TEXT 41

VERZ 41

Verš

Besedilo

tasmāt tvam indriyāṇy ādau
niyamya bharatarṣabha
pāpmānaṁ prajahi hy enaṁ
jñāna-vijñāna-nāśanam

Synonyma

Synonyms

tasmāt — proto; tvam — ty; indriyāṇi — smysly; ādau — na počátku; niyamya — ovládnutím; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z Bharatových potomků; pāpmānam — velký symbol hříchu; prajahi — vypořádej se s; hi — jistě; enam — tento; jñāna — poznání; vijñāna — a vědeckého poznání čisté duše; nāśanam — hubitele.

tasmāt – zato; tvam – ti; indriyāṇi – čute; ādau – na začetku; niyamya – obvladujoč; bharata-ṛṣabha – o glavni od Bharatovih potomcev; pāpmānam – največje zlo; prajahi – premagaj; hi – vsekakor; enam – tega; jñāna – znanja; vijñāna – in znanstvenega razumevanja čiste duše; nāśanam – uničevalca.

Překlad

Translation

Ó Arjuno, nejlepší z Bharatovců, proto se na samém začátku vypořádej s tímto velkým symbolem hříchu (chtíčem) tak, že ovládneš smysly. Tím zdolej tohoto hubitele poznání a seberealizace.

Zato, o Arjuna, največji med Bharatami, na samem začetku obvladaj čute in tako premagaj največje zlo [poželenje] ter ubij tega uničevalca znanja in samospoznanja.

Význam

Purport

Pán poradil Arjunovi, aby hned od počátku ovládl smysly a mohl tak potlačit největšího hříšného nepřítele, chtíč, který ničí nutkání věnovat se seberealizaci i specifické poznání o vlastním já. Jñāna poukazuje na poznání o vlastním já v protikladu k tomu, co není skutečným já, neboli poznání, že duše je něco jiného než tělo. Vijñāna je specifické poznání přirozeného postavení duše a jejího vztahu k Nejvyšší Duši. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.9.31) je to vysvětleno takto:

Gospod je Arjuni svetoval, naj od samega začetka obvladuje čute, da bo lahko premagal največjega grešnega sovražnika, poželenje, ki uničuje željo po samospoznavanju in znanje o duši. Jñāna se nanaša na znanje o jazu kot različnem od nejaza ali, z drugimi besedami, na znanje o tem, da se duša razlikuje od telesa. Vijñāna je znanje o naravnem položaju duše in o njenem odnosu z Vrhovno Dušo. V Śrīmad-Bhāgavatamu (2.9.31) je to pojasnjeno takole:

jñānaṁ parama-guhyaṁ me
yad vijñāna-samanvitam
sa-rahasyaṁ tad-aṅgaṁ ca
gṛhāṇa gaditaṁ mayā

“Poznání vlastního já a Nejvyššího Já je velice důvěrné a tajemné, ale jak tohoto poznání, tak jeho specifické realizace je možné nabýt, pokud je i s jejich různými aspekty vysvětluje samotný Pán.” Bhagavad-gītā nám dává toto obecné a konkrétní poznání vlastního já. Živé bytosti jsou nedílnými částmi Pána, a proto Mu mají sloužit. Takové vědomí se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Člověk ho musí od samého začátku života poznávat, a tak si může začít být Kṛṣṇy plně vědom a jednat tomu odpovídajícím způsobem.

„Znanje o duši in Vrhovni Duši je zelo zaupno in skrivnostno, vendar pa ga lahko razumemo in uporabimo, če ga skupaj z njegovimi različnimi aspekti razloži sam Gospod.“ Bhagavad-gītā nam daje splošno in posebno znanje o duši. Živa bitja so Gospodovi sestavni delci in so ustvarjena samo zato, da bi služila Gospodu. Taka zavest se imenuje zavest Kṛṣṇe. O zavesti Kṛṣṇe se moramo učiti od samega začetka življenja, saj lahko tako postanemo popolnoma zavestni Kṛṣṇe in temu primerno tudi delujemo.

Chtíč je pouze zvráceným odrazem lásky k Bohu, která je pro každou živou bytost přirozená. Pokud jsou ale všichni od samého začátku učeni o vědomí Kṛṣṇy, tato přirozená láska k Bohu se v chtíč nemůže zvrhnout. Když láska k Bohu klesne na úroveň chtíče, je velice obtížné vrátit se do normálního stavu. Nicméně vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že i ten, kdo ho začne rozvíjet pozdě, se může dodržováním usměrňujících zásad oddané služby dostat na úroveň, kdy bude Boha milovat. Člověk tedy může v kterémkoliv období života — neboli od okamžiku, kdy pochopí, jak je to důležité — začít ovládat smysly vědom si Kṛṣṇy, v oddané službě Pánu, a změnit chtíč v lásku k Bohu, která představuje nejvyšší dokonalost lidského života.

Poželenje je samo popačen odsev ljubezni do Boga, ki jo ima po naravi vsako živo bitje. Če je človek od začetka življenja vzgajan po načelih zavesti Kṛṣṇe, se njegova naravna ljubezen do Boga ne more sprevreči v poželenje. Kadar se to zgodi, se je zelo težko vrniti v normalno stanje. Metoda zavesti Kṛṣṇe pa je tako močna, da lahko z njo razvijemo ljubezen do Boga celo, če se ji posvetimo šele v poznejših letih. Potrebno je le, da se držimo regulativnih načel vdanega služenja. V katerem koli obdobju življenja oziroma od trenutka, ko spoznamo, da je to nujno potrebno, lahko začnemo nadzorovati čute po načelih zavesti Kṛṣṇe, vdanega služenja Gospodu, in tako poželenje preobrazimo v ljubezen do Boga, kar je najvišja popolnost človeškega življenja.