūdry a dvija-bandhuy nevyjímaje. Jelikož pokleslé duše nevidí nic než hmotu, Pán milostivě sestupuje do všech nesčetných vesmírů jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu, a z lotosovité prohlubně uprostřed Jeho transcendentálního břicha vyrůstá lotosový stonek, na kterém se rodí Brahmā, první živá bytost ve vesmíru. Pán je proto známý jako Paṅkajanābhi. Pán Paṅkajanābhi přijímá podobu arcā-vigraha (Svoji transcendentální podobu), která může být z různých prvků: v mysli, podoba vytvořená ze dřeva, ze země, z kovu, z drahokamu, z barev, podoba nakreslená v písku atd. Všechny tyto podoby Pána jsou vždy ozdobeny girlandami z lotosových květů, a v chrámech, kde jsou uctívány, má vždy vládnout uklidňující atmosféra oddanosti, která přitáhne planoucí pozornost neoddaných stále pohroužených do hmotných hádek. Lidé, kteří meditují, uctívají podobu v mysli. Pán je tedy milostivý i k ženám, śūdrům a dvija-bandhuům; stačí, aby byli ochotní navštívit chrám, kde probíhá uctívání různých podob, které pro ně byly vytvořeny. Lidé, kteří chodí do chrámů, neuctívají modly, jak prohlašují někteří jedinci s chabým poznáním. Všichni velcí ācāryové zakládali takové chrámy pro uctívání na všech místech, aby poskytli přízeň méně inteligentním, a nikdo by neměl předstírat, že už stádium chrámového uctívání překonal, když přitom náleží do kategorie śūdrů a žen nebo ještě nižší. Měli bychom se na Pána začít dívat od Jeho lotosových nohou a postupně zvedat zrak ke stehnům, pasu, hrudi a obličeji. Nikdo by se neměl pokoušet hledět na tvář Pána, dokud ještě není navyklý dívat se na lotosové nohy Pána. Śrīmatī Kuntī byla tetou Pána, a proto se nezačala na Pána dívat od lotosových nohou, jelikož Pán by se mohl stydět. Aby ušetřila Pána nepříjemné situace, začala se na Něho dívat od pasu a svůj pohled postupně zvedala vzhůru k obličeji, a pak zpět dolů k lotosovým nohám. Tak bylo v uzavřeném kruhu vše v pořádku.

Verš

yathā hṛṣīkeśa khalena devakī
kaṁsena ruddhāticiraṁ śucārpitā
vimocitāhaṁ ca sahātmajā vibho
tvayaiva nāthena muhur vipad-gaṇāt

Synonyma

yathā — tak, jak tomu bylo; hṛṣīkeśa — pán smyslů; khalena — závistivým; devakī — Devakī (matka Śrī Kṛṣṇy); kaṁsena — králem Kaṁsou; ruddhā — uvězněná; ati-ciram — na dlouhou dobu; śuca-arpitā — soužená; vimocitā — osvobodil; aham ca — také já; saha-ātma- — s mými dětmi; vibho — ó veliký; tvayā eva — Tebou, Pane; nāthena — jako ochránce; muhuḥ — stále; vipat-gaṇāt — před řadou nebezpečí.

Překlad

Ó Hṛṣīkeśo, vládče smyslů a Pane pánů, osvobodil jsi Svoji matku Devakī, kterou dlouho věznil a sužoval závistivý král Kaṁsa, a také mne a mé děti před řadou neustálých nebezpečí.

Význam

Devakī, matka Kṛṣṇy a sestra krále Kaṁsy, byla se svým manželem Vasudevem uvězněna, protože závistivý král se bál, že ho osmý syn Devakī (Kṛṣṇa) zabije. Všechny syny Devakī, kteří se narodili před Kṛṣṇou, král zabil, ale Kṛṣṇa nebezpečí unikl tím, že byl přemístěn do domu Nandy Mahārāje, Svého nevlastního otce. Také Kuntīdevī a její děti byli zachráněni před řadou nebezpečí. Přízeň, kterou prokázal Pán Kṛṣṇa Kuntīdevī, však byla větší, neboť její děti Pán zachránil, na rozdíl od dětí Devakiných. Bylo to proto, že Devakī měla manžela, Vasudeva, naživu, ale Kuntīdevī byla vdovou, a nebylo nikoho kromě Kṛṣṇy, kdo by jí pomohl. Z toho plyne, že Kṛṣṇa udílí větší přízeň těm oddaným, kteří jsou ve větším nebezpečí. Někdy je Sám do takového nebezpečí uvádí, neboť cítí-li se čistý oddaný bezmocný, jeho pouto k Pánu sílí. Čím silnější je pouto k Pánu, tím větší je to pro oddaného úspěch.

Verš

viṣān mahāgneḥ puruṣāda-darśanād
asat-sabhāyā vana-vāsa-kṛcchrataḥ
mṛdhe mṛdhe ’neka-mahārathāstrato
drauṇy-astrataś cāsma hare ’bhirakṣitāḥ

Synonyma

viṣāt — před jedem; mahā-agneḥ — před velkým požárem; puruṣa-ada — lidojedi; darśanāt — bojem; asat — hříšné; sabhāyāḥ — shromáždění; vana-vāsa — ve vyhnanství v lese; kṛcchrataḥ — utrpení; mṛdhe mṛdhe — znovu a znovu v boji; aneka — mnoho; mahā-ratha — velcí generálové; astrataḥ — zbraně; drauṇi — syn Droṇācāryi; astrataḥ — před jeho zbraní; ca — a; āsma — naznačuje minulý čas; hare — ó můj Pane; abhirakṣitāḥ — zcela ochránil.

Překlad

Můj drahý Kṛṣṇo, ochránil jsi nás před jedovatým dortem, před velkým požárem, před kanibaly, před hříšným shromážděním, před strádáním během našeho vyhnanství v lese a před bitvou, kde válčili velcí generálové. A teď jsi nás zachránil před zbraní Aśvatthāmy.

Význam

Zde je celý výčet nebezpečných situací. Devakī přivedl její závistivý bratr do nesnází jednou a jinak se jí nic nestalo, ale Kuntīdevī a její syny čekaly nesnáze jedna za druhou po mnoho let. Duryodhana a jeho strana jim působili potíže ohledně království, a Pán pokaždé syny Kuntī zachránil. Bhīmu chtěli jednou otrávit jedovatým dortem, pak se nastěhovali do domu ze šelaku, který zapálili, a Draupadī chtěli jednou vysvléci donaha před hříšným shromážděním Kuruovců a tak ji urazit. Pán Draupadī zachránil tím, že jí poslal nikdy nekončící pruh látky, a Duryodhanova strana proto její nahotu nespatřila. Když pak byli vyhnáni do lesa, Bhīma musel bojovat s démonským lidojedem Hiḍimbou Rākṣasou, ale Pán ho zachránil. Ani to však nebyl konec. Po všech těchto útrapách nastala velká bitva na Kurukṣetře a Arjuna se musel střetnout s tak velkými generály, jako byli mocní válečníci Droṇa, Bhīṣma a Karṇa. A když už nakonec bylo vše urovnáno, syn Droṇācāryi vystřelil brahmāstru, aby zabil dítě v lůně Uttary. Tehdy Pán zachránil posledního žijícího potomka Kuruovců — Mahārāje Parīkṣita.

Verš

vipadaḥ santu tāḥ śaśvat
tatra tatra jagad-guro
bhavato darśanaṁ yat syād
apunar bhava-darśanam

Synonyma

vipadaḥ — pohromy; santu — nechť jsou; tāḥ — všechny; śaśvat — znovu a znovu; tatra — zde; tatra — a tam; jagat-guro — ó Pane vesmíru; bhavataḥ — s Tebou; darśanam — setkání; yat — to, co; syāt — je; apunaḥ — už nikdy; bhava-darśanam — vidět opakovaná zrození a smrti.

Překlad

Přeji si, aby ke všem těm pohromám docházelo znovu a znovu, abychom Tě mohli znovu a znovu vidět, neboť vidět Tebe znamená už nikdy nespatřit opakované zrození a smrt.

Význam

Lidé, kteří jsou nešťastní, v nouzi, inteligentní nebo zvídaví a kteří vykonali jisté zbožné činy, obvykle uctívají nebo začínají uctívat Pána. Jiní, kteří si libují pouze ve špatnostech, ať už jsou v jakémkoliv postavení, se k Nejvyššímu nemohou přiblížit, neboť jsou oklamáni iluzorní energií. Zbožný člověk v případě pohromy nemá jinou možnost, než hledat útočiště u lotosových nohou Pána. Neustále vzpomínat na lotosové nohy Pána znamená připravovat se na osvobození od zrození a smrti. Proto i když nastanou takzvané pohromy, jsou vítané, protože nám dávají příležitost vzpomínat na Pána, což znamená osvobození.

Ten, kdo přijal útočiště lotosových nohou Pána — což je ta nejlepší loď pro přeplavání oceánu nevědomosti — může dosáhnout osvobození stejně snadno, jako můžeme přeskočit otisk telecího kopýtka. Takové osoby patří do Pánovy říše a nic je nepoutá k místu, kde nebezpečí číhá na každém kroku.

Pán v Bhagavad-gītě potvrzuje, že tento hmotný svět je nebezpečné místo, kde stále dochází k různým pohromám. Méně inteligentní lidé plánují, jak těmto pohromám zabránit, a nevědí, že toto místo je svojí povahou místem neustálých pohrom. Nemají informace o říši Pána, která je plná blaženosti a kde žádné pohromy nehrozí. Povinností duševně zdravého člověka proto je nenechat se rozrušit světskými pohromami, ke kterým bude zcela jistě docházet za všech okolností. Má přijímat veškeré utrpení, které přinášejí nevyhnutelné rány osudu, a má usilovat o pokrok v duchovní realizaci, neboť to je posláním lidského života. Duše je transcendentální vůči všem hmotným pohromám, a takzvané pohromy jsou proto jen zdánlivé. Člověk například může ve snu vidět, jak ho pojídá tygr, a může proto začít křičet. Ve skutečnosti se však o žádného tygra ani žádné utrpení nejedná, jelikož to je pouze sen. A stejně tak lze o všech životních pohromách říci, že jsou to pouhé sny. Má-li někdo to štěstí, že oddanou službou přišel do styku s Pánem, pak je to pro něho skutečný zisk. Každý styk s Pánem prostřednictvím jednoho z devíti druhů oddané služby je vždy krokem kupředu na cestě zpátky k Bohu.

Verš

janmaiśvarya-śruta-śrībhir
edhamāna-madaḥ pumān
naivārhaty abhidhātuṁ vai
tvām akiñcana-gocaram

Synonyma

janma — zrození; aiśvarya — hojnost; śruta — vzdělání; śrībhiḥ — vlastněním krásy; edhamāna — vzrůstající; madaḥ — opojení; pumān — lidská bytost; na — nikdy; eva — kdykoliv; arhati — zasluhuje; abhidhātum — oslovit s upřímností; vai — jistě; tvām — Tebe; akiñcana-gocaram — ten, který je snadno přístupný pro hmotně vyčerpaného člověka.

Překlad

Můj Pane, je snadné se k Tobě přiblížit, ale pouze pro ty, kteří jsou hmotně vyčerpáni. Člověk, který jde po cestě (hmotného) pokroku a snaží se vylepšit své postavení a dosáhnout ctihodného zrození, velkého bohatství, vysokého vzdělání a tělesné krásy, k Tobě nedokáže přistoupit s upřímnými pocity.

Význam

Hmotný pokrok znamená narodit se v aristokratické rodině, mít velký majetek, vzdělání a přitažlivou osobní krásu. Všichni materialisté prahnou po těchto hmotných věcech, a tomu se říká rozvoj hmotné civilizace. Výsledkem je, že ten, kdo všech těchto hmotných věcí dosáhne, začne být nepřirozeně pyšný a omámený ze svého pomíjivého bohatství. Takoví hmotně povýšení lidé pak nejsou schopní pronášet svaté jméno Pána a upřímně Ho oslovovat: “Ó Govindo, ó Kṛṣṇo!” V śāstrách je řečeno, že když hříšník jednou pronese svaté jméno Pána, zbaví se tolika hříchů, kolika se není schopný ani dopustit. Takovou má pronášení svatého jména Pána sílu a ani v nejmenším se nejedná o přehánění. Pánovo svaté jméno skutečně tuto sílu má. Je však rovněž zapotřebí, aby jeho pronášení mělo patřičnou kvalitu, a to závisí na kvalitě cítění. Bezmocný člověk může pronášet svaté jméno Pána procítěně, ale ten, kdo totéž svaté jméno pronáší ve stavu velké hmotné spokojenosti, nemůže být tak upřímný. Hmotně povýšení lidé možná příležitostně pronášejí svaté jméno Pána, ale nejsou schopní to dělat kvalitně. Čtyři zásady hmotného rozvoje, tzn. (1) vysoký původ, (2) slušný majetek, (3) vysoké vzdělání a (4) přitažlivá krása, jsou tedy vlastně překážky v pokroku na cestě duchovního rozvoje. Hmotný obal čisté duše je vnější, stejně jako horečka je vnějším projevem nezdravého těla. Obvyklým postupem je snižovat horečku a ne ji zvyšovat špatným jednáním. Někdy vidíme, že duchovně pokročilý člověk hmotně strádá. To ho ale nikterak neodrazuje. Naopak, hmotná nouze je stejně dobrou známkou jako pokles teploty. Životní zásadou by mělo být, abychom snižovali stupeň hmotného opojení, které nás přivádí do stále větší iluze co se týče cíle života. Osoby posedlé iluzí nemohou vstoupit do Božího království.

Verš

namo ’kiñcana-vittāya
nivṛtta-guṇa-vṛttaye
ātmārāmāya śāntāya
kaivalya-pataye namaḥ

Synonyma

namaḥ — všechny poklony Tobě; akiñcana-vittāya — majetku hmotně zchudlých; nivṛtta — zcela transcendentální vůči působení hmotných kvalit; guṇa — hmotné kvality; vṛttaye — postižení; ātma-ārāmāya — ten, kdo je spokojený Sám v Sobě; śāntāya — nejvlídnější; kaivalya-pataye — pánovi monistů; namaḥ — klaním se.

Překlad

Skládám své poklony Tobě, Jenž jsi majetkem hmotně zchudlých. Nedotýkají se Tě akce a reakce kvalit hmotné přírody. Jsi spokojený Sám v Sobě, a proto jsi nanejvýš vlídný a jsi pánem monistů.

Význam

Živá bytost nemůže žít, aniž něco vlastní. Nemůže si tedy v pravém slova smyslu odříkat. Živá bytost se něčeho zříká jen proto, aby získala něco ještě cennějšího. Student obětuje své dětinské sklony, aby dosáhl lepšího vzdělání. Služebník opouští své staré místo, aby nastoupil na lepší. Stejně tak oddaný se nezříká hmotného světa pro nic za nic, ale pro skutečné duchovní hodnoty. Śrīla Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī a Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī a další se vzdali své světské okázalosti a blahobytu ve prospěch služby Pánu. Ze světského hlediska to byli velice význační lidé. Gosvāmī byli ministři vlády v Bengálsku a Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī byl synem velkého zamindara své doby. Vše však opustili, aby získali něco, co bylo ještě vyšší než jejich předchozí vlastnictví. Oddaní většinou nemají příliš velký hmotný blahobyt, ale mají velice tajný poklad — lotosové nohy Pána. K tomu se váže velice pěkný příběh. Śrīla Sanātana Gosvāmī vlastnil zázračný kámen a nechal ho ležet na hromadě odpadků. Jeden chudý člověk ho zvedl, ale pak začal přemýšlet o tom, proč byl ten drahocenný kámen zrovna mezi odpadky. Požádal proto Sanātanu, aby mu dal to nejcennější co měl, a Śrīla Sanātana Gosvāmī mu dal svaté jméno Pána. Slovo akiñcana označuje toho, kdo nemůže dát nic hmotného. Skutečný oddaný, mahātmā, nikomu nic hmotného nedá, protože všech hmotných věcí již zanechal. Může ale dát to nejvyšší a nejcennější — Osobnost Božství, protože Pán je jediný majetek skutečného oddaného. Zázračný kámen Sanātany Gosvāmīho, vyhozený na smetí, nebyl jeho majetkem; jinak by byl uložen na lepším místě. Tento příklad má přesvědčit začínající oddané o tom, že hmotná přání a duchovní pokrok jdou špatně dohromady. Dokud nejsme schopni vidět všechno jako duchovní, ve vztahu se Svrchovaným Pánem, musíme vždy rozlišovat mezi duchem a hmotou. Duchovní mistr, jakým byl Śrīla Sanātana Gosvāmī, osobně má schopnost vidět ve všem duchovní podstatu, ale dává nám tento příklad proto, neboť nám takový duchovní pohled chybí.

Rozvoj hmotného pohledu nebo hmotné civilizace je velikou překážkou duchovnímu rozvoji. Hmotný rozvoj připoutává živou bytost k hmotnému tělu, což přináší všemožná hmotná strádání. Hmotný rozvoj se nazývá anartha neboli věci, které jsou nechtěné. Je to skutečně tak. V rámci současného hmotného rozvoje kupujeme rtěnky za padesát korun a existuje mnoho nechtěných věcí, které jsou vesměs výplody hmotného pojetí života. Všemi těmito nechtěnými věcmi jsme jen rozptýleni a lidská energie přichází nazmar, aniž bychom dosáhli duchovní realizace, která je prvořadou nutností lidského života. Pokusy letět na Měsíc jsou jen dalším příkladem mrhání energie, protože i když se na Měsíc dostaneme, nevyřeší to životní problémy. Oddaní Pána se nazývají akiñcanové, jelikož nemají prakticky žádné hmotné bohatství. Veškeré hmotné bohatství je výplodem tří kvalit hmotné přírody, který nás dělí od účinků duchovní energie. Proto čím méně těchto hmotných věcí vlastníme, tím větší máme naději na duchovní pokrok.

Nejvyšší Osobnost Božství nemá žádný přímý styk s hmotnými činnostmi. Všechny Jeho činy a skutky, i když jsou projevené v tomto hmotném světě, jsou duchovní a zcela neovlivněné kvalitami hmotné přírody. V Bhagavad-gītě Pán praví, že všechny Jeho činnosti, i Jeho příchod do hmotného světa a odchod z něj, jsou transcendentální, a ten, kdo to dokonale ví, se už nenarodí v hmotném světě a půjde zpátky k Bohu.

Hmotnou nemoc zapříčiňuje touha vládnout hmotné přírodě. Tato touha je plodem vzájemného působení tří kvalit přírody, a ani Pán ani oddaní po takovém falešném požitku netouží. Pán a oddaní se proto nazývají nivṛtta-guṇa-vṛtti. Svrchovaný Pán je dokonalý nivṛtta-guṇa-vṛtti, neboť Jeho nikdy nepřitahují kvality hmotné přírody, zatímco živé bytosti tuto tendenci mají a některé z nich jsou iluzorní přitažlivostí hmotné přírody polapeny.

Jelikož Pán je majetkem oddaných a oddaní jsou na oplátku majetkem Pána, oddaní jsou jistě transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody. To je přirozený závěr. Tito ryzí oddaní se liší od těch, jejichž oddanost je smíšena s touhou zmírnit své strádání nebo chudobu, se zvídavostí nebo spekulativními sklony. Ryzí oddaní a Pán jsou spolu vzájemně transcendentálně spojeni. Co se týče ostatních, těm Pán nemá co opětovat, a proto se nazývá ātmārāma neboli spokojený Sám v Sobě. Takto spokojený v Sobě je pánem všech monistů, kteří usilují o splynutí s Jeho bytím. Tito monisté splynou s osobní září Pána zvanou brahmajyoti, ale oddaní vstupují do transcendentálních zábav Pána, které bychom nikdy neměli mylně pokládat za hmotné.

Verš

manye tvāṁ kālam īśānam
anādi-nidhanaṁ vibhum
samaṁ carantaṁ sarvatra
bhūtānāṁ yan mithaḥ kaliḥ

Synonyma

manye — míním; tvām — Ty; kālam — věčný čas; īśānam — Svrchovaný Pán; anādi-nidhanam — bez počátku a konce; vibhum — všepronikající; samam — milostivý ke všem stejně; carantam — rozdávající; sarvatra — všude; bhūtānām — živých bytostí; yat mithaḥ — stykem; kaliḥ — rozbroje.

Překlad

Můj Pane, vím, že jsi věčný čas, nejvyšší, všeprostupující vládce, který nemá počátek ani konec. Svoji milost udílíš všem stejnou měrou; vzájemné spory živých bytostí vznikají jen z jejich společenských styků.

Význam

Kuntīdevī věděla, že Kṛṣṇa nebyl jejím synovcem ani žádným obyčejným rodinným členem ze strany jejího otce. Věděla dokonale, že Kṛṣṇa je původní Pán, který sídlí v srdci každého jako Nadduše neboli Paramātmā. Jiným jménem pro Pánův rys Paramātmā je kāla, věčný čas. Věčný čas je svědkem všech našich činů, dobrých i špatných, a zároveň přináší příslušné reakce. Nemá smysl naříkat, že nevíme proč a zač trpíme. Je možné, že jsme zapomněli na přečin, za který v současnosti trpíme, ale musíme mít vždy na paměti, že Paramātmā je náš stálý společník, který ví o všem v minulosti, současnosti i budoucnosti. A jelikož tento rys Pána Kṛṣṇy zvaný Paramātmā předurčuje všechny akce a reakce, je také nejvyšším vládcem. Bez Jeho svolení se ani stéblo trávy nepohne. Živé bytosti dostávají tolik svobody, kolik si zasluhují, a jestliže této svobody zneužívají, výsledkem je utrpení. Oddaní Pána, kteří nezneužívají svoji svobodu, jsou dobří synové Pána. Ostatní, kteří ji zneužívají, se dostávají řízením věčného času do nesnází. Kāla udílí podmíněným duším štěstí i neštěstí. To vše je předurčené věčným časem. Stejně jako nesnáze přicházejí bez pozvání, tak i štěstí k nám může nečekaně přijít, neboť to vše předurčuje kāla. Pro Pána tedy není nikdo přítel ani nepřítel. Každý trpí nebo užívá výsledky svého vlastního osudu. Osud si živé bytosti samy vytvářejí vzájemným stykem ve společnosti. V tomto světě chce každý vládnout hmotné přírodě, a proto každý si pod dohledem Svrchovaného Pána vytváří svůj vlastní osud. Pán je všepronikající a vidí proto činnosti všech. A jelikož nemá počátek ani konec, je známý také jako kāla, věčný čas.

Verš

na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitaṁ
tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam
na yasya kaścid dayito ’sti karhicid
dveṣyaś ca yasmin viṣamā matir nṛṇām

Synonyma

na — ne; veda — zná; kaścit — nikdo; bhagavan — ó Pane; cikīrṣitam — zábavy; tava — Tvé; īhamānasya — jako světští lidé; nṛṇām — obyčejných lidí; viḍambanam — matoucí; na — nikdy; yasya — Jeho; kaścit — nikdo; dayitaḥ — předmětem zvláštního zájmu; asti — je; karhicit — někde; dveṣyaḥ — předmět závisti; ca — a; yasmin — Jemu; viṣamā — zaujatost; matiḥ — představa; nṛṇām — lidí.

Překlad

Ó Pane, nikdo nemůže pochopit Tvé transcendentální zábavy, které vypadají jako lidské a jsou tak matoucí. Nikdo není předmětem Tvé zvláštní přízně ani Tvé závisti; lidé si jen představují, že jsi zaujatý.

Význam

Pán je milostivý ke všem pokleslým duším stejně. K nikomu není nepřátelský. Představa, že Osobnost Božství je lidskou bytostí, je velice matoucí. Jeho zábavy vypadají jako lidské, ale ve skutečnosti jsou transcendentální bez jediného náznaku hmotného znečištění. Nepochybně panuje názor, že Pán nadržuje Svým čistým oddaným, ale ve skutečnosti nenadržuje nikomu, stejně jako slunce. Díky slunečním paprskům někdy i kameny nabydou na ceně, zatímco slepý člověk slunce neuvidí, ani když bude stát v jeho plné záři. Tma a světlo jsou dvě protichůdné koncepce, ale to nikterak neznamená, že slunce je nějak zaujaté v šíření svých paprsků. Sluneční paprsky svítí na všechny, avšak schopnost přijímat je má každý jinou. Pomatení lidé považují oddanou službu za lichocení Pánu, které má přinést Jeho zvláštní milost. Ale čistí oddaní, kteří se zaměstnávají transcendentální láskyplnou službou Pánu, nejsou výměnná obchodní společnost. Obchodník někomu slouží s podmínkou, že sám něco vytěží. Čistý oddaný neslouží Pánu proto, aby dostal něco na oplátku, a tak se mu dostává plné milosti Pána. Lidé, kteří trpí, kteří jsou v nouzi, kteří jsou zvídaví nebo filozoficky založení, s Pánem navazují dočasné styky, aby posloužili svým cílům. Jakmile toho dosáhnou, už spojení s Pánem nepotřebují. Trpící člověk, pokud je alespoň trochu zbožný, se modlí k Pánu za uzdravení, ale jakmile se uzdraví, většinou už nemá žádný zájem spojení s Pánem dále udržovat. Milost Pána je pro něho otevřená, ale on ji odmítá přijmout. To je rozdíl mezi čistým oddaným a smíšeným oddaným. Ti, kteří zcela odmítají službu Pánu, jsou v naprosté temnotě, ti, kteří žádají o přízeň Pána, jen když ji nutně potřebují, zachycují Jeho milost jen zčásti a ti, kteří slouží Pánu na sto procent, přijímají milost Pána plně. Tato nerovnost v příjmu Pánovy milosti se vztahuje k příjemci a není žádným projevem zaujatosti Pána, který je všemilostivý.

Když Pán Svojí všemilostivou energií sestupuje do tohoto hmotného světa, hraje lidskou bytost, a proto se zdá, že nadržuje Svým oddaným, ale skutečnost je jiná. Přestože navenek vypadá jako zaujatý, rozdává Svou milost všem stejně. Všichni, kteří zemřeli v bitvě na Kuruovském bitevním poli za přítomnosti Pána, získali spasení, aniž k tomu měli náležité kvalifikace, neboť smrt v přítomnosti Pána očišťuje odcházející duši od účinků všech hříchů, a umírající člověk se proto přemísťuje někam do transcendentální říše. Jakmile se někdo jakýmkoliv způsobem vystaví slunečním paprskům, je jisté, že ho neminou příznivé účinky tepla ani ultrafialových paprsků. Závěr tedy je, že Pán není nikdy zaujatý. Myslet si o Něm, že je zaujatý, je chyba, která škodí všem.

Verš

janma karma ca viśvātmann
ajasyākartur ātmanaḥ
tiryaṅ-nṝṣiṣu yādaḥsu
tad atyanta-viḍambanam

Synonyma

janma — zrození; karma — činnosti; ca — a; viśva-ātman — ó duše vesmíru; ajasya — nezrozeného; akartuḥ — nečinného; ātmanaḥ — životní energie; tiryak — zvíře; nṛ — lidská bytost; ṛṣiṣu — v mudrcích; yādaḥsu — ve vodě; tat — to; atyanta — opravdu; viḍambanam — matoucí.

Překlad

Ó duše vesmíru, jak rozumět tomu, že pracuješ, přestože jsi nečinný, a že se rodíš, přestože jsi Sám životní silou a jsi nezrozený. Osobně sestupuješ do prostředí zvířat, lidí, mudrců a vodních živočichů. To je skutečně záhadné a matoucí.

Význam

Pánovy transcendentální zábavy jsou nejen matoucí, ale také navenek zdánlivě si odporující. Jinými slovy, pro omezenou myšlenkovou schopnost člověka jsou nepochopitelné. Pán je všeprostupující Nadduše všeho bytí, a přesto se zjevuje jako kanec mezi zvířaty, jako Rāma a Kṛṣṇa mezi lidmi, jako Nārāyaṇa mezi mudrci a jako ryba mezi vodními živočichy. A zároveň se říká, že je nezrozený a že nic Ho nenutí k žádným činnostem. Śruti mantra říká, že Nejvyšší Brahman nemusí dělat nic. Nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On. Má nesčetné energie a vše vykonává dokonale prostřednictvím samočinně působícího poznání, síly a činorodosti. Všechna tato fakta jednoznačně dokazují, že všechny činnosti, podoby a skutky Pána jsou pro naši omezenou myšlenkovou schopnost nepochopitelné, a jelikož Pán je nepředstavitelně mocný, je pro Něho možné cokoliv. Nikdo Ho proto nemůže přesně vymezit; každý čin Pána je pro obyčejné lidi matoucí. Nelze Ho pochopit skrze védské poznání, ale snadno Ho pochopí čistí oddaní, kteří jsou s Ním v důvěrném styku. Oddaní proto vědí, že i když se zjevuje mezi zvířaty, není to ani zvíře, ani člověk, ani ṛṣi, ani ryba. Je vždy a za všech okolností Svrchovaným Pánem.

Verš

gopy ādade tvayi kṛtāgasi dāma tāvad
yā te daśāśru-kalilāñjana-sambhramākṣam
vaktraṁ ninīya bhaya-bhāvanayā sthitasya
sā māṁ vimohayati bhīr api yad bibheti

Synonyma

gopī — pastevkyně (Yaśodā); ādade — vzala; tvayi — na Tebe; kṛtāgasi — když jsi zlobil (rozbil hrnec s máslem); dāma — provaz; tāvat — tehdy; — to, co; te — Tvé; daśā — situace; aśru-kalila — zaplavené slzami; añjana — líčidlo; sambhrama — neklidné; akṣam — oči; vaktram — tvář; ninīya — dolů; bhaya-bhāvanayā — myšlenkami ze strachu; sthitasya — ze situace; — to; mām — mne; vimohayati — mate; bhīḥ api — i zosobněný strach; yat — koho; bibheti — se bojí.

Překlad

Můj drahý Kṛṣṇo, když jsi byl neposlušný, Yaśodā vzala provaz, aby Tě svázala a Tvé neklidné oči se zalily slzami, smývajícími maskaru z Tvých očí. A bál jsi se, přestože Tebe se bojí i zosobněný strach. Tento výjev je pro mne záhadou.

Význam

Zde je další popis matoucích zábav Nejvyššího Pána. Již jsme vysvětlili, že Svrchovaný Pán je Svrchovaný za všech okolností. Zde je konkrétní příklad toho, jak se Svrchovaný Pán celého stvoření stává hračkou v rukou Svého čistého oddaného. Čistý oddaný slouží Pánu pouze z čisté lásky a při vykonávání své oddané služby zapomíná na Jeho skutečné postavení. Nejvyšší Pán přijímá láskyplnou službu Svých oddaných s větším potěšením, když je spontánní a pramení z čistého citu beze známky uctivého zbožňování. Oddaní Pána obvykle uctívají s velkou úctou a respektem, ale Pána obzvlášť těší, když se oddaný z čisté náklonnosti a lásky pokládá za důležitějšího než je Pán. Takové byly zábavy Pána s oddanými v Jeho původním domově na Goloce Vṛndāvaně. Kṛṣṇovi přátelé Ho považovali za jednoho z nich. Nepřikládali Mu žádnou důležitost hodnou úcty. Rodiče Pána (všichni čistí oddaní) Ho považovali jen za malé dítě. A Pán přijímá tresty rodičů s větší radostí, než modlitby védských hymnů. Stejně tak s větší chutí přijímá výtky Svých snoubenek nežli védské hymny. Během Své přítomnosti v tomto hmotném světě, kdy projevoval Své věčné zábavy z transcendentální říše Goloky Vṛndāvany, aby přilákal pozornost lidí, ukázal Pán Kṛṣṇa jedinečný obrázek podřízenosti Svojí matce Yaśodě. Jednou z přirozených dětských her Pána bylo, že rozbíjel nádoby, v nichž měla matka Yaśodā uložené máslo, a rozdával jejich obsah Svým přátelům a všem, kteří se hry zúčastnili, včetně slavných opic z Vṛndāvanu, které takto využívaly Pánovy štědrosti. Matka Yaśodā to viděla a z čisté lásky chtěla své transcendentální dítě naoko potrestat. Vzala provaz a pohrozila Pánu, že Ho sváže, jak se to obvykle dělává. Když Pán viděl provaz v rukách matky Yaśody, sklonil hlavu a rozplakal se jako malé dítě. Slzy Mu tekly po tvářích a smývaly černé líčidlo kolem Jeho nádherných očí. Kuntīdevī se klaní tomuto výjevu, neboť dobře ví o Pánově svrchovaném postavení. Pána se často bojí i zosobněný strach, ale On se přesto bál Své matky, která Ho chtěla obyčejně potrestat. Kuntī si byla vědoma Kṛṣṇova vznešeného postavení, zatímco Yaśodā nikoliv. Postavení Yaśody je proto vznešenější než postavení Kuntī. Matka Yaśodā dostala Pána za své dítě a On jí dal zcela zapomenout na skutečnost, že její dítě je Pán Samotný. S vědomím Pánova vznešeného postavení by se matka Yaśodā stěží odvážila Pána trestat. Pán však zařídil, aby zapomněla, protože chtěl před milující Yaśodou předvést dokonale dětské gesto. Tato výměna lásky mezi matkou a synem proběhla přirozeně, a Kuntī, která na ten výjev vzpomínala, byla zmatená a nemohla jinak než velebit transcendentální synovskou lásku. Nepřímo tak velebí matku Yaśodu za její jedinečnou lásku, kterou ovládla i všemocného Pána jako své milované dítě.

Verš

kecid āhur ajaṁ jātaṁ
puṇya-ślokasya kīrtaye
yadoḥ priyasyānvavāye
malayasyeva candanam

Synonyma

kecit — někdo; āhuḥ — říká; ajam — nezrozený; jātam — se narodil; puṇya-ślokasya — velkého zbožného krále; kīrtaye — pro oslavování; yadoḥ — krále Yadua; priyasya — drahého; anvavāye — v jeho rodině; malayasya — Malajské hory; iva — jako; candanam — santálové dřevo.

Překlad

Někteří říkají, že Nezrozený se narodil, aby oslavoval zbožné krále, a jiní říkají, že proto, aby potěšil krále Yadua, jednoho z Tvých nejdražších oddaných. Zjevuješ se v jeho rodině stejně jako se santálové dřevo zjevuje v Malajských horách.

Význam

Jelikož Pánův příchod do tohoto hmotného světa je záhadný, názory na zrození Nezrozeného se liší. V Bhagavad-gītě Pán říká, že se zrodí v hmotném světě přesto, že je Pánem všech stvoření a je nezrozený. Skutečnost zrození Nezrozeného tedy nelze popřít, jelikož On Sám ji potvrzuje. Existují však různé názory na to, proč se narodil. To také udává Bhagavad-gītā. Pán se zjevuje Svojí vnitřní silou, aby znovu ustanovil zásady náboženství, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. To je účel příchodu Nezrozeného. Říká se ovšem také, že Pán přišel proslavit zbožného krále Yudhiṣṭhira. Pán Śrī Kṛṣṇa chtěl bezpochyby stanovit vládu Pāṇḍuovců nad světem pro dobro všech. Jakmile světu vládne zbožný král, lidé jsou šťastní. Je-li vládce bezbožný, pak jsou nešťastní. Ve věku Kali jsou téměř všichni vládci bezbožní, a lidé pod jejich vládou jsou proto stále nešťastní. Ale v demokratických státech si bezbožní občané sami volí své zástupce, aby jim vládli, a proto za své neštěstí nemohou dávat vinu nikomu jinému, než sami sobě. Mahārāja Nala byl také oslavován jako velký zbožný král, ale neměl žádné spojení s Pánem Kṛṣṇou. Králem, kterého chtěl Pán Kṛṣṇa oslavovat, je tedy bezpochyby Mahārāja Yudhiṣṭhira. Pán také proslavil krále Yadua, jelikož se narodil v jeho rodině. Pán je nazýván Yādava, Yaduvīra, Yadunandana atd., ale není touto příslušností nikterak zavázán. Je jako santál, který roste v Malajských horách. Stromy mohou růst všude, ale jelikož santálové stromy rostou především v oblasti Malajských hor, jsou jména Malajských hor a santálu vzájemně spojena. Závěr je tedy ten, že Pán se nikdy nerodí, stejně jako slunce, a přesto se zjevuje, jako když slunce vychází na východním obzoru. A stejně jako slunce není sluncem východního obzoru, tak Pán není ničím synem. Je otcem všech a všeho, co je a může být.

Verš

apare vasudevasya
devakyāṁ yācito ’bhyagāt
ajas tvam asya kṣemāya
vadhāya ca sura-dviṣām

Synonyma

apare — jiní; vasudevasya — Vasudeva; devakyām — Devakī; yācitaḥ — modlitby o; abhyagāt — zrodil se; ajaḥ — nezrozený; tvam — Ty jsi; asya — jeho; kṣemāya — pro dobro; vadhāya — za účelem zabití; ca — a; sura-dviṣām — těch, kteří závidí polobohům.

Překlad

Jiní říkají, že když se o Tebe modlili Vasudeva a Devakī, narodil jsi se jako jejich syn. Jsi bezpochyby nezrozený, a přesto se rodíš pro jejich dobro a proto, abys zabil ty, kteří závidí polobohům.

Význam

Je také řečeno, že Vasudeva a Devakī se v minulém životě jako Sutapā a Pṛśni oddali neobyčejně přísnému pokání, aby získali Pána za svého syna, a výsledkem jejich odříkání bylo to, že Pán se skutečně zjevil jako jejich syn. V Bhagavad-gītě je již řečeno, že Pán přichází pro dobro všech lidí světa a proto, aby vyhladil asury neboli materialistické ateisty.

Verš

bhārāvatāraṇāyānye
bhuvo nāva ivodadhau
sīdantyā bhūri-bhāreṇa
jāto hy ātma-bhuvārthitaḥ

Synonyma

bhāra-avatāraṇāya — aby zmenšil břímě světa; anye — jiní; bhuvaḥ — světa; nāvaḥ — loď; iva — jako; udadhau — na moři; sīdantyāḥ — zarmoucený; bhūri — neobyčejně; bhāreṇa — nákladem; jātaḥ — zrodil jsi se; hi — jistě; ātma-bhuvā — Brahmā; arthitaḥ — modlil se.

Překlad

Jiní říkají, že svět byl ve velkých nesnázích, jelikož byl přetížený jako loď na moři, a že ses zjevil jako odpověď na modlitby Svého syna Brahmy, abys zmenšil břímě světa.

Význam

Brahmā, první živá bytost, se narodil bezprostředně po stvoření a je přímým synem Nārāyaṇa. Ze všeho nejdříve vstoupil do hmotného vesmíru Nārāyaṇa jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu. Hmota nemůže tvořit bez duchovního styku — tato zásada platí od samého počátku stvoření. Do vesmíru vstoupil Svrchovaný Duch a na lotosovém květu rostoucím z transcendentálního břicha Viṣṇua se narodil Brahmā, první živá bytost. Viṣṇu je proto známý jako Padmanābha. Brahmā se nazývá ātma-bhū, protože byl stvořen přímo otcem bez styku s matkou Lakṣmījī. Lakṣmījī byla v blízkosti Nārāyaṇa a sloužila Pánu, ale Nārāyaṇa zplodil Brahmu bez styku s Lakṣmī. Taková je všemocnost Pána. Z toho by si měli vzít poučení ti, kteří pošetile pokládají Nārāyaṇa za obyčejnou živou bytost. Nārāyaṇa se liší od ostatních živých bytostí; je Osobností Božství a má ve všech částech Svého transcendentálního těla plnou moc všech smyslů. Obyčejná živá bytost dokáže zplodit dítě pohlavním stykem a nemůže plodit děti nijak jinak, než jediným způsobem, který je jí daný. Ale Nārāyaṇa, který je všemocný, neomezují žádné energetické podmínky. Je úplný a nezávislý a může Svými mnohými silami dělat velice snadno a dokonale cokoliv. Brahmā je tedy přímo synem otce a nikdy nebyl v lůně matky. Proto se nazývá ātma-bhū. Tento Brahmā má na starosti další tvoření ve vesmíru, které je druhotným odrazem moci Všemohoucího. Ve vesmíru se nachází transcendentální planeta jménem Śvetadvīp, která je sídlem Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua, Nejvyššího Pána v rysu Paramātmā. Jakmile nastane ve vesmíru problém, který nemohou vyřešit ani vládnoucí polobozi, přicházejí pro radu za Brahmājīm, a když Brahmājī sám nemůže poradit, pak se obrací na Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua a modlí se k Němu o inkarnaci a vyřešení nesnází. Takový problém vznikl, když Zemi vládl Kaṁsa a jemu podobní a Zem byla přečiny asurů velice přetížená. Brahmājī se společně s dalšími polobohy modlil na břehu oceánu Kṣīrodaka a dostalo se jim zprávy o příchodu Kṛṣṇy jako syna Vasudeva a Devakī. Proto někteří lidé říkají, že Pán se zjevil díky modlitbám Brahmājīho.

Verš

bhave ’smin kliśyamānānām
avidyā-kāma-karmabhiḥ
śravaṇa-smaraṇārhāṇi
kariṣyann iti kecana

Synonyma

bhave — ve hmotném stvoření; asmin — toto; kliśyamānānām — těch, kteří trpí pro; avidyā — nevědomost; kāma — touha; karmabhiḥ — vykonáváním plodonosné práce; śravaṇa — naslouchání; smaraṇa — vzpomínání; arhāṇi — uctívání; kariṣyan — mohou provádět; iti — takto; kecana — jiní.

Překlad

A ještě jiní říkají, že jsi se zjevil, abys znovu oživil oddanou službu nasloucháním, vzpomínáním, uctíváním atd., aby podmíněné duše, které trpí hmotnými bolestmi, mohly těchto činností využít a dosáhnout osvobození.

Význam

Ve Śrīmad Bhagavad-gītě Pán prohlašuje, že přichází v každém věku, aby znovu ustanovil náboženství. Podobu náboženství utváří Nejvyšší Pán. Nikdo nemůže vyrobit nové náboženství, jak mají v oblibě někteří ctižádostiví jedinci. Skutečným náboženstvím je přijmout Pána jako svrchovanou autoritu a se spontánní láskou Mu sloužit. Žádná živá bytost se nemůže vyhnout službě, protože to je původním smyslem její existence. Jediným posláním živé bytosti je sloužit Pánu. Pán je veliký a živé bytosti Mu jsou podřízené. Povinností živé bytosti je proto sloužit pouze Jemu. Iluzí zmatené živé bytosti se naneštěstí z pouhého nedorozumění stávají působením hmotných tužeb služebníky smyslů. Tato touha se nazývá avidyā neboli nevědomost. A na základě takové touhy si vytváří živá bytost různé plány hmotného požitku, které se soustřeďují kolem zvráceného pohlavního života. Zaplétá se proto do řetězce rození a smrti a pod řízením Svrchovaného Pána transmigruje do různých těl na různých planetách. Dokud se tedy nedostaneme za hranice této nevědomosti, nemůžeme se osvobodit od trojího strádání v hmotném životě. To je zákon přírody.

Pán se ovšem ze Své bezpříčinné milosti — jelikož je k trpícím živým bytostem milostivý víc, nežli by očekávaly — před námi zjevuje a obnovuje zásady oddané služby, která spočívá v naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívaní, modlení se, spolupracování a odevzdání se Jemu. Jestliže se podmíněná duše začne věnovat výše uvedeným procesům nebo alespoň jednomu z nich, pomůže jí to z labyrintu nevědomosti, a tak se osvobodí od veškerého hmotného utrpení, které vytváří živá bytost oklamaná vnější energií. Tuto zvláštní milost živé bytosti udílí Pán v podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Verš

śṛṇvanti gāyanti gṛṇanty abhīkṣṇaśaḥ
smaranti nandanti tavehitaṁ janāḥ
ta eva paśyanty acireṇa tāvakaṁ
bhava-pravāhoparamaṁ padāmbujam

Synonyma

śṛṇvanti — naslouchají; gāyanti — opěvují; gṛṇanti — přijímají; abhīkṣṇaśaḥ — stále; smaranti — vzpomínají; nandanti — nalézají potěšení; tava — Tvé; īhitam — činnosti; janāḥ — obyčejní lidé; te — oni; eva — jistě; paśyanti — vidí; acireṇa — velice brzy; tāvakam — Tvé; bhava-pravāha — proud znovuzrození; uparamam — konec; pada-ambujam — lotosové nohy.

Překlad

Ó Kṛṣṇo, ti, kteří neustále naslouchají, opěvují a opakují si Tvé transcendentální činnosti nebo kteří nalézají potěšení v tom, jak to dělají druzí, jistě vidí Tvé lotosové nohy, které jediné dokáží zastavit opakované rození a smrt.

Význam

Svrchovaného Pána Śrī Kṛṣṇu nelze spatřit naším současným podmíněným zrakem. Abychom Ho viděli, musíme svůj pohled změnit tím, že vyvineme jiné životní podmínky, plné spontánní lásky k Bohu. Když byl Śrī Kṛṣṇa osobně přítomný na planetě Zemi, ne každý Ho viděl jako Nejvyšší Osobnost Božství. Materialisté jako Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu, Kaṁsa, Jarāsandha a Śiśupāla byli po hmotné stránce vysoce kvalifikované osobnosti, ale přítomnost Pána nebyli schopni ocenit. To znamená, že i když je Pán přímo před našima očima, nemůžeme Ho vidět, pokud nemáme potřebný pohled. Tuto nezbytnou kvalifikaci vyvineme jedině oddanou službou, která začíná nasloucháním o Pánu ze správných zdrojů. Jednou z nejoblíbenějších knih, kterou lidé obecně často poslouchají, přednášejí, opakují atd., je Bhagavad-gītā, ale někdy shledáváme, že posluchač, přednašeč atd., přestože vykonává tuto oddanou službu, nevidí Pána tváří v tvář. Příčinou je to, že śravaṇa, první bod, je velice důležitý. Nasloucháme-li ze správných zdrojů, účinky se dostaví velice rychle. Lidé většinou naslouchají neautorizovaným osobám. Tyto neautorizované osoby mohou mít vysoké akademické vzdělání, ale jelikož nedodržují zásady oddané služby, naslouchat jim je vyloženou ztrátou času. Někdy texty vykládají tak, jak to vyhovuje jejich osobním záměrům. Ze všeho nejdříve tedy musíme vyhledat pravého a kvalifikovaného mluvčího, a od něho pak můžeme naslouchat. Jakmile je naslouchání dokonalé a úplné, ostatní procesy budou také automaticky dokonalé.

Transcendentální činnosti Pána jsou různé, a naslouchání o kterékoliv z nich může přinést požadovaný výsledek, pokud o nich nasloucháme dokonalým způsobem. Činnosti Pána v Bhāgavatamu začínají u Jeho styků s Pāṇḍuovci. Je zde též mnoho jiných zábav Pána, které popisují Jeho jednání s asury a ostatními. A v desátém zpěvu je potom uvedeno Jeho vznešené jednání s Jeho milostnými družkami, gopīmi, a také s Jeho řádnými manželkami ve Dvārace. Jelikož Pán je absolutní, Jeho jednání má vždy tutéž transcendentální povahu. Lidé ovšem někdy při neautorizovaném naslouchání dávají přednost vyprávění o Jeho stycích s gopīmi. Tyto sklony jsou příznakem smyslných tužeb posluchače a pravý přednašeč Pánových zábav se proto takovému naslouchání vždy vyhýbá. Musíme o Pánovi naslouchat od samého začátku, ať už se jedná o Śrīmad-Bhāgavatam nebo o nějaké jiné písmo, a to nám postupně pomůže dosáhnout dokonalosti. Není proto správné pokládat Pánovy styky s Pāṇḍuovci za méně důležité, než jsou Jeho styky s gopīmi. Musíme mít neustále na paměti, že Pán je vždy transcendentální vůči veškeré hmotné připoutanosti. Ve všech výše uvedených jednáních Pána je Pán za všech okolností hlavní postavou, a naslouchat o Něm a o Jeho oddaných či protivnících je prospěšné pro duchovní život. Je řečeno, že všechny Vedy a Purāṇy byly vytvořeny proto, abychom mohli obnovit svůj ztracený vztah s Ním. Naslouchání všem těmto písmům je naprosto nezbytné.

Verš

apy adya nas tvaṁ sva-kṛtehita prabho
jihāsasi svit suhṛdo ’nujīvinaḥ
yeṣāṁ na cānyad bhavataḥ padāmbujāt
parāyaṇaṁ rājasu yojitāṁhasām

Synonyma

api — jestliže; adya — dnes; naḥ — nás; tvam — Ty; sva-kṛta — Sám vykonal; īhita — všechny povinnosti; prabho — ó můj Pane; jihāsasi — opouštíš; svit — možná; suhṛdaḥ — důvěrní přátelé; anujīvinaḥ — žijící z milosti; yeṣām — koho; na — ani; ca — a; anyat — nikdo jiný; bhavataḥ — Tvých; pada-ambujāt — lotosových nohách; parāyaṇam — závislí; rājasu — králům; yojita — podílející se na; aṁhasām — nepřátelství.

Překlad

Ó můj Pane, všechny Své povinnosti Jsi již vykonal. Dnes nás opouštíš, přestože zcela závisíme na Tvé milosti a nemáme nikoho jiného, kdo by nás chránil, nyní, když všichni králové jsou našimi nepřáteli?

Význam

Pāṇḍuovci jsou nejšťastlivější z lidí, protože ve všem svém štěstí zcela záviseli na milosti Pána. Záviset na něčí milosti je v hmotném světě známkou té největší bídy, ale jakmile se to týká našeho transcendentálního vztahu s Pánem, pak se situace mění. Je-li nám dáno žít v úplné závislosti na Pánu, máme to největší štěstí, jakého lze dosáhnout. To, že se začínáme považovat za naprosto nezávislé jedince, je začátkem hmotné choroby. Krutá hmotná příroda ale nikomu nedovolí být nezávislý. Marným pokusům získat nezávislost na přísných zákonech přírody se říká hmotný rozvoj experimentálního poznání. Tato snaha o nezávislost na přírodních zákonech hýbe celým hmotným světem. Od Rāvaṇy, který chtěl postavit schodiště vedoucí přímo na nebeské planety, až po dnešní dobu, se lidé stále snaží překonat zákony přírody. Nyní se pokoušejí vstoupit na jiné planety za pomoci elektronických mechanických přístrojů. Ale nejvyšším cílem lidské civilizace je tvrdě pracovat pod vedením Pána a záviset zcela na Něm. Tím nejvyšším, čeho může dokonalá civilizace dosáhnout, je neúnavná práce doprovázená úplnou závislostí na Pánu. Pāṇḍuovci toho byli ideální ukázkou. Bezvýhradně záviseli na vůli Pána Śrī Kṛṣṇy, ale přitom nebyli Jeho zahálčivými příživníky. Jejich kvalifikace byly zcela jedinečné a prokazovalo se to jak v jejich charakteru, tak v jejich skutcích. Přesto však vždy vyhledávali milost Pána, protože věděli, že každá živá bytost je přirozeně závislá. Dokonalostí života tedy je být plně závislý na vůli Pána a nepředstírat nezávislost v hmotném světě. Ti, kteří usilují o nepravou nezávislost na Pánu, se nazývají anātha neboli nemající strážce, zatímco ti, kteří zcela závisí na Pánově vůli, se nazývají sanātha neboli ti, které někdo chrání. Musíme se proto snažit být sanātha, abychom byli vždy chráněni před nepříznivými podmínkami hmotného bytí. Oklamáni vlivem vnější hmotné přírody zapomínáme, že hmotné životní podmínky s sebou přinášejí nanejvýš nežádoucí zmatek. Bhagavad-gītā (7.19) nás proto upomíná, že po mnoha a mnoha zrozeních si štěstím obdařený jedinec může uvědomit, že Vāsudeva je vše a že nejlepším způsobem jak žít je zcela se Mu odevzdat. Tím se vyznačuje mahātmā.Všichni členové pāṇḍuovské rodiny byli mahātmové ve stavu hospodáře. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl vůdcem těchto mahātmů a královna Kuntīdevī byla jejich matkou. Pokyny Bhagavad-gīty a všech Purāṇ, zvláště Bhāgavata Purāṇy, jsou tedy nevyhnutelně spojeny s historií pāṇḍuovských mahātmů. Odloučení od Pána pro ně znamenalo totéž, co pro rybu znamená odloučení od vody. Śrīmatī Kuntīdevī tedy představa tohoto odloučení udeřila jako blesk, a celou svou modlitbou se královna v podstatě jen pokouší přesvědčit Pána, aby s nimi zůstal. Všichni znepřátelení králové sice padli v bitvě na Kurukṣetře, ale zůstali po nich ještě synové a vnuci, a s nimi se Pāṇḍuovci museli také utkat. Nejen Pāṇḍuovci se ocitli v situaci, kdy se proti nim někteří postavili jako nepřátelé. Každý z nás má vždy nějakého nepřítele a nejlépe je pro nás žít tak, abychom zcela záviseli na Pánově vůli. Tím překonáme všechny nesnáze hmotného bytí.

Verš

ke vayaṁ nāma-rūpābhyāṁ
yadubhiḥ saha pāṇḍavāḥ
bhavato ’darśanaṁ yarhi
hṛṣīkāṇām iveśituḥ

Synonyma

ke — kdo jsme; vayam — my; nāma-rūpābhyām — beze slávy a schopností; yadubhiḥ — s Yaduovci; saha — společně; pāṇḍavāḥ — a Pāṇḍuovci; bhavataḥ — Tvá; adarśanam — nepřítomnost; yarhi — jako kdyby; hṛṣīkāṇām — smyslů; iva — jako; īśituḥ — živé bytosti.

Překlad

Sláva a jméno hmotného těla zaniká s odchodem živé duše a podobně naše sláva a činnosti společně s Pāṇḍuovci a Yaduovci ihned zmizí, přestaneš-li nás vydržovat Svým pohledem.

Význam

Kuntīdevī si je plně vědomá toho, že Pāṇḍuovci vděčí za svoji existenci jedině Śrī Kṛṣṇovi. Proslulost Pāṇḍuovců byla nepochybně veliká a vedl je slavný král Yudhiṣṭhira, který byl zosobněnou mravností; měli také nepochybně mocné spojence v Yaduovcích, ale bez Pána Kṛṣṇy nikdo z nich nebyl ničím, stejně jako je nepotřebné tělo, které není vedeno vědomím. Nikdo nemá být pyšný na svou pověst, moc a slávu, jestliže jeho život není vedený milostí Nejvyššího Pána. Živé bytosti jsou vždy závislé, a konečným předmětem jejich závislosti je Pán Samotný. Pokrokem hmotného poznání můžeme vynalézat různé hmotné způsoby obrany, ale bez Pánova vedení všechny tyto vynálezy zkrachují, přestože vypadají silné a spolehlivé.

Verš

neyaṁ śobhiṣyate tatra
yathedānīṁ gadādhara
tvat-padair aṅkitā bhāti
sva-lakṣaṇa-vilakṣitaiḥ

Synonyma

na — ne; iyam — tato zem našeho království; śobhiṣyate — vypadá krásná; tatra — pak; yathā — jako nyní; idānīm — jak; gadādhara — ó Kṛṣṇo; tvat — Tvýma; padaiḥ — nohama; aṅkitā — označená; bhāti — oslňuje; sva-lakṣaṇa — Tvé znaky; vilakṣitaiḥ — otisky.

Překlad

Ó Gadādharo (Kṛṣṇo), naše království teď vypadá krásné, protože ho zdobí otisky Tvých nohou. Ale po Tvém odchodu už takové nebude.

Význam

Na nohách Pána jsou jisté zvláštní znaky, které Ho odlišují od jiných. Pánovy nohy jsou zespodu označeny praporkem, bleskem, trojzubcem na pohánění slonů, slunečníkem, lotosem, diskem atd. a tyto znaky se otiskují do jemné půdy všude tam, kudy Pán prochází. Když Pán Śrī Kṛṣṇa žil s Pāṇḍuovci v Hastināpuru, jejich zem byla poznačena těmito příznivými znaky, a království Pāṇḍuovců proto vzkvétalo. Kuntīdevī připomínala tuto zvláštnost a měla obavy, že nepřítomnost Pána přinese neštěstí.

Verš

ime jana-padāḥ svṛddhāḥ
supakvauṣadhi-vīrudhaḥ
vanādri-nady-udanvanto
hy edhante tava vīkṣitaiḥ

Synonyma

ime — všechna tato; jana-padāḥ — malá i větší města; svṛddhāḥ — vzkvétala; supakva — zralé; auṣadhi — byliny; vīrudhaḥ — zelenina; vana — lesy; adri — hory; nadī — řeky; udanvantaḥ — moře; hi — jistě; edhante — vzrůstají; tava — Tebou; vīkṣitaiḥ — viděné.

Překlad

Všechna města a vesnice vzkvétají po všech stránkách, neboť je hojnost bylin a obilí, stromy jsou obalené ovocem, řeky plné vody, hory plné nerostů a oceány plné bohatství. To všechno jen proto, že se na ně díváš.

Význam

Blahobyt lidstva vzkvétá díky přírodním darům a ne díky obřím průmyslovým podnikům. Průmyslové giganty jsou výplody bezbožné civilizace a ničí ušlechtilé cíle lidského života. Čím více budeme rozvíjet tento komplikovaný průmysl ničící životní energii lidí, tím více budou prostí lidé neklidní a neuspokojení, třebaže několik bohatých bude moci žít marnotratně díky vykořisťování. Přírodní dary jako je obilí, zelenina, ovoce, řeky, hory s nerosty a drahokamy a moře plná perel jsou dary Nejvyššího, a podle Jeho přání je hmotná příroda buď plodí v hojnosti nebo je skrývá. Přirozeným zákonem je, že člověk může využít těchto božích darů přírody a spokojeně prosperovat, aniž by byl okouzlený vykořisťovatelským motivem, že bude vládnout hmotné přírodě. Čím více se snažíme využívat hmotnou přírodu pro své požitkářské rozmary, tím více se zaplétáme do reakcí za tyto vykořisťovatelské snahy. Máme-li dostatek obilí, ovoce, zeleniny a bylin, nač je nám třeba udržovat jatka a zabíjet nebohá zvířata? Má-li člověk dostatek obilí a zeleniny, není důvodu, aby zabíjel zvířata. Tokem řek se zúrodňují pole, a ta dávají více než potřebujeme. Hory dávají nerosty a oceány perly. Má-li lidská civilizace dostatek obilí, nerostů, drahokamů, vody, mléka atd., nač by měla za cenu práce některých nešťastníků vytvářet tak strašné průmyslové podniky? Všechny tyto přírodní dary ale závisejí na milosti Pána. Je tedy třeba, abychom se řídili zákony Pána a dosáhli dokonalosti lidského života oddanou službou. Kuntīdevī to v tomto verši velice jasně naznačuje. Přeje si, aby jim Bůh udělil Svoji milost a aby tak království dále přirozeně vzkvétalo.

Verš

atha viśveśa viśvātman
viśva-mūrte svakeṣu me
sneha-pāśam imaṁ chindhi
dṛḍhaṁ pāṇḍuṣu vṛṣṇiṣu

Synonyma

atha — proto; viśva-īśa — ó Pane vesmíru; viśva-ātman — ó duše vesmíru; viśva-mūrte — ó osobnosti vesmírné podoby; svakeṣu — k mým příbuzným; me — mé; sneha-pāśam — citové pouto; imam — toto; chindhi — přetni; dṛḍham — hluboké; pāṇḍuṣu — k Pāṇḍuovcům; vṛṣṇiṣu — i k Vṛṣṇiovcům.

Překlad

Ó Pane vesmíru, ó duše vesmíru, ó osobnosti vesmírné podoby, prosím, přetni má pouta náklonnosti k mým příbuzným, Pāṇḍuovcům a Vṛṣṇiovcům.

Význam

Čistý oddaný se stydí, aby žádal Pána o něco ve vlastní prospěch. Hospodáři jsou však někdy nuceni žádat o přízeň Pána, jelikož je svazují pouta rodinné náklonnosti. Śrīmatī Kuntīdevī si to uvědomovala, a proto prosila Pána, aby přesekl její citová pouta k vlastním příbuzným, Pāṇḍuovcům a Vṛṣṇiovcům. Pāṇḍuovci byli její synové a Vṛṣṇiovci byli členové rodiny jejího otce. Kṛṣṇa měl stejný vztah k oběma rodinám. Obě rodiny vyžadovaly Jeho pomoc, protože obě byly rodinami oddaných, kteří záviseli na Pánu. Śrīmatī Kuntīdevī si přála, aby Śrī Kṛṣṇa zůstal s jejími syny, Pāṇḍuovci, ale kdyby to udělal, nedostalo by se této výhody jejímu otcovskému domu. Tyto zaujaté úvahy zneklidňovaly její mysl, a proto si Kuntī přála přeseknout pouto rodinné náklonnosti.

Čistý oddaný přetíná pouta omezené náklonnosti ke své rodině a rozšiřuje své činnosti v oddané službě na všechny zapomenuté duše. Typickým příkladem je skupina šesti Gosvāmīch, kteří následovali Pána Caitanyu. Všichni patřili k těm nejosvícenějším a kulturně nejvyspělejším bohatým rodinám vyšší kasty, ale ve prospěch všech lidí opustili své pohodlné domovy a stali se potulnými mnichy. Přesekat náklonnost ke své rodině znamená rozšířit pole své působnosti. Bez toho se nikdo nemůže stát kvalifikovaným brāhmaṇou, králem, vůdcem společnosti nebo Pánovým oddaným. Pán, Osobnost Božství, šel v tomto směru příkladem jako ideální král. Aby předvedl vlastnosti ideálního krále, Śrī Rāmacandra přesekl pouto náklonnosti ke Své milované manželce.

Takové osobnosti, jako brāhmaṇa, oddaný, král nebo společenský vůdce, musí být velice velkomyslné, aby mohly plnit své příslušné povinnosti. Śrīmatī Kuntīdevī si toho byla dobře vědomá a jelikož byla slabá, modlila se o vysvobození z tohoto otroctví rodinných citů. Oslovuje zde tudíž Kṛṣṇu jako Pána vesmíru neboli Pána vesmírné mysli, čímž naznačuje Jeho všemocnou schopnost přetnout pouta rodinné náklonnosti. Někdy se stává, že Pán ze Své zvláštní náklonnosti ke slabému oddanému přetrhne rodinná pouta vlivem Svých všemocných energií. Tím způsobí, že Jeho oddaný začne být závislý už jen na Něm, a připraví ho tím na cestu zpátky k Bohu.

Verš

tvayi me ’nanya-viṣayā
matir madhu-pate ’sakṛt
ratim udvahatād addhā
gaṅgevaugham udanvati

Synonyma

tvayi — Tobě; me — má; ananya-viṣayā — čistá; matiḥ — pozornost; madhu-pate — ó Pane Madhua; asakṛt — stále; ratim — přitažlivost; udvahatāt — kéž přetéká; addhā — přímo; gaṅgā — Ganga; iva — jako; ogham — plyne; udanvati — do moře.

Překlad

Ó Pane Madhua, tak jako Ganga věčně plyne do moře a nezná překážek, tak i já chci být vždy přitahována pouze k Tobě a nikomu jinému.

Význam

Dokonalosti čisté oddané služby je dosaženo tehdy, když je pozornost plně obrácena k transcendentální láskyplné službě Pánu. Přesekat pouta náklonnosti ke všemu ostatnímu neznamená zavrhnout takové jemné záležitosti, jako je náklonnost k někomu jinému. To není možné. Živá bytost musí mít tento pocit náklonnosti pro někoho jiného, protože to je příznakem života ve všech životních druzích. Životní příznaky, jimiž je touha, hněv, dychtění, pocit přitažlivosti atd., nelze zničit. Je třeba pouze změnit cíl. Nelze odstranit touhu, ale v oddané službě vystřídá touhu po uspokojení smyslů touha po službě Pánu. Takzvaná náklonnost k rodině, společnosti, zemi atd. není ničím jiným než různými stupni uspokojování smyslů. Jakmile se tato touha usměrní pro uspokojení Pána, nazývá se to oddaná služba.

Z Bhagavad-gīty je patrné, že Arjuna nechtěl bojovat se svými bratry a příbuznými, jelikož chtěl uspokojit své osobní touhy. Jakmile však vyslechl poselství Pána, Śrīmad Bhagavad-gītu, změnil své rozhodnutí a sloužil Pánu. Tím se z něho stal slavný oddaný Pána, neboť všechna písma uvádějí, že Arjuna dosáhl duchovní dokonalosti oddanou službou Pánu v přátelství. Bojování a přátelství, Arjuna i Kṛṣṇa, vše zůstalo jak bylo, jen z Arjuny se oddanou službou stal jiný člověk. Také modlitby Kuntī jsou ukázkou rozhodné proměny v jednání. Śrīmatī Kuntī chtěla sloužit Pánovi bez odchýlení a o to prosí ve svých modlitbách. Tato čistá oddanost je konečným cílem života. Naše pozornost se obvykle obrací ke službě něčemu, co není božské, co není v Božím plánu. Jakmile změníme plán ve prospěch služby Pánu neboli jsou-li naše smysly očištěny v souvislosti se službou Pánu, pak se to nazývá čistá oddaná služba. Śrīmatī Kuntīdevī toužila po této dokonalosti a modlila se o ni k Pánu.

Její náklonnost k Pāṇḍuovcům a Vṛṣṇiovcům nevybočuje mimo rámec oddané služby, neboť služba Pánu a služba Jeho oddaným se od sebe neliší. Někdy je služba oddaným cennější než služba Pánu. V tomto případě se však jednalo o náklonnost, kterou měla Kuntīdevī k Pāṇḍuovcům a Vṛṣṇiovcům jakožto členům své rodiny. Takové citové pouto hmotného příbuzenství vytváří māyā — příbuznosti těla nebo mysli vznikají vlivem vnější energie. Skutečná příbuznost je příbuznost duše na základě vztahu s Nejvyšší Duší. Když chtěla Kuntīdevī přeseknout rodinné vztahy, mínila tím vnější vztahy. Vnější vztahy jsou příčinou hmotného otroctví, ale vztahy duše vedou ke svobodě. Příbuznost dvou duší se může uskutečnit prostřednictvím příbuznosti s Nadduší. Vidět temnotu znamená nevidět. Ale ve slunečním světle vidíme slunce i vše ostatní, co nám bylo ve tmě skryté. Tak je tomu s oddanou službou.

Verš

śrī-kṛṣṇa kṛṣṇa-sakha vṛṣṇy-ṛṣabhāvani-dhrug-
rājanya-vaṁśa-dahanānapavarga-vīrya
govinda go-dvija-surārti-harāvatāra
yogeśvarākhila-guro bhagavan namas te

Synonyma

śrī-kṛṣṇa — ó Śrī Kṛṣṇo; kṛṣṇa-sakha — ó příteli Arjuny; vṛṣṇi — potomků Vṛṣṇiho; ṛṣabha — ó vůdče; avani — země; dhruk — vzpurné; rājanya-vaṁśa — dynastie králů; dahana — ó ničiteli; anapavarga — bez úbytku; vīrya — sil; govinda — ó Pane Golokadhāmu; go — krav; dvijabrāhmanové; sura — polobozi; arti-hara — zmírnit úzkost; avatāra — ó Pane, který sestupuješ; yoga-īśvara — ó pane všech mystických sil; akhila — vesmírný; guro — ó učiteli; bhagavan — ó Ty, Jenž vlastníš všechna bohatství; namaḥ te — uctivě se Ti klaním.

Překlad

Ó Kṛṣṇo, příteli Arjuny, ó vůdče potomků Vṛṣṇiho, ničíš politické strany, které ruší klid na této Zemi. Tvá síla nikdy neslábne. Patří Ti transcendentální říše a sestupuješ, abys zmírnil úzkost krav, brāhmaṇů a oddaných. Vlastníš všechny mystické síly a jsi učitel celého vesmíru. Jsi všemocný Bůh a já se Ti uctivě klaním.

Význam

Zde dává Śrīmatī Kuntīdevī souhrnný popis Svrchovaného Pána Śrī Kṛṣṇy. Všemocný Pán má Své věčné transcendentální sídlo, kde pečuje o krávy surabhi. Slouží Mu stovky a tisíce bohyní štěstí. Do hmotného světa sestupuje proto, aby přivedl zpátky Své oddané a aby zničil všechny rušivé elementy ve skupinách politických stran a králů, kteří mají zajišťovat klid a pořádek. Pán tvoří, udržuje a ničí prostřednictvím Svých neomezených energií a přesto se Jeho energie nezmenšuje a Jeho sil neubývá. Krávy, brāhmaṇové a oddaní Pána jsou předmětem Jeho zvláštní pozornosti, neboť to jsou velice důležité faktory pro všeobecné blaho živých bytostí.

Verš

sūta uvāca
pṛthayetthaṁ kala-padaiḥ
pariṇūtākhilodayaḥ
mandaṁ jahāsa vaikuṇṭho
mohayann iva māyayā

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta řekl; pṛthayā — Pṛthou (Kuntī); ittham — toto; kala-padaiḥ — vybranými slovy; pariṇūta — uctívaný; akhila — vesmírný; udayaḥ — sláva; mandam — jemně; jahāsa — usmál se; vaikuṇṭhaḥ — Pán; mohayan — uchvacující; iva — jako; māyayā — Jeho mystická síla.

Překlad

Sūta Gosvāmī řekl: Když Pán vyslechl modlitby Kuntīdevī, které Ho oslavovaly vybranými slovy, jemně se usmál. Jeho úsměv byl okouzlující stejně jako Jeho mystická síla.

Význam

Je řečeno, že vše okouzlující představuje Pána. Podmíněné duše, které se neustále snaží vládnout hmotnému světu, jsou také okouzleny Jeho mystickými silami, ale Jeho oddaní jsou okouzleni jinak — slávou Pána — a patří jim Jeho milostivá požehnání. Jeho energie se projevuje různými způsoby, stejně jako elektrická energie má mnoho způsobů použití. Śrīmatī Kuntīdevī se ve svých modlitbách snažila vyjádřit alespoň zlomek Jeho slávy. Jelikož uctívání Pána vybranými slovy je obvyklou činností všech Jeho oddaných, Pán je známý jako Uttamaśloka. Žádné množství vybraných slov nebude nikdy moci vyčíslit Jeho slávu, ale Pán je přesto s modlitbami spokojen, stejně jako otce potěší i neumělé pokusy jeho stěží mluvícího dítěte. Slovo māyā se užívá ve dvou smyslech: klam a milost. Zde slovo māyā vyjadřuje milost Pána vůči Kuntīdevī.

Verš

tāṁ bāḍham ity upāmantrya
praviśya gajasāhvayam
striyaś ca sva-puraṁ yāsyan
premṇā rājñā nivāritaḥ

Synonyma

tām — to vše; bāḍham — přijal; iti — tak; upāmantrya — poté informoval; praviśya — vstoupil; gajasāhvayam — do hastināpurského paláce; striyaḥ ca — ostatní ženy; sva-puram — vlastní sídlo; yāsyan — když vyrážel do; premṇā — s láskou; rājñā — králem; nivāritaḥ — zastaven.

Překlad

Pán přijal modlitby Śrīmatī Kuntīdevī a vstoupil do hastināpurského paláce, aby o Svém odjezdu informoval také ostatní ženy. Když se však chystal vyrazit, král Yudhiṣṭhira Ho zadržel s láskyplnou žádostí.

Význam

Jakmile se Pán Kṛṣṇa rozhodl vyrazit do Dvāraky, nic Ho nemohlo donutit k tomu, aby zůstal v Hastināpuru. Prostá žádost krále Yudhiṣṭhira, aby se zdržel ještě několik dní, však měla okamžité účinky. Tím se naznačuje, že mocí krále Yudhiṣṭhira byla jeho láskyplná náklonnost, díky které Pán nemohl odmítnout. Všemocného Boha může porazit jedině láskyplná služba a nic jiného. Bůh je ve všem Svém jednání zcela nezávislý, ale dobrovolně přijímá závazky plynoucí z láskyplné náklonnosti Jeho čistých oddaných.

Verš

vyāsādyair īśvarehājñaiḥ
kṛṣṇenādbhuta-karmaṇā
prabodhito ’pītihāsair
nābudhyata śucārpitaḥ

Synonyma

vyāsa-ādyaiḥ — velkými mudrci, které vedl Vyāsa; īśvara — všemocný Bůh; īhā — vůlí koho; jñaiḥ — učenými; kṛṣṇena — Kṛṣṇou Samotným; adbhuta-karmaṇā — tím, Jehož skutky jsou nadlidské; prabodhitaḥ — utěšen; api — přesto; itihāsaiḥ — důkazy z dějin; na — ne; abudhyata — uspokojený; śucā arpitaḥ — nešťastný.

Překlad

Král Yudhiṣṭhira byl velice zarmoucen a nepřesvědčily ho ani argumenty velkých mudrců vedených Vyāsou a Samotným Pánem Kṛṣṇou, Jehož skutky jsou nadlidské, ani všechny důkazy z dějin.

Význam

Zbožný král Yudhiṣṭhira se cítil zahanben hromadným masakrem lidí v bitvě na Kurukṣetře, který padal hlavně na jeho účet. Na trůnu byl Duryodhana a vládl s úspěchem — v určitém smyslu tedy nebylo důvodu bojovat. Podle zásad spravedlnosti měl Yudhiṣṭhira přijít namísto něj. Kolem tohoto bodu se soustředily všechny politické otázky a do boje mezi soupeřícími bratry se zapojili všichni králové a obyvatelé celého světa. Na straně krále Yudhiṣṭhira byl i Pán Kṛṣṇa. V Mahābhāratě, Ādi-parvě (20) se říká, že během osmnácti dnů bitvy na Kurukṣetře bylo zabito 640 miliónů mužů a několik set tisíc bylo pohřešovaných. Byla to tedy největší bitva za posledních pět tisíc let.

Představa, že tento masakr se odehrával jen proto, aby na trůn mohl zasednout Mahārāja Yudhiṣṭhira, byla pro něj zničující a král se proto od velikých mudrců, jako byl Vyāsa a Pán Samotný, nechával přesvědčit na základě důkazů z dějin, že bitva byla spravedlivá a že pravda byla na jeho straně. Mahārāja Yudhiṣṭhira však nenacházel klidu, přestože k němu promlouvaly největší osobnosti doby. O Kṛṣṇovi se zde hovoří jako o vykonavateli nadlidských činů, ale v tomto případě nemohl ani On ani Vyāsa krále Yudhiṣṭhira přesvědčit. Znamená to, že byl se Svými nadlidskými schopnostmi v koncích? To jistě ne. Vysvětlení je takové, že Pán jako īśvara neboli Nadduše v srdcích jak krále Yudhiṣṭhira, tak Vyāsy vykonával ze Své vůle skutky ještě více nadlidské. Jako Nadduše krále Yudhiṣṭhira králi nedovolil, aby ho přesvědčila slova Vyāsy a ostatních včetně Jeho Samotného, neboť si přál, aby král vyslechl pokyny umírajícího Bhīṣmadeva, který byl dalším velkým oddaným Pána. Pán chtěl, aby velký válečník Bhīṣmadeva v posledních chvílích své hmotné existence viděl Jeho Osobně a také své milované vnuky, krále Yudhiṣṭhira atd., nyní znovu na trůnu, a aby tak mohl odejít v míru a pokoji. Bhīṣmadeva nebyl nikterak nadšený z toho, že musel bojovat proti Pāṇḍuovcům, kteří byli jeho milovanými vnuky nemajícími otce. Ale kṣatriyové jsou zároveň velice tvrdí muži, a jelikož Bhīṣmadeva žil na Duryodhanův účet, byl zavázán bojovat na straně Duryodhanově. Pán si navíc přál, aby Bhīṣmadevova slova uklidnila krále Yudhiṣṭhira. Svět měl shlédnout, že Bhīṣmadeva převyšuje v poznání každého, včetně Pána Samotného.

Verš

āha rājā dharma-sutaś
cintayan suhṛdāṁ vadham
prākṛtenātmanā viprāḥ
sneha-moha-vaśaṁ gataḥ

Synonyma

āha — řekl; rājā — král Yudhiṣṭhira; dharma-sutaḥ — syn Dharmy (Yamarāje); cintayan — myslel na; suhṛdām — přátele; vadham — zabíjení; prākṛtena — pouhé hmotné pojetí; ātmanā — vlastním já; viprāḥ — ó brāhmaṇové; sneha — náklonnost; moha — iluze; vaśam — unešený; gataḥ — odešel.

Překlad

Král Yudhiṣṭhira, syn Dharmy, zdrcený smrtí svých přátel, byl zarmoucený jako obyčejný materialistický člověk. Ó mudrci, takto oklamaný iluzí náklonnosti promluvil.

Význam

Od krále Yudhiṣṭhira se neočekávalo, že propadne zármutku jako obyčejný člověk, ale vůlí Pána se stalo, že byl oklamán iluzí světské náklonnosti (stejně jako byl kdysi zdánlivě oklamán Arjuna). Osvícený člověk dobře ví, že živá bytost není ani tělem, ani myslí, že je transcendentální hmotným pojetím života. Obyčejný člověk se dívá na násilí a nenásilí z hlediska těla, ale to je jen druh iluze. Každý má své nevyhnutelné povinnosti, které se pojí s jeho zaměstnáním. A kṣatriya musí bojovat za spravedlivou věc, ať už je protivníkem kdokoliv. Při vykonávání povinností by se člověk neměl nechat rozrušit zánikem hmotného těla, které je pouze vnějším oděvem živé duše. Mahārāja Yudhiṣṭhira toto všechno dokonale věděl, ale vůlí Pána se začal chovat jako obyčejný člověk. Za jeho chováním se skrýval další velký plán: krále měl poučit Bhīṣma, stejně jako Arjunu poučil Pán Samotný.

Verš

aho me paśyatājñānaṁ
hṛdi rūḍhaṁ durātmanaḥ
pārakyasyaiva dehasya
bahvyo me ’kṣauhiṇīr hatāḥ

Synonyma

aho — ó; me — moje; paśyata — pohleď; ajñānam — nevědomost; hṛdi — v srdci; rūḍham — umístěný v; durātmanaḥ — hříšného; pārakyasya — určeného pro druhé; eva — jistě; dehasya — těla; bahvyaḥ — mnoho a mnoho; me — mnou; akṣauhiṇīḥ — střetnutím dvou vojenských jednotek; hatāḥ — zabito.

Překlad

Král Yudhiṣṭhira řekl: Ach, můj nešťastný osud! Jsem ten nejhříšnější člověk! Pohleď na mé srdce, kolik je v něm nevědomosti! Toto tělo, které je nakonec určené pro druhé, zabilo mnoho a mnoho šiků bojovníků.

Význam

Vojenská jednotka akṣauhiṇī se skládá z 21 870 válečných vozů, 21 870 slonů, 109 650 pěších bojovníků a 65 600 jezdců. A v bitvě na Kurukṣetře bylo zabito mnoho akṣauhiṇī. Mahārāja Yudhiṣṭhira, nejzbožnější král světa, na sebe bral zodpovědnost za zabití takového obrovského množství živých bytostí, protože důvodem k bitvě bylo, aby on mohl zasednout zpátky na trůn. Toto tělo je konec konců určeno pro druhé. Dokud je v něm život, má tělo sloužit ostatním, a je-li mrtvé, pak má být potravou psů a šakalů nebo červů. Král litoval, že kvůli tak dočasnému tělu se odehrál tak veliký masakr.

Verš

bāla-dvija-suhṛn-mitra-
pitṛ-bhrātṛ-guru-druhaḥ
na me syān nirayān mokṣo
hy api varṣāyutāyutaiḥ

Synonyma

bāla — chlapci; dvi-ja — dvojzrození; suhṛt — příznivci; mitra — přátelé; pitṛ — rodiče; bhrātṛ — bratři; guru — učitelé; druhaḥ — ten, kdo zabil; na — nikdy; me — mé; syāt — bude; nirayāt — z pekla; mokṣaḥ — osvobození; hi — jistě; api — ačkoliv; varṣa — léta; ayuta — milióny; āyutaiḥ — po přidání.

Překlad

Zabil jsem mnoho chlapců, brāhmaṇů, příznivců, přátel, rodičů, učitelů a bratrů. I kdybych žil milióny let, nic mě nezachrání před peklem, které mě za všechny tyto hříchy čeká.

Význam

Kdykoliv nastane válka, s jistotou bude pobito mnoho nevinných živých bytostí jako chlapců, brāhmaṇů a žen. Zabít někoho takového se pokládá za největší hřích. To všechno jsou nevinná stvoření a jejich zabití písma zakazují za všech okolností. Mahārāja Yudhiṣṭhira si byl vědom tohoto masakru. Zároveň byli na obou stranách přátelé, rodiče a učitelé, a ti všichni byli také zabiti. Bylo pro něho hrůzou pomyslet na toto zabíjení, a soudil proto, že bude pobývat v pekle milióny a bilióny let.

Verš

naino rājñaḥ prajā-bhartur
dharma-yuddhe vadho dviṣām
iti me na tu bodhāya
kalpate śāsanaṁ vacaḥ

Synonyma

na — nikdy; enaḥ — hříchy; rājñaḥ — krále; prajā-bhartuḥ — toho, jehož starostí je péče o blaho občanů; dharma — pro spravedlivý cíl; yuddhe — v boji; vadhaḥ — zabíjení; dviṣām — nepřátel; iti — to vše; me — pro mne; na — nikdy; tu — ale; bodhāya — pro uspokojení; kalpate — jsou určeni vládnout; śāsanam — příkaz; vacaḥ — slova.

Překlad

Není hříchem, když král zabíjí pro spravedlivou věc v zájmu blaha svých občanů. Ale toto pravidlo se v mém případě nedá použít.

Význam

Mahārāja Yudhiṣṭhira uvažoval takto: neměl žádné místo ve vládě — království vedl Duryodhana a o všechny obyvatele bylo dobře postaráno a tolik živých bytostí bylo zabito jenom kvůli jeho osobnímu zájmu získat království z Duryodhanových rukou. Jelikož k zabíjení nedošlo v rámci správy státu, ale pro jeho vlastní povýšení, bral zodpovědnost za všechny hříchy na sebe.

Verš

strīṇāṁ mad-dhata-bandhūnāṁ
droho yo ’sāv ihotthitaḥ
karmabhir gṛhamedhīyair
nāhaṁ kalpo vyapohitum

Synonyma

strīṇām — žen; mat — mnou; hata-bandhūnām — přátel, kteří jsou zabiti; drohaḥ — nepřátelství; yaḥ — to; asau — ti všichni; iha — zde; utthitaḥ — vzešlo; karmabhiḥ — prací; gṛhamedhīyaiḥ — osobami, které pečují o hmotné blaho; na — nikdy; aham — já; kalpaḥ — očekávat; vyapohitum — odčinit.

Překlad

Zabil jsem mnoho přátel žen, a tím jsem způsobil takové nepřátelství, jaké nelze odčinit žádnou hmotně prospěšnou prací.

Význam

Gṛhamedhī jsou ti, jejichž jedinou starostí je veřejně prospěšná práce v zájmu hmotné prosperity. Této hmotné prosperitě někdy brání hříšné činnosti, protože materialisté se při vykonávání hmotných povinností nevyhnutelně dopouštějí hříchů. Vedy proto doporučují několik druhů obětí, které tyto hříšné reakce odstraní. Ve Vedách je řečeno, že aśvamedha-yajña (oběť koně) může odstranit účinky i takového hříchu, jako je brahma-hatyā (zabití brāhmaṇy).

Yudhiṣṭhira Mahārāja tuto aśvamedha-yajñu vykonal, ale myslel si, že ani takovou obětí se nemůže zbavit účinků velikých hříchů, kterých se dopustil. Ve válce jdou do boje manžel nebo bratr, nebo dokonce i otec a synové. A když padnou, vzniká nové nepřátelství. Tímto způsobem se vytváří dlouhý řetězec akcí a reakcí, kterému nelze zabránit ani tisíci aśvamedha-yajñami.

To je zákon práce karmy. S akcí vytváří zároveň další reakci a řetězec hmotných činností tak neustále narůstá a uvazuje člověka k hmotnému otroctví. Bhagavad-gītā (9.27-28) naznačuje, že jediným způsobem, jak zastavit akce a reakce na cestě práce, je vykonávat tuto práci pro Nejvyššího Pána. Bitva na Kurukṣetře ve skutečnosti proběhla vůlí Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy, což dokládá i On Sám, a pouze Jeho vůlí Yudhiṣṭhira usedl na trůn v Hastināpuru. Proto se Pāṇḍuovců zdaleka nedotkl žádný hřích, neboť oni pouze plnili příkazy Pána. Ti však, kteří vyhlašují válku kvůli svým osobním zájmům, nesou za všechno plnou zodpovědnost.

Verš

yathā paṅkena paṅkāmbhaḥ
surayā vā surākṛtam
bhūta-hatyāṁ tathaivaikāṁ
na yajñair mārṣṭum arhati

Synonyma

yathā — stejně jako; paṅkena — blátem; paṅka-ambhaḥ — voda zkalená blátem; surayā — vínem; — ani; surākṛtam — nečistota vzniklá lehkým dotykem vína; bhūta-hatyām — zabíjení zvířat; tathā — tak; eva — jistě; ekām — jeden; na — nikdy; yajñaiḥ — předepsanými obětmi; mārṣṭum — odčinit; arhati — má smysl.

Překlad

Stejně jako blátem zkalenou vodu nelze přecedit blátem a vínem znečištěnou nádobu nelze vyčistit vínem, tak ani zabití lidí nelze odčinit obětováním zvířat.

Význam

Účelem obětí aśvamedha-yajña nebo gomedha-yajña, při nichž se obětoval kůň nebo býk, samozřejmě nebylo zvíře zabít. Pán Caitanya řekl, že obětováním na oltáři yajñi se těmto zvířatům vracelo mládí a dával nový život. Mělo to pouze dokázat účinnost védských hymnů. Správný přednes védských hymnů jistě vykonavatele ušetří hříšných reakcí, ale pokud tyto oběti proběhnou nepatřičným způsobem pod nekvalifikovaným vedením, na vykonavatele padá zodpovědnost za obětování zvířete. V tomto věku sváru a pokrytectví není možné vykonat oběti dokonale, neboť je nedostatek zkušených brāhmaṇů, kteří jsou toho schopní. Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy naráží na vykonávání obětí ve věku Kali. Jediná oběť doporučovaná v Kali-yuze je hari-nāma-yajña, kterou zavedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Je však nesmyslné zabíjet zvířata, a pak se to snažit odčinit vykonáváním hari-nāma-yajñi. Oddaní Pána nikdy nezabijí zvíře ve vlastním zájmu a zároveň (jak Pán nařídil Arjunovi) se nezdráhají plnit povinnosti kṣatriyů. Vše je tedy v pořádku, je-li to vykonáno v souladu s vůlí Pána. A to je možné pouze pro oddané.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané “Modlitby královny Kuntī a zachránění Parīkṣita”.