Bg. 3.43
Dévanágarí
एवं बुद्धेः परं बुद्ध्वा संस्तभ्यात्मानमात्मना ।
जहि शत्रुं महाबाहो कामरूपं दुरासदम् ॥ ४३ ॥
जहि शत्रुं महाबाहो कामरूपं दुरासदम् ॥ ४३ ॥
Verš
evaṁ buddheḥ paraṁ buddhvā
saṁstabhyātmānam ātmanā
jahi śatruṁ mahā-bāho
kāma-rūpaṁ durāsadam
saṁstabhyātmānam ātmanā
jahi śatruṁ mahā-bāho
kāma-rūpaṁ durāsadam
Synonyma
Překlad
Člověk má tedy o sobě vědět, že je transcendentální vůči hmotným smyslům, mysli a inteligenci, má ustálit svou mysl pomocí rozvážné duchovní inteligence [neboli vědomí Kṛṣṇy], a tak duchovní silou přemoci tohoto nenasytného nepřítele zvaného chtíč.
Význam
Třetí kapitola Bhagavad-gīty nás jasně nasměrovává k vědomí Kṛṣṇy neboli vědomí, že jsme věčnými služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství a že konečným cílem není neosobní nicota. V hmotném životě každého ovlivňuje chtíč a touha ovládat zdroje hmotné přírody. Touha panovat a uspokojovat smysly je největším nepřítelem podmíněné duše, ale silou vědomí Kṛṣṇy se dají hmotné smysly, mysl a inteligence ovládnout. Člověk nemusí najednou přestat jednat a plnit své předepsané povinnosti; když bude postupně rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, může setrvávat v transcendentálním postavení, kdy ho hmotné smysly a mysl nebudou ovlivňovat, a to díky ustálené inteligenci zaměřené na svou čistou totožnost. To je souhrn této kapitoly. filozofické spekulování a umělé pokusy ovládnout smysly takzvaným cvičením jógových pozic nemohou člověka v nezralém stádiu hmotné existence nikdy dovést k duchovnímu životu. Musí se pod vedením vyšší inteligence učit rozvíjet vědomí Kṛṣṇy.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke třetí kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o karma-yoze neboli konání předepsaných povinností s vědomím Kṛṣṇy.