Text 142

Verš

Text

deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra-kūpa kāhāṅ tāra,
tāhā haite nā cāhe uddhāra
viraha-samudra-jale, kāma-timiṅgile gile,
gopī-gaṇe neha’ tāra pāra

Synonyma

Synonyms

deha-smṛti — tělesné pojetí života; nāhi — ne; yāra — ten, jehož; saṁsāra-kūpa — skrytá studna hmotné existence; kāhāṅ — kde je; tāra — jeho; tāhā haite — z toho; nā — ne; cāhe — chce; uddhāra — osvobození; viraha-samudra-jale — ve vodě oceánu odloučení; kāma-timiṅgile — transcendentální Amor v podobě ryby timiṅgila; gile — polyká; gopī-gaṇe — gopī; neha' — prosím vysvoboď; tāra pāra — nad to.

deha-smṛti — bodily concept of life; nāhi — not; yāra — one whose; saṁsāra-kūpa — blind well of material life; kāhāṅ — where is; tāra — his; tāhā haite — from that; nā — does not; cāhe — want; uddhāra — liberation; viraha-samudra-jale — in the water of the ocean of separation; kāma-timiṅgile — the transcendental Cupid in the form of timiṅgila fish; gile — swallow; gopī-gaṇe — the gopīs; neha’ — please take out; tāra pāra — beyond that.

Překlad

Translation

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Gopī spadly do velkého oceánu odloučení a jsou požírány rybami timiṅgila, které představují jejich naděje, že Ti budou sloužit. Gopī musí být z tlam těchto ryb timiṅgila vysvobozeny, protože jsou to čisté oddané. Proč by měly toužit po osvobození, když se jich hmotné pojetí života už netýká? Gopī nechtějí osvobození, po kterém touží yogī a jñānī, protože již jsou osvobozeny z oceánu hmotné existence.“

Śrī Caitanya Mahāprabhu continued, “The gopīs have fallen into the great ocean of separation and are being devoured by the timiṅgila fish of their ambition to serve You. The gopīs are to be delivered from the mouths of these timiṅgila fish, for they are pure devotees. Since they have no material conception of life, why should they aspire for liberation? The gopīs do not want that liberation desired by yogīs and jñānīs, for they are already liberated from the ocean of material existence.

Význam

Purport

Tělesné pojetí se rodí z touhy po hmotném požitku. Tomu se říká vipada-smṛti, což je opak skutečného života. Živá bytost je věčným služebníkem Kṛṣṇy, ale když si chce užívat hmotného života, nemůže dělat pokrok v duchovním životě. Hmotný pokrok nikdy člověka šťastným neudělá. To je řečeno také ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.30): adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ punaḥ punaś carvita-carvanānām. S neovládnutými smysly může člověk dělat pokrok v pekelném životě a donekonečna žvýkat přežvýkané neboli přijímat opakované zrození a smrt. Podmíněné duše využívají délku života mezi zrozením a smrtí ke stále stejným banálním činnostem – jedení, spaní, vyhledávání partnera opačného pohlaví a obraně. Stejné činnosti nacházíme i v nižších druzích. A protože se tyto činnosti neustále opakují, dělat je je stejné jako žvýkat to, co již bylo přežvýkáno. Pokud se někdo dokáže vzdát tužeb po všedním hmotném životě a místo toho raději přijmout vědomí Kṛṣṇy, bude vysvobozen ze zajetí přísných zákonů hmotné přírody. Nemusí o osvobození zvlášť usilovat. Pokud se jednoduše zapojí do služby Pánu, bude automaticky osvobozen. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura proto říká: muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate 'smān – „Osvobození přede mnou stojí se sepjatýma rukama a prosí, aby mi mohlo sloužit.“

The bodily conception is created by the desire for material enjoyment. This is called vipada-smṛti, which is the opposite of real life. The living entity is eternally the servant of Kṛṣṇa, but when he desires to enjoy the material world, he cannot progress in spiritual life. One can never be happy by advancing materially. This is also stated in Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.30): adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ punaḥ punaś carvita-carvaṇānām. Through the uncontrolled senses, one may advance one’s hellish condition. He may continue to chew the chewed; that is, repeatedly accept birth and death. The conditioned souls use the duration of life between birth and death only to engage in the same hackneyed activities — eating, sleeping, mating and defending. In the lower animal species, we find the same activities. Since these activities are repeated, engaging in them is like chewing that which has already been chewed. If one can give up his ambition to engage in hackneyed material life and take to Kṛṣṇa consciousness instead, he will be liberated from the stringent laws of material nature. One does not need to make a separate attempt to become liberated. If one simply engages in the service of the Lord, he will be liberated automatically. As Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura therefore says, muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate ’smān: “Liberation stands before me with folded hands, begging to serve me.”