Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 16.186
Verš
yat-prahvaṇād yat-smaraṇād api kvacit
śvādo ’pi sadyaḥ savanāya kalpate
kutaḥ punas te bhagavan nu darśanāt
Synonyma
yat — jehož; nāmadheya — jména; śravaṇa — zaslechnutím; anukīrtanāt — a potom zpíváním; yat — komu; prahvaṇāt — klaněním se; yat — na něhož; smaraṇāt — pouhým vzpomínáním; api — také; kvacit — někdy; śva-adaḥ — pojídač psů; api — dokonce; sadyaḥ — okamžitě; savanāya — k provádění védských obětí; kalpate — stává se způsobilým; kutaḥ — co říci; punaḥ — znovu; te — Tebe; bhagavan — ó Nejvyšší Osobnosti Božství; nu — zajisté; darśanāt — zahlédnutím.
Překlad
„ ,Co říci o duchovním pokroku osob, které vidí Nejvyšší Osobu tváří v tvář, když dokonce i člověk narozený v rodině pojídačů psů je okamžitě uschopněn provádět védské oběti, pokud jen jednou vysloví jméno Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nebo Ho opěvuje, naslouchá o Jeho zábavách, klaní se Mu či na Něho pouze vzpomíná!̀ “
Význam
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.6). Podle tohoto verše je jedno, v jakém postavení se člověk nachází. Může být nejnižším z nejnižších – caṇḍālou neboli pojídačem psů – ale pokud se začne věnovat pronášení a poslouchání svatého jména Pána, je okamžitě schopen provádět védské oběti. To je pravda zvláště v tomto věku Kali.
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
(Bṛhan-nāradīya Purāṇa 38.126)
„V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným prostředkem k osvobození zpívání svatých jmen Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.“ Člověk narozený v brāhmaṇské rodině nemůže provádět védské oběti, dokud není náležitě očištěn a nedostal posvátnou šňůru. Podle tohoto verše Śrī Caitanya-caritāmṛty (citovaného ze Śrīmad-Bhāgavatamu) je však zřejmé, že dokonce i člověk nízkého původu může okamžitě provádět oběti, pokud upřímně zpívá a poslouchá svaté jméno Pána. Někdy se závistiví lidé ptají, jak se mohou Evropané a Američané v tomto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy stávat brāhmaṇy a provádět oběti. Oni nevědí, že tito Evropané a Američané jsou již očištěni pronášením svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Toto je důkaz. Śvādo 'pi sadyaḥ savanāya kalpate. Člověk se může narodit v rodině pojídačů psů, ale když jen zpívá mahā-mantru, může provádět oběti.
Ti, kdo hledají chyby na západních vaiṣṇavech, by měli vzít v úvahu tento výrok Śrīmad-Bhāgavatamu a komentář, který k němu napsal Śrīla Jīva Gosvāmī. Śrīla Jīva Gosvāmī v tomto ohledu napsal, že ten, kdo se chce stát brāhmaṇou, musí čekat na očištění a podstoupit obřad udělení posvátné šňůry, ale ten, kdo zpívá svaté jméno, na obřad udělení posvátné šňůry čekat nemusí. My oddaným nedovolujeme provádět oběti, dokud nejsou řádně zasvěceni obřadem udělení posvátné šňůry. Podle tohoto verše je však schopen provádět ohňovou oběť již ten, kdo bez přestupků zpívá svaté jméno, i když není podruhé zasvěcen obřadem udělení posvátné šňůry. Tento závěr předkládá Devahūti, matka Pána Kapiladevy, když ji poučoval o čisté sāṅkhyové filosofii.