Sloka 24-25
ТЕКСТОВЕ 24 – 25
Verš
Текст
vicaran mṛgayāṁ vane
mṛgān anugataḥ śrāntaḥ
kṣudhitas tṛṣito bhṛśam
вичаран мр̣гая̄м̇ ване
мр̣га̄н анугатах̣ шра̄нтах̣
кш̣удхитас тр̣ш̣ито бхр̣шам
praviveśa tam āśramam
dadarśa munim āsīnaṁ
śāntaṁ mīlita-locanam
правивеша там а̄шрамам
дадарша муним а̄сӣнам̇
ша̄нтам̇ мӣлита-лочанам
Synonyma
Дума по дума
ekadā — jednou; dhanuḥ — šípy a luk; udyamya — pevně držící; vicaran — pronásledující; mṛgayām — na lovu; vane — v lese; mṛgān — jeleny; anugataḥ — při pronásledování; śrāntaḥ — unavený; kṣudhitaḥ — hladový; tṛṣitaḥ — žíznivý; bhṛśam — velice; jala-āśayam — vodní nádrž; acakṣāṇaḥ — když hledal; praviveśa — vstoupil do; tam — té slavné; āśramam — poustevny Śamīky Ṛṣiho; dadarśa — viděl; munim — mudrce; āsīnam — sedícího; śāntam — v tichosti; mīlita — zavřené; locanam — oči.
екада̄ – веднъж; дханух̣ – лък и стрели; удямя – хванал здраво; вичаран – преследвайки; мр̣гая̄м – ловен излет; ване – в гората; мр̣га̄н – елени; анугатах̣ – докато преследваше; шра̄нтах̣ – изтощен; кш̣удхитах̣ – гладен; тр̣ш̣итах̣ – който е жаден; бхр̣шам – крайно; джала-а̄шаям – водоизточник; ачакш̣а̄н̣ах̣ – докато търсеше; правивеша – влезе в; там – тази прочута; а̄шрамам – отшелническа обител на Шамӣка Р̣ш̣и; дадарша – видя; муним – мъдреца; а̄сӣнам – седнал; ша̄нтам – напълно мълчалив; мӣлита – затворени; лочанам – очи.
Překlad
Превод
Jednou, když byl Mahārāja Parīkṣit s lukem a šípy na lovu v lese, velice se při pronásledování jelenů unavil a dostal hlad a žízeň. Při hledání vody přišel až do poustevny známého Śamīky Ṛṣiho a uviděl tam mudrce tiše sedět se zavřenýma očima.
Веднъж, докато ловуваше в гората с лък и стрели, Маха̄ра̄джа Парӣкшит много се умори в преследването на елените и почувства страшен глад и жажда. Търсейки вода, той влезе в отшелническата обител на прочутия Шамӣка Р̣ш̣и и видя самия мъдрец, който седеше мълчаливо със затворени очи.
Význam
Пояснение
Nejvyšší Pán je ke Svým čistým oddaným tak laskavý, že je ve správný čas volá k Sobě a vytváří pro ně příznivé podmínky. Mahārāja Parīkṣit byl čistý oddaný Pána, a proto nebylo důvodu, aby cítil takovou únavu, hlad a žízeň, jelikož oddaného Pána nikdy takové tělesné požadavky neznepokojují. Vůlí Pána se však i takový oddaný může zdánlivě unavit a dostat žízeň; jen proto, aby vznikla příznivá situace pro jeho zřeknutí se světských činností. Dříve nežli je oddaný schopen odejít zpátky k Bohu, musí se zříci veškeré připoutanosti ke světským vztahům, a je-li příliš pohroužen ve světských starostech, Pán vytvoří takovou situaci, že ho od těchto starostí osvobodí. Nejvyšší Pán na Svého čistého oddaného nikdy nezapomíná, ani když je zaměstnán takzvanými materialistickými záležitostmi. Někdy Pán vytvoří velice těžkou situaci, a oddaný je pak nucen na všechny světské starosti zapomenout. Oddaný pozná Pánův signál, ale druzí takovou situaci chápou jako nepříznivou a zoufalou. Mahārāja Parīkṣit se měl stát tím, prostřednictvím kterého chtěl Pán Śrī Kṛṣṇa vyjevit Śrīmad-Bhāgavatam, stejně tak jako prostřednictvím jeho děda Arjuny vyjevil Bhagavad-gītu. Kdyby Arjuna nepropadl vůlí Pána iluzi a rodinné náklonnosti, Pán by nepřednesl Bhagavad-gītu pro dobro všech. Stejně tak kdyby v tomto případě Mahārāja Parīkṣit nebyl unavený, hladový a žíznivý, Śrīla Śukadeva Gosvāmī, hlavní autorita na Śrīmad-Bhāgavatam, by nevyslovil Bhāgavatam. Toto je tedy předehra vedoucí k okolnostem, za nichž byl vysloven Śrīmad-Bhāgavatam ku prospěchu všech zúčastněných, a jako správná předehra tedy začíná slovy “jednou, když byl...”.
Върховният Бог е толкова милостив към чистите си предани, че в нужния момент ги повиква при себе си и така създава благоприятна за тях обстановка. Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит бил чист предан на Бога и не би трябвало да изпитва крайна умора, глад и жажда, защото един предан на Бога никога не се тревожи за телесните нужди. Но по желание на Бога дори един такъв предан може да изпита умора и жажда, за да може по този начин да се създаде положение, благоприятстващо откъсването му от светските дейности. За да може да се върне обратно при Бога, човек трябва да изостави всичките си привързаности към светските отношения. Затова когато един предан е потънал прекалено дълбоко в светските дела, Богът създава такава ситуация, която ще го накара да стане безразличен към тях. Върховният Бог никога не забравя чистите си предани, дори те да се занимават с така наречени светски дела. Понякога Той предизвиква трудни обстоятелства и преданите биват принудени да се откъснат от всички светски дела. Преданите могат да разберат знака, който им дава Богът; останалите обаче виждат в него само беда и нещастие. Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит трябвало да стане посредникът, чрез който Бог Шрӣ Кр̣ш̣н̣а щял да разкрие Шрӣмад Бха̄гаватам, както дядо му Арджуна бил поводът за изговарянето на Бхагавад-гӣта̄. Ако Арджуна не бе обладан по волята на Бога от илюзията на семейната привързаност, Богът не би изговорил Бхагавад-гӣта̄ лично, за благото на всички. По подобен начин ако тогава Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит не бил уморен, гладен и жаден, Шрӣла Шукадева Госва̄мӣ, главният авторитет върху Шрӣмад Бха̄гаватам, не би изговорил това велико повествование. И така, тази шлока е встъпление към описанието на обстоятелствата, при които бил изговорен Шрӣмад Бха̄гаватам за благото на всички. Затова тя, както е прието, започва с думите „веднъж“.